Všeobecná deklarace lidských práv

   

               Všeobecnou deklaraci lidských práv přijalo Valné shromáždění OSN formou rezoluce
   dne 10. prosince 1948. Vzorem a základem pro tento dokument byla formulace základních lidských
   práv a svobod obsažená v Deklaraci nezávislosti USA a v Deklaraci práv člověka a občana
   z Velké francouzské revoluce.

   Všeobecná deklarace lidských práv je pokládána za základ tzv. mezinárodní listiny lidských
   práv (tzn. řady mezinárodních dokumentů upravujících blíže základní lidská práva a svobody).

               Samotná práva obsažená ve Všeobecné deklaraci lidských práv nejsou v jednotlivých
   státech přímo použitelná. Deklarace pouze obecně stanoví zásady a meze pro zákonodárce
   jednotlivých států. Konkrétní práva a povinnosti občanů toho kterého státu určují až
   vnitrostátní předpisy, které musí být v souladu s požadavky Všeobecné deklarace lidských práv.
   Na druhé straně Všeobecná deklarace lidských práv definuje ta nejzákladnější lidská práva,
   kterými je nadán každý člověk bez ohledu na to, jestli je jeho domovský stát ve svých zákonech
   upravuje, či nikoliv. Jedinou přirozenou mezí těchto základních práv a svobod jsou pouze
   stejná práva každého jiného člověka.

               Seznam základních lidských práv a svobod v ČR je obsažen v Listině základních práv
   a svobod přijaté dne 9. ledna 1991 (2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod
   jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších změn a doplňků).

   Evropský systém ochrany lidských práv je postaven na Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a
   svobod přijaté po vzoru Všeobecné deklarace lidských práv v rámci Rady Evropy.