Ústava ČR a ratifikace Římského statutu Mezinárodního trestního soudu
MARTIN KAVÉNA. LLB., B.CL, Praha'
LÜvod
V souvislosti s nedávným vstupem Římského statutu Mezinárodního trestního soudu" v platnost a založením Mezinárodního trestního soudu (dále „MTS") v nizozemském Haagu se nabĚcí otázka, proč Česká republika tuto mezinárodní smlouvu doposud neraufikovala. když už tak udělalo 92 států z celého světa. Jinými slovy, proč zůstává Česká republika ve skupině států, jako jsou například Irán, Sýrie, Severní Korea, Kuba, Spojené státy americké ä Rusko, zatímco všechny členské sráty EU i víechny ostatní kandidátské země (s výjimkou Turecka) tento Statut již ratifikovaly?
Existují dva názory na otázku, zda je z právního hlediska možné v současné době Statut ratifikovat:
Prvním a asi nejlépe známym je názor současného ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody a názor bývalého ministra spravedlností (nyní předsedy Ústavního soudu) Pavla Rychetského, že „Poslanecká sněmovna ví, ie nál ustavní pořádek nedovoluje ratifikovat [Statut]... bez předchozí změny Ústavy'.2' Tento názor tedy souvisí s právem Ústavního soudu přezkoumat soulad mezinárodní smlouvy s Ústavou podle íl. 87 odsr. 2 Úst.
Druhý názor nedávno vyjádřil profesor a ústavní soudce Jiří Malinovský v Článku .Mezinárodní smlouvy podle ČI. 10a Ústavy ČR" pro časopis Právník.3' Argumentuje, že Statut lze klasifikovat jako mezinárodní smlouvu podle čL 10a Úst, tedy jako smlouvu, k jejíž ratifikaci je v Parlamentu třeba souhlasu ustavní většiny (ČI. 39 odst. 4 Úst). Dále argumentuje, že „ty smluvní závazky, k jejichž plnění dává Parlament souhlas vítíínou určenou ke schvalování ústavních zákonů coby součástí ústavního pořádku, nemohou nebýt vtaženy prostřednictvím ČI. 1 odst. 2 Úst do materiálního pojetí ústavního pořádku".4' Mělo by se tedy mít za to, že by budoucí závazky z ratifikovaného Římského statutu měly sílu ústavního zákona a povahu Ux specialit vzhledem k příslušným ústavním ustanovením, jež by působily jako lex generalis?1 I kvůli tomu argumentuje, Že případný přezkum ústavnosti Statutu podle či, 87 odst. 2 Úst by «e měl omezit jen na tzv. „tvrdé jádro ústavnosti*', zvláště pak na ověření, zda ratifikací nedojde ke
* Autor je zun£nnincan Parlamentního iniricuro Kanceláře Poslaneckí mŕmovny.
" StimtMainiiodnlhoiiHiiiJlioiotidu, 17.c«™i«199a,37I-l-M.999 (vstup v plamom 1. července 2002) (díle pdf .Statut", popf. Jlímiký statui").
3 Gtovinovíl&foiíM^/Mciiníipdnljmlouvy podle iL IQaÚítavyČR. Právník. 2003, £ 9. i. MI.
«   Ibidem.
*>   Ibidem, s.K\.
»   SMAm, 1.841.
DISKUSE
změně podstatných náležitostí demokratického právního státu v ČR.» Tento názor vede k závěru, že z právního hlediska je možné ratifikovat Statut bez jakékoli předchozí novelizace ústavního pořádku - ratifikací ústavní většinou lze Statut přímo považovat za takovouto novelizaci, ai na tvrdé jádro ústavnosti. Názor navazuje na nález Ústavního loudu ČR publikovaný pod č. 403/2002 Sb., .jímž tento soud .obohatil' ústavní pořádek o mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách"" a tím roz-íffil výčet uvedený v či. 112 odst. 1 Úst.
Vládní návrh z roku 2001» který měl za cíl uvést ústavní pořádek ČR do souladu se závazky plynoucími z Římského statutu, odrážel první názor - návrh byl vsak zamítnut Poslaneckou sněmovnou. Obdobný návrh změny ústavního pořádku ČR (v rámci komplexnější snahy o uvedení Ústavy do souladu s požadavky jak evropského zatýkacího rozkazu, tak i Římského statutu) byl projednán vládou dne 29. 10. 2003. Vláda však rozhodla o předložení Parlamentu jen návrhu ústavního zákona, který uvádí Listinu základních práv a svobod („LPS") do souladu s požadavky evropského zatýkacího rozkazu."
Lze tedy uvažovat o řešení nabízeném profesorem Malenov-slcým. Také se však nabízí druhá možnost, která by nadále respektovala první názor (tj. názor, že je nutné uvést ustavní pořádek do souladu se Statutem před jeho ratifikací) - jde o provedení jen minimalistického zásahu do Ústavy.
První část tohoto článku obsahuje přehled jurisdikce MTS i přehled možných konfliktů Statutu s ústavním pořádkem ČR. Současně navrhuje konkrétní podobu minimalistického zásahu do Ústavy na základě užšího pojetí konfliktů, než jaké bylo pojetí vládní expertní skupiny z roku 1999. V druhé části pak argumentuji, že minimalistický zásah do Ústavy je v současné politické situaci vhodným způsobem, jak dospět k ratifikaci Římského statutu.
II. Právní hledisko: Současný ústavní pořádek ČR a Římský statut
1. Přehled jurisdikce Mezinárodního trestního soudu
Jurisdikce rotitme penonoe. jurisdikce MTS je stálá a týká se všech fyzických osob. které JÍŽ dovršily vík 18 let v den spáchání trestného činu. Není poskytnuta žádná výjimka z jurisdikce čí zvláštní imunita hlavám států, členům parlamentů nebo jiným veřejným činitelům.
Jurisdikce ratione materine, jurisdikce MTS se vztahuje na stíhání osob za spáchání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Jurisdikce soudu se bude vztahovat na zločin agrese až po případném přijetí definice tohoto zločinu v souladu s ustanoveními Statutu.
Jurisdikce ratione lock jurisdikce MTS je univerzální, vztahuje se na tyto zločiny, ať byřy spáchány kdekoli.
Jurisdikce Ttttione tempoHr. jurisdikce se týká jen těch zločinů, které byty spáchány poté, co Statut vstoupil v platnost. Jurisdikce nad takovýmto zločinem není nikdy promlčena.10'
« Ibidem, u 85Z " Huh«.,. 849. " Sníraorat titk č. 1078/0 (2001); vrácen k dopracování po prvním itení
umocním PojJanecW infmovny £. 1816 (2001). » Snemovni dik i. 513/0 (2003). !0) Srov. Omluva o nepromlritelnoiti válečných zločinů « iloUnů prod lid-
skcMti, 26. listopadu 1968, vyhlaíka í. 53/1974 Sb.
360
Doplňková jurisdikce, jurisdikce MTS není primární, nýbrž doplňková (komplementární). Žaloba před MTS je přípustná jen tehdy, pokud stát, který má jurisdikci nad pachatelem, není schopen nebo není ochoten upřímně a vážně případ prošetřit či obžalovaného stíhat (či. 17).
Univerzálnost jurisdikce MTS je vsak podmíněna spoluprací jednotlivých států - soud nemá vlastní policejní pravomoci, kterými by sám mohl zajistit zatčení obviněné osoby. Vzhledem k tomu, že Statut zavazuje jen státy, které ho ratifikovaly, jen Členský stát je povinen vykonat případnou žádost soudu o zatčení a předvedení obžalovaného (avšak jen v souladu s principem doplňkové jurisdikce soudu). Nevydá-li Členský stát osobu ke stíhání před MTS, aniž by existoval oprávněný důvod (např. zahájení upřímného a vážného vyšetřování Či stíhaní osoby před národním soudem), půjde o porušení mezinárodněprávnfho závazku státu.
2. Konflikty med ústavou ČR a Římským statutem
Konflikty identifikované vládni expertní skupinou, navrhované Mení: Důvodová zpráva obsažená v příloze k vládnímu návrhu z toku 2001 uvádí závěry vládní expertní skupiny, která byla ustanovena dne 22. března 1999 za účelem identifikace a analýzy možných kolizi právního řádu České republiky se závazky plynoucími z Římského statutu; „Expertní skupinou identifikované právní problémy vyžadující přijeti pHsIufaých vnitrostátních legislativních opatřeni v roviné ústavní jsou v zásad/ následující:
a)  aildltní podmínky pro trestní stíháni prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce Ústavního soudu;
b) pravomoc prezidenta republiky udŽlh milost vcjbrml tzv. individuální amnestie nebo ve formě tzv. hromadné amnestie ve vztahu ke ztoéinům zakotveným Římským statutem;
c)  zákaz předávání vlastních občanů proti jejich vůli do ciziny ' Vládní návrh počítal s komplexním řešením těchto tzv. právních problémů. Za prvé, návrh počítal se zásahem do Listiny, Druhá věta Či. 14 odst. 4 LPS zatím vychází z toho, že občan ČR nemůže být předán k trestnímu stíháni mimo území ČR - návrh stanovil výjimku ve prospěch MTS. 2a druhé, návrh počítal se zásahem do imunit privilegovaných osob, jmenovitě prezidenta republiky a ústavních činitelů. Počítal s omezením uplatnění zvláštních podmínek pro trestní stíhání prezidenta republiky, Členů zákonodárného sboru, členů Ústavního soudu, ale i s omezením pravomoci prezidenta republiky užít svého práva udělit milost.
U£!t pojetí konfliktů, minimalistické Menl: Dle mého názoru bylo nadbytečné, aby vládní návrh řešil všechny potencionální konflikty Statutu s Ústavou, které byly identifikované vládní expertní skupinou.
Jediná změna Ústavy, která je nutná, se týká Či. 65 (absolutní imunita prezidenta republiky). Pokud by prezident republiky spáchal některý Čin uvedený ve Statutu, jeho absolutní imunita, spojená se zákazem vydávat české občany do ciziny (či. 14 odst- 4 LPS), by nutně vedla k porušení mezinárodních závazků ČR podle Statutu.
Žádné dalií změny ústavního pořádku nejsou nutné. Při respektování současného ústavního pořádku (s jedinou změnou v ČI. 65) by česká republika mohla vždy postupovat tak, aby své mezinárodnéprávní závazky podle Statutu plnila.
Co se týče imunit poslanců a senátorů, souhlas k trestnímu stíhání poslance či senátora je dán komorou postupující podle pří-
slušného zákona o jednacím řádu.11'Vzhledem k tomu, že by ratifikovaný Statut měl přednost před zákonnými předpisy podle či. 10 Úst, komora by byla povinna dát souhlas k trestnímu stihání v případě spáchaní některého z uvedených zločinů poslancem nebo senátorem. AŽ teprve, kdyby komora «ento souhlas odepřela, by se mohlo hovořit o porušení mezinárodních závazků podle Statutu. Přesně takovouto interpretací přijala, lucemburská Rada státu při rozhodovaní o souladu Statutu s lucemburskou Ústavou.12'
Co se týče zákazu nucení občana ČR k opustřní své vlasti, Římský statut vyžaduje vydání občana k MTS jen tehdy, pokud stát, jenž má jurisdikci {ČR má vždy jurisdikci nad svým občanem), není ochoten nebo schopen trestný čin upřímně a vážně vyšetřovat, případně pachatele stihat. Statut tedy umožňuje státu, aby své občany nikdy nevydal ke stíhaní před MTS. Až případná neochota zahájit upřímné a vážné vyšetřování či stíhání by mohla být porušením mezinárodních závazků podle Statutu. Pokud by se však Ústavní soud ČR přikláněl k názoru, že samotný zákaz vydání českého občana do ciziny by mohl být v konfliktu se Statutem, existují dvě další řešeni:
Prvním řešením je progresivní výklad Ústavy podle vzoru Kostariky. Kostarický nejvyšší soud dospěl k názoru, že ústavní zakotvení zákazu nutit vlastní občany k opuštění území Kostariky (či. 32 kostarické ústavy) nemůže být vykládáno absolutně: rozsah zákazu musí být vykládán v souladu s duchem ústavy, který vyžaduje respektování lidských práv a mezinárodní spolupráci v oblasti lidských práv.13' Podle takového výkladu by ustavní zákaz nutit občany k opustení své vlasti nebránil vydání občana ke stihání před MTS.
Druhým řešením je změna druhé věty či. 14 odst. 4 LPS v zákaz vydání občana jinému státu. Ústavní soud ČR by pak mohl interpretovat toto ustanovení stejným způsobem jako ukrajinský Ústavní soud. Ten stanovil, že ukrajinský ústavní zákaz vydávat občany jinému státu se nevztahuje na předáni ukrajinských občanů ke stíhání před MTS, který není cizozemským soudem (stejnou interpretaci prijal i ekvádorský Ústavní soud).   '
Je možně, ic zákaz nutit občana ČR k opuštěni vlasti bude prolomen v rámci implementace acquis communautaire v oblasti evropského zatýkacího rozkazu. Neznamená to vsak, že by takovéto prolomení zákazu vydáni občana do ciziny bylo politicky prosaditelné i vůči MTS. Proto je důležité nadále mít na vědomí výše uvedené řesenf.
Co se týče práva prezidenta udělovat milost, jde o fakultativní právo prezidenta, nikoli o povinnost. Až samotný akt udělení milosti v konkrétní kauze by mohl být případným porulením mezinárodních závazků vyplývajících ze Stamm. Statut pak není v nesouladu se samotným ústavním zakotvením možnosti prezidentské milosti, nýbrž až s konkrétním aktem milosti. Lze navíc říci, že udělení milosti, která by byla porušením meziná-
111 Zákon L 90/1995 Sb. u dne 19. dubna 1995, o jednacím Hdu Poslanecké' inimovny, ve znenf poidijiich předpisu, xíkon í. 107/1999 Sb. te dne 11. kvitu» 1999, o jednadm Hdu Senátu, re míní pozdějších předpisů.
121 Viz Mexůiirodnl výbor červeného kŕBe, Ittus railed with rejpid co dle 1998 Rome Sara« of the liucmukuul Criminal Court b* national conto-Cuäonal count and councils of State, web: <bnp:''www.icrc.org/web'eng/ii' iMng0.nirJiwpLiit389/l 557C33A5458B830C1256BAD0055BFA>.
151 Ibidem.
141 Ibidem.
361
číslo 12 / 2003
JUDIKATURA
rodního závazku ČR podle Statutu, by bylo v rozporu s ústavou předepsaným prezidentským slibem.15'
III. Politické hledisko
Parlament může Statut ratifikovat, i kdyby se příčil Ustaví, ledaže by byl před ratifikací podán návrh Ústavnímu soudu podle S 7la zákona č. 182/15*93 Sb., o Ústavním soudu.1® Pokud by byl návrh podán, £1. 87 odst. 2 Úst stanoví, že Ustavní soud roz-hoduji o souladu mezinárodni smlouvy podle čL 10a a IL 49 s ústavním pofddkem, a to před její ratifikaci Do rozhodnuti Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikovaná. Článek 89 odst. 3 pak saňoví, ie rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čL 87 odsc 2 vysloven nesoulad mezinárodnísmlouvy s ústavním pofddkem. Mni ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Jak již bylo zmíněno, v současní dobí se vsak zdá, že vláda nehodlá předložit sněmovně návrh na ratifikaci Statutu, dokud nebudou odstraněny případně konflikty Statutu s Ústavou. Výše uvedení ufíí pojetí konfliktů a odpovídající minimalistické řešení se idi být jednoduuím řešením než zamítnut)' vládní návrh z roku 2001 a je šetrnější ke stávajícím ústavním hodnotím. Pokud by byl následní podán návrh Ústavnímu soudu podle § 71a zákona o Ústavním soudu, lze předpokládat, ie budou Ústavnísoudci ČRspííe nakloněni vyslovit soulad Statutu s Ústavou (vzhledem ke zvláštní důležitosti ratifikace tohoto Statutu) a minimalistickí řešení by mílo k tomuto účelu postačovat.
JUDIKATURA
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY: K otázce konání hlavního lícení v nepřítomnosti obviněného
S 202 odít. 2 TrŘ § 219 odst. 1, 2 TrŘ
Konáni odročeného hlavního líčeni v nepřítomnosti obviněného je prováděno v rozporu s ustanovením § 202 odst. 2 TrŘ, pokud z protokolu o předchozím hlavním líčení nevyplývá, ie obviněný vzal termín odročeného hlavního Učení na vědomí.
Usnesení o odročeni hlavního Učení musí kromí dalíích náležitostí uvedených v $ 219 odst. 1, 2 TrŘ obsahovat také vyjádření přítomných «ran, zda berou termín odročeného hlavního Učeni na vědomí, popř. zda o tomto sdělením terminu ještě chtějí být písemní vyrozuměny.
"> Slib picLidenca republiky vyskwnř ranoví, ii prezident zúrivá ivůj úhA v zájmu vleho lidu (fl, Í9 oda. 2 Ún). Jednání prezidenta, které by bylo porušením meánirodnlho lávazku ČR. by mohlo vyvolit meúnárodni-prÍTní protiopatření ze torny jmyái Jtátfl a nebít tak v zájmu všeho lidu.
"" Napi Slovemká republika Stuui ratifikovali, aníi by o souladu Sanitu > tkavou SR byl poUdín Únavní mud SR.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2003, sp.zn. 3 Tdo 516/2003
Z odůvodněni: Rozsudkem Okresního soudu v B. ze dne 15. 2. 2002, č. j. 1 T 103/2001-58, byl obviněný Ing. B. L. uznán vinným trestným Činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 TrZ, který podle výroku rozsudku spáchal skutkem spočívajícím v tom, Že „dne 25. 6. 2001 okolo 13.20 hod. jako řidič dodávkového automobilu tav. zn. Ford Tranzit, přijíždí po silnici 2. třídy l 118 ve smíru od obce L na obec J., u 77,6. km v k. o. B., začal předjíždět kolonu motorových vozidel před nepřehlednou levototivou zatáčkou v dobí, idy z této zatáčky v opačném smím jízdy vyjel osobni automobil tou zn. Renault 19, řízený M K., který ve snaze zabránit čelnímu střetu vyjel z vozovky částeční vpravo, tím se minul s vozidlem řízeným obvineným, ale následní bylo jeho vozidlo vymrMno vlevo do levé poloviny vozovky, kde narazilo dů osobního automobilu tov. zn. Alfa Romeo, řízeného Z. T, přičemž doílo k tfžkému zranení M. K., který utrpíl zlomeninu krčnípáteře v místízadního prstence2. krčního obratie se zhmožděnim meztobratlovéplotinky, zhmoždiní hlavy, hrudníku a povrchoví rd-ny na praví paži, pro které bylbezprostrední ohrožen na životea výrazní omezen v obvyklém způsobu života po dobu deBijak 6 týdnů ' Za tento trestný čin byl obviněnému podle S 224 odst. 2 TrZ uložen trest odnětí svobody v trváni dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) TrZ (správní § 58 odst. 1 TrZ) a § 59 odst- 1 TrZ podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 49 odst. 1 TtZ a § 50 odst I TrZ byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
O odvoláni obviněního proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhím stupni Krajský soud v P. usnesením ze dne 17.12. 2002, sp. zn. 10 To 445/2002, jímž je podle § 256 TrŘ zamítl.
Shora citovaní usnesení Krajského soudu v P. napadl obviněný Ing. B. L dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovení v § 265e odst. 1 TrŘ. Dovolání smiřuje proti výroku, kterým bylo podle § 256 TrŘ rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolaní), přičemž uplatněným dovolaclm důvodem byl důvod uvedený v ustanovení 5 265b odst. 1 písm. I) TrR* s tim, že v řízení předcházejícímu vydání napadeného usnesení byl dán důvod dovolání uvedeny v § 265b odst, 1 písm. d) TrR* (porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení).
V odůvodnění svého miraořádního opravního prostředku dovoláte! konstatoval, Že k projednání předmětné trestní věci nařídil Okresní soud v B. hlavní Učení na den 4.2.2002. K tomuto hlavnímu líčení byl dovoláte! řádní předvolán, dostavil se a byl přítomen po celou dobu jeho konání. Hlavní Učení bylo posléze z důvodu doplnení dokazování odročeno. Poněvadž mu samosoudce ústní nesdělil termín odročení, dovoláte! předpokládal, že bude k dalšímu hlavnímu Učení soudem opětovní (písemní) předvolán. To se však nestalo a dovolateU bylo následní doručeno již písemní vyhotovení rozsudku ze dne 15. 2. 2002.
Dovolatel dale namítl, že pokud samosoudce nadiktoval usnesení o odročení hlavního Učení do protokolu, učinil tak podle jeho přesvědčení natolik nesrozumitelní, že obsah tohoto usneseni
Dovoiiid chybni uvidí .trestního jdtona", ačkoliv je z textu podaní zrejmé, ie mi na mysli treonf řad.
362
-Sf
J U D I KATU RA
číslo 12 / 2003
nepostřehl. Podle dovolatele se samosoudce též nijak nepřesvědčil, zda obžalovaný vzal termín odročeného hlavního líčení vůbec na vědomí. To mílo podle dovolatele za následek, že v důsledku jeho nepřítomnosti u hlavního Učení dne 15.2.2002 nemít možnost učinit důležité důkazní návrhy, popř. využít svá další procesní práva. Vyjádřil proto přesvědčení, že postupem soudu bylo porušeno jeho ustavně zaručení právo, aby víc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke víem prováděným důkazům (či. 38 odst. 2 LPS). V souvislosti s posuzováním těchto otázek poukázal též na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 189/01, kteří podle jeho názoru lze pHmčřenč použít i na trestní řízení.
Z vyie uvedených důvodů v petitu dovolání navrhl, aby dovo-lacl soud napadené usnesení a vadní řízení mu předcházející zrušil, a potě rozhodl tak, ie se víc přikazuje Okresnímu soudu v B. k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší statni zástupkyní k dnešnímu dni nevyužila svého práva písemní se k dovolání obviněného vyjádřit ($ 265 h odst 2 TrŘ).
Obviněný Ing. B. L. je podle § 265d odst. I písm. b) TrŘ osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostřední dotýká. Dovolaní splňuje tíž náležitosti předpokládaní v § 265d odst. 2 věta první TrŘa§265fodst lTrŘ.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen .Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 265c TrR) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a TrŘ, a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) TrŘ, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) TrR.
Důvod dovolání podle $ 265b odít. 1 písm. d) TrŘ je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním Učení nebo veřejním zasedání. V citovaním ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obža-lovaního), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištína. Tím byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (Či. 38 odst 2 LPS).
Důvodem dovolánipodle í 265b odst. I písm. t) TrŘ je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravního prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) TrŘ, aniž byly splněny procesní podmínky stanovení zákonem pro takoví rozhodnutí nebo byt v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)- Uvedený dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnuti řádného opravného prostředku bez vřeného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-H zamítnut íádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl din některý z dovolacích důvodů podle $ 265b odst. 1 písm. a) až k) TrŘ.
V projednávaném případě spatřuje dovolatel vady řízení v tom, že soud prvního stupně odročil hlavni líčení, aniž by jej k dalšímu hlavnímu Učení řádní předvolal. Tuto skutečnost do-
volatel spojuje s důsledkem, že byl zkrácen ve svém právu být u hlavního Učení přítomen, vyjadřovat se k provedeným důkazům a Činit důkazní návrhy. Podle názoru dovolatele tak byl dán důvod dovolání [§ 265b odst 1 písm. d) TrŘ] již v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) před soudem druhého stupni. Z tohoto hlediska je třeba považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) TrŘ a § 265b odst 1 pism. 1) TrŘ za relevantní.
Poněvadž Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle % 265i odst. 1 TrŘ, přezkoumal podle § 265i odst. 3 TrŘ zákonnost a odůvodninost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož í řízení napadení části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Okresní státní zástupkyní v B. podala u tamního soudu dne 17. 12. 2001 na obvineného Big. & L obžalobu pro trestný čin ublížení na zdraví podle $ 224 odít. 1. 2 TrZ. Jak vyplývá z předloženého spisu Okresního soudu v 6. sp. zn. 1 T 103/2001, bylo v daní víci nařízeno hlavní Učení na den 4. 2. 2002. Samosoudce přitom postupoval v souladu s ustanovením § 198TrŘ.Khlav-nlmu líčení se dostavil obviněný Ing. B. L, byl soudem k obsahu obžaloby vyslechnut a současně byly provedeny některé další důkazy. Po zjištění, že se nedostavil jeden ze svědků (M. K), samosoudce usnesením rozhodl, ie hlavní Učení se odročuje na 15. 2. 2002 v 14.00 hod za účelem opčtovného předvolaní svědka K. a znalce MUDr. P. T. Potí byl protokol ukončen (č. 1. 52).
K hlavnímu líčení konanému dne 15. 2.2002 se obviněný nedostavil. Tato skutečnost byla poznamenaná do protokolu s tim, ie termín hlavního líčení vzal na vedomí dne 4. 2.2002. Následně bylo usnesením rozhodnuto tak, Že „dle $ 202/2 tt řádu bude jednáno v nepřítomnosti obžalovaného". Samosoudce pak pokračoval v provádění důkazů a posléze ve víci rozhodl rozsudkem, jimž uznal obviněného vinným (§ 225 odst. 1 TrŘ).
K rozhodnutí soudu o provedeni hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného podle § 202 odst 2 TrŘ je v obecné rovině nutno uvést íe musí být zásadní splněny všechny podmínky, jejichž existenci zákon v tomto ustanovení předpokládá. Podle § 202 odst. 2 písm. a) TrŘ je přitom mj. nezbytné, aby obžalovaný byl k hlavnímu Učení včas a řádní předvolán. To platí i pro případy, kdy soud jedná nejprve za přítomnosti obviněního, poté hlavní líčeni odročí (§ 219 odst. 1, 2 TrŘ) a obviněný se k hlavnímu Učení jri nedostaví. Z toho logicky vyplývá, ie k usnesení o odročení hlavního Učení (které se písemní nevyhotovuje) je třeba kromí dalších náležitostí (např. návrhů na doplnění dokazování) do protokolu o hlavním Učení rovněž poznamenat vyjádření přítomných stran, zda berou termín odročeného hlavního líčeni na vědomí, popř. zdi o tomto sdíleném termínu ještě chtějí být písemní vyrozuměny.
V posuzováním případě dovolatele Ing. B. L. není v protokolu o hlavním Učeni ze dne 4. 2. 2002, za usnesením, jímž bylo toto hlavní Učení odročeno, zaznamenáno žádní vyjádřeni přítomných stran, tedy ani vyjádření obviněného k tomu, zda vůbec vzal termín odročení na vědomí. V protokolu o hlavním líčení dne 15. 2.2002 se však uvádí, Že obviněný vzal termín jeho konaní na vedomí, a to dne 4.2.2002, ačkoliv pro toto zjištění soudu se nenachází ve spise žádný podklad. Za konstatovaného stavu tedy nelze dovodit, ie bylo možno hlavní líčeni dne 15. 2. 2002 podle § 202 odst 2 TrŘ provést bez přítomnosti obviněního.
363