IV. Rozvoj formální logiky Na základč Fregových Základních zákonů aritmetiky a Russellových a Whiteheadových Príncipia Mathematica se v první polovinfc našeho století pozvolna konstituovala standardní symbolická logika v té podobě, v jaké ji dnes známe z učebnic. Výrokový počet (kalkul) zachycuje vyplývání v rámci množiny výroků, které vzniknou z nějaké dále neanalyzované množiny výroků elementárních spojováním logickými operátory ->>, &, V, -<<, připadne >><<. To, co bylo přijato jako výrokový počet klasický (tedy de facto za jakousi víceméně kanonickou formu výrokové logiky), je založeno na předpokladu, že každý výrok má právě jednu z pravdivostních hodnot PRAVDA a NEPRAVDA a že je pravdivostní hodnota každého výroku jednoznačné dána pravdivostními hodnotami jeho částí. Tak výrok A & B je například pravdivý pravé když jsou pravdivé A i B (jinými slovy: A & B vyplývá z A, B; & ->(A & B) vyplývá jak z ->X, tak z ~>B). Podobné pro ostatní operátory: A V B je pravdivý, pravé když je pravdivý aspoň jeden z A a B, A -<< B je pravdivý, pravé když je bud A nepravdivý nebo B pravdivý, A >>* B je pravdivý, právě když mají A i B tutéž pravdivostní hodnotu, a ~