Možná struktura eseje:

     o Úvod, vymezení problému
     o Přehled jednotlivých prací a jimi studovaných problému
     o Co vyplývá ze srovnání prací
     o Kritika použitých přístupů
     o Citovaná literatura

   Jak napsat esej

   Esej je pojednání o určitém problému. Není to vršení faktů z literatury či přednáškových
   zápisků opsaných; jde spíš o to, aby autor ukázal, že si cosi o oněch faktech a o předmětu
   vůbec myslí, co z nich vyplývá (proč jsou zajímavé) a že je schopen se v tématu pohybovat. Je
   třeba se proto soustředit na logickou konsistenci textu, odpovídat hlavně na otázky typu
   "proč", a "jak to spolu souvisí". (Samozřejmě text musí být postaven na dobré znalosti
   předmětu a literatury o něm.)

   Po formální stránce je důležité, aby autor umožnil čtenáři sledovat myšlenkový tok eseje a
   umožnit mu prozkoumat, zda autor uvažuje správně; je proto velmi nevhodné odkazovat na
   fakta/úvahy, které jsou při čtení nedostupné. Protože zpravidla jde o jeden poměrně přesně
   vymezený problém, je třeba text směrovat spíš do hloubky než do šířky (je-li text zbytečně
   široký, znamená to, že adept neví, co o vlastním problému napsat) - je to svým způsobem etuda
   na dané téma.

   Znalost literatury zpravidla slouží jako odrazový můstek; pokud cílem eseje není "kritická
   review" (tj. kontraposice různých názorů na tutéž věc vyslovených různými autory), je citované
   literatury zpravidla méně. (Není-li však žádná, budí to dojem, že autor sice může umět logicky
   uvažovat, ale nečte literaturu k tématu, čili neví, jakým směrem má své kvalitní úvahy vést.)