Jiří Navrátil

   UČO 52823

   LATOUR, B.: The "Pédofil" of Boa Vista

   

   Alternativní název Latourova textu by mohl být např. parafrází Foucaultova opusu, tj. Mimo
   slova a věci. Latourovi jde totiž především o setření binární opozice objektu/reality a
   ega/vědomí, která je podle něj v současných epistemologických  disciplínách (a zejména v rámci
   filosofie)  neustále dominantním východiskem. Tento nad-teoretizovaný přístup podle něj
   neodpovídá skutečným procesům převádění materiality do vědění (zde např. realitě
   přírodovědného výzkumu), neboť při nich (jak ostatně Latour ukazuje ve své studii výzkumu
   části amazonského pralesa) nedochází k přímé, ostré interakci mezi subjektem a fyzickou
   realitou, která by byla postihnutelná jako jediný proces, v němž je objekt subjektem
   signifikován a tím současně ustaven jako součást jeho zásoby vědění (s následnými implikacemi
   jako např. mocenské ovládnutí objektu či jinými druhy manipulace).

   Latour spíše proces (vědeckého) poznávání popisuje jako kontinuální a vnitřně souvislou řadu
   "zřetězených prvků" (str.180). V praxi tento proces popisuje především jako na sebe navazující
   mechanismy výběrů a třídění, technik a technologií, transformací a převodů, při nichž
   nedochází k prostému přechodu mezi ideálně-typickými póly (kterými se podle filosofie vědění
   vyznačuje každá epistemická situace), tj. mezi slovy (idejemi) a věcmi (o sobě), ale k
   řetězení (zpětně dohledatelných, kompatibilních a reprodukovatelných)  praktik a postupů,
   které jsou smíšenými projekcemi ideality i materiality. Tyto praktiky tvoří souvislou a
   neohraničenou řadu vzájemně propojených stádií transformací a konstrukcí. Všechny a celé takto
   popsané řetězce pak obsahují jevy (fenomény), které tradiční epistemologie nacházela pouze
   v průniku dvou zmíněných pólů. Podle Latoura jsou tak jevy nadány určitou proměnlivou mírou
   materiality i reprezentace (ideality), které se v nich mísí, a s ohledem na tyto míry jsou
   (podle určitých pravidel a postupů) vzájemně převoditelné.

   Latourův text se tak pokouší vyvrátit současnou, téměř platónskou vizi poznávání světa a
   nahrazuje ji (a v praxi dokládá) řadou procesů, technik, praktik, které tuto vizi rozostřují a
   nahrazují relativizujícím pojetím. Dle mého názoru se přitom ale vyhýbá problematizaci
   některých širších, apriorních podmínek lidského poznávání, o jejichž vysvětlení se pokoušel
   např. Foucault ve zmíněné knize: kde, jak a proč vznikají určité základní způsoby klasifikace,
   praktik vědění a poznávání? Proč a jak se mění? Jaká je role jazyka v těchto procesech? Do
   jaké míry je přitom určující subjektem neovlivnitelné  před-porozumění ("regard déj`a codé")?