Jiří Navrátil

                                                                                        UČO 52823

   Příprava pro kurs SOC400

   MERTON, R. K.: The Matthew Effect in Science

   

   Tématem Mertonova textu je psychosociální struktura vědy, která je zde podrobena sociologické
   analýze zejména ve vztahu k systému stratifikace a nerovnosti (univerzální) vědeckých oblastí
   a důsledků, které to v tomto prostředí přináší. Metodou náhledu je (funkcionalizující)
   sociologie vědy, která tuto oblast lidského vědění chápe jako jednu ze sociální institucí.

   Merton si všímá socio-historicky stanovených prahů, které determinují významnost/nevýznamnost
   vědce (a následně často i objevu), a které jsou dále umocňovány mnohonásobným a komplexním
   stratifikačním mechanismem. Princip, který umocňuje rozevírání nůžek mezi slavnými/úspěšnými a
   těmi méně oceňovanými vědci, nazývá Merton "Matoušovým efektem", který "bohatým dává a chudým
   bere". Tento princip je ve vědecké obci reflektován, a dochází tak k vyvíjení nejrůznějších
   strategií, které na něj reagují (typicky mertonovský popis je dokreslován analýzou
   nezamýšlených důsledků těchto sociálních norem i reflexivního jednání akademiků). Merton
   přirozeně nenalézá pouze dysfunkční ale také -- v závislosti na různých okolnostech a
   aspektech  vědecké činnosti - funkční aspekty tohoto jevu.

   Na počátku Matoušova efektu podle Mertona stojí určitá sociálně-psychická konfigurace části
   členů vědecké obce. Špičkoví vědci se od ostatních v některých ohledech liší: jejich osobnost,
   primární a především sekundární socializace je podle Mertona částečně předurčují k vedoucí
   roli, které na poli vědy hrají. Matoušův efekt pak skrze systém odměn (přidělování
   materiálních i symbolických zdrojů) a strukturu komunikace v této sociální oblasti přispívá k
   již zmíněné koncentraci "nejlepších" a marginalizaci ostatních.

   Alternativní název článku by mohl být "Maxwellův démon ve vědě". Tuto metaforu použil Bourdieu
   ve svém textu o stratifikačním mechanismu vzdělávacích institucí, které - podobně jako
   v prostředí vědy (tj. často na základě iracionálních kritérií, nemeritokraticky a jakoby a
   priori) - kumulativně oddělují vítěze a poražené.