Jiří Navrátil

                                                                                        UČO 52823

   Příprava pro kurs SOC400

   COLLINS, H.M. EVANS, R. The Third Wave of Science Studies: Studies of Expertise and Experience

   

   Jedním z výstupů současných vědních studií (zřejmě díky výraznému vlivu konstruktivismu) byla
   značná míra relativizace vědy jakožto nezpochybnitelné sociální i politické autority, a
   částečné smazání hranic mezi zkušeností a věděním veřejnosti, a vědeckou expertízou. Problém
   legitimity rozhodování (tj. podíl vlivu veřejnosti na politickém rozhodování o veřejných
   otázkách technického charakteru) tak byl pouze vystřídán problémem rozsahu (kompetence): kdo
   všechno by se na takovém rozhodování měl podílet?

   Uvedený text připisuje tomuto problému konstitutivní význam, což je například ilustrováno
   snahou autorů o nastolení nové, tzv. Třetí vlny vědních studií, ve které by řešení tohoto
   problému hrálo jednu z hlavních rolí. Jestliže se První vlna věnovala vědě jako oblasti
   privilegovaných znalostí a Druhá (konstruktivismem inspirovaná) vlna později ve vztahu k
   vědecké znalosti a expertíze přinesla vlnu skepticismu a relativismu, pak ta poslední (při
   snaze navázat na poznatky druhé vlny) tuto formu vědění naopak do značné míry znovu
   rehabilituje (a rekonstruuje).

   Problém expertízy je tedy postaven do centra pozornosti a dále rozpracován: je rozvíjena snaha
   o nalezení i normativní zdůvodnění hranic technické kompetence ve vztahu k rozhodovacím
   procesům. Vědecká expertíza je podrobena klasifikaci, jejíž účelem je delegitimizace obecně
   vědecké kompetence (tj. založené pouze na členství ve vědecké komunitě) či kompetence založené
   pouze na oficiálně certifikované znalosti (diplom, absolventský titul). Naopak je zdůrazněna
   role specializované a neoficiální expertízy (expertíza založená na praktické zkušenosti
   s příslušným problémem). Zde autoři upozorňují na problém překladu a komunikace mezi oběma
   těmito typy expertního vědění. Docházejí rovněž k závěru, že podstatným znakem, který určuje
   způsob analýzy a identifikaci kompetencí nezbytných pro rozhodování je rovněž typ vědy, které
   se problém dotýká. Jestliže autoři upřesňují (tj. omezují) způsobilost ke konkrétní expertíze
   u komunity vědců, nezůstávají naopak dlužni ani upozornění na úskalí vědění a rozhodování
   většinového publika.

   Výstup textu je tak pobídkou k diferenciaci expertízy a jejích nositelů -- tj. kontextu, ve
   kterém je vyžadována pro rozhodování v záležitostech, kde se technická náročnost pochopení
   problému mísí s dopadem příslušného rozhodnutí na širokou veřejnost.

   Alternativní název článku by mohl být "Věda v demokracii: Ke studiím expertízy a zkušenosti".