Lukáš Kouba, VTP
                                                                                                      
            12.11.05

   

   Bruno Latour - Pandora's Hope: From Fabrication to Reality

   

   

   Alternativně: Konstruktivistický realismus: 2 prostory, 1 svět

   

   

   Jednou ze základních kontroverzí tzv. Válek o vědu je spor o povahu fakt. Na jedné straně
   stojí většinový konzervativní názor, že fakta jsou odrazem vnějšího světa, na druhé straně je
   relativistický výklad sociálního konstruktivismu, kdy jsou vědecké výstupy nahlíženy jako
   primárně determinované osobou vědce nebo celé vědecké komunity. Bruno Latour tyto tradiční
   dichotomické pozice vnímá jako odtržené od reality, ve skutečnosti nikam vedoucí. Smyslem
   vědních studií podle něj nemá být podkopávat nároky vědy na pravdu, tak jak byla tato image
   často vykreslována díky úspěšné aktivitě sociologů tzv druhé vlny vědních studií
   (konstruktivisté par excellence), ale jejich cílem by mělo být pokud možno pozitivně přispět
   k pochopení vztahu mezi poznávaným světem a poznávajícím vědcem.

   Podle Latoura je působení mezi těmito oběma vzájemné a vědecké poznání je závislé na vědci i
   na zkoumané entitě. Na příkladu experimentu je možné ukázat, jak vědec na jedné straně
   připravuje, konstruuje podmínky, ve kterých experiment proběhne (vědec jako stage manager
   připravuje scénu, tzv.1. prostor), ale v rámci těchto podmínek pak už zkoumaná entita sama
   nezávisle na něm vydává fakta (2. prostor) - nejedná se tedy o neomezeně relativizující
   sociální konstruktivismus, i když proces poznávání vědcem subjektivně ovlivněn je. Výpověď o
   zkoumaném tvoří společně zkoumající i předmět jeho zkoumání, fakta jsou v jeden moment zároveň
   uměle konstruovaná i na vědci autonomní. Ignorace úlohy vědce v tomto procesu znamená ve
   výsledku přistoupení na východiska naivního realismu (fakta se sama o sobě přesně odrážejí
   v realitě), ignorace autonomní role zkoumané entity vede k čistému sociálnímu konstruktivismu
   (vědec tvoří fakta).

   Působení mezi zkoumajícím a zkoumaným není jen nevyhnutelnou podmínkou při získávání fakt, ale
   dochází během něj i k samotné konstituci obou dvou. Vědec při své práci svévolně definuje
   zkoumanou entitu, podmínky, ve kterých bude pro jeho účely existovat, ale musí to udělat tak,
   aby jeho závěry byly věrohodné pro zbytek vědecké komunity. Pokud přijaté budou, pak zkoumaná
   entita dále přispěje i ke změně pozice vědce v komunitě, i ke změně celé komunity. Podle
   Latoura všichni zapojení aktéři ve vědě (vědec, komunita, ale i zkoumané entity, technologie,
   nástroje, předchozí výzkumy, atd.) stojí ve vzájemných možných vztazích označitelných jako
   propozice, tj. možné interakce vedoucí k modifikacím definice všech. Vědec tyto vztahy
   artikuluje (artikulace jako protiklad k modernistickému principu korespondence mezi fakty
   zjišťovanými vědcem na jedné straně a světem venku na straně druhé). Čím více artikulací se
   vztahuje k dané propozici, čím více konstrukcí ji podporuje, tím se stává více důvěryhodnou a
   na jednotlivých konstrukcích i nezávislou.