Jiří Navrátil

                                                                                        UČO 52823

   Příprava pro kurs SOC400

   LATOUR, Bruno. Pandora's hope: Essays on the reality of science studies (kapitoly 4 a 5)

   

   Latour ve svém hutném textu opět nastoluje problém vztahu objektivní reality
   (out-there-reality) a jejího (jazykového, vědeckého) poznání subjektem. Současná moderní (ale
   i deklarovaná postmoderní) epistémická konfigurace tyto dva elementy spatřuje jako propastně
   oddělené ideální typy. Jestliže pozitivisté (realisté) -- v rámci této konfigurace -- tvrdí, že
   tuto (ontologicky zajištěnou) propast lze s větším či menším rizikem zkreslení překročit,
   konstruktivisté či stoupenci postmoderních (relativistických) epistemologií naproti tomu
   možnost (vědeckého) poznání objektivní reality definitivně odmítají.

   Latour se naproti tomu odmítá identifikovat s oběma těmito přístupy a hledá alternativní
   výklad vztahu vědeckého poznávání a objektivní reality. Jeho základním východiskem je popření
   mezery mezi kognitivním subjektem a objektivní přírodní realitou. Tu měl v případě zmíněných
   epistemologií překračovat pouze jazyk jako spojovací médium. Latour však poukazuje na mnohem
   intimnější propojení subjektů a věcí, a demonstruje to svým pojetím experimentu jako nástroje
   vědeckého poznání.

   Experiment podle něj neodkrývá pouze němě (historicky a objektivně) existující věci a fakta,
   ani nezobrazuje pouze společenskou podmíněnost vědění -- tj. není  pouhou kombinací stávajících
   jevů. Naopak při něm dochází k úplné inovaci, k historické události, která přetváří všechny
   prky, které se na ní podílely -- jak osoby vědců a společnost, tak také entity, které jsou
   zkoumány. Latour pro popis nově vzniklé kvality používá termínů propozice a artikulace: skrze
   propozice (příležitosti, potenciality) se určitá (přírodní) entita mění: stává se uchopitelnou
   (je zpřístupněna) a je současně určitým způsobem artikulována (mentálně i materiálně
   zvýrazňována a formována, dále rozvíjena). Dochází tak zároveň i k její diferenciaci ve vztahu
   k jiným, konkurenčním artikulacím (jejich vzájemné odlišení je pak určeno množstvím různých
   kvalit -- a ne např. binární demarkační linií pravda-lež). Vítězství a rozšíření určitého
   vědeckého objevu nad konkurenčními vědeckými názory se na základě Latourova výkladu jeví jako
   vítězství určité verze, tj. jedné konfigurace spojení sociálna a fyzična nad druhou, které je
   způsobeno a dále udržováno specifickými společenskými mechanismy, a které tak v zásadě není
   nevratné.

   Latour tak především přehodnocuje statut jazyka, který v moderní teorii poznávání hrál
   klíčovou roli korespondenta mezi ostře odděleným sociálnem a fyzičnem, a nahrazuje jej šířeji
   koncipovaným (pro něj realističtějším) konceptem, který poznávání vnímá jako mnohonásobný,
   oboustranný průnik poznávaného a poznávajícího.