Collins, H.M., Evans, Robert: The Third Wawe of Science Studies: Studies of Expertise and
   Experience (pp.235-296)

   

   Markéta Bočková

   Učo: 52810

   

   Název: Úkoly třetí vlny vědních studií

   

   V úvodní části textu shrnují Collins a Evans průběh prvních dvou vln vědních studií, v další
   pak nastolují základy, zatím více očekávané než probíhající, vlny třetí. Zatímco druhá vlna
   vědních studií podle nich zcela vystřídala vlnu první, třetí vlna naopak staví na poznatcích
   druhé, i když sama je teprve v počátcích svého zrodu.

   Optimismus první vlny vědních studií je založen na předpokladu, že odbornost, tj. vzdělání
   v určité oblasti staví jedince do pozice autority zmocněné činit rozhodnutí. Rozhodnutí
   zahrnující vědu a technologii přicházejí pouze od vědoucích vrchních vrstev expertů ke spodním
   vrstvám ne-experů. Tento pozitivistický směr začíná ztrácet dech záhy po vydání Kuhnovy
   Struktury vědeckých revolucí.

   V dalším období je věda je rekonceptualizována jako sociální aktivita a vědní studia se obrací
   k využití odborných znalostí ve společenských institucích jako jsou školy, soudy, politické
   procesy rozhodování. Druhá vlna vědních studií nechá v průběhu rozhodování přihlížet i
   k mimo-vědním faktorům. V oblastí expertízy se však zabývá především přiřazováním nálepky
   "expert".

   Před sociology vědy stály dva klíčové problémy:

   1. Problém Legitimity, tj.kdo a jak může činit rozhodnutí dotýkající se veřejné sféry. V druhé
   vlně vědních studií byl vyřešen tak, že základna pro rozhodování by měla být  rozšířena i mimo
   úzké pole kvalifikovaných expertů.

   2. Problém Extenze pak souvisí s tím, kam až může být skupina ne-expertů činících rozhodnutí
   rozšiřována.

               Podle autorů textu první vlna vědních studií vlastně neznala Problém Extenze a
   nebyla si vědoma Problému Legitimity. Druhá vlna se po vyřešení Problému Legitimity zabývala
   především Problémem Extenze. Třetí vlna podle nich má přijmout zmíněné řešení Problému
   Legitimity, ale přitom stále dbát na oddělování "lidí kvalifikovaných zkušenostmi" při jejich
   přispívání k rozhodování. Experiza/kvalifikace má být brána jako kategorie analytiků
   (analyst`s  cathegory) stejně jako kategorie aktérů (actor`s cathegory), což umožní normativní
   pohled na roli expertů ve veřejné sféře.

               Problém politického rozhodování je jeho závratná rychlost v porovnání s tvorbou
   odborného mínění. Po veřejných činitelích je často požadováno jasné stanovisko k řešení
   problémů, o nichž ještě nemá jasno ani sféra nejužších expertů. Otázkou pro třetí vlnu vědních
   studí je, jak probíhá utváření konsenzu v podobném případě.

               Collins a Evans rozdělují případné účastníky rozhodovacího procesu na nejužší
   skupinu kvalifikovaných expertů (core-set), skupinu jejich odborných přívrženců (core-group) 
   a vnější laické pozorovatele (outsiders). Z nich ti nejméně odborní, tj. pozorovatelé, mají
   veškeré informace o problému z upravených a zjednodušených zdrojů, díky čemuž na první pohled
   paradoxně snadněji získávají jistotu o "pravé podstatě věcí". Navíc rozlišují autoři tři typy
   kvalifikace/expertízy -- žádná kvalifikace, interakční úroveň kvalifikace (interactional
   expertise) a účastnická úroveň kvalifikace (contributory expertise). K ní jako zvláštní typ
   přidávají odkazovou expertízu (reffered expertise), kdy účastnická kvalifikace z jedné vědní
   oblasti může být použita v jiné.

   Zároveň upozorňují na fenomény přenosu (translation), pro nějž je (zvláště v komunikaci mezi 
   jedinci z různých odvětví) nutná nejméně interakční úroveň kvalifikace ve všech daných
   odvětvích; a diskriminace, která spočívá v činění rozhodnutí na jiném než ryze vědeckém
   základě přitom však pod rouškou vědeckosti.