Lukáš Kouba, VTP
                                                                                                    
   26.11.05

   

   L. Thévenot: Which Road to Follow? The Moral Complexity of an "Equipped" Humanity

   

   Alternativní název: Skryté proměnné naší morálky

   

   Otázky týkající se podoby a vzájemného působení ve vztahu politiky a morálky byly v minulosti
   předmětem zájmu především filozofů a normativně orientovaných politologů. Zdrojem morálky byl
   v této tradici obvykle vysoce abstraktní náhled na společnost jako na skupinu složenou ze sobě
   rovných lidských bytostí. Základní morální kategorie dobra a zodpovědnosti pak byly
   koncipovány právě s ohledem na tuto anonymní veřejnost. Za nositele morálních kvalit je
   v "liberálním" ohledu považován autonomně jednající aktér-člověk. Analogické hodnocení věcí
   (non-human) není rozpracováváno, protože se u nich autonomie ve smyslu záměrného jednání
   neprojevuje. Dobro zde vždy odkazuje k rovnocenné kolektivitě, jednotlivé jeho koncepce se pak
   mezi sebou liší podle dominujícího řádu hodnot - orders of worth. (Např. zdroj dobra měřený
   jako získaná tržní hodnota, potenciál pro rozvoj, občanská nebo ekologická argumentace,
   hodnota zachování lokální jedinečnosti atd.)

               Podle Laurenta Thévenota se v praxi: 1) navzdory uvedeným obecně zastávaným
   předpokladům očividně přisuzují morální hodnocení nejen lidským aktérům, ale i ostatním
   v hodnocení zapojeným objektům -- zamlčení této skutečnosti při rozhodování dává možnost ke
   zneužívání moci těmi, kteří prosadili svůj řád hodnot v dané otázce a ten se pak jeví jako
   objektivní, věcem vlastní; 2) uplatňuje více morálních řádů, než je zmíněný abstraktně
   kolektivní, ze kterého vychází normativní politologie a je na něm postavené i formální právo.
   Základem pro jejich identifikaci je vycházet z reálného podílení se, zapojení se (engagement)
   člověka do jeho prostředí a z něho vycházející hodnocení (evaluation) morálky a dobra. Vnímání
   kolektivity rovných (zdroj pro systém práva a kategorie obecného společenského dobra) je sice
   platným, ale jen jedním z více zdrojů, které konstituují různé v praxi existující morální
   řády. Dalšími zdroji tak mohu být režim důvěrného zapojení (morální kategorie pramení také z
   lokalizované kolektivně nesdílené zkušenosti) a režim intencionálního plánování (ve kterém je
   morálka vnímána jako sama o sobě schopnost koordinovaného postupu -- na rozdíl od zmíněného
   režimu abstraktní kolektivity, který označuje za zdroj morálky sice také kolektivitu, ale
   v tomto případě je dobro otevřené kritickému dojednávání). Při řešení otázek morálky, dobra a
   zodpovědnosti by měly být tedy brány v potaz všechny uvedené zdroje a ne pouze jediný
   abstraktně-kolektivní, tak jak se to může dít při zachovávání zjednodušujícího pohledu na
   konstitutivní faktory našeho lidství.