MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Národní stát, občanství a identita v komplexní společnosti závěrečný esej ke kurzu SOC 403 Jiří Gigimov Učo 51290 N-SOC V Brně dne 23.1.2006 OBSAH: 1. Modernita versus komplexita 2. Planetarizace a národní stát 3. Individualizace v komplexní společnosti 4. Národní stát, občanství a rozdílnost v planetární společnosti 5. Literatura 1. Modernita versus komplexita[1] Současná společnost prošla v průběhu několika posledních desetiletí výraznou transformací, přičemž tyto změny "odhalily meze moderní definice demokracie a neadekvátnost jejích politických institucí v novém prostředí"(Melucci 2001, 70). Tato transformace, ovlivněná rozvojem informačních technologií a změnou sociálně-ekonomických vztahů, proměnila i klasické moderní formy individuální a kolektivní identity. Národní či třídní zdroje identity a občanství,typické pro moderní industriální společnost, pozbyli v průběhu této transformace svého dominantního významu při konstruování identity. V současnosti proto čelíme jak krizi moderního pojetí individua (Baumann 2002, Giddens 1999,Melucci 1996), tak také krizi národního státu jako moderního reprezentanta národní identity a občanství. Jestliže nacionalismus jako ucelený ideologický systém sehrával významnou roli při budování moderní kolektivní a individuální identity(Gellner 1997) v rámci národního státu, otázkou zůstává, jakou roli hraje národní identita a nacionalismus v komplexní planetarizované společnosti, založené na rozdílnosti. 2. Planetarizace[2] a národní stát Snaha o národní stát, definovaný územím, obyvateli, jazykem a specifickou kulturou, případně i vlastní "národní ekonomikou" stála u zrodu samotné modernity, moderní industrializované společnosti. Jedním z definičních rysů modernity je tedy národní stát a s ním spojená národní identita. Společnost, často i v sociologickém pohledu(Keller 1998), se překrývala s představou národního státu jako ucelené entity. Zdroj moderní kolektivní a individuální identity tak vycházel zejména z národního vědomí bez ohledu na rozdílné ideologické proklamace. "Socialistické státy" Východního bloku, i přes svůj proklamovaný internacionalismus a důraz na všeobecnou rovnost, zachovávaly a podporovaly národní cítění, nemluvě o otevřené podpoře národně-osvobozeneckých bojů ve světě. Občanství jako osvícenský koncept se pak překrýval s představou uceleného národa. Moderní industriální společnost tak zdroje identity nacházela jak v třídním tak národním vědomí. S rozvojem informačních technologií, planetarizací a proměnou sociálně-ekonomických vztahů centrálních společností[3] dochází i k proměně národních států, jejich postupnému propojování do nadnárodních institucí(např. EU) a k ekonomické dominanci nadnárodních korporací. Castells (1997) tak zdůrazňuje, že současný národní stát ztratil své rozhodovací schopnosti pod tlakem globalizace ekonomických aktivit, médií a elektronické komunikace, a také pod tlakem globalizace zločinu. V současné komplexní společnost či společnost sítí tak na jedné straně dominuje proces planetarizace světového systému, charakteristický vzájemnou propojeností a závislostí jednotlivých částí v sítích vztahů(Melucci 1989, cit. dle Znebejánek 1997), na straně druhé proces individualizace. 3. Individualizace v komplexní společnosti Vedle procesu planetarizace a souvisejících změn ve sféře informací, je charakteristickým procesem v komplexní společnosti individualizace. Hlavní aktéři tohoto procesu však již nevystupují jako skupiny určené třídním či národním vědomím,ale jako "individua, která se snaží individualizovat se účastí v různých formách kolektivního jednání tím, že mu dávají význam" (Melucci 1989, cit. dle Znebejánek 1997,83). Transformace školství, rodinných hodnot, rozšíření osobních práv a svobody jedince, stejně jako vzrůstající množství kulturních příležitostí, vytváří "jak zdroje tak potřeby, díky kterým mohou jedinci chápat sami sebe jako individua, přičemž mají efektivní schopnost konstruovat svou identitu" (Melucci 2001, 72). Komplexní společnost tak přináší nejen "konec velkých vyprávění" (Keller 1998), ale i desubstancionalistický pohled na individuum, zbavený vnitřní metafyzické jednoty. Tento pohled na jedince a jeho jednání vychází z dědictví modernity, důrazem na "vyprázdněnost substantionalistické dimenze" se však od moderního pohledu odlišuje. Transformace procesů konstrukce identity v souvislosti s rozvojem potenciálů individualizace překonává moderní pohled na jedince. Rozvoj moderní společnosti můžeme vnímat jako dvojitý proces funkční diferenciace systému a postupné individualizace(Parsons 1971). Čím více se však rozvíjí prostor sociální zkušenosti, tím více se odlišují individuální hodnoty a významy jednání. Jelikož se rozdílnost stala klíčovým znakem jak interpersonálních vztahů tak společnosti jako celku, "jsme v komplexní společnosti svědky pluralizace významů a znásobení příslušností"(Melucci 2001,74). Lidé jsou členy různých systémů, jsou voliči, zaměstnanci, rodiči, konzumenti, a v každém z těchto systému rozvíjejí pouze část své identity. Jednání na hranicích jednotlivých systému, tak neustále vyžaduje "propustnou identitu, která poté umožňuje neustálý přechod mezi rozdílnými oblastmi významů a institucionálních vzorců" (Melucci 2001,74). Tato propustná, nestálá či tekutá identita(Baumann 2002), charakteristická pro komplexní společnost je tak založena na rozdílnosti, diferenci. Život založený na rozdílnosti však v sobě nese vnitřně ambivalentní potenciál, jelikož zde hrozí na jedné straně riziko entropie,nejistoty(Giddens 1999) a sociální desintegrace z nedostatku skupinové solidarity, společných cílů a zájmů. Na straně druhé však rozdílnosti obsahují velký potenciál, jelikož umožňují vytvářet taková společenství a formy spolupráce, které nejsou v homogenní společnosti možné. 4. Národní stát, občanství a rozdílnost v planetární společnosti Změna procesů konstrukce identity, která provází nástup komplexní společnosti, umožňuje uchopení současné role národního státu, moderní občanské identity a nacionalismu, představující jejich ideologické zastřešení. Jakmile se v komplexní společnosti stala identita nepevnou, fluktuující, klíčovým faktorem při jejím konstruování se stala rozdílnost. Tato rozdílnost hodnot a významů jednání vysílá silný impuls směrem k široké autonomii individua, stejně tak ale obsahuje i tendence k masovosti, depersonalizaci a manipulaci informací. Tyto tendence však již nevycházejí z logiky administrativního systému -- národního státu, ale svůj původ nalézají v dominantních kulturních modelech centrálních společností, které vnucují sami sebe jako univerzální kód chování a komunikace. Jestliže v moderní industriální společnosti zprostředkovával národní stát a s ním spojený nacionalismus integrační a kontrolní funkci, ve vysoce diferencovaných systémech, založených na informacích, již národní stát tuto funkci neplní. Nejenom v souvislosti s rozvojem multikulturalismu jako politického konceptu (Kymlicka 1995), tak národní stát již není schopen "ukotvit kulturní a sociální pluralitu v mezích centralizovaného politického řádu"(Melucci 2000,75). Národní stát tak na jedné straně ztratil svou autoritu v důsledku vzájemné provázanosti planetárního systému a vzniku transnacionálních politických a ekonomických institucí, které přesunuly a převzaly původně národní rozhodovací pravomoci. Na straně druhé také došlo k institucionálnímu rozšíření autonomních pravomocí směrem k decentralizaci závazných politických a sociálních rozhodnutí způsobem, který nemá obdobu ve vývoji moderních národních států. Administrativní logika národního státu je tak převažována dominantními kulturními kódy centrálních společností. Přijetí sociálně-konstruktivistického přístupu však neumožňuje přijímat tuto skutečnost dogmaticky. Oživení národních, etnických a regionálních konfliktů v průběhu posledních 30 let (Melucci 1996, Kymlicka 1995) tak poukazují právě na význam rozdílností při konstruování identity v komplexní společnosti. Tyto konflikty nejsou pouhou kopií tradičních konfliktů moderních národních států, ale nesou v sobě i napětí či dilema komplexní společnosti, jelikož dominantní kulturní kódy "potlačují kulturní rozdílnosti a tímto omezují samotnou možnost komunikace, která vždy vychází z podobnosti, ale i rozdílnosti"(Melucci 2000,76). V globálně komunikující společnosti individua a skupiny vždy vyžadují právo na rozdílnost a odporují sjednocujícím tlakům dominantních kódů. Konflikt v moderní společnosti, vycházející zejména z materiální dimenze a redistribuce bohatství, se v komplexní společnosti stále více přesouvá do symbolické dimenze. V planetární společnosti se tak pod závojem národních, etnických a teritoriálních konfliktů vyjadřuje snaha rozhodovat o vlastní existenci a kontrolovat vlastní kulturní vývoj bez tlaku dominantních kulturních kódů. To však vyžaduje vytvoření nových pravidel a vztahů mezi jednotlivými složkami komplexní reality -- jednotlivými skupinami, kulturami či národy. Tyto planetární a vysoce komplexní pravidla jednání však již nemůže definovat upadající národní stát. Takovýto nový model planetárních vztahů, schopný zvládnout pluralitu, autonomii a bohatství diferencí, a zároveň umožňující vyjadřovat naší sdílenou zodpovědnost za ekologické ohrožení, je tak výzvou současné společnosti. Jakákoliv nová definice občanství tak musí reflektovat charakteristické tendence komplexní společnosti, založené na rozdílnosti a nejistotě. Takovýto model vztahů, umožňující transformovat dilemata komplexní společnosti v pravidla planetární koexistence bez potlačení autonomie a specifičnosti zainteresovaných subjektů, však již nekoresponduje s koncepcí moderního občanství a národního státu. Národní stát, který v planetární společnosti ztrácí svou efektivitu, typickou pro období modernity, se tak pomalu ale jistě přesouvá na "smetiště dějin". Snahy o obnovu jeho původní moci se pak stávají hlavní tématem nacionálních pravicových stran a hnutí, usilujících o rekonstrukci národní identity. Případný úspěch či neúspěch takovýchto snah zůstává v komplexní společnosti, která se vyznačuje nelinearitou svého vývoje, stále otevřenou otázkou. 5. Literatura * Baumann, Zygmunt. 2002. Tekutá modernita. Praha: Mladá fronta. * Castells, Manuel. 1997. The Power of Identity. Oxford, UK: Blackwell. * Gellner, Ernest. 1997. Podmínky svobody. Občanská společnost a její rivalové". Brno: CDK * Giddens, Anthony. 1999. Důsledky modernity. Praha: Slon. * Keller, Jan. 1998. Úvod do sociologie. Praha: Slon. * Kymlicka, Will. 1995. Multicultural Citizenship. A liberal Theory of Minority Rights. Oxford: Oxford University Press * Melucci, Alberto. 1996. Challenging Codes: Collective Action in the Information Age. Cambridge: Cambridge University Press. * Melucci, Alberto. "Becoming a person: New frontiers for identity and citizenship in a planetary society" (In: Woodward, Alison and Kohli, Martin [eds.]. 2001. Inclusions and exclusions in European societies. London: Routledge.) * Melucci, Alberto. 1989. Nomads of the Present. Social Movements and Individual Needs in Contemporary Societies. Philadelphia: Temple University Press. * Parsons, Talcott. 1971. The System of Modern Societies. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall, inc. * Znebejánek, František. 1997. Sociální hnutí. Praha: Slon. ------------------------------- [1] Abych se vyhnul složité definici současné společnosti, rozlišuji v kontextu Melucciho koncepce současnou společnost od společnosti moderní pomocí pojmu komplexita. Podobné definice však nalezneme i u jiných autorů, zabývajících se reflexí dnešní společnosti a užívajících pojmů jako je informační společnost či společnost sítí (viz např. Castells 1999). V podstatě se jedná o výstižnější ekvivalent konceptu postmoderní společnosti. [2] Melucciho koncept, obdobný jako globalizace, kterým odkazuje k planetě Zemi jako jedinému fyzickému prostoru, kde může člověk přežít. [3] Západní státy, představující dominantní kapitalistický kulturní model (Melucci 2001).