Jiří Bláha: Školní zralost a konstrukce dětství v Pedagogicko-psychologické poradně: teoretická
                                     úvaha nad příklady z praxe

                                      Komentář vedoucího kurzu

   

   Práce Jiřího Bláhy zaujme už svým zacílením na pozoruhodnou sociální událost a instituci
   v životě (některých) dětí. Samotná analýza "vyšetřování" školní zralosti
   v pedagogicko-psychologické poradně je velmi dobře zarámována do širšího sociálního kontextu a
   plodně konceptuálně ukotvena. Jiří Bláha analyzuje testování školní zralosti prováděné
   Poradnou jako určitou formu dohledu a disciplinizace dětí. Sleduje tak důležitý mocenský
   prvek v systému kulturního utváření dětství v současné české společnosti. Ukazuje jej navíc
   také jako univerzální součást dohledu nad dětstvím moderních společností, když odkazuje
   k literatuře z britského prostředí. Výsledky zkoumání založeného na dvou zdrojích (pozorování
   a materiály z Poradny a odborné psychologické texty o školní zralosti) jsou dobře napojeny  na
   teoretické koncepty dvou kritiků modernity: Illichovu kritickou teorii školy a Foucaultovu
   genealogii moci a teorii moci/vědění. Nejen toto napojení povyšuje Bláhovu práci z dobré a
   čtivé reportáže o práci Poradny a o testování školní zralosti na brilantní sociologickou úvahu
   o skrytých předpokladech psychologického testování "školní zralosti.

   Klasifikace (ne)zralé či (ne)normální školní dítě, které je součástí expertního
   psychologického diskursu, je v práci představena jako reálný a praktický účinek moci/vědění  a
   institucionalizace vyšetřování školní zralosti. Ukázky ze zpráv samotných vyšetření školní
   zralosti, stejně jako ukázky z odborných textů definujících pojem "školní zralosti"
   přesvědčivě ilustrují reálnou moc psychologického diskursu a jeho podíl na utváření školního
   dítěte. Vybrané výpovědi jsou výborně zakomponovány do širších úvah o "uměle" tedy sociálně a
   kulturně konstruovaném dítěti -- školákovi, ke které dochází, jak Jiří Bláha přesvědčivě
   ukazuje, pod rouškou "naturalizace" vývoje dítěte a dětství v psychologickém diskursu.

   Práce tedy zdůrazňuje kulturně konstruovanou povahu samotné definice školní zralosti dítěte a
   přemýšlí o propojení tohoto psychologického vědění o dítěti s požadavky dohledu a
   disciplinazace kladenými na děti v praxi školního systému. Autor se přitom soustřeďuje na
   samotný akt vyšetřování školní zralosti (zprávy z vyšetření) a expertní popis významu školní
   zralosti v odborné psychologické literatuře. Nechává stranou další momenty, které  by mohly
   výzkum tématu dále prohloubit. Např.: jaké mechanismy a  motivy dovedou rodiče k návštěvě
   Poradny, k vyhledání "odborného řešení" problému nástupu k povinné školní docházce. Jaké jsou
   strategie různých aktérů, kteří se účastní přímo či nepřímo aktu šetření zralosti dítěte. Jak
   různí aktéři různě (vy)užívají expertní moc psychologického diskursu (diagnózy školní
   ne/zralosti) v sociální praxi? Rodiče možná chtějí "prodloužit dětství" svým dětem, učitelé se
   možná  chtějí zbavit obtížných dětí, psychologičtí poradci možná potřebují prokazovat význam
   vlastního oboru a instituce Poradny. Každý z těchto aktérů se nějak podílí na re-produkce moci
   psychologického vědění (Poradny) nad dětstvím a každý může s jeho (její) mocí jinak nakládat,
   nejen ve smyslu interpretace (re-interpretace) významu testu školní zralosti, ale jako
   nástroje pro určité cíle či strategie jednání. Také samotné děti, mohou být aktéry a nějak
   aktivně re-interpretovat tuto událost (např. při komunikaci s rodiči, vrstevníky). To je jen
   několik dalších úvah čtenáře nad výbornou prací Jiřího Bláhy.

   Chci povzbudit autora, aby toto slibné téma, které tak precizním způsobem otevřel, neopouštěl
   a věnoval se mu dále -- například jako téma své diplomové práce! Práci považuji za jednu
   z nejzajímavějších v letošním kurzu a hodnotím jako "výbornou" (A)

   

                                                                                       Igor Nosál