Jiří Bláha, 65349

   Diskuse k četbě -- 1.týden -- Jenks,Ch. 1996: 32-51

   

               Jenks v textu hovoří o tom, že existují jisté limity či překážky sociologického
   studia dětství. Sociologie podle něj není připravena zkoumat rodící se dětskou identitu,
   protože je jednak postavena na Durkheimovském odkazu a také na "dospělém" diskurzu -- není
   zvyklá se zabývat dětmi. Dalším problémem je fakt, že se často o dětství hovoří v sociologii
   z hlediska socializace a tedy se implicitně předpokládá určitá forma nedostatečnosti dítěte.
   Dále se v textu hovoří o Althuserovi a jeho představě dvou státních aparátů, z nichž je pro
   sociologa zvláště zajímavý aparát ideologický, který skrytě udržuje status quo.

               Otázky z těchto úvah vyplývající zní takto: Do jaké míry je pro sociology možné se
   oprostit od zažitých představ o dětství a začít budovat nové paradigma, o kterém se hovoří
   v závěru textu (šest bodů podle Jamese a Prouta)? Jaké hlavní problémy při tom bude třeba
   překonat?

               Jeden z možných problémů je ten, že každý sociolog byl dítětem a tedy objektem
   socializace do určité společnosti, která mu (jak se o tom hovoří v textu) vštípila jistá
   schémata v uvažování. I když se bude snažit o nezaujatý přístup, může "instinktivně"
   sklouzávat k tradičním myšlenkovým postupům a interpretacím a tedy se nevědomky nechat
   ovlivnit. Na druhou stranu -- pokud si bude sociolog vědom tohoto nedostatku, může být přehnaně
   kritický a opět se nedobere žádoucích zvěrů.

               Dalším problémem je, že popisování dětství v odborném diskurzu může mít i zpětně
   konstitutivní dopad na realitu a tím by výsledky bádání ovlivňovaly samotný předmět bádání,
   čímž bychom se mohli dostat do začarovaného kruhu. (To je defacto zmíněno i v šestém bodu
   Jamese a Prouta) další otázkou tedy je, zda se tomu dá vyhnout a pokud ne, zda je to žádoucí.

               Jiným problémem mohou být přílišné nároky na tvorbu nového paradigmatu. Pokud
   bychom měli brát dětství jako jednu z proměnných v analýze, která nemůže být oddělena od
   ostatních, mohli bychom se ocitnout na poli příliš obecných teorií, které by nedaly uspokojivé
   odpovědi na mnoho otázek.