Jiří Bláha, 65349

   Diskuse k četbě -- 4.týden (Lipovetsky,G.1999 Soumrak povinnosti. (s.179:192).)

   

   Lipovetsky ve svém textu zajímavě nastiňuje dva protikladné rysy současné společnosti, které
   se protínají na poli moderní rodiny. Je to jednak individuální právo na štěstí a plnohodnotný
   život (část nazvaná "Rodina na přání"), jednak paradoxně se objevující povinnost (pasáž "Práva
   dětí, povinnosti rodičů"). Lipovetsky velmi pěkně a výstižně ukazuje moderního rodiče jakožto
   člověka zaskočeného důsledkem své vlastní svobody.

   Nejprve nám připomene svobodnou atmosféru moderní doby: "Kult rodiny se oprostil od svých
   někdejších závazných předpisů ve prospěch intimního naplnění a práv svobodného subjektu."
   (180) Staré a nepružné instituce jsou nahrazovány flexibilní modernitou, jedinec se ocitá
   v takřka ideálním světě, který mu nabízí nespočetné možnosti seberealizace. Moderní společnost
   se podle Lipovetského změnila natolik, že "Typickým znakem doby není povinnost zplodit
   potomstvo a vstoupit do manželství, nýbrž individualistické právo na dítě, třeba i mimo
   manželský svazek." (181)

   Zdálo by se, že takováto společnost naprosto odvrhla stará pravidla a staré hodnoty rodinného
   života. Vypadá to, že si dnes můžeme dělat naprosto cokoli. Dokonce i tak závažná věc, jakou
   je narození dítěte, se téměř ocitla v pozici rozhodování o koupi konzumního zboží. ("V naší
   epoše se nikdo nechce ničeho zříkat a dítě tvoří nedílnou součást celkové kvality existence."
   (184))

   Samozřejmě, že takovýto naprosto svobodný svět bez závazků a zodpovědnosti doopravdy
   neexistuje. Je to jen vžitá představa či iluze. Ve skutečnosti je možná rodič ještě více
   omezen, než tomu bylo v minulosti. A není to nic neočekávaného. Je to jen logický důsledek
   volnosti a svobody, jak jsem již naznačil. Zdánlivě "postmoralistní" doba je ve skutečnosti
   k rodičům nečekaně přísná. Jsou absolutně volní pouze v otázce zda si dítě opatří. Ale
   v okamžiku, kdy se jim narodí, stávají se garanty toho, že i ono bude tak neomezeně svobodné,
   jako byli oni sami. A tudíž je logicky jejich dítě začíná omezovat.

    "Neexistují už zkažené děti, jsou jen zkažení rodiče." (185) píše Lipovetsky. Ukazuje tím, že
   společnost na rodiče přesouvá mnohé zodpovědnosti. A to je o to zajímavější, že jim je předtím
   dlouho skrze expertní systémy odebírala. Lipovetsky zmiňuje moralistní paradox: čím méně se
   zdůrazňují povinnosti obecně, tím více se očekávají a vyžadují povinnosti rodičovské.

   Dnes se děti nechválí za to, že poslouchají své rodiče, ale ze to, že se stávají samostatnými
   jedinci, říká Lipovetsky. A to nejlépe vystihuje změnu rodinné atmosféry: V minulosti byl
   člověk společností tlačen ke vstupu do manželství a založení rodiny. Potom již ale byl
   (většinou otec) v domácnosti pánem a nikdo se mu příliš nestavil na odpor. Dnes je právo na
   dítě pomalu na úrovni práva na automobil, ale existuje celá řada organizací, zákonů a
   předpisů, které rodiče omezují.

   Svoboda není ani zdaleka tak absolutní, jak by se mohlo na první pohled zdát.