Jiří Bláha, 65349

   Diskuse k četbě -- 5.týden (James,Alison -- James,L.Adrian.2004. Constructucting Childhood. New
   York:Palgrave Macmillan (Kap.5.Education, s.117-139).)

   

   Jakkoliv jsme se mohli v minulých textech přesvědčit o tom, že se pomalu mění přístup k dětem
   a že se nyní dětství pojímá jinak než v minulosti, vracejí nás do určité míry texty pro tento
   týden takříkajíc "zpátky na zem". "Constructing childhood" se zabývá konstruováním a
   reprodukcí dětství přesně v místě, kde (na rozdíl od rodiny) společnost (neboli stát) může
   uplatnit vzhledem k dětem největší vliv, tedy ve škole.

   Zaujalo mne do jisté míry paradoxní spojení dvou skutečností: děti se skrze školu mají stát
   občany, ale když jsou ve škole, není jim ještě tato pozice plně přiznána a ony se tedy mohou
   "občanství" učit jen teoreticky a v praxi si je vyzkoušejí (možná) až příliš pozdě. Nabízí se
   zde otázka, zda tento "odklad" není zcela záměrný. Pokud by se totiž zacházelo s dětmi jako s
   plnohodnotnými občany již během školní docházky, mohly by školy produkovat děti příliš
   sebevědomé a možná až příliš dobře vybavené pro život, což by mohlo zhoršovat pozice dospělých
   oproti absolventům. Zatímco takto školy vypouštějí do života lidi, na jejichž názor se příliš
   nedbalo, kteří se neučili rozhodovat, řešit spory a nést zodpovědnost. Takoví lidé spíše
   přijmou podřízenou pozici, která se vysvětlí jejich mládím a nezkušeností (která však byla
   účelně pěstována) a určitou jistotu a schopnosti získávají pod vedením starších a
   zkušenějších. Tím se neoslabí pozice straších a mladí jsou další léta učeni svému místu ve
   společnosti a "správným" názorům -- tentokráte ve "škole života".

   Může to být jeden z nejlepších mechanismů reprodukce samotné společnosti. Mladí lidé nakonec
   zestárnou a nahradí současnou generaci, ale tím, že se jejich podřízená pozice a defacto
   sekundární socializace co nejvíce prodlouží, snižuje se pravděpodobnost, že by se příliš
   odchýlili od tradičních hodnot a postojů. Když se pak generace střídají, je již dost
   sebevědomých občanů, kteří vědí co se od nich očekává (mimo jiné i stejný přístup vůči nové
   mladé generaci).

   Myslím si, že tento mechanismus je mnohem více než v demokratických zemích využíván
   v nedemokratických režimech, které se potřebují obrnit proti změně. Ale i demokratické
   kapitalistické společnosti ho provozují a mohou profitovat z jeho kritické reflexe, protože
   moderní ekonomika je dynamická a cokoli uměle nahrává konservatismu, může brzdit ekonomický
   rozvoj, který je pro současnou společnost jedním z hlavních cílů.