Kincheloe,J.L.The New Childhood: Home Alone As a Way of Life. in Jenkins,H.ed.1998.The
   Children´s Culture Reader.s.159-177.

              

   

               Dvojice populárních rodinných komedií Sám doma se Joe Kincheloemu stala inspirací
   k  zamyšlením nad příčinami ohromného diváckého úspěchu obou filmů. Na základě obsahové
   analýzy dochází k závěru, že autoři filmů dokázali mimoděk vystihnout charakteristiky a
   problematické momenty výchovy dětí a dětství v postmoderní společnosti současných Spojených
   států. V článku pak Kincheloe tyto charakteristiky shrnuje a rozvádí ve světle poznatků
   sociologie dětství. Autorův pohled na film mi přijde originální, situace, kterou na příkladu
   filmů popisuje, opravgdu do velké míry koresponduje s poznatky citovaných studií.

               Děti jsou v současnosti stále více nuceny trávit čas samy. Od 60. let se například
   zvýšil počet dětí žijících jenom s jením rodičem třikrát, čas, který přitom rodiče tráví s
   dětmi, klesl z třiceti hodin týdně na sedmnáct. Zatímco rodiče vydělávají, děti jsou nuceny
   vychovávat samy sebe.            Kincheloe považuje filmy Sám doma za extrémní metaforu
   popsané situace. Jak píše "v postmoderním dětství je bytí sám doma každodenní realitou." Uvádí
   i další příklady dětí jako vyděděnců nebo dokonce jako společenského nebezpečí i z jiných děl
   populární kultury. Rodina McAlisterů, hrdinů obou filmů, nemá navenek žádné probémy, ve
   skutečnosti však trpí nedostatkem společně prožitého času a mezi jednotlivými členy vzniká
   neviditelná bariéra. Chování rodičů k hlavnímu hrdinovi, Kevinovi, je zpočátku povýšenecké a
   necitlivé, není proto divu, že se Kevin cítí být na okraj společnosti. Stejné je podle
   Kincheloeho i chování společnosti dospělých k dětem obecně. Jediné k čemu jako by byly děti
   předurčeny je stát se dospělými, jsou na ně kladeny vysoké nároky, zároveň jsou však vnímány
   pouze jako předmět výchovy a disciplinace.

               Dospělí úplně podceňují dětskou schopnost samostatně žít -- nákupy počínaje a
   starostí o mladší sourozence konče. Kevin je přesně příkladem takového dítěte, které ví dost
   věcí důležitých pro život jako, že peníze se berou z kreditních karet nebo že nejrychleji se
   nají polévkou v plechovce.

               Kincheloe představuje tezi, že děti se v takové situaci odcizení dospělých -
   rodičů uchylují k životu ve své vlastní kultuře. Učí se nikoli od dospělých, ale z  televize,
   počítačů a internetu. Paradoxně tedy nastává situace, kdy děti toho díky médiím vědí více o
   fungování světa dospělých, než dospělí o tom, jak žijí a co prožívají jejich děti. Hranice
   mezi dětstvím a dospělostí se rozmazávají natolik, že tradiční nevinné dětství se stává
   objektem nostalgie.