Sociologie dětství Hana Žárská
Dětství v sociálním prostoru; město a děti ulice
(Bohuslav Blažek & Jiřina Olmerová: Chlapci a děvčata si začínají hrát)
Londýnské děti popisované v textu lze nazvat v pravém slova smyslu ,,dětmi ulice". Jejich
domovem nebylo konkrétní místo, pokoj či obydlí, v němž by trávily většinu času a občas
z něj vycházely ven, jak je tomu dnes zvykem, ale obývali celý sociální prostor města a v ně-
jakém takovém pokoji či obydlí (pokud jej měly k dispozici) spíše jen přespávaly. Byly nuce-
ny si v ulicích nacházet svou obživu, ale také zábavu. Dokázaly se samy o sebe postarat, aby
vůbec přežily. Nebyly jim přiznány žádné úlevy v práci, nebyly na ně brány žádné ohledy
týkající se toho, co by mělo zůstat skryto jejich očím a jejich ,,nevinné" mysli (jako např. po-
pravy). Jediný prostor, který byl specificky dětský, zaujímaly jejich hry, písně a tanec.
V této souvislosti se mi vybavil úryvek z filmu, který se odehrával v kubánských ulicích. Ku-
bánci rádi a často tančí a to nejen v uzavřených prostorách, ale také na veřejných prostran-
stvích, a tancem přímo žijí. A právě v tomto filmu vysvětloval kubánský chlapec americké
dívce, že Kubánci tak rádi tančí, neboť je to jediný prostor, kde mohou být, a jsou, svobodní.
Stejně tak se mi přijdou na mysl černošské spirituály a gospely z amerického Jihu, v nichž
otroci vyjadřovali svá přání a tužby, svůj protest proti otroctví a volání po svobodě. Myslím
si, že stejně tak lze považovat hry, písně a tance londýnských dětí za formu úniku před každo-
denní drsnou realitou, přestože se v nich tato realita musela nepochybně odrážet. Zajímavá by
byla jejich obsahová analýza.
O dnešních dětech se často mluví (zejména v postmoderním pojetí) jako o samostatných, so-
běstačných a nezávislých bytostech. Ale je tomu skutečně tak? Představme si, kdyby se např.
sedmileté dítě vyrůstající začátkem jedenadvacátého století v Brně náhle ocitlo v prostředí
Londýna století sedmnáctého. Dokázalo by se toto dítě (odmyslíme-li si jazykovou bariéru)
o sebe postarat a nezahynout? Moc bych na něj nesázela. Když si ale představíme opačný
časový posun, dítě ze sedmnáctého století by patrně také mělo problém obstát v dnešním
městském prostředí. Pravděpodobně by se ale dokázalo lépe přizpůsobit. Lze však očekávat,
že by se dostalo do konfliktu se zákonem, neboť pojetí kriminality tehdy a dnes je v základě
odlišné. V dnešním světě se mi jeví jako nejpodobnější těmto londýnským ,,dětem ulice"
a prostředí, v němž žily, skupiny, které se dnes označují pojmem ,,gangy". Zásadní rozdíl
ovšem spočívá v tom, že způsob života londýnských dětí byl široce rozšířený, zatímco gangy
vnímáme spíše jako marginální a nežádoucí skupiny. Londýnské děti také byly často mladší
než členové gangu.
8. týden