Klíčové koncepty:

   Míra sociálního statusu, přisouzená kohortami produktivního věku, kohortám věku
   postproduktivního jako klientům instituce "domov důchodců".

     o Kohorta: Specifický soubor osob se společným znakem. Babbie (1992, podle Geista, 1992)
       chápe kohortu jako subpopulaci, věkovou skupinu lidí, narozených ve stejném roce, nebo
       seskupených na základě jiného časového znaku. Pro náš výzkum přijímáme Hagedornovu (1990,
       podle Geista, 1992) definici, podle níž je kohorta skupina lidí v populaci, která má
       společný demografický znak, příp. událost.
     o Instituce: Hobhouse (1924, podle Geista, 1992) identifikuje tři významové roviny tohoto
       termínu: 1) uznané a stanovené zvyklosti, řídící určité vztahy lidí, 2) úplný komplex
       takových zvyklostí a principů, který je řídí, a 3) organizaci (pokud existuje), nesoucí
       takový komplex. Pro náš výzkum přijímáme zejména třetí rovinu významu.
     o Sociální status: postavení jedince v určitém vzoru společnosti, soubor práv a povinností,
       jak termín zavedl a definoval Linton (1936, podle Geista, 1992). Patrně pod Weberovým
       vlivem je termín spojován se ctí a prestiží, Rosenberg et. al. (1987, podle Geista, 1992)
       pak vidí sociální status jako "úroveň prestiže, poskytované jedinci jako výsledek hodnoty,
       dané roli, kterou hraje". Toto pojetí reflektuje náš výzkum.

   O/      Sociální status klíčový:  pro jeho stanovení je rozhodující hodnotový systém
   společnosti, v níž jedinec žije (Fichter, 1971, podle Geista, 1992). Vztahuje se tedy na
   funkce, s nimiž je spojen, a dílem na zhodnocení funkce členy společnosti.

   O/      Sociální status získaný: spočívá na sociálně zhodnocených výkonech a výsledcích
   jedince, např. povolání a pozice v povolání (Linton, 1936, podle Geista, 1992).

   

   Teoretická hypotéza:

   Sociální status, přisouzený (i potenciálním) klientům domova důchodců (a instituci samotné) se
   mění s věkem přisuzovatele, tj, s příslušností ke kohortě.

   

   Operacionalizace:

     o Kohorta: indikátorem je chronologický věk, resp. demografický znak "klient domova
       důchodců)

   ˙        Instituce: pro náš výzkum je indikátorem fakt, že zařízení není jen denním
   stacionářem, nýbrž poskytuje dlouhodobou celodenní péči o seniora.

     o Sociální status: operacionalizace tohoto konceptu bude založena na nalezení ukazatelů
       akceptance, resp. sociální distance (jako závisle proměnných) a nalezení ukazatelů
       sociální tenze a anomie -- pocit vlastního ohrožení a znejistění vlastní sociální pozice --
       jako nezávisle proměnných

   O/      Akceptance může být zjištěna pomocí sémantickéko diferenciálu

   O/      Sociální distanci lze měřit škálou sociální distance (např. Bogardus, Thurston,
   Likert, a další), tj. otázkami (vadilo by vám, kdyby: jste měli vyčlenit jeden pokoj ve své
   domácnosti pro (příbuzného) seniora ve vysokém věku; senior ve vysokém věku obýval samostatný
   byt ve vašem domě či sousedství; domov pro seniory byl lokalizován ve vašem těsném sousedství;
   ... v centrální zóně vašeho města; ...)

   O/      Anomie může být měřena Sroleho škálou sociální anomie

   

   Pracovní hypotéza:

   Výše sociálního statusu, přisouzeného klientům domova důchodců, se nebude měnit jen podle
   demografické příslušnosti ke kohortě produktivní/postproduktivní věk, ale i uvnitř
   jednotlivých kohort věku produktivního.

   

   Komentář:

   Dosavadní poněkud vágní formulace výzkumné otázky a strategie jsme na základě postupujícího
   studia zpřesnily, nyní tedy formulujeme subjektivní hodnocení instituce domova důchodců jako
   odvozené od sociálního statusu přisuzovaného klientům této instituce.

   Kompletně se úpravy a přehodnocení průběhu tvorby projektu projeví v příštím úkolu, tj. ve
   výsledném návrhu projektu.