•ii .,■■■■..-.:, •: -. .■■ ■: ;-,,' ...it *■■■. >;. \ ■■,-- ;>•■■. ■ t. . - ■:■>.. - '. . ..... - r, : . .' -■ s ' -f» 'mít siále-"při fac^ľľ^eAÍ lotíl'zíčch, ... ^ taerc;prc£lerne a.odložíme; ale z tčch, ke.klerýpiiševracíme.Vzvlásť když ;:^;.\°^-ze'špcío^ Profesor ■ V '*'■Dišnian i nn Hncri třn-nTililrníjnnú^lrWrtT-iíi^li. e-ŕnfií.títnv rj.ii.—.. ■' v ■ , -■ i .,,.,.„ ... ., i lze vyložit'jcdňódušcä :,>, přitom, bez zjednodušování -'lakže to pochopí-i matematicko-staiistkký-j ^v antitalent. Pro, studenty! se kniha: 'nepochybné stane základní / studijní. ' 'Vi':^řinJČkou. úvpdem.do spcioipgickcTOetodoIogle a dô jisté míry i statistickým' ľmimníem. ..^pismán neučí metóde täk^ že jiprpstč popisuje avysVetluje,-' jakji4niäpou^vatrcihyc: spíšjakýňisi průvodcem pomocníkem anápoyěaou. -.:_: Zatahuje čtenáře do hrý'tím,4žerhu dává hádanky-... a InktnVhp, vcdelť tomu, ■: ;.■':-." aby je vyreärľsárri. .Kníhaje postavena na příkladech a jejich' ijostupnemú re pfinonyavinori1 , nt*. aijit^uv-aĽu rvtiuii.viu vyjitím a v 'Zkontrpluji.'^da umíte^Z.Kníharna bezpochyby.širší okruh potenciálnícif-' '" Ětcnářů než jen studenty a^šodólogy profe'sf, kteří se nebití zrovna:pevni •' ) ^ikramfiecích v některých partiícji metod a technik, třebas" vě výběru vzorku, íf::.iinťérpréMi statistických postupů; typu path' analýzy ajľ aj. -I.ť Publikaci'.' ľ: .bezesporu uvítají i nes'pciolqgové;:nov.iiiářii pracoyniciTninisterstev a jiných ;..organizaci .„Mtfoslavpišrnan.uiSije užyice-hMdvědeietilciiv.kanadském; i;v,{TorprUú ^kde" pusobíí jako "profesor na York.U rii versi t". Pífísto si ucho váli.' košatý'-jazyk. C|ský. -Ajangllclbu Irůcrlu'7připomínající ^půvabhč podtrhuje autorův profesní nadhled al: laskavý.' '; .^.hurrior. u Kažřjppádnč je to p[jjŔií kniha o, dbsli^šiichd'problcmatice,' ktéŕä ; i.'..sc, dobře čte', a kteráti pobaví..', ^ ■.•.'';'■(. '/ ."■,,' ■,', : '.l-'.^ř.'' ISBNi8Ö-7Ö65-822-9 it |e yy^bí nalost ■ KAROLINUM" KAROLINUM Určeno pouze pro studijní účely Jenom to, co odpovídá paradigmatu je vědou. O tom, co je přijatelné paradigma, rozhoduje Kapitola 1. Jak se dělá věda 1.1. Co je vlastnú védu? Matematika, lýzika? UrCiiě .Sociologie'.' Doufejme. Filozofie, theologie'/ Zcpiejte se kolegu z příslušných lakull a doslundc určili kladnou odpověď. Ale co mají tyto všechny úhory společního? A hlavně, jak poznáme, že něco je skulečně vědaV Odpověď není snadná. Definice v encyklopediích a slovnících puhli kovaných v několika posledních stoletích, nám nepomohou odpovědět na náš základní problem: jak poznat, co je a cti není věda. Teprve Thomas S. Kuhn (Iyfi2) analyzoval instituci vědy skutečně v sociologických termínech. Jeho přístup nám umožní vytvořil upemvm definici vědy, lo jest popis operací, kterě musíme použit abychom poznali, zda něco věda je. Kuhnovo pojelí - a lo je poj naši diskusi velice důležitě - nám pomůže zejména vyjasnit pozici sociologie v systěmu jiných Vídních ohnrů. Kuhn uvedl do teorie vědy dva důležité konecpiy: koncept paradigmatu a koncept "normální" vědy. Nurmálm věda /.narnená pro Kulmu "výzkum pevně zakolvený v Jednom či více minulých vědeckých výdubyieích, které určila vědecká komunita přijímá jako základ pro budoucí praxi." (Kuhn 1962, sir. 11!) Jinými slovy, normální vědu je takový včdnf obor, ve kterém komunlia vědců pfijímá shodné piinuiigmii. Slovníková definice icrmínu paradigma, (v originále "paradigm") "vzor (skloňovací a pod.)" nám pFÍIiä nepomůže. Kuhn používá lento lermín v novém a velmi specifickém smyslu: Paradigmata jsou přijímané příklady aktuální vědecká praxe, příklady kleré zahrnují zákony, teorii, aplikace, a instrumentaci. To vše poskytuje madel, ze kterého vyvěrá určitá koherentní tradice vědeckého výzkumu." (Kuhn 1962, str. 10.) komunita vědců. Definice vědy má tedy sociální charakter: věda je to, co za vědu považují vědci v daném oboru. Pátrat po nějaké objektivní, univerzální definici vědy je pak z hlediska naší diskuse zbytečné. Kuhnova analýza "normální vědy" nabízí velmi zajímavý vhled do sociální praxe produkce vědy. Paradigma má evidentní praktický význam: "Když vědec může přijmout paradigma jako zaručené, nepotřebuje zpravidla usilovat o znovuvybudování oboru začínaje prvními principy a nepotřebuje ospravedlňovat každý koncept který uvedl." (Kuhn 1962, sir. 19-20) Naprostá většina aktivit probíhá v normální vědě uvnitř paradigmatu. "Hlavní operace, kterou se zabývá většina vědců v průběhu své kariéry je oprašování." (Kuhn 1962, str. 24) Oprašováním míní Kuhn zpřesňování paradigmatu, jeho aplikaci na širší pole, a případně i odstraňování rozporu, které v paradigmatu zbývají. Paradigma je nesporně důležitým nástrojem ekonomizace vědy. Nicméně tato výhoda není zadarmo: paradigma lotiž zároveň omezuje množinu řešení a postupů, které jsou ve vědě dovoleny. Omezuje i soubor prahlému, které normální věda smí řešit. Kuhn porovnává tulo situaci s řešením skládačky. Skládačka má jen jediné správné řešení. Stovky malých kousků musí být složeny tak, aby daly obraz; Hradčan nebo půvabné mladé dámy. Přitom je snadné si představil, že umělec neho dílš'by elementy skládačky složili zcela jiným způsobem. Výsledný obraz by mohl být mnohem krásnější, mnohem významnější, než očekávaný výsledek. Nicméně bylo by to chybné řešení skládačky. "Kritériem dobré kvality skládačky není to, že výsledek je velice zajímavý neho důležitý. Naopak, některé důležité problémy, jako kupř. léčení rakoviny nebo koncept trvalého míru, nejsou často skládačkou vůbec, protože nemají (uvnitř paradigmatu - M.D,) žádné řešení." (Kulm 1962, sir. 36-37) Pracoval mimo rámec paradigmatu může být v normální vědě velice riskantní, v minulosti mnohý narušitel paradigmatu zemřel na hranici. V naší osvícenější době je pravděpodobnost, že takový narušitel bude publikovat vědeckých časopisech nebo že jeho habilitační práce bude přijatu, nulová. 12 13 Určeno pouze Jak je potom zásadní pokrok vědy vůbec možný? V historii věciy se stane poměrně zřídka, že více a více pozorování se zdd být v rozporu s exismjfcfm paradigmatem. Tato rozporná pozorování najdou posléze cestu do prestižních vědeckých žurnálů, jsou ostře napadena, a z bouře krvavých vědeckých diskusi se zrodí nové přijaté paradigma. Kuhn označuje tento proces za vědeckou revoluci. Takové revoluce nejsou časté. Příkladem vědecké revoluce je třeba opuštění zeměstředného světového názoru nebo přijeti' relativistické fyziky. Z Kuhnovy koncepce vědy vyplývá ještě dalšf důležitý závěr: obsah paradigmatu je v různých vědních oborech různý, každá vědecká komunita v určitém oboru vytvořila vlastní paradigma. To znamená, že neexistuje univerzální definice vědy; jsou jen definice přijímané v rámci určitého vědního ohoru. Rozdíly v paradigmatu mohou být dramatické i u oborů velice příbuzných. Kuhn uvádí příklad fyziky a chemie:"Pro chemika je atom helia molekulou, protože se chová jako molekula z hlediska kinetické teorie plynů. Na druhé straně, pro fyzika atom helia molekulou není, protože nevykazuje molekulami' spektrum." (Kuhn 1962, str. 50) Důležitější je, že ne všechny vědní obory patří do kategorie "normální' vědy". Jenom některé tradičnf obory, jako matematika a astronomie, měíy své první paradigma již v časné historii vědy. Jiné dozrávaly do paradigmálního stadia mnohem později. V dalších vědách, jako kupř. v některých součástech biologie, zabývajících se problémy "dědičnosti, je paradigma ještě novinkou. A citujme Kuhna ještě jednou: "Zůstává otevřenou otázkou, zda sociální vědy mají vůbec paradigma." (Kuhn 1962, str. 15) Mezi sociology je jistě nesrovnatelně méně jednoty v teoriích a metodách, než je tomu kupř. ve fyzice.- Někdy se zdá, že se sociologové všude na světě se shodují pouze v jediném bodu, totiž, že nejsou dostatečně placeni. I když sociální vědy jsou v před-paradigmálnfm stadiu, element procesu vývoje vědy se vztahuje i na naše pole. Mnohem dúležitějšf však je, že Kuhn nás staví před otázku, proč není sociologie paradigmnlní vědou. 14 ní účely Snad bychom mohli Kuhnovi namítnout, že alespoň v některých oblastech našeho ohoru máme elementy paradigmatu. (Později v této knize budeme hovořit o kvantitativním a kvalitativním paradigmatu v metodologii sociologického výzkumu.) Nicméně univerzální paradigma, které by bylo univerzálně přijímáno alespoň pro nějaký podobor sociologie, skutečně neexistuje. Neměli bychom být vlastně štastni, že nejsme spoutáni svěrací kazajkou paradigmatu'/ Bohužel to není tak jednoduché. Obory patřící" do domény normální vědy jsou často označovány jako vědy exaktní. Jejich nálezy se signifikantně liší od nálezu společenských věd: Nálezy exaktních věd jsou mnohem přesnější a spolehlivější, než nálezy společenských věd. Exaktní vědy jsou často (i když ne vždy) schopny produkovat nálezy deterministického charakteru: "Když X, a jenom když X, pak vždy Y." Naproti tomu naše závěry mají vždycky stochastický, pravděpodobnostní charakter. Závěry v exaktních vědách mají mnohem univerzálnější plauiosLNaše nálezy mohou být obvykle platné jen pro prostředí, ze kterého jsme sehráli naše data. Exaktní vědy používají experiment mnohem častěji nežli my a jsou mnohem častuji schopny nabídnout spolehlivou výpověď o kauzálním charakteru vztahu mezi proměnnými. Ustavit důkaz o kauzalitě je ve společenských vědách mnohem obtížnější, a často nemožné. Pravdupodohnä bychom mohli v lomia ne právu radostném výčtu ještě chvíli pokračovat. Ale již nyní nám tento výčet vnucuje otázku, prnc je tomu tak. Tady je několik možných vysvetlení: 15 Určeno pouze Výmluvy ve formě hypotéz H 1: Sociologie je Ještě mladá věda, neměla dosud čas vyvinout své vlastní paradigma. ALE: Kybernetice není ještě ani padesát iet a je nesporně "normálni" vědou. Moderní sociologie byla pokřtěna Comtem v roce 1839. Nicméně to, co bychom dnes označili za sociologii, nalezneme již v Platónovi a jinde. H 2: Sociální jevy jsou rychle proměnné a proto je velmi obtížné je analyzovat. Naši kolegové v chemii a fyzice byli schopni definovat všechny důležité vlastnosti těžkých prvků, i když poločas života těchto prvků je jen nepatrný zlomek vteřiny. H 3: Mnohé sociální jevy nejsou dostupné přímému pozorování. To je pravda, ale l kolegové v přírodních vědách jsou odkázáni na nepřímé pozorování. Nikdo nikdy neviděl atom, jenom jeho reprezentaci. H 4: Chytří studenti pochopí, že studium sociálních věd není cestou k finančně úspěšné kariéře. Jenom ti méně chytří volí náš obor. Tuto hypotézu necháme raději bez komentáře. 16 ro studijní účely Sociální Jevy jsou vzájemné Tahle hypotéza stojí za vážné propojenyf Často se zdá, že zamyšlení, všechno souvisí se vším ostatním. Ze všech hypotéz-si jen ta poslední zaslouží podrobnou analýzu. 1.3. Co nezkoumat Ashby (1965) se kdysi zamyslil nad elementárními kroky v empirickém výzkumu. Každý vědec přirozeně vybírá pro své pozxírování jenom tu část reality, kterou považuje za relevantní. Nicméně výběr této části reality nemůže být arbitrárni. Musí respektovat to, co Ashby označuje za "přirozený systém." Přirozený systém je definován jako soubor proměnných, které jsou navzájem spojeny mnoha vzlahy. Naproti tomu počet vztahu spojujících jeden přirozený systém s jiným přirozeným systémem je veličinou nižšího řádu. Můžeme si to představit třeba lak,.Jjak to ukazuje náš graf: jako skupinu mnoha křížku, představujících elementy jednoho přirozeného systému. Jednotlivé křížky jsou spojeny mnoha vazbami. Můžeme si třeba představit, že každý křížek je spojen se všemi zbývajícími křížky. Druhý pnrozený systém je představován souborem mnoha malých kroužku, které jsou opět vzájemně spojeny mnoha a mnoha spoji. Ale existuje jenom jediný spoj mezi oběma systémy.