rceno pouze Kapitola 4. Jak si nakreslit plán aneb Na co jsou hypotézy I'm short enough and ugly enough to succeed on my own. Woody Allen, Play It again Sam Až dosud jsme si jenom stěžovali. Stěžovali jsme si na nezvládnutelnou velikost přirozených systémů v sociálních vědách, na trampoty, které z toho vyplývají: na nutnost pracoval 5 neúplně popsaným a ještě neúplněji analyzovatelným systémem, na to, že jsme v důsledku této redukce vystaveni mnoha typům zkreslení. Stěžovali jsme si na to, že jsme schopni potvrdit existenci príčinné závislosti téměř výhradně jen experimentem. A stěžovali jsme si také na náš druhý veliký problém: na nutnost nepřímého měření, na to, že transformace studovaného jevu do indikátorů, ve kterých tento jev pozorujeme, měříme a analyzujeme, je mnohem delší a mnohem riskantnější než ve většině jiných věd. Naříkali jsme nad nejistou validitou našeho měření. V téhle kapitole se podíváme na to, co se s tím dá dělat. Neočekávejte tu žádné zázračné recepty. Udělat slušný empirický výzkum, lo dá fušku. Mnoho a mnoho hodin přemýšlení a psaní ještě před tím, než máme vůbec možnost ušpinil si ruce fakty. Dlouhé dny v terénu, dlouhé dny strávené analýzou dat, a to se nakonec může suit, že naše hypotéza' bude fakty vyvrácena. Alespoň jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Horší je, když ji naše výsledky ani nepotvrdí, ani nevyvrátí. I to se někdy stane. Ale přesto prese všechno, jíMO veliká krása dělat výzkum. Vždyí studovat vztahy mezi lidmi je velké dobrodružství. Pevnina sociálních vztahu a struktur je ještě jen mála prozkoumaní a zaplňovat prázdná místa na mapě je veliké dobrodružství. Zkuste to, a uvidíte, že se vám lo bude líbit. Ale pozor, je to návykové. V téhle kapitole se budeme zabývat spíše logickými pravidly výzkumu než podávat recepty, jak technicky připravit výzkum. Tím se zabývá celá řada jiných knih. Věříme však, že tato 74 studijní účely pravidla jsou důležitou pomůckou i pro optimalizaci rozhodnutí o mnohých technických krocích ve výzkumu. Ještě jednu důležitou poznámku než opravdu začneme: v této kapitole, stejně jako v předchozích, se budeme zabývat hlavně kvantitativním výzkumem, a to ještě většinou v jeho silně standardizované verzi. Není to proto, Se bychom tento typ výzkumu považovali za ; nadřazený. Jediný důvod pro tento popis je fakt, že v kvantitativním výzkumu jsou všechna : naše zranitelná místa jasně viditelná. -3 4.Í. Výzkum jako idiot i Můžeme začít třeba pravdivou pohádkou z počítačového pravěku: Pohádka nro odrostlejší děli fi. O tom, co ]e počftač Před dávnými a dávnými časy byl představen tisku jeden z prvních počítačů. Byl obrovský, nesmíme drahý, pomalý a neumal o moc víc, než trochu lepší kalkulačka.Ale protože to bylo dávno a dávno, novináři byli okouzleni. Hovořili s jedním z tvůrců toho počítače: Novinář: "Pant profesore, ten počítač je génius!" Profesor: "Ale. pánové, to se mýlíte. To je úplný Idiot. Umí je jednu věc: rozeznal nulu od jedničky. AJe umí Id velmi rychle a nedělá chyby." 75 Určeno pouze Empirický kvantitativní výzkum v sociologií je také lakový idiot. Umí jenom rozeznat, zda existuje souvislost mezi dvěma nebo více proměnnými. Bohužel, neumiVto rychle a děli mnoho chyb. Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz. Podívejme se blíže, co to vlastně znamená v termínech epistemologie vědy. Při produkci poznání zde užíváme v podstatě dva odlišné postupy: indukci a dedukci. Deduktivní metoda vychází z teorie nebo t. obwně formulovaného problému. Teoretický nebo praktický problém je přeložen do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi proměnnými bychom měti najít, je-li naše hypotéza pravdivá. Pak následuje sběr dat. Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorci předpovězenému v hypotézách, přijmeme hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout Induktivní metoda je značně odlišná. Začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realite. Ohjevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěru. Ty puk ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem je nová teorie. A teď si zkusme, zda jsme rozdílům mezi dedukcí a indukcí dobře porozuměli: Cvičení 4.1. Kterou z těchto metod používal velmistr dedukce, xlavný detektiv Sherlock Halmes? 16 lo studijní účely Tabulka 4.1. DEDUKCE INDUKCE — Teorie Pozorování T Hypotézy Nalezené pravidelnosti T T Pozorování Předběžné závěry Prijalé/zamíinuté hypotézy Teorie Kvantitativní výzkum používá deduktivní metodu. To znamená, že je schopen řešit jen určitou kategorií problému: Kvantitativní výzkum může nalézt řešení jen pio takové problémy, které je možno popsat v termínech vztahů mezi pozorovatelnými proměnnými. 77 rčeno pouze Přeformulovat problém tak, aby vyhovoval těmto podmínkám, přeložit teoretický problém do jazyku výzkumu, nemusí být snadné. Naštěstí máme nástroj, který nám tuto operaci podstatně ulehčí. Jsou lo pracovní hypotézy. Je lo velice užitečný nástroj, který nám pomůže minimalizovat problémy vyplývající z redukce a transformace informací, nevyhnutelné v sociologickém výzkumu. 4.2. Aby hypotézy nebyly jen hypotetické Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá a musíme se snažil, aby nebyla příliš klikatá. První krok od teorie k výzkumu je obvykle formulace základních, ještě dost obecných hypotéz. Taková hypotéza muže být definována třeba takto: "Hypotéza je očekáváni o charakteru věcí, vyvozené z teorie" (Babbie 1979). Uveďme si alespoň jeden příklad takové hypotézy: Hvnoléza 1. Čím více podnětů týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude participoval v politice. Lesier W. Milbraih. Pnliilcal Participation, Chicagu 1965, str.31) Tato hypotéza je mnohem konkrétnější, než většina hypotéz na této úrovni. Přesto nemůže být ještě bezprostředním východiskem pro technickou konstrukcí výzkumu a výzkumných nástrojů. Je třeba ji rozložit do souboru pracovních hypotéz. 78 lo studijní účely My definujeme pracovní hypotézu takto: Tabulka 4.2. 1- ' Pracovní hypotéza je tvrzení, předpovídající existenci souvislostí mezi dvěma nebo více pramenným!. 2. Všechny proměnné zmíněné v hypotéze musí mít valldní operační definici. 3. Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezenlující zkoumané koncepty, ale i fy proměnné, kleré mohou významně zkreslit Interpretaci testovaných vztahů. Především si musíme ujasnil, co znamená termín "operační definice". Začněme jednoduchým příkladem. Co je vlastně kyselina? Chemik by nám nabídl definici, popisující "kyselinu jako sloučeninu s vodíkovým atomem, který je schopen odštěpit se ve vodním roztoku jako vodíkový katión H+ a udělit roztoku kyselou reakci.." (Příruční slovník naučný, 1963. n.dfl, str.741). _,f Operační definicE kyseliny hy mohla znít asi takto: Kyselina je taková tekutina, která změní barvu lakmusového papírku z modré na červenou. Vidíme, že operační definice je mnohem méně precizní, daleko volněji spojená s teoretickými koncepty. Nevysvětluje nám vůbec, co kyselina je. Má však jednu velice užitečnou vlastnost: dává nám bezprostřední návod, jak poznat, co je kyselina. V operační definici je koncepl vyjádřen popisem operací, kterými bude měřen. Ovšem i operační definice musí být zakotvena v teorii. Problém je, že v sociálních vědách 79 Určeno pouze je vzdálenost mezi teoretickým konceptem a jeho operační definicí značná, a to může ohrozit validitu našich operací. Ale to všechno už známe: diskuse o operačních definicích je v podstatě opakováním naší diskuse o indikátorech z předchozí kapitoly. Podívejme se zde alespoň najeden klasický příklad operacionalizace. Emile Durkheim uvedl ve své klasické knize Sebevražda {1897) koncept anomie. Anomie je obvykle definována jako nepřítomnost norem. V dobách dramatických sociálních změn stání sociální normy ztrácí platnost a nové normy nejsou ještě obecně přijímány. Jednotlivec si již nenf jist, co bude spojeno s negativní sankcí a co s odměnou, Durkheim zvolil sebevraždu, "výsostné individualistický a osobní akt", za ukazatel anomie. Nesmírně komplexní teoretický koncept anomie byl silně redukován: anomie určité oblasti je operačně definována jako počet sebevražd za rok připadajících na každých sto tisíc obyvatel. 1 stručná úvaha nám ukáže, jak mnoho zajímavých a důležitých dimenzí původního konceptu je v léto operacionalizaci ztraceno. Redukce informací je nevyhnutelné břemeno, které nás bude provázet na každém kroku výzkumných operací. To vsak nemusí být fatální. Zhoubné by to bylo tehdy, kdybychom uvěřili, že operační definice je perfektní reprezentací teoretického konceptu, že můžeme skutečně položit rovnítko mezi anomii a frekvenci sebevražd. Naštěstí praxe empirického sociologického výzkumu se obvykle zabývá koncepty značně jednoduššími, než je Durkhcimova anomie. Uvidíme také hrzy, že empirický výzkum nenf s to testovat platnost "grand theories" (a většinou ani teorií středního rozsahu) jako celku. Tyto operace jsou jednoznačně doménou teorie. A teď se už můžeme vrátit k mnohem skromnějším konceptům u zamyslet se nad jejich překladem do jazyka pracovních hypotéz, Vratme se k Milbralhově hypotéze o participaci v politice: Hypotéza 1. Čím více podnětu týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude participovat v politice. Podívejme se, jak tato hypotéza odpovídá naší definici pracovní hypotézy, uvedené v tabulce ao lo studijní 3.2. Hypotéza předpovídá existenci spojení mezi dvěma pron nemáme operační definici a ještě nevíme, co znamená třetí podmínka, zmíněná v tabulce. Je však zřejmé, že hypotéza i. není pracovní hypotézou, že musí být do ní teprve přeložena. Nejdříve můžeme začít s pátráním po měřitelných ukazatelích politické participace. Není těžké vyjmenovat jich celou řadu. Za krátkou dobu bychom mohli skončit se seznamem obsahujícím několik desítek přijatelných indikátorů. Ale které z nich vybrat? Takový seznam může obsahovat všechno, od faktu, že respondent je třeba předsedou vlády, kandiduje na politickou pozici, přes účast na demonstracích, až po prosté hlasování ve volbách a všichni víle z nedávné minulosti, že stávka, účast na mši, na určitém divadelním představení nebo koncertě může být navýsost politickým aktem. Stejně dobře si umíte představit, že záměrná neúčast v oficiálních kanálech politické participace, může být velice silným a významným vyjádřením politického postoje. Co tedy vybrat? Záleží především na cíli výzkumu, na teoretickém rámci, ve kterém chceme politickou participaci studovat. Milbralhova hypotéza by mohla být použita právě tak ve studii zabývající se psychologickými a filosofickými dimenzemi politické participace, jako ve výzkumu snažícím se porovnat participaci ve standardních politických kanálech u různých skupin obyvatelstva. Operační definice politické participace by ovšem musela být v obou případech různá. / A ovšem, definice závisí na konkrétním politickém a historickém kontextu. Operační definice politické participace obyvatel hlavního města Prahy 1991 by se podstatně lišila od definice participace na leže populaci o pět let dříve. Jiné indikátory musí být použity pro měření politické participace v různých politických systémech. Indikátory použitelné v demokratických zemích by sotva daly smysluplné výsledky, kdyby byly aplikovány v zemi, kde je demokracie silně omezena. I v zemích se shodným politickým systémem mohou být ukazatele platné v jedné zemi být neplatné v jiné, stejně demokratické. Prostě se tyto země lišf v politické kultuře, různé politické akty mohou mít různý význam a nebo nemusí mít v určité zemi vůbec žádný význam. Participace v běžných formách politiky je v severní Americe měřena často ukazateli podobnými těm uvedeným v naší tabulce 4.3. Tyto ukazatele bývají často exportovány do jiných zemí, bohužel často jen mechanicky, a to může vyvolat povážlivé zkreslení, ni 81 rceno pouze nebezpečni! zejména ve srovnávacím výzkumu. K tomu se vrátíme v jedné z našich budoucích pohádek. Bude to smutná pohádka, protože je pravdivá. Naše tabulka je adaptací ukazatelů hierarchie politické participace, navržených Milbrathem (Milbrath 1982, sir. 18) Indikátory jsou řazeny sestupně. První skupina zahrnuje aktivity, které jsou v angloamerické literatuře označovány jako "gladiátorské" aktivity, poslední skupina "divácké" aktivity. Prostřední reprezentuje přechod mezi oběma vyhraněnými typy. Tabulka 4.3. Výkon veřejné funkce nebo funkce v politické sírane Kandidování na takovou pozici Vybíráni peněz pro politické účely Participace na politických schůzích plánujících strategii Aktivní členství v politické straně Aktivní účast v předvolební kampani Účast na politických schůzích a shromážděních Peněžní dary politické straně nebo kandidátovi Psaní dopisů veřejným nebo politickým funkcionářům Politické plakáty na nárazníku auta, na trávníku před domem Přemlouvání druhých, aby hlasovali určitým způsobem Iniciováni politické diskuse Hlasování Ponechme stranou otázku platnosti Itierarclilc jednollivých ukazatelů a podívejme se na problém validity tSchto ukazatelů v naSich poměrech. Cvtěení 4.2. Zkuste odhudnoiu, které z těchto ttkuziitelň by mohly vyvoliti zkreslení, kdyby byly použily pro výzkum političke participace v tmSich poměrech. 1ď studijní účely I když bychom pravděpodobně pro výzkum u nás některé z těchto ukazatelů vypustili, je zřejmé, že naše závisle proměnná, politická participace, musela být měřena v celé řadě '■'■ proměnných. Protože si nemůžeme být jisti, že každý z indikátorů odráží politickou participaci ve stejné míře, každý z indikátorů musí být použit ve zvláštní pracovní hypotéze. Podívejme se led na naši nezávisle proměnnou, expozici politickým stimulům. Ta by mohla být sledována kupř. následujícími ukazateli: - frekvence sledování politických pořadu v TV - frekvence sledování politických pořadu v rozhlase - frekvence člení politických úvodníku - politické debaty v rodině - politické debaty s přáteli - odebírání nebo pravidelná četba politicky orientovaných periodik Jistě by bylo možno v tomto výčtu pokračovat. Tradice politické participace v rodině může být velmi silným politickým stimulem. Tento jev by ovšem musel být operacionalizován do několika proměnných (kupř. kdo z rodiny participoval v politice; jak; jak intenzivně; kdy aid.) Jiným, pravděpodobně silným politickým sdmulem by mohla být četba knih s politickou tématikou, a tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat v našem výčtu. Pro jednoduchost předpokládejme, že pro popis politických stimulu použijeme jenom prvých šest proměnných. Každú z nich ovšem musí být použita v samostatné hypotéze; každý z těchto politických podnětu může mít různě silný vliv na různé typy politické participace. Řekněme, že bychom pro popis politické participace použili třeba jen šest proměnných. Některé z nich jsou u nás sotva validní, jak jste sami zjistili ve cvičení 4.2. U jiných je frekvence výskytu tak nízká, že je v řadě výzkumu můžeme ignoroval (kupř. v USA v prvých třech typech "gladiátorské" participace působilo méně než 2% populace). Máme tedy 6 proměnných popisující politické stimuly a 6 dalších, popisujících politickou participaci. Naše pracovní hypotézy by mohly vypadat třeba takto: Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky, hlasují ve volbách častěji, než osoby, které je nečtou. Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky, jsou častěji aktivními členy politické strany než osoby ostatní. 83 rčeno pouze Cím časlěji respondent sleduje televizní politické pořady, tím vyšší je pravděpodobnost, že se bude aktivně podílet na předvolehní agitaci. Abychom popsali všechny vlivy stimulů na všechny typy participace, museli bychom zformulovat 36 podobných pracovních hypotéz. Vidíme, že nám počet hypotéz požehnaně roste a to ještě nejsme zdaleka u konce s naším úkolem. Zatím jsme se ještě ani nestačili vypořádávat s třetí podmínkou z naší definice pracovní hypotézy: s nutností zahrnout do souboru hypotézy o proměnných, které by mohly podstatně zkreslit naši interpretaci vztahu mezi diskutovanými proměnnými. A opět je tu naše stará bolest: komplexnost přirozených systému v sociálních vědách. Podívejme se alespoň na nejmarkantnější příklady: I kdyby čtení úvodníku nemělo vübec žádný vliv na aktivní členství v politické straně, je vysoce pravděpodobné, že souvislost mezi čtením a členstvím stejně naměříme. Je to projev naší staré známé z prvé kapitoly, nepravé korelace. Ve většině demokratických společností vzdělanější osoby participují v politice více, než lidé méně vzdělaní. Ale více vzdělaní respondenti budou také s daleko větší pravděpodobností vystaveni politickým stimulům. Je tedy možné, že souvislost mezi politickými stimuly a participací je zcela neho částečně vyvolána vlivem vzdělání nu ohě diskutované proměnné. Pndohnou roli miiže hrál kupř. i sociálně ekonomický status. Osoby v určitém ekonomickém postavení mohou hýl angažovány v politice, protože je to dobré pro jejich obchod. Z téhož důvodu pátrají po informaci o politických problémech a záměrně se tedy vystavují politickým stimulům. Takových situací, kde nějaká vnější proměnná ovlivňuje vztah mezi studovanými jevy, muže být mnoho. Naštěstí, statistická analýza je schopna odizoloval vliv těchto vnějších proměnných. Můžeme toho však docílit jen tehdy, víme-li o každém respondentovi, jaké je jeho vzdělání, socioekonomický status aid. I kdyby náš výzkumný cíl byl velice úzký, kdybychom se zajímali jenom o vztah mezi politickými stimuly a participací, musíme do našeho souhoru pracovních hypotéz zahrnout třeba tylo: Čím vyšší je jednotlivcovo vzdělání, tím je vyšší pravděpodobnost, že bude navštěvoval politické schůze a shromáždění. Osohy s vyšším vzděláním člou politické úvodníky častěji než osoby méně vzdělané. 34 ro studijní účely Osohy, kieré vlasmi v obci obchod, budou participovat v předvolehní kampani pro místní volby časlěji, než osoby ostatní. Takových hypotéz budeme muset formulovat mnoho: víme z literatury i z denní zkušenosti, je účast v politických aktivitách je silně ovlivněna proměnnými jako pohlaví, věk, sociabifita jedince, jeho sociální sebedůvěra a mnoho dalšími a většina z těchto proměnných může být asociována s lim, jak silně je jedinec vystaven politickým stimulům. Soubor pracovních hypotéz musí zahrnou! hypotézy o všech proměnných, které mohou mít významný vliv na závisle pramennou a jsou přitom asociovány také s nezávisle proměnnou. A ještě jedna důležitá terminologická poznámka: termín "závislá" n "nezávislá" proměnná nťznnmennjí existenci kauzální závislosti a často ani ne očekávaný směr vlivu. Většinou je lo jen terminologická konvence, jejíž užileěnost vyplyne, až se budeme zabývat statistickou analýzou. Kupříkladu v našem případě, kdyby naše obecná hypotéza byla potvrzena daty, tento výsledek může být interpretován v termínech expozice stimulům ovlivňujících participaci, stejně dobře jako vliv participace na expozici stimulům. Ale lo všechno už. dobře známe z diskuse kauzality a experimentu v prvé kapitole. 4.3. Je to k něčemu? Teď už. jasně vidíme, že konstrukce pracovních hypotéz je nesnadný úkol, již jen vzhledem k pouhému počtu nezbytných hypoléz. Je to úkol náročný, většinou spíše nudný, avšak bohužel nezbytný. Pracovní hypotézy hrají ve výzkumu několik velice důležitých rolí: 1. Formulace pracovních hvnotéz je Icslcm, zda je výzkum viihec možný. V kvantiialivním výzkumu můžeme zkoumat jen takové problémy, kieré je možné přeložit do jazyka pracovních hypotéz, tj. jen takové problémy, jež je možno vyjádřit jako vztahy mezi proměnnými, pro které máme validnt operační definici. 85 Určeno pouze 2, Pracovní hvnotézv jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informací. Lék na naši nejnebezpečnější chorobu, nutnost pracovat s neúpínýtn popisem reality, nebude asi nikdy vynalezen. Musíme se tedy naučit, jak optimálně s touhle nemocí žít. Musíme si být rozumně jistí, že jsme vybrali alespoň ty nejdůležitější proměnné, které ovlivňují zkoumaný problém, a zároveň se vyhnout sbírání informací, které nutně nepolřehujeme. Víme už sice, že zavedení proměnných, které nepatří do zkoumaného systému, nevyvolá zkreslení, ale každá proměnná navíc znamená investici času, peněz a energie, a to je něco, co si prostě nemůžeme dovolil. Většinou jsou naše limity překročeny ještě dříve, než jsme zahrnuli do výzkumu proměnné, které považujeme za nezbytné. Omyly tohoto typu jsou bohužel dosti časté. Náš výzkum má touž ještě jednu populární dětskou nemoc: začíná zpravidla formulací otázek pro interview nebo dotazník. To je zajímavá, vzrušující a tvořivá činnost; zdaleka ne tak nudná, jako formulace pracovních hypotéz. Skončíme se seznamem chytrých a zajímavých otázek, kisré s našim problémem nějak souvisejí. Bohužel, při analýze dal zjisiíme, že pro řadu proměnných nemáme žádné použití. To není moc dobré. Ale horší je, když při analýze zjistíme, že kdybychom položili jednu jedinou, hloupou oiázku navíc, mohli jsme opravdu něco objevit. To je opravdu nepříjemné, já vím. Sám jsem si to laky vyzkoušel. Ovšem existence pracovních hypotéz, jak svědčí naše pravdivá pohádka č. 7, nemusí být automatickou pojistkou proti katastrofám tohoto typu. 86 lo studijní účely Pohádka nrc odmstlďtS! děti 7. Pohádka v prvé osobě jednotného čísla. Bylo, nebylo, byl jsem kdysi zodpovědný za metodologii mezinárodního srovnávacího výzkumu, V průběhu se k nám připojili kolegové z jedné půvabné země. Převzali vCtílnu našich pracovních hypotéz, pfidali několik svých, zmänlH nSkotik operačních definic tam, kde by naSe původní indikátory byly v jejích zemi neplatné, a pečlivé testovali validitu nových Indikátorů. Připravili takřka perfektní výzkumný nastroj. Ale když přišla data na zpracování do Toronta, nevířil jsem svým učím: Hledal jsem a hledal, ale nikde jsem nemohl najít údaj o pohlaví respondenta. Při přepisování dotazového archu vyparila rubrika pro záznam pohlaví. Nikdo si loho nevSlml, až bylo pozdě. U některých osob bylo mDžnn pohlaví odhadnout. Uvedl-U respondent povolání "žena v domácnosti", pravdepodobné to nebyl mui Ale ve vfiiSlné případu museli tazatelé znovu du terénu. Nechtěl bych být v jejich kůži. Nemusí být právě příjemně zaklepat znovu nu téměř třista dveří s pošetilou otázkou: Jste muž, nebo žena'í A tak, máme-li smůlu, ani pracovní hypotézy nepomühou. 3. Pracovní hvnotézv obsahuji základní informaci nro onlimální rozhodnutí o technikách výzkumu Tak jsme zase nazpátek u naší dětské nemoci "začneme s dotazníkem". Nejenže dotazník se v podmínkách postindustriální společností stává pomalu ale jistě nepoužitelným monstrem, ale na samém začátku výzkumu nemátne prošlé dostatek informací k rozhodnutí, kterou z dost bohaté pokladnice technik sběru informací vybraL Teprve pracovní hypotézy nám umožni se optimálně rozhodnout Tomuhle problému však věnujeme později celou kapitolu. Pracovní hypotézy, protože popisují strukturu spojení mezi proměnnými, ukáží nám, alespoň v hrubých obrysech, jaký typ statistických operací budeme potřebovat. I v lom to časném stadiu výzkumu lak budeme schopni odhadnout, zda pro analýzu dat použijeme kalkulačku, osobní počítač, nebo zda budeme musel - je-li náš vzorek opravdu obrovský - bojoval o čas na střediskovém počítači. 4. Pracovní hypotézy jsou základem nro odhad rozsahu výzkumu. 87 Určeno pouze Většinou teprve potom, když jsme připravili soubor pracovních hypotéz, jsme schopni uliispon přibližně odhudnoui, jak náročný bude náš výzkum. Obvykle budeme překvapeni; mprve proces formulace pracovních hypoléz nám ukáže, jak mnoho proměnných, a ještě více analyzovaných vztahu mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchého problému. Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, a tedy i finanční plánování výzkumu. A na závěr ještě jedno velice nevedecké, ale užitečné doporučení pro odhad času, který budeme potřebovat: udělejme nejdříve spíšu pesimistický odhad, násobme odhadnutý čas ířemi, a když všechno dobře půjde, snad tenio nový termín splníme. Tenhle spíše prostoduchý recept se nám už často dobře osvědčil. Vidíme tedy, že ty nepříjemné pracovní hypotézy mohou být velice užitečné. Neměli bychom se jim vyhýbal. Alespoň ne ze začátku, alespoň ne po prvých deset, dvacet let výzkumné praxe. Ale pak už je z toho návyk; dost zdravý a hlavně bezpečný. r a i) studijní účely Řešení úkolů z kapitoly 4. Cvičení 4.1. Bohužel, lanto mistr dedukce používal induktivní matodu. Snažil se najít vzorec, vysvětlení, které existuje ve fyzických stopách chování. Podívejte se pra potvrzení na kteroukoliv z Doyieových povídek, ve které tento hrdina vysSupuje, a pokud by Vám tento důkaz nestačil, přečtěte si "Skandál v Čechách", kde Holmes explicitne popisuje svoji gnozeologll. Ale s tím se v téhle knížce ještě setkáme. Cvičení 4.2. Některé z ukazatelů prostě neodpovídají naší politické kultuře a tradicím, nicméně Jejich použití by nevyvolalo vážná zkreslení. Jen frekvence pozitivních odpovědí by byla nízká. Psaní dopisů veřejným činitelům, finanční příspěvky na politické účely jsdu u nás mnohem řidší než v USA, kde byla tato stupnice vytvořena. Jedna z nejběžnějších farem amerického politického výrazu, "bumperslickers" a volební Sabule umístěné na trávníku před rodinnými domky u nás téměř neexistují. Když však Jsou lakové indikátory použity beze změn ve srovnávacím výzkumu, vyvolají nebezpečné elnacentrické zkreslení. S Jedním takovým případem se později seznámíme. 89