Určeno pouze p Kapitola 3. Pozorování nepozorovatelného Od doby, co Američana vynalezli Richarda Nlxona, neměl nikdy nikdD tolik trablů. Richard Condon, BANDICOOT Tohle bude krátká kapitola, ale obtíže, na něž tu narazíme, by stačily na celou knihu. V předchozí kapitole jsme hovořili o našem hlavním problému, o tom, že díky velikosti "přirozených systémů" v sociálních vědách není možné, docílit úplného popisu a úplné analýzy reality. Redukce je naším nejdůležitějším, ne však jediným epistemologickým problémem. Tím druhým je problém transformace informací. V tomhle typu nepříjemností nejsme sami.- Naprostá většina věd nedělá závěry přímo z analýzy reality, ale na základě záznamu, popisu této reality. To platí i pro přírodní vědy. Představa vědce, který zatřepe zkumavkou, obsah zkumavky změní barvu a vydá dramatický kouř a vědec začne tančit radostí, že jeho teorie byla potvrzena, patří dnes spíše do světa televizní fikce. I zde jsou konečné závěry navrženy na základě popisu, na základě protokolu o mnoha experimentech či pozorováních. A popis nutně znamená transformaci, překlad reality do symbolů jazyka. Cvičení 3.1. Některé vědy se obejdou bez tohoto kroku, bez transformace reality dojejílio popisu. Zkuste jmenovat nějakou takovou slastnou vědu a vysvětlete, proč nemusí analyzovat pouhý popis. Problém je v tom, že transformace informací je v různých vědách a pro různé pozorované problémy různě obtížná a různě spolehlivá. Určit pohlaví respondenta není obvykle obtížný problém. Ale mnohé důležité sociologické koncepty nejsou dostupně přímému pozorování, například koncept odcizení. Jiné jsou dostupné pozorování, a přece je sledujeme obvykle jenom nepřímo. Jistě by bylo možné zjistit 56 studijní účely přímým pozorováním bydliště respondenta, počet dětí, povolání, vlastnictví auta, pohlaví asd., ale my se většinou na tyto věci respondenta jenom ptáme, prostě proto, že přímé sledování by bylo příliš časově náročné a nákladné. 3,1, A proč se neptat? Většinou nám nezbude nic jiného, než se zeptat. Jenom nesmíme zapomenout, že každé nepřímé měření zvyšuje rizika zkreslení, a to tím více, čím více je kroků mezi zkoumaným fenoménem a naším protokolem, záznamem o tomto fenoménu. I v něčem zdánlivě tak jednoduchém, jako je proces odpovědi na otázku je těch transformací požehnaně dost. Podívejme se silným zvětšovacím sklem na následující transformaci: olazka -> odpověď Mnoho kroků mezi těmito dvěma body má pro nás dosti důležitý význam. Měli bychom je mít stále na mysli, když kupř. připravujeme otázky pro interview nebo (nedej bože) pro dotazník. i (1) Především, zkoumaná osoba musí naší otázce správně porozumět. To není vždycky tak jednoduché. "Správně porozuměl" znamená, že respondent pochopí otázku přesně tak, jak to měl výzkumník na mysli, a dále to znamená, že všichni dotazovaní musí pochopit otázku naprosto stejným způsobem. Jde nám přece - alespoň v kvantitativním výzkumu - o srovnatelnost dat. 57 rčeno Douze Cvičení 2.2. Je s následující otázkou všechno v pořádku ? • Jaký Je nyní Váš příjem? Zamyslete se nad tím na chvíli. Častým hříchem při konstrukci otázek je, že mylně generalizujeme náš specifický okruh znalostí na celou populaci. Můžeme si být jisti, že opravdu každý vf co je HZDS7 Můžeme si být jistí, že opravdu každý používá určitý termín ve stejném smyslu, jako my? Někdy můžeme být opravdu překvapeni: Pohádka pro odrostlejší děti 2 Egri Bikaver aneb Jak to nevyšlo. Před mnoha a mnoha lety jsme délali výzkum v jedné malé horské obci. Velice chudá obec to byla, s tak Spurným JZD, že v něm nebylo ani co ukradnout. Byl to kvalitadvní výzkum. Mimo jiné nis zajímal životní styl obyvatel. Ptali jsme se také: "Co nejCasteji pljcle?" Odpoveď prvního družstevníka nás lehce překvapila. Odpoveď druhého, třetího, desátého nás prosté Sukovala. Všechny odpovedi byli stejné. VSichni dotazovaní odpověděli, že nejCasteji pijí Egri Bikaver. To byl pro nás 5ok: tohle víno, maďarská BýCÍ krev, bylo v té dobé pekné drnhé. Rozhodné nad pomíry lid! v téhle obci. OvSem jsem si hned vykonstruoval teorii. Krásnou a chytrou, kompenzační. Velmi nízká životní úroveň deprimuje družstevníky. Pití Je důležitou součástí místní kultury, a lak se lidé snaží udržet vysoký status alespoň v trio oblasti, když všude jinde je jejich status zoufale nízký. Tak jsem se 5el hned pochlubil se svojí leorií osoba, kierá rozumela obci nejlépe, místnímu panu faráři. Když se pan farář přestal smát - a smál se mtlü dlouho - vysvetlil mi jednu zvláštnost místního slovníku: Egri Bikaver se tu fiká hoíEáku. v té dobé nejlacinějšímu, přííernému ovocnému vínu. Říká se tomu tak proto, že "když se toho napijete, bolí vás hlava tak, že řvete jako bejk". A to byl zase jednou konec mé geniální teorie. (2) V dalším kroku se musí zkoumaná osoba rozhodnout, zda ie vůbec ochotna odpovědět na naši otázku. Některé otázky mohou být pro respondenta nepříjemné, může se cítí jimi ohrožen, může chtít chránil své soukromí. Ne vždy jsme schopni takovou situaci předvídat. 58 ) studijní účely (3) Pak se náš respondent musí rozhodnout, jak odpoví. Odpoví pravdivě? Zná vůbec pravdivou odpověď nu naši otázku? Institut für Demoskopie zjistil, že hlavní příčinou nepravdivých odpovědí v Německé spolkové republice v šedesátých lelech byl prostý fukt, že respondent neznal pravdivou odpověď (Noeíle 1967). Neznalost respondenta je velice častým zdrojem zkreslení; zkoumaná osoba nerada přiznává, že nezná odpověď, že nerozumí některému výrazu v otázce a tak stejně odpoví. Přirozeně taková odpověď je pro náš výzkum nepiatná, ale my o tom nevíme. Není příliš těžké empiricky dokázat, že riziko takového zkreslení je dost vysoké. Před několika lety moji studenti provedli následující tesu Do krátkého dotazníku, zaměřeného na některé etické aspekty politického rozhodování, jsme zařadili vysloveně nesmyslnou otázku. ■ Její český ekvivalent by zněl asi takto: - Domníváte se, že koncept kufanditní pumprdentnosti je: 1.-mravně akceptovatelný 2.-akceptovaleíný jen někdy 3.-neakceptovatelný 4.-nevím Dotazník byl pak aplikován na malýja nereprezentativní vzorek posluchačů prvého ročníku a výsledky byly docela zajímavé. 'Jen menšina respondenti) zvolila jedinou "pravdivou" alternativu čtyři. Nestálo by za to. vyzkoušel, zda výsledky u nás hy byly odlišné od výsledku z Kanady? Ovšem někdy je nepravdivá odpověď záměrná. Obvykle proto, že určitá alternativa odpovědi je pro respondenta spojena s představou nějaké sankce. V Severní Americe muže být obtížné získat pravdivé informace o příjmu a finančních záležitostech vůbec. "Co kdyby tazatel měl nějaké spojení s daňovými úřady nebo s konkurencí?" U nás, v ne tak dávné minulosti, hrála silnou zkreslující úlohu obava z politického postihu. Předpovědět možnost takového zkreslení je často nesnadné, v jednom z našich prvých výzkumu, asi v roce 1966, jsme dostali v malých vesnících na moravskoslovenském pomezí dostali řadu "radioaktivních" odpovědí. Ale v jedné z obcí naprosia většina respondentů odmítla říci, co měli v neděli k obědů. Proč, to nevím. Dobře to vystihuje výrok jednoho mého kanadského kolegy: "Typický respondent se spíše přizná k manželské nevěře, než hy připustil, že si nečistí pravidelně zuby." 59 Určeno Douze i Valldnf měřeni je takové měření, které měří skutečně !a, cd jsme zamýšleli měřit Reliabilnf měření je takové měřeni', které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil. Obě definice jsou jednoduché a nezni příliš vědecky. Ale uvidíme, že jsou velmi užitečným a pro výzkum nezbytným nástrojem. Podívejme se však nejdříve na některé příklady narušení validity a reliability. Naše pohádka č.4 ilustruje takový příklad. Pohádka pro odrostlejší děti 4. O muzeu a validitě Byja jednou v jednom krásném mčslč křísni Muzeum objevu vidy a techniky. Jeho ředitelem byl podnikavý a sečtělý mladý muž, a ten se judnnu dočetl o studii podniknuté v jednom muzeu v Chicagu, která použita opotřebení koberce pfed jednotlivými exponáty jako ukazatele jejich popularity. Dočed se také, že lato technika byla použita i jinde, a lak se rozhodl, zeji použije i ve svém muzeu. Výsledky výzkumu byly poněkud překvapivé. Jafco nejúspčínčjäí byl vyhodnocen exponál věnovaný úspěchům Čtyřletého plánu hospodářské výstavby, skříň s upráísnými diagramy a plakáty, věcmi, o které v lé dDhĚ předstíraly zdvořilý zájem jen reprezentanti nejvyšších mocenských orgánů. Výzkum byl publikován, ředitel dostal vyznamenání a muzeum podstatně zvýäený rozpočet. Jenom několik set zasvěcenců vědělo, že kolem nejtispíäníjäí expozice vede jediný přístup k jediným toaletám v muzeu. 62 o studijní ucely Druhé" velké nebezpečí je v narušení reliabiüty. Je to podobná situace jako bychom měřili délku měřítkem, které se tu zkracuje, tu prodlužuje, a my o tom nevíme. Uveďme si docela realistický příklad nereliabilní otázky, jakou čas od času potkáváme ve výzkumech: Chodíte do kina ■íusto -ne tak Casio -občas -zřídka -vůbec ne Odpověď "často" muže znamenat pro respondenta A "jednou za měsíc", pro respondenta B "dvakrát týdně", pro mě "dvakrát za rok" a znám jednoho televizního dramaturga, u kterého si význam odpovědi "často" vůbec netroufám odhadnouL V každém případě je lato otázka velice nereliabilní. Zkusme v následujícím cvičení, jak jsme porozuměti pojmům validity a reliability. Otázka v tomto cvičení je jednoduchá, ale není právě nejlehčí. i Cvičení 3.3. Muže nereliabilní měření býi vaiidnO A co opačná situace: Muže být měření, která je nevalidní, být presto reliabilm'7 Asi ano. Je to takové měření, které nám dává konstalní, ale chybné výsledky. Je to podobné situaci ve fyzickém měření, kdy by naše měřítko bylo kaiibrováno v jiných jednotkách, než se domníváme. Následující příklad je hodně přehnaný, ale vystihuje dobře náš problém: domníváme se, že měříme v centimetrech a měřítko bylo kaiibrováno v palcích. Při opakovaném míření stejného objektu dostaneme stejné výsledky, které však interpretujeme v centimetrech, a tak jsou naše závěry nevalidní. Zajistit validitu pozorování je pro sociologický výzkum nesmíme důležité. My opravdu 63 Určeno pouze p musíme často od zkoumané osoby získal informaci, kterou tato osoba vůbec nezná. Tedy alespoň ne v té formě, v jaké ji hodláme použil pro náš výzkum. Ptát se průměrného respondenta, zda se cítí alienován, bylo by zřejmě absurdní. Nejhorší na tom je, že mnoho respondentů by nám na tuto otázku stejně odpovědělo, třebas by nevěděli, co slova alienace znamená; nechtěli by prostě přiznat svoji neznalost. I když mnnzí z nás mají spíše skeptický názor na měření inteligence, IQ je stále užívaným konceptem. IQ měříme i u osob, které nikdy o lomto konceptu neslyšely. Na některé otázky dnes pravděpodobně nedostanete pravdivou odpověď. Jen málokterý respondent je ochoten přiznat, že je rasista, nebo že bije manželku. Pralo se snažíme obdržet takovou informaci různými prostředky nepřímého měření. Povíme si o nich víc v přišlí kapitole. Ale už teď můžeme snadno odhadnout, že takové měření bude vystaveno značnému riziku zkreslení. V takových případech je nezbytné kontrolovat, zda navrhované měření je skutečně validní. Většina z následujícího výčtu technik pro kontrolu validity není snadná. Zdaleka ne všechny techniky, zejména ne ty nejúčinnější, je možno aplikovat ve všech situacích. Testování validity přidává další krok do výzkumného procesu. Je to krok časově náročný, a tedy i nákladný. To by nás však nemělo odradit od aplikace těchto technik, kdykoliv to je jen trochu možné. Nezapomeňme na GIGO! První, a pravděpodobně nejmocnější, skupina technik pro kontrolu validity je založena na srovnání s nějakým vnějším kritériem. 1. Validita založená na členství ve známé skupině Logika této techniky je velice jednoduchá: zkoušíme náš nástroj na skupině, o níž víme, že má vlastnost,, kterou má náš nástroj měřit. Tak např. otázky měřící rasismus by mohly být testovány na členech rasistických organizací. Jejich skóre by mělo být významně vyšší, než skóre vzorku z obecné populace. Nepřímé otázky, které mají zjistit, zda respondent bije ženu by mohly být vyzkoušeny na lidech odsouzených opakovaně pro tento delikt. Hlavní problém je zde existence a dostupnost takové skupiny. 1. Prediklivnf validita porovnává předpověď založenou na testovaném měření se skutečnými výsledky. Např. validita škály, která má předpovídal pravděpodobnost úspěchu středoškolských studentů na vysoké škole, je testována porovnáním výsledku leslu se známkami, které student na univerzitě 64 p studijní účely : ■.:■ ■ skutečně docílil. Jen tehdy, je-li shoda obou souboru dat dostatečná, je test prohlášen za :: j- validní a bude i nadále používán. Je zřejmé, že tento postup může být smysluplně použit pro '],: tesiovánf měření, která mají být používána opakovaně, a nelze jej použít pro jednorázový v;;;: výzkum. \ Souběžná validita je testována tak, že měření téže vlastnosti je prováděno dvěma nebo více různými postupy. Můžeme třeba použít různé formulace nepřímých otázek, kombinovat je s projekčními Dlážkami (o těch hovoříme v příští kapitole) a můžeme v tomto souboru použít i přímou otázku. Čím větší je shoda mezi těmito různými přístupy k měření, tím je pravděpodobnější, že náš postup je validní. Velikou výhodou souběžné validity je, že tato technika je aplikovatelná takřka univerzálně. Určitou nevýhodou je však to, že plný test validity obdržíme teprve tehdy, když data byla sebrána a analyzována. V další skupině máme jen jednu techniku: 4. Konstruovaná validita { V této technice je konstruován test hypotéz logicky spojujících zkoumanou vlastnost s technikou měření, kterou používáme. Ilustrujme si to na tomlo příkladu: 65 Určeno oouze Profesor P.l. Torna vyvinul škálu pro měření frustrace. Ahy dokázal, že je tato škála validní, zkonstruoval soubor hypotéz předpovídajících, za jakých okolností můžeme očekával vysokou úroveň frustrace: Hypotéza 1 Hypotéza 2 Hypotéza 3; Očekávání těžkého úkolu v blízké budoucnosti zvyšuje hladinu frusirace. Čím negativněji je tento úkol vnímán, tím bude frustrace silnější. Čím méně zajímavý je očekávaný úkol, tím vyšší bude frustrace. Studenti sociologie, očekávající zkoušku ze statistiky byli testováni. Jejich frustrace byla významně vyšší než frustrace kontrolního vzorku studentu, kteří neočekávali žádnou zkoušku. P.l. Tomova škála byla přijata jako validní ukazatel frustrace. {Aitapiiiväno z ThtfĽSi L, Dnkcr. Dning Snria] Itoeaicti. l'JHB) Posíední skupinu testů validity představují testy založené na obsahu měřeného jevu: 5. Validita založená na mínění skupiny soudců Skupina zkušených knihovníku, učitelů literatury, nám muže pomoci posoudit, zda naše posouzení čtenářské vyspělosti zkoumaných osob, založené na výčtu přečtených knih, je přijatelné. Důležité je, aby každý z členů poroty pracoval nezávisle na druhých. Shoda mezi výroky různých soudců je pak dobrým ukazatelem validity. 6. Validita testovaná výčtem ohsahu (Domain of Mcaninül To je v podstatě lest, zda naše měření dostatečně kryje doménu jevu, který zkoumáme. Tento test muže být sotva použil pro validizaci abstraktnějších konceptu. Výčet obsahu je užitečný zejména tehdy, kdy samotná definice zkoumaného konceptu nem' dostatečným nástrojem pro výzkumné operace. Kupř. srovnával volný čas zkoumaných osob není snadný úkol. Prošlý výřet aktivit, odpovídající definici tohoto testu validity není dostatečným řešením: jedna a tatáž aklivila je pro jednoho respondenta milovanou rekreací a pro jiného velice nepříjemnou povinností. Proto jsme pro výzkum o využili volného času navrhli tento postup: Po určitou dobu budou zaznamenávány všechny aktivity zkoumaných osob a jejich trvání. Pak budou respondenti dotazováni na každou aktivitu, zda ji považují za volný Čas. Takový postup muže poskytnout validní, srovnatelnou definici rozsahu volného času. studijní účely 7 Zjevná validita fFace Validity) , Většina učebnic výzkumných metod uvádí tuto techniku mezi jinými technikami testování validity. My se domníváme, že je to spíše popis situace, kdy kontrola validity není vyžadována. Kupř. jistě není třeba testoval validitu otázky v dotazníku, zjištujfcí respondentovo pohlaví. Bohužel, spoléhání na zjevnou validitu je aplikováno i na složitější siiuace. Babhie (1989, str. 124) uvádí tento příklad: Počet stížností podaných dělníky odhorové organizaci by mohl být použit jako ukazatel pracovní morátky. Asi bychom se shodli, že to může mít něco společného s měřenou vlastnosu'. Mohli bychom se shodnout také na tom, že je to lepší ukazatel, než, řekněme, počet knih, které si dělníci vypůjčili z veřejné knihovny. Potud Babbie. Zjevná validita je založena na tom, že intuitivně spoléháme na to, že existuje dostatečná spojitost mezi zkoumaným jevem a naším měřením. Vyjádřena velice prostě: "Face validity" je eufemismus pro situaci, kdy kontrola validity nebyla provedena vůbec. Někdy, jako tomu bylo v prvém příkladu v tomto odstavci, není na tom nic špatného. Ve složitějších situacích to muže být nebezpečné. Kdyby se vám snad po téhle kapitole zdálo, že náš profesionální život je příliš jednoduchý, přidejme nakonec ještě jednu nepříjemnou připomínku: Neexistuje nic lakového jako univerzálně validní měření určitého konceptu. Validita prokázaná v určitém kontextu n pro určitý účel je automaticky platná jen pro tento kontext a shodný účel. Indikátor určitého jevu, který je perfektně validní pro jeden účel, může býl nevalidní pro měření téhož jevu v jiné souvislosti a naopak. 66 67 Cvičení 3.4. V této kapitole jsme diskutovali otázku, měřici frekvenci cliození do kina v kategoriích "často", "na tak často", "občas" atd. Dospěli jsme k záveru, |e tato otázka není reliabilní, a tedy tieni ani validní. Umíme si představil situaci, ve které by byla validnim měřením? To také znamená, že validní indikátory "neceslují" dobře: exportujeme-li validní indikátor ze země do země, z jedné kultury do jiné, snadno muže ztratil svoji validitu. Kupř. jednu škála měřící validně odcizení v USA obsahuje mimo jiné otázky: Čtete pravidelně Reader's Digest? Chodíte pravidelně do kostela? Negatívni odpověď na tyto nlázky signalizuje přítomnost odcizení. Když je lato škála exportována třeba jenom do Kanady, výsledky měření jsou poněkud zkreslené: Readers Digest není v Kanadě příliš populární, chození do kostela se zdá mít v kanadském kulturním kontextu jiný význam než v USA. Importovat takovou škálu v její původní formě k nám, by bylo prostě absurdní. Uveďme si alespoň ještě jeden příklad, v době, kdy se odehrála naše pohádka £.5, byla ve výzkumu vztahů na pracovišti v USA ještě hojné používána škála zvaná SRA Attitude Survey (Dalas 1958). Tato škáía byla považována za spolehlivé měřítko pracovní morálky, za "morale audit". Á|9on lufipnjs oj Pohádka pro odrostlejší děli 5. Co by se mohlo stát... Náš oblíbený"profesor P.I.Toma se rozhodl studovat, jaký vliv na dělníky má participace v dělnické samospráve. JehD zäkladní hypotéza byla, že Čím vyšít je lato participace, tím vyísf bude pracovní morálka dělníků. Pro měření závisle proměnné použil Skálu z SRA Atütude Survey. Analýza dat potvrdila, že existuje skutečné souvislost mezi participací v samosprávě a morálkou dělníků. Vypočítané koeficienty byly prekvapiví silně a velice významné. Problém byl v lom, že koeficienty byly negativní: tím vyiíí participace, tfm nižäŕ morálka. Profesor P.I.Toma přijal hypnlézu, že participace v dělnické samosprávě podvrací pracovní morálku, zvyšuje jejich allenaci, a je proto zavrženíhodná. Problem je v tom, že v SRA skále je považován za indikaci nízkí pracovní morálky souhlas s tvrzeními jako: 29. Špatné pracuvnf podmínky mi znemožňují, abych padal nejlepší pracovní výkon. 42. Vedeni nám nedává jasné příkazy a instrukce. 44. Vedení nás neinformuje o věcech, které bychom měli vědět. 62. NáS Síf by mal být přálelštějíf k zaměstancům. Náš P.I.Toma si neuvědomil, že tum tvrzení, stejně jako mnoho jiných ve škále, vyjadřují postoje, které by měl mít každý člen dělnické samosprávy. Zřejmě mu na jeho univerzitě utajili, že posláním samosprávy je zaujímal kritický postoj k formálnímu vedení závodu. Domníval se, že měří souvislost mezi členstvím v samosprávě a pracovní morálkou. Ve skutečnosU však mířil souvislost mezi členstvím a postoji, které jsnu očekávány od Členů samosprávy. Není ledy divu, že jeho koeficienty byly vysoké: koreloval jen dvě časti jednoho jevu. Výzkum popsaný v naší pohádce nám tedy neřekl nic o vlivu samosprávy na pracovní morálku. Ale není bezcenný. Ukázal nám zřetelně, že měření, jehož validita byla uspokojivě prokázána v jednom sociálním prostředí, může být tragicky (ěi komicky) nevalidní na jiné populaci. Do stejné kategorie patří i problémy třídního, sexistického a rasového zkreslení testů 9znoa ou90jn Určeno pouze pro studijní účely inmlii-enre. Jeiich vvsledkv snad mohou bvl validní nro bílé studenty z rodin vyšší střední 4 Řešeni úkolu z kapitoly 3. inteligence. Jejich výsledky snad mohou býl validní pro bílé studenty z rodin vyšší slředn: třídy, tedy v proslředí, ve kterém byly vyvinuty a ve kterém bylu jejich validita nejčastěji testována. Aplikujeme-li však tyto testy na černého kluka z gheta, jehož negramotní rodiče živoří na veřejné podpoře, nebo na rómskou ženu z východoslovenské cikánské vesnice, výsledky mohou být daleko méně validní. Pokud si snad myslíte, že našich trampot s logikou empirického výzkumu v sociologii není ještě dost, máme tu ještě jednu obzvláště pěknou Jobovu zvěst. Měli bychom šiji velice dobře pamatovat: Všechny závěry z empirického výzkumu, statistické důkazy atd. se nevztahují na jevy, které chceme studovat, ale jen na jejich indikátory. Řekněme, že sledujeme vliv vzdělání na politickou participaci. Všechny pozorované vztahy, souvislosti, statistické důkazy se skutečně nevztahují na tyto dva koncepty, ale jen na jejich ukazatele. Skutečně tedy měříme souvislost mezi léty formálního vzdělání a faktem, zda respondent hlasoval v posledních volbách, přispíval finančně na volební fond nějaké strany, chodil do průvodu a prapory vyvěšoval, nebo přilepil volební heslo na nárazník svého auta. Někdy je rozdíl mezi indikátorem a studovaným konceptem zanedbatelný. Častěji je však zdravé, pořádně se zamyslit nad vzdáleností mezi konceptem a jeho ukazateli. Ale k tomuto prahlému se v naší knize ještě několikrát vrátíme. Cvíčenf 3.1. Do tětD kategorie patří formální vědy, Jako matematika a formální logika. Jejich předmětem Je čirá abstrakce, a tak kategorie překladu "reality" do jejího popisu lu není aplikovatelná. Cvičení 3.2. To je opravdu špatná otázka. Nemůžeme vědět, zda částka, kterou respe-ndeni uvedl, představuje Jeho čistý nebo hrubý příjem, zda zahrnuje také příjem z vedlejšího povolání. Nevíme.zdaje to týdenní, dvoutýdenní, nebo měsíční příjem. Někteří respondenti nám odpoví hodinovým příjmem. Rozhodně nám tato otázka neposkytne výsledky srovnatelné pra všechny osoby v našem vzorku. Cvičení 3.3. Měření, které není rellabilní, nám nedává stabilní výsledky. V každém pozorování měří něco JlnéhD, nebo měří Jinak. Taková operace tedy měří něco jiného, než má. Je tedy nevalldní. Cvičení 3.4. Tato otázka Je nevalldní Jakožto ukazatel kvantity chození do kina. Mohla by však býl valldním ukazatelem toho, Jak je nasycena respondentova potřeba chodit do kina. V tom případě by bylo užitečné měřit frekvenci jinou, objektivnější otázkou, třeba: "Kolikrát Jsle byl za poslední měsíc v kině?" 70 71