STATI
3
Je česká společnost ,,postmaterialistická"?*
LADISLAV RABUŠIC**
Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno
Is Czech Society `Post-materialist'?
Abstract: The main aim of this paper is to introduce Ingehart's way of measuring
post-materialism. The paper does this in four parts. Firstly, it describes briefly the
actual concept of `post-materialism', secondly it shows how post-materialism is
measured in social surveys and the proper indexes are computed. In the third part, it
uses Czech(oslovak) survey data from WVS 1990 and EVS 1991 to show that In-
glehart's twelve item battery does not work in the Czech(oslovak) environment. By
means of Inglehart's original four-item battery it then describes the distribution and
development of materialism and post-materialism in the Czech Republic from 1991
to 1999 using EVS 1991 and 1999 data, as well as the data from ISSP 1993. In the
fourth part, the article presents some of the latest discussions between Inglehart and
his opponents concerning the validity and reliability of the post-materialism index.
Sociologický časopis, 2000, Vol. 36 (No. 1: 3-22)
1. Úvod
Dnes je to již třicet let, kdy americký politolog Ronald Inglehart [1971] poprvé vzrušil
evropskou sociálně vědní veřejnost svou koncepcí ,,tiché revoluce" a ,,postmaterialismu".
Na datech z výzkumu ve Velké Británii, Francii, Itálii, NSR, Belgii a Holandsku tehdy
doložil, že mohutný rozmach ekonomik industriálních společností v poválečném období
spolu s rozvojem demokratického politického systému umožňující postupnou transforma-
ci industriálních společností ve společnosti postindustriální navodily svým socio-
ekonomickým klimatem ,,společnosti hojnosti" postupnou, leč zásadní změnu v lidských
hodnotách a životních orientacích. Prvořadým cílem pro nově nastupující dospělé věkové
kohorty narozené v 50. a 60. letech již podle Inglehartovy teze nebyly ekonomická pro-
sperita a ekonomický růst a z nich vyplývající hmotné jistoty, jako tomu bylo v genera-
cích předchozích. Tyto ,,materialistické hodnoty", jak je nazývá, začaly být nahrazovány
hodnotami ,,postmaterialistickými": cílovou hodnotou se stala možnost svobodné sebe-
realizace individua, participace na politických rozhodnutích, účast na správě věcí a kvali-
ta života v kvalitním životním prostředí.
*) Tato stať by nemohla vzniknout nebýt finanční podpory Grantové agentury ČR projektu
č. 403/99/0326 European Values Study ­ Česká republika 1999. Díky patří také podpoře Nether-
lands Institute for Advanced Study (NIAS), v jehož badatelsky stimulujícím prostředí jsem měl
možnost ve druhé polovině roku 1999 pracovat. Speciální dík patří Ronaldu Inglehartovi za to, že
mně ze svého archívu poskytl český datový soubor z roku 1990, a také Loeku Halmanovi z Til-
burgské univerzity za poskytnutí agregovaného souboru evropských dat z výzkumu EVS1990.
V neposlední řadě patří velký dík Haně Librové za velmi cenné připomínky k celkovému ladění
statě.
**) Veškerou korespondenci adresujte na: Doc. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc., Fakulta sociálních
studií Masarykovy univerzity, Gorkého 7, 602 00 Brno, e-mail rabu@fss.muni.cz
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
4
Svou tezi zásadní hodnotové proměny od materialismu k postmaterialismu Ingle-
hart detailně popsal v knize The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles
among Western Publics, kterou vydal v roce 1977 a poté v celé sérii článků [viz např.
Inglehart 1981, 1985, 1988a, 1988b]. Jeho práce jsem shrnul na stránkách Sociologického
časopisu v přehledové stati [viz Rabušic 1990].
K závěru o zásadní hodnotové proměně dospěli v průběhu 70. a 80. let i další bada-
telé zabývající se problematikou měnících se hodnot v postindustriálních společnostech
[viz např. Rokeach1 1973, Laferty a Knutsen 1985, De Graaf a De Graaf 1988, Lestha-
eghe a Surkyn 1988]. I oni ve svých pracích tvrdí, že život v současných postindus-
triálních společnostech dostal nový lidský rozměr, neboť lidé začali hledat nové
významy. Smysl života se posunul a jeho ohniskem je rozvoj individua, potřeba sebere-
flexe, kreativity a také přesvědčení, že je třeba změnit manipulativní a neosobní aspekt
života společnosti.
Od doby, kdy jsem svou stať o Inglehartově konceptu publikoval, uplynulo již de-
set let, během nichž tento autor rozhodně nezahálel. V roce 1990 vydal další knihu na-
zvanou Culture Shift in Advanced Industrial Society, v níž dále rozvíjí téma postmateria-
lismu a hodnotových proměn [Inglehart 1990].
Systematickou akumulací dat z pravidelných komparativních hodnotových vý-
zkumů v nejrůznějších částech světa si Inglehart postupně vytvořil obrovskou empirickou
bázi,2 kterou uspořádal, intepretoval a zobecnil nejdříve v řadě statí, aby z nich v roce
1997 publikoval další knihu, tentokrát pod názvem Modernization and Postmodernizati-
on. V ní se prostřednictvím empirických dat snaží doložit, že proces modernizace dospěl
ve vyspělých společnostech k bodu obratu a začal se pohybovat po nové trajektorii, kte-
rou nazývá ,,postmodernizací". Její součástí, jak už ani u Ingleharta jinak nemůže být,
jsou samozřejmě tvrzení o dalším nárůstu postmaterialismu.
Účelem této stati ovšem není sdělení o Inglehartových teoriích a generalizacích.
Směřuje k jinému cíli, totiž k analýze jeho metodologických předpokladů a k rozboru
instrumentu, s nímž proměnu od materialismu k postmaterialismu měří. V první části
proto stať nejdříve vyloží Inglehartovu ,,technologii", ve druhé na českých datech ukáže,
zda tato metodologie funguje i v českém prostředí a zda se s jejím použitím dá dospět
k závěru, že česká společnost je postmaterialistická či nikoliv, ve třetí části pak dá prostor
určité metodologické skepsi.
2. Jak se měří postmaterialismus
Inglehartova koncepce vzbudila v odborné politologické i sociologické veřejnosti znač-
nou pozornost. Jeho položky měřící postmaterialismus byly aplikovány v různých zemích
a různými autory, což by mohlo indikovat, že to je nástroj, který je validní jak pro různé
kultury, tak i pro různá ekonomická prostředí.
Způsob měření materialismu/postmaterialismu je poměrně jednoduchý. Zpočátku
Inglehart používal tzv. čtyřpoložkovou baterii. Zní následovně:
1) Američan Milton Rokeach je autorem uznávaného výzkumného instrumentu na měření hodno-
tových orientací, jenž je přejímán v mnoha zemích světa. Podrobnou informaci o této problematice
přinesla Suchánková [1990].
2) Jeho empirická báze je dnes již skutečně úctyhodná: u některých hodnotových položek má ča-
sové řady z období 1970-1994, u desítek položek má komparativní data ze 43 zemí celého světa.
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
5
POKYN: PŘEDLOŽTE LÍSTEK č. ...
A532: Hodně se dnes hovoří o tom, k jakým cílům by naše země měla směřovat
v nejbližších deseti letech. Na tomto lístku jsou uvedeny některé z cílů, jimž by růz-
ní lidé dali přednost. Kdybyste si musel(a) vybrat, kterou ze snah na tomto lístku
byste označil(a) za nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,a" DOLE)
A533: A který z cílů by byl druhý nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,b" DOLE)
A532 A533
(a) (b)
První výběr Druhý výběr
Udržet pořádek ve státě 1 1
Dát lidem větší možnost hovořit do důležitých vládních rozhodnutí 2 2
Bojovat proti růstu cen 3 3
Bránit svobodu projevu 4 4
Neví 9 9
Položky indikující materialistickou orientaci jsou ,,udržet pořádek ve státě" a ,,bojovat
proti růstu cen", postmaterialistické indikátory jsou ,,dát lidem větší možnost hovořit do
důležitých vládních rozhodnutí" a ,,bránit svobodu projevu". Ten respondent, který vybral
v prvním i druhém výběru položky materialistické, je označen za ,,materialistu", ten kdo
v prvním i druhém výběru zvolil položky postmaterialistické, je označen za ,,postmate-
rialistu". Jakákoliv kombinace materialistické a postmaterialistické položky dává vznik
,,smíšenému" typu. Výsledkem je ordinální stupnice: 1. materialista, 2. smíšený,
3. postmaterialista.
Tento způsob měření Inglehart později rozšířil na tzv. dvanáctipoložkovou baterii,
která se ve výzkumech předkládá ve třech čtyřpoložkových sadách. Původní baterie je
pochopitelně jednou z nich. Celý instrument má následující podobu:
POKYN: PŘEDLOŽTE LÍSTEK č. ...
A530: Hodně se dnes hovoří o tom, k jakým cílům by naše země měla směřovat v nejbliž-
ších deseti letech. Na tomto lístku jsou uvedeny některé z cílů, jimž by různí lidé da-
li přednost. Kdybyste si musel(a) vybrat, kterou ze snah na tomto lístku byste
označil(a) za nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,a" DOLE)
A531: A který z cílů by byl druhý nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,b" DOLE)
A530 A531
(a) (b)
První výběr Druhý výběr
Dosáhnout vysoké úrovně ekonomického růstu 1 1
Zajistit spolehlivou obranu naší země 2 2
Dbát na to, aby lidé mohli více zasahovat do rozhodování
v zaměstnání a v místě bydliště 3 3
Pokusit se zkrášlit naše město a venkov 4 4
Neví 9 9
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
6
POKYN: PŘEDLOŽTE LÍSTEK č. ...
A532: Kdybyste si měl(a) vybrat, kterou ze snah na tomto lístku považujete
za nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,a" DOLE)
A533: A která by byla druhá nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,b" DOLE)
A532 A533
(a) (b)
První výběr Druhý výběr
Udržet pořádek ve státě 1 1
Dát lidem větší možnost hovořit do důležitých vládních rozhodnutí 2 2
Bojovat proti růstu cen 3 3
Bránit svobodu projevu 4 4
Neví 9 9
POKYN: PŘEDLOŽTE LÍSTEK č. ...
A534: Zde je jiný seznam. Podle vašeho mínění, co je z něj nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,a" DOLE)
A535: A co je druhé nejdůležitější?
(POKYN: VYZNAČTE POUZE JEDNU ODPOVĚĎ VE SLOUPCI ,,b" DOLE)
A534 A535
(a) (b)
První výběr Druhý výběr
Stabilní ekonomika 1 1
Směřování k humánnější, lidštější společnosti 2 2
Směřování ke společnosti, ve které myšlenky mají
větší hodnotu než peníze 3 3
Boj proti kriminalitě 4 4
Neví 9 9
Materialistické položky v této baterii jsou: ,,dosáhnout vysoké úrovně ekonomického
růstu", ,,zajistit spolehlivou obranu naší země", ,,udržet pořádek ve státě", ,,bojovat proti
růstu cen", ,,stabilní ekonomika", ,,boj proti kriminalitě". Mají indikovat dva klastry:
důraz na ekonomické jistoty (,,růst cen", ,,ekonomický růst" a ,,stabilní ekonomika") a
důraz na fyzické bezpečí (,,udržet pořádek", ,,boj s kriminalitou" a ,,obrana země").
Postmaterialistické položky jsou: ,,dbát na to, aby lidé mohli více zasahovat do
rozhodování v zaměstnání a v místě bydliště", ,,pokusit se zkrášlit naše město a venkov",
,,dát lidem větší možnost hovořit do důležitých vládních rozhodnutí", ,,bránit svobodu
projevu", ,,směřování k humánnější, lidštější společnosti", ,,směřování ke společnosti, ve
které myšlenky mají větší hodnotu než peníze". Vyjadřují estetické (,,zkrášlit města"),
intelektuální (,,myšlenky větší hodnotu než peníze", ,,svoboda projevu") a sebeaktualizu-
jící prvky osobnosti: ,,dbát na to, aby lidé mohli více zasahovat do rozhodování v zaměst-
nání a v místě bydliště" a ,,dát lidem větší možnost hovořit do důležitých vládních
rozhodnutí" [viz Inglehart 1990: 132-134].
Aby z těchto položek mohl Inglehart vytvořit souhrnný ukazatel postmaterialismu,
musel se nejprve přesvědčit, zdali je jeho baterie validní, to je zda se při statistické analý-
ze položky umístí tak, jak by teoreticky měly: postmaterialistické na jednom pólu, mate-
rialistické na pólu druhém. Dobrým nástrojem pro tuto verifikaci je faktorová analýza,
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
7
metoda hlavních komponent. Aby ji mohl provést, musel jednotlivé položky rekódovat.
Učinil tak následujícím způsobem. Každé položce, která byla vybrána v rámci jedné ze tří
sad jako nejdůležitější, byla připsána hodnota ,,1"; té, která byla vybrána jako druhá nej-
důležitější, hodnota ,,2"; hodnota ,,3" pak vždy těm položkám, které jako důležité nebyly
vybrány.3
Výsledky Inglehartových faktorových analýz jsou imponující. V každé západní
zemi, v různých letech jakož i v agregovaných souborech z těchto zemí Inglehart vždy
z faktorové analýzy získal první osu, která odpovídala materialisticko-postmaterialistické
orientaci. Stabilitu položek testoval mimo jiné i na agregovaných datech z 15 západních
zemí získaných v rámci tzv. World Value Survey (viz pozn. 7) v roce 1990. Výsledky,
které uvádí tabulka 1, se opět shodovaly s předchozími analýzami.
Tabulka 1. Materialisticko-postmaterialistická dimenze v 15 západních zemích
(Francie, Británie, SRN, Itálie, Nizozemí, Dánsko, Belgie, Irsko,
Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Kanada a USA).
Faktorové zátěže jednotlivých položek na první ose metody hlavních
komponent. Položky psané kurzívou jsou postmaterialistické, tučným
písmem materialistické
lidštější společnost 0,60
více zasahovat do rozhodování na pracovišti 0,62
více hovořit do vládních rozhodnutí 0,50
myšlenky mají větší hodnotu než peníze 0,51
svoboda projevu 0,34
zkrášlit města a venkov 0,18
spolehlivá obrana země -0,26
bojovat proti růstu cen -0,28
bojovat proti zločinu -0,39
udržet pořádek ve státě -0,55
dosáhnout ekonomického růstu -0,59
stabilní ekonomika -0,63
Pramen: [Inlegart 1997: 112 (Table 4.1)]
Z tabulky je patrné, že položky baterie se seřadily na postmaterialisticko-materialistické
ose. Jedinou výjimku, upozorňuje Inglehart, tvoří položka ,,zkrášlit město a venkov",
která má nízkou faktorovou zátěž. Z tohoto důvodu ji z celkového indexu vyčlenil a
v dalších analýzách ji nepoužívá.
Způsob, jak s touto dvanáctipoložkovou baterií Inglehart pracuje, je ovšem poně-
kud zvláštní. Nepostupuje tak, jak by naznačovala logika původní čtyřpoložkové baterie,
tedy že by vytvořil typologii materialistů a postmaterialistů analogicky k původnímu po-
stupu, tj. že za materialistu by byl označen pouze ten, kdo konzistentně vybere mate-
rialistické položky ve všech třech sadách, a za postmaterialistu ten, kdo ve všech třech
sadách vybere položky postmaterialistické.
Místo toho Inglehart vytváří z dvanáctipoložkové baterie sumovaný index (pm_in-
dex), a to tím způsobem, že u každého respondenta načítá, kolik postmaterialistických
3) Syntax všech operací v jazyce SPSSPC+ pro vytváření postmaterialistických indexů případným
zájemcům zašlu obratem.
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
8
položek zvolil. Vzhledem k tomu, že postmaterialistických položek má pět, nabývá tento
index rozsahu v intervalu <0; 5>. Ten ještě dále kategorizuje tak, že ti, kdo nevybrali
žádnou postmaterialistickou položku, jsou označeni jako slabí postmaterialisté, ti, kdo
v součtovém indexu zvolili tři a více postmaterialistických položek, jsou označeni jako
silní postmaterialisté. Tato dichotomie mu pak slouží k vytvoření ,,indexu postmateria-
lismu", který vzniká jako rozdíl mezi procentuálním podílem silných a slabých postmate-
rialistů. Důvod, proč se pro tento de facto inkonzistentní způsob vytváření souhrnného
indexu postmaterialismu Inglehart rozhodl, v žádné ze svých publikací, pokud je mi zná-
mo, nevysvětlil.4
To ovšem ještě není konečný způsob, jak Inglehart prezentuje své výsledky v tex-
tech, které produkuje. Když pracuje s daty, které vznikly agregací z různých zemí, uvádí
při srovnávání jednotlivých zemí často tzv. ,,index procentuálních rozdílů" PDI (Percen-
tage Difference Index), který vypočítává jako rozdíl mezi podílem postmaterialistů a ma-
terialistů v původní čtyřpoložkové baterii. Jeho typický výstup uvádí obrázek 1. Při čtení
tohoto grafu si uvědomme, že pokud se sloupce grafu pohybují v záporných hodnotách,
znamená to, že postmaterialistů je méně než materialistů. Je-li sloupec grafu na nule, pak
je podíl obou hodnotových typů v dané zemi vyrovnaný. Teprve v případě, že sloupce
dosahují kladných hodnot osy Y, je podíl postmaterialistů v populaci dané země více než
materialistů.
Obrázek 1. Posun k postmaterialismu v některých západoevrospkých zemích
v letech 1970-1994 (původní čtyřpoložková baterie)
-40
-35
-30
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
10
15
20
25
Británie Francie SRN Itálie Nizozemí Belgie Dánsko
%postmaterialistumínus%materialistu
PDIindex
1970 1994
Pramen: [Inglehart 1997: 140].
Pro Ingleharta jsou zmenšující se rozdíly mezi podílem postmaterialistů a materialistů
v případě Británie, Francie, SRN a Itálie a narůstající podíl postmaterialistů v případě
Nizozemí a Dánska klíčovým ukazatelem posunu od materialismu k postmaterialismu.
4) Na můj přímý dotaz sdělil: ,,Rozhodl jsem se tak proto, že jednoduchý součtový index intuitivně
lépe sděluje smysl než některé jiné varianty: skóre 0 prostě znamená, že respondent nedal přednost
žádné postmaterialistické položce, skóre 5 naopak vyjadřuje, že dal přednost všem pěti." (1999,
elektronická komunikace).
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
9
Jistý problém s touto mírou spočívá v tom, jak upozorňují Clark, Dutt a Rapkin [1997], že
zakrývá absolutní přírůstek či úbytek v procentech materialistů a postmaterialistů.5
3. ,,Postmaterialismus" v České republice
Koncept hodnotového posunu a vzniku postmaterialistické orientace se trvale zabydlel
v diskursu autorů píšících o sociální změně. Inglehartova baterie je opakovaně zařazová-
na do sociálněvědních výzkumů, kde je navíc často kombinována s dalšími technikami
umožňujícími měřit hodnotové preference. Tak například Calista [1984] použil Rokea-
chovu škálu RSV pro zachycení materialistické a postmaterialistické dimenze. Lafferty
s Knutsenem [1985] zase kombinují Inglehartovu škálu se škálou demokratických hodnot
a s tzv. personálním postmaterialismem. De Graaf a De Graaf [1988] spojili ve svém
výzkumu životního stylu postmaterialistickou škálu Inglehartovu s Bourdieuovou kon-
cepcí kulturního kapitálu. V jiných pracích byla Inglehartova škála použita k analýze
environmentálních postojů, viz např. Rohrschneider [1988]. Škála postmaterialismu se
objevila také v rámci výzkumného programu ISSP6 v roce 1993, kdy se zkoumala pro-
blematika environmentalismu [k tomu viz Dalton a Rohrschneider 1998]. Byla také sou-
částí mezinárodního výzkumného programu FFS (Family and Fertility Survey), který se
uskutečnil v dvaceti evropských zemích a USA v průběhu 90. let, a zapomenout nesmíme
ani na výzkumy Eurobarometru, který se koná v evropských zemích každý druhý rok a
v nichž se původní čtyřpoložková Inglehartova baterie objevuje pravidelně od poloviny
70. let. V tomto ohledu platí naprosto přesně slova Laffertyho s Knutsenem [1985], kteří
již v polovině 80. let trefně poznamenali:
,,Literatura je v této oblasti již natolik rozsáhlá, že téměř konstituuje samostatnou disciplínu
­ postmaterialistické studie. Neexistují zatím žádné známky toho, že by tento problém ztra-
til svou široce rozšířenou komparativní přitažlivost" [ibid.: 411].
Inglehartovský postmaterialismus byl u nás poprvé měřen na reprezentativním souboru
československé populace v roce 1990 v rámci světového komparativního výzkumného
programu WVS1990.7 O rok později byl zjišťován znovu, tentokráte v rámci evropského
výzkumného programu EVS1991.8 V obou případech byla použita plná dvanáctipoložko-
5) Představme si např. následující hypotetickou situaci: v zemi X je v roce 1985 40 % postmateria-
listů a 30 % materialistů. PDI index bude mít hodnotu 40 - 30 = +10. V roce 1990 se v obou sku-
pinách počty sníží, a to tak, že postmaterialistů bude 35 %, materialistů 20 %. PDI index bude 35 -
20 = +15, takže ve srovnání s rokem 1985 zaznamenáme zvýšení hodnoty indexu. Jak uvádějí
Clark, Dutt a Rapkin [1997], mezi lety 1976 a 1992 nalezli v datech z osmi západních zemí cel-
kem 26 % případů, kdy PDI index naznačuje zvýšení nebo snížení počtu materialistů či postmate-
rialistů, zatímco ve skutečnosti došlo k opaku.
6) ISSP (International Social Survey Program) je sdružení 31 zemí, které od roku 1985 provádějí
komparativní sociálněvědní výzkumy. Česká republika je členem ISSP a na jeho aktivity se napo-
jila v roce 1992. Data z výzkumů ISSP mohou zájemci nalézt na internetové adrese
http://archiv.soc.cas.cz.
7) WVS (World Value Survey) je aktivita, kterou zorganizoval Inglehart, jenž navázal na výzkum
EVS1981. V roce 1990 provedl samostatné kolo WVS, které proběhlo i na území ČR, kde data
tehdy sesbírala AISA (N = 1 396). Výsledky projektu WVS1990-1991 lze nalézt v publikaci Ing-
lehart, Basanez a Moreno [1998], kde jsou na pěti stech stranách tabelovány všechny položky
dotazníku ze všech 43 zemí tříděné podle pohlaví, věkových skupin, vzdělání, příjmu, politické
afinity a postmaterialismu.
8) EVS (European Values Study) je longitudinální mezinárodní výzkum hodnotových orientací.
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
10
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
11
vá baterie. Podívejme se nejdříve, zda česká populace ve svých odpovědích na Inglehar-
tovu baterii reagovala tak, jak měla, tedy tak, že první faktor získaný extrakcí z faktorové
analýzy, metody hlavních komponent, je postmaterialisticko-materialisticky polarizován.
Výsledky výpočtů jsou uvedeny v tabulce 2 a pro srovnání naší situace se západní Evro-
pou je třeba tuto tabulku porovnat s tabulkou 1.
Tabulka uvádí výsledky faktorové analýzy jak pro celé Československo v letech
1990-1991, tak pro českou společnost v roce 1991. Analogickou faktorovou analýzu z dat
z roku 1999 bohužel nemohu nabídnout, neboť v tomto roce byla v rámci EVS výzkumu
použita ve všech zúčastněných zemích pouze krátká, původní čtyřpoložková baterie. No-
vější informace o dvanáctipoložkové baterii však v České republice existuje. Na konci
roku 1997 totiž provedl Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnic-
tví a agenturou Sofres-Factum výzkum v rámci již zmíněného mezinárodního projektu
Family and Fertility Survey (FFS). Součástí dotazníku byla také Inglehartova dvanáctipo-
ložková baterie. Je velká škoda, že pracovníci ČSÚ, kteří česká data zpracovávali, nevě-
děli, jakým způsobem s Inglehartovou škálou nakládat. Při publikaci výsledků z tohoto
šetření zacházejí s jednotlivými položkami baterie jako se samostatnými otázkami, takže
sdělená informace je z hlediska inglehartovského postupu nepoužitelná [viz Čákiová
1999]. Jen pro zajímavost, srovnání demografických jevů a postojů z hlediska právě
postmaterialismu se jeví pro mnohé demografy jako klíčové pro pochopení současných
populačních změn [viz např. Van de Kaa 1998].
Z výsledků uvedených v tabulce 2 je patrné, že ani v Československu, ale ani
v České republice dvanáctipoložková Inglehartova baterie nefungovala úplně tak, jak
měla. Z materialistických indikátorů se chovaly ,,správně" jen tři: ,,udržet pořádek ve
státě", ,,stabilní ekonomika", ,,dosáhnout ekonomického růstu", z postmaterialistických
indikátorů fungovaly v ČSFR v roce 1991 téměř všechny, vyjma ,,svobody projevu",
v roce 1990 navíc kromě ,,svobody projevu" to byla ještě i ,,lidštější společnost". Podíl
variance vysvětlené tímto faktorem není vysoký, ale ani Inglehartovy faktorové analýzy
nejsou o nic úspěšnější a dosahují podílu na úrovni 17-23 % [viz např. Inglehart 1990:
136].
Tyto výsledky jasně ukazují, že z hlediska měření počtu materialistů a postmate-
rialistů není možné v datech WVS a EVS z let 1990 a 1991 pracovat s dvanáctipoložko-
vou baterií. Jejich rozložení tak musíme hledat v původní čtyřpoložkové baterii.
Podívejme se z tohoto hlediska nejdříve na vývoj postmaterialismu v rámci celého tehdej-
šího Československa. Analýza dat z let 1990 a 1991 přinesla tyto výsledky (viz tabulku
3).
Tabulka 3. Podíly materialistů a postmaterialistů v ČSFR v letech 1990 a 1991,
čtyřpoložková baterie (v procentech)
Typ ČSFR 1990 ČSFR 1991
Materialisté 26 33
Smíšení 63 62
Postmaterialisté 11 6
Celkem 100 100
Pramen: WVS 1990, EVS 1991.
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
12
V roce 1990 byl v ČSFR podle dat WVS podíl postmaterialistů 11 %, což nás tehdy spolu
s Jižní Koreou a Islandem řadilo v rámci 43 zemí světa, které se WVS zúčastnily, na 25.-
27. místo. Největší podíl postmaterialistů byl zaznamenán v Nizozemí (36 %), dále ve
Finsku (29 %),v tehdejší SRN (28 %), v Kanadě (26 %), Rakousku a Francii (25 %) atd.
Za námi se umístily mimo jiné Norsko, Polsko a Japonsko s 10 % postmaterialistů, dále
Bulharsko a Litevsko (9 %) atd. [Inglehart, Basanez a Moreno 1998: 466]. O rok později
se ovšem podíl postmaterialistů u nás snížil na 6 % a podíl materialistů se zvýšil z původ-
ních 26 % na 33 %. Podíl smíšeného typu zůstal zachován, což znamená, že podle za-
znamenaných odpovědí respondentů došlo v Československu od srpna 1990 do září 1991
k přesunu postmaterialistů mezi materialisty. Zjištěný pětiprocentní rozdíl v případě
postmaterialistů a sedmiprocentní v případě materialistů je ve velkých výběrových soubo-
rech, v nichž je poměrně úzký interval spolehlivosti, rozdílem, který již jde mimo výbě-
rovou chybu, takže stojí za to se nad ním zamyslet.
To, že se zvýšil podíl materialistů, znamená, že se zvýšil podíl respondentů, kteří
v roce 1991 častěji než v roce 1990 vybrali v první a poté i ve druhé volbě položky ,,udr-
žet pořádek ve státě" a ,,bojovat proti růstu cen". A to, že se snížil podíl postmaterialistů,
znamená, že méně respondentů volilo v první a pak ve i druhé volbě položky ,,dát lidem
větší možnost hovořit do důležitých vládních rozhodnutí" a ,,bránit svobodu projevu".
Tabulka 4 tyto údaje potvrzuje.
Tabulka 4. Frekvence volby jednotlivých položek Inglehartovy baterie v ČSFR
v roce 1990 a 1991 (v % případů, kolikrát byla daná položka vybrána
v první nebo druhé volbě)
Frekvence výběru
Položky 1990 1991
Udržet pořádek ve státě 69 75
Dát lidem větší možnost hovořit do důležitých vládních rozhodnutí 55 42
Bojovat proti růstu cen 46 50
Bránit svobodu projevu 29 27
Pramen: WVS 1990, EVS 1991.
Proč došlo k těmto posunům? Nabízím následující vysvětlení. V roce 1991 se naplno
rozběhla transformace československé společnosti, od revoluce uplynul již určitý čas a
mnozí lidé začali mít pocit, že hranice svobody byla otevřena přespříliš. Proto ve svých
odpovědích na Inglehartovu baterii volali v roce 1991 častěji než v roce 1990 po tom, aby
byl ve státě udržován pořádek. V témž roce byla 1. ledna 1991 spuštěna cenová liberali-
zace, která okamžitě zvýšila ceny zboží a služeb a spustila inflaci, která v dřívějším ,,so-
cialistickém" režimu neměla obdoby. Její míra se tehdy vyšplhala až na 58 %. Jelikož
sběr dat, která zde analyzujeme, probíhal v září 1991, československá populace již tento
inflační vliv pocítila a při odpovědích na Inglehartovu baterii mohla být tímto faktem
natolik ovlivněna, že volila poněkud častěji položku ,,bojovat proti růstu cen".
Toto ,,inflační vysvětlení" je plně v souladu s argumentací, kterou používá Ingle-
hart, když interpretuje poměrně univerzální krátkodobý pokles v podílu postmaterialistů
v západní Evropě v období ekonomické recese jak v polovině 70. let, tak i posléze na
počátku let 80. Inglehart totiž tvrdí, že ekonomická nejistota v době dotazování hraje svou
roli ­ a jelikož vysoká inflace způsobuje, že se lidé cítí ekonomicky méně jistí, přiklánějí
se více k materialistickým hodnotám. Celkově ovšem, jak Inglehart ve svých pracích na
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
13
argumentech dokazuje, tento efekt doby (tzv. period effect) nepřebíjí vliv jeho hypotézy
socializace, tedy to, že mladší věkové kohorty budou z důvodů ekonomické jistoty ve
svých formativních letech i v obdobích ekonomicky obtížnějších více postmaterialistické
než kohorty starší [viz např. Inglehart 1997].9
Co se týče položek postmaterialistických, položku ,,bránit svobodu projevu" volil
v obou letech přibližně stejný podíl respondentů. Její poměrně nízká popularita byla jistě
způsobena tím, že československá veřejnost se na počátku 90. let domnívala, že svobodě
projevu u nás již nic nebrání a že jí všichni máme dostatek. Výrazné snížení obliby po-
ložky ,,dát lidem větší možnost hovořit do důležitých vládních rozhodnutí" v roce 1991
oproti roku 1990 bylo pravděpodobně způsobeno tím, že zatímco v roce 1990 veřejnost
přímo hořela touhou, aby se po letech komunistické nadvlády mohla značně podílet na
řízení společnosti, v roce 1991, rok po prvních postkomunistických svobodných volbách,
již asi měla pocit, že tento cíl je naplněn.10
Údaje o postmaterialismu byly v české populaci zjišťovány, pokud je mi známo,
zatím čtyřikrát. V roce 1991 (EVS91), v roce 1993 (výzkum ISSP93), v roce 1997 v již
zmíněném výzkumu Family and Fertility Survey (tato data vlastní ČSÚ) a konečně v roce
1999 (EVS99). Jak indikují data v tabulce 5, zdá se, že v české společnosti došlo v prů-
běhu 90. let z hlediska hodnotových preferencí měřených Inglehartovou baterií k jisté
dematerializaci, neboť podíl materialistů se v průběhu uplynulých devíti let snížil z 31 %
v roce 1991 a 1993 na 24 % v roce 1999. Současně snad lze hovořit i o náznaku trendu
k určité postmaterializaci, byť procentuální rozdíly v počtech postmaterialistů mezi lety
1991 a 1993-1999 (6 % : 9 %) nejsou velké a pohybují se na hranici výběrové chyby.
Tabulka 5. Podíly materialistů a postmaterialistů v ČR v roce 1991 a 1999
Typ ČR 1991 ČR 1993 ČR 1999
Materialisté 31 31 24
Smíšení 64 61 67
Postmaterialisté 6 9 9
Celkem 100 100 100
Pramen: EVS 1991, ISSP 1993, EVS 1999.
Pro srovnání si uveďme, že v roce 1993 bylo podle dat ISSP1993 v Německu 23 % post-
materialistů, v Nizozemí 16 %, v Itálii a Irsku 13 %, v Británii a Španělsku 12 %. Mate-
rialistů pak bylo v Německu 21 %, v Nizozemí 23 %, v Itálii 25 %, v Irsku a Británii
26 % a Španělsku 31 % [Dalton a Rohrschneider 1998: 107].
9) V Inglehartově teorii je ,,hypotéza socializace" klíčovým faktorem. Říká, že mezi aktuální so-
cioekonomickou úrovní a hodnotovými preferencemi individua neexistuje přímý vztah. Hodnoto-
vý systém totiž vzniká v průběhu socializace individua, takže pro vytváření hodnotových
preferencí je podle Ingleharta rozhodující socioekonomická úroveň právě v době socializace.
10) Hana Librová (1999, osobní komunikace) nabízí jiné vysvětlení. Domnívá se, že změřené čes-
koslovenské a české verbalizované postoje mohly být do značné míry ovlivněny posunem v poli-
tické rétorice a v rétorice sdělovacích prostředků, což se v demokraticky nezkušené společnosti
nemohlo neprojevit. Jako anekdotický příklad uvádí fakt, že v roce 1992 v jejím výzkumu dobro-
volné skromnosti i lidé, které bylo možné označit za dobrovolně skromné, nelogicky deklarovali,
že řešením všeho je volný trh.
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
14
Vyjádříme-li vývoj českého trendu prostřednictvím vztahu mezi podíly materialistů
a postmaterialistů, jak činí Inglehart ve svém PDI indexu, dostaneme poněkud jiný pří-
běh, jak naznačuje obrázek 2. Z tohoto hlediska je proces postmaterializace zřetelnější.
Obrázek 2. Vývoj postmaterialismu v ČR 1991-1999
PDI index (podíl postmaterialistů mínus podíl materialistů)
-40
-35
-30
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
10
1991 1993 1999Rok
%postmaterialitumínus%materialistu
(PDIindex)
Podle Inglehartovy teorie je důležitým třídícím kritériem věk. V souladu s jeho tvrzeními
bychom proto měli nalézat rozdílné podíly materialistů a postmaterialistů v různých vě-
kových skupinách. Tabulka 6 dokladuje, že tomu tak v české společnosti v průběhu 90.
let skutečně bylo. Kohortní rozdíl v počtech materialistů a postmaterialistů je zřetelný.
Tabulka 6. Podíly materialistů a postmaterialistů v ČR v roce 1991 a 1999 podle
věkových skupin
Materialisté Smíšení Postmaterialisté Celkem
ČR 1991
18-29 20 73 8 100
30-49 28 66 6 100
50+ 40 57 3 100
ČR 1993
18-29 20 67 12 100
30-49 25 65 10 100
50+ 44 50 5 100
ČR 1999
18-29 21 66 13 100
30-49 23 68 9 100
50+ 27 65 8 100
Pramen: EVS 1991, ISSP 1993, EVS 1999.
Se zvyšujícím se věkem narůstal ve všech sledovaných obdobích počet materialistů a
naopak v nejmladších věkových skupinách zaznamenáváme nejvyšší podíly postmateria-
listů. Rozdíl v podílech postmaterialistů mezi nejmladší generací v roce 1991 (8 %) a
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
15
1999 (13 %) je již mimo rámec výběrové chyby. Za zaznamenání stojí skutečnost, že po
roce 1993 se podstatně snížil počet materialistů v nejstarší věkové skupině. Je to kohorta
zrozená v období 1918-1949 a podle Inglehartovy teorie by vzhledem k tomu, že vyrůsta-
la v období ekonomické nejistoty, měla zůstat přibližně stejně materialistická po celý
život. Na proměně tohoto postoje tak lze opět dokumentovat již výše zmíněný ,,efekt
doby", to je vliv měnících se ekonomických a politických podmínek.
Obrázek 3. Vývoj postmaterialismu v ČR 1991-1999
PDI index (podíl postmaterialistů mínus podíl materialistů) podle vě-
kových skupin, čtyřpoložková baterie
-40
-35
-30
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
10
1991 1993 1999 Rok
%postameterialistumínus%materialistu
PDIindex
18-29
30-49
50+
Použijeme-li k vyjádření vývoje materialisticko-postmaterialistické orientace index PDI
(viz obr. 3), zjistíme, že z hlediska procentuálního rozdílu mezi postmaterialisty a mate-
rialisty došlo ve všech třech kohortách ke zmenšení rozdílu, přičemž největší pohyb ve
výši PDI indexu, který je ovšem dán především úbytkem materialismu a nikoliv podstat-
ným navýšením postmaterialismu, nastal ve věkové skupině padesátiletých a starších.
Předcházející analýzy nás nyní opravňují k odpovědi na otázku položenou v názvu
této statě. Z hlediska použitého nástroje, to je z hlediska Inglehartovy baterie postmate-
rialismu, je možno konstatovat, že v průběhu 90. let došlo ve vývoji české společnosti
k posunu hodnotových preferencí způsobem, který lze označit za trend ke snížení mate-
rialistických postojů a k jistému příklonu k postojům postmaterialistickým. Zřetelný je
tento příklon především v nejmladší dospělé populaci ve věku 18-29 let.
Dříve, než toto konstatování přijmeme jako fakt, se zamysleme s několika zahra-
ničními autory nad tím, s jakými problémy bychom se měli v interpretaci tohoto způsobu
měření vypořádat a položme si základní otázku, co vlastně Inglehartova baterie měří.
4. Inglehart a jeho kritici
Inglehartova metodologie jakož i jeho závěry od samého počátku provokují nové a nové
autory buď k nadšené replikaci, nebo k vážným námitkám. Celkově je ovšem kritika po-
měrně častá. Mnozí z oponujících autorů [viz např. Flanagan 1982, Bean a Papadakis
1994] poukazovali např. na to, že respondenti jsou při odpovědích na Inglehartovu baterii
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
16
nuceni k výběru položek a jejich seřazování (tzv. ranking), místo aby každé, jak bývá
zvykem, přiřadili určitý počet nabízených bodů, podle důležitosti, kterou té které položce
přisuzují (tzv. rating). Inglehart se brání tím, že např. Van Deth [1983], který byl původ-
ně značně kritický k celému konceptu, ve svém výzkumu na holandské populaci použil
jak ,,bodování", tak ,,seřazování", dospěl prakticky ke stejnému výsledku: v obou přípa-
dech nejen faktorová analýza, ale i multidimenzionální škálování jasně rozpoznaly mate-
rialisticko-postmaterialistickou dimenzi. Hellevik [1994] je také jednoznačným zastán-
cem toho, že seřazování položek je třeba v těchto typech výzkumů dávat přednost před
bodováním. Říká totiž, že bodování vyjadřuje míru absolutního souhlasu s položkami,
zatímco jejich seřazování odhaluje respondentovy priority mezi položkami. A jsou to
právě tyto priority, které nás eminentně zajímají.
Jiní oponenti se domnívají, že Inglehartova baterie spíše měří celkové žádoucí so-
ciální klima než skutečné osobní postoje. Tento názor u nás zastává např. Hana Librová.
Vyjadřuje pochybnosti, zda mnohé z položek inglehartovské baterie nepodléhají při dota-
zovací technice mocným autostylizacím. Domnívá se např., že člověk, který žije
v klimatu evropské kultury, má značný sklon souhlasit, že ,,myšlenky mají větší hodnotu
než peníze". Librová nicméně připouští, že Inglehartovy poznatky nejsou tak úplně bez
významu:
,,Dokazují přinejmenším, že ve společnosti existuje právě sociální norma stranící ,postma-
terialistické orientaci`, což je nepochybně sociologicky zajímavý a ekologicky významný
poznatek; lidé si přejí žít jinými než materiálními hodnotami" [Librová 1997: 53].
Podobně Lafferty s Knutsenem [1985] říkají, že tato baterie měří něco jako ,,veřejný
postmaterialismus", neboli hodnotové preference z hlediska celkového sociálního a eko-
nomicko-politického kontextu. Proto doporučují konfrontovat ji s výsledky měření tzv.
,,personálního postmaterialismu", tedy s nástrojem, který sami vyvinuli.
Jiný kadlub kritiky se týká stěžejní Inglehartovy teze o zásadním vlivu ekonomic-
kých podmínek v době socializace respondenta na hodnotový systém. Výrazné slovo zde
pronesl např. Trump [1991] a především Duch s Taylorem [1993], kteří analyzovali data
z Eurobarometru za posledních třicet let. Dospěli k závěru, že ekonomické jistoty v době
dospívání nemají žádný signifikantní dopad na postmaterialistické hodnoty v pozdějším
věku. Jediným relevantním účinkem ekonomiky na hodnotové preference je podle nich
ekonomická situace v době, kdy probíhá dotazování respondentů. Tvrdí navíc, že jeví-li
se mladá generace postmaterialističtější než generace starší, je to způsobeno vyšší úrovní
jejich vzdělání. Inglehart tuto kritiku v polemické stati napsanou s Abramsonem11
[Abramson a Inglehart 1994] odmítá především s poukazem na metodologické nedostatky
analýzy.
V podobném duchu, ale s jiným akcentem, se nese velmi závažná kritika z pera
Clarka et al. [1999]. I tito autoři vycházejí z toho, že na odpovědi respondentů má vliv
soudobá ekonomická situace. Proto tvrdí, že položka ,,bojovat proti růstu cen" měla smysl
v 70. a na počátku 80. let, kdy se západní země potýkaly s relativně vysokou mírou infla-
ce. Později ale přestala být inflace v západních ekonomikách problémem a byla vystřídá-
na nezaměstnaností. Vzhledem k tomu, že Inglehartova baterie problém nezaměstnanosti
nenabízí, volí respondenti de facto jen ze tří položek místo ze čtyř. Tím, že materialistic-
11) Paul R. Abramson je častým Inglehartovým spoluatorem. Kromě řady statí spolu také vydali
knihu Value Change in Global Perspective [Abramson a Inglehart 1995].
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
17
kou položku ,,boj proti růstu cen" z důvodů její neaktuálnosti respondenti často opomíjejí,
nemohou být vzhledem k formátu dotazu a způsobu zpracování označeni za čisté materia-
listy. Tento mechanismus proto způsobuje, píší Clark et al., že v datech narůstá počet
postmaterialistů. Z čehož vyplývá, zdůrazňují, že:
,,velká část evidence, která podporuje koncept hodnotového posunu v západních společnos-
tech za poslední dvě desetiletí, je pouhým artefaktem, který vzniká jako interakce mezi mě-
řicím nástrojem a ekonomickým kontextem, v němž je používán" [ibid.: 638].
Velmi závažné kritické námitky proti Inglehartově metodologii přinesli Davis
s Davenportem [1999], kteří si položili zásadní otázku o validitě postmaterialistického
indexu, tedy zdali vskutku měří to, co měřit má. Validitu zkoumali oproti náhodnému
modelu: (1) zda celkový vzorec, jak respondenti odpovídali v jednotlivých bateriích, se
blíží náhodnému modelu ­ to je rozložení, kdy 16,7 % bude materialistů, 16,7 % postma-
terialistů a 66,7 % smíšeného typu a (2) zda podmíněná pravděpodobnost volby druhé
odpovědi, která je na stejné úrovni jako volba první (tedy např. materialistická), je vyšší
než náhoda (0,33).12 K testu použili americká data z devíti souborů sesbíraných v průběhu
let 1972-1994. Zjistili, že u materialistů se v šesti souborech empirická distribuce lišila od
náhodného modelu (to je byla vyšší 16,7 %), nejvíce ovšem v letech 1972, 1976 a 1980,
kdy byla současně v USA relativně vysoká inflace. U postmaterialistů tato situace nastala
jen ve třech z devíti případů. Tento výsledek interpretují Davis s Davenportem tak, že
ačkoliv se Američané mohou postupně stávat méně materialističtí, neznamená to, že se
současně stávají více postmaterialistickými. ,,Spíše to vypadá, že jejich priority jsou stále
méně oddělitelné od náhodné volby odpovědí" [ibid.: 652]. Co se týče pravděpodobnosti
0,33 pro volbu druhé odpovědi, u postmaterialistů byla pouze v jednom roce tato pravdě-
podobnost vyšší než náhodná, u materialistů ve třech letech. Na základě těchto výsledků
dospívají k závěru, že ,,vzorec individuálních odpovědí na postmaterialisticko-
materialistické otázky se signifikantně neodlišuje od toho, co lze očekávat od náhody
[ibid.: 662-663].
Inglehart se takovýmto výtkám pochopitelně brání. Ve stati s Abramsonem
[Abramson a Inglehart 1999] odmítá náhodný model Davise a Davenporta a tvrdí, že
v situaci, kdy ne všechny položky jsou ve veřejnosti stejně populární, není možné tento
předpoklad použít. Oba autoři pak ukazují, že např. v roce 1991 plných 54 % amerických
respondentů zvolilo ekonomický růst jako svou nejvyšší prioritu, ale jen 5 % zkrášlení
měst, což by mělo dokazovat, že odpovědi nejsou činěny náhodně. Odmítají také tezi o
0,33 pravděpodobnosti a naopak říkají, že má smysl ptát se, zda ti, kdo původně zvolili
postmaterialistický cíl ,,A", mají současně vyšší pravděpodobnost, že zvolí i postmateria-
12) Co se týče náhodného modelu rozložení, v každé baterii je celkem dvanáct možných kombinací
odpovědí (dvanáct proto, že v případě odpovědi na první otázku může respondent volit ze čtyř
položek, v případě druhé odpovědi už pouze ze tří). Materialistický typ může vzniknout jenom
jako kombinace dvou odpovědí, což z 12 možných je 16,7 %, stejně tak postmaterialistický typ
(16,7 %). Smíšený typ vzniká jako kombinace 8 možných odpovědí z 12, tedy 66,7 %. Co se týče
pravděpodobnosti volby takové druhé odpovědi, aby respondent byl zařazen buď mezi materialis-
ty, nebo postmaterialisty, v případě první odpovědi existuje 0,50 pravděpodobnost, že člověk zvolí
materialistickou nebo postmaterialistickou variantu, neboť mezi čtyřmi nabízenými položkami
jsou dvě materialistické a dvě postmaterialistické. V případě druhé odpovědi je tato pravděpobnost
0,33 ­ v druhé odpovědi totiž může volit jednu odpověď ze tří, takže pravděpodobnost je 1/3 =
0,33.
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
18
listický cíl ,,B". Když pak přepočítají data Davise a Davenporta, ukazují, že tato situace
skutečně nastává.
Co se týče reakcí na Clarka et al., Abramson s Inglehartem tvrdí, že základním
předpokladem k přijetí nebo odmítnutí hypotézy o změně je nutnost mít dlouhodobé ča-
sové řady. Zatímco Clark et al. provedli svůj test na datech z jednoho roku, Inglehartova
reprezentativní data z mnoha zemí světa a časové řady za více než 25 let ukazují, že od-
povědi se vyvíjely směrem, který Inglehart předpověděl v roce 1971. Oba autoři navíc
tvrdí, že Clarkův et al. indikátor ,,vytvářet pracovní příležitosti" není dobrým indikátorem
hodnot. Inglehart s ním sám experimentoval již v roce 1970, kdy formuloval svou baterii,
a odmítl jej, neboť zjistil, že materialisté, kteří mají tendenci být více ekonomicky nejistí,
tuto položku často vybírají, protože případná nezaměstnanost je odsuzuje k chudobě.
Avšak tuto položku volí i postmaterialisté, kteří jsou obecně vzdělanější a finančně za-
bezpečení; volí ji však ne proto, že by měli vyšší pravděpodobnost stát se nezaměstnaný-
mi, ale z důvodů solidarity s méně privilegovanými.
Podstatnou námitku můžeme mít také proti způsobu, jímž Inglehart ,,vypočítává"
podíl postmaterialistů z dvanáctipoložkové baterie. Již jsme si ukázali, že v tvorbě post-
materialistického indexu není Inglehart konzistentní s postupem, který použil u baterie
původní. Když jsem přepočítal data z evropského výzkumu hodnot z roku 1991, zjistil
jsem, že konzistentní způsob tvorby indexu přináší výrazně odlišné výsledky. Ilustraci
této skutečnosti přináší tabulka 7.
Tabulka 7. Podíly postmaterialistů vypočtené z dvanáctipoložkové baterie jednak
prostřednictvím Inglehartova pm_indexu (Postmaterialismus I), jednak
prostřednictvím konzistentního postupu (Postmaterialismus II) ve vy-
braných evropských zemích v letech 1990-1991 (řádková %)
Postmaterialismus I Postmaterialismus II
(kategorizovaný pm_index) (konzistentní)*
Země nízký vysoký materialisté postmaterialisté
Francie (1990) 8 92 2 3
Británie (1990) 15 85 2 3
SRN (1990) 12 88 1 5
Itálie (1990) 17 83 1 4
Nizozemí (1990) 6 94 0 5
Belgie (1990) 12 88 0 5
Dánsko (1990) 11 89 1 4
NDR (1990) 11 89 0 0
ČR (1991) 41 59 0 0
Slovensko (1991) 41 59 0 0
Maďarsko (1990) 69 31 0 0
Polsko (1990) 34 66 0 0
*) Dopočet do 100 % tvoří smíšený typ.
Pramen: EVS1990-91, agregovaný soubor ze všech zemí, vlastní výpočty.
Konzistentní způsob tvorby typologie by v podstatě zrušil její veškerou variabilitu, přesu-
nul by všechny respondenty do smíšeného typu a čisté postmaterialistické postoje by de
facto z Evropy vymizely (viz sloupec Postmaterialismus II v tabulce 7).
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
19
Nebylo účelem detailně reprodukovat nesčetné polemiky, které Inglehart a jeho ko-
legové vedou se svými oponenty ze všech částí světa, kteří se do nich z nejrůznějších
úhlů permanentně strefují. Cílem tohoto krátkého přehledu bylo ukázat, že navzdory ne-
sčetným Inglehartovým publikacím i značné popularitě jeho tezí nejsou jeho výsledky
přijímány jednoznačně. Mnozí totiž nedůvěřují výzkumnému nástroji. Zajímavé ovšem
v tomto kontextu jistě je, že nikdo nezpochybnil validitu výsledků z toho důvodu, že celá
postmaterialistická argumentace je založena na datech získaných z dotazování. Jediná,
kdo na tento problém opakovaně upozorňuje, je Librová:
,,I laikovi je zřejmé, že pokud by Inglehartův výzkumný tým zvolil jinou poznávací meto-
du, opírající se o méně zprostředkované indikátory, např. přímé pozorování způsobu života
lidí či analýzu objemu a skladby odpadů v domácnostech, získal by obraz podstatně odlišný
a, dodejme, méně povzbudivý" [Librová 1997: 53].
Poměrně značná je však i kritika substantivní, z nejnovějších studií jmenujme např. Bry-
sonovou s Curticem [1998], kteří v evropských datech o postojích a hodnotách z průběhu
90. let nenašli příliš mnoho empirické evidence pro posun od ,,modernizace k postmoder-
nizaci", jak jej ve své monografii tematizuje Inglehart [1997].
5. Závěr
V této stati jsem se rozborem Inglehartovy metodologie měření materialistických a post-
materialistických hodnot v populaci snažil více přiblížit tento koncept české sociologické
obci. Současně jsem si položil otázku, do jaké míry můžeme, tak jak činí Inglehart o zá-
padních společnostech, hovořit o české populaci v termínech materialistických a postma-
terialistických hodnotových orientací. Analýza českých sociologických výzkumů
z počátku, poloviny a konce 90. let mě snad opravňuje ke konstatování, že tato postmate-
rialistická dimenze ­ pokud přijmeme Inglehartův způsob měření a tvorbu jeho typologie
jako validní ­ je v české populaci přítomna, že má tendenci k nárůstu a že jejími nositeli
jsou především nejmladší členové české dospělé populace. Otázka o validitě indikátoru je
ovšem otázkou nezodpovězenou. Z tohoto důvodu je třeba všechny výsledky o postmate-
rialismu chápat jako užitečné indikátory určité hodnotové orientace, avšak ne pouze
v jejich nominální hodnotě, tedy sociologicky nereflektovaně.
Nebylo cílem této statě učinit rozhodnutí, zda má smysl zkoumat postmaterialis-
mus měřený inglehartovským způsobem, či nikoliv. Z ,,postmaterialistických studií" za-
tím vyplývá, že badatelé zabývající se hodnotovými proměnami ve svých výzkumech
upouštějí od použití dvanáctipoložkové baterie postmaterialismu a uchylují se k původní
baterii čtyřpoložkové. Data, která o postmaterialismu v Česku máme, potvrzují, že pokud
se budeme snažit o sledování dalšího vývoje českého postmaterialistického trendu, měl
by to být postup, kterého bychom měli používat i my. Při interpretaci současných i bu-
doucích dat o postmaterialismu mějme ovšem neustále na paměti základní dictum, které
platí v oblasti metodologie empirických sociálně vědních výzkumů založených na dota-
zování: ,výpovědi o realitě ještě nemusejí být realitou samotnou`.
V oblasti výzkumu hodnotových orientací stojíme ovšem vždy před problémem, že
hodnoty není možné pozorovat přímo, takže se musíme vždy uchýlit k zachycení jejich
indikátorů. Jedním ze způsobů, jenž je v široké části mezinárodní sociologické komunity
uznáván, je dedukovat hodnoty z postojů, které jsou měřeny v rámci dotazování prostřed-
nictvím nejrůznějších škál. A Van Deth a Scarbrough [1995] poukazují na to, že se změ-
nou postoje dochází také ke změně hodnotové. Upozorňují ale, že stejně tak přináší
změna hodnotová současně i modifikaci postojů. Chceme-li proto sociologický výzkum
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
20
vůbec provádět, musíme připustit, že odpovědi na standardizované otázky, které měří
naše postoje, mohou být považovány za chování, v němž jsme ovlivňováni našimi vroze-
nými a získanými dispozicemi, jež formují naše hodnoty.
Nechť je tato jistá metodologická kontradikce, totiž že výpovědi o realitě nejsou
realitou, avšak současně výpovědi jsou reflexí našich hodnot, jen dalším důkazem toho,
že vědecké poznání ­ a v sociálních vědách obzvláště ­ je svou povahou hypotetické, a
tudíž permanentně otevřené falzifikaci a revizi.
LADISLAV RABUŠIC je docentem na Katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy
univerzity v Brně, kde učí kursy z metodologie sociálněvědních výzkumů a kursy o populačních
aspektech života společnosti. Výzkumně se zabývá problematikou populačních studií, hodnotových
proměn a sociologie populačního stárnutí. Publikuje pravidelně v Sociologickém časopise, Czech
Sociological Review a Demografii, příležitostně i v zahraničních časopisech nebo zahraničních
editovaných monografiích.
Literatura
Abramson, P. R, R. Inglehart 1994. ,,Education, Security and Postmaterialism: A Comment on
Duch and Taylor's ,Postmaterialism and the Economic Condition`." American Journal of Poli-
tical Science 38: 797-814.
Abramson, P. R., R. Inglehart 1995. Value Change in Global Perspective. Ann Arbor: University
of Michigan Press.
Abramson, P. R., R. Inglehart 1999. ,,Measuring Postmaterialism." American Political Science
Review 93: 665-677.
Bean, C., E. Papadakis 1994. ,,Polarized Priorities or Flexible Alternatives? Dimensionality of in
Inglehart's Materialism-Postmaterialism Scale." International Journal of of Public Opinion
Research 6, no. 9: 264-288.
Bryson, C., J. Curtice 1998. ,,The end of materialism?" Pp. 125-148 in British ­ and European ­
Social Attitudes, ed. by R. Jowell, J. Curtice, A. Park, L. Brook, K. Thomson, C. Bryson. Al-
dershot: Asgate.
Calista, M. 1984. ,,Postmaterialism and value convergence: Value priorities of Japanese compared
with their perceptions of American values." Comparative Political Studies 16: 525-555.
Clark, H. D., A. Kornberg, C. McIntyre, P. Bauer-Kaase, M. Kaase 1999. ,,The Effect of Econo-
mic Priorities on the Measurement of Value Change: New Experimental Evidence." American
Political Science Review 93: 637-647.
Clark, H. D., N. Dutt, J. Rapkin 1997. ,,Conversations in Context: The (Mis)Measurement of Va-
lue Change in Advanced Industrial Societies." Political Behavior 19: 19-40.
Čákiová, E. 1999. ,,Šetření rodiny a reprodukce." Demografie 41: 85-94.
Davis, D. W., Ch. Davenport 1999. ,,Assesing the validity of the Postmaterialism Index." Ameri-
can Political Science Review 93: 649-664.
Dalton, R., R. Rohrschneider 1998. ,,The greening of Europe." Pp. 101-123 in British ­ and Euro-
pean ­ Social Attitudes, ed. by R. Jowell, J. Curtice, A. Park, L. Brook, K. Thomson, and C.
Bryson. Aldershot: Asgate.
De Graaf, N. D., P. M. De Graaf 1988. ,,Family Background, Postmaterialism and Life Style." The
Netherlands' Journal of Sociology 24, No. 1, 17-32.
Duch, R. M., M. A. Taylor 1993. ,,Postmaterialism and Economic Condition." American Journal
of Political Science 37: 747-779.
Ester, P., L. Halman, R. de Moor 1994. The Individualizing Society. Value Change in Europe and
North America (Second edition). Tilburg: Tilburg University Press.
Ladislav Rabušic: Je česká společnost ,,postmaterialistická"?
21
Flanagan, S. 1982. ,,Changing Values in Advanced Industrial Societies." Comparative Political
Studies 14: 403-444.
Hellevik, O. 1994. ,,Postmaterialism as a Dimension of Cultural Change." International Journal of
Public Opinion Research 6, no. 9: 292-295.
Inglehart, R. 1971. ,,The Silent Revolution in Europe: Intergenerational Change in Post-Industrial
Societies." American Political Science Review 65: 991-1017.
Inglehart, R. 1981. ,,Post-Materialism in an Enviroment of Insecurity." American Political Science
Review 75: 880-900.
Inglehart, R. 1985. ,,Aggregate Stability and Individual-Level Flux in Mass Belief Systems: The
Level of Analysis Paradox." American Political Science Review 79: 97-116.
Inglehart, R. 1988a. ,,The Renaissance of Political Culture." American Political Science Review
82: 1203-1230.
Inglehart, R. 1988b. ,,Cultural Change in Advanced Industrial Societies: Postmaterialist Values
and Their Consequences." International Review of Sociology 29, No. 3: 77-99.
Inglehart, R. 1990. Culture Shift in Advanced Industrial Society. Princeton: Princeton University
Press.
Inglehart, R. 1997. Modernization and Postmodernization. Cultural, Economic and Political
Change in 43 Societies. Princeton: Princeton University Press.
Inglehart, R., M. Basanez, A. Moreno 1998. Human Values and Beliefs. Ann Arbor: The Universi-
ty of Michigan Press.
Lafferty, W. M., O. Knutsen 1985. ,,Postmaterialism in a Social Democratic State." Comparative
Political Studies 17: 411-431.
Lesthaeghe, R., J. Surkyn 1988. ,,Cultural Dynamics and Economic Theories of Fertility Change."
Population and Development Review 14: 1-45
Librová, H. 1997. Pestří a zelení (kapitoly o dobrovolné skromnosti). Brno: Veronica a Duha.
Rabušic, L. 1990. ,,Tichá revoluce neboli od materialismu k postmaterialismu v západních společ-
nostech." Sociologický časopis 26: 505-517.
Rohrschneider, R. 1988. ,,Citizen attitudes toward enviromental issues: Selfish or selfless?" Com-
parative Political Studies 21: 347-367.
Rokeach, M.1973. The Nature of Human Values. New York: The Free Press.
Suchánková, M. 1990. ,,O problémech konceptualizace hodnot v západní sociologii." Sociologický
časopis 26: 526-536.
Trump, T. M. 1991. ,,Value Formation and Postmaterialism: Inglehart's Theory of Value Change
Reconsidered." Comparative Political Studies 24: 365-390.
Van de Kaa, D. 1998. ,,Postmodern Fertility Preferences: from Changing value Orientation to New
Behaviour." Working Papers in Demography. Canberra: The Australian National University.
Van Deth, J. W. 1983. ,,Ranking the ratings. The case of materialist and postmaterialist value ori-
entations." Political Methodology 9: 407-432.
Van Deth, J. W., E. Scarbrough 1995. ,,The Concept of Values." Pp. 21-47 in The Impact of Va-
lues, ed. by J. W. Van Deth, E. Scarbrough. Oxford: Oxford University Press.
Summary
The paper is a kind of a sequel to the paper written by the same author in 1990, in which he intro-
duced Ronald Inglehart's concept of the development of values from materialism to post-
materialism in modern Western societies. In this current paper, Inglehart's way of measuring post-
materialism is presented in four parts.
Firstly, the development of the post-materialism concept is described briefly and the main In-
glehart books are mentioned. In its second part, the paper introduces Inglehart's original four-item
Sociologický časopis, XXXVI, (1/2000)
22
battery for the measurement of materialism and post-materialism and the twelve-item one, and
shows how the various indexes are computed.
In the third part, Czechoslovak survey data from the World Value Survey 1990 and Czecho-
slovak and Czech data from the European Values Study (EVS) 1991 are analysed. The analysis
shows that the twelve-item battery does not work properly in the Czech environment ­ factor
analysis revealed that the materialist and post-materialist items did not cluster in a prescribed way
(see Table 2, in which the materialist items are in bold letters and post-materialist ones in italics).
Therefore, to describe the development of `materialism' and `post-materialism' in the Czech Re-
public, it is suggested that the original four-item battery must be used. Czech post-materialism in
1990-1999 is then presented by means of analysis of EVS 1991 and 1999, as well as ISSP 1993
data (see Table 5 and Figure 2). The proportion of post-materialism increased from 6 to 9 percent
in the CR between 1991 and 1999. However, this is rather a small number when compared to some
other European countries. A much bigger increase, though, was recorded for the youngest age
cohort 18-29, in which the proportion increased from 8 to 13 percent between 1991 and 1999 (see
Table 6 and Figure 3).
In the fourth part, the paper brings in some of the latest discussions between Inglehart and his
opponents on the validity and reliability of the post-materialist index. The author raises the ques-
tion of why the index of post-materialism based on the twelve-item battery has not been created by
Inglehart consistently in the same way as the index based on the four-item one. Had he done so,
the numbers of post-materialism would have decreased enormously, as the author shows in Table
7, (column Postmaterialismus II), and post-materialism would have actually disappeared in all
European countries. The paper also cites strong doubts expressed by Czech social environmentalist
Hana Librová who has repeatedly asked in her publications whether it is appropriate to talk about
increasing post-materialist value orientations in Europe when all the data come solely from social
surveys based on standardised interviewing. The author concludes that surveys using the Inglehart
approach are useful but he warns against unquestioning acceptance of the survey results at their
face value.