Michal Nekorjak

   

                                   Vtipkování v odborných textech

   

       Vtip může polapit pozornost, připoutat ji k textu. Umožňuje navázat pseudo-důvěrný vztah
   mezi čtenářem a pisatelem. Z hlediska fungování v textu lze vtipkování rozdělit ještě na dva
   typy.

   

   a) vtip v sobě záměrně nenese žádné sdělení.

   Má jen funkci ozvláštnění textu, polapení pozornosti a získání sympatií čtenáře na stranu
   autora. To je třeba případ citace z Možného (str.35).

   V případě vtipu pro vtip si autor zahrává se seriózností toho, co chce říct. Proto povětšinou
   není používán v jakémkoliv žánru. Je používán hlavně v esejích, u výzkumných zpráv či
   prezentací výsledků empirických šetření se nevyskytuje. U disertačních, závěrečných a
   diplomových prací je v direktivách naší fakulty "zakázán". Je proto otázkou, zda nejde též o
   to, kde je vtip používán (tj. diskursu), ale také kým. Není asi náhodou, že nejvíc vtipkování
   a ironizování je k vidění v knihách již zvučných jmen (můj subjektivní dojem).

   

   b) vtip v sobě záměrně nese sdělení

   To platí v případě obou zbývajících citací. Většinou vtip nestojí sám o sobě, ale je začleněn
   do argumentace. Například u Možného (str. 41) je jím vypointována celá kapitola. V případě
   Becka (str. 197) je jím naopak argumentace zahájena.

   

     Pomocí vtipu lze shrnout složitá sdělení (popřípadě komplex jevů) do jednoduchého,
   zapamatovatelného hesla. Například sexuolog Zvěřina v souvislosti se třetí sexuální revolucí
   prohlásil zhruba toto: dříve sex sloužil ke kreaci, dnes slouží k rekreaci. Byt´ jsem to četl
   před čtyřmi lety, pořád si to pamatuji.

   

       V horším případě se kvůli zavtipkování uzpůsobí i podstata sdělení. Vtip bývá postaven na
   přehánění a radikálním zjednodušení. Podle mého názoru, by proto neměl být vtip podstatou
   sdělení, ale spíš "třešničkou na dortu". 

     

   

   

   

   

   

   "Modernizace však není žádný fiakr - vypůjčíme-li si příměr Maxe Webera -, z něhož můžeme,
   pokud nám nevyhovuje, na příštím rohu opět vystoupit. Kdokoli by skutečně chtěl vzkřísit
   nukleární rodinu v její podobě z padesátých let, musel by otočit hodinové ručičky modernizace
   zpět a vypudit ženy z pracovního trhu nejen skrytou formou - např. podporami v mateřství nebo
   idealizovanými obrazy práce v domácnosti -, nýbrž otevřeně."

   

                                       Beck, U. 2004. Riziková společnost. Praha. Slon. Str. 197.

   

   

   

   "Archaický způsob reprodukce moci skrze ritualizované každodenní drobné sebeponižování
   poddaných, jímž demonstrovali svou mobilizovatelnost a jímž byly symbolicky potvrzovány
   etablované sociální vztahy, se vyžil. Na konci osmdesátých let si už i ten nejzazobanější
   zelinář přál, vystrkuje do výlohy heslo Proletáři všech zemí, spojte se!, aby mu raději ti
   proletáři napařili tvrdé daně, ano i část zisku nějakému syndikátu by odváděl, ale tohoto už
   měl dost."

   

                                                  Možný, I. 1999. Proč tak snadno. 1991. Str. 41.

   

   

   "Pierre Bourdieu položil základy ke své vědecké dráze kulturního antropologa pobytem mezi
   Kaqbyly, u primitivního kmene v zapadlých polopouštních podmínkách jižního Alžíru. Odvinul
   z pozorování jejich společnosti pozoruhodné sociologické teorie , které jako výkladové schéma
   výrazně ovlivnily i výklad moderních společností.

   Český čtenář, pokud nežil uplynulých dvacet let náhodou sám mezi Kabyly, už jistě tuší, proč
   mohou zajímat i nás."

   

                                                  Možný, I. 1999. Proč tak snadno. 1991. Str. 35.