SOCIÁLNI POLITIKA MARTIN POTŮČEK SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ III. FORMOVÁNÍ A REALIZACE SOCIÁLNÍ POLITIKY IH.l. Sociální politika jako politika 49 HI.2. Nástroje sociální politiky 51 III. 3. Aktéři sociální politiky 55 Otázky ke kapitole HI 57 48 Sociálni politika je kromě jiných svých určení také politikou. Znamená to, že ji můžeme zkoumat se zaměřením na politické procesy pro ni charakteristické: kdo jsou její aktéři, jaké jsou jejich zájmy, proč a jnk se navrhují, přijímají a realizují ucelené so-ciálněpolitické koncepce i jednotlivá rozhodnutí, jakých nástrojů se přitom užívá apod. Záídadní determinanty a okolnosti formováni a realizace rozhodnuli jsou si přitom vcími podobné, ať už jde o politiku vzdělávací, zdravotní,, o politiku zamestnanosti aj. V tomto oddíle se proto budu zabývat obecnými charakteristikami formováni a realizace sociální politiky jako politiky, jejími nástroji a aktéry. III. 1. Sociální politika jako politika Politika je procesem záměrného ovlivňování jednání jednotlivců i instituci. To, že se pripnmije nějaké rozhodnutí, všnk není nezávislé na situaci, v níž se dané společenství nacházi. Celou situaci ilustruje schéma: Fáze zrání a řešení sociálních problémů -f aln -^.normálni situace autoregulace .včasná intervence- f intervence ŕ-nezbytná----- a obtížná zraní problémové situace 1 -problémová situace nutné nasazeni ^-síl a prostředků-havarijního typu zraní kritické situace kritická ' sociální situace ^katastrofa revoluční situace Pramen: Beslužcv-Lndn CI SB'S): upraveno V "normální" situaci se sociální aktéři dokážou sami přizpůsobit měnícím se podmínkám. Právě tak včasná intervence, dojde-li k ní v průběhu zrání problémové situace, pomůže problém vyřešit bez větších sociálních či ekonomických ztrát. 49 Zrající sociálni problém vzniká podle Bestttževa-Lntly (1984) tehdy, roslc-li nepoměr mezí žádoucím (potřebným) a skutečně jsoucím; je vyvoláván selrvačnoslí ve fungování existujících sociálních instituci při změně sociálních podmínek. Napěti mezi žá-d°llcím a skutecnE existujícím není ovsem ničím mimořádným. ZrnjícršocÍáÍnT"pn>' bíéra vzniká, pokud takový "nepoměr překročí sociálně přijatelné hranice, pokud vytváří podstatné obtíže v životních činnostech významných sociálních skupin, je-li rozpoznán širokými skupinami lidi jako závažná překážka jejich životního uplatnění. Problémové[ situace lze řešit sociálními reformami, které se většinou neobejdou beze změň cílů, organizačních struktur a funkci sociálních instituci; některé instituce mohou znniknoul a nové vzniknout Nejsou-li problémové situace řešeny, nastávají situace kritické, z nichž už vede cesta pouze"dö'socialiü'knMtröry.jakoii je napríklad" občanská válka. "Za jistých okolnosti může dojit k revolucím, které mění samotné zákindy sociálního uspořádání. Politika bývá nEkdy vykládána jako neustále se opakující cyklus přípravy rozhodnutí, přijetírozhodnuti, jeho"realizace a \yhoďnočováhi jeho důsledku! Všimneme si zviáštností takto vymezených fází formováni a realizace politiky s uvedením příkladů ze síéry sociální politiky: Příprava rozhodnuli: M?.tl°-u.s?J5fl,.ní PSdlÍ!9!;.P-c,.lf!;í.ci'uc!bprníci. veřejnost, zájmové skupiny nebo jenom n?MifÍ3i^hto sociálních aktérů; mohou rníi 'předcházet veřejnéIdíškusč" nebo' může být připravováno v zátišj rnimsterských kanceláři či dokoncejreTkrylícli bossů mafie: řešeni může být navrženo v jédihé"nebQ ve více varinnlácl^JcšénTniiižc být posuzováno podle jednoho či podle vice kritérií (např. rovnost, efektivnost,"kvalita); rozhodnuli může být povahy strategické, s dlouhodobými důsledky, taktické - s naději na řešeni problému v dostačující perspektive,' čí operafívni - "hašeni požánľ'ľ (Ad Hec zvyšování starobních důchodů v důsledku zvyšování žiVotiiichriňkiado bývá takovým rozhodnutím operativní povnhy.) Soudobé společnosti si málokdy mohou dovolit přijmout rozhodnuti bez jeho náležité přípravy, v niž se angažují odbornici i veřejnost; pokud k tomu prcce jenom dojde, slojí lato metoda pokusu a (často i) omylu mnoho zmarněného lidského úsilí i zbytečně vynaložených finančních prostředků. Doporučuje se proto získat předem maximum relevantních informaci ze státní statistické soustavy, podnikových statistik, cenzů. dalších dostupných zdrojů a organizováním ad hoc pilotních výzkumu či empirických šetřeni. Zadává se i zpracováni expertních zpráv a projektových návrhů řešeni. 1'řijctí rozhodnutí: V zásadě lze rozlišit nutonlAreký n demokratický způsob přijímáni rozhodnutí. Rozhodl-H se římský cisař,"že nabídne lidu chléb a hry, bylo to jisté také sociálněpoli-lické opatřeni. K demokratickému způsobu vládnutí však mělo daleko. Nicménč již Tocqueviile věděl, že demokraticky přijaté rozhodnuti není vždy nejlepším z možných. Často se stává, že lidé podceňuji dlouhodobější důsledky svých rozhodnutí; jedno z úskalí demokracie spočívá také v tom, že občané ještě nenarození nemají hlasovací právo (Keller 1992). Realizace rozhodnutí: Od přijeti rozhodnuti k jeho realizaci bývá dlouhá cesta. Česká politika často nestačí s dechem právě v této fázi. Nejde jen o lo, nějak se rozhodnout, ale i o to, vytvořit při- 50 znivé podmínky pro realizaci toholo rozhodnuli: legislativní, finanční, institucionální, dokonce i výchovné a propagační. V USA našla pozitivní odezvu kampaň za ozdravěni životního styiii také proto, že tento způsob živola byl široce propagován v hromadných sdělovacích prostředcích. U nás můžeme zakázat reklamu tabákových výrobků, neexis-tuje-li však orgán, který by postihoval porušeni toholo předpisu, či nemá-Ii dostatečné kompetence nebo vybavení pro výkon svých funkci, půjde o opatřeni, které se mine účinkem. Vyhodnocování důsledků realizace rozhodnutí: Život přináší plno příkladů nechtěných důsledků našich činů. Nejinak je tomu v sociální politice. Mění se potřeby lidí, sociálni struktura, ekonomické a politické prostředí, v němž jsou rozhodnuti realizována. Průběžné hodnoceni toho, zda se politická opatřeni nemíjejí se svým cilem, patři k rozvinuté politické kultuře. Někdy se užívá možnosti omezeného terénního experimentu: před přijetím nějakého významného rozhodnutí se nejprve vyzkouší v omezených a konlroíovaných podmínkách, aby se -pokud se uítáže jako chybné - zamezilo podstatně větším ztrátám, V procesu formováni a realizace sociální politiky dochází často k zaměňování, cílů a prostředků. Zavádt-li se například nějaká nová sociálni dávka, není cilem zavedeni této dávky samo o sobě, nýbrž změna sociálni situace vymezeného okruhu lidí. Privatizace určitých služeb je vedena snahou zlepšit tyto služby nebo je přiblížil zákazníkovi. Jsou-li - bezděčně nebo záměrně - zaměněny cíle s prostředky, pozornost se soustředí na problémy spojené s realizaci daného opatřeni a nikoliv na to, bylo-li dosaženo zamýšleného cíle, Parkinson (1967) vtipně vylíčil sociální fakt, že sociální instituce, byvše jednou ustaveny, začínají žít vlastním životem. Nejde zde jen o problém byrokratizace institucí sociální politiky, ale i a to, že bez pečlivého vyhodnocováni a průběžné korekce jejich činnosti hrozí odcizováni jejich mniccípuvodhčzaiiiýšíčnému účelu. Například mnohé kritiky státu veřejných sociálních služeb upozornily na lo, že přijatá opatřeni se nakonec ukázala jiiko kontraproduktivní: brzdila, misto aby stimulovala. Tvůrci n realizátori jednotlivých sociálnčpolítických schémat nemohou mít přesnou představu ani o konkrétni životni situaci jednotlivců a jejich rodinných příslušníků, ani o lom, jak je jejich celková životni situace zároveň, ovlivněna i mnoha jinými sociálné-politickými schématy. "Pohled zdola", pocity, zkušenosti a náměty lidi by proto měly být neustálými koreklívy formováni a realizace sociální politiky na centrální úrovni. III.2. Nástroje sociální politiky Bude podána obecná charakteristika nejdůležitějších nástrojů sociální politiky: jejího právního a ekonomického rámce, sociálních programů, působeni hromadných sdělovacích prostředků, nátlakových akci a institucionálních struktur. Zmíním se i o zajímavé a u nás dosud neužívané formě komunikace úřadů s veřejnosti - o veřejných slyšeních. Právo Základním rámcem uplatněni sociálni politiky jsou právní normy. Právo má normativní povahu, definuje podmínky činnosti a vzájemných vztahů jednotlivců (fyzických osob) i institucí (právnických osob). Soustava právaje budována v rámci jednotlivých 51