Železná kamna1 (Bruder Grimm: Kinder und Hausmarchen, KRM 127. Ceskv klad Jitky Fučíkové: Jacob a Wilhelm Grimmové: Pohádky. Odeon, Pnhi 1988, sir. 198-200.) '/.a starých rasů, kdy se ještě čarovalo, zaklela stará ježibaba jednoho prince, te musel sedét uprostred lesa v obrovských železných kamnech. Chudák princ strávil v kamnech mnoho let a nikdo ho odtud ne mohl vysvobodit. Jednou přiíla do toho lesa princezna, zabloudila a nenašla cesiu zpátky do otcovy říše. Devěl dní a devět noci chodila po lese, a najednou stála přcdieleznou skříni Zastavila sea prohlížela si ji, nešlo jí do hlavy, kde se lam vzata železná skříň. Tu se zevnitř ozval hlas-.Odkud a kam jdeš?-Princezna odpověděla: .Zablouddajsem a nemohu najít cestu do rodného království. ■ - .Dovedu lě rychle na pravou cestu kdyt mi slíbíš a podepíšeš, ze uděláš, co chci Jsem bohatší a vznešenější kralevic net ty. a chci lě za zenu.' Princezna se ulekla a pomyshla si: J'roboha. co bych si počala s lakovou ietcinou pecil'Me přece jen lo po depsala, nebol chtěla k oleu Ilias z kamen řekl: M přijdeš domů, vezmi osný nůž a přijď zase sent Musíš vydlabat do železa díru.' Princezna všechno přislíbila. Zčislajasna vyskytl se před níprůvodce a začal jí uka- S laskavým svolením vydavatelství Artemis 8 Winkler Vcrlae Düsseldorf/Zürich. H Hamms local cestu; po celou dobu však slova rurpromluvil Za dvě hodiny byla doma, V zámku nastala velká radost, kdyt se princezna vrátila. Starý král ji padl okolo krku a radostněji líbal Ale princezna byla zkormouce-náanesvá. -Milý latinku, kdybys vědět, jak se mi vedlolJen o vlásek a nebyla bych se vrátila domů. Sešla jsem z cesty, zabloudila v pustém lese a najednou jsem prišla k železným kamnům, kletým jsem musela slíbit. ze se k nim vrátím, vysvobodím jea provdám se za ně.' Král seulekl, te div neomdlel, nebol měl jen to jediné dítě. Uradili se, že tam místo princezny pošlou mlynárovu dceru, kierá byla velmi hezká, Vwedliji do loho lesa, dolijí nůt a poručili ji, aby oškrabovala la železná kamna. Děvče poslušnč a trpělivě škrabala od rána do večera a od večera zas ai do rána, ale neseškráblo nic. K ránu, kdyt v lese počalo svítat, hlas ze te-lezných kamen zavolal: .Zdá se mi, te utje den." - ./ mně se lo zdá, zdá se mi, ie slyším klapat otcův mlýn,' odpovědělo děvče, jich, tys mtyná-řova! Hned jdi a pošli sem princeznu!' Děvče Sto a oznámilo králi, te len z železné pece ji nechce, te chce princeznu. Král se lekl a princezna se rozplakala. Na zámku byl pasák prasat a ten mel ještě krásnější dceru net mlynář, tu dceru podplatili, aby šla k ielezným kamnům místa princezny. Vyvedli ji do lesa a poručili ji, aby notem oškraboixda. Holka dlabala, oškrabovala od rána do noci a zas at do rána, ale neseškrabala nic. Jakmile začalo svítat, ozvat se z kamen hlas: .Mně se zdá, te je venku den.' - J mně se lak zdá. Slyším troubit otcův roh.' - .Tys tedy deem pasáka. I Ined odejdi a pošlí sem princeznu, fíekni jí, te se slané, co jsem řekl; jestli nepřijde, že se celé království rozpadne a nezůstane kámen na kameni'' Děvče běželo do zámku a i>šecko vyřídilo. Princezna plakala, ale tentokrát jí pláč nepomohl. Musila svůj slib splnit. Rozloučila se s otcem, vzata nůž a šla do lesa. Přijde k ielezným kamnům, počne je oškraboval a div divouci: tetezo se samo pod notem odroluje. Za dvě hodiny byla jit v kamnech pěkná díra. Princezna dírkou nahlédla dovnitř a spal-řilajinocha hezkélio. ach, třpytit se celý zlatem a drahokamy, tuzesejílí-bil. Škrabala dál a brzy vydlabala lakovou díru, te princ mohl vylézt ven. Ptn radosti řekl .Tyjsi má a já jsem tvůj, jsi moje nevešla, vysvobodilas me*." A hned si ji chtěl odvést do svého království, ale princezna si vyprosila, aby se ještě směla podíval za oleem; princ jí to dovolil, ale přikázat jí, aby s oicem nepromluvila vice net tří slova a polom se vrálila JiuiHiwuk U * němu. Princezna šla tedy domů. ale promluvila vice net tň slova. Vtom Železná kamna zmizela a odsunula se daleko za sklenené hory a ostré meče. Ale pnne byl vysvobozen a nemusit v nich už přebývat. Princezna se rozloučila s otcem, vzala trochu peněz a Šla zase do toho lesa a hledala ielezná kamna. Devit dní je hledala, at ji zmořit hlad a nevedela si rady. nebofse nemčla Čím živit. Večer vylezla na nízký strom, že tam přenocuje, bála se, aby ji snad iicrozsápaln divoká zvěř. Asi k půlnocí zahlédla v dálce malinké světýlko a pomyslila si: .Snad je to mě vysvobozeni!' Slezla se stromu, šla za světíem a po celou cestu se vroumě modlila. Posléze došla k malé staré chaloupce, kolem ní rostla spousta vysoké, husté trávy a před chaloupkou stála hromádka dřeva. Prin< i si pomyslila: ^ch, kde jsem se to octla!' Šla k oknu, nahlédla dovnitř, ale nespatřila nic. VjizbiČce nikdo nebyl, jen po podlaze lezly tlusté a malé žáby. Uprostřed světnice stál stůl, krásně Čisté prostřený a na stole byty talíře, sklenice, pečené a vlno. Všecko náčiní bylo stříbrné. Dodala si srd-ce a zaklepala. Hned nato se ozvala tlustá žába: Jabičko, scvrklá žabičko, scvrkni se jak zimní jablíčko, neotálej a ke dveřím se odkutálej. ar uí vím honem, kdo to je, kdo to chce do mého pokoje.' Nato přiskočila jedna malá žabka a otevřela dveře. A hned ji všecky zoby vítaly a zvaly, aby si sedla. .Odkud jste? Odkud jdete a kam?" vyzvídat/jedna přes druhou. Princezna jim všechno vypověděla, jak se jí železná kamna i s princem ztratila za to. že přestoupila jeho příkaz a promluvila s otcem víc než tři slova, a dodala, ze ho bude tak dlouho hledat, dokud ho nenajde, i kdyby mčta přejít světa kraj a devatery hory a doliny. Stará žába řekla: .Žabičko, scvrklá tabičko, scvrkni se jak zimní jablíčko, neotálej a honem se odkutálej. vrať se hned, a ne oklikou. se svojí krabicí velikou.' M MÄIMW Malá žabka přinesla krabici Polom jí žabky daty najíst a napit . i do krásné postele z hedvábí a sametu. Princezna utehta a brzy .la. Ráno vstala a chystala se na cestu. Stará iába vyňala z krabice rři jehly o dala jí je s sebou na cestu; řekla, ieje bude potřebovat, proto-ie se imisí vyšplhat na vysoký skleněný vrch, překročit tři ostré meče a jednu velikánskou vodu. Když to dokáže, dostane svého prince. Pak jí ještě dala kolečko od pluhu a tři ořechy. Princezna s těmi věcmi odešla, a když dorazila před skleněný vrch, ůplnč a dočista hlaďounký, zabodá-pola jehly za paty a pak zase před sebe, a tak se dostala na druhou střílnu, a když byla na druhé straně, to místečko si dobře zapamatovala, a kdyi došla před tři ostré meče, stoupla si na kolečko od pluhu a přejela po nich. Konečně došla k veliké vodě. a kdyi se i přes ni dostala, stanuta před velikým a krásným zámkem. Vešla dovnitř a prosila o službu, zeje chudá děvečka. Věděla však, že v tom zámku bydlí princ, kterého v lese vysvobodila ze železných kamen. Přijali ji za kuchričku, ale za nr patrnou mzdu. Její princ měl už zatím jinou a chystal se s ni k svatbě, neboť myslil, ze princezna, klerá ho osvobodila, už dávno nežije. Večer umyla princezna-kuchltčka nádobí a sáhla náhodou do kapsy. Nahmátla tam tň ořechy, které jí stará lába dala na cestu. Hozlouskla jeden a chtěla sníst jádro, ale div divoucí, místo jádra byty v oříšku nádherné královské šoty. Princova nevěsta se o nich doslechla, přišla se na ně podívat a zeptala se kuchtičky. zda by je neprodala, ze to nejsou Šaty pra shiitičku. Kuchtička odpověděla, že nejsou na prodej za peníze, ale že by je nevěstě dala. kdyby jí nevěsta dovolila přespat jednu noc v ženichově komůrce. Nevěsta takové krásné šaty neměla a dovolila jí to. Večer řekla ženichovi: Ja bláznivá kuchtička chce spát u tebe v komůrce.' - .Když to nevadí tobě, mně je to jedno, a( spí, kde chce.' Ale před spaním nalila nevěsta ženichovi sklenici vlna a přimíchala mu do něho uspávači nápoj. Kuchtička šla za princem do jeho pokoje. Princ spal jako dub, nemohla jej probudit. Proplakala celou noc. Já tě vysvobodila z pustého lesa, ze železných kameru já tě hledala, nohy do krve pro tě sdfrala, já pro tebe přešla skleněný vrch, tři ostré meče i velikou vodu, a led, kdyi jsem ič našla, ty mč neslyšíš,' volala. Za dveřmi seděli sluhově a slyšeli; styšetijcjípláěa ráno to ohlásili svému pánu. Večer, když umyla nádobí, roztouskla dívka druhý ořech, a v něm byly ještě krásnější šaty. Sotva je himktuiu. U spalřila nevešla, prohlásila, íe je musí mít, a chlHa je koupil. Ale ku-chtička je za peníze zase dát nechlila a vyprosila si, aby směla jeStě jednu noc přespat u ženicha. Nevisia dala ženichovi uspávací nápoj, princ po nčm spal jako dřevo a neslyšel nic. Kuchtička plakala celou noc: Já ti vysvobodila z pustého lesa, ze železných'kamen, já ti hledala, putovala za lebou, prr.Ha sklenený vrch í tři ostré meče i přes Sirou vodu a teď. kdyijsem ti koneční našla, ty mi neslyšíš.' Tak jako včera sedili i dnes lokajové přede dveřmi, slyšeli její pláč a povidili to princi Třetí večer umyla nádobí, poklidila kuchyni a roz-lauskla třetí ořech. Byty v nim šaty stokrát krásnější net první a druhé, zářily jako zlato. Jak je uviděla nevisia, řekla, ze je musí mit. ale kuchtička nedala jinak, nei ze je dá za ješlě jednu noc u prince. Tentokrát si dal princ pozor a víno s uspávacím nápojem nepozorované vyliL A když princezna začala Šlkál a volat: .Miláčku můj. já li vysvobodila z pustého lesa, ze železných kamen...,'princ vyskočil a zvolal: .Ty jsi má pravá, jsi moje a já tvůj.'Ješlilu noc nasedli do kočáru a odjeli. Sepni-oé nevisri vzali všechny Šaty, aby nemohla vstál a pronásledovat je. Pfe-vezli se přes velikou vodu, na kolečku přejeli přes tři ostré meče a za pomoci jehel se vydrápali na sklenený vrch. Tak se doslali aí k slaré chaloupce. Vešli dovnitř, ale sotva za nimi zapadly dveře, chaloupka se změnila v zámek, iáby v prince a princezny a všichni plesali, jásali, ro-dost nebrala konce. (Pak se slavila svatba. Zůstali v lom zámku, kler mnohem vitší nei zámek princeznina otce. Protože ale starý bědoval, ie led má zůstat sám, \rypravili se na cestu a přivezli jej k sobě. Měli dvě království a iili jako dobří mnnirlé.ľ Myš přiběhla na obrátce a hned bylo po pohádce. Závěrečné věty uvedené v invoice feská verae pohádky neobsahuje - pozn. překl. H NUOUMft Úvod Pohádky jsou umělecké výtvory, jež mají zvláštní přitažlivost. V posledních letech byl objeven, vlastně znovuobjeven, jejich význam pro psychoterapeuticky1 proces. Zvlóäié autoři zaměření na hlubinnou psychologii překládají a vykládají řef pohádkových obrazň a přispívají ke qflstupněnl jejich hlubokých pravd a moudrosti. Chceme-li porozumel pohádkám, je smysluplné zabývat se najprv« snem, neboť obojí má stejné kořeny. Sen má pro duševní zdraví velký' vý-'.oli si na to často nedokážeme vzpomenout, každý dcISÍ spánek má alespoň jednu, většinou dokonce více snových fází. Zatímco sníme, duSe se svými kreativními schopnoslmi pracuje. Konflikty, problémy, napétí, nevyřízené, možná znepokojivé potße jsou inscenovány pomocí ta obrazů, který je řeu nevědomí, jako divadelní představeni, a často Je při tom nalezeno řešení. A to nějak působí, i když si na sen nevzpomínáme. Sny jsou ještě účinnejší, jestliže se s nimi vypořádáme vědomé. Podstatné přispívají k obnoveni duševní rovnováhy, pokud je z vnějších nebo vnitrních příčin porušena. Moderní zábavní elektronika lidi stále více vzdaluje od vědomého obcování se sny. Dříve lomu bylo jinak. Lidé měli hodné řasu, a nezřídka ho trávili tím, že si vyprávéli příběhy. Za dlouhých večerů u krbu, kdy jediným osvětlením byly svíce nebo olejové lampy, hrály sny důležitou úlohu. Fantazie, sen. imaginace se spojovaly v uměleckých výtvorech. 1 Woo P /. ofcU se dalším vyprávěním vyvinuly pohádfc>'. V nich so odráží kulturo národa, v nfí vznikly, především ale vyjadřuji potřeby a tísné duäe. Jsou to dramatické inscenace typických problémů, které lidi vždy a všude tížily a tíží. To je i případ pohádky Železná tamno. To, co je v ní s radikální tvrdosti inscenováno. Je osudem mnohých - zvláště v dobé, jako je naje. která ponechává pocinlm málo prostoru. Kladou otázky-Jak n&do opít najde pocity, o kterých mysli, že jsou ztracené? Jak se někdo dostane od falešného Selbst k tomu pravému? Jak najde cestu k lásce nřkdo. kdo nedokáže milovat? Jsou to otázky nesmíme aktuálni v dneSni dobé. kdy rozhoduje racionalita, rozum, všechno měřitelné, to. co přináší úspech a zisk. Poliádky mají vždy Šťastný konec a naznačují tak. že bylo nalezeno řešení inscenovaného problému. Protože jsou formulovány obrazovou feänevedomí, vyvstává velice zajímavá otázka, jaké rušení nevedomí pro daný problém naälo. Mohou tyto odpovedi eventuálne přinést nejaký1 užitek v psychoterapii? Pohádky jsou odpovedí duše na lidské problémy. Jsou projekčními plochami, na kterých se ukazují emocionální problémy jako na obrazov-(■•. Kdo jim rozumí hloubéji. je také schopen predloženému problému lépe porozumět. Pohádky se přibližují k řríení problému spirálovitým pohybem. Jsou lak říkajíc „výpomocí" pro duSi. Svou obrazovou řeči. která je velmi blízká řeči snů. dosahují k hlubokým vrstvám osobností. Svým pacientům doporučuji, aby si určité pohádky četli několikrát po sobe. Ui to vykazuje léčivý účinek. Pro terapeutický proces je důležité pohádkám rozumět; pro to je ovSem potřeba jejich obrazovou řeč přeložit a vyložit. Již první vita naší pohádky obsahuje určité zhušténi, vyjadřuje celou problematiku: It iMoauft KAPÍTOIA I Doba, kdy carování ještě pomáhalo Pohádky téměř vždy začínají slovy .Bylo nebylo ...". U pohádky 2c-i-tomvi jinak! Tu otevírá véla: .Vdobě, kdy Čarováni ještě pomáhalo ..."Tento tak slibný odkaz na zvláštní časy nicméně hned po* drama: .stará ježibaba zaklela jednoho prince, že musel seděl uprostřed lesa v obrovských železných kamnech ". Obrazová řeč pohádky múíc být sotva krutější. Muset sedět sám v lese zavfený v železných kamnech - strašná představa! Magická faxe Zkusme pochopil- co to muselo být za dobu. kdy corowínf ještě pomáhalo, ale také docházelo k hrozným zacaroodním. Mohli bychom si rvtlžuje o době. která nemá s nasTm osvíceným si mnoho společného, Qovřk si může přát' spoustu věcí - ale co to pomůže? Přitom zapomínáme, že každý člověk v průběhu svého vývoje prožil Německé .wünschen", přát si. je obsaženo i w slově .verwünschen". I Dat. začaroval. prcMfcMI Etymolocrcltá souvislost mezi .přáním" a .zokliná-níro\ na kterou zde autor narafi. se bohužel v českém překladu nedá fuai zachytil - pozn. překl. m m EmáMiíš'i khuhío i) magickou fázi. Svíi malých délf Je plný nesmírné mocných obrů (dospeli), nebezpečí a radosti. Díti íiji v blízkosti snu, což znamení. Že n misí jejich sny a to.'co skutečné prožívají. Jejích fantazie je mnohem živíjší neí u vétšiny dospelých. Rodičům napríklad přisuzuji premrštené schopnosti; jsou všemocní, mohou čarovat a jsou idealizováni - protože samo dítí je součásti léto fantastické krajiny duše. může se s velkou převahou ztotožnit a získal skrze ni pocit sily. V raním dels Lví jsou dospí!! prožíváni jako bohovi. Dokážou všechno, když se jim zachce; mnohí z toho, co se dčje. je totiž pro malou bytost nepochopitelné a zanechává v ní extrémní silný dojem: dítí upadne, matka vtiskne na bolavé místo polibek a všechno je zase v pořádku. Je-li tomu tak, že človék v reálném svítí nedokáže všechno pochopit a mnohí je nevysvíilitclné. pak zde není rozdílu prou svitu fantazie, který překonává hranice. •mbiččinu otázku, jak se jejímu dvaapůlletému vnukovi líbila ná~ vSiřva v zoo, hošík odpoví: „Bylo to nebezpečné, z klece se dostal lev a stíral dva lidi Ale tatka ho zastřelil a pak jsme ho snědli.' Díti přirození laké fantazíruji o tom. že ony samy jsou všemocné, nezranitelné nebo neporazitelné. Zdá se, že tyto vellkáSské fantazie se u dítí objevují již velmi brzy. V porozumení narcistické poruše hraji důležitou úlohu. Dospelí často myslí se závistí na šťastnou dobu dětství, která nikdy ani tak šťastná nebyla. Dobu, kdy čarováni ještě pomáhalo, proto musíme hledal v raném díistvj, kdy se realita, fantazie a sen misí. Fantazie je tak silná, že předčí význam reality. V magickém vnitřním svítí čarování pomáhalo! Velmi rychle, až příliš rychle, je tato fáze ukončena výchovou, která ije k lomu, aby človék věřil Jen realite. Kreativní svil je radikální nahrazen logikou, rozumem a pričuiností. Reinhardu Mcyovi* se podařilo složit překrásnou píseň k léto problematice: 1 Reinhard Mey: Alles geht! CD, text a hudba R. Mey. S laskavím svolením hudebního vydavatelství Maiki Uli tveriag Berlin. V mtamň jsi obr. Maxi Dili se rodí jako obři, ale s kaidým dnem, který se pak probudí, se kousek síly ztrácí, děláme něco. co ji zmenší. Din pfoazuji celá pohoří dokud nezačne len ďábelský kruh, dokud nejsou jako my dospUí, koneční trpaslíci velcí jako my? Jsi obr. Man' Měl bys jim být pořád' Velké srdce a velká odvaha a jen jako maskování navenek malý. /si obr. Mim'S tvou fantazii, na tvých křídlech z nápadů, ti nikdy nedostanou! Svoboda je pro tebe nenahraditelná, rozpor je tvůj nejcennější majetek láska li dá nezranitelnosi jako koupel v dračí krvi. Ale dej pozor, požírači svobodného ducha žárlivé číhají v povětří zkaženém předsudky. vedou příkopy a vymýšlejí zdí a zásuvky, hluboké jak hladomorny. Jsi obr. Maxi! Měl bys jím být pofádf Velké srdce a velká odvaha a jen jako maskování navenek malý. Jsi obr, Maxi! S tvou fantazií, na tvých křídlech z nápadů, ti nikdy nedostanou! Žádná přesila ti nemůže zlomil. neznám nátlak, který by tě vehnal do ohrady. Porazit ti nikdo nedokáU, jen přesvědčit. Maxi, rád bych byl tvůj přítel OÍ zítra na svých cestách uvidB. kde roste modrá květina, a možná najdeš Kámen mudrců a potopenou Atlantidu! Jsi obr, Maxi! MU bys jím být pořád! Velké srdce a velká odvaha a jen jako maskování navenek malý. Jsi obr, Maxil S tvou fantazii, na tvých křídlech z nápadů, tě nikdy nedostanou! ■OHmtaviMxíifpoKwuio 21 Fantazie a kreativita malých děti je nevyčerpatelná, dokud nejsou jako my dospčtú konečné trpaslici vrlcijako my! Rané dřtstvf je velice senzibilní a pro vývoj osobnosti důležité období. Duše malých děti je otevřená dokořán dojmům. zfcušenosicm. prožitkům a vjemům, a musí laková byl. neboť děli mají vrůstat do kultury. První lidé. se kterými se setkávají, proto mají výjimečný vliv na celý ílvot. Jsou .nastavovány výhybky*, a dělá to především matka. V magické fázi se v rozhodující míře u človeka vytváři seberit. Se-beeil je pocit, jaký má Člověk vůči sobí samému: je to pocit ze sebe. se kterým je člověk v pravém smyslu slova srostlý. Podléhá přirozeně výkyvům, takže i zdravý člověk se někdy čiti dobře a pak zase hůř. Vzhledem k dlouhým časovým obdobím však vykazuje sebecit určitou konstantnost; můžeme říct. že odhlédncme-li od výkyvů, je zde patrný základni pocit. Ježibaba Drama spočívající v tom. že královsky- syn je začarován ježibabou u musí sedět ve velkých železný di ktnUM S, můžeme pochop: tehdy, jestliže si obrazovou řeč pohádky přeložíme a vyložíme. Otázkou ledy je, kdo je ta ježibaba. Kdo je to, kdo héhem raného dětství, během magické fáze. způsobí lo hrozné neštěstí? Pohádky znají dobré víly. které pomáhají ohroženým, daruji nebo přičaniji lidem něco dobrého, a také zlé víly, čarodějnice, které způsobují neštěstí. V pohádce bratří Grimmů 0 Šípkové Růíence přistoupí ke kolébce dítěte třináct moudrých žen, z nichž dvanáct přeje dítěti něco dobrého a jedna něco zlého, a to se dramaticky poivrdi. Při výkladu pohádky často pomáhá, jestliže několik postav, jež vstupují do děje, vnímáme, jako by to byla jedna osoba, jako fasety jedné osobnosti. Musíme říci, žr je tomu tak i ve skutečnosti. V každém Člověku se najdou příjemné a méně příjemné Stránky, světlé i temné. Světlé stránky se většinou ochotně uznávají a dostává se jim pozornosti, u těch temných se tak děje v menší míře; jde to tak daleko. Že se lidé pokoušejí je vůbec nevnímat a potlačují je. popírají a přemáhají. Naše temné stránky nás pak proná- n luaoauft sledují jako stín. přičemž si musíme uvědomit, že stín může vzniknout jen tehdy, je-li přítomno světlo. Z našeho úhlu pohledu musíme rozpoznat, že i nejlepší matka má stránky osobnosti, které nejsou ideální a na vývoj dítěte působí škodlivě. ÍMluvím-li v dalším textu o .matce", myslím tím také jiné osoby, které zaujímají roli matky, tedy nejbližší referenční osoby malého dítěte.) Někdy v pohádkách, například v Popelce nebo Snéhurce, ztělesňuje tuto více nebo méně silnou negativní stránku matky macedia. někdy zlá vila, o níi už jsme se zmínili. Así Ještě zřetelněji než tyto dvě postavy zosobňuje v pohádkách negativní mateřský aspekt, který na díle působí hrozivě, nebo dokonce destruktivně, ježibaba. Přitom je ježibaba v pohádkách postavou, které se zdržuje v skrytu, v tmavém lese, někde ve sklepení nebo v jeskyni, přesně jako vskrytu rozvíjejí své působení naše stínové stránky. Někdy matka působí jako jeiioaba, aniž by se to zvenčí dalo hned rozpoznat, Když se mluví o matce jako Ježibabě, nezřídka to u matek vyvolává spontánní odpor. Rychle vzniká dojem, že se jim přisuzuje zodpovědnost za všechny problémy. Tak to není míněno. Jde o to, aby matka, která má v sobě i cosi ježibabího, sama sobě lépe rozuměla, pak loliž její stín ztratí hodně ze svého hrozivého působení. Existují i jiné faktory, než je charakter maiky, kieré malé dítě ovlivňují: nemoc - matky nebo dltéte - rány osudu, nouze atd. Mnoho matek má vůči svým dětem nepřiměřené pocity viny. Odráží se zde jejich strach. Že nejsou dost dobrými matkami. Chtějí být dokonalé. Ježibabí kvalitu* musíme chápat jako duševní poruchu malky, která si často svého narušeného vzlaliu k sobě samé není vědoma, a už vůbec ne možného škodlivého působeni na dítě. Často je to tak. že navenek se všechno zdá být harmonicky uspořádané a neproblematické: dítě je zabezpečeno potravou, oděvem, vším. co navenek potřebuje, eventuálně je zabezpečeno přespříliš. Obraz zdánlivé normálního vztahu mezi rodiči a dítětem je typickým doprovodným jevem osobnostní poruchy, která se v poliádce železná kamna skrývá.3 1 Klinická psychologie, která zkoumá vznik poruch osobnosti, po dlouhá léta přisuzovala odpovědnost za poruchy prostředí, ve klérem je díle vychotává- DOKxnuiiafWjäifKMüituo o To, že drama Člověka s narcistickou poruchou začíná dramatem rodičů, lze z této počáteční a klíčové sečny snadno odvodit. V pohádce stoji, že čarodejnice začaruje kralevice do železných kamen. Tento výraz je treba brát doslova, neboť mutka (přesněji trmná nebo naniSená stránka matky) si přeje' néco Spatného. Opravdu bezstarostné dětství je možné pouze tehdy, jestliže je dítě svou matkou bezvýhradne přijímáno takové, jaké je (přičemž jiné hlízké referenční osoby mohou deficit vyrovnat k dobrému). Na kvalitě vztahu k matce také v nezanedbatelné mfře závisí, zda je sebecit pozitívni a silný nebo nejistý a slabý. Ježibabu musíme chápal jako negatívni, temnou stránku matky, která radikálne ovllňuje osobnost dllěte a nedokáže poskytnout jistou a pevnou oporu. Tu může matka poskytnout Jen tehdy, dokáže-Ii sama sebe přijmout. Nic neni pro dítč příznivěji! než matka, která dokáže mft sama sebe ráda. Je schopna vytvořit atmosféru, ve které se pocity ditéte mohou rozvinout a setkávají se s pozornosti a toleranci. V takovém kli mam se může dlté osamostatňovat a rozvíjet zdravý pocit vlastni hodno-:v. tdnmm Mbeúctu.Jakje&l infdtae, títi mtítk, které MaaytKMotih; ve svém dětství prožit bezpodmínečnou lásku, se rychle učl intuitivní rozume! jejich potřebám a vycházet jim vstříc. Jen tak získají matčinu náklonnost a jejich živol má existenční oprávnení. Pocity jako závist, žárlivost, opuštěnost, úzkost a hněv jsou potlačovány, aby se matky nebo otce nedotkly. A zase si musíme překládat obrazovou řeě pohádky, abychom pochopili, co se míní tím, že je někdo zakletý a musí sedět v lese v železných kamnech, no, a zejména v/tahu dítěte k nejdůležitějším osobám, rodičům. Bebra posledních let vsak byly stále časieji zohledňovány i genetické faktory. Význam zdéděné dispozice jednotlivého človeka byl zvhUiŕ zdůrazněn pomocí výzkumu dvojčat. Jisté se musí počítal s obojím. Nepříznivé zděděné dispozice zc-lují problematický vývoj. Naopak při dobrých dispozicích může destruktiv-ni výchovné prostředí poškozovat osobnost méně. Opět hra s posunem významu od přál si, .viůnschen". k zaklínat, začarovat. „vewunschen*. kterou ceské výrazy neodrážejí - pozn. překl. u_ H imams | KAPTT01A2 Uloupení pocitů Úkolem kamen je vyhřívání obytného prostoru. Železná kamna, ústřední symbol této pohádky, vsak stoji uprostřed lesa a nejsou způsobilá k tomu. aby něco vyhřívala: naopak, obraz těchio kamen zprostředkovává spise pocit chladu. Sáhneme-li na kus železa, studí nás. Vodivost kovu způsobuje, že teplo z kůže rychle odchází, a prolo se nám kovový předmět dokonce zdá studenější, než ve skutečnosti je. A pro lidi se syndromem železných kamen bývá skutečně Často těžké, aby měli pocit tepla a teplo si udrželi.* jejich kůže Je Spatně prokrvena a jsou citliví na chlad. zvláSlě na průvan. 0 teplu a ohni se ani v této pohádce nemluví, nebof železná kamna Jsou osamělým žalářem uprostřed lesů, do kterého je královský syn zaklet. Naprostá odloučenost, izolovanost od druhých vykresluje obraz nekonečného nářku a bezútešné opuštěnosti. V železných kamnech Je zavřený ten. kdo byl připraven o svobodu pohybu, kdo byl omezen, kdo se nemůže hnout, cítit se volný a rozvíjet se. kdo nemůže být sám sebou - ;o obraz hlubokého utrpení a nekonečných muk! Železná kamna psychologicky vyjadřuji to, že pocity jsou zavřeny a zadržovány v -llusiém železném pancíři'. Pokusme se vcítil do zakletého kralevice, zkusme pocítil těsnost (a tíseň) vnitřního vezení, které se jeví jako nc- H. Kohut: Narzißmus. Suhrtamp. Frankfurt a. M. 1976, str. 8S. untfnatf 25 snesitelné. Lidé s narcislickou poruchou osobnosti skutečně znovu a znovu prožívaji zraňujte! pod! vnitřní prázdnot)' a extrémní nudy. Pohádka tvrdl, že to byla ježibaba, kdo prince zavrel do železných kamen. Ježibabou jsme se již krátce zabývali - predstavuje negativní stránku matky. Jež může malé dílč velmi poškodit v jeho vývoji. Zde si výše uvedené poznatky prohloubíme. Je běžnou představou, že matky máji svým détem dávat vždy Jen to nejlepší, mají se pro né obetoval a být jim stále nablízku. Být krkavči matka, to je nepříjemné pomyslení, jež způsobuje pocity vlny. Kdo je vsak dobrá matka, co lo znamená? Ve vztahu mezi matkou a dltétem Jde vždy o správný odstup. o siřední cestu mezi přehnanou pécJ. jež může být omezující a utlskujf-cl. a druhým extrémem, zanedbáváním, které vede k tomu, že ditě není schopno se rozvíjet, neboť se nemohou vytvořil struktury, jež Jsou pro jeho rozvoj nezbytné. Jestliže se nedostává dostatečné pozornosti oprávneným potrebám malého dítěte, vznikají poruchy, které působí po cely život. K elementárním potřebám malého dítěte patři i to. aby se uřllo akceptoval hranice, přičemž poučení by melo být laskavé. Frustrace jsou nevyhnutelné: to, že matčino ňadro není vždy a v každou dobu k dispozici, se musí učit už kojenci. Zdá se. Že rozhodující Je postoj matky, která se umí vcítit, umí díté upokojit a pomůže mu nelibý pocit snášet. Tak může být při poruchách obnovena vnitřní rovnováha a může růst schopnost poradit si se zklamáním, nelibosti, rozmrzelostí atd. Sebeláska Díté se učí mít samo sebe rádo, jestliže mu matka dokáže zprostředkovat pocit, že je milováno prosté proto, že je. Když se marka dívá nasvedíté, mají její oči zvláštní lesk, který je neklamným znakem Ubos-ti a hluboké radosti z Jeho existence. V téro atmosféře se u dítěte dostavuje blažený pocit a roste jeho jistota, že Je na tomto světě chiéné a vítané. Tímto způsobem může matčina láska Jasné zaujmout místu v osobnosti dltéte. Mule se spojit s nejvnitrnějším jádrem osobnosti to- a -Mmm\ halo člověka a splynout s ním v jednotě.1 lidé. kteří lakovou lásku zaku-rili isou schopni laké lásku nenucené dát najevo jako přirozenou a sa-wÁfejmou součást své osoby. Mít zkušenost bezpodmínečné lásky* ledy není jen předpokladem pro to. aby člověk sám sebe mél rád, nýbrž Ipokladem, který umožňuje, aby člověk byl schopen milovat ostatní lidi. Mateřská láska je proto požehnáním, které, a je to tragické- není ;i lidem v dostatečné míře: dopřáno. již dítě rostoucí v těle matky reaguje na náklonnost nebo odmítáni. Nechtěni kojenci mají Časiějl podváhu a častřji jsou nemocné než chtěné děli. protože jejich imunitní systém Je zjevně slabší. Láska matky v raném dětství ale nerozhoduje jen o zdraví a nemoci, vtiskuje také určujícím způsobem sebecít. Tělo, zvláště oblast břicha, je místem cítění. Matčinu lásku cítí dítě na svém těle, zvláště ve formě laskáni, hlazeni a chováni. To vede k blaženosti a pocitu bezpečí a jistoty. Láskyplný kon-lakl s pokožkou a vůbec kontakt s tělem dítěte Je tedy rozhodující pro to. zda se jeho sebecli vyvine pozitivní a silný. Milovat se v nemalé míře učíme přes kůži' Důležité také je, aby matčino poselství bylo jednoznačné. To, co dělá, by se mělo shodovat s tím. co pociťuje. Dítě se cítí opuštěné, jestliže se mu dostává mechanické péče, protože matka je v myšlenkách za-městnjn.i svými problémy. Mole děti samy sebe prožívají jako všemocné, vševědoucí a grandiózní a vrůstají teprve postupně do vnější skutečnosti. Jestliže nejsou ve svých potřebách dostatečně uspokojovány, stahují se do vnitřního fan-tazljnihu svém. To je normální proces, neboť tak mají možnost chránil se před šedivým světem, který někdy budí strach nebo je tvrdý. Izoluji se a lukříkajir přenášejí zranitelné vnitřní jádro do bezpečí. Jestliže k tomu dojde na pozadí lehkého příkoří a je-li tento proces přechodné povahy, .: i-zy zase otevřít a cílit se volné a svobodné ve svém pravém Selbst. Hluboká příkoří nebo trvalé zátěže však poškozuji rozvoj jeho osobnosti. 1 E. Drewermann: Tiefenpsychologie und Exegese, sv. I, Walter, Ölten 1984. Mytologický je to božské díiŕ, jcí přijde na svět z panny, tedy aniž by cokoli musel« liýt iiftnéno pro lo, uliv muselo nebo mohlo být zplozeno. Boisfcá laika je rozdávána bez zásluh. ■M» POCITU Jestliže nejsou dostatečně uspokojeny základni potreby pozornosti, potvrzení, náklonnosti b zabezpečení, dítě se stále vťce stahuje do splendid isolation, nádherné nadřazené izolace, na základe motta: .Nikoho nepotřebuji, jsem mnohem lepá! než osoba, od které bych mél očekávat lásku, jsem sám svým ideálem." To. co odmítnutí způsobilo, je znehodnoceno nebo zničeno: .Nenávidím té za to. ze mi nedáváš to, co ml pří sluší, ale neukážu ti, že něco potřebuji." Malé dltt si nedokáZe samo dát oprávněni ke své existenci. Je závislé na pozitivním zrcadlení od svých rodičů. Rodiče, kteří sami sebe nemají rádi, jsou schopni své díté zrcadlit jen nedostatečné, jen nedostatečné umějí dát najevo, že Je vítané a dobré takové, jaké je. V takových případech je díté nuceno k tomu. aby svůj pocit vlastní hodnoty budovalo výše popsaným chorobným způsobem. Normálne existuje napétí mezi tím, co človek Je. a tím. o čem víří. žr musí nýt (jeho ideálním já), lidé se zdravým narcismem vědí. že nemusí být dokonalí, že nenf třeba, aby vůči viem vykazovali převahu, že smějí selhat aid., a přesto jsou .v pořádku*. U lidí s narcistickou poruchou osobností je Selbst nafouknuté. To. co jsou. a to. o cem věří, že musí být, splynulo v Jedno grandiózní Selbst. Ztotožňují se ve fantazii se svým vlastním Ideálním obrazem, aby tak dosáhli nezávislosti na hodnoceni ze strany druhých. Negativní součásti, které jsou neslučitelné s ideálem, jsou vytesnený a často také projíkovány na druhé. Tato idea-lizacc vlastní osoby a vlastních schopnosti je velice vzdálena realite a vede k tomu. ie tito lidé již nejsou schopni zřetelné rozpoznat, kým skutečně jsou. Princ v železných kamnech je obrazem toho. že něco. co bylo velmi zraněno, se svému okolí uzavřelo a opouzdřilo se. To je opravdové Selbst, které nemohlo být rozvinuto. 2a těchto podmínek se nemůže volně odvíjet plná radost ze Života a proudit ven. člověk by mohl žit pocity v jejich celkovém rozsahu, pokud by zde nebylo toto strašlivé vězení. Tlustý pancíř vsak proud pocitové energie blokuje. Zvláště je zablokována schopnost otevřít srdce lásce. Hluboké zranění je v podstatě uloupením pocitů. Selbst (kralevic) Je slabé nebo málo vyvinuté, a proto náchylné vůči každé formě poranění nebo příkoří. Tlustý železný pancíř odpovídá sva- ■ wmm ipyéniu pancéřování, které si must lidé se syndromem železných kamen wtvorit- V postoji a chůzi se to může odrážet takovým způsobem, že vzniká dojem, jako by se stále pohybovali v neprůstřelné vestě. Kvůli ochraně Selbst vzniká mechanismus rozStěpení na černou bílou. VSechno, co by pravé Selbst mohlo ohrozit. Je odráženo, přemáháno » znehodnocováno - je to Černé, Spalné, zlé a chybné. VSechno. co erandiózní Selbst podporuje, potvrzuje a pomáhá mu. Je vítáno a idealizováno, člověk v Železných kamnech sám sebe nedokáže vnímat ve své celosti. Ale ani Jiné osoby není schopen vidět takové, jaké skutečně jsou, a proto jim neumí opravdu porozumět. Každého pozoruje vždy jen podle jednoho vzorce: Je pro mě, nebo proti mně? Tím je Jeho vnímáni omezeno na určité součásti osobnosti, například jen na ty dobré, nebo - zjeho pohledu - Spatné. Individ u ace i dítěte v samostatnou a odpovědnou bytost je dlouhá léta předmětem intenzivního výzkumu. Je to proces náchylný k poruchám, a když se nezdaří, má určující vliv na celý Život. Mezí jedním a půl a třetím rokem objevuje dítě stále více, že se odlisuje od matky, zatímco dříve v mnoha oblastech sebe a ji prožívalo Jako jednu bytost. Pozvolna se učí mít svůj vlastni názor Tříletý Michal sedí už nejakou dobu před svým obědem, jen se v nem iíourá a nrji. Matka to zpozoruje a chce, aby Michal koneční jedl. Chválí chul jídla a gesty předvádí, jak )í cliutná. Michal na matku pohlédne a řekne: jWůieí mi říkat, le mám jist, ale ne. že jíst chci.* Je velmi důležité, aby matka Michalův skutečný názor ocenila a on se tak učil s jistotou rozliSovat, jestli něco skutečně chce. nebo ne. Pravé Selbst má být v této fázi posilováno. Udé. kteří žiji v pocitu, že sedí v železných kamnech, utrpěli zranění někdy velmi brzy ve svém dětství. Navenek bývá obraz rodiny Často dokonalý, ale vztah k matce, případně k osobě, která roli matky zastává, je MräroQTU 2* narušený. Při dotazováni Často narazíme na studený, tvrdý, nelidsky a egoistický' postoj matky. Mnohdy byla nepovolná a projevovala se jako extrémne dominantní a manipulující. Podstatnými rysy takové matky jsou chlad a nelítostná přísnost. Casio vsak manipulace mohou být tah subtilní, že na první pohled získáme dokonce dojem, Že jde o velmi dobrou malku. Taková matka vsak chce vždy své díti* mít takové, aby odpovídalo jejím vlastním představám. Nezřídka se cíli životem podvedena a je odmítavá - ovsem skrytým, podprahovym způsobem. Dítěte zhusta zneužívá pro své cíle. napríklad aby se dobře vyjímala, ab)' byla obdivována kvůli jeho nadprůměrným schopnostem, které staví na odiv. Pozorujeme také silné zdůrazňováni vnějších aspektů, zejména telesné krásy dftéte. Svědomí nebylo s láskou integrováno Déti dodržuji pravidla nejen ze strachu z trestu, nýbrž také proto. Ee miluji své rodiče. Nechtějí otce nebo matku zranit tím, žr hy dělalv néco zapovězeného. Rodíce mají vyvozovat důsledky, ale na druhé strane mají být shovívaví a mají mít pochopení pro chyby a slabosti svých drtí. Na dodržováni pravidel by se melo trval se vcítěním. Pak dltř cítí, že je i ve své nedostatečnosti přijímáno, a svedomí je s láskou integrováno. Tento proces se u lidi v železných kamnech «ětSfnou nedaří. Bud vedla přísná trestní opatření prováděná s přehnanou tvrdosti ke vzdoru a nenávisti, nebo bylo ustaveno příliš málo hranic. Výchovné postoje jako: .Může se délat všechno, jen se člověk nesmí nechat chytit," vedou k egoistickému chování. Lidé v železných kamnech mívají většinou velké problémy s pravidly. Dodržují je jen ze strachu před trestem, a ne proto, že by je k tomu vedlo védoml práva a bezpráví, spojené se soucítěním s druhými. Rozvíjí se chorobná forma vztahů. lidé. kteří musí obrazné .sedět ■zných kamnech", nedostali možnost najit cestu k opravdové sebelásce. ZJtí řečeného vyplýv. -riVdním problémem lidí s narcistk-kou poruchou je to. že jako malé dřii se museli podřizoval uspokojova- ti *uamti ivotřeb mnlky - nebo jiných rrfrrcnčníeh osob - a nebyli milováni kvůli vlastni svébytnosti. Takoví matka často také trpí syndromem železných kamen - nebo irifch ,zrcadlovým obrazem*, který- v pohádce ztělesňuje princezna6 -iť fixována na vlastni potřeb)' nebo silně zaměstnána svými vnitřními oroblémy a obavami. Kvůli své vlastní předpojatosti ignoruje nálady napěti svého dítěte, nebo je chápe naprosto Spatně, a dokáže Je prolo iat a uspokojit jen nedostatečné. Také reaguje-li matka na potřeby a napěti dítěte přehnané a s panikou nebo strachem, ukazuje to na nedostatečnou schopnost vcítění. Matčiny negativní nálady nebo psychická napětí dftě zaplavují, a onu se nedokáže bránit. Obojí, nedostatečná schopnost vcítit se do dítěte, zapůsobit na ně »Sivým a uklidňujícím způsobem, stejně jako přehnané vatování, které chce předejll každé nelibosti, bráni nezbytnému procesu, ve kterém se má dítě naučit snášet frustrace a odříkáni. Jestliže matka reaguje na dítě Spatně, přehnaně nebo vůbec nereaguje, dítě se cílí opuStěné. dotčené a osamělé a stáhne se do svého vnitřního svém velikánských fantazií (do doby, kdy Čarování JeSlě pomáhalo), které vytvářejí zdánlivou nezávislost, ji-i ovScin neexistuje. Uzavírá se ve bolestí a začíná mu narůstal železný pancíř. PokouSi se vlastními prostředky vytvořit to. co mu rodiče nedali nebo nepřiznali. Podle zása-10 nepotřebuji" se pokouší vybudovat autonomii, ovsem pouze zdánlivou, pseudoaulonomil. neboř je přirozeně stále JeSlě odkázáno na druhé. Úloha otce nabývá pro vývoj dítěte na významu obecné až v pozdéj-51 době. Problematika se přirozeně zostřuje, jestliže také on Irpí syndromem železných kamen. Je nicméně stejně dobře možné, že lo, co dítě bo-<• postrádá u matky, otec vyrovnává, a tak poruSe zabráni nebo ji alespoň zmírni. Vk kapitola .\ysvobození královské dcery*, sir. 117 a nasi. mm not 31 Falešné Selbst V obrazu prince, který musí sedři v železných kamnech, pohádka symbolizuje físert. nouzi Člověka, kteří' v raném dětství nebyl bezvýhradně milován. Nemůže ze svého vnitrního vězeni uniknout. Je to obra/ děsu, a tito lide skutečně během svého dětství prožili děs.' Obraz kamen není náhodný, neboť vseovládajfcJ potřebou člověku v kamnech Je žhnoucí' touha po lásce a teplu. Ale. jak víme. tato kamna jsou studená a bez ohně. Protože je zavřený v Železnýrh kamnech, nemůže kralevic svou osobnost a lásku rozvinout. Z tohoto hlubokého dilematu se odvijl rozhodující problém lidí. kteří mají narcistickou poruchu osobnosti: jsou nuceni znovu a znovu beznadějně přehnaně hledá' lásku, kterou v raném období svého vývoje postrádal). Ježibabu jsme chápali jako tyěástí matky, které nebyly schopny dítě milovat. Aby vůbec mohl dále žít. musel se královský syn odebrat do železných kamen. Dalo by se také říct: Utekl do železných kamen před nesmírné mocnou, vie kontrolující matkou, která budila úzkost. Byl doslova přinucen, aby se sám do té klece zavřel a obklopil se silnými železnými deskami, jen aby potlačil vlastní impulzy, přání a pocity a dokonale odpovídal očekáváním matky. Mluvili jsme o tom. že chybějící láska má za následek ztuhnuti sval- ■midniho kose. Potlačená bolest vede k pancéřování, které blokuje a omezuje dýchaní, pohyb i cítění. Poranění, silnou bolest ale pociťujeme zejména v srdci. To se přímo svírá. Nasnadě je riziko zúžení věnčitých oév, a tedy i onemocnění srdce a krevního ohěhu.* V břiše se koncentrují silné pocity zlosti a nenávisti, protože oprávněné potřeby nebyly uspokojovány. Je vsak nebezpečné, ba nemožné dát najevo skutečné pocity: vztek, nenávist a zklamání; to by totiž odmítnutí jeStě dále zostřilo. Proto se tyto pocity stále dokonaleji ukrývají před druhými lidmi a místo nich vznikne maska, která tyto pravé pocity zastírá. Podprahově jsou ' A. town: Nanibnus. Kösd. München 1989. DaJSÍ významy slova brennend jsou také pálavý, ožehavý, hořící, plamenný vroucí, vášnivý - pozn. překl. » A town: bebe. Se» und deti Herz, Kösel. München 1989. S . že kamna stojí v lese. tedy zřetelné ukazuje jednak na vnitřní osamělo«.« Člověka v železných kamnech, jednak i na to. Že určující vliv malk. dále působí. Železná kamna se stala součásti osobnosti a jen těžko se dajíopu5tit. Rané radikální poškození vývoje osobnosti má masivní následky, které se budou projevovat po celý život. Postrádaná láska matky po sobě zanechává mezeru, kterou lze jen těžko vyplnit. Osobnost je rozcrvan.i jako řetěz, ve kterém chybí článek, a dotyčný je odkázán na to. aby s vynaložením všech prostředků a energie, které má k dispozici, tuto škodu lal. ľuhání jej hluboká bolest, kterou navenek Často neroz poznáme. Takový Človek se příliš často uchyloval do svých železných kamen. Všechno je na něm je tvrdé a studené, dokonce i pohled může hvi MusMi dítě vyrůstat bez laskavého protějšku, jeho vývoj se pokfi-vuje a zůstává velký smutek a hluboké pokoření. Železná kamna jsou působivým obrazem toho. gak silné u bolestivé jsou tyto pocit)' a jak nesnesitelné člověku připadají. Musí je odrážet všemi prostředky (tlustým ným pancířem), aby je necítil. V písni Reinharda Meye se správná zdůrazňuje: .Láska ti dá nezranitelnost jako koupel v dračí krvi ..." Jest lize člověk nepražil ladnou skutečnou lásku nebo si jí užil příliš málo. stane se velmi zranitelným. Aby tento nedostatek vyrovnal, usiluje Člověk ih kamnech o moc. zatvrzuje se stále více, pocity ignoruje, odštěpuje, popírá a vytěsňuje, aby se tak stal zdánlivě nezávislým pódii zásady: .Nikoho nepotřebuji!" Každé nové příkoří prožívá jako útok na svou existenci. I konstruktivní kritika jej zasahuje až do morku kosti M mam nňsobí jako ničivý útok. neboř Člověk v Železných kamnech musí žít bez plného sebecitu. K mechanismu přežiti patří u všech lidí to. že se vyrovnávají s defi -.rádánlm a situacemi nedostatku a jsou schopni unést také situace které od nich požaduji krajní vypí-tí. Živočichové, kteří nejsou schopni se dostatečné přizpůsobit, vymírají. Také Človek v Želeiných kamnech vyvinul určitou formu přežití; přitom je ale nucen žit s velkým rním utrpením. Chtěl bych souhrnně a srozumitelně přiblížit, jak vmiM začarovaný kruh, z něhož se stává drama, stále nově inscenované: Lidé, kteří jsou Jako princ v železných kamnech, se snaž! vyrovnat neschopnost skutečné sebelásky tím. že přehnaným až extrémním způsobem vyhledávají zájem a především obdiv druhých lidí. Navenek se mohou jevit jako beznadějně zamilovaní sami do sebe. bez citu pro to. co svým nápadným chováním způsobuji. Takovými je udělalo hluboké zranění utrpěné v raném dětství. Dilema spočívá v tom, že člověk pořád Čeká. že chybějící vnitrní jistota, že si zaslouží být milován a sám sebe milovat, přijde odněkud zvenčí a vyplní díru, kterou má uvnitř. Vnitřní deficit je přemáhán závislosti na potvrzení, obdivu a důkazech lásky. V každém člověku je jakási vnitřní nádoba, v níž si může uskladnit všechny projevy náklonnosti, pozor nosti a sympatie, které kdy obdržel, vnitřní nádoba, ze které člověk běžně může Čerpat, když se věci nevyvíjejí tak, jak by chtěl. Sahá pak do ni po pozitivních dřívějších zkušenostech, tedy po dobrých vnitřních obrazech, a jeho cit pro sebe sama není otřesen. Jeho sebejistota Je v zásadě zachována, pokud události nejsou natolik extrémní, že působí na osobnost destruktivně (například sexuální zneužiti, teror, mučení atd.). Jinak (e tomu u člověka v železných kamnech! Jeho vnitřní nádoba je děravá. a tak jc nucen ji neustále plnit: obdivem, uznáním a důkazy lásky ze strany druhých. Bez stálého přísunu se zásobnice velmi rychle vyprázdní, ik takový člověk nemůže opravdu vychutnat, pouze zesilují beztoho již existující touhu po dalších a větSlch. Tito lidé mívají ohromnou energii a často podávají pozoruhodné výkony. Jak jsem již uvedl, zejména se snaží získat moc. a to proto, aby překonali silný strach ze zranění Často vydrží být velmi dlouho neobyčejně disciplinovaní a vynikají v scbeovládání, které je má chránit před poní- ruM pocitů as ienim. 2ivot v železných kamnech )e proto často velmi namáhavý a modli bychom se ptát, jak to jen lito lidé mohou vydržet. To, co Je zevnitř pohán! k nezřídka mimořádnému a na výkon orientovanému pracovnímu zápalu a k perfekcionismu. pramení z neschopnosti mít sám sebe rád, a nikoli /. víry v něco. poprípade z osobního nasazení pro něco. Zvenčí je někdy těžké rozpoznat, zda člověku, kten podstupuje námahu, jde v pivní radě o to, aby zazářil a svými Činy dosáhl úcty a obdivu, nebo jestli mu jde o ideu, o nlí je přesvědčen. Rána způsobená tim. že takový člověk nebyl bezvýhradně milován takový*, jaký' je. Je stále ještě otevřená, a proto u něj můžeme pozoruv;--velkou zranitelnost. Krilika vlastni osoby je pro něj téměř neúnosná. Ti kovj lidé se okamžitě utíkají do železných kamen, aby se ochránili přnl zranením. Následující kazuistika, ve které pacient hovoří o svých oblizích, je pro člověka v železných kamnech typická. Vím, te neumím prohrával. Mule se stát všechno moiné a zůstáván klidný; ale kdyi prohruju. začnu bláznit Opiju se, začínám hádky, všechno mčfm, jsem úplné nevypočUaietný. Nikdy nemohu sva, dát najevo hned, protože by to pro mč bylo přilií nevýhodné; k zap, menutía odpuštění však zdaleka nedochází. Určiti se najde pníc: abych se strašlivč pomstil. Dokátu se na Hovika tváři v tvář přátetslr. usmívat a zároveh ho právi o li chvíli podraxh Umění prohrávat ukazuje na schopnost snášet příkoří. Lidé s nam Senou sebeúctou mají velký strach z jakéhokoli poníženi. Grandiózní obraz, který si o sobě často musí vytvářet, je laké formou obrany před útoky a poníženími. Zdaji se být nenapadnutelní a vy vinuli dokonalý systém obrany. Nejsou schopni pustit si lidi k sob' koliv u nich existuje silná potřeba lásky a náklonnosti. Nezřídka jsou krajně sobečtí a fixovaní na uspokojování vlastních potřeb. Chování lidí v železných kamnech často na lidi působí nepřilažlivě! Ani královská dcera v pohádce není vůbec ochotna si začínat se Ir leznými kamny a pokouši se vyslat k it t ti ■ někoho jiného; ano, pociťuj-.' velkýstrachaodporamyslísi: Milý Boie, co si mám počít se železnými kamny?'Tčmto lidem se kvůli jejich nafoukanosti, popřípadě aroganci 3t UKHMUS Hostávfl otevřeného nebo skrytého odmítnuti, jejich nesmírná touha po rtnání působí na druhé lidi odpudivě. Neni-ll člověk přijímán a akceptován, působí to přímo jako spon* onemocnčnl. jako rané drama a hluboké zranění. Musíme tedy říci, ■•lezných kamnech sami nevědomky přispívají k tomu. Že se je- iitrpení, jejich bída, opakuje. Začarovaný kruh se uzavírá takovým xpůsobem. že s každým příkořím stěny železného pancíře ještě zesílí. Po-cjtv jsou silněji odštěpovány, vlastni ego je stále více nafukováno, aby necítilo příkoř! a zranění Tito lidé se utíkají do nerealistických představ o sobě. Vidi sami sebe jako střed světa a necítí, že jejich očekávání vůči sobě i druhým jsou naprosto nerealistická a premrštená. Právě tyto krajj-: sehnané požadavky a potřeby působí, že je kontakt s narcistou tak nepříjemný. Odmítnutí, které pocítí, nicméně nevede k tomu. aby své chování upravil. Člověk v Železných kamnech se bude pokoušet utvářet svůj Život pozitivněji, avšak stále stejnými nevhodnými prostředky. A tak ]<■ stále osamělejší a opuštěnější; všechno mu pak připadá ■ bezcílnější, odcizenější a beznadějnější, Uä se stále dokonaleji vyřazoval pocity, vysloveně zamrzá, takže nakonec je sotva ještě schopen skutečně něco pociťovat. Následkem je to, že se dostavují už zmíněné ■ttuiivé pocity vnitřní prázdnotya nudy. Zraňujícími průvodci postiženého jsou také pocity nesmyslnosti a nicotnosti. Právě proto, že se nepríjemným pocitům, jako je smutek a bolest, vyhýbá, neumí se už ani pořádně radovat, neboť železným pancířem obložil všechny pocity. Člověk v železných kamnech je zajat ve svém světě, ve svém způsobu života a myšleni. Sám nemůže uniknout, na to jsou železné desky příliš silné. Obličej pana K. působí Jako kamenná maska. Kdyi se pokusí usmát se, jeho tvář se podivní zkřiví J oči Jsou strnulé a působí jako všechno na nim studené a Jako bez tivota. V rozhovoru snadno sklouzává do cynismu a Jeho způsob vyjadřování vede druhé lidi k tomu, aby zaujali vnitřní odstup. Séjak signalizuje, íe není radno si s ním něco zu-Hozhodnč si lidé, s nimi! se setkává, udržuji od něj odstup a reagují Spiše opatrné; snadno by se totiž mohli stát terčem Jeho příkrých znehodnocujících soudů. jioupimI rocnů y Pozoruhodné je. jak je nezájem těchto lidí o druhé opravdový. Chy. II jim schopnost naladit se na stejnou vlnu a vcítit se do druhého individua. 2ljí ve svém svété, oddelené od ostatních, přesní jako to obrazné vyjadřuje naše pohádka: zavřeni ve vezení, v Železných kamnech. lide. kleH neumějí opravdu milovat, ani nejsou schopni se opravdu radovat, človek v železných kamnech vnímá pestrý svét kolem sebe. vidí. jak jsou druzi Šťastní, a ještě silnéji pak cítí. že Je z toho vylou nemůže se podílet na bezstarostnosti bytí. Pravé v přítomnosti west lidí se nebude citu dobře; ledaže by se omámil drogami, které uvolňuj; silné vnitřní blokády. Pod jejich vlivem se může stát, Že se mu uvolni jit zyk. a on se pak vychloubá svými činy. Považuje své pocity za pravé a snadno přehlédne, že ostatní se teď sméjl jen Jemu. Neberou jej vi nechají se od ného zvát a plant útratu a Jako protislužbu posilují jeho \r likášské touhy po sebeprosazení. Všechno se má točit kolem Jeho osoby. jako by byla středem svéla. Své trio sleduje s velkou pozomoslí a pecí. V každé bolístce vidí ii votu nebezpečnou chorobu a vénuje se Jí podle přesného scénáře. Stejné jako je na ném všechno jedinečné, i sebemenší porucha zdraví je u néj důvodem k dramatickým existenciálním úzkostem. 1 když se o nek zdá být nezranitelný a silný, ve skutečnosti je to úzkostný Človék. který- v sobe nachází málo jistoty. Stáří, nemoc a smrt u néj vyvolávají w liký strach, protože není schopen se odevzdal životu. Pro sebe vyžaduj«" velkou ohleduplnost a pochopení, ale naopak dokáže vyvinout Jen mál.i soucítřní pro zdravotní problémy svých bližních. Zlost, nenávist a lávist Vnitru! vezení způsobuje nejen pocity prázdnoty a nudy. nýbrž ved^ i k silným pocitům zlosti a nenávisti. U Človeka. Jenž odpovídá královskému synu v kamnech, jsou pravé zlost, závist a nenávist vétsinou dominujícími pocity, které překrývají všechno ostatní. Na druhé, kterým se třeba vede lépe, hledí s velkou závistí. Už jen spokojenost druhého Člo víka mole u narcisty vést k silným pocitům nenávisti a závisti. Popírá tu ovSem. protože být závistivý by znamenalo být slabý, nikoli dokonalý. ■ WfJSM ,j m»K a potřebný. Proto Jsou pocity závisti nepřípustné, nebol ^täovaW vnitřní bolest. Takový Človek -edy hledá možnost,, jak ^ľyWrozbiietľsffi negatívni," agresivní náladu, nad vším mož-!£íľiwah* . snaží se srážet náladu svého okolí, dívá se na vSe jen n_,Jil ) pořád pranýřuje chyby druhých, aby nezastával se svým ;,istvím sám. Je klidnéjši' teprve tehdy, když jeho destruktivní ener-»konala své dílo. Protože nesmí ukázat závist otevřené, často ji vyjadřuje nepřímo: ky kdyi se matka ptala, co bych si prú/ k narozeninám nebo k Vánocům, řekl jsem, že nic nepotřebuji V průběhu terapie jsem si uuftlo-mil, iejsem dárky odmítal te vzdoru. Cítil jsem se odstrěvný za Svého bratra a záviděl jsem tnu; můj pocit vlastni hodnoty byl hluboce zraněn a nechtěl /sem nic jiňjímat od někoho, kdo mně taje hluboko ubtíltl Každý, kdo se pokusí vcítit se do kralevjce v kamnech, bude schopen se víJt do jeho silné zlosti. On, který' je jako královský syn zvyklý na veškeré výsady, který je hýčkán, přání se mu plní. jeiié než Je vysloví, nezná starosti - on ted sedí ve vezeni. Pravé tato rozpornost vytváří silné napěli. Na jedné straní idealittwaný život naprosto zbavený problémů, a zároveň lakové hrozné vezení. Není divu, jestliže bezútéšnost situace udí. kteH sedí uvéznéni v železných kamnech, způsobuje, že prožívají zlost a nenávist jako pocity, které všechny ostatní zastiňují: Po jednom skupinově dynamickém cviěetd pani K. překvapilo, le se najednou rozplakala. Přímo z ní vyrazil náhlý a hlubokýzármutek: .Vůbec jsem nevěděla, le ve mně jsou takové pocity, myslela jsem si. ze dukátu pocifovat jen zlost no druhé a nenávist * sobě.' Ve vezeních sveta se zlost a nenávist přímo rozdmýchávají. Údem. kteří jsou fyzicky zavření, se často nedaří chápat trest jako přiměřené odfinříu zavrženíhodných tuto. VttSlna zločinců se vrací k trestné činnosti v neposlední řade proto, že jejich nenávist bčhem Uvi Neviditelné vezení - železná kamna jako obra* vnitřního stavu - Je ř horši nei být skutečné zavřený. Ačkoli ke každému pohybu můíe UUtftM POCITŮ 39 dojít svobodné, člověk si vnitrní vržení všude nosí s sebou. Nezřídka lito lidé mají všechno, co si přeji: pěni/--, majetek, slávu a pocty, jen vnltn i svoboda jim schází, a oni nevědí, jak ji dosáhnout. V průběhu terapie si nemohou vzpomenout, ie by se někdy Slalo. Že by necítili ladnou zlost. Zlosl a/nebo zášť byly jejich stálými průvodci. Většinou jim není známo, odkud ty agresivní popudy přicházejí. Jakou máji příčinu.9 Pwtf S., pacientka trpící závislosti působí stále napjatě a podprohovt agresivní. Nejprve se bČheni stacionární terapie opakováni pokouAr la unikal konfrontaci se svým duševním trápením hranou bezproblémovosti, okázale veselou lhostejností a nikdy kousavou ironií a odnv táním. Teprve na koná terapie přistoupí na rozhovor, ve kterém popise i své problémy. Všechny způsoby chování ČlovČka v železných kamnech, které na venek působí nesmírně iiepřilažllvě (perfckcioiiismus, přehnaná potreba sebezprúsazení a premrstěnosi). jsou nakonec známkami jeho hluboké nejistoty a zoufalého hledání sebeuskutecněni. lásky a sebe sama. Nevědomě hledá hranice, které v sobě nenachází. Zde je třeba uznat, ie koneckonců není jasno v otázce, nakolik agresivní puTnptomy narcistické poruchy vyvinout téměř nevyhnutelně, jest- chce Člověk Šplhal po žebříku kariéry nebo jen získat pracovní místo. erŕ úvahy o syndromu železných kamen nás proto povedou za osob- rámec. Každý pokrok v sobe nese pokus o sebeuskulečnění. Zdravý naruš - zdravá sebeláska - je významnou hnací pružinou každého vý-e, každého výzkumu a všech lidských výkonů. Bez konstruktivní stran-této energie by lidské soužití nemohlo fungoval. Proto je důležité, aby .ě lidí ve společnosti, zvJáStč ale ti. kteří ji chtějí vést. disponovalo tečným, silným pocitem vlastní hodnoty, aby sami v tomto směru nc-( a neměli nutkání stávat se svůdci mas prolo, aby kompenzovali í ménřcennost. Fenomény -Hitler" a -třetí říae" jsou straähvými UvnímJ příklady. Lpění na moci kvůli moci samé je zřetelným upo-žním DB problematiku železných kamen. Bohužel, větiina světových tiků je vťce nebo méně silně límto virem napaden*. luiuStKutfatotfST m životní pocil naši společnosti určuje bezuzdnosl, stejně jako vyko-řisťovaielíký postoj vůči sobe a druhým - obojí jsou typické přfznakv syndromu Železných kamen. K tomu patři také bezohledné a sobecké zacházeni se surovinami, které skýtá Zemé, ničeni ijvotního prostřed! a ex-cesivnf téíba surovin. Jako dalSÍ symptomy chceme jmenovat prázdnotu a nudu. Aby Je lidé překonali a sami sebe cítili, vyhledávají stále silnějši podněty. Životem v extrémech, pcrfekri on Ismem a klamnou predstavou dokonalosti se „přizpůsobený" Člověk vzdaluje stále vice svým pravým pocitům. Jinými slovy: Nose společnost podporuje vývoj nepravého Selbst. Cfleni nasi technické civilizace je jasně a bez emoci sledovat stav věci. a nejrůznějším způsobem se lato schopnost v lidech trénuje. Poža-duje se intelekluálstvf a jen ono se povaluje za společensky správné. K devizám mládeže patří také .být cool*. Pocity jsou pečlivě skrývány, kontrolovány a ovládány. To vede nejen ke zřetelnému nedostatku živosti a tvořivosti. Společenské klima se v rostoucí mfře ochlazuje a nabývá na bezohlednosti. Podstatným problémem člověka v Železných kamnech je chybějící schopnost navazovat a pěstovat vztahy. Bez lásky k lidein získávají navrch fenomény jako necitelná maximalizace zisku bez ohledu na zaměstnance. Typický člověk v železných kamnech, sobecký a bezohledný, splňuje výteční podmínky, které jsou v hospodářství žádané, a má všechny Šance na kariéru, lidé. kteří již s vražedným soutěžením neudrží krok. propadnou sítem. Dalším podstatným faktorem, který charakterizuje i človeka s nar-ristickou poruchou, je ztráta hodnot v západních průmyslových národech. Honba za hmotným majetkem, postavením a uznáním žene svět do stále hlubších krizí. Ľxistuje ovsem prolikladné proudění, které hledá vazbu k transcendentní oblasti, usiluje o smysl. mir. pravdu, spravedlnost, pro k je podstatná náklonnost k přírodč a ke všem živým bytoílem. Budoucnost ukáže, zda dokáže ovlivnit vládnoucí společenské hodnoty. V současné době změna trendu, která by naznačovala ustup problematiky Železných kamen ve společnosti, není na dohled. Naopak: Fenomén desolidarizaoe pozorujeme na celém světě. IS W«R«8 Pád do těla Jedním typickým příkladem problematiky železných kamen v naSí společnosti se budeme zabývat trochu blíže: Stále více lidi se snaží udělat ze svého těla symbol, který- odráží jejich společenské postavení. Nadhodnocují význam vněJSfho vzhledu a tělesné kondice (fitness). Mnozí trénuji ve fitness-ccntrech až do naprostého vyčerpání a úzkostlivě dbají na své stravování. Koncentrace na každou nuanci těla, pozornost věnovaná sebemenším chybám a nedostatkům způsobují stres a pocit nedostatečnosti, které lze vyrovnal jen jeStě usilovnějším tréninkem. Nějaký cil, zúročení, přitom není na dohled- Nikdy se nedá říci: .Ted už jsem dost fit!" neboť tělesná zdatnost (fitness) je vidy relativní a dá se zdánlivé libovolně stupňovat. Působí tu i změna hladiny hormonů. Tělo mimořádné usilovné trénujícího Člověka po nějaké době vylučuje endorfin. přirozený povzbuzující prostředek s euforizujíclm účinkem. Protože tento stav je prožíván jako velmi příjemný, hodí se také ke kompenzaci frustrací, utrpěných příkoří, vnitřní prázdnoty nebo jiných emocionálních problémů. Sport, trénink se stávají drogami. Důsledkem tohoto zneužívání jsou poruchy vnímáni. Podobně jako lidé chorobně loužicí po Štíhlosti se přes objektivní podváhu považuji za obézní, mají lidé závislí na sportu dojem, že jejich tělesná kondice (fitness) stále jeSlé není dokonalá. V rostoucí míře zlrácejí cit pro své tělo a dochází u nich ke skutečné ztrátě kontroly, neboť musí nutkavě provozoval svůj sport. V této souvislosti se také mluví o sponounlbulimii. Pod pojmem bulimie rozumíme závislostní formu přijmu potravy. Po p ný/á přijímá přehnaně velké množstvi potravin, které vzápětí zvrátí, aby se chránil/a před problémy s váhou. Nad tímto závislostním chováním postižení snadno ztrácejí kontrolu, neboť je musí nutkavě opakoval a mizí schopnost ovládal příjem potraty vůlí. V případě sportovní bulimie slouží přehnané intenzivní trénink k dosahováni maximálních výkonů, popřípadě k zamezeni zvýšení hmotnosti a procesů starnutí. I zde je důsledkem zírala kontroly jak nad stravovacími zvyklostmi, tak i nad sportem. Jeden pacient, který dovedl tento pokus o sebepoivrzenf at do krajnosti, objevil motto: SkvététSo, zničená duše! WKBWúvwom 133