3. vítězství nad mm \m dtí \i
VĚDOMÍM:
REPRESIVNÍ DESUBLIMACE
P                         Když jsme vyložili politico" integraci rozvinu«: industriálni
SpO IC č niKti — yjm^nila In tlWIO||f| i-^Knirtá pnvliit-livila a %li\n i/^{( podmaňování človeka a prírody. - chceme se nyní venovalodpovídající integraci v Kulturní Mete- V léto kapitole budou klíčové pojmy, obrazy literatury a jejich osud ilustrovat, jak pokrok technologické racionality likviduje opoziční a transccndující elementy ve ..vyuí kultuře". Fakticky podléhají procesu desublimace, který získava v roz\ inulých sférách současné společnosti prevahu.
Vymoženosti a neúspechy této společnosti mrzačí její vysií kulturu. Oslava autonomní osobnosti, humanismu, tragické a romantické lásky se jeví jako ideál zaostalého stupne vývoje. Dnes nedochází k degradování vvííi kultury v kulturu masovou, nýbrž k vyvracení této kultury skutečností. Skutečnost svou kulturu překonává. Clovék dnes může vk než hrdinové kultury a polobozi: vyfeíil mnoho ncrozluítitclných problémů. Zradil viak také nadéji a ničí pravdu, která byla ukryta v sublimacích svisl kultury. Ovsem vyšíi kultura byla v rozporu se společenskou realitou védy - jen privilegovaná mcníina se tišila jejímu požehnáni a prezentovala její ideály. Obé antagonistické sféry společnosti existovaly vidy vedle sebe, vyisi' kultura se vždy přizpůsobovala, kdežto skutečnost byla jejími ideály a pravdami vyruiována jen vzácné.
Novým rysem dneska je vyrovnávání aniagonkmn mt/i lnlnirp.i.1 uspoJc-■ ■.■-■• i: -i . 'x'nostl. Dčje ■- tak zahlazováním opozičních, cizích a trans-čcňlJaíícfcti prvka ve vysíí kultuře, jejichž prostřednictvím tvořila kultura drufiou dimenzi skutečnosti. Tato likvidace dvojrozmřnU kultury se ncuskuicčnuje tak. re by se popíraly či odmítaly ..kulturní hodnoty", nýbrž tak. že jsou do etablovaného řádu vtélovány ve velkém, masové reprodukovány a staveny na odiv.
Prakticky slouží jako nástroje společenské soudržnosti. Velikost svobodné literatury a umíní, ideály humanismu, radosti a strasti individua, realizace osobnosti, to všechno jsou důležité body v konkurenčním boji . mezi Východem a Západem. Mluví závažné proti současným formám komunismu a jsou denné ordinovány a prodávány. Skutečnost, že jsou v rozporu se společností, která je prodává, se nebere v úvahu. Stejné jako lidé vidí nebo cítí. že reklama a politické platformy nemusí být nutné
66
pidvdivč nebo legitimní, a ptecc jim naslouchají. £t»u je a dokonce se jimi nechávají řidn. akceptuji i i rad »ční hodnoty a činí t nich soucl*! *ve duchovni vývi                                                        prostředky sm*íuu' umí:
ní. politiku, náboženství a filozofii"fialiiuMutffcy ■ casio nenápadné s Ito-7i r .wmj^^tciUmi. ptcviojiM" ■y'oüTBMhv Kultury na jejich spoleíné->fl jfrfTwwtete. na formu zboží. Hudba duse je i hudbou prodejni ipásobiinsti Pocit.í se srňeaiU hodnou, at hodnota pravdy. Je % U obsažena hodnota statu quo, které je podřízena všechna ostatní racionalita. Tím. že velká slova o svobodí a naplnení znějí při volebních kampaních z úst vůdců a politiků. v kinech, rozhlasu a tcu-vizi. mí ní se v bezvýznamné zvuky, které mají smysl jen v souvislosti % propagandou, obchodem, disciplínou a relaxací. Toto přizpůsobení ideálu realite svídci o tom. do jaké míry byl ideál přehnán. Byl odňat povznesenému královští duse. ducha nebo lidského nitra a převeden do operacionálních pojmů a problémů. Viom spočívají pokrokové prvky masové kultury. Odvracení se od nitra poukazuje na skutečnost, že rozvinuta industriálni společnost je konfrontována s možnosti matenalizace ideálů. Kapacity této společnosti zmcníujl stále vice sublímovanou doménu, v níž byla situace človeka .'kládána. idealizována si obžalovávána. Vy55í kultura se stává části kultury materiální a při transformování svou pravdu do značné míry ztrácí. Vyiíí kultura Západu - k jejímž morálním, estetickým a myšlenkovým hodnotám se industriálni společnost stále jeslí hlásí - byla ve funkčním i historickém smyslu kultutou předtechmekou. Její závaznost vycházela ze zkušenosti svita, která již neexistuje a nelze jí znovu dosáhnout, protože ji technická společnost v přísném smyslu zrušila.. Přitom zůstávala do značné míry kulturou feudální, i když bíhem buržoázni periody dospela k níktc-rým svým trvalým formulacím. Byla feudální nejen proto, že zůstávala omezena na privilegované menšiny, a nejen proto, že v ní tkvíl romantický prvek (který má být zároveň vyložen), nýbrž i proto. Že její autentická díla vyjadřovala vedomé, metodické odcizováni od celé sféry obchodu a průmyslu a jeho kalkulovatelného a výnosného řádu.
1 kdvž mél tento buržoázni řád svůj bohatý - a dokonce afjrmativni - výklad v umíni a literatuře (například u holandských malířů sedmnáctého století, v Gocthoví Wilhebnovi Meisierovi. v anglickém románu dcvaienaC-irho století, u Thomase Manna), zůstával řádem, který- byl zastiňován, prolamován a vyvracen jinou dimenzi, která míla k řádu obchodu nesmiřitelní antagonistický pomír. obžalovávala jej a popírala. A v literatuře nepředstavují tuto druhou dimenzi jen náboženští, duchovní a morálni hrdinové (kteri jsou často oporou panujícího řádu), nýbrž spíic takové rozkladné charaktery jako umrlci, prostitutky, cizoložnice, velcí zločinci a psanci, lupiči, bouřící s« básníci, taškáři a blázni - ti, kteří si na své Živobytí nevydílávali řádným a normálním ipůsobem.
Tyto charaktery ovsem z literatury rozvinuté industriálni společnosti nezmizely,  přežívají viak podstatní zmíníny.  Svůdná žena, národní
67

hrdina, beatnik, neurotická domáci paní. gangster, hvízda, charismatický kapitán průmyslu mají,funkci velice odli tnou od funkce svých kulturních předchůdců, ba pfímo protikladnou. Nejsou to již obrazy jiného způsobu života, nýbrž spise rozmary a typy téhož živou, které danému pořádku slouží spit jako aiirmace než jako negace.
Svét jejich předchůdců byl jisté zaostalým, předtechnickým svitem, «viu-m. který nemel při pohledu na nerovnost a bídu spatné svedomí a v némž ješté práce znamenala osudové neštěstí - avšak svitem, v némi jcíté nebyly elovék a příroda organizovány jako véc a prostředek. Svými zákonnými a mravními formami, stylem a slovníkem své literatury a filozo-
'.dřovala tato minulá kultura rytmus a obsah univerza, v némi patřily k prožívané skutečnosti údolí a lesy. vesnice a hospody. Šlechtici j nevolnici, salóny a dvory. V lyrice a próze této předtechnické kultury je obsažen rytmus lidi. kteři se toulají či jezdí v kočárech, mají čas přemyslet a radost z přemýšleni, čas na néco se dívat, néco dlít a vypravit o tom.
Je to staromódni a překonaná kultura, kterou mohou znovu zachytit jen sny a detské regrese. Avšak lato kultura je v néktcrých svých rozhodujících ■i zároveň kulturou jwsnechnickou. Zdá se. že její ncjrozvinutéjši obrazy a pozice přežívají svůj konec v  nařízené útéie a dráždidlcch: pronásleduji védomí státe ješté moŽBOMf             ní t uskutečněném tech-
nickém pokroku. Jsou výrazem onoho svobodného a vedomého odcizení od panujících Životních forem. Literatura a uméni lémto formám oponují dokonce tam. kde jo adoruji.
Na rozdíl od marsovského pojmu odcizeni, který' líčí pomer človeka k sobe a své práci ¥ kapitalistické společnosti, je umelecké odcizen/ vedomým transcendováním odcizené existence - „vyiií úrovní" nebo zprostředkovaným odcizením. Konflikt se svétem pokroku, negace řádu obchodu, antiburžoazni prvky v buržoázni literatuře a umíní se nevracejí zpét do hlubin tohoto řádu ani k romantické reakci - nejsou toužebným svěcením mizejícího stupné civilizace. ..Romantický"" je termín ntzee pomlouvající, který'je rychle po ruce. má-li se ublížil avantgardním pozicím, stejné jako pojem ..dekadentní", který' denuneufe mnohem Častéji opravdu pokrokové rysy umírající kultury než skutečné faktory úpadku. Tradiční obrazy umeleckého odcizení jsou ve skutečnosti do té míry romantické, pokud jsou esteticky neslučitelné s vyvíjející se společností. Tato neslučitelnost je znakem jejich pravdy. To. co oživuji a uchovávají v paméti. je přenáší na budoucnost: obrazy uspokojení, jež mohly zničit tu společnost. která je potlačuje. Velké surrealistické uméní dvacátých a třicátých let je jeité jednou zachytilo v jejich podvratné a osvobozující funkci. Namátkou vybrané příklady z literárního slovníku asi naznačí dosah a příbuzenství těchto obrazů stejné jako jimi odhalenou dimenzi, duse. duch a srdce: Hledáni absolutna. Květy zla. iena-ditii přímořské království. Opilý koráb .1 vábení dálek, dálka a domov, avšak i démon alkohol, démon stroj a démon peníze: Don Juan a Romeo: Stavitel Solness a Kdy! mi mmi procitneme.
68
Jejich pouhé vyčísleni ukazuje, že paifi do ztracené dimenze. Svou sílu ztratily nejen proto, že zestárly literárné. Nékteré z téchto obrazů patří k současné literatuře a přežívají v jejich nejpřednějších výtvorech. Oslabena byla jejich podvratná síla. jejich destruktivní obsah - jejich pravda. Takto přeformovány nacházejí své místo v každodenním živote Cizí a odciíujid dňa duchovni kultury se stávají intimními Katky, a íunkcemi. Znamená jejich masivní reprodukce a spotřeba jen kvantitativní zrninu, ij. rostoucí vážnost a porozumení, demokratizaci kultur- '
Pravda literatury a uméní byla phpušténa vždy jen (pokud vůbec) jako
Djj*20| wiBho řádu**, kterf nemilá hhumuh řád pace i ueainnVwii
'JU umu" 'g—     .—....------------------------__     .
ho. v uuc3Sne~dÔbé se rozdíl mezi občma řády a jejich pravdami zménil Absorbující síla společnosti hloubí umeleckou dimenzi tím. že asimiluje jejt-■ nt:it'rtnktift-ron^iy. Ve glflckullun se manifestuje nov \ militarism us přiví v bjuiuoattujtctni pluralismu, v nímž vedle sobe v  míru existují     -vzájcmnc't^ nejpi..-   ■'.,.:-.[-■ Jí|a a pravd,.     .
Pfcd tímto kulturním smjTenjm bvlv literatura a uméní bytostné odcizeny, snášely rozpor a chránilv (cj - nestastné védomí rozštípeného svita, zmařených možnosií./icsplnéných nadéjí. mrazených slibů. Byly racionální, silou poznání, .která odhalovala dimenzi človéka a přírody, která byla v realite potlačována a vyhánéna. Jejich pravda spočívala ve vyvoláni iluze, v trvání na tom, že tvoří svét. v némž byla hrůza života vyvolávána a zastavována - ovládána poznáním. To je zázračná síla - chef-d'oeuvre; do konce dovedená tragédie a konec tragédíc - nemožnosi jejího řcitní Žit své lásce a své nenávisti, žít tak. jak človčk je. znamená porážku, rezignaci a smrt. Zločiny společnosti, peklo, které připravoval človek človeku, se stávají neporazitclnvimi kosmickými silami.
Napčtí mezi skutečným a možným je vyhlašováno za neřešitelný konflikt, v némi dochází ke smíření prostřednictvím oeuvre jako formy: krása jako „příslib Štéstí". Ve formé oeuvre jsou skutečné okolnosti vsazovány do jiné dimenze, v níž se daná skutečnost ukazuje jako to, co je. ŘíkS tak pravdu o sobí; její řeč přestává být feií klamu, nevedomosti a podrobení. Román oslovuje skutečnosti jejich jménem a rozbíjí jejich nadvládu: podkopává každodenní skutečnost a ukazuje, že je zmrzačená a falešná. Uméní vsak má tuto magickou sílu jen jako sflu negace. Svou vlastní feci může mluvit jen tak dlouho, jak dlouho žijí obrazy, které etablovaný řád
odmítají a vyvracejí.
Flaubertova fant' Bovaryovd se liší od stejné tragických milostných historek současné literatury faktem, že *kromný slovník jejího reálné žijícího protéjšku byl stále ješté kontaminován představami hrdinky, neboli že hrdinka četla příběhy, obsahující takové představy. Její strach byl osudový, protože neexistoval žádnugYchnanalvtik a žádný psychoanalytik nccxjstov al proto. íc by ji v jejím svete^KTjyTffoffřit. Odmítala by ho jako část řádu v Yonville, proti kterému bojovala. Její príbeh byl ..tragický", protože se odehrával v zaostalé společnosti s jeité nelibcraliřovanou
6*1
pohlavní morálkou a icdc ncinMiiticton.ili^ovanou psychologii. SpoleC nosí. která )c|l problem „vyfeMa" nm íc Je) potlačila, míla teprve pfijit JiMé by bylo nesmyslné fikal, že jeji tragedie ŕi tragedie Romea a Jubc je v moderní demokracii vyřešena, bylo by však stejní nesmyslní popírat KtlIOrtťkow podstatu tragedie. Rozvíjející se technologická realita nepod-kopévf jen iradični formy, nýbrž I celou základnu umeleckého odcizeni - má sklon znehodnocovat nejen určité ..styly", nýbrž i substanci umíní samotní ho.
Odcizení ovsem není jediným charakteristickým rysem umíní. Analýza nebo pouhý výklad problímu přesahuje rámec lohoto díla, avšak určité poznämky k vysvetlení poskytnout lze. Během celých period civilizace se jeví umíní jako zcela integrováno do sví společnosti. Známvmi příkladv toho jsou umíní egyplskí. řcckč a gotickí; jako doklady' ..pozitivní" stránky umíní bývají obyčejní uvfldíni i Bach a Mozart. Místo umeleckého díla v pfedtechnickí a dvojrozmerní kultufe se velice liší" od jeho místa v jednorozmerní civilizaci; avšak odcizení je charakteristickým rysem jak afirmaiivního tak negativního umíní.
Rozhodující není psychologický rozdíl mezi umíním tvořeným v radosti a umíním tvořeným ve smutku, mezi zdravím a neurózou, nýbrž rozdíl mezi umíleckou a společenskou skutečností. Rozchod se společenskou skutečností, její magické Či racionálni překračování je potí statnou kvalitou dokonce toho nejaf i rmati vnějšího umíní; to je odcizeno pravé té veřejnosti, k níž se obřad. Nehledí na to. jak blízké a důvírní známé bvly člověku chrám nebo katedrála. v jejichž blízkosti žil. i nadále tvořily odstrašující či povznášející protiklad denního života otroka, rolníka a řemeslníka - a snad . dokonce i jejich pána.
Ať riiualizováno nebo ne. obsahuje umíní racionalitu negace. Ve svých rozvinutých pozicích znamená racionalita Velké odmítnutí - protest proti tomu. co je. Způsoby, jimiž jsou lidí a via phvedenv k tomu. aby se jevilv. zpívaly, zníly a mluvily, jsou způsoby vyvracení, prolamování a nového utváření jejich skutečné existence. Avšak tyto způsoby negace jsou poplatné té antagonistické společnosti, s niž jsou spjaty. Oddélen od sííry práce, v niž společnost reprodukuje sebe a svou bídu. zůstává jimi vytvořený svít umíní při vši své pravdivosti privilegiem a iluzí.
Přes vefterou demokratizaci a popularizaci trvá v tito formé po celé devateru.u století j až do století dvacátého. ..Vysoká kultura", v níž se toto odcizení oslavuje, má své vlastní rituály a svůj vlastní styl. Salón, koncert, opera a divadlo jsou určeny k lomu. abv vytvářely a vzývaly druluju dimenzi skutečnosti. Jejich návšteva vyžaduje slavnostní přípravu; /narnená přerušeni každodenní zkušenosti a její transcendenci.
Nyni je tato bytostná propast mezi umíním a požadavky dne, která byla rozevírána v uměleckém odcizení, postupující technologickou společností stále vtec uzavírána. A s jejím uzavřením je obratem odmítnulo Velké odmítnuti. ..druhá dimenze" je absorbována panujidmi poméry, samotná
"IV
díl* odcizeni jsou vtélovin» do líto společnosti a cirkulují jako hlavni část výbavy, která přikračuje a psychoanalyzuje panujfci pomery. Tak se stávají reklamními artikly - lze je koupit, utišuji či povzbuzují.
Neokonie nativní kritikové se kritikům masoví kultury z řad levice vysmívají, že protestují proti Bachovi jako hudebnímu pozadí v kuchyni, proti Platónovi a Hegelovi, Shellcymu a Baudelairovi. Marxovi a Frcudovl prodávaným v drugsforu. Ti oproti nim trvají na uznáni skutečnosti, že klasikovi opustili mauzoleum a opít ožili, že lidé jsou nyni mnohem vzdílaníjii. To je pravda, ale když klasikové ožívají, ožívají jako nřco jiného, než čím byli; jsou oloupeni o svou antagonistickou sílu. o odcizení, v némi spočívala pravá dimenze jejich pravdy. Zámír a funkce téchtodél se tedy zásadné zmínily Jestliže byly kdysi v rozporu se status quo. pak se tento rozpor nyní uhladil.
Taková asimilace jí však historicky předčasná; vytváří kulturní rovnost a přitom uchovává panství. Společnost eliminuje prerogative a privilegia feudální aristokratické kultury a s nimi i jejich obsah. Skutečnost, že transcendentní pravdy krásných umíní, estetika života a myšlení byly přístupní jen nemnoha zámožným a vzdilaným. byla vadou represivní společnosti. Tuto vada však neodstraní paperbacky. všeobecné vzdělání, dlouhohrající desky a zrušení nepsaní povinnosti slavnostních úborů do divadel a koncertních sálů.1 Kulturní privilegia vyjadřuji nespravedlnost svobodv. rozpor mezi ideologií a skutečností, oddelení duchovni a materiální produktivity, ale chrání i oblast, v níž mohly přežívat v abstraktní integnté tabuizovaní pravdy - vyňaté ze společnosti, která je potlačovala. Nyni je tento odstup odstraní n - a s ním transcendence a obviňováni. Text a tón jesle existuji, zdolán však je odstup, který z nich činí „ Luft von anderen Planeten"'. Umeleckí odcizení se stalo stejní funkčním jako architektura novvch divadel a koncertních hal. v nichž je předvádí no. A ani zde nelze oddelil'racionalitu od zla. Nesporní je nová arehuckiuru lepil. ij. krásnější a prakličtčfší nc? monstróznost viktoriánské éry. Je však laké ..integrovaníjií" - kulturní centrum se stává integrální Částí nákupního, mestského či vládního centra. Panství má svou vlastni estetiku a demokratické panství má svou demokratickou estetiku. Je dobře, že dnes múze mít skoro každý krásné umíní přímo na dosah, otočí prostí knoflíkem rádia či jde do svého obchodního domu. Díky tomuto rozšíření se však krásné uméni míní v ozubená kolečka kulturního stroje, který- modeluje jeho
obsah podle svého.
Umelecké odcizeni_podlé.há spoju s jmytni způsoby negace_niQcgsu racionality. Jc-li tato zrnina chápána jako výsledek lechnic-
1  Aby acdoUo k nedorazům*ni: ca k jich sáných Nie. jsou pepcíb*«-. všeobecne \iút líni i dlouhohrající doky vecí Uum'ne chvályhodnou.
2  Stefan George, in Arnold Schoohcrp Ovarien in fit-Moil    Viz Th   W   Adorno. řhitoiopktt dtt nmrn «m** (Tubingen IVW). 119 an.
71
kého pokroku, odhaluje svou hloubku a míru své nezvratnosti. Současný slav novř určuje možnosti Človeka a přírodv. a to ve shodě s novvmi prostředky nabízenými k jejich uskutečnění. Ve světle eéchto prostředků ztrácej! prediechnické obrazy svou silu
Hodnota jejich prav dy závisí do značné míry na nepochopené a nezvládnuté dimenzi človéka a přírody, na úzkých hranicích, které byly vymezeny organizaci a manipulaci, na ..nepoddajném jádru", kleré se staví integraci na odpor. V plné rozvinuté industriálni společnosti se toto nepoddajné jádro stále více zmeniujc. Za materiální premenou světa pochopitelné následuje duchovní přeměna jeho symbolů, obrazů a idejí. Jestliže mě*ta. dálnice a chránené prírodní oblasti nahrazuji vesnice, údolí a lesv. jestliže motorově čluny brázdi mofe a letadla křižují oblohu - pak tyío oblasti ztrácejí svůj charakter kvalitatívne jiné skutečnosti, oblasti rozporu.
A protože rozpor je dílem logu - racionální konfrontace, toho „co není" > um ..coje" -musí mít komunikační médium. Boj o toto médium nebo spí* boj prou absorpci v převládající jednorozmérnosii, je jasné vidét v avantgardních pokusech o vytvoření odcizení, kieré má umeleckou pravdu opéi učinit schopnou komunikace
Teoretické základy těchto snah načrtl Bertolt Brecht. Totální charakterI etablované společnosti staví dramatika před otázku. . jda lze dneSní s»éi vůbec divadlem prezentovat" - prezentovat ho v takovém stylu, aby divák poznal pravdu, kterou hra sdélu)c. Brecht odpovídá, že dnešní svčt může být reprodukován jen tehdy, když je reprodukován jako subjekt zrnem jak.« m» negující ncgMmty/. U to nauka, kterf je deba k dm», pochopit [i a podle ní jednal; divadlo ale je a má býi zábavou a radostí Mezi zábavou a učením vsak není žádný protiklad; zábava může Mi nejefektivnější formou učeni  Abychom se naučili, čím dnešní svCt za ideologický™ a materiálním závojem skutečné je a jak jej lze zménit. musi divadlo prolamovat identifikaci diváka s událostmi na jcviíti Nutné není vatování a bezprostřední vnímání, nýbrž distance a reflexe. Tuto disociaci  v niž může být svět poznáván jako to. co skutečně je, působí ..efekt odcizcni" ..Každooenni  věci  jsou          vyzvědány  ze  sféry   samozřejmosti
.Přirozené' ..musí přijmout podobu zvláštního. Jen tak mohou vvstoupil na světlo zákony příčiny a účinku "' ..Efekt odcizení" není literatuře vnucován z vnějšku. Je to spß odpoveď literatury samotné na její ohrožováni totálním bchaviorismem - pokus o záchranu racionality negativního.' V tomto pokusu navazuje velký ..konzervativec" literatury na radikaínífio aktivistu. Paul Valéry trvá na nutné vázanosti poetického jazvka s negad. Verse 1640 řeči -„mluví vidy fen o věcech neprítomných".' Hovoří o tom.
3  Benolt Brecht. Scnitnea mm Theater. Berlin und Fraakíun. 1.7. 9
4  Taimeí. 1. 7* n. í Tarnte». 1, 63.
ft PmiI Valťrv. ..Pnene 1 atatraktn) myUenf*. in Lutrdmlrozmarném (Prah» 1990,.
-r
co - i když nepřítomno - postihuje existující univerzum jazyka a chování jako jeho nejvíce tabuizovanou možnost - ani nebe ani peklo, ani dobro ani zlo. nýbrž prostě „le bonheur". Tím mluví básnická řeč o tom. co je z tohoto světa, co je v člověku a přírodě vidět, dut. slyšet -aototn.cose nevidj. neohmatává. nesly«.
Tím že vytváří médium a pohybuje se v něm. předvádí v něm nepřítomné, je básnická ícč řečí poznání - ale poznání, které podvrací pozitivní. Ve své poznávací funkd plni básnictví velký úkol myílení: ..práce, která v nás
probouzí k životu to. co neexistuje".' Jmenovat ..nepřítomné včci" znamená lámat pouta jsoudch věd: dále to
znamená to, že do etablovaného řádu věcí proniká jiný řád - „počátku.
zrodu jiného světa".
Protože vyjadřuje tento jiný řád - transcendend v rámd jednoho ttěll - závisí básnická řeC na transccndctních elementech řeči každodenní.' Totální mobilizace viech médií na obranu etablované skuiccnosti_vsak 'yvraznvr nroslfeaty~täkovv*m ^H.^h.-rpTiTiTformovafa. ie se sdělováni.
n......L uJ 11) f |-fcholäwiift Main wiahnirfy nr mnfnfm   PK mir   kterým bylo
"umělecké vědom) od doby Mallarméa navštěvováno - nemožnost mluvit nezvečneným jazykem, sdělovat negativní -. přestal být přízrakem. Byl materializován.
Opravdu avantgardní díla literatury rozchod s koniunikad přijímají. U Rimbauda a pak v dadaismu a surrealismu odmítá literatura právě tu strukturu jazyka, která v celých dějinách kultury spojovala řeč uměleckou a každodenní. Větný systém1' (s větou jako jednotkou významu) byl médiem, v němž se obě dimenze skutečnosti setkávají, komunikují a mohou bvt komunikovány. Na tomto výrazovém médiu se podílely nejvznešenější báseň a nejobyčejnější próza. Moderní báseň ..vsak ruiila vztahy v řeči a odváděla řeč zpátky ke afovfim".''
Slovo se bráni sjednocující, smysj vytvářející nadvládě věty. Narušuje předem stanovenou strukturu významu a stává se „absolutním objektem", nesnesitelným, sebe sama ničídm univerzem - diskontinuitou. Tento zvrat jazykové struktury zahrnuje zvrat zakoušeni přírody:
..Příroda se stává . . . pf e trätest! objektů, které jsou osamocené a hrozné, protože tvoří jen možná spojení: nikdo pro ně nevybírá uriny smysl, vůči jiným privilegované poulit) nebo službu . . .. nikdo je neredukuje na významy duchovního chování nebo záměru, to znamení koneckonců něhy . . . Tato slova - objekty bei spojení, která jsou krášlena celou mocí svého rozpukávSní. . .. tato lyrická
—                                             ■■                            *
\7 Tamtc*. *- 23.
8  Tarnt«. 1 IS (v souvuta»! « feä hudby).
9  Viz kapitola 7.
10  Viz kapitola 5.
11  Rotand Barth«. U Drv* Ztro de rEtnmre. (Pan 19331. $.72. Podtrhl auloi.
73
■Ii~fl v>luŕui< lidi: Udaj                             ■-'* moderny nee«)iiu>e; temo.Jttkun.lc
•  fnamcnl.  íe  neuvádí tfovfka do ipojenl  i jiní mi  li.lml.  nfprž i nclid^vmi obmy pflrodV í nehcm. peklem. po»ainvm. drtMviin. älen«vťm, ..u hmotou cic                                                              t
Tradiční látka umení (obrazy, harmonie, barvy) sc zase jen mení v „citdiy". zbytky minulého smyslu v kontextu odmítán). Tak jsou surrealistické malby ..vnitrním pojmem toho. co nad vecností vyhlasuje latni proio. 'e mu pripomína vlastní vřenou podstatu. íc se s niinevypořadává. ŕc její racionalita zůstává iracionální. Surrealismus shromažďuje to. co véc-nost lidem zapovídá: ínetvoŕeniny dosvědčují, co zadanému prokazuje zákaz. Jimi zachraňuje to, co zastaralo, album idiosynkrasií. v nichž mizl narok na šiesti, který lidé nalézají ve svém vlastním icchnizovaném sveie jako odpíraný
Neboli dílo Benolia Brechta v romanci a kýéi (svit mísíce a modré mole; melodie a sladká domovina; vérnost a láska) chrám obsazený. .promesse de bonheur" lim. že jej převádí do politického kvasu. Jeho postavy zpívají o ztracených rájích a nezapomenutelné nadéji (..Siehst du den Mond übet Soho Geliebter?-' ..Jedoch eines Tages, und der Tag war blau", „Zuerst war es immer Sonnlag." -.Und ein Schiff mit acht Segeln." ..Alter Bilbao Mond. Da »o noch Liebe lohnt.") - a píseň je písní o surovosti a žádost«. vykotitfovtaf. podvodu a lži. Podvedeni zpívají o svém podvádéní. znají však jeho příčiny (ne boje znali) a jen tím. že tyto priemy znají (a rovnéž 10. jak je lze zvládnout), dospívají opét k pravd* svého snu.
Snahy o opétovné získání Velkého Odmítnuti v řeči literatury podléhají osudu. v némž jsou absorbovány um. co vyvracejí. Jako moderní klasikové mají avantgardisté a beatnici podíl na baviielské funkci, anií by nijak ohrozovali dobré svédomi lidí dobré vůle. Tato absorpce je ospravedlňována technickým pokrokem a odmítnuti odmítnuto mírnéním bídy v rozvinuté industriálni společnosti. Likvidace vy*oké kultury je vedlejším produktem vítézstvi nad přírodou a postupujícího zvládáni nedostatku.
Tím. že tato společnost oslabuje zadržené obrazy transcendence. že jť vtéluje do všudypřítomné denní reality, ukazuje pro>lor. v nímž sť neřešitelné problémy stávají zvládnutelnými, v némž se tragédie a romance, archc-typkké sny a obavy dají řeSit a vyřešit technicky. Psychiatr pečuje o Dona Juana. Romea. Hamleta a Fausta jako peřuje o Oidipa - ječí jej. Vládci svéta ztrácejí své metafyzické rysy. Jejich vystupováni v televizi, na j tiskových konferencích, v parlamentu a ría veřejných manifestacích je soiwi vhodné pro drama, kterť by přesahovalo rámec reklamy •• zatímco dúslcďi ky jejich jednáni rámec dramatu překraruji.
II Tjhw». v. TJ n.
JJ Th. W. Adomo. How na Uiťraiur (Berlin - Frankfurt 1958), i 160 M Ugeodl.« ,c«tořm hrd-na. kwrt * sta, mute «.*. M odpor id™« a mk„. «e« cxmift - jel*» «rtem je «ei . .nerozvinutých" umt.
7i
Racionálne organizovaná byrokracie vydáva recepty na nelidsko« a nespravedlnost, neni vsak ve svém vlastním centru viditelná Duse obsahuje málo tajemství a vaíní. o nichž by se nedalo rozumné diskutovat. které by se nedaly analyzovat, o nichž by neslo dosáhnout shody. Osamělost, ona podmínka, která individuu propůjčila možnost stát proti své společnosti a mimo ni. se stala technicky nemožnou. Logické a jazykové analýzy dokazuji, ře staré metafyzické' problémy jsou pseudoproblémy: touha pó ..smyslu" vecí se můíc nové formulovat jako touha po smyslu slov. a existující univerzum řeči a chování mule nabízet pro odpovéď zcela dostatečná kritéria.
Jde o racionální univerzum, které na základe pouhé váhy a výkonnosti svého aparátu maří každý únik. Ve svém vztahu k realite denního života byla vysoká kultura minulosti mnohým - opozicí i ozdobou, výkřikem i rezignaci. Byla viak i projevem řiic svobody: odmítnutím ztotožňovat se. Takovému odmítnutí nelze zabránit, aniž by byla zajiiléna náhrada, jevící sejakouspokojivéjsi než odmítnuli Zvládáni a šmírováni protikladů, které je ideologicky vyhlašováno v transťi                     ■: kultury do populární, se
uskutečňuje na materiální základné zvýšeného uspokojování. To je také důvodem. umožňuj'i'cim pronikavou desublimaci.
Umelecké odcizení je sublimací. Vyvolává obrazy stavů, které jsou s principy etablované'reality neslučitelné, jako obrazy kultury se však stávají snesitelnými, ba povznášejícími a užitečnými. Syni byl tento svét obrazů vyřazon. Jeho vtélování do kuchyne, úřadu a obchodu, jeho komerciálni- uvolňování pro obchod a obvcsclovánf znamená v jistém smyslu odsublimování - zprostředkovaný požitek je nahrazován požitkem bezprostředním. Je to vsak odsublimování, praktikované společností z ..pozice síly", pokud si může dovolit poskytovat vice než dříve, protože její zájmy se staly ncjvnitrnčjslmi hybnými silami jejích obranu a protože jí poskytované radosti podporují sociální soudržnost a spokojenost.
Princip slasti absorbuje princip reality, sexualita je osvobozována (nebo spíi liberalizována) ve společensky založených formách. Z toho vyplývá, že existují represivní způsoby dcsublimace", ve srovnání s nimiž obsahuji sublimované pudy a cíle vice odchylek, více svobody a více odmítnuti společenských tabu. Taková represivní dcsublimace se prakticky projevuje v sexuální sféře a to jako vedlejií produkt společenských kontrol technologické skutečnosti, které rozšiřuji svobodu a zároveň zinienzivmijí panstvi. Spojení dcsublimace a technologické spolcénosii lze snad nejlépe znázornit výkladem zmény ve spóleéenské spotřeb* pudové energie.
V této společnosti není veškerý- čas vynakládán na práci s mechanismy - na pracovni dobu (tj. nepříjemnou, ale nutnou námahu) a ne všechna energie uspořená stroji je pracovní silou. Mechanizace rovné? „uspořila"
15 Vu no« knihu Erat and QltbzaiMn. (Boston 1954). ivliltí kapitolu X
75
■
libido, energii životních pudů - ij. uvolnila ji z dřivéjSlch způsobů její realizace. V lom spořívá pravdivé jádro romantického protikladu mezi moderním cestovatelem a potulujícím se. vandrujícím básníkem či řemeslníkem, tnezi béžicim pásem a uméleckvm řemeslem.'méstem a venkovem, chlebem, který je vyráběn v továrne a doma upečeným bochnlkcm. plachetnicí a motorovou lodí atd. Pravda, tento romantický, předtechnický svéi byl proniknut bídou, tvrdou prací a Spinou, ty víak byly opít pozadím veSkcréh*) potéseni a radosti. Stále zde existovala ..krajina", medium slastné zkušenosti, jaká dnes jiř neexistuje.
Její zmizeni (jež je samo historickým předpokladem pokroku) znamenalo oderottzování cele dimenze lidské aktivity a pasivity. Prostredí, z nčhož mohlo individuum získávat požitky - jimiž se mohlo poteíit téměř jako rozšířenou zónou tela - bylo silné oklesténo To znamená stejnou redukci ..univerza" libida. Důsledkem je lokalizace a koncentrace libida. redukce i erotiky na sexuální zkušenost a ukájeni."1
Srovnejte například projevy zamilovanosti na louce a v aute. procházejí -li se zamilovaní mimo mestské zdi nebo po ulicích Manhattanu. V prvních jmenovaných případech se libidózních prožitků účastní okolí, jde jim vstříc a má tendenci se samo eroiízovat. Libido překračuje hranici bezprostředních erotogenních zón - proces nerepresivni sublimace. Oproti tomu se zdá. ze mechanizované prostředí takové sebepfekračování libida omezuje. Potlačeno ve své snaze o rorfiření sféry erotického požitku, je libido méně ..polymorfní". mrné schopné erotiky mimo lokalizovanou sexualitu, laio sexualita je vsak vvstupnována.
Tim. že je erotická energie ímíména a sexuální energie zimenzivnéna, omezuje technologická skutečnost dosah sublimace. Rovnez zmenšuje potřebu «uhtimace. V duševním aparátu se jeví napíti mezi vytouženým a dovoleným jako zásadné redukované a zdá se. Je princip reality úi nevyžaduje žádnou pronikavou a bolestnou premenu pudových potřeb. Individuum se musí přizpůsobit svétu. který', jak se zdá. nežádá popírání jeho nc|vnitrnějších potřeb - svétu. který není v podstate nepřátelský.
Organismus je tak připraven spontánne přijímat to, co je přikazováno. Pokud s sebou vetší svoboda nese spis kontrakci než rozšířeni a rozvoj pudových potřeb, pracuje radčji pro status quo všeobecné represe než prou nému - mohlo by se hovořit o ..mstuucionalizované desublimaci". Ta se jeví jako velice dúlcžitv faktor při vzniku autoritářského charakteru naii
doby.
Často bylo konstatováno, že rozvinutá industriálni civilizace operuje vysokvm_siupnřm sexuální svobody - v tom smyslu. íe sexuální svoboda se stává trřní hodnotou a faktorem společenských mravů.  Aniž by télo
I* Vsoultóu'Wnnii»olo^pi«a»íMuFiei^mv|«hoiHX(Oiwh*p«.n: «c.»lm j*ko ...j«i*h&>v«ný". ůMi pud. enH ytka pud celino organ»™«
7.,
přestalo být pracovním nástrojem, je mu dovoleno stavit své sexuální rysy na odiv v každodenním svétí práce a v pracovních vztazích. V tom spočívá jedna z jedinečných funkcí industriálni společnosti - umožnená odbouráváním Špinavé a téžké lélcsné práce; thn. Že jsou k maní laciné atraktivní odíváni, kosmetika a telesná hygiena, požadavky inzertního průmyslu aid.. ..»éxy" úřednice a prodavačky, příjemný, mužný mladv sef a prodavač, to všechno je velice dobře prodejné iboží. a vydržováni přitažlivých metres. - kdysi to byla výsada králů, knížat a lordů - usnadňuje kariéru dokonce tém. kteři ve svété obchodu nestojí pfílis vvsoko.
Tento trend podporuje umelecky podSvaný funkcionalismus. Obchody a úřady nic za obřími okny neskrývají a svůj personál přímo vymvuji; v nitru je moči vysoké pokladní přepážky a příčky. Narušování soukromí sfér)' v mestských a predmestských domech tuší přehrady, které dříve oddělovaly individuálni existenci od veřejné, a staví snadněji na odiv atraktivní kvality manželů a manželek jiných.
Tato socializace není v rozporu \ oderotizováním okolí, nýbrž je doplňuje. Sexuální je začleněno do pracovních vztahů a tak zpřistupnéno (kontrolovanému) uspokojování. Technický pokrok a pohodlný život dovoluji -.stematický přijímat do sféry výroby a smény zboží libidonozni komponenty. Af je vsak mobilizace pudové energie jakkoli kontrolována (smeruje rovnřž k vedeckému řízení libida). af hraje jakkoli úlohu podpory statu quo - zajislujc rovněž manipulovatelným individuím požitek, stejné jako jim působí radosi projiždéi se v motorovém člunu, sekat trávu elektrickou
sekačkou, cestovat autem.
Na tuto mobilizaci a ovládání libida lze do značné míry redukovat dobrovolnou podřízenost, neexistenci teroru a prestabilizovanou harmonii mezi individuálne a společensky požadovanými potřebami, cíli a snahami. Technické a politické zvládáni transccndujíclch faktorů v lidské existenci, které je pro rozvinutou industriálni společnost tak charakteristickí. prosazuje se zde v pudoví *fefc: upokojovaní způsobem, který- vede k podřizování a oslabuje racionalitu protestu.
Rozvah společensky přípustného a žádoucího uspokojovaní velice roste; aviak cestou tohoto uspokojování je redukován princip slasti - připravován o své nároky, které jsou s etablovanou společností neslučitelné. Takto adaptována plodí slast podrobování.
V protikladu k radostem adaptované desubUmacc uchovává sublimace védomi zákaíů. které ukladá individuu represivní společnost, a tím trvá ra potřeb* osvobozeni. Bohužel, vcikerá sublimace je vynucena silou společnosti. Ncsfauné vedomí této moci vsak již odcizení prolamuje. VeSkcrá sublimace samozřejmé vychází ze společenských hranic uspokojováni 'pudů. ale také tyto hranice prekračuj«?.             (
Tím. že super-ego provádí cenzuru nevedomého a naočkovává individuu svédomí. provádí rovnéž cenzuru cenzora, protože vyvinuté svedomí registruje zakázaný Spatný skutek nejen v individuu samotném, nýbrž
7"
i v (cho »poicCnoM. A naopak. *irAt.i *<■ ŕdomi pŕ<na*l v dúiUcdku u.pokojo-vhM »vohod MBOtí vidoml (happy counstiousnessl, kter* usnadnu;c i akceptovaní pfcsiupků leio spolcČni»ti- Je lo znamení mjzejfd autonomie a chapavoMi. Sublimace vyžaduje vysokou míru autonomie a porozumení: (c prostředníkem mezi vedomím a nevědomím, mezi primárními a sekundárními procesy, mezi intelektem a pudem, odříkáním a vzpourou. Ve svAch nejdokonalťjsích způsobech, jako například v umcícekém díle. se stává sublimace poznávací silou, která porazí potlačování tím, le se mu
podrobuje.
Vc svetle poznávací funkce tohoto zf ůsobu sublimování odhaluje desublimace Siŕicí se v roivinutí industriálni ípolečnosMsvou vpravdé konformis-tickou funkci. Toto uvolňováni sexuality (a agresivity) zbavuje instinktivní sflyneitést(asi»nrnosti.ktertosveilu)itepteM'vnísflu etablované ho světa uspokojování. Ov*cm ncilésií proniká (Mastní védomí je dost křehké)
- tenkým povrchem přes strach, frustraci a odpor. Toto ncftčsii se snadno propůjčuje politické mobilizaci: bez prostoru pro uvedomelí rozvoj se můie stávat pudovým rezervoárem pro nové faiislické způsoby íivota a umíráni- Existuje vsak mnoho cest. na nicht sc mule pod sfa'tným védomím skryté neštěstí pfemíňovat pro spolťčcnský řád ve zdroj síly ;i soudržnosti. Konflikty nešťastného individua se nyní jeví jako značné prístupnejší' léčeni než ty. které vyvolaly Freudovu ..stisnénost v kultuře" a jeví se jako přiméřenéji definovány ..neurotickou osobností naif doby" (K. Homey) ncí večným bojem mezi Erótcm a Thanatem.
Způsob, v némí kontrolovaná desublimace oslabuje pudovou revoltu proti etablovanému principu reality, lze vysvetlil pomocí protikladu mezi výkladem sexuality v klasické a romantické literatuře a v literatuře naíí současnosti. Když vybereme z mnoha dél. jež j*ou celou svou substancí a vnitřní formou determinována erotickou zaujatosti, takové zásadné odliSné příklady jako Racinovu Faidfu, Goethovo Spřiznéni volbou. Baudelairovy Kvéry zla. Tohtého Annu Koreninu, pak se zde jeví sexualita shodné ve vysoce sublimované. ..zprostředkované", reflektované formé
- avšak v léto forme je absolutní, nekompromisní, bezpodmínečná. Erós Hejné jako Thanatos mají od samého začátku stejnou oblast vlády. Naplním'je zničení, a to ne v morálním či sociologickém, nýbrž v ontologickí m smyslu. Je mimo dobro a zlo. mimo společenskou morálku a zůstává tak mimo dosah etablovaného principu reality, kteří tento Eros odmítá a ničí.
Oproti tomu se vzmáhá desublimovariá sexualita u alkoholiků O'Neilla a Faulknerových propuštěnců, v Konetné stanid rouhá a pod Horkou plechovou střechou, v Lotité a ve viech historkách a orgiích * Hollywoodu ,i Neu Yorku a v dobrodružstvích predmestských paniček. Je nekoneční realističtěji, troufalejší a s menšími zábranami Probíhá jako nedílná součást společnosti, ale nikde to neznamená její negaci. Co se zde odehrává je jisté divoké a obscénní, mužné a bodré - zcela nemorální- ale pravé proto zcela ncíkodní.
7s
Osvobozena od sutfimovjíní formy, která práv* byla znakem jejich ncwnihtelnvťh snů - formy, která se vyjadruje vc stylu, v feci, kterou jsou takoví historky vypraveny - míní se sexualita *C vchikl besiscllcfu potlačování. O íadné ze ..sexy" ien v současní literatuře se nedá říci to. Co řekl Ualzac o prostitutce Esther: mela nčhu. která kvete jen v nekonečnu. -Tato společnost míní viechno. čeho se dotýká, v potenciální zdroj pokroku a vykořisťování, dřiny a uspokojeni, svobody a potlačováni. Sexualita netvoři' žádnou výjimku.
Představa kontrolované desublimace má obsahovat možnost, Že *e současní uvolní potlačená sexualita a agresivita, možnost, která se jeví jako neslučitelná s Freudovým pojmem pevného kvanta pudoví energie, jež je k dispozici pro rozdílení na oba prímami pudy. Podle Freuda s sebou nese posilování sexuality (libida) nutné oslabování agresivity a naopak. Je -li společností povolení a podněcované uvolňování libida uvolňováním parciální a lokalizované sexuality, pak fakticky sméfuje ke stlačosáni erotické energie.-což souvisí s růstem nesublimovaných i sublimovaných forem agresivity Ta se v současné industriálni společnosti lířf.
Dosáhla agresivita určitého stupni normalizace, v némž si individua zvykla na riziko svého vlastního zničeni a likvidace ve smyslu normálni národní pohotovosti? Nebo je tato poddajnost zcela vysvětlitelná jejich bezmocností? V každém popadř se riziko zavrženíhodného. Člověkem působeného ničeni stalo v duSevním i hmotném hospodaření lidí normálním nástrojem, takže již nemůže sloužit k obžalovánf či vyvracení etablovaného společenského systému. A navíc, jako část denního hospodařeni, je může dokonce s tímto systémem spojovat. Ekonomická a politická souvislost mezi absolutním nepřítelem a vysokým životním standardem (a Žádoucí úrovni zaměstnáni!) je do*t průhledná, avšak i dost racionální, aby
byla akceptovány.
Za předpokladu, že destruktivní pud (v poslední instanci: pud smrti) tvoří velkou komponentu energie, která živí technické podřizováni človeku I přírody, pak se zdá. že rostoucí kapacita společnosti v manipulování technickým pokrokem zvyšuje i její schopnost tímto pudem manipuloval a kontrolovat ft), tzn. „produktivní" jej uspokojoval. Tím byla posilen3 sociální soudržnost v nejhlubších pudových zdrojích. Nejvyšší riziko a dokonce skutečnost války by se nesetkávaly jen sbezbrannvm prijímaním, ale i s pudovým souhlasem íc strany obíti. I zde bychom míli kontrolovanou děsu bii mači.
Institucionalizovaná desublimace se tak jeví jako určitý aspekt ..zvládání transcendence", jak toho dosáhla jcdnorozniírná společnost. Zcela stejné jako smiřuje tato společnost vc sféře politiky a vyssí kultury k lomu. aby odbourala opozici (kvalitativní rozdíl!), ba aby ji pozřela, je tornu i v pudové sféře. Výsledkem je odumírání duchovních orgánů schopných postihovat rozpory a alternativy a v jediné zbývající dimenzi technologickí racionality- začíná převládat trastnt vědomí.
><*
Reflektuje viru, že skutečné je rozumné a že etablovaný systém navzdory všemu plodí koneckonců dobro. Lide jsou přivádím k lomu. aby ve výrobním aparátu naléťali účinný nástroj myílcnf a jednáni, kterému se může a musí jejich osobní myikní a jednání podřizovat A v tomto přenosu piebírá roli morálni instance aparát, Svedomí je osvobozováno zvečnením, vieobcctiou nutnosti véd.
V léto všeobecné nutnosti nemá smvsl mluvit o vine. Clovék můře dát znamení, kicré vede k likvidaci ^ovck'a tisíců lidi, a pak prohlásit, řc má zcela čisté svedomí a Mastné lít dále. Antifašistickí mocnosti, které na bojištích porazily fašismus, sklízejí Jhé vymožeností nacistických vědců, generálů a inženýrů; rejích historickou výhodou je, ic přišiv pozdéji. Co řačalo jako hrú/a koncentračních táborů, to se méní v praxi výcviku lidí pro abnormální podmínky - podzemní existenci a denní přijímání radioaktivní Mtiavv Duchovní prooUfuj« ?c kfestinilcýin principu m ncodponiic. když sousedovi všemi dostupnými prostředky zabráníme vstupovat do vlastního protileteckého krytu. Jiný duchovní svému kolegovi odporuje a říká. ře přece takové jednání křesťanským principům odporuje. Kdo má pravdu*. Technologická racionalita opét deklaruje neutralitu vůči veškeré politice a opét faleiné; neboí v obou případech slouží politice panství.
..Svét koncentračních táboru . . nebyl řidnou rvlá« odpornou společností. To. co jsme tam vidéli. bylo obrazem. t ji»ém smyslu kvintesenci pekelné spokŕnosti. v níž denné vězíme "
Zdá se. že dokonce nejohavnéjii zločiny lze potlačit tak, aby pro společnost přestaly svými praktickými účely znamenat nebezpečí. Nebo i když vede jejich propukáni v individuu k funkčním poruchám (jako v případe htrotimského pilota), nenarušuje to fungování společnosti. Poruchy se ujímá blázinec
Slastné védomí je neomezené - aranžuje hrv se smrti a zmrzačením, ^ v nichž splývají radost. ..týmová spolupráce" a strategický význam v odmé-ftujici společenské harmonii. RAND Corporation, která spojuje učenost, výzkum, armádu, klima a dobrý život, reíerije o takových hrách vc stylu ode vicho osvobozující prozíravosti ve svých „RANDom News'*, sv.9. Nil pod titulem Ratify bezpečné net smumé. Rakctv létají, vodíková bomba čeká. létá se do vesmíru a problémem je. ..jak lze ochránit národ a svobodný svél". Přitom všem jtou vojenští plánovači zneklidněni, „nebof cena náhodné chyby v experimentu je velmi vysoká" A nyní je na
17 E. I.mcwo.in Sou* fileRr>-M Franiaise July 195s.citmlitoin: London Tw, Utrrarj Suppimtmi. Manh4.I1*«'. Heinnn Kahn* RAND-ítijdiu r lWlRM-ľJ06-RC) navrhuje, jh. ..* uUuicCnil výilum přežiti obv-vatehm. jel ve nachizi v prosit«**, podobných pícplnf oym Iryifan (koncentračním táborům, ruským a nemeckým preplnením nikudakům. uafľpwum b*. preplneným vizntclm aid.). Mohly by *e najit nekter* ufateťne nivody aplikovatelné na program Lniů".
Sii
tahu RAND; FtAND zjednává nápravu a inzeruje v televizi hesla jako RASOujde o bezpečnost. Obraz, do néhož vitupují. ncnl hodnocen» Je to Obraz, v némž ..svčt vystupuje jako mapa, raketové střely se méní v pouhé symboly (af dlouho žije koncjitcí síla symbolismu!) a války jsou pouhými (pouhými!) pláqy a kalkulacemi na papíře . . ." Tímto obrazem převádí RAND svét do zajímavé technologické hry a človék sc může uklidnit - „vojenStf plánovaft mohou získávat své cenné .syntetické' zkušenosti bez rizika."
PRUBÉH HRY
K jejímu pochopení je třeba se ji zúčastnit: neb»! porozumení vpocívi ..v prožili''
Protoíř spolehliví hriči pochájejí skoro z každého oddelení RAMDu stejné jako z váleční ho letectva, mohli bychom u mujsiva modrých narazit na fyzika, inženýra a vidce Mužstvo červených bude představovat stejný průřez
První den bude vénevjn spoleínému rozboru toho. oť ve hře půjde, a budou zvládána pravidla. Kdy» mužstva konečné zaujmou svá vykázaná místa kotem mapy. hra začín*. Každé mužstvo dostane svou politickou informaci od ředitele hry. Tvto inlormace. obyčejné připravené členem kontrolní skupiny, obsahují hodnocení svetové situace v dobr hry. určité Inlormace o politice protivníkova družstva a o cílech, které toto družstvo sleduje a rozpočet družstva. (Politika se v kažoVáJite méní, aby se prozkoumala velká variační síře strategických možnosti).
V naší hypotetické h(e spočívá cíl modrých v tom. aby « béhem hry udrželi odstrašující schopnost - to znamená sílu» která je s to červené odrazil - červení nebudou útok riskovat. (Modři budou do jisté míry Informováni o politice červených.)
Politika červených spočívá v tom, aby dosáhli nad modrými převahu. , Rozpočet modrycha červených je srovnatelný se současnými obrannými rozpočty ...
Uklidní, když slyšíme, že tato hra \c v RANDu hraje od roku 1961.. .dole v našem sklepním labyrintu - nékde pod snackbarŕm a že jídelní lístky na sténách červených a modrých uvádéji disponibilní řbrané a střelivo, které družstva nakupuji. ■ . celkem asi sedmdesát pfcdrnétů." Je zde ..vedoucí hry", který vykládá pravidla, nebof i když ..kompletní kniha obsahující pravidla hry spolu s diagramy a ilustracemi má 66 stian". vznikají béhem hry nutné nové problémy. Vedoucí hry má jestí jednu důležitou funkci: ..Ani} o tom.-hráče předem informoval, začíná válku, aby si učinil obrázek o účinnosti existujících branných sil". Pak vsak obfazový text ohlásí „káva. zákusek a ideje". Dochází k uvolnení! ..Hm prochází dalšími etapami - až dp roku 1972. kdy konči Pak zahrabou mužstva modrých a červených rakety a posedí společné ..post mortem" u kávy a koláču. Avšak k příliš velkému uvolnení nedochái; existuje „situace ve skutečném svété. která nemůže být na jisto účinné přenášena", a tou je ..vyjednávání". Za to jsme vdéčni: jedna nadeje, kterou si světová situace uchovává, je mimo dosah RANDu-
SI
V tiii tfaitnf fo vedomí ncma zrejme pocit viny Indne mi»to a »vedomí se zmocňuje kalkul Jestliže je do hry zapojen celek, pak id« neexistuje žádný zločin vyjma «»vél *e proti nému jiiko celku či nebránil jej. Zločin, vina it viny se staly soukromou záležitostí. Freud odhalil v psychice individua zločiny lidstva a v individuálním chorobopisu dejiny celku. Tento neblahý spojovací Článek je uspésné potlačován. Ti. kleff" *e ztotožňuji s celkem, kteři jsou nasazováni jako vůdci a obránci celku, mohou dělat chyby, ne viak páchat bezpráví. Mohou se znovu provinu, jestliže taio identifikace prestane trvat, budc-lt po ní veta.
t
N2
4.  UZAVŘENI UNIVERZA JAZYKA
Zl -.yntfUho um *iiww kotiti politickí ipU ***(•!""! por-'!<"*tw*i nadvlády polkl*, nepit Mio koide mifUkiuůlníJßo nimUli"/! ptHvrzoiot _   pa/aliurooďiá,ktrrÚítneoata&jtpHii—ttxépiteno"
RviěU Banket
s              Síastnc. vťdorai - vita. že skutečné je (Oiumne a že systém
poskytuje dobro - reflektuje nový koiilormis^usjycriie íasetou technologické rationality .přesazené du společenského chovAní. Je nové. protože je racionální v míře dosud nevídané. Potvrzuje společnost, která omezuje primitívnejší iracionalitu předcházejících stupňů (ve svých nejrozvinutějších sférách jí odstranila), která prodlužuje a zlepšuje život plánovité)) než drive. Ke zničující válce jeitč ncdoSlo. nacistické vyhlazovací tábory byly odstránený. Šťastné vědomi vytěsňuje souvislost. Mučení se opčt stává normální záležitostí, ovsem v koloniálních válkách, které se odehrávají na okraji civilizovaného svfta. A tam se praktikuje bez výčitek svedomí; neboť válka je válka. A tato válka je krajné periferní - v pouSf promenuje jen ..nerozvinuté" zeme  Jinak panuje mír.
Moci. kie/ou získala společnost nad lidmi, je díky její výkonnosti a produktivite udělováno denné absolutorium. Když si přizpůsobí všechno, čeho se dotkla, když do sebe pojme opozici, když si hraje s rozporem, pak se ukazuje její kulturní prevaha. Ničení zdrojů a divoké plýtvání dokazují rovnéžjcji bohatstvía ..vysokou úroveň blahobytu", „protože se nám vede tak dobře, že lo-víechno nehraje Žádnou roli!"1 .
Jazyk totální správy
Tento druh dobrého bytí. produktívni nadstavba nad nešťastnou bázi společnosti, proniká ..médii", která tvoří zprostředkující článek mezí pány a jejich služebníky. Jejich reklamní agenti modelují univerzum komunikace, v němž se vyjadřuje jednorozmerné chování. Jejich reč svedči o identifikaci a sjednocení, o systematickém podporováni pozitivního myslení a jednáni, o plánovitém útoku na transcendentní, kritické pojmy. V panujících způsobech vyjadřování se objevuje protiklad mezi dvojrozmerným, dialektickým způsobem myslení a technologickým chováním nebo společenskými .,myilenkovými návyky", f Ve výrazu těchto myšlenkových návyků min* postupní napétť mezi jevem a skutečnosti, faktem a faktorem, substancí a atributem- Prvkv autonomie
1 John K  GW"''. Ameriton Capuů/um (Houtfiton Mihlm. Jtoiton 1956). s.96
83
TI                                ^______________________________      —--------->—--------------«^---------^^^^^^^_
a odhalováni, demonstrace a kritiky. jsou poráženy oznaCovánlm. tvrzením a imiiact Hovorem a jazykem pronikají magickí. autoritáfské a rituální elementy. Kec je oloupena o zprostředkování vyjadřující «upni procesu poznaní a poznávajícího hodnoceni. Pojmy, jimiž jsqu ťakia postihována a tím transcendována. ztrácejí svou autentickou, řečovou reprezentaci. Bez tohoto zprostředkování sméřuje řeč k vyjadřováni a podpoře přímé identifikace rozumu a fakt. pravdy a etablované pravdy, esence a existence. véci s jejími funkcemi.
Tyto identifikace, které se objevily jako rys operacionalismu1. se znovu ve společenském chováni vracejí jako rysy jazyka. Přitom funltcionalizová-ni řeči pomáhá vylřsnovai ze struktury a pohybu řeči nekonformní prvky. Stejné jsou ovlivnény slovník a syntax. Společnost vyjadřuje své poirebv v jazykovém materiálu přímo, i když ne bez opozice: lidová řeč postihuje • oficiálni a polooficiälní způsob vyjadřováni s jizlivým a vyzývavým humorem. Slang a héíná řeč byly jen vzácné tak tvořivé. Je to tak. jako by prosu človčk (nebo anonymní mluvčí) prosazoval ve své řeči svou humanitu proti etablované moci. jako by vyvolával odpor a revoltu, potlačen v politické sféře, svým slovníkem, který označuje véci jejich vlastními jmény: ..head
shnnker" (sražená hlava) a..egghead" (vejčitá hlava-intelektuál). ..boob tube- (přitroublý' nekňuba). ..thing tank" (nádrže mvílení - intelektuálové). ..beat it" (vystřel), ..dig it" (už chcípni) a .. gone, man. gone" (jsem z toho pryč).
Obranné laboratoře a realizační úřady, vlády a stroje, dozorci a manažéři, pracovní experti a politické salóny krásy (které dávají vůdcům vhodnv make-up) mluví vsak jinou řeči a predbežné se zdá. Že mají poslední slovo. Je to slovo, které rozhoduje a organizuje, které vede lidí k tomu. aby nčco délali. nakupovali a přijímali. Je 2prostiedkováno stvlem. který je opravdovým jazykovým výtvorem, v syntaxi, v níž je struktura řeči tak zkracová-/ na a stlačována, že mezi částmi vety není napétí. žádný „rozpor". Tato řečová forma je v rozporu s vývojem smyslu. Pokusím se nyní lento styl rJB čti it.
Základní rys operacionalismu - ztotožňování pojmu s řadou operací3 - se navrací k jazykové tendenci „zkoumat jména vécí současné podle jejich funkce a jménem vlastností a procesů jako symbolická pro aparát, kterého se používá k jejich zjišťování a vytváření."* Je to technologické mvílení. jež má sklon ..ztotožňovat véci s jejich funkcemi."5
Jako myšlenkový návyk mimo vedeckou a technickou řeč je takové myšlení výrazem specifického společenského a politického behaviorismu.
2VBI.J9 l Vta ĺ ».
4  Sunk. G«T...Language iad Soenee". in: PhUowphy of Säe*et. April 1M2.1.156
5  ľBIBlti.
■1
V tomto bchavioristickém univerzu mají slova a pojmy sklon ke splývání neboje dokonce pojem tendenčné absorbován slovem. Pojem nemá žádný jiný obsah než ten. který má slovo ve veřejném a normovaném používání a mimo hranke veřejného a normovaného chování (reakce) by nemélo sdélovat nic. Ze slova se stalo klišé a jako kli« ovládá mluvený i psaný jazyk: komunikace tak vylučuje skutečný vývoj smyslu.
Každá řeč ovsem obsahuje mnoho výrazů, jejichž smysl není žádoucí rozvíjet, výrazy označující predmety a přístroje denního života, viditelnou přírodu, vitální potřeby- a přání. Témto výrazům se všeobecné rozumí, takže jejich pouhé zaznéni vyvolává (jazykovou net>° operacionální) reakci, která odpovídá pragmatické souvislosti, v níž se jí použilo.
Jinak je tomu s výrazy, jež označuji véci nebo události za hranicemi tohoto nekontroverzního kontextu. Zde vyjadřuje funkcionalizace jazyka zkrácení smyslu, který- má zároveň politický význam. Jména véci neupozor-nují jen na „způsob jejich fungování", nýbrž (faktický) způsob jejich fungování určuje a „zahrnuje" smysl vécí tim. že jiné způsoby fungování vylučuje. Substantivum je autoritativnim a totalitním vládcem vety a veta se stává akceptovaným vysvetlením - vzpírá se proti důkazu, proti omezování a negoiáni svého kodifikovaného a vyhláseného smyslu.
V uzlových bodech univerza veřejného diskursu vystupuji vety, které potvrzují samy sebe. jsou analytické a současné funguji jako magicko-rituální formule. Tím. že jsou duchu recipienta stále znovu vitépovány. působí na jeho zapojování do okruhu podmínek stanovených formulemi.
Jíž jsem'upozornil na hypotézu, klerá se v univerzu politického jazyka sama potvrzuje ve forme vety .ft Taková substantiva jako například . .svoboda". ..rovnost", „demokracie" a „mir" implikují analyticky určitou řadu atributů, které se objevují vždy. když je substantivum vysloveno nebo napsáno. Na Západe existuje analytická predikace v takových výrazech jako svodobné hospodářství, iniciativa, volby, individuum: na Východe jsou lo takové výrazy jako délník a rolník, budováni komunismu nebo socialismu, zrušení antagonistických tříd. Na obou stranách je vycházení řeči za hranice uzavřených analytických struktur nevhodné nebo je považováno za propagandu, i když prostředky k prosazováni pravdy a míra trestu jsou velice odlišné. V tomto univerzu veřejného jazyka se mluveni pohybuje v svnonymech a tautologiích; ke kvalitativnímu diferencování prakticky nikdy nedochází. Analytická struktura izoluje vládnoucí substantivum od téch jeho obsahů, které by je v projevech politiků a ve veřejném mínéni činily neplatnými nebo aspoň narušovaly jeho akceptované používání. Ritualizovaný pojem je imunizován vůči rozporu.
,   Tím se konečné definicí téchto pojmů ve smyslu sil. které modelují platné univerzum řeči. znemožňuje nalézt výraz pro skutečnost. íe panující druh
ô v« i. *j
BS
svobody znamená rjlv.nl a panujíc! diuh rovnosti z vníjsku ukládanou nerovní»! VWcdkcm je známý orvvcllossky jazyk (..mít je «alka" a ..válka je mír" aid.), kierý není vůbec (cn leči teroristického totalitarismu. Nemíní or*cllovskí je. kdvž ro/poi není explíkován ve \ěié. nýbrž se omezuje na substantivum. Že politická strana, která, pracuje na obraní a růstu kapitalismu, je označovaná jako ..socialistická", despotická vládT jako ..demokratická" a fraškovité' volby jako ,.svobodné", to jsou dobře známé jazykové - a politické - znaky, které existovaly dávno pfcd Orwellem.
Relativné novo je to. že veřejné a soukromé mínéní tylo lži obecné akceptuje a zakrývá jejich příšerný obsah. Roziífenl a efektivnost tohoto jazyka je svědectvím triumfu společnosti nad rozpory, které jsou jejim obsahem; jsou reprodukovány, aniž naruSily sociálni systém. A pravé vyslovený a křiklavý rozpor se stává prostředkem proslovů a reklamv. Syntaxe zkratky ohlasuje smíření protikladů tím. že jsou svařovány v pevnou a důvěrní známou strukturu. Pokusím se ukázat, že ,.čistá bomba" a ..neSkodný atomový- úder" znamenají jen extrémní vvtvorv normálního Stylu Rozpor, nékdejii hlavní prohřešek proti logice.' se nyní jeví jako princip logiky manipulace - jako realistická karikatura dialektiky. Je to logika společnosti. která si můře dovolit logiku nerespektovat a pohrávat si se zničením, společnosti s lechnologickou mocí nad duchem a hmotou.
I niverzum reo. v némž jsou protiklady smiřovány, má pro takové sjednocení pevnou bázi - svou výhodnou destruktivnost. JoiitnUrr.m^/rin. zacB spojuje dHv^_antagonisiické životni sférv a tato jednota se ĎftJjcvujc vliladké lingvisficK-konjunra přotikladnvch části reci. Tomu. kdo jcíié není dostatcéné „podminén". se jeví mnohé z toho. CO se verejné fiká a tiskne, jako vrcholné surrealistické. Titulky typu „Délnictvo hledá harmonii s raketovými střelami" a oznámeni jako ..Luxusní kryty proti / atomovému úderu"* mohou snad stále jeSté vyvolávat naivní reakci, že ..délnictvo". ..raketové střely" a ..harmonie" jsou nesmiřitelnými protiklady a že žádná logika a Žádný jazyk by ncmél správné dávat dohromady luxus a atomový úder. Logika a jazyk viak dostáván' dokonalou racionalitu, když se dozvíme, že ..ponorky na jaderný pohon odpalující balistické fizené siřely stoji 120 000 000 dolarů" a vybavení atomového krytu s ..prkennou podlahou, společenskými hrami a televizorem" lze pořídit za * 1000 dolarů. Pádnost tohoto jazyka není dána primárné (aktem, že prodává pomoci bezprostřední identifikace zvláštního zájmu s obecným, obchodu I národní silou, prosperity s ničivým potenciálem (zdá se. že obchod 4 atomovými zbranémi nebyl tak úspéiný). nýbrž tím. že tuto identifikaci podporuje   Je to jen pravda prozrazená pfeřeknuilm. jestliže divadlo
? Ne* York Timet í I  proOn« I960 H TamKř. vydáni i 2  listopadu I9n0.
K
ODMunup, lab) ..speciální představení v predvečer voleb" Sirindbcr^uv Tanec >mrú~ Toto oznámení odhaluje souvislost v méné ideologické formé neř je to normální dovoleno.
Shrfnv^í pr",il'1-''">^teié charakterizuje kometciálni a'j^''^** **>'•_
> vi azu protesty a odmítáni. Jak můžeme nalízt pro takový protest a takové odmítání pravé slovo, jestliže orgány etablovaného řádu přiznávají a prostřednictvím reklamy dávají na vědomost, že mír se ve skutečnosti pohybuje na okraji války, že ncjhroznéjsi zbraní nesou cenové štítky, svédítcí O tom. že jsou výnosné a že protiatómové kryty mohou být útulné? Tím že staví své rozpory na odiv, utěsňuji toto univerzum jazyka pioti každému jine*mu způsobu mluvení, který nepoužívá jeho výrazů. A ve své schopnosti připodobňovat viechm jiné výrazy svým vlastním, nabízí se výhled na spojení co možná nejvétsi tolerance s co možná nejvétší jednotou Nicméní jeho jazyk je svědectvím represivního charakteru této jednoty. Tento jazyk hovoří v konstrukcích, které příjemci vnucuji křivý a zlomkovitý smysl, blokovaný rozvoj obsahu, akceptování nabízeného v té forme, v niž je
nabízeno.                                                                             —   .■■._..'• ■
Takovou represivní konstrukci je analytická predikace. Skutečnost, ze
zvláštní substantivum je skoro vždy spojováno s týmiž „vysvětlujícími" adjektivy a atributy, mém vélu v hypnotickou formuli, která. nekonečné opakována, upevňuje ve védomí příjemcové jeden význam. Příjemce nepřemýšlí o podstatné jiných (a možná pravdivých) výkladech substantiva. Později budeme zkoumat jiné konstrukce. v nichž se objeví autoritativní charakter tohoto jazyka. Společné jim je stlačováni a zkracování syntaxe a tento postup znemožňuje vývoj smyslu tím. že vytváří strnulé ..obrazy", které se vnucují s přemáhající a zkamenílou konkrétností. Jde přitom o známou techniku reklamního průmyslu, v níž se metodicky používá „vytváření obrazu", jenž ulpí ve vedomia na produktu a přispívá k tomu. že se prodávají lidé i zboží. Mluvení a psaní se seskupuje kolem „zesílených titulků"a ..působivvch vrt", jež zprostředkovávají ..image". Tímto „obrazem" může b\x ..svoboda" nebo „mír", ..milý chlapík" nebo ..komunista" nebo ...Miss Rheingold". Od čtenáře nebo posluchače se očekává, že se s fixovanými strukturami institucí, posiojů a snah ztotožní, má reagovat specifický fixovaným způsobem - a také to délá.
Kdvž se odhlédne od nevinné sféry prodeje zboží, pak jsou následky skutečné vážné; nebol takový' jazyk znamená zároveň „zastrašovaní a glorifikaci".1" Víty na sebe berou formu sugestivních příkazů, jsou spi* evokačni než demonstrační. Výrok se stává předpisem; veškerá komunikace má hypotetický charakter a současné nátčr falešné důvěrnosti - je lo
9  Tamti, tydiní it 1. bOOpMhi I960
10  Rolwid BarthM. U Dejn" ;ŕn> dt ľEeruurr, (Pim 1953). i S3
■"
výsledek neusiálého opakovaní a obrainé řízené, na lid zamořené bezprostřednosti komunikace Ta se ohraď přímo na příjemce - bez odsiupu daného postavením, vzděláním a úřadem -3 nachází jej nebo ji v nenucené atmosféře obývacího pokoje, kuchyne a ložnice.
Na stejné familiámosti se podílí personalizovaný jazyk, kierý hraje v rozvinulé komunikaci významnou roli." Mluví se o „VaSem" zástupci v kongresu. „Valí" dálnici, ,.Vašem" oblíbeném obchodním domé. ..Vašich" novinách: „Vám" jsou donášeny, „Vy" jsie zván aid. Tímto způsobem jsou nabízeny vnucované, normované a všeobecné véci a funkce jako ..špeciálnejvo Vás". Nciálcží na lom. zda tomu oslovovaná individua véfí nebo n«. Uspéch naznačuje 10. le je podporována identifikace individui s funkcemi, které oni i druzí vykonáiají.
V nejrozvinuiéjíích sférách funkční a manipulační komunikace prosazuje jazyk presvedčivými konstrukcemi autoritativní identifikaci osoby a funkce. Zpravodajský magazín Time můic pro luio tendenci sloužil jako extrémní příklad. Jeho používáni saského genilivu vede k tomu. že se individua jeví jako pouhé prívesky nebo vlastnosti svého místa, svých činností, svého zaměstnavatele nebo podniku. Představovaná jsou jako ..Virginia's Byrd. U.S. Steel's Blough, Egypt's Nasser". Apostrofy opatře-ná aiributivni konstrukce vytváří pevný syndrom:
..Gei*gia« high-handed, (ow-browed governor - - ■ had the stage alt sei for one ot his wild pol meal rallies la*t week" (Auiorltarsky. nevzdelaný guvernér Georgle připravil poslední týden vseťhno pro své divoké politické projevy.):
Guvernér11, jeho funkce, jeho vnéjií vzhled a jeho politické praktiky splývají v jednu ncdélitc'nou a nezmčniielnou strukturu, která ve své nevinné přirozenosti a bezprostřednosti uchvacuje ducha čtenáře. Tato struktura neponechává žádné místo pro rozlisování, vývoj a diferencování smyslu; pohybuje se a žije jen jako celek Chladnut takovými personalize-vánými a hypnotickými „obrazy" může článek dále přecházel dokonce k poskytování podstatných informací. Zpráva zůstává dobře chránená ve vhodné upraveném rámci historky, budicí vétsi či mensi zájem lidí a tento rámec stanoví politika vydavatele.
Používání zkratek a jejich spojování pomlčkami je velice rozšířeno. Napríklad ..brush-browed" (husté obočí) Teller, „otec H-bomby". „bull-shouldcrcd" tvůrce rakei von Braun (s býčf 4íjí). „science-military dinner (védecko-vojenská recepce)"" a ..nuklear-powercd. ballistic-missile-fi-ring" submarine (atomové ponorky s balistickými raketami).  Takové
II  Vii Leo Lo*enthal. LttcrWe. Popular Culnir. ona Society, iPrcntKt-Hall 1961). (.100 nn - Riítiard Hoggari. The Lies of Literacy. (BoMOa 1961). 1.I6I wt. 1? Uvedeni vru «c Mlýkí tooCasncho guvernéra, njbtl Mr. Talmadge 13 rWednl ifi formulace byly eiiovínv « The Votum, i 22. února 1*58.
88
konstrukce jsou, a snad to není náhoda, zvláit častí ve vetách, v nichž se spojuje oblast techniky, politiky 4 oblast vojenská. Pojmy, které označují zcela rozdílné oblasti nebo kvality, jsou násilné spojovány v pevný, mohutný celek-
Účinek je opét magický a hypnotický - projekce obrazů, které poskytuji neodolatelnou jednotu a harmonii rozporů. Tak vytváří milovaný a obávaný otec. dárce Života, vodíkovou bombu za účelem zničení života: ..science-military" spojuje snahy zbavil se strachu a utrpení s činností, která je vyvolává. Nebo, bez pomlčky,. .Freedom Academy" specialistů pro otá/ky studené války1 a „čistá bomba" - formulace, která přisuzuje ničení morální a telesnou integritu. Lidé. kteří takovým jazykem mluví a přijímají jej, zdají se byl imunní vůči vSemu - a náchylní ke všemu. Používání pomlček (ať už explicitné nebo ne) nesmiřuje nesmiřitelné vždy; často jde o spojení zcela slabé - jako v případe „býčí Šíje" tvůrce raket - nebo spojuje hrozbu se zrychlující se dynamikou. AvSak účinek je podobu?. Imponující struktura spojuje v náhlém zablesknutí aktéry i akce násilí, moci, ochrany a propagandy. Človéka nebo véci vidíme v operaci a jen v operaci -jinak to nemůže být.
-
Poznámka o zkratkách. NATO- SEATO. UN. AFL-CIO. AEC. ale i SSSR. NDR aid. Vftiina tčehto zkratek je zcela rozumná a ospravedlňuje je dé!l>a nezkrácených jmen. Clovéťby vsak mohl být v pokušení spatřovat v néktcrých z nich „lest rozumu" - zkratka může pomoci potlačovat nežádoucí otázky. NATO nevyvolává myiienku na to. co znamená ..North Atlantic Treaty Organization", lotü na smlouvu mezi národy Severního Atlantiku - v kterémio případe by se mohly klást otálky po členství Řecka a Turecka v tomto paklu. SSSR zkracuje socialismus a sovřiy. NDR demokratické. UN zakrývá nadmerné vyzvědání „jednotného". SEATO jihoasijské zemé, které nejsou jeho členy. AFL-CIO překrývá radikální politické rozdíly, které kdysi obé organizace rozdélovaly a AEC je práv* jen jedna vládní agentura mezi mnoha jinými. Zkratky označuji jen lo, co je tak institucionalizováno, a že je transcendujicí vcdlcjSi význam odstraněn.. Význam je fixován, upraven, zfalšován. Když se jednou stalo oficiálním slovíčkem, které je v béžné feci neustále opakováno a intelektuály „sankcionovánu", ztratilo všechnu poznávací hodnotu a slouží jen tomu, aby se uznala nezpochybnitelná skutečnost.
U Ntvrh ilusiiovMčho ŕampitu Life. ď>i'íno * Ihr \amm zr dne 20. upni 1960 Podle Divu!» Smnolta «iwujc v Konpeiu nlvrh m rrüeM ukovC akademie. Viz John K htsop. Adlai Stettnsoa * |mi. The \aaonal Purpose (»csunero pod vedením » » pomoci icdik.níhu *tibu magazínu Uff- New York. Holi. Rtfiehan ■ Wintion I960). ».58.
$9
Tend' -tyl ma pfc*vŕ<:              ••kréinnst   ..Vŕc i den linkovaná ie
funkci" ic rcainŕjil neí vée od gvé fUnkc* <>dti<cni a jazykový výra/ tCto identifikace |vt funkčním substantivu a v m no Ha formách <vn taktických /kraickl vytváfí základní flovnfk a syntax), která bráni diferencováni, oddílovém ,i rozlisováni. Tenlo jazyk, který hdcm bez ustání vnucuje obrazy, znemožňuje vývoj a vyjadřováni pojmu. Ve své bezprostrednosti a přímosti bráni mvílcnl v pojmech a lím myslení samotnému. Scboť pojem nezioiotňuje víc a její funkci. Taková identifikace milic bVi zcela-legitimní3 «nad byt dokonce jediným významem i>pcracionalniho a tethno-logickího pojmu, avšak operacionální a technologické definice jsou specifickými aplikacemi pojmů pro specifické účely. A navíc rui( pojmy v operacích a vylučují pojmovou intenci, pokud se lakovému rušeni soví na odpor. Dříve než se ho použilo operacionální, popíral pojem identifikaci veci s její funkcí; v etablované skutečnosti rozlišoval to, co véc ft, od nahodilých funkcí véci.
Panující jazykové tendence, které nedovolují, aby k takovému rozlisová-ni dochäíclo. jsou výrazem zmiň ve způsobu myslení, o nich J jsme hovořili v předcházející kapitole - funkcionalizovanVjjkrstkovy a sjednocenv jazvk íeiazvkcm jednorozmerného mv^niľAnvch ukázal, có je na ném nového, srovnám jej stručné s jazykem klasické filozofie gramatiky, která jde za danou realitu chováni a spojuje jazykové kategorie s ontologickými.
V důsledku této filozofie je gramatickým subjektem vély především ..substance" a tak je tomu v různých stavech, funkcích a kvalitách, které veta subjektu predikuje. Ke svým predikátům se vztahuje aktivní či pasivní, liíí se víak od nich. Neni-h vlastním jménem, pak je subjekt ničím víc než substantivem: jmenuje pojem veci, univeríální, které vita definuje jako nici» jsoucího ve zvláštním stavu nebo funkci- Gramatický subjekt lak má význam, který obsahuje vlc než 10. co >c ve vití vyjádřeno.
Slovy Wilhclma von Humboldta: nomen jako gramatický subjekt označuje neco. co „může vcházel do vztahů* . není víak s tímito vztahy identické. A navíc jeitč. v téchto vztazích a ..prou'' nim zůstává lim. čím je"; je jejich ..univerzálním" a podsiatným jádrem- Syntéza víly spojuje jednání (nebo stav) se subjektem takovým způsobem, aby byl subjekt označen jäko činný (nebo nositel) a tím odiisen od stavu nebo funkce, jimiž se praví vyznačuje. Řekncme-li: ..Blesk uhodil", tak se ..nemysli jen uhození blesku, nýbrž na samotný blesk, který uhodil", na subjekl, který ..přeíel v jednání" A jestliže nijaká víla poskytuje definici svého subjektu, pak jej nerozpouitf v jeho stavech a funkcích, nýbrž jej definuje jako níco- co se v tomto stavu fiacházi nebo tuto funkci vykonává. Pokud ve svých predikátech ani nemizí á ani neexistuje jako entita mimo ní. pale M
I5W, v   Humboldt. Über At Vtntfutdnbtir da •xtnuMithtn Sprachbau**. Berlin 1935.
90
subjekt ve »vých predikátech konstituuje - a jo (o výsledek procení zprostředkování, který se vyjadřuje ve víti.1*
, O filozofu gramatiky jsem mluvil proto, abych zvýraznil míru. v níí naznačuji jazykové fracky újmu myslení, kterou samy pů*obf a utvrzují. Trvaní na filozofických elementech gramatiky, na spojeni gramatického, logicfcého a ontologického ..subjektu" ukazuje na obsahy, které jsou ve funkcionální řeči potlačovány a nejsou přístupné výrazu a komunikaci. Zkracování pojmu ve fixovaných obrazech, potlačování vývoje v hypnotických formulích, které vyhlašují sebe samé za platné, imunita vůči rozporu, identifikace vra (í osoby) s její funkcí, tyto tendence odhaluji jednorozmerného ducha v té řeči, kterou mluví.
Jestliže jazykoví chováni blokuje pojmový- rozvoj, jestliže se vzpírá abstrakci a zprosfredkováni. jestliže kapituluje před bezprostředními skutečnostmi, pak se brání tomu, aby byly za fakty uznány faktory a tím uznána fakta a jejich historický obsah. Ve společnosti a pro ni je tato organizace funkcionálního jazyka vrcholní důležitá: slouíi jako nástroj koordinace a subordinace. Jednotný funkcionální jazyk je jazykem nesmiřitelní antikritickým a antidialcktickým. Operacionální a behavioristická racionalita v ném absorbuje transcendeniní. negativní a opoziční prvky Rozumu.
Tyto prvky budu vykládat z hlediska napití mezi , jest" a „má býl". podstatou a jevem, potcncialitou a aktualitou17 - jako vpád negativního do pozilivních určení logiky. Toto udržované napití proniká dvojrozmerným jazykovým univerzem, univerzem kritického, abstraktního myšlení. Obi dimenze jsou v antagonistickom vztahu; na obou se podílí realita a dialektické pojmy rozvíjejí reálné rozpory. Ve svém vlastním vývoji dospélo dialektické myšleni k pochopení historického charakteru téchto rozporů a procesu jejich zprostředkováni jako procesu historického. Tak se ukazuje ..druhý" rozmir myslení jako dějinný rozmér - potenciáli!« jako dijinná možnost, její realizace jako dijinná událost.
Potlačení této dimenze ve společenském univerzu operactonálni racionality je potíatenim dějin, a to nem' vůbec žádná akademická, nýbrž politická záležitost. Znamená potlačení vlastni minulosti společnosti - a její budoucnosti do té míry, v níž tato budoucnost apeluje na kvalitativní zménu, negaci přítomnosti Univerzum jazyka, v nímž je kategorie svobody *> minitclná za svůj opak. ba stala se s nim identická, nepoužívá v praxi jen orwellovského 6 eropovského jazyka, nýbrž vytlačuje dejinnou realitu, hrůzy fašismu, ideje socialismu, podmínky demokracie, obsah svobody, a zapomíná na ní. Jestliže komunistickou společnost ovládá a určuje
16  K trio filozofií gnnuakv vu v Hegdovfi dialektické lopce po*m „uibtuiKC jako Mbjefetu" ■ potem ..spekulativní vet," v pfeduluvf k Ft*o»*xob&é duch*.
17  Vu v kapitole S teto knihy.
91
byrokratická dikiaiura. jestliže fašistické režimy fungují jako partneři Svobodného svéta. jestliže je úspešné mařen blahobytný program osvíceného kapitalismu lim. že se mu dává etiketa ..socialismu", jestliže jsou v rámci demokracie bez problémů odstraňovány základy demokracie, pak jsou ochromovány staré dejinné pojmy novými, vysoce moderními operacionálními definicemi. Tyto nové definice jsou falzifikacemi, které prosazovány etablovanou a faktickou moci slouží premene nepravdy v pravdu. Funkční jazyk je radikálním antihrstorickým jazykem: operacionální racionalita má pro historický rozum málo prostoru a použití18. Je tento boj proti déjinám součástí boje proti té dimenzi ducha, v níž by se mohly rozvinout odstředivé vlohy a síly - vlohy a síly. které by mohly totálnímu začlenení individua ve společnosti zabránit? Vzpomínka na minulost by mohla vést k nebezpečným názorům a zdá se. Že se etablovaná společnost podvratných obsahu paméti obává. Vzpomínka znamená způsob izolování se od daných skutečnosti, způsob „zprostředkování", který' na krátké okamžiky prolamuje všudypřítomnou moc dané skutečnosti. Paméf vyvolává ve vzpomínce minulou hrúzu stejné jako minulou nadéji, Obojí znovu ožívá, avšak zatímco se hrůza ve skutečnosti vrací ve stále nových formách - nadřjc zůstává. A v osobních danostech, které se v individuální pameii probouzejí nové. prosazují se obavy a louhy lidstva - obecné ve zvláitnim. Jsou to déjiny. co uchovává vzpomínku, avšak i ty podléhají totalitní moci unuerza vhodného chování.
..Odstrašující obra« lidstva bez vzpomínky . . . není pouhým produkte») úpadku . . .. nýbrž je nutné spojen s pokrokovostí buržoaznfho principu " »lákoví ekonomové a sociologové jako Werner Sombart a Max Weber spojovali princip tradicionabsmu s feudálními společenskými formami a princip racionality s formami buríoaznírni. Tím se vsak nevyjadřuje nic neí to. řc samotná razvíjtjfcí se buržoázni společnou likvidovala vzpomínku, čas. pamcf jako určitý druh iracionálního zbytku . . .""
Jestliže postupující racionalita rozvinuté industriálni společnosti »méfujc k tomu, aby likvidovala rušivé prvky času a déjin jako ..iracionální zbytek", pak smeruje také k tomu, aby v tomto iracionálním zbytku likvidovala ntfmw racionalitu. Uznáni minulosti a vztah k nijako k nécemu současnému působ! proti funkcionalizováni myilení etablovanou realitou a proti ni.
I& To nrrnmrni. ie i wuveru j**ř'ka loukromi nebo obecni httionc mní K evokaci iwhwtowi docfcariCaw - například: ..Founding Fain«*" nebo Mart. Engclt. Lenin, nebo je připomínán »krovny pů« od prcOdcntikeho kandidáta. Ale vuk rituali/ounem ucíftiní. íc to ladný razvo) nponunancho obuhu nepřipoultl: ukovc ucHvanf ilouíi fatro prl\c lomu. aby ie zncma&ul takový roa*oj. kierý by odhalil jeho hHioricfcou nepřimele nosí.
19 Th. W. Adorno. ..Wat bedeutet AufaiheirangOf r Veigantfnhjcii*''in. Btmhtubcáit Ln*httko«ftrmz am 6 und 7 Noimbn m W«ibůátn (Frankrun a M 1960). U*. O boji ptoii dejinám ie bude dale diikuiovaí v 7. kapitole.
92
Celí izolováni univerza jazyka a chování, umožňuje rozvoj pojmů, které uvolňují pevnost uzavřeného univerza a překračují jeho hranice tím. že je chápou jako univerzum historické. Postaveno proti dané společnosti jako predmetu své reflexe, stává se kritické myslení historickým vedomím a jako takové je v zásadé soudem.M Velice vzdáleno tomu. aby podporovalo 'lhostejný relativismus, pátrá myslení ve skutečných dejinách človeka po kritériích pravdy a nepravdy, pokroku a regresu-'. Zproslředkovanost minulosti přítomností odhaluje faktory, které zplodily fakta determinující způsob živou a zavádéjicí pány a raby; projektuje hranice a alternativy. Jestliže hovoří toto kritické vedomí, pak hovoří ..řeč poznání" (Roland Barthesj. které láme uzavřené univerzum jazyka a jeho zkamenélou strukturu. Klíčovými pojmy takového jazyka nejsou hypnotická nomina. která donekonečna omílají stejné, zmrazené predikáty. SpíS dovolují otevřeny' vývoj: svůj obsah rozvíjejí dokonce v predikátech, jež jsou navzájem rozporné.
Klasickým příkladem toho je Komunistický maniiest. Oba klíčové pojmy, buržoazie a proletariát, zde mají zároveň protikladné predikáty. . .Buržoazie" je subjektem technického pokroku. osvobození, víiézství nad přírodou, vytváření společenského bohatství a zároveň znetvoření a zrušení téchto vymožeností. Podobné připadá ..proletariátu" atribut totálního potlačení a totálního zrušení potlačování.
Takový dialektický vztah protikladů ve vété a jejím prostřednictvím je umožněn tím. že je subjekt uznán jako.déjinný činitel, jehož identita se konstituuje v jeho historické ptaxi a proii nt, Diskurs se vyvíjí a vyhlasuje konflikt mezi vecí a jeji funkcí, a tento konflikt se jazykové vyjadřuje ve vétách. které spojují v logickou jednotu navzájem protikladné predikáty - pojmový' protéjsek objektivní reality. V protikladu k veikcrému orwel-lovskému jazyku je vykládán, explikován. zdůvodňován a denuncován rozpor.
Rozpor mezi obéma jazyky jsem znázornil tím. že jsem se odvolal na styl marxistické teorie, avšak kritické, poznám priméfené kvality nejsou charakteristické výlučné pro marxovský styl. Vyskytují se (i když jiným způsobem) i ve stylu velké konzervativní a liberální kritiky rozvíjející se buržoázni společnosti. Například jazyk Burkeho a Tocqucvilla na jedné strane a Johna Stuarta Nulla na strané druhé je vrcholní průkazným, pojmovým, „otevřeným" jazykem, který* jeité nepodléhá hypnoticky ritualizovaným formulím současného ncokonzcrvalivismu a neoliberalis-mu.
Autoritativní ritualizace je vsak zvlášf nápadná tam. kde postihuje samotný dialektický jazyk. V autoritatívni pfeméné marxistického jazyka
—^^^^^^^^~      -■                                   '.    —^~■
20  Vi*, i  26 a kapitola 5
21  K dali! dokuli o tte&to kniínKh vii kapitolu 6.
'>.'
■
v jazyk Malínský a poMalinsky sc objevuji požadavky industrializace založení na konkurenci a noučasne na totálním podřizování človeka wrobnimu aparátu. Tyto požadavky. lak jak je interpretuje vedeni, které kontroluje aparát, rozhodují o lom. co je právo a bezpráví, pravdivé a nepravdiví. Neponechávají žádný čas a Žádny prostor pro diskusi, jež by " projektovala allcrnati>> přinášející feíení. Tento jazyk se již vůbec nehodí k ..domlouvání" (..discourse"). Vypovídá skutečnosti a tvrdí fakia uznáva-_ ná moci aparátu - je manifestaci, která se sama vyhlasuje za platnou. Zde" musí stačit, když uvedeme a budeme parafrázovat odstavce, v němž popisuje Roland Banhes magicko-autoritativní rysy teto feci:
„Neexistuje žádná distance mezi pojmenováním a souzením, uzavřenost jazyka je dokonalá . . ."•*
Ug) ítrný jazyk nedotazuje a ne zdůvodňuje - pouze sděluje rozhodnuli, diktát a rozkaz Tam. kde definuje, stává se definice ..oddělováním dobrého od zlého"; určuje nezpochybnitelné právo a bezpráví a jednu hodnotu jako ospravedlnení hodnoty jiné. Pohybuje se v tautologiích, aviak tautologie jsou hrozné účinné ..soudy". Soudí již v předem rozhodnuté formé: vyslovuji zatracení. Například ..objektivní obsah", tj. definice takových výrazů jako ..úchylkář". ..revizionista" jsou výrazy ze zákoníku trestního práva a tento druh stvrzení posiluje védomí, pro néž je jazyk etablované moci jazykem pravdy".
A to není bohužel všechno. Produktivní růst etablované komunistické společnosti zatracuje i po svobodí volajíc! komunistickou opozici: jazyk. který se pokouSÍ vrátit do pamčti a udríct v ni původní pravdu, podléhá její ritualizaci. Orientace jazyka (a jednání) na lakové výrazy jako ..proletariat", ..délnické rady". ..diktatura Stalinistického aparátu" se stává orientaci na rituálni formule tam, kde „proletariát" již a nebo ještě neexistuje, kde direktivní kontrola ..zdola" narušuje pokrok masové výroby a kde boj * proti byrokracii oslabuje účinnost jediné reálné síly. která může být v mezinárodním mčřftku mobilizována proti kapitalismu. Přísné se zde trvá na minulosti, pohled na ni vsak není zprostředkován přítomností. Oponuje se pojmům, které postihuji historickou situaci, bez toho. aby se rozvedly do přítomnosti - jejich dialektika je umlčována
giiiiiinr-aiunr.taiivní jazyk u- fiíří nad dnešním svétem. nad demokra-ticlčvmi i nedemokratickými, kapitalistickými i nckapitahstickými zemč-mi.~* Podle Roland a Barthcsc je jazykem vhodným pro všechny autorita*
22  VÍ* mou k mhu Strnu Mortui. I .c.. ».8? on.
23  Li.. -.26
24  Roland Banne-, li. -2ft n.
25  Pokud jde o Západní Nemecko vir důkladné studie frankfurtského úna-u pra Meialnl výzkum z lei 1950/1951: Gnpptntiptrmuni. ed. F Pollock (Frankfun * M. 195í). zvltíte -.545 o. K obrnu ci«em Nemecka vi* prací: Kati Koro. Spiorí" m df itrHaltrun IVcřf, (Frankfurt iM.. 1*5(4).  '
9i
nvm reíimy. Exinujc sšak v dnešním okruhu rozvinuté průmyslové civilizace společnost, kiert by autoritativnímu režimu nebyla podřízena*' Protože se substance různých režimů jií neprojevuje v alternativních způsobech Života. spočívá v alternativních technikách manipulace a kontroly. Jazyk luto kontrolu nejen reflektuje, nýbrž sám se stává kontrolním nástrojem tam. kde nepředává příkazy, nýbrž informace: kde nepožaduje poslušnost, nýbrž volbu, ne podřizování, nýbrž svobodu.
Tenio jazvk vykonává kontrolu Um. že redukuje jazykové formy a symboly reflexe, abstrakce, vývoje a rozporu: lim. Že kJade_obtazy na místo pojmů. -Transcendujíci slovní zásobu popírá nebo absorbuje. jtcbfěáA pravdu a nepravdu, nýbrž fjyyi'"- tVTt1i a p-W^lft. Tento druh jazyka přitom není teroristický. Neni patrné správné předpokládat, že posluchači uvéřf, či že se je podaří přimet k tomu. aby uvéřih tomu. co se jim fiká. Nový rys magicko-rituálního jazyka spočívá spß v tom. že mu lidé nevéří a nic na néj nedají a přece ve shodé s nim jednají. Výpovedi operacionálního pojmu se ..nevéff'.samasevsakprovéhije v jednáni-tím. fe se práce vykonává, že se prodává a nakupuje, v odmítání naslouchat jiným atd.
Jestliže se jazyk politiky stává reklamou a tak překovaná trhlinu mc/, dvéma dříve velice odlišnými sférami společnosti, pak lato tendence vyjadřuje patrné stupeň, v némž přestaly být panství a -.práva v Technologické společnosti oddelenými a nezávislými funkcemi. To neznamená, že se moc profesionálních politiků zmenšuje Pravé naopak. Čím globálnéjsf je výzva, s níž přicházejí, aby této moci vyhoveli. Čim normálnejší je sousedství totálního zničeni, tím vétii je jejich nezávislost na účinné suverenite lidu. Jejich vláda však proniká do denních povinností i do odpočinku občanů a „symboly" politiky jsou současné symboly podnikání, obchodu a zábavy.
To. co postihuje řeč. má svou paralelu ve zmenách politického chování. V článckh o uvolnené zábave v protileieckých krytech, v televizních vystoupeních kandidátů, kteří soupeři o vedení národa, je spojení politik). obchodu a zábavy dokonalé. Ve skutečnosti je vsak klamné a osudové předčasné - obchod a zábava podléhají stále jeíté politice panství. Nejde zde o satirickou hru po tragédii, ofinit irogotdioe - tragédie můic právč začit. A opét nebude rituální obetí hrdina, ale lid.
■ VýzkMi totální sprity
Funkcionální komunikace je jen vnéjii vrstvou jednorozmerného univerza, v nímž jě~človclC trénován zapomínal - překládat negaiivní do pozitivního, aby mohl nepřetržité fungovat - redukovaní, ale schopný a pomerné rozumný. Instituce svobody projevu a myšlení nebrání duchovnímu ztotožnění s etablovanou skutečností. To. k čemu dochází, je vieobecná redefinice samotného myšleni, jeho funkce a obsahu Uniformita individua s jeho společností zasahuje do léeh vrstev ducha, v nichž jsou vypracovávány pravé ty pojmy, které mají postihnout etablovanou skuteČ-
H
nosí. Tyio pojmy jsou brány z duchovni tradice a překládaný do operacionálních termínů -a v tomto překladu se napétí mezi myslením a skutečností zmenšuje oslabením negatívni síly myšími
Jde o filozofický vývoj a abychom vysvetlili míru. v no se rozchází s tradicí, bude muset být analýza stále více abstraktní a ideologická. Jde o sféru, která je od společenské konkrétnosti nejvíce vzdálena, která vsak můic nejjasnéji ukázat, jak si společnost podřídila myslení. Analýza se bude muset dále vracet do déjin filozofické tradice, odhalovat tendence, které onu trhlinu vytvořily.
Dřív viak. ncí se pustíme do filozofické analýty, vyložím stručné - zároveň jako přechod do abstraktnej*! a teoretičtéjší oblasti - dva (podle mého názoru reprezentattvnO příklady z oblasti, která sem patří, totiž empirického sociálního výzkumu, který- má co délat přímo s určitými pomery charakteristickými pro rozvinutou industriálni společnost. Ať ui přitom jde o otázky jazyka nebo myslení, o slova nebo pojmy, o analýzy jazykové či gnozeologické - předmét diskuse se staví takovým i akademickým rozlišením na odpor. Oddélováni čisté jazykové analýzy od pojmové je samo výrazem zmény myšlenkové orientace, kterou se pokusíme vysvétlit v příští kapitole. Protože se pouštíme do kritiky empirického sociálního výzkumu, abychom připravili z ní vyplývající filozofickou analýzu, můic nám posloužit jako úvod predbežný výklad o používáni termínu „pojem", jímž se kritika řídi.
..Pojem" má označovat duchovní reprezentaci néčeho. co je chápáno, postihováno a poznáváno jako výsledek procesu reflexe. Tím nččím může být objekt denní praxe nebo néjaká situace, společnost, román. Jsou-li tyto predmety pojmuty /begriffen; auf ihren Begriffgebracht). stanou se každopádne předmětem myšlení, pro níž platí, že jejich obsah a smysl je identický s reálnými predmety bezprostřední zkušenosti a přece se od nich liší. ..Identické" jsou tehdy, nakolik označuji tutéž véc: ..nizné" v případe, jc-lí pojem výsledkem reflexe, která veci porozumela v souvislosti (a ve svétlc) jiných véd. jež se v bezprostřední blízkosti neobjevily a víc ..vysvéilují" (zprostředkování).
Jestliže pojem neoznačuje nikdy jednu zvláštní, konkrétní véc, jestliže je vždy abstraktní a obecný, pak je tomu tak proto. Že postihuje více a jinak pojímá - totiž obecnou kvalitu či vztah, které jsou pro zvláštni véc podstatné, nebo určují formu, v nil se véc jeví jako konkrétní předmét zkušenosti I když je pojem néčeho konkrétního produktem duchovní klasifikace, organizace a abstrakce, vedou tylo duchovní procesy k jejímu pochopeni jen tehdy, když rekonstruuji zvlášní véc v její obecné kvalité a vztahu a transcenduji přitom její bezprostřední projev smérem k její skutečnosti
Z toho vyplývá, že všechny kognitivní pojmy mají iranziiivní význam: překračují popisnou vztažnost na jednotlivé skutečnosti. A jestliže jde o skutečnosti společenské, pak kognitivní pojmy překračují i každou
vt.
zvláštní souvislost fakt - do procesů a pomérů, na nichž se daná společnost zakládá a které vcházejí do všech jednotlivostí a přitom tuto společnost konstituuji, uchovávají i narušují. Na základe svého vztahu k léio historické totalite transcenduji kognitivní pojmy každou operacionální souvislost. avšak jejich transcendence je empirická, protože umožňují poznat fakta ' taková, jaká skutečné jsou.
..Přebytek" významů, přesahujících operacionální' pojmy osvétluje omezenou, ba klamnou formu, v níž je dovoleno zakoušet skutečnosti. Odtud napétí. diskrepance, konflikt mezi pojmem a bezprostřední skutečností - konkrétní vécí: mezi slovem, které se vztahuje na pojem a tím. co se vztahuje na véd. Tudiž i pojem ..skutečnosti obecného". A také nekritický, přizpůsobivý charakter téch způsobů myšlení, které pojednávají o pojmech jako o duchovních nástrojích a překládají obecné pojmy v termíny s partikulárními, predmetnými znaky.
Tam. kde tyto redukované pojmy řídí analýzu lidské, individuální nebo společenské, duchovni nebo materiálni skutečnosti, dospívají k falešné konkrétnosti - ke konkrétnosti izolované od podmínek, které její skutečnost vytvářejí. V této souvislosti získává operacionální zacházeni s pojmem politickou funkci. Individuum a jeho chování jsou analyzovány v terapeutickém smyslu: adaptace na jeho společnost. Myslenia výraz, teorie a praxe mají býl uvedeny do shody s fakty své existence, aniž zůslal prosior pro pojmovou kritiku téchto faklů.
Terapeutický charakter operacionálních pojmů se nejjasnéji projevuje tam. kde se pojmové myšlení staví metodicky do služby zkoumání a zlepšování existujících sociálních podmínek v existujících společenských institucích - v průmyslové sociologu, ve výzkumu motivace, trhu a*vcřcjného mínčni.
Jestliže daná forma společnosti je a zůstává pro teorii a praxi ultimativem referenčním rámcem, pak na tomto druhu sociologie a psychologie není nic nesprávného. Je humánnejší a produktivnčjtí mit vztahy mezi osazenstvem a vedením podniku na dobré úrovni než na špatné, mít pracovní podmínky pfíjfmné než nepříjemné, mít harmonii namísto konfliktů mezi přáním zákazníků a potřebami obchodu a politiky.
Avšak racionalita tohoto druhu společenské védy se jeví v jiném svélle, jesiliže se daná společnost, tvořící vztahový systém, stává předmétem kritické teorie zaméfené pravé na strukturu léto společnosti, která je přítomná ve všech jednotlivostech a podmínkách a určuje jejich mfsto a funkci. Pak se stává zřejmým její ideologický a polilický charakter a vypracování přiměřených kognitivních pojmů vyžaduje překračovat hranice klamné konkrétnosti pozitivistického empirismu. Terapeutický a operacionální pojem se stává falešným do té míry. jak izoluje, atomizuje a v rámci represivního celku upevňuje fakta a přitom přijímá lermíny tohoto celku jako termíny analýzy. Metodologicky požadovaný překlad obecného do operacionálního pojmu se pak stává represivním omezením myšlení.1*
07
Za pri k l,i>1 volím . .kla«ickŕ" dílo průmvilovC «■ocmWgic: studií oprecov-níth pomerec-h V h a »t horns k ýe h podnicích Western fclcclrií Company. Jde o slarou studii, ktcrä byla provedena a*i před Čtvrt stoletím. Mciotly *e od tc doby vetke vytříbily. Struktura a funkcí se víak podle mého navoní nezmínily. Mimo lo zatím tento systém pronikl nejen do (iných odvetví' spolcÄnskŕ vedy a do filozofie, nýbrž pŕiípíl lake k tomu. Je byly zformovány lidské subjekty, jjmižse zabývá. Operacionální pojmy fofr do metod zlepšené sociální kontroly: stávají se částí védy o vedeni podniku, oboru mezilidikých vztahů. V práci Lahor Looks ai Labor můžeme eist tato slova délníka automobilového průmy*lu:
..Vedeni podniku *e k nail stávce nemohlo připojit, nemohlo nás od ní ani odvrátit prímou mocí. proto studovalo ..pomery'" v ekonomické, společenské a politické oNa«i. aby zjistilo, jak od Mávky odbory odradit."
Při výzkumu stížno*tf dělníků na pracovní podmínky a mzdy, narazili badatelé na skutečnost, ze vítuna z nich byla formulována ve vilách obsahüjicich ..vágní, neurčité výrazy", jimž «házel ..objektivní vztah" k ..obecné akceptovaným méřítkům". Jejich charakteristika se ..zásadné lisí od téch vlastností, které jsou obecné spojovány s obvyklými fakty"2" Jmvmi slovy, ■.tUnosti byly formulovány ve všeobecných tvrzcnfch. jako například ..umývárny jsou nehygienické". ..price je nebezpečná". ..tahfy jsou nízké".
Vedeni principem operacionálního myslení pouítéli se badatelé do takového překládání či nového formulovaní iŕchto tvrzeni, at>y se jejich vágní všeobecnost mohla redukovat na zvláštní znaky, na terminy, které označuji zvláštní situaci, v níž stížnosti vznikly, aby tak líčily „přesné pomery'u podniku". Obecná forma byla odstránená tvrzeními odhalujícími ly zvlá&ní procesy a podmínky, které stížnosti vyvolaly, a pečovalo se o (o. aby se tyto zvláštní procesy a podmínky zménily.
26  V iron) fonfcťiOMlHBil terapeutický a ideologický charakter analýiy ncvyoupuieí je překryt »tsiiikmlobecnom |>0|mú í..iy«ťm'*. .rast*, .jednotlne-. Al".;.fiuihipli kované kometveace". ..funkce") Jmu použitelné Uudné u laid) ..lyilém". který ti totiotag «ybir» za předmět »*r analýzy - od Béjoientl skupiny ti po spďeteoM jako takovou Funkooailni anal? M (usiivj omeuna na zvoleny' lyWtn. jenř Um vůbec neM predmétem kritické analyry překračující n»eře ivuřrau vntitra k dejinnému kO0tiftuu. v nřml se jeho funkce a dyilunk» «avají lim. Cim )>ou. Funkcionální teorie tak rotfJhnje Nud ipitnc postavené abttraklfltMi. ObcCno*» ivyCh pointů doubujt praví abstrahovaním od kvalľ. kteří re tyxému dfUjí syne« hutonclý a propOfcUji feno funkcim t dyvfunktlio knticko-iriniíendíntíbit vvfnaRi
27  Clilty pocharrjí r Roeihii*ber|ei and Didoon. «an^ce-wn/ art Ott Wofat. <C*m-bridfe. Harvard University Press.!«?) Vü vjnikspadnkusl in: Loren Bariu. Pie Stna*'< pfPoHYr A Hittoryofthr l.'ttofSoeUdSíictfrin A"f'ican Industry (Middlctown. VYcUevtn Univcrary Preu. I960), kapitola 5 a 6.
28  Rocihlabergel and Dickson, loe.cil . v 255 B
Napííkl-d tvrzeni „umvvárny j*>u nehygienické" bylo přeloženo do vély „oři tč a ti pfílcíitowi j*cm sel do umyvárny a na umývadlech bylo trochu Spínv". DOUnÜky pak uká»ly. že za to. „ve značné míře může nedbalost néktcrvch zaméstancu"; byla vytvořena kampaň proti odhazování papírových odpadků a plivání na zem a podobné a ke stálé službr v umývárnách byli určeni zvláštní zřízenci. „Tak bylo pře interpretováno mnoho stížností a lo dalo podnít k provedení nápravy".211
Jiný pflilad: délník B udélá obecné prohlášení. íe kusové tarify za jeho práci jsou pfilii nííké. Z interview vysvítajíc „jeho žena je v nemocnici a on má starosti se zaplacením úítu lékařům. V tomto případ* existuje latentní obsah stížnosti ve skutečnosti, že v důsledku nemoci jeho ženy mzda délníka B nestačí i»a vyřizování jeho běřimh finančních povinnosti. "x
Takový překlad významné tnéni^mysl faktické váty. Nepřeložení tvrzeni formuluje obecnou okolnost v její obecnosti („mzdy jsou přihS nizké"). Formulace nepostihuje zvláštní stavy ve zvláStni tovární a zvláštní siťuaci dělníkovu. V léto obecnosti, a jen v ní. vyjadřuje tvrzeni íiríí obžalobu, která chápe zvláštní případ jako manifestaci obecného stavu a dává na srozuménou. že tento stav nelze zmínit zdokonalením dřívíjSího.
Nepřeložený výrok tak obnovuje konkréíni vztah mezi zvláštním případem a celkem, jehož je případem - a lento celek zahrnuje pomíry mimo příslušnou práči a továrnu, mimo osobní situaci. Tento celek je v příkladu odstranén a pravé tato operace umožňuje léčení. Dílník si toho nemůže být vídom, pro níj má asi jeho stížnost ve skutečnosti onen partikulární a osobní smysl, který překlad objevuje jako její ,.latentní obsah". Jím používaná feč pak prosazuje svou objektivní platnost proti jeho vědomi - vyjadřuje pomíry, které /sou. i když ne „pro neho". Konkrétnost zvláštního případu dosažená překladem je výsledkem řady abstrakci od jeho skutečné konkrétnosti, která «istuje v obecném charakteru případu.
Překlad převádí obecný výrok na osobní zkušenost délníka. ktery ji získává, přestává vsak v tom bod*, v nímž se začne individuální délnik cítil jako „dčlník" a jeho zaměstnání se začne jevit jako „zamestnaní" délnické třídy. Je nutní upozornit na to. že se badatel operacionahsta ve svých převodech fídi pouze procesem skutečnosti a pravdepodobné překlady délníka samotného'-' Zadržená zkušenost není jeho dílem a není jeho úlohou myslet ve smyslu kritickí teorie, nýbrž Skolit dozorce „v lidstéjiích a účinnéjiich metodách" zacházeni s dělníky" (neopcracionálni je jen výraz „lidský"' a jen ten policbujc analýzu).
29 Tamieí. S-2S6. W Tamtéž. S.26T. 31 L.C., ».Vlil.
99
Proioíe se vsak manažerský způsob myJlcní a zkoumáni rozšiřuje na jiné dimenze duchovních snah, jsou jím vykonávané služby stále méné oddělitelné od jeho vedecké platnosti. V této souvislosti má funkcionalizace opravdu terapeutický efekt. Když už je jednou osobni nespokojenost izolována od obecného neštěstí, když už jsou jednou obecné pojmy, které M »emu lunkcionalizování staví na odpor. rozpustený ve svých zvláštních znacích, pak se případ stává Icčttclným a snadno zvládnutelným.
Tento případ zůstává sice případem nééeho obecného - žádné myšleni se bez univerzálu neobejde - avšak způsobem, který se velice liíí od toho, co se v nepřeloženém výroku myslí. Když jsme se poprvé podívali do jeho Ičkařských učiů. fji«tili jsme: délník B uzná. že - obecné řečeno - jeho mzda není pfíliS nízká a tvrdá je ]cn vzhledem k jeho individuální situaci (která se může podobat jiným individuálním situacím). Jeho pfípad byl subsumován pod jiný druh - pod druh osobní nouzové případy. Není již ..délníkem" nebo ..zaměstnancem" (plísluínlkem určité tříďyj. nýbrž délnikem nebo zaměstnancem B v hawthornském závode Western Electric Company.
Autoři práce Management and the Worker si byli této implikace zcela vřdomi. Říkají, že jednou ze základních funkcí, která musí být v industriálni organizaci vykonávána, je ..specifická funkce personální práce", vyžadující, aby >e při řešeni vztahů mezi zamésinaváleli a zamestnaná ..pomýšlelo na 10. co si jednotlivý zamestnanec představuje jako délnfk. prožívající jedinečný osobni život, nebo jako zamestnanec, zaujímajte! v továrne zvláštní pracovní místo, které jej přivádí do styku se zvláštními osobami ft skupinami osob . . .** Naproti tomu autoři odmítají jako neslučitelný se ..specifickou funkcí personální práce" ten postoj, který se orientuje na . .průmérného" nebo typického zaměstnance nebo na to. „co si představuje délník vůbec."52
Tyto příklady můžeme shrnout tak. že proti původním výrokům postavíme funkční formu jejich překladu. Výroky v obou formách nebereme vážné a problémy jejich verifikace necháváme stranou.
1) „Mzda je příliš nízká." Subjektem vety je „mzda", ne zvláStní odména zvláStní činností se zabývajícího zvláštního pracovníka. Je možné, že človék. který' takto vypovídá, mysli jen na svoji individuální zkušenost, avšak ve forme, v niž svou výpovéď či ni. hranice této individuální zkušenosti překračuje. Predikát ..přilit nízká" je vztahové adjektivum, jehož vztah k oné vété není uveden - příliš nízká pro koho nebo pro co? Tímto subjektem vztahu může být opét individuum, které vypovídá, nebo jeho pracovni kolegové, ale obecné substantivum (mzda) je nositelem celého, včtou vyjadřovaného, myšlenkového pohybu a jiným Čásicm vély umožňuje, aby se na tomto všeobecném charakteru podílely. Samotný vztah
Í2 Lact! ,í J'l
,i.i
zůstává neurčen - „příliš nízká všeobecné" nebo ..příliš nízká pro každého. který', jako mluvci, mzdu přijímá". Tato veta je abstraktní. Týká se obecných pomérů, které nemůže nahradit žádný zvláStní připadl její smysl je vůči každému individuálnímu případu „tranzitivní". Veta ve skutečnosti vyžaduje „překlad do konkrétni souvislosti", ale takové, v níž nemohou být obecné pojmy určeny néjakou zvláStní řadou operaci (jako osobním životopisem dělníka Ba jeho špeciálni funkcí v závode Z). Pojem ..mzda" se vztahuje na skupinu ..příjemců mzdy" a integruje vSechny osobní životopisy a speciální práce v konkrétnč-obecné.
2) „V důsledku nemoci jeho ženy jsou okamžité příjmy délnika B nedostatečné k uhrazeni jeho bežných vydáni." V tomto překladu (1) je nutné zménit subjekt. Všeobecný pojem ..mzda" je nahrazen ..okamžitými příjmy délnika B", výraz, jehož smysl je pinč určován zvláStní řadou operací, které délnfk B provádí), aby pro svou rodinu zabezpečil obživu, odiv. bydleni, léky aid. „Tranzitivnost" smyslu je odstránená; seskupení „příjemce a mzdy" díky zařazení subjektu „mzda" zmizelo a to. co zbylo, je jen zvláštním případem, který' oloupen o svůj tranzitivní smysl, je přístupný pro akceptovaná méfitka jednáni podniku.
Co je na tom nesprávného? Nic. Překlad pojmů a vity jako celku je potvrzen skutečností, k níž se badatel obraci. Terapie je účinná, protože továrna Či vláda si může dovolit vzít na sebe aspoň valnou část nákladů, protože jsou na to připraveny a protože pacient chce, aby byl léčen způsobem slibujícím úspech. Vágni, neurčité, obecné pojmy, které vystupovaly v nepřeložené stížnosti, byly ve skutečnosti zbytky minulosti: jejich přežíváni v jazyce a myileni bylo ve skuiečnosli brzdou (i kdyi malou) porozumení a spolupráce. Pokud operacionální sociologie a psychologie přispívaly k mírném' nelidských pomérů. stály na strané duchovního i materiálního pokroku. Ale svčdčí též o ambivalentní' racionalité pokroku, která se uspokojuje svou represivní moci a je represívni ve svém uspokojení.
Odstraňováni tranzitivního smyslu zůstává rysem empirické sociologie. Je charakteristické dokonce pro velký počet studii, které nejsou určeny k tomu. aby v nijakém partikulárním zajmu plnily terapeutickou funkci. Výsledek: když je jednou ..nerealistický" nadbytek významů odstranén. pak je výzkum sevřen v mezích, v nichž etablovaná společnost svá tvrzení potvrzuje nebo je prohlašuje za neplatná. Na základe své metodologie je tento empirismus ideologický. Abychom jeho ideologický charakter zvýraznili, podívejme se na studii o politické aktivite ve Spojených státech.
Ve své stati Tlak konkurence a demokratický souhlas chtéjl Morris Janowitz a Dwaine Marvick „zhodnotit míru. v níž jsou volby skutečným výrazem demokratického procesu". Takové hodnocení zahrnuje, aby byl volební proces posouzen . .s ohledem na požadavky uchováni demokratické společnosti", a to opét vyžaduje definici slova „demokratické". Autoři dávají na výbír dvé alternatívni definice, „mandátovou" a „konkurenční" teorií demokracie:
101
rilliHliliť MriÉ, Kj.thí původ ikvl v kluicke koncepci demokracie. I»-Hduj(. «by proč« rcpfcicmnce vychaiel / jame onry»mneho portu direktiv, kicrt vohci ukládají *vym uUiupcúm Volh» je pohodlným ípůtobem pttee a metodou k ujiftcnf loho. aby pfe<*"avi!elť plniti direktivy ukladane volicí.""
Nuíc lenio „předsudek" byl „předem odmítnut jako nerealistický, protože předpokládal vyváženost artikulovaného minéni a ideologie pfi volební kampani, jaká se s nejvčtíi pravdepodobnosti ve Spojených státech nevyskytuje". Tolo opravdu otevřené konsiaiování skutečnosti )e Jaksi mimino utésujícim pochybováním o tom, zda „taková úroveň artikulovaného minŕni u nejakých demokratických voličů od doby rozšírení hlasovacího ptává v devatenáctém století existovala". Na každý pád autofi místo odmítnutého předsudku akceptují ..konkurenční" teorii demokracie, podle niž je demokratická volba procesem. ..v némž jsou vybíráni a odmítáni kandidáti", kteří se „jako konkurenti ucházejí o veřejný úřad". Aby byla tato definice skutečné operacionální, vyžaduje „kritéria", na jejichž základe lze charakter politické konkurence odhadnout. Kdy vede politická konkurence k „procesu konsensu" a kdy k „procesu manipulace"?
Nabízena jsou tři kritéria:
1)  Demokratickí volba vyžaduje konkurenci mezi protikladnými kandidáty, z celého volebního okresu. Moc voliťů pochází z jejich schopnosti volit aspoň mezi dvéma konkurenčními kandidáty, z nichž jednomu je dávána rozumná šance na vitéxství
2)  Demokratická volba vyžaduje, aby se obé (!) strany stejné snažily udržet si etablované volební okrsky, získat nezávislé voliče a prebehlík) od opozičních stran.
3) Demokratická volba vyžaduje, aby obé (!) strany usilovaly energicky o vítězství v probíhajících volbách; ale ať už vyhrají nebo prohrají, musi usilovat o to. aby se jejich šance na úspéch v nejbližších a následujících volbách zvýšily . . ,M
Myslím, Že tyto definice postihuji dosti přesné skutečný slav včel v amerických volbách v roce 1952. které jsou předmélcm analýzy. Jinými slovy, kritéria k posouzení daného stavu jsou kritérii poskytovanými, nebo (protože jsou lo kritéria dobře fungujícího a pevné etablovaného společenského systému) prosazovanými daným stavem. Analýza je „uzavřena", dosah souzeni je omezen na souvislost faktů, která vylučuje posuzováni té souvislosti, v níž jsou fakta vytvářena, a to člověkem, a určována podle významu, funkce a vývoje.
Na základe toholo vztahového rámce se výzkum pohybuje v kruhu
a potvrzuje sám sebe. Jestliže je slovo „demokratické" definováno v uza-
' vřených, i když realistických pojmech skutečného volebního procesu, pak
.» H.Eutau.SJ. EMenveld.M. I«í»witz (cds.). Pollätol Bekovu». Glencoc Frte Ptt« IV». fclTS. .« Tamiei.*  2H>.
11)2
,c tento procei demokratický, ať)e výsledkem vyíkumu cokoli. Operacionální vztahoví rámec samozřejmí jeítí dovolme rozlriovai mezi souhlasem a manipulaci (dokonce toto rozlisovaní vyžaduje); volby mohou byt více nebo méné demokratické, a to vždy podle zjistčného stupni souhlasu a manipulace. Autoři dospívají k záveru, že pro volby v roce 1952 byl „charakteristický proces ryzího souhlasu ve véisi míře, než jakou by mohly obsahovat impresionistické odhady"" - i když b> bylo „závažným omylem" přehlížel „meze" souhlasu a popírat existenci manipulačního nátlaku". Za loto sotva wsvétlující zjisténi nemohla operační analýza postoupit. Jinými slovy, unikala jí rozhodující olázka. zda samotný souhlas nebyl dílem manipulace - otázka, která je do značné míry oprávnená aktuálním stavem véd. Analýza si ji nemůže klást, protože by to překračovalo její pojmy smérem k tranzitivnímu smyslu - smírem k pojmu demokracie, který' by volby ukazoval spise jako omezený demokratický proces.
Takovým neoperacionílnim pojmem je pravé ten. který' autoři odmítají jako ..nerealistický", protože definuje demokracii výslovné jako pevné vyznačenou kontrolu reprezentace voliči - kontrolu lidem jako znak suverenity lidu. A tento ncopcracionalni pojem nepřichází v žádném prípade z vnéiíku. Není smyšlenkou, fantazii nebo spekulací, nýbrž určuje dčjmnou intenci demokracie, poméry, pro nčž byla demokracie vybojována a které je stále jefitč třeba obnovovat.
Mimo to je tento pojem ve své sémantické exaktnosti neomylný, protože znamená přesné to. co říká. že ve skutečnosti jsou to voliči, kteří svým zástupcům ukládají direktivy a ne zástupci voličům, nebof voliči vybírají a volí své zástupce. Autonomní voliči, osvobození od „indoktrinace" a manipulace, by vskutku byli na „úrovni artikulovaného mínění a ideologie", a není pravdepodobné, že by lo odhalili. Proto musi být tento pojem odmítnut jako „nereálný" a fakticky převládající úroveň minční a ideologie musí platit jako to, co předepisuje sociologické analýze platná kritéria. A jestliže indoktrinace 3 manipulace dosáhly stupne, na némž se stala panujto' úroveň rnínénl úrovní nepravdy a skutečný stav věd již není poznáván jako to. co je, pak se analýza, která je metodicky nucena odmítat tranzitivní pojmy, sama napojuje na falešné vedomí. Ideologický je pravé její empirismus.
Autoři si lento problém dobře uvédomuji. „Ideologická rigidita" představuje při posuzování stupné demokratického souhlasu ..důležitou implikaci". S kým se vsak souhlasí? Přirozené s politickými kandidáty a jejich politikou. To vsak nestačí; nebol pak by se i souhlas s fašistickým režimem (a o rytím souhlasu s takovým režimem se dá mluvil) chtél stát demokratickým procesem. Musí být ledy zhodnocen samotný souhlas - jeho obsah.
35  Tantcl.<:*4
36  Tamtí!. i, as
103
cíle, ..hodnoty" - a zdá se. že tcnlo krok zahrnuje tranzitivní charaktei významu. Takový „nevídecký" krok lze vsak odmítnout. jestliže hodnocená ideologická orientace neni míim jiným než orientaci obou existujících a ..efektivní" si navzájem konkurujících stran, k niž přistupuje ..ambivalentne neutralizovaná" orientace voličů*7.
Tabulka, na níž jsou zaznamenány výsledky hlasování podle ideologické orientace, ukazuje tři stupni svázanosti se stranickými ideologiemi demokratů a republikánů a ..ambivalentní a neutralizované" názory*8. Samotní existující strany, jejich politické praktiky a machinace předmětem dotazováni nejsou, stejní jako skutečný rozdíl mezi nimi v nejdůležitějších otázkách (jako například atomová politika a totální válečná připravenost).
[otázkách, jež se zdají být pro hodnocení demokracie podstatní, pokud analýza neoperuje pojmem demokracie, který' pouze shrnuje rysy etablova-__ne formy demokracie Takový operacionální pojem není předmčtu výzkumu zcela nepřiměřený. Ukazuje dost jasné na kvality, které od sebe v současné periodé odlisuji demokratické a nedemokratické systémy (například účinná konkurence mezi kandidáty, kteří reprezentují různé virany; svoboda voličů při rozhodování mezi témito kandidáty); tato přiměřenost vsak nestačí, jestliže má být teoretická analýza hlubší a jiná než pouze deskriptívni - jestliže spočívá v tom chúpai skutečnosti. poznával je. jaké jsou. co znamena/í pro ly. jimž jsme je předložili jako íakta. a kteří s nimi musí žít. Ve společenské teorii znamená uznávání skutečností jejich kritiku.
Operacionální pojmy přitom nestačí ani k popisu fakt.
Postihují pouze jejich určité aspekty a segmenty, které, jsou-li považovány za celek, připravují popis o jeho objektivní, empirický charakter. Jako příklad chceme uvést pojem ..politická aktivita" ve studii Juliana L. Woodwarda a Elmo Ropera Politická aktivita amerických obránit". Autori podávají ..operacionální definici výrazu .politická aktivita' ". která se skládá z ..píti způsobů chování": 1) účasti na volbách: 2) podpory možných nátlakových skupin . . .; 3) uzavíráni přímých osobních kontaktů se zákonodárci: 4) podílení na siranickopolitické činnosti . . .: 5) účast v obvyklém Sířeni politických názorů ústním podáním . . .
JKié se zde jedná o ..kanály možného vlivu na zákonodárce a vládni úředníky", může však jejich míření skuteční postihnout „metodu odlišeni tich. kteří jsou v politických otázkách národa relativní aktivní a tich, kteří jsou relativní inaktivni?" Jsou v nich obsaženy takové zásadní aktivity ..v relaci k národním zájmům" jako technickí a ekonomické kontakty mezi vedeními koncernů a vládou a mezi samotnými klíčovými koncerny? Jsou
(7 Tanuti, s. 280. W Taeniťl. »  I* on J9 Tanuti, s   133.

104
zde obsaženy formulace a siření ..nepolitických" názorů, informaci a zábavy \elkými reklamními mŕdii" Bere se v úvahu velice odliiná politická váha různých organizací, které zaujímají stanovisko k veřejným otázkám?
Jestliže je odpovčď negatívni (jak myslím), pak nejsou fakta politické činnosti popisována a zjBfována pfímiření. Mnohá, a jak si myslím, konstitutivní a určující fakta zůstávají mimo dosah operacionálního pojmu. A na základe tohoto omezeni- metodologickí ho odmítání pojmů tranzitivních, kteří ukazuji fakta v pravém svítíc a pojmenovávají je jejich pravým jménem - bráni deskriptívni analýza skutečnosti jejfmu postižení a stává se elementem ideologie, ktecá tyto fakly popírá. Tím. že proklamuje existující společenskou skutečnost jako svou vlastní normu, upevňuje tato sociologie v individuích ,,bezvércckou viní" v realitu, jejiž obétl se stává: „Z ideologie nezbývá nic, než uznáni toho, co je - modelu chováni, který se podřizuje ohromné moci etablovaných pomérů"*\ Proti tomuto ideologickému empirismu tvrdí znovu svou pravdu jeho přímý protiklad: ..To. co je. nemůže být pravdivé."41
«0 Theodot W  Adorno. ..Ideologie", in: Kun Lenk (cd.) Idtoiopt. (Neuwied 1961). *. 262 i).
41 Eni« Bloch. nibioptoK*, Cmnäfrugm I. (Frankfurt 1961). *.«.
105
JEDNOROZMĚRNÉ MYŠLENÍ
^
5. NEGATIVNÍ MYSLENÍ: PORAŽENÁ LOGIKA PROTESTU
..To. co je. nemůže být pravdivé". Pro nasc vycvičené uíi a oči je toto tvrzení lehkovážné a sméiné a stejné neslýchané jako ono druhé, které fiká. jak se zdá, opak: „To. co je skutečné, je rozumné." A pícce obé tvrzeni, když se na nč podíváme z hlediska tradice západního myílcni. v provokatívne zkrácené forme vyjevují tu ideu Rozumu« jíž se logika oné tradice nechala vést. A navíc vyjadřuji týl pojem, totiž antagonistickou strukturu skutečnosti a myslení, které se snail tuto strukturu pochopit. Svít bezprostrední zkušenosti - «ft, v némí se nalézáme a v némž Žijeme - muti být pochopen, transformován, dokonce i zničen, aby se mohl stát tím. člm skutečné je.
V rovnici: Rozum = Pravda ■ Skutečnost, která spojuje subjektivní a objektivní svft v antagonistickou jednotu, je Rozum destruktivní silou. ..silou negativního", lako Rozum teoretický a praktický řjislujc pravdu lidí a véeí - to znamená podmínky, v nichž še lidé a véci stávaj! tím. Čim skutečné jsou. Pokus ukázat, ře tato pravda teorie a praxe není subjektivní, nýbrž objektivní podmínkou, byl prvotním zájmem západního myslení a prvotní příčinou vmiku logiky - logiky ne jako zvládni filozofické discipliny, nýbrž jako způsobu myslení, schopného postihovat skutečné jako rozumné.
Totalitní univerzum technické racionality je poslední transformací ideje rozumu. V této a následující kapitole se pokusím definovat nékteré hlavní stupnč vývoje této ideje - proces, kterým se siaJaJogjka hjgikou panstvy Taková ideologická analýza může k porozumení reálného vývoje přispěl tehdy, když se soustfeduje na spojování (t rozdílovánl) teorie a praxe, myšlení a jednání v dějinném procesu - na rozvíjeni teoretického a praktického Rozumu zároveň.
Uzavřené operacionální univerzum rozvinuté industriím! společnosti s její zarážející harmonií svobody a potlačování, produktivity a destrukce, růstu a regresu je v této ideji Rozumu již předznamenáno jako specificky historický projekt. Technické a pfedtechnické stupné mají jisté společné základní pojmy človŕka a prírody, v nichž se vyjadřuje kontinuita západní tradice. V tomto kontinuu na sebe narážejí různé způsoby myslení: patří k různým způsobům postihovaní společnosti a přírody, jejich organizování a ménéni. Stabilizujíc! tendence se střetají s destruktivními prvky Rozumu.
las
sila poíitivnlho myslení se silou myslení negativního, až konečné vymoženosti rozvinuté industriálni civilizace vedou k triumfu jednoroímérné skutečnosti nad viem» rozpory.
Tento konflikt sahá až k samotnému původu filozofického mvslcnl a názorné je vyjádřen v protikladu mezi Platónovou dialektickou logikou a formální logikou Aristotelova Organonu. Následující náčrt klasického modelu dialektického myslení snad připraví pro analýzu vzájemné protikladných rysů technologické racionality půdu.
V klasické řecké filozofii je Rozum kognitivní schopností k rozlišení toho. co je pravdivé a co nepravdivé, neboi pravda (a nepravda) je primární podmínkou byli. skutečnosti - a jen na tomto základe vlastnosti propozic. Pravdivý jazyk, logika, odhaluje a vyjadřuje to. co skutečné jest - jako odlišné od toho, co se zdá být (skutečné). Skrře toto srovnáni pravdy a (skutečného) bytí je pravda hodnotou; neboť bytí je lepši' než nebyli. Nebytí neni prosté nic: je potencialitou a ohrožením byt! - destrukci. Boj opravdu je bojem proti destrukci, za .jtáchranu" (SO THEIN) bytí (snaha, která se sama jeví jako destrukční, jestliže zaútočí proti etablované skutečnosti jako „nepravdivé": Sokrates proti aténskému mestskému státu). Pokud boj za pravdu zachraňuje skutečnost před zničením, pravda zavazuje a angažuje lidskou existenci. Je v podstate lidským projektem. Jestliže se Človék naučil vjdét a védét. co skutečné j>', bude jednat v souhlase s pravdou. Epistemologie je sama O sobe etikou a etika je epistemologii.
Tato koncepce odráží zkušenost svéta antagonistického v sobe samotném - svéta. který stůně nedostatkem a negativitou a je neustále ohrožován zničením, ale také svéta, který je kosmem strukturovaným ve shod* s konečnými příčinami. V té míře. v níž zkušenost antagonistického svéta řídí yývoj filozofických kategorií- pohybuje se filozofie v univerzu, které je vnitrné rozdvojeno fdechirtmtni onrotogtque) - je dvojrozmerné. Jev a skutečnost, nepravda a pravda (a. jak uvidíme, nesvoboda a svoboda) jsou ontologický podmínčny.
K tomuto rozlisování nedochází diky přednostem nebo chybám abstraktního myšleni, svými kořeny vézi spß v zakoušeni univerza, na némž se myšleni v teorii a praxi podílí. Toto univerzum zahrnuje způsoby bytí. v némž jsou lidé a veci „skrze sebe" a jako ..oni samotní** a jiné způsoby bytí, v nichí tím nejsou - tj. existují se znetvořenou, omezenou nebo popřenou přirozeností (svou podstatou). Proces bytí a myslení je překonáváním tčehto negativních podmínek. Filozofie má svůj původ v dialektice; univerzum, v némž se pohybuje její jazyk (diskurs). odpovídá na fakta antagonistické skutečnosti.
Jaká jsou kritéria tohoto rozlisováni? Na jakém základe je status „pravdy" přisuzován spííc jednomu způsobu nebo podmínce než druhí-mu, Klasická řecká filozofie spoléhá hlavné na to, čemu se pozdéji (v dost znehodnocujícím smyslu) říkalo „intuice", tj. na formu poznaní, v níž se
llfti
-' mytie ni jarné jen jaku to. co skulecliŕ (ve svých podstatných kvalitách) jest a co je v antagonistické m vztahu k jeho nahodilémi'• hezptostfednimu stavu. Taio jistota miuice se vskutku phliS nelili od karteziánske. Ncni tajuplnou schopností ducha, nezvyklou bezprostřední zkušeností, ani není odvozena z pojmové analýzy. Intuice je spis (předběžným) terminem lakově analýzy - výsledkem melodického duchovního zprostředkováni. Jako laková je zprostředkováním konkrétní zkušeností.
Jako ilustrace může slonil t pojetí podstaty človeka. Jestliže analyzujeme človeka v té situaci, v níž se nachází ve svém univerzu, pak se zdá. že mä urťilé schopnosti a síly umožňující mu vési „dobrý život", tj. Uvol. který je co možná nejvíce osvobozen od úmorné dřiny, závislosti a ohavností. Takového života dosáhnout znamená dosáhnout „nejlepšího života": žít v souladu s podstatou přírody nebo človeka.
Ovsem, to je stále jesle výrok filozofa; on to je, kdo lidskou situaci analyzuje. Podrobuje zkušenost svému kritickému souzeni a to obsahuje hodnotový soud: že osvobozeni od dřiny je lepši než dřina a inteligentní život lepií než hloupý. Filozofie se s limito hodnotami narodila. Védecké myšleni muselo tuto jednotu hodnotového soudu a analýzy rozbít; nebol bylo stále jasnéjií. že filozofické hodnoty nebyly ani pro organizaci společnosti ani pro přetvářeni přírody smčrodatné. Byly neúčinné, nereálné. Již řecká koncepce obsahuje historický element - podstata človeka je jiná v otroku než ve svobodném občanu, jiná v Řekovi než v barbarovi. Civilizace překonala ontologickou stabilitu tohoto rozdílu (aspoň v teorii).
Tento vývoj viak jcité neoslabuje rozlisování mezi podstatnou a nahodilou přirozenosti, mezi pravými a falešnými způsoby existence - jen za předpokladu, že toto rozlisováni pochází z logické analýzy empirické situace a chápe její možnost jakož i její nahodilost.
Pro Platona pozdních dialogů a pro Aristotela jsou způsoby Bytí způsoby pohybu - přechodem od potenciality do aktuality, uskutečňováním. Konečné Bytí je neúplnou realizací, podléhá přeméné. Jeho vznikání je nedokonalé, je proniknuto negativitou. Není tedy Žádnou pravou skutečnosti - žádnou pravdou. Filozofické bádání postupuje od konečného svéta ke konstrukci skutečnosti, která není podrobována bolestnému rozlisováni potencionality a aktuality, překonala svou negativitu a je samá v sobe dokonalá a nezávislá - svobodná.
Tento objev je dílem Logu a Erôta. Oba tyto klíčové pojmy označuji dva způsoby negace; erotické jakož i logické poznání prolamuj« sevření etablované, nahodilé reality a chce stůj co stůj dosáhnout pravdy, která je s touto realitou neslučitelná. Logos a Erós jsou subjektivní a objektivní zároveň. Vzestup od ..nižších" forem skutečnosti k ..vyšším" je pohybem hmoty jakož i ducha. Podle Aristotela dokonalá skutečnost, bůh vábí svét (OS ERÓMENON); on je konečnou příčinou všeho bytí. Logos a Eró* jsou o sobe jednotou pozitivního a negativního, tvoření a ničeni. V přísnosti myslení a pošetilosti lásky spočívá ničivé zříkání se etablovaných forem
110
?ivo«a.  Pravda prťivářt způsoby myílcni a e*í*icncc    Rozum a svoboda konverguji.
Tato dynamika má víak své imanentní meze do lé míry. jak se zdá být antagonistický charakter skutečnosti, její rozlamování na pravdivé a nepravdivé způsoby existence nezmeníte lnou ontologickou podmínkou. Jsou způsoby existence, které nemohou být ..pravdivé" nikdy, protože nemohou nikdy v realizováni svých potencialit ustát, spočinout v plaienosti bytí. V lidské skutečnosti je Um všechna existence, která se vyčerpává v obstaráváni svých nutných podmínek, existenci ..nepravdivou" a nesvobodnou. To pochopitelné reflektuje ontologický stav společnosti, založený na tvrzení, že svoboda je neslučitelní s Činnosti zabezpečující životni potřeby, že tato činnost je ..přirozenou" funkci zvláštní třfdy a že poznání pravdy a pravdivá existence zahrnují svobodu od každé dimenze takové 6nnosii. To je ovsem předtechnická a aniitechnická konstelace par txccllence.
Skutečná dé líci čára mezi přcdiechnkkou a technickou racionalitou viak ncni déllcí Čarou mezi nesvobodnou a svobodnou společností. Společnost je stále jesle organizována tak. že zabezpečování životních potřeb pohlcuje veSkerý čas a je celoživotním zamestnaním zvláštních sociálních tříd. které jsou v dUsUdku toho nesvobodné a lidská existence je jim znemožňována. V tomto smyslu stále jeSté platí klasické tvrzení, podle néhož je pravda neslučitelná se zotročovaním společensky nutnou prací.
Klasický koncept implikuje tvrzeni, že pokud vládne toto zotročeni, musí zůstat svoboda mydlení a projevu třídní výsadou. Neboť mvUcnf a jazyk patři myslícímu a hovořícímu subjektu, a jestliže jeho život závisí na plnéní uložené funkce, jejich požadavků - závisí tedy na tčeh. kteří tyto požadavky kontroluji, Délíeí Čára mezi pfedtechnickým a technickým projektem spočívá spise ve způsobu, jak je organizováno podřizování se životním nutnostem - ..zajislénf živobytí" - i v nových způsobech svobody a nesvobody, pravdy a nepravdy, které léto organizaci odpovídají.
Kdo je podle klasické koncepce subjektem, chápajícím ontologické založení pravdy a nepravdy? Je jím pán čisté kontemplace (theoria) a pán praxe řízené teorií, to znamená filozof jako státník. Ovsem pravda, kterou zná a vykládá, je potenciálne přístupná každému. Veden filozofem je otrok v Platónové Menóna schopen pochopit pravdu geometrického axiomu, tj. pravdu skrytou za zménou a rozkladem. Ale protože je pravda stejné stavem Bytí jako stavem myšleni a v jednom manifestuje a vyjadřuje druhé, zůstává přistup k pravdé pouhou potenciálnou, pokud človek v pravdé a s pravdou nežije. Tento způsob existence je vsak otrokovi uzavřen - a každému, který musí trávit svůj Život obstaráváním životních nezbytností. Ztohoplyne.Žckdyby lidé nemuseli trávit svůj život v říši nutnosti, byla by pravda a pravdivá lidská existence v přísném a skutečném smyslu uiiver;dlnf Filozofie zkoumá rovnost lidí, současné vsak konstatuje faktické popření rovnosti, neboť v daných podmínkách je obstarávání životních nezbytnosií celoživotním zamestnaním vŕtiiny, a to nezbytné
111
must být obstaráno a uspokojeno, neboť líni je pravda (která je svobodou od materiálních nezbytnosti) podmitiéna.
Historiek» bariéra tak brzdí a zkresluje tázání po pravdé; společenská dělba práce se povyšuje na ontologickou podmínku. Jc%thíe pravda předpokládá svobodu od driny a jestliže je tatd svoboda ve společenské realite výsadou menšiny. pak realita lakovou pravdu připouští jen přibližné a jen pro privilegovanou skupinu. Temo stav odporuje univerzálnímu charakteru pravdy, která definuje a ..předepisuje" nc)cn teoretický cíl. ale i nejlepší život človéka jako Človeka, při respektováni jeho podstaty. Pro filozofii je tento protiklad neřešitelný nebo se jako protiklad nejeví.
Cože struktura otrokárske a nevolríické společnosti znemožňuje této ofii její iranscendovánl. Tím nechává nezvládnuté dejiny za sebou a povznáší pravdu bczpeCné nad dejinnou skutečnost. Tam zůstává pravda nedotčená, ne jako vymoženost nebe nebo v nebi. nýbrt jako výkon myšlení - nedotčená, protože vyjadřuje celým svým pojmem poznaní, ze ti. kteří tráví svůj život zajišlováním denního chleba, nejsou s to žil jako lidi. Ontologický pojem pravdy je v cením logikv. která může sloužit pro před t ech nickou racionalitu jako model. Je to racionalita dvojrozmerného umver/.i i-iřvkj ídiskursu), který kontrastuje s jednorozmernými způsoby myšleni a chovám, jež se vyvíjejí při realizování technického projektu.
Aristoteles používá termínu ..apofanlický logos", aby vyjvedl zvláštni typ logu (řeč. komunikace) - toho typu. který odhaluje pravdu a nepravdu a je ve svém vývoji určován rozdílem mezi pravdou a nepravdou (De Interpretation* - 16b-17a). Je logikou soudu, ale i emfaiickém smyslu (soudního! právního výroku: P je připisováno S, protože a pokud k S patří jako vlastnost tohoto S; nebo P je S upíráno, protože a pokud k S nepatří: aid. Od této ontologické báze postupuje aristotelovská filozofie dále k zakládáni ..čistých forem" všech možných pravdivých (a nepravdivých) výroků: stává se formální logikou soudu.
Když Husserl opít oživil ideu výrokové logiky, zdůrazňoval její původní knitckou inienci. A tu spatřoval pravé v ideji logiky soudu - to znamená ve skutečnosti, že myšleni nemá co do řínční přímo se jsoucím samotným (das Seiende selbst), nýbrt spßc s ..preiencemi"'. s výroky o jsoucím. Husserl vidí v této orientaci na soudy omezeni a předsudek týkající se úlohy a dosahu logik>
Klasická idea logiky vsak ukazuje ontologický předsudek - struktura soudu (vety) se týká rozštěpené skutečnosti. Jazyk se pohybuje mezi zkušeností o bytí a nebytí, podstate 3 faktu, vznikáním a zanikáním, potencionalitou a aktualitou. Aristotelovské organon abstrahuje z léto jednoty protikladů obecné formy vety a jejich (správné 6 nesprávné)
I Hrali. Formale und Tr**iztndt*idU Lopk. (Halle 1929). i*  s « n. a 115 o.
112
vazby; rozhodující části léto logiky však zůstávají poznamenány aristotelovskou mciatyzikou."
Před touto formulaci nacházela zkušenost rozštípeného svita svou logiku v Platónové dialektice. Zde jsou metodicky otevřeny pojmy ..bylí". ..nebytí", „pohyb". ..jedno a mnohé". ..identita" a „rozpor', zůstávají dvojznačné a nejsou zcela definovány. Mají otevřený horizont, celé významové univerzum, které se v procesu komunikace samo postupní strukturuje, není však uzavřeno. Vély jsou přednášeny, rozvíjeny a zkoumány v dialogu, v nčmž je partner veden k tomu. aby normálne bez ptaní přijímané univerzum zkušenosti a jazyka přenesl do nové jazykové dimenze (diskursu). Jinak je partner v dialogu svobodný a diskurs se obřad na jeho svobodu. Má jít za hranice toho. co je mu dáno - zcela stejné jako za né jde mluvčí ve své vélé o výchozí konstelaci pojmů. Tyto pojmy mají mnoho významů, protože poméry. na néž se vztahuji, mají mnoho stran, implikací a účinků, které nemohou být odlišeny a určeny. Jejich logicky vývoj odpovídá procesu skutečnosti neboli vč-ci samotné (Sache selbst). Zákony myslení jsou zákony skutečnosti nebo se spíše jimi stávají, jakmile myslení pochopí pravdu bezprostřední zkušenosti jako projev jiné pravdy, která je zkušeností pravdivých forem skutečnosti - ideji. Rozpor lak existuje spíš jako korespondence mezi dialekiickým myslením a predmetnou zkušeností: pravdivý- soud neposuzuje tulo skutečnost svými vlastními popisy, nýbrž pojmy, kteté směřuji k rozvráceni skutečnosti. A v tomto rozvrácení dospívá skutečnost ke své vlastni pravdé.
V klasické logice byl soud. který' původné vytvářel jádro dialektického myšlení, formallzován ve forme vety ,.S je p". Avšak tato forma základní dialektickou tezi konstatující negativní charakter empirické skutečnosti spíše zakrývá, než aby jej vyjevovala. Souzeni podle své podstaty a idejí, existují lidé a véci jako néco jiného, než co jsou; myšleni je ledy v rozporu s lim. co je (dáno) a klade svou pravdu proti pravdé dané skutečnosti. Pravost nazíraná myslením je idea. Jako taková je pravda, ve smyslu dané skutečnosti. ..pouhou" ideou. ,,pouhou" podstatou - potencionalitou.
Podstatná potencionalita je viak jen jedna z mnoha možností, kieré jsou v daném univerzu jazyka a jednání obsaženy; je to ovsem potencionalita zcela jiného ladu. Její realizace vede nulnč k rozvráceni etablovaného řádu; ne bot pro myšlení v souladu s pravdou je závazné existoval v souladu s pravdou. (U Platóna jsou extrémními představami, které toto zničení znázorňují, smrt jako začátek života filozofa a násilné osvobozeni z pekla). Bořivý charakter pravdy tak ukládá myšlení imperaiivistickou kvalitu. Logika se soustřeďuje kolem soudů, které jsou jako dokazující vety imperativ-)- - predikativ „jest" implikuje ..má býr.
2 CmI Praml. Gnehitfut der Lopk im Abtndtamdr. (DinnM** 1957). Baftd I, ».135.211 K aiiumcniu proti léto interpieuci vir i 116.
113
Tcnio rozporuplný. dvojrozmerný myílcnkovv' siví není vnitřní formou jenom dialektické lupky, nýbrž veíkeré filozofie, která *e Skutečnosti zmuenujť Vity, které definuji skutečnost, prohlašujíza pravdivé néco. co (bezprostředné) íieniVtitn jsou v rozporu s (im, co je a popírají jeho pravdu. AfiiTiuiti.ní soud obsahuje negaci, která mizí ve íormé vety (S je p). Napríklad ..ctnost je poznáni'": ..spravedlnost je len Slav. v riémž každý vykonáva1 funkci, která je pro jeho povahu nejlrpc vhodná"; ..dokonalé skutečné je dokonale poznatelné". ..verum csi id. quod est"; ..Človek je svobodný**; ..stát je skutečnost rozumu".
Maji-li být tyto vely pravdivé, pak kopula ,jest" konstatuje ..má být", desideratum. Odsuzuje poméry. v nichž ctnost nenípoznáním, v nichž lidé nnyiuméwji ťunkci. pro niž jsou svou povahou nejlépe vybaveni, v nich? nejsou svobodni atd. Jinak řečeno: kategorická forma S-p konstatuje. Se S není S. S je definováno jako néco jiného než samo S. Verifikace vély činí nutným faktický, jako? i myšlenkový proč«; tím. čfm je. se musí S stát. Kategorické' tvrzení se tak méní v kategorický imperativ; nckonsiatuje žádnou skutečnost, nýbrž nutnost skutečnost vytvářa. Mohlo by například znít: Človčk (ve skutečnosti) není svobodný, není vybaven nczcizitelnými privy atd.- ale mfl by }im být. protože je svobodní' v očích bozích, svou povahou 3itl
Dialektické myšleni chápe krílické napéti mezi ..jc-ť* a ..má být" jako ontologickou podmínku, která patří struktuře samotného bytí. Poznáni tohoto sta»u bytí - jeho teorie - je vsak od samého začátku zaméfeno na konkrétní praxi. Když se na 10 podíváme z hlediska pravd). která se zde objevuje faKovaná či negovaná, jeví se samomá dan4 fakta jako falešná a negativní.
Myslení je tedy situací svých objektů vedeno k tomu. aby posuzovalo feiich pravdu v pojmech jiné logiky- jiného univerza diskursu. A tato logika projektuje jiný způsob existence: realizování pravdy se slovech a činech lidi A jestliže tento projekt zahrnují človéka jako..společenskou bytost". poln. má pohyb myslení politický obsah. Sokratův diskurs je tedy potud politickým diskursem. pokud odporuje etablovaným politickým institucím. Hledání správné definice. ..pojmů" ctnost, spravedlnost, zbožnost a poznáni se stává podvratnou záležitostí; nebof intencí téchto pojmů je nová poliš.
Myslení nemá k provedení takové premeny žádnou moc. pokud samo
I!
í »—*-l"JTirrt'1hf nffllrTlrfr Hff ■nlfrrhfrwjilfi ľinfMpm irtiilaflmír
IMml «ad formu »et» metafyzický původ logiky? Sokialo-skr a pfed»okr»tovské mvUen
i»eí oddrlovíní lopkjf od enky. JcmMí y ikutecflc K" 'o. oo je pravdii*. (jogu.
■krsí.pík^.lLio-nc^ihíajronredfliřkukiKAilpciduiníMiom.coomMMeON). Apfccc :.i>oua je pro heřpmitcdm /kutém»! (kteří je pro vtfkou »«Srnu lidi jedinou rtuiciHMÍ) jedinou viiilee™m(. kitrá J«J  Chop výraatn ..je«" by uk vyjadroval dvoircn-mernou strukturu jednoho »<u.
114
neprešlo do praxe, a praví tXStéfMlti od materiální praxe, 7 nil v/nikl.i filozofie, propůjčuje filozofickému mydlení jeho abstraktní a ideologickou k'alitu. D>ky lornnio odštěpení je kriilcké filozofické mvllenl nutnř transcendentní a abstraktní. Filozofie sdílí t utoapstrakino«! s každým rvzím myšlením; nebol skutečné ncm)slí nikdo, kdo n t abstrahuje od toho. co je dáno. kdo nevztahuje fakta k tém faktorům, ktere je vytvofäy, kdo fakta - ve své mysli - neruíí. Abstraktnost je nejvnitrnější Život myšleni. znamení jeho autentičnosti
f:\rsiuji viak abstrakce pravé a falešné. Abstrakce je v dějinném kontinuu dejinnou událostí. Odehrává se na historické půdé a /ůsi.nj spjata se základnou, od niž se vzdaluje, s etablovaným společenským univerzem. Dokonce tam. kde kritická abstrakce dospívá k negaci ctahlo-vančho univerza diskursu. základna v negaci (rozvrácení) přežívá a limituje možnosti nové pozice.
V klasických počátcích filozofického myslení byly transcendující poimv poznamenány převládajícím oddélov ánim dušev ni a telesné práce - etablovanou otrokárskou společností. Platonův ..ideálni" stát otrokařit m uchovává a přetváří, přičemž je organizují » souladu s vRuými pravdami. A u Anstolela ustupuje filozof-král (U néhož Pyly teorie a praxe 1-spojeny) před přednostmi bios iheorerikos. který si může sotva činit nárok na podvratnou funkci a obsah- Ti. ktefí byli vystaveni moci nepravdivé skutečnosti, a proto se jim zdilo, že je vrcholné potřebné ji svrhnout, si s filozofií nic nezačínali. Ta od nich abstrahovala a abstrahuje od nich i nadále.
V tomto smyslu patrí ..idcalismus" k filozofickému myslení svou podstatou,   neboť pojem přednosti   myšleni   (vědomi 1   vyjadřuje   beaňocaosi
•lení v empirickém svété. který je filozofií iranscendován a napravován - v myšleni- Racionalita, jejímž jménem vyslovuje hlozofie ivír %oud>. předkládala onu abstfakini a všeobecnou ..čistotu", kierá |i miumíovala proti tomu svétu. v némž človek musel žít. S výjimkou materialistických ..heretiků" pronikalo filozofické myšleni do trápeni lidské existence jen vzácné.
Je parado*ní. že je to pravé kritická intence filoíofického myšleni, která vede k idealistickému očíslování - kritická inicnce. jež se zaméřujc na empirický svét jako celek a nejen na určité způsoby myslení a chování v ním. Tím. že definuje své pojmy v terminech potencionalii. které patři v podstate k Jinému nidu myšleni a existence, cítí filozofická kritika- že ji překáží skutečnost, od níž se oddélujc. a přechází k tomu. že konstruuje iisi Rozumu, očistenou od empirické nahodilosti. Obé dimenze myslení - podstatné i je vicí se pravdy-již na sc be nepůiobí a jejich konkrétní dialektický vztah se stává abstraktním epistcmologickým nebo ontologickým vztahem. Na místo soudů vyslovených o dflné skutečnosti vystupuji vety. které určují obecné formy myslení, predmety myšleni a vztah)! mezi myslením a jeho předméty. Subjekt myíleni se stává čistou a obecnou formou subjektivity, z níž jsou ixl-tranény všechny zvláštností.
115
Pro takový formální subjekt neznamená vztah mezi ,.0M" a „ME OS" zmenou a trváním, potencionálnou a aktualitou, pravdou a nepravdou již Mdn£ exisienciálnl znepokojení;4 je *p*4 veci 6stč filozofie. Nápadní je protiklad mezi Platónovou dialektickou a Aristotelovou formální logikou.
V  Aristotelove Organonu je sylogisiický ..termín" (HOROSi ,jak oproäén od substancionálniho významu, že plnohodnotnou náhradu u nej představuje libovolné písmeno abeced)- Naprosto se liší od „metafyzického" termínu (rovněž horos). který označuje výsledek definice podstaty, odpovéd na otázku: ..// ES7W7"? Kapp na'rozdíl od Prantla tvrdí. ze ..obe odlišná označeni jsou na sobe zcela nezávislá a íc je Aristoteles sám nikdy nesmeioval", V každém připadá je myslení ve formální logice
i/mano způsobem, který* je zcela odlišný od způsobů Platónových dialogů-
V léto formální logice je myšlení vůči svým pfedmélům indiferentní. Ať
jsou duchovní či télesné. ať *e týkají společnosti nebo přírody, podléhají týmž obecným zákonům organizace, kalkulace a vyvozováni - ovsem jako zastupitelné znaky nebo symboly, pti abstrahování od jejich zvláštní
..substance". Tato všeobecná kvalita (kvantitativní kvalita) je podmínkou zákona a řádu - v logice i ve společnosti - cenou za obecnou kontrolu.
..Všeobecnost myšlenek tak. jak je rozvíjela diskurzivní logika, se ve
skutečnosti pozvedá na fundament panství **
Aristotelova Metafyzika zjišťuje souvislost mezi pojmem a kontrolou: poznání „prvních příčin" je - jako poznání univerzálního - ncjúčimičjšim a ncjjisléjšim poznáním, neboť znát příčiny znamená znát jejich účinek. Pomocí pojmu univerzálního dospívá myšleni k vládé nad zvláštními případy. Avšak nejformalizovanejší univerzum logiky se stále jcilé vtahuje na nejobecnější strukturu daného, prožívaného svéia. ryzí forma je siále jeltj formou obsahu, který formalízuje. Idea formální logiky samotné je ve vývoji duchovních i fyzických nástrojů kontroly a kalkulovaielnosti historickou události. V tomto podnikáni musel človek vytvářet ze skutečné diso-iancc teoretickou harmonii, myilení očišťovat od rozporů a hyposta-roval zjistitelné a zastupitelné jednotky v komplexním procesu společnosti a ptírody.
Za vládv formální logiky je pojem konfliktu mezi podstatou a jevem
4  AI-;. nt>mikl>> mdoroíumŕai: ne»rnm. íc fiap nach dfi Sem a podobné otájt. jiou mho by mil* býi cuucncialnr ajlmavť To. co jt m původu filozofického myiteoí .v/ramite. to mUc na |cho kóno »voj výnum kcI» nrarii * Hrála v-fuaani nenturi být redukovatetni tu myšleni os on ncKhopoon Dfpny iidttva poskyily na ..«Mku hyn~ urůir .Hlfvncd-. a to m iclict kiwnkieinich pojmech, kicir mm brummt prokiraly  Jednou takovou
■li jeicchnolopckc univerzum. K d*UÍ diskusi viz kapitolu6.
5  Erosi Kapp. Grrek faundanvn of Trad/nonet Lopk. (New Vork: Columbu Univcnity
6  M. Hoikheim« a Tb. W. Adoino. &taltknk áti Aii/kUrung. (Amuerdím IW7). 125.
116
postrádate Iný. pokud není vůbec nesmyslný.. .materiální obsah je neutralizován"; princip identity je oddělen od principu sporu (rozpory jsou chybami nesprávného myšlení)- konečné příčiny jsou z logického fádu odstraňovány. Ve svém dosahu a funkci dobře definovány, stávají se pojmy nástroji předvídání a kontroly. Formální logika je tak prvním krokem na dlouhé ceslé k vedeckému myilcní - jen prvním krokem: neboť je nutný jesle mnohem vyšší stupeň abstrakce a matematizace, aby se způsob myšlení přizpůsobil technologické racionalitě.
Metody logického postupu v antické a moderní logice se velice liší. tViak za viemi rozdíly se skrývá stavba univerzální platného řádu myšlení, které je ve vztahu k materiálnímu obsahu neutrální. Dávno před tím. než vznikl technický človek a technická příroda jako objekty racionální kontroly a kalkulace, získal duch schopnost abstraktní zobecňovat. Pojmy, které mohly být organizovány v koherentní logicky systém, bezrozporný nebo s rozpory snadno zvládnutelnými, byly odlišeny od téch. u nichž tomu tak nebylo. Rozlišovalo se mezi všeobecnou, kalkulovatclnou. objektivní a i\ l,'i«ini. nekalkulovatelnou. subjektivní dimenzí myslení: ta vcházela do védy jen řadou redukcí.
Formální logika předjímá redukci sekundárních kvalit na primární, přičemž primárními kvalitami se stávají méfitelné a kontrolované vlastnosti fyziky. Pak se prvky myšlení dají védecky organizovat - stejné jako lze ve společenské realite organizovat lidské prvky. Přcdtechnologická a technologická racionalita, ontológie a technologie jsou spojeny témi prvky myslení, kterc přizpůsobují pravidla myšleni pravidlům řízeni a panství. Prcdtechnolojpcký a technologický způsob panství se od základu liíi - tak jako otrokářství od svobodné námezdní ptácc. pohanství od křesťanství. méstský stát od národa, krveproliti páchané na obyvatelstvu dobytého mčsta od nacionálne socialistických koncentračních táborů. Avšak dejiny jsou stále ješte dejinami panství a logika myšleni zůstává logikou panství.
Formální logika usilovala o univerzální platnost zákonů myšleni. Myšleni bez univerzality by vskutku bylo jen soukromou, nezávaznou záležitostí, neschopnou chápat ani tu nejmenší časí existence Myšlení je vždy nécím vic a nččím jiným než individuálním myšlením, když si usmyslím uvažovat o individuálních osobách ve specifické situaci, nalézám je v nadindividuální souvislosti, n* niž se podílejí, a uvažuji v obecných pojmech. Všechny predmety myslení jsou univerzáliemi. Stejné vsak je" pravdou, že nadindivi-duální význam, univerzálnost pojmu, není nikdy pouze formální; konstitu-ujese ve vzájemném vztahu mezi (myslícími a jednajícími! subjekty a jejich svétem.' Logická abstrakce je také abstrakcí sociologickou. Existuje logická mimesu. která formuluje zákony myilcní v přepečlivé shodé se
7 Va Th. w. Adorno. Zur Mttaknuk du Erktnnuáuheone. (Stunt»l 1956). kapioU I. Knük Ott loptthen Afaotuliímus
117

Eákoi»   -,-,-K .'....Mi.  .i%-    ■          .  jen (cdcn  EpUftOO my*k-ni  mezi  pnymi
,-...,    ■               izAována nepkidnotl ■riiiOMbke formální loglK). Filo-
zofické myšleni k vyvtjelo vedle Mto logiky a mimo ni. Ve svých hlavních snahách [i' nejdou povinovány vděčnosti ani idealistická či materialistická. ani racionalistická či empirická <kola. Formálnf logika byla celou svou sirukiurou nemnsccndeatnf. Kanonizovala a organizovala myslení v tuhém rámo. kterV nemůže překročit žádny sylogismus -zůstávala „analylic-Logika existovala jako zvláštní disciplína vedle skutečného vývoje filozofického myflenf dále. aniž se novými pojmy a obsahy, které tento vývoj charakterizovaly, podstatné zménila.
Ovsem ani scholastikové, ani racionalismus a empirismus raného novoveku neměly láduj důvod vznášet nejaké námitkv proti tomu způsobu nyJtnf. icnž své obecné formy kanonizoval v aristotebké logice. Její intence aspoň souhlasila i vedeckou platností a exaktnosti a nenarušovala pojmové zpracovávání nové zkušenosti a nových fakt.
Současná matematická a symbolická logika se jisté od své klasické predchudkvnč velmi li«, společné jim vsak je. ic (sou v radikálním protikladu k dialektické logice. Vsou              tímto protikladem vyjadřuje
nard i noví formami logika týl myBenfcovj způsob. Je očutřna od ..negativního", které melo v počátcích logiky a filozofického myšleni tak velký význam - od zkušeností popirajio. klamné, mafia' moc etablované skutečnosti. A s v v razením této zkušenosti je zároveň v yfazov áno pojmové Úsilí o snášení napětí mezi ,.|c"a ..má být", úsilí o rozvráceni etablovaného univerza diskursu ve jménu jeho vlastni pravdy, rovnéi je eliminováno všechno myslení, které má býi objektivní, exaktní a vedecké. Neboť vťilcikc rozvraceni bezprostřední zkušenosti, které etabluje pravdu věd) proti pravdě bezprostřední zkušenosti, «rozviji pojmy, jez v sobe obsahují protest a odmítáni. Nová vědecká pravda, kladená proti pouze prijímané pravde, v sobe neobsahuje soud odsuzující etablovanou realitu.
N .{pn>ti tomu dialektické myslení je a zůstává nevedecké v tě míre. v níž jŕ (.kmitu souden. Tento soud vyhlašuje nad dialektickým myslením povaha jeho objektu - jeho objektivita. Timto objektem je skutečnost ve své pravé konkrétnosti: dialektická logika vylučuje veškerou abstrakci izolující konkrétni obsah a nechávající ho za sebou nepochopený. Hegel odhaluje kritické filozofii své doby ..strach před objektem" (Angst vor dem Objekt) a požaduje, aby opravdu vedecké myšleni toto bojácné stanov U(0 prekonalo a postihlo „logické .1 cistě rozumové" (das Logische und Rein--Vcrniinfiigc) v celé konkrétnosti jeho předmětů* Dialektická logika nemůže hú formální, protože je určována skutečným, které je konkrétní A tato konkrétu.m . jej ie velíce daleka toho klást odpor systému obe« principu l pojmu, vyžaduje lakový systém logiky proto, že se sama
S Vi%\tr<iheft der Istrii, ed. L*won (Lcipři^  Meiner 19231. tvuck I
US
pohybuje podk- Meh obecních zákonů. icZ vyivafcji rozumnost skutečnosti. Je to rozumnost rozporu, protikladu sil. tendenci a elementů, která konstituuje pohyb skutečného a. pokud je pochopeno, pojem skutečného. Tím. ic předměty myilcní existují jako živý rozpor podstaty a jevu. vyznačují se onou ..vnitřní negativitou".4 která je specifickou kvalitou jejich pojmu. Dialektická definice určuje pohyb véci jako přechod od toho. čím nejsou, k tomu. čím jsou Vývoj navzájem protikladných elementů, který určuje strukturu jejich objektu, určuje i strukturu dialektického myslení. Přcdmétem dialektické logiky není ani abstraktné obecná forma objektivity ani abstraktní obecná forma mysk-ní - ani data bezprostřední zkušenosti. Dialektická logika rusí abstrakce formálni logiky a transcendentálni filozofie, popírá vlak zároveň konkrétnost bezprostřední zkušenosti. V té míře. v níž se taková zkušenost spokojuje s tím. jak se véci jeví a jak jsou nahodilé, je zkušenosti omezenou a dokonce falešnou. Ke své pravdé dospívá tehdy, když se osvobodila od klamné objektivity, která skrývá faktory za fakty - to znamená, kdy? svůj svět chápe jakodéjinne univerzum, v némř jsou etablované rcalitv dílem dějinné praxe Čkivčka. Tato (intelektuální a materiálno praxe je skutečnosti v datech zkušenosti. je také skutečností chápanou dialektickou logikou.
Jestliže do dialektického pojmu vchází dějinný obsah a metodicky určuje jeho vývoj a funkci, pak dialektické myšleni dospívá k té konkrétnosti, která spojuje myšleni *e strukturou skutečnosti. Logická pravda se stává pravdou historickou. Ontologické napětí mezi podstatou a jevem, mezi „je" a „má být" se stává historickým, a ..vnitřní negativita" svita objektů je chápána jako dílo dějinného subjektu - člověka v jeho boji s přírodou a společností. Rozum sestává dějinným Rozumem. Je v rozporu s etablovaným řádem lidí a včcí v zájmu existujících společenských sil. které vyjevuji iracionální charakter tohoto řádu - nehol „racionální" je způsob myšleni a jednání, jehož alem je snížit nevědomost, zkázu, brutalitu a potlačm ání. Převáděni ontologické dialektiky do historické uchovává dvojrozměrnost filozofického myšlení jako kritického a negativního. Nyní však jsou podstata a jev. „je" a ..má být" proti sobí v konfliktu mezi etablovanými silami a schopnostmi společnosti. A stojí proti sobě ne jako rozum a nerozum, právo a Iwzprávf - nebol jsou obé vnitřní součástí téhož etablovaného univerza a obé se podílejí na rozumu, právu a bezpráví. Otrok je s to pána odstranit a spolupracovat s ním; páni jsou s to zlepšovat život otroka i jeho vykořisťováni. Idea rozumu se rozšiřuje na pohyb myslení a jednání. Je teoretickou i praktickou potřebou.
Jestliže dialektická logika chápe rozpor jako „nutnost", která patří k ..povaze myšlenkových určeni" (zur Natur der Denkbestimmungen)1".
9  T»mi«  > »
10  TamiM.
119
pak je to prolo. že rozpor patff k povaze samotného objektu mydleni, ke skutečnosti, v níí je jesté rozum nerozumem a iracionálno jeítí racionálnem. Naopak proii logice rozporů se bouří všechna etablovaná realita - zvvhodřiuje způsoby myslení, jeí podporují etablovaní formy života. a způsoby chováni, které je reprodukují a zdokonaluji. Daná skutečnost má svou vlastní logiku a pravdu; snaha pochopil ji jako takovou a překročit ji předpokládá jinou logiku, rozpornou pravdu. Patři k tím způsobům myslení, kteří jsou celou svou strukturou neoperacionálni; vedeckému operacionalismu jsou stejní cizí jako operacionalismu schkého rozumu. Jejich historická konkrétnost se staví na odpor kvantifikaci a matematizaci na jedni šírané, poziiivismu a empirismu na strano druhé Tak se tyto myšlenkové způsoby jcvi jako zbytek minulosti stejné jako všechny nevedecké a neempirieké filozofie. Ustupují před účinnejší leom a praxí rozumu.
120
6. OD NEGATIVNÍHO MYŠLENÍ K POZITIVNÍMU:
TECHNOLOGICKÁ RACIONALITA A LOGIKA PANSTVÍ
Při vii zmíní je panství človeka nad Clovékem ve společenské skutečnosti stále jcílé dejinným kontinuem, kteří spojuje přeďtechno* logieký rozum s technologickým. Avšak společnost, která projektuje a technicky přetváří přírodu, míní základnu panství tím. že postupné     i nahrazuje osobní /d\i«lost fotroka na pánovi,  nevolníka na statkáři, statkáře na majiteli léna aÍo\> závislostí na  ..Objektivním řádu vécj"  •* (ekonomických zákonech, trhu atd.). ..Objektivní řád vid" je ovšem sám výsledkem panství. Aviak při tom viem je pravda, že loto panství nyní plodí nfl racionálnu - racionálnu spolčeno«», jel si uchovává svou hierarchickou strukturu, kdežto přírodní i duchovni zdroje vykořisťuje stále účinnéji a výnosy tohoto vykořisťování rozdéluje ve stále vétsim   . méřitku. Hranice této racionality ajeji neblahá síla se projevují v postupujícím zotročovaní človeka  výrobním aparátem.  který  boj o existenci r zvícríuje a rozšiřuje jej v totální, internacionálni boj. jenž ničí život ičch£ kteří tento aparát budují a užívají
Na tomto stupni se Mává zřejmým. Že s racionalitou samotného systému to néjak neklape. V pořádku není způsob, jak lidé svou společenskou práci organizují. Dnes již nejde o to. že velcí podnikatelé na jedné stranč chiéjí samí obetoval výhody svobodného hospodářství a ..volné" konkurence požehnám vládních výnosů a regulaci, zatímco socialistická výstavba na straní druhé dále postupuje pomocí zvyiováni panství. Musíme yíak tuto otázku sledovat dále. Nesprávná organizace společnosti vyžaduje podrobnejší výklad situace rozvinuté industriálni společnosti, v niž se zdá. Ze integrace kdysi negativních a transcendujících společenských sil do etablovaného syslímu vytváří sociální strukturu.
Přemína negativní opozice v pozitivní odhaluje problém: tím. že se z vnitřních důvodů stává totalitní, uzavírá se „nesprávná" organizace vůči alternativám. Jisté je to zcela přirození á není zapotřebí žádných hlubokých výkladů k tomu, aby byly považovány očividné přednosti tohoto systému za néco. co si zaslouží obhajobu - zvlášté vzhledem k odpudivému násili dnešního komunismu, jenž se zdá být dejinnou alternativou. To vsak je přirozené jen pro takový způsob myšlení a chování, v némž lidé nechtéjí a snad ani nejsou s to pochopil, co se déje a proč se to déjc. způsob myšleni a chováni, který' je imunní vůči každé jiné racionalit í než pravé etablované.
121
V iŕ iiiifc. v nií odpovidsjí dan* skuleíno-ii   <3Jadfujl nyMcn
lom,. odpQvfdajTef * uchovávající faleiný řad faktů, a iotö
OlcfnČ VKloml Vjetílcsnilo VC vT)    ■                           ii.^kčm iiparálu.   ktctJjC-
naopak rcprinlukujc
:nCTramfrtmc-racionálni a produktivně. Víme. že destrukce je
cenou za pokrok stejný, jako je smrt cenou za život, že odříkaní a námaha jsou podmínkami poetku a radosti, že obchody se musí rozvíjel a že alieinativy jsou utopické. Tato ideologie patri k etablovanému společenskému aparátu: )e nutná k jeho nepřetržitému fungování a je častí jeho racionality.
\i'H.ii ií.ik nn.'.n tvůj vlastni cfl, pokud v jeho cflea huma ni/ovaná" existence na bázi humanizované přírody. A jestliže to jeho cilem neni. pak |c icho racionalita tim podezřelejší. Aviak také logičtéjsi. neboť od začátku je obsazeno negativní v pozitivním, nehumánni v humanizaci, zotročení v osvobození. Tato dynamika je dynamikou skutečnosti, a nikoli ducha, skutečnosti, v níž hrál při spojování teoretického a praktického rozumu rozhodující roli scicntistický duch.
Společnost se repi-odukovala v rostoucím technickém souboru vécf .1 \ /t.ihú. který zahrnoval zužitkováni človeka - jinými slovy, boj o existenci .1 \ \ kořisiování človeka a přírody se Mávaly stále védečtéjšimi a racionálnejšími. Důležitý je v této souvislosti dvojí význam ..racionalizace". Vedecké řízení podniku a védecká délba práce značné zvyšují produktiv Jtu ekonomického, politického a kulturního podnikání. Výsledkem byla vyíií životní úroveň. Současné a z téhož důvodu produkovalo loto racionální podnikání takové schéma myšleni a chování, které ospravedlňovalo ty nejničivéjší a nejsurovější rysy tohoto podnikání a dokonce jim po*kviov *-b osvobozující absolutorium. Védeckoiechnická racionalita a manipulace splývala v nové formy sociální kontroly. Lze i nadále předpokládat, že tento nevedecký důsledek je výsledkem specifické sociální aplikace védy? Jsem toho názoru, že obecný smér. v nčmž byla aplikována, je obsažen jü v čisté védé. když M jeM nezamýšlely žádné praktické účely, a ze lze zjistil bod. v némž se teoreticky rozum méní ve společenskou praxi. Veden touto snahou chci krátce vzpomenout na metodické počátky nové racionality ,1 Moinat ji přitom s rysy předlechnologického modelu, kterým jsme se zabývali v p rede házející kapitole.
kvantifikace přírody, jež vedla k jejímu výkladu v matematiekvih strukturách, oddělovala skutečnost ode siech imanentních účelů a tedy pravdu od dobra, védu od etiky. At sc véda snaží jakkoli postihovat objektivnost pfiiody a vzájemné vztahy jejich částí, nedovede ji chápal včdccky z hlediska ..finálních příčin". A a( je role subjektu jako místa pozorovaní, méřeni a počítání jakkoli základní - tento subjekl nemůže hrát svou roli jako subjekt etický, estetický a politicky jednající Napěn' mezí rozumem na jedné šírané a potřebami a přáními lidu (který je objektem. MHva vsak subjektem rozumu) na stráni druhé existovalo od začátku
122
tilořoíickťho n vedeckého my'leni. ..Povaha vŕtf vcetne povahy spolcr-nosnt*yl,idciiru^.ín,i t.ik. Ze ospravedlňovala represi a samotne potlačováni jako zcela racionálni. Pravdiví poznání a ro/um vyžadují panství nad ^myslv - nc-li osvobození od nich. Jednota mezi logem a crótem vedla již u Platona k preferování logu; u Aristotela je vztah mezi bohem a svétem. kterým bůh pohybuje. ..erotiťký" jen ve smyslu analogie. V důsledku toho je zlomen choulostivý ontologický spojovací článek mezi logem a crótem a védecká racionalita vzniká jako bytostné neutrální, čeho může příroda (včetné Človeka) dosáhnout, je vedecky racionální jen ve formé obecných zákonů pohybu - fyzikálního, chemického nebo biologického.
Mimo tuto racionalitu žijeme ve svété hodnot a hodnoty, vyčlenené z objektivní reality, se stávají subjektivními. Jedinou cestou, jak zachránit jejich určitou abstraktní a neškodnou platnost, je. jak se zdá, jejich metafyzické sankcionováni (boží a přírodní zákon). Avšak takové sankcionování není vcrifikovaiclné a tedy skutečné objektivní. Hodnoty mohou mít (morálné nebo duchovné) v>íii vznešenost, nejsou však reálne, azna-
nemají proto ve skutečném živote o to ménč. čím více jsou nad skutečnost povzneseny.
Totéž odskulečnéní postihuje všechny ideje, které nemůže díky své povaze védecká metoda verifikoval. Je zcela lhostejné, ják jsou uznávány, respektovány a posvěcovány. Trpí primárné tim. že jsou neobjektivní. A', šak pravé nedostatek objektivity z nich čini faktory sociální soudržnosti. Humanitní, náboienské a morální ideje jsou pouhé „ideály": etablovaný způsob života příliš neruší, a skutečnost, zeje s nimi v rozporu chování, které je diktováno denními nutnostmi obchodu a politiky, je nevyvrací. Jestliže nemohou být dobro a krása, mír a spravedlnost odvozovány ani z ontologických árii z včdccko-racionáiních podmínek, pak si logicky vzato nemohou činit žádný nárok na všeobecnou platnost a realizaci. Ve srmslu védcíkého rozumu zůstávají véd libovůle a situaci nemůže zachránit ani žádné křížení néjaké aristotclské či tomislické filozofie, nebol ta je a priori vyvracena vedeckým rozumem Nevedecký charakter téchto idejí neblaze oslabuje opozici vůči etablované skutečnosti: ideje se stávají pouhými ideálv a jejich konkrétní kritický obsah se rozplývá v etické nebo metafyzické atmosféře.
Je to paradoxní, ale objektivní svél. z néhož zbývají jen kvantifikovatel-né kvality, je ve své objektivite víc a víc závislý na subjektu. Tento dlouhý proces začíná algebra i zad geometrie, která nahrazuje ..viditelné" geometrické figury čisté duchovními operacemi. Esirémnípodoby nabyl v některých koncepcích současné vedecké filozofie- v důsledku nichž má veškerá materie fyzikální védy sklon rozpouštči se v matematických a logických vztazfen. Dokonce pojem objektivní substance se ve srovnání se subjektem, jak se zdá. rozpadl. Z velice různých stnérů dospívají védei a vědečtí filozofové k podobným hypotézám o tom. že néco takového jako zvláštní druh ťntit je třeba odmítat.
123
Fyzika například ..neměří" objektivní kvality vnějšího a materiálního světa - tyto kvality' jsou získávány jen jako výsledek takových operaci".1 Objekty cxmujf nadále jen jako ..pohodlní zprostředkovatelé", jako zasiaralé ..kulturní postuláty".2 Hustota a nepromknutelnosl věcí mizí: objektivní svit ztrácí avfij ..nedotknutelný" charakter, svou protikladnost vůči subjektu. Matematická pí irodovéda interpretuje vědeckou skutečnost stejné jako se jevila pytagorejsko-platonské metafvzice, jako skuicčnosl
ideální. Tato extremní tvrzení jsou odmítána konzervativními interpretacemi.
které trvají na tom, aby se včty v souěawé lyžice stále jeJtč vztahovaly na ..fyzické" vé.ci\ Avšak ..fyzické veci" se ukazují být ..fyzikálními událostmi" a pak odkazují věty (o lo výlučné) nu atributy a vztahy . charakterizujte!' různé druhy fyzických věcí a procesů.* Max Born konstatuje:
... . . Teorie relativity ...'« nikdy nevzdala vieth pokusů označovat hmotu vlastnostmi . . .". Ale ..měřitelná kvantitařastonenížádnou vlastností věci. nýbrž je to »lastnoit jejího vztahu k jiným věcem . . . Většina moření ve fyzice nemá přímo eo dělat s tím. co nás na věcech zajímá, nýbrž s určitou projekci, branou v nejíiriim možném smyslu".'
AW. Heisenberg:
..To. co určujeme matematicky, je jen malou časti .objektivním faktem-, víitinou přehledem možnosti."6
„Událosii". ..vztahy". ..projekce". ..moznoui" mohou být nyní smysluplně objektivní pouze pro subjekt - nejen v termínech pozorovatelnosti a měřitclnosti. nýbrž v termínech struktury události nebo samotného vztahu. Jinými slovy, subjekt je zde zahrnul jako něco konstituujícího - jako možný subjekt, pro který musí nebo mohou být některá data myslitelná jako událost nebo vztah. Je-li tomu tak. bude dále platit Rcichenbachovo zjiäténí. íe věty ve fyzice nemohou být formulovány bez
1  Herbert Dingier, in  Wir, Band 16* (1951). *.(J0-
2  W. V  O Quinc. from a Loneal Polní if VifK. (Cambndgt. HarvartJ Unneiuiy Pře»
^í,!.> 44 Ou,Mml«vlo..myiuíjokilmAobjcMúařtU.Jr.Aohkduti4ípMen^ žalobní tr ifikilní objekty a bohov« (Homérovi) liM jen stupném. ne druhové" Uamifíi Mýtu* tyakilAKh objektů je vlak (pniemoíopíky nadřazen ..do té míry. v ní? te onévKil jako úcmncfU ml |me myty. jako prowredefc k zapracovtrU praknkoviiclné Mrukmry do toku tkni*floui". Hodnocení >(ilok(hn po>mu uiko účinného' ..ponilcdku". néctho ..praktiko-»ateIného- odhal u k jeho manipulačné-techqolopcké poty.
1 H Rerfwobach. in: Philipp G Frank(ed). The Vtf^rW" o/Scienflf« FfceorWi (Bono? 1954). s.SJ n. (chováno dle Adolfa Grunbauma)
4 Adolf Grunbaum. tamté!. ». 87 a.
J M« Bom. Phyueal Realily. m ndoiophkal Quanrrh J/14J (1953). (Potrieno mnou.)
* ..Uber den Begriff .Abgeschlossene Theone" ha: DMIeiixi. Bd. VI. NM. *.3W.
124
vztahu na aktuálního pozorovatele a ..poruchy vyvolané pozorováním" nelze připisovat lidskému pozorovateli, nýbrí nástroji jako ..fyzikální
Zajisté, lze předpokládat, ře matematickou fyzikou sestavené rovnice vyjadřuji (formulují) aktuální konstelaci atomů, to znamená objektivní strukturu hmoty. Bez ohledu na každý pozorující nebo měřící ..vnější" subjekt muže subjekt A ..zahrnovat" B. ..předcházel" B. mit B ..jako výsledek"; B muže „spadat" pod C. „být větu" než C atd. - pravdou vsak zůstává, že tyto vztahy implikují polohu, rozlišení a identitu v diferenci A. B a C. Implikuji lak schopnost být identicky v diferenci, být vztažen na . . . určitým způsobem, být resistenim vůči jiným vztahům aid. Jen tato schopnost by připadala hmotě samé a pak by měla hmota sama objektivně strukturu ducha - interpretace, která obsahuje silně idealistický moment:
.....věci neživé prírody . . . integruji rovníce, o nichž nic nevědí, bez pochybování a bezchybně, pouhou svou existenci. Příroda není duchem: nemysli v matematických pojmech. Je viak objektivně duchovni; múze být my tlena v matematických pojmech."*
Méně idealistickou interpretaci nabídl Karl Popper." který je toho názoru, že přírodní véda ve svém historickém vývoji odhaluje a určuje různé roviny jedné a téže objektivní reality. V lomto procesu jsou rušeny historicky překonané pojmy a jejich význam štelován do pojmů následujících - což je interpretace, jež. jak se zdá. obsahuje postup ke skutečnému jádru reality. to znamená k absolutní pravdě. Nebo se ovsem realita může stát cibulí bez vrstev a v sazku se může dostat samotný pojem vědecké pravdy.
Tím nechci tvrdit, že filozofie dnešní fyziky popírá realitu vnějšího světa nebo že jí jen problcmatizuje. nýbrž že tím či oním způsobem suspenduje soud o tom. co asi realita sama je. nebo považuj« již samu otázku za nesmyslnou a nezodpovéditelnou. Jestliže se z této suspenze dělá metodo-logický princip, má to dvojí důsledek: a) podporuje posun teoretického akcentu z metafyzického ..Co jcsi? (..7/ ESTIS") na funkcionální. Jak , . .?" a b) zavádí praktickou (i když vůbec ne absolutní) jistotu, která je ve svých operacích s hmotou s čistým svědomím nezávislá na nějaké substanci mimo operacionální souvislost. Jinými slovy: teoreticky nemá i r an sformovaní člověka a přírody žádné jiné objektivní meze než ty, které klade strohá fakticita hmoty a její jesle neovládnuly odpor vůči poznánf
7 Philipp G. Frank, local.. iS5.
g C.F. von Weizsäcker. IV Hruory of Nature (Oiioifß University Chicago Press. 1949). v 20.
9 In: Bniuh PMowphy miheSlid-Ctmay (New Yort Maamllan. 1957).ed.CA. Mace. s-ISS nn. Podobné: Mano Bunge. VnaiririMifu Queries. (Springfield. ID. Charles C. Thonas. 1459) s 108 na.
125
ootrole. v i* míre, v m? ic loto pojetí použitelně j ůjmní v retmc. pli%iupu|c se k němu jako k (hypoiciíckérnul ^-.iŕmu prostředků: mcuii-..hMi jako lakoví" ustupuje ..iiisirumcntálnimu bytí". Navíc, vy-■    lieno vt wt útinnosti, půsoM toiopojclíjako určité a prion -předurčuje dalíí zkušenost, proprktufe smrt. kterým je príroda transformována.
organizuje celek.
Pravé jsme videli, jako by současná filozofie véd> v boji prou idealistickému elementu přicházela ve svých extrémních formulacích do nebezpečné blízkosti idealistického pojmu pfírody. At je to jakkoli, staví opci idealis-mus ..na nohy". Hesel struční charakterizoval idealistickou onlologiii takto: Je-li rozum společným jmcnovaiclcm subjektu a objektu, pak jím je jako syntéza protikladu. Touto ideou postihla ontológie napití mezi subjekiem a objektem: bylo nasyceno konkrétností. Skutečno« roj-umu spočívala v urovnávaní tohoto napěti v přírodě, dejinách a filozofii. Dokonce nejextrémnější monistický systém je taklo držen ideou substance, která se rozviji v subjekt a objekt - ideou antagonistické skutečnosti. Scientistický duch tento antagonismus stále vlče oslaboval. Moderní scicn-iistická filozofie múze docela dobře začít pojmem obou substancí, res cogiiiins a re» extensa - avšak tím. >c je rozprosi raněná hmota postižitelná v matematických rovnicích, které, převedeny do techniky, tuto hmotu ..obnovují", ztrácí res extenso svůj charakter jako nezávisíš substance.
Staré rozdelení sveta na ohfckiivní pinces v prostoru a case na sírane jedné a duši na «ran* druhé, v níí w tento proces zrcadli, tedy descaiiovské rozlisováni fn ronton a n-% attms*, *e jiz iako wýcfcodrtlco k pozorumeni moderní přírodní vede nehod."
Karteziánske děleni sveta tak bylo zpochybněno ve vlastních základech. Husscrl podot\ kit. Je karteziánske ťRťi nebylo koneckonců Žádnou ncz^LM-lou substanci, nýbrž spi* ..reziduem" nebo hranici kvantifikace: zdá se. že karteziánskou koncepci ovládla a priori Galileiho idea sví(ta jako ..univerzálni a absolutné čisté" rvs externa. ' V tomto případe by byl kaittZÜnskj dualismus klamný a Descartova myslící ego- substance by byla příbuzná s ri'5 extenso a anticipovala by védecký subjekt kvantifikovateľného puzoro-vání a méřCní Descartúv dualismus obsahoval svou negaci již sám v sobe; cesiu ke zřízení jednorozmerného vedeckého univerza, v némí je příroda
«i *  Heivenbcie f>* Ph.«o«'tpi«rt|>iw"<«rftVn«i»»(L«wo<».Hrtdiiaioii
v. e .„ M -......-«fPfc-i.MOi-.VtLo«*«: AfcoiadUnwio iWl». B. He.scnher, prie: ..PW
UMUKfM fW&a ic >« o **r\ pokud leo po^m vůbec potřeme, nakonec hAn» m.ien»nťt,ou »inikniwu. Avtek uio wrukiur. )e »■ rozdá od Kanu nepřímo vsvmoviiu m
11  ihr KriUt <íc Europaoditn \Wuenuhapni imd du mmzmJeiMle Fhino-tenoiope. ,0  W, Siemel. (Den Haag: Nijhotf. »54)   i
126
.•objektivna duchovnp-. i)  subjckiem. *pí* urovnával nei uzavíral. A tento subjekt je se svým světem spojen opravdu /vlastním způsobem:
... . příroda je postaven* pod znamenífinnfhoHoveka. clmrLj*- kicr\ vpisu),-techniku do přt'rod>
Přírodní veda se vyvíjí ve znamení techno/ogickčho a pnon. které projektuje přírodu jako poienciálni prostředek, jako látku pro kontrolu a organizaci. A chápání přírody jako (hypotetické) instrumentality předchází vývoji každé vňiĚtM technické organizace.
V u»ťkť človek se zjevuje . . . jako ten. kdo . . . vzniká jako prosazující se v > robce ■ -    CctelpředměiílChobvlíjcprosazupvIrriiiciýiobci ponechán na vůli.
svcřovirl ... a silvá se mu předem . .   materiálem.".....Používání strojních
'.ihícnia v\ rabem* strojů nenír jíř samotnou technikou, nýbrž je lo jen jí přiměřený nástroj na uspořádání její podstaty v predmetnosti jejfc            ^.,',,
Technologické o/mori je a priori politickým natolik, nakolik přetváření přírody má za následek přetváření člověka » nakolik ..Člověkem produkované v v tvory" vycházejí zí společenského úivaiu a opét se do něho vracejí. Nicméné je možno trvat na tom. že stroje technologického univerza ..jako takové" jsou vůči politickým účelům indiferentní - mohou pohyb společnosti pouze zrychlovat či tlumit. Elektronický počftar může sloužil kapitalistickému i socialistickému režimu, cyklotron může být stejné dobrým nástrojem jak pro válečnou tak pro mírovou stranu. Proti této ncutraíiié namítá Marx. že ..ruční mlýn nám dává společnost s feudálními pány. parní mlyn spolcčnosi s průmyslovými kapitalistv".11 Toto tvrzení je dále v mar-vistické teorii modifikováno spolcčcnskv způsob výroby, ne technika, je tím základním historickým faktorem. Stávý-ti se však technika obecnou
formou materiální výroby, poznamenává celou kulturu: projektuje dejinnou totalitu - ..sičt".
Můžeme říci. že vývoj vedecké metody přetváření phrodní reality v technickou v procesu průmyslové civilizace pouze reflektuje? Formulovat vztah přírodní védy a společnosti tímto 2pů>>obcm znamená předpokládat dvě oddelené sféry a události, které se setkávají, totiž 1) védu a vědecké myslení s jejich imanentnimí pojmy a imanentní pravdou a 2) používání a aplikaci vědy ic společenské realitě. Jinými >lovy. ať je souvislost mezi oběma vývojovými řadami sebe užii. navzájem se ncimplikuji a neurčují.
H Ku«: Man, Btdttfitoiofl,. .bMbíx. Enp-|,..vP,M..> 4. «.MB.
127
Čistá véda není védou aplikovanou; uchovává svou identitu ti platnost i nezávisle na své využitelností. Navit je tato představa o bytostné neutralite védy rozšířena i na techniku. Stroj je indiferentní vůči tém společenským aplikacím, jimi je podrobován, za předpokladu, že tylo aplikace zůstávají v rámci jeho technických schopnosti.
Se zřetelem k vnitrné ínstrumenialistickému charakteru vedecké metody se taio interpretace jeví jako nepfiméřená. Mezi vedeckým myslením u jeho použitím, mezi univerzem prírodovedeckého jazyka a univerzem každodenního jazyka a chování existuje, jak se zdá. užší vztah - vztah, v némž se obojf pohybuje pod vlivem téže logiky a racionalit) panství.
V paradoxním vývoji vedly védeeké snahy o založení přísné objektivity přírody k její zvýšené dematerializaei:
..Idea o «be jsoucí nekonečné phtody. které *e musíme zrfci, je mýtem novoveké védy. Véda začala tím. le ničila středověký mýtus; ">nl ji nutí její vlastní ,itiiledk\ k názoru, aby na jeho místo dosadil« mýtus jiný.""
Proces, který začíná odstránením nezávislých substancí a konečných pfícin. vede k zduchovnénf objektivnosti. AvSak jde o velice specifické zduchovnéní. v némž se konstituuje objekt ve zcela praktickém vztahu k subjektu:
..Co je ledy hmota? V jaderné fyzice definujeme hmotu pomocí jejich možných renket na expehmemy clovék» a pomocí matematických - tedy duchovních zákonu, jimiž se tidi. Hmotu definujem* jako možný objekt lidské manipulace."1*
Jc-li tomu tak. pak se véda sama o sobe stala technologickou: , .Pragmaticki véda mi obraz přírody, který se hodí technickému veku" "
V  t« míře, v níž se operacionalismus stal centrem vedeckého podnikání, bere na sebe racionalita formu metodické konstrukce; organizace a zacházení s hmotou jako pouhou látkou pro kontrolu, jako insirumemalita. která se hodí pro všechny cíle a účely - instrumentaliiou per se, ..o sobe".
..Správným'* postojem k insinimemaliič je technicky přístup, správným logem je techno-Iogie, .která projektuje a odpovídá recAnofogicJcé skutečnosti:* V této skutečnosti je hmota stcjnfi ..neutrální" jako véda; objektivi-
15  C. F. vo«\ WeUWker. TV /fluory of Natu*. U.i.7).
16  Tamtéí. v 142 (podtrženo mnou)
17 tutati. 1.71.
IS ttoulim. M nebudu pocbopeatpatne. kdy i prcdkUdijn. aby point) matematicky tytiky byty od zafitku označovaný jako ..nástioje". ktere v «N oteahují technickou, ptakuckou HKKf Tecňno-lopeki. |e ipti apnoml ..intuice" nebo ChipíPl uni<em, v nem? m «ídi poftyhuje ■ konstituují jako And veda. C»t» Véda zímávl v zajetí apríoroooi. od nu abMrahw|e. Sud by bylo lamijti bo»ofii o InHrameDiallutckéni horizontu mateir.atutí t.niy   viz Suzanne Bachelard. Ld contanvr Ar rancuUn* <P*m. Pieisei Umtcfsitaim.
lľ*
u v sobe iclos ani neobsahuje am )im neni strukturována. íe to viak pravé její ncuirální charakter, který spojuje objektivitu se specifickým dejinným subjektem - totiž s védomím, jež panuje ve společnosti, kterou a pro kterou je tato neutralita zavádéna. Působí pravé v téch abstrakcích, jež novou racionalitu vytvářejí - spíS jako vnitřní než jako vnéjtí faktor. Čistý a aplikovaný operacionalimus. teoretický a prakiícký rozum, védecké a obchodní podnikáni provádějí redukci sekundárních kvalit na primární, kvantifikaci a abstrakci od ..zvláštních druhů entit"
Racionalita čisté védy je sice nezávislé na hodnotách (value-free) a neklade Žádné praktické dle; je ..neutrální" vůči viem z vnejikú přicházejícím hodnotám, které s ní mohou být vpojovánv. Aviak tato neutralita je pozitivním znakem. Vedecká racionalita tvoři pravé proto specifickou společenskou organizaci. íe projektuje pouhou formu (nebo pouhou látku - zde jinak protikladné pojmy konvergují), která může být použita prakticky ke všem účelům. Formalizace a funkcionaliiace jsou prvotní před v« aplikací, jsou ..cistou formou" konkrétní společenské praxe Zatímco véda osvobozovala přírodu od viech imanentních účelů a hmotu zbavovala viech kvalit. % výjimkou kvalit kvantifikovaných, osvobozovala ipolecnost lidi od ..přírodní" hierarchie osobní závislosti a spojovala je navzájem podle kvantifikovatelných kvalit - totiž jako jednotky abstraktní pracovní síly. počttatelné v jednotkách řasu.
..Eliminování kvalit, iejtch prepoeiiávanl ve junkec se přená« z védy pomoci racktnaltíovaných způsobů price na svét každodenní zkušenosti.""
Existuje mezi obéma procesy védecké a společenské kvantifikace para-lelnosi a příčinný vztah. nebo je jejich souvislost prosté dílem dodatečného sociologického videní? Předcházející diskuse předpokládala, že se nová vedecká racionalita o sobč. pravé ve své abstraktnosti a Čistote, natolik vyvíjela pod inMrumcntalistickým horizontem, nakolik byla operacionální. Pozorování a experiment, metodická organizace a shrnutí dat. propozice i závéry se nikdy nedaří v nestrukturovaném, neutrálním, teoretickém prostoru. Jako projekt zahrnuje poznání působení na objekty nebo abstrakce od objektů, což se odehrává v daném univerzu jazyka (diskursu) 4 činnosti. Véda pozoruje, počítá a teoretizuje z určité pozice v tomto univerzu. Galileo pozoroval stejné hvizdy, jaké vidéli ve staroveku, avšak jiné univerzum jazyka a činnosti - stručné jiná společenská realita - otevírala nové sméry « rozsahy pozorováni a možnosti pozorovaná data uspořádat. Nezabývám se zde historickým pomérem védecké a společenské tacionalitv na začátku novoveku. Chlél bych jen demonstrovat vnitřní instrumcnulis-tický charakter léto védecké racionality. diky čemuž je a priori technologií a a priori specifickou technologii - totiž technologií v podobé sociafnf kontroly a panství.
10 M Horkhcimer und Tn. W. Adorno. Duůtkru étr Aufklärung. |(.. i.lO.
129
Modern) vddecké Ulf Wend nakolik |e myslením Jistým, ncprojeklujc ort' ivläitni praktické cíle ani zvládni lormy panství. Nico lakového jako panství per se pfece neexistuje. Jak sc leone rozvijí, abstrahuje od faktuálniho teleologického kontextu - od souvislosti daného, konkrétního unfvefU ía/vkaacinno-ni-nebo ji zavrhuje. Viomio univerzu samotném, afužse vnem vedecký projekt vyskytuje nebo nevyskytuje, aí teorie chápe nebo nechápe možné alternativy, hypotézy univerza prcetablovanou realitu rust nebo rozšiřují
Pnncipy moderní vedy byly a priori strukturovány tak, že mohly slou&l jako pojmové nástroje automaticky s« uskutečňující produktivní kontroly univerza; teoretický operacionalismus konečné odpovídal praktickému. Vedecká metoda, která vedla ke stále efektivní jilm u panství nad prírodou, poskytovala pak i Čisté pojmy jako nástroje stále efektivnějšího panství človeka nad človékem prostřednictvím panství nad přírodou. Teoretický rozum ji- stále čistý a neutrální a vstoupil do služby rozumu praktického. Toto splýváni se ukázalo jako výhodné pro oba. Dnes se zvečňuje a rozSiřujc panství nejen prostřednictvím technologie, nýbrž jako technologie a lato technologie dodává velkou legilimnost expanzivní politické moci. kierá absorbuje viechny kulturní sféry.
V lomto univerzu poskytuje technologie i velkou racionalizaci nesvobody človeka a dokazuje, že je ..technicky" nemožné, aby byl autonomní, aby sám určoval svůj život. Neboí tato nesvoboda se neprojevuje ani jako politická, ani jako iracionální, nýbrž spis jako podrobování se technickému aparátu, jenž rozširuje Uvolní pohodli u zvyšuje produktivitu práce-Technologická racionalita tímto způsobem spise chrání legilimnost panství, než aby ho omezovala á instrumentalislický horizont rozumu otevírá racionálním způsobem festu do totalitní společnosti:
. .Za autokratickou lze označit filozofii techniky, která chápe technický celek jako místo, kde se používá stroju k dosažení moci. Stroj je jen prostředkem; alem je dobytí přírody, domesitkacc přírodních sil prostřednictvím prvního zotročení: stroj je otrokem, který slouti k délání dalších otroků. Takové úsilí o pamtví a zotročeni můře splývat s požadováním lidské svobody. Je vsak obtížné se osvobodit, jestliže se oirocivi pfenáii na jiné bytosti, lidí, zvířata nebo stroje; ovládal houfy strojů, které si podrobuji celý svit. znamená stále jesic ovládáni: a všechno ovládání předpokládá, že jsou akceptována schémata podrobováni "*■
Neustálá dynamika technického pokroku byla proniknula politickým obsahem a logos techniky byl převádén do logu pokračujkiho panství Osvobozující síla technologie - instrumcntalizace veeí - se méni v pout* osvobození a stává se instrumentalizací človéka.
2D Guben Simondofl. Du mode ďrtlitrtce da oörtu tnluitaua. (Parit: Aubicr  1938) 1.127.
130
Tato interpretace by chtéla jeiié pred vil aplikací a využitím svazovat vedecký projekt (metodu a teorii) se specifickým společenským projektem a pojítko by vidéla pravé ve vnitřní forme vedecké racionality, ij. ve funkcionálním charakteru jejích pojmů. Jinými slovy, vedecké univerzum (tj. ne specilické výroky o struktuře hmoty, energie, jejich vzájemném působení atd.. nýbrž výklad přírody jako kvantifikované hmoiy. od nfí lze odvozovat hypoiciické přibližováni se k objektivite - a jejímu malemaiic-ko-logickcmu vyjádření) by chiélo být horizontem konkrétní společenské praxe, která by byla uclwvána ve vývoji vedeckého projektu.
A vsak i kdybychom připustili vnitrní instrumentalismus vedecké racionality, nezdůvodnoval by tento predpoklad lociO-logickou platnost vedeckého projektu Za předpokladu. Že tvorba téch nejabsiraktnčjtích vedeckých pojmů obsahuje vzájemný vztah subjektu a objektu v daném jazykovém diskursu a ännosti. můic být souvislosi mezi teoretickým a praktickým rozumem chápána zcela rozdílnými ípůsoby.
Takovou odlišnou interpretaci nabízí Jean Plaget ve své ..genetické epistemologií". Piaget vysvětluje tvorbu vedeckých pojmů ve smyslu různé uzpůsobených abstrakci z obecného vzájemného působení mezi subjektem a objektem. Abstrakce nevzniká" ani z pouhého objektu, přičemž by subjekt fungoval jen jako neutrálni bod pozorování a ničrení. ani ze subjektu jako hybatele čisiého kognitivního rozumu. Piagei odlisuje proces poznání v matematice a ve fyzice. Ten první je abstrakcí ,,á 1'iniérier de faction comme telle" (uvnitř operací samotných):
..V protikladu k tomu. co se často říká. nejsou matematické entity žádným
výsledkem abstrakce, kteri vychází od objektů, nýbrž spa výsledkem abstrakce
uvnitř samotných operací. Sjednotit, uspořádat, přemístit atd. pou mnohem
obcciiéjsí činnosti než myslet, postrkovat aid., protože se zakládají pravé na
koordinaci  viech  zvláštních skel a vchá/ejí do každé z nich jako koordinující faktor
Matematické výroky lak vyjadřuji .,une accomodation generále a ľob-jet" (obecné přizpůsobeni k objektu) - v protikladu ke zvláštním adaptacím, kteié jsou charakteristické pro pravdivé výroky ve fvztec. Logika a matematická logika jsou ..jednáním zaméfeným na nejaký objekl. tj. obecné adaptovaným jednáním*'-; a tato „činnost" je všeobecné ptarni, když ..tato abstrakce sahá až do centra dedičných koordinací, protože koordinující mechanismy jednání jsou svým původem vždy spjaty s reflexními a instinktivními koordinacemi."-" Ve fyzice vychází abstrakce z objekiu. lze ji vsak převádět ve specifické
21  IwJuah* ä rtpiKémotope(tneatlWt .omc ni (Pans: Pre»« Universita,,«. IMO).
22  Tamtéž. ».288.
23  Tamtéž. ,.2W. _
131
činnosti ze strany subjektu a bete na sebe nutní matematickou formu Um. íe ..zvláštni Činnosti vedou jen tehdy k poínání. když jsou «tajemné koordinovány a tato koordinace je svou podstatou logicko-matcmatická".*' Abstrakce v« fyzice vede nutní zpít k logicko-matematické abstrakci a ta je - jako čistá koordinace - obecnou formou činnosti - „jednáním^ jako takovým'.  A tato koordinace zdůvodňuje objektivitu, protože zůstává ■ nu na dedičné ..reflexivní a instinktivní" struktury. Piageiovii inteiprelacc uznává nejvnitrnější prakticky charakter teoretického rozumu, odvoiujc ho «lak l obecné struktury činnosti, které je v poslední instanci strukturou dedičnou, biologickou. Vedecká metoda by koneckonců spočívala na biologické základní, která je nadhmorická (nebo spíf intrahistorická). Když se má dále za 10. že viechno vedecké poznaní predpokladá koordinaci «vlastních Činnosti, pak nechápu, proč je taková koordinace ..celou svou podstatou" logicko-matematická - jestliže nejsou ..zvláštní činnosti" vedeckými operacemi moderní fyziky, v kterémžto případe by interpretace obsahovala důkaz kruhem.
S~ rozdíl od piagetovy spí£ psychologicky a biologické analýzy nabídl Husserl genetickou epistemologii, v jejímž ohnisku je dejinné společenská struktura \čdeekčho rozumu, Připomínám zde Hvisscrlovo dílo" jen proto. že se v ním ukazuje, v jaké míle je modemt véda ..metodologii" předem dané dčjinné reality, v jejími univerzu se pohybuje.
1 tossed vychází ze skutečnosti. íe matematizace přírody vedla k platnému, praktickému poznání: k budováni reality z ..idcalii", jež mohly byt účinní ..vztahovány na empirickou realitu (str. 19. 42). Avšak vedecky: úspech zpétné poukazuje na predvedeckou praxi, která tvorila původní bázi (.smyslový fundarnenť) galileovské vidy. Tuto predvedeckou bázi védy ve svéié praxe (. .žitého svita** - Lebenswelt). která určovala teoretickou strukturu, nebral Galileo v úvahu; navíc dalSi vývoj védy ji zakrýval (verdeckt). Vzniklo zdáni, ie matematizace přírody tvofi ..samostatnou f eigenständige i absolutní pravdu** (s. 49 an.), zatímco ve skutečnosti zůstávala specifickou metodou a technikou žitého svita. ..Ideový odiv (Ideenkleidl matematické prírodovedy je tak odivem ze symbolu* který svit praxe současné „představuje" a , .zahaluje" (v<min und verkleidet)
iste).
V čem spočívá původní, predvedecká intence a obsah, které zůstávají
uchovány v pojmové struktuře vidy? Měřeni odhaluje možnost prakticky
používat určité základní formy, tvary a vztahy, kleté jsou univerzálne
..použitelné jako tytéž pro exaktní určení a kalkulaci empirických objektů
a  vztahů"*.  Při vsi abstrakci a zobecnení vedecká metoda uchovává
S SSíSi-k*- ■—**■ - * ——'" "*—"^
L32
(a zahaluje) svou predvedecký technickou strukturu: vývoj vedecké metody představuje (a zahaluje) vývoj předvidecko-tcchnickč struktury. Klasická geometrie tak ..idealizuje** zemémiričství (Feldmesskunst>. Geometrie je" teorií praktickího objektivizovaní.
Algebra a matematická logika ovsem z idealit budují absolutní realitu, osvobozenou od ncvypočiiaieinýeh nejistot a partikular» íitého svita a v nim žijících subjektů. Af je to jakkoli, tato ideální konstrukce je teorii a technikou idcaliiace nového Lebenstveltu: v ,,matematické praxi dosahujeme toho. co je nám v empirické praxi zapovězeno: exaktnosti: nebof pro ideální tvary vzniká možnost definoval je v absolutní identitt. . jako univerzální využitelné a disponovatelné". Koordinace (Zuordnung! ideálního s empirickým svitem nám umožňuje ..projektovat anticipované pravidelnosti praktického Lebcns»eltu": Když už se jednou zmocníme vzorců, pak již tím vlastníme piakticky žádoucí výhled- výhled nato. co lze ve zkušenosti konkrétního života očekávat (s.43).
Husserl zdůrazňuje predvedecký. technický význam matematické exaktnosti a fungovatelnosti. Tyto ústřední pojmy novovčkf přírodovědy nevznikají jako pouhé vedlejii produkty čisté védy. nýbrž jako produkty, patřící k její vnitřní pojmové struktuře. Vedecká abstrakce od konkrétního, kvantifikace kvalit, poskytující exaktnost stejní jako všeobecná platnost obsahují specifickou konkrétní zkušenost o l^bemweltu - specifický způsob ,,vidím'" uvita. A toto ..vidiní" je přes svůj .,etstý"*. bezzájmový charakter videním v účelové, praktické souvislosti. Je to ..předvídáni" a „plánování"- Galieovská vida je védou systematické, metodické anticipace a plánováni.  Ale -  a  to je rozhodující - specifické anticipace a plánování-totiž takových, které zakoušejí, chápou a ztvárňují svčt podle spočítatelných. předpovíditclných vztahů mezi exaktné určitelnými jednotkami. V tomto projektu je univerzální kvaniifikovatelnosi podmínkou ovládáni přírody. Individuální, nckvantiťikovatclné kvality překáži organizaci lidí a véd. orientované na méhtelnou silu. jež z nf má být získávána. Jde však o specificky, díjinní společenský projekt, a vedomí, které se do tohoto projektu pouíti. je skrytým subjektem galileovské vidy; touto védou je technika, umíní do ..nekonečna prodlouttného předvídání', (s.51). Pravé proto, že galileovské véda je v tvořeni svých pojmů technikou specifického Lcbenswcltu. tento přirozený nriH netranscenduje a ani nemůže. Setrvává zásadné v základní zkušenosti a v univerzu účelů kladených touto realitou. Podle Husserlovy formulace se v galileovské védí stává ..konkrétní univerzum kauzality aplikovanou matematikou" (s. 113) -avšak svít vjemů a zkušeností. ..v nímž se odehrává prakticky naí celý život, zůstává takový, jaký je. ve své vlastní esenciální struktuře, ve své vlastní konkrétní kauzalite nezměněn" (s. 51. podtThl H.M.).
Vyzývavé tvrzení, které lze snadno podceňovat. Vyhrazuji si svobodu možné reinterpretace. Toto tvrzení se netýká prosté skutečnosti, že navzdory neeuklidovské geometrii vnímáme a jednáme stále ještč v troj-
133
uiítnírnem prostoru ä že navzdory ..M.ulMi^kCmu" pojmu kauzality jedná idravj lidsky rozum Mále jeStC ve shodí ^c ..M.irými" zákony kauzality Stejné máto jc toio tvrzení v rozporu se stálými zrninami ve niti denní jako výsledku ..aplikované matematiky". Můře jíl o mnohem vfce: totiž o imanenmi hranice etablované vidy a vedecké metody, na jejími základe etablovaná věda a védecká mcioda ovládají, racionalizují a zajilťu-jí panující Lebensstil, aniž mínily sirukiuru jeho exislencc - to znamená anii pfihliiely ke kmluaiivni novým způsobům .,tid/nC' a kvalitatívne novým vztahům mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou.
V ohledu na instj nacionalizované formy života by tak mela (čistá i aplikovaná) véda stabilizující, statickou, konzervativní (unkci. Dokonce i jejími nejievoluínéjíími vymoženostmi by byly konstrukce a destrukce, odpovídající specifické zkušenosti a organizaci skutečnosti. Neustálé sebe-korigování védy samotné - do její metody vestavená premena jejích hypotéz - ícne vpřed totéž dejinné univerzum, stejnou základní zkušenost a rozšiřuje jc. Trvá na lomléž formálním a priori, jež je tvůrcem velice materiálního, praktického obsahu. Aniž chtíla podceňovat zasadni premenu, k níž doilo vznikem gahlcovské vedy. upozorňuje Husscrlova interpretace na zásadní rozchod s předgalileovskou tradicí; instrumentalisiickv horizont myšlení byl ve skutečnosti novým horizontem. Vytvořil nový svět teoretickéhoa praktického rozumu, zůstal vsak vázán na specificky dejinný svřt. který má své zřejmé hranice - v teorii i praxi, ve svých Čistých i aplikovaných metodách.
Zdá se, že předcházející diskuse neupozorňuje jen na vnitřní meze a předsudky prírodovedecké metody. nýbrž i na její historickou subjektivitu. Mimo to. jak se zdá. impliku|e potřebu určitého druhu ..kvalitatívni rynky", renesanci teleologických filozofií a tak dále. Dodávám, že toto podezření je oprávnené, mohu vsak ubezpečit, že jsem lakové obskurantní ideje ncmél na mysli.*
Af se pravda a objektivita definují jakkoli, vztahuji se na lidské hybné sily teorie a praxe a na jejich schopnost chápat a ménii svét. Tato schopnost opét závisí na rozsahu toho. jak je hmota (ar je jf cokoli) uznávána a chápána jako to, čím ve všech zvtáltních formách je. V tomto ohledu má současná véda nezmerné vétsi objektivní platnost než její předchůdkyně. Lze dokonce dodat. 4e v současnosti je vedecká metoda tou jedinou, která si může činit na takovou platnost nárok; souhra hypotéz a pozorovatelných taktů potvrzuje hypotézy a dokazuje fakta Pokouším se upozornit na to. že véda na základí f»é vlasmi metody a pojmů projektovala a podporovala univerzum, v némž zůstává ovládání přírody spjato s ovládáním Človeka - pouto tendující k u>mu. být fatálním pro univerzum jako celek. Vedecky pochopena a ovládnuta objevuje se příroda znovu v aparátu technické
t a kapitolu 9 i 10.
1=1
produkce a destrukce, který uchovav* „ zjepiuje život individuí a zároveň je podřizuje pánům aparátu. Racionální hierarchie tak splýva se společenskou. Jc-li tomu tak. pak bude zména smeru pokroku, která by mohla toto osudové pouto uvolnit, ovlivňovat i strukturu védy samotné - projekt vědy. Aniž by ztratily svůj racionální charakter, rozvíjely by se její hypotézy v zásadné jiné zkušenostní souvislosti (v kontextu spřáteleného svéta); veda by tedy dospela k zásadné jiným pojmům přírody a zjišťovala by zásadné jiná fakta. Rozumná společnost ideu rozumu podkopává.
Vyložil jsem, že prvky tohoto zvratu, pojmy jiné racionality, existovaly v dejinách myslení od začátku. Antická idea státu, v nß dosáhlo bytf naplnení, v némž je napíti mezi „je- a „má být" zrušeno v kolobehu večného návratu, se na metafyzice panství podílí. Patří viak i k metahzice osvobozování - ke smiřováni logu a erötu. Tato idea se zaméřujc na uklidnénl represivní produktivity rozumu, na konec panství v požitku.
Tyto dví protikladné racionality nemohou být prosté přiřazeny ke klasickému, resp. novovekému myšleni, jak to dává na srozuměnou formulace Johna Dcw-eyc ..od kontemplatívni radosti k aktivní manipulaci a kontrole" a ..od védéní jako estetické radosti z vlastností přírodv . . . k védéní jako prostředku svetské kontroly"."" Klasické mvslení bvlo íogicc trio svétské kontroly dostatečné podrobeno a v moderním myslení existuje komponenta obžaloby a odmítání, která stačí k tomu. aby se formulace Johna De« eye oslabila. Jako pojmové myslení a chováni je rozum nutne násilím, panstvím. Logos jc zákon, pravidlo, řád založený na poznání. Tim. že subsumuje zvláitnf případy pod obecné, tím, že je podřizuje pod jejich obecný pojem, dosahuje myšleni moci nad zvláštními případy. Je nejen schopné je chápat, nýbrž na ne" i působit, kontroloval je. Všechno myslení je sice podřízeno nadvláde logiky, ale rozvíjeni léto logiky je v různých způsobech myslení různé. Klasická formální a moderní symbolická logika, transcendentálni a dialektická logika - každá ovládá jiné univerzum jazvka a zkušenosti. Všechny se vyvíjejí v historickém kontinuu panství, jemuž musí platil daň. A toto kontinuum propůjčuje způsobům pozitivního myšleni jejich konformtstický a ideologický charakter, způsobům negativního myslení jejich spekulativní a ulopickv charakter.
Na záver se nynf můžeme pokusit o jasnejší definováni skrytého subjektu vedecké racionality a skrytých účelů v jejich čisté forme. Vedecký pojem všestranne kontrolovatelné přírody promítá přírodu jako nekonečnou fungující hmotu - jako pouhou látku leone a praxe. V této íormé vchází' svét objektů do konstrukce technologického univerza - univerza duchovních a hmotných nástrojů, prostředků o sobe. Tím je opravdu .,hypotetickým" systéme», který* závisí na potvrzujícím a verifikujícím subjektu. Procesy potvrzování a verifikace mohou býi Čisié teoretického druhu.
ZTiohnDt-tf.JliíQuaiforCeaauuy  (Ne* York: Minloo.Bikh.aCo. 1«9). i 95, IflO.
135
nikdy se viak neodehrávají ve vakuu a neústi nikdy do soukromého, individuálního ducha. Hypotetický systém forem a funkcí se stává závislým na jiném systému - na předem daném univerzu úíelů. v nimi a pio nife se vyvQf- Co sc jevilo teoretickému projektu jako vnější, cizí. ukazuje se býl řástí jeho struktury' (metod a pojmů) samotné; čistá objektivita se sama řjevuje jako objekt pro subjektivitu, která připravuje telos. cíle. Při výstavbe technologické skutečnosti neexistuje néco takového jako čisté racionální vědecký řád; proces technologické racionality je politickým procesem.
Jen v médiu techniky se stávají člověk a příroda nahraditelnými objekty organizace. Všestranná výkonnost ä produktivita aparátu, jemuž jsou podřízeny, zamlžují partikulární zájmy, jez organizují aparát. Jinými slovy, technika se stala nástrojem zvětšování- zvécftování v jeho nejrozvinutější a ncjú6nnéjsí formě. Společenské postaveni individua a jeho nttb k jiným se nejeví jen jako určený objektivními kvalitami a zákony, nýbtl se ukazuje, že tyto kvality a zákony ztrácejí svůj tajemný a nekontrolovatelný charakter: jeví se jako kalkulovatelná manifestace (vědecké) racionality. Svět směřuje k tomu stát m- předmětem totální správy, zahrnující dokonce i ty. kteří jej spravují Tkanivo panství se stalo ikanivem rozumu samotného a tato společnost je do něho osudové zapletena. A idá se. te transcendu-jící ipůsoby myšleni transcendují samotný rozum.
V těchto podmínkách na sebe bere vědecké myileni (vědecké v iirokém smyslu jako protiklad nejasného, metafyzického, citového a nelogického myslení) mimo přírodní vědy formu čistého a v sobě uzavřeného formalismu (symbolismus) na straně jedné a totálního empirismu na straní druhé. (Protiklad není konflikt. Viz velí« empirické aplikování matematiky a symbolické logiky v elektronickém průmyslu). Ve vztahu k etablovanému univerzu jazyka a chování jsou společným jmenovatelem nerozpornost a netranscendence. Totální empirismus projevuje v současné filozofii svou ideologickou funkci Vzhledem k této funkci budeme v následující kapitole diskutovat o některých aspektech jazykové analýzy. Tato diskuse má založit pokus o odhalení bariér, které tomuto empirismu brání zmocňovat se skutečnosti a zavést (nebo spíte znovu zavéy) pojmy, které mohou tyto bariéry prolamovat.
IM