MASOVÁ KULTURA - V nejobecnějším slova smyslu zahrnuje označení
masová kultura veškeré hmotné a intelelektuální produkty, které
společně  sdílejí členové industriálních společností.  Cokoliv,
co  zde  není  univerzálně používáno je pak chápáno  jako  znak
minority  či  subkultury.  Masová  kulturní  produkce  se  řídí
principem  nejnižšího  společného  jmenovatele  tj.  snaží   se
oslovit  co nejširší publikum.     Samotný zrod masové  kultury
úzce  souvisí s nástupem industrializace, urbanizace  a  zrodem
demokratických politických systémů. Uvedený pojem se  zrodil  v
diskusi  o  masových  hnutích a účincích  propagandy,  filmu  a
rozhlasu  před  II. světovou válkou. Klíčové termíny  -  masové
umění, masová zábava, masová komunikace se objevují již ve  30.
letech  tohoto  století. V této době se též  začínají  rodit  i
kritické  teorie  masové  kultury , které  vycházejí  ve  svých
počátcích z pocitu ohrožení výlučného postavení elity a opírají
se  o  jednoduchou tezi, že luxus a bohatství  likvidují  říše.
Společným  rysem  různých kritických teorií masové  kultury  je
předpoklad,  že  vždy existuje nějaký superiorní  typ  kultury,
který  slouží  jako  referenční  rámec  pro  vlastní  kritickou
analýzu.
      Problematičnost   úzké  definice  masové   kultury   jako
industriálního "velkosériového"  produktu je nasnadě.  V  daném
případě   bychom  pak  museli  do  uvedené  kategorie   zařadit
například  Bibli jako nejpřekládanější světový text  tištěný  v
milionových nákladech.  Druhým sporným momentem při  vymezování
uvedené   kategorie  je  předpoklad  existence  tzv.   masového
člověka, který se podle teoretiků  masové kultury objevuje  již
koncem  18. století  v souvislosti s třemi klíčovými procesy  -
demokratizací,  urbanizací  a  industrializací,   které   sebou
přinesly   například   systém  masového   vzdělávání,   ale   i
nejpokleslejší  druhy  kulturní  produkce,  které  zpřístupnily
širokému  publiku.  Tento  "masový  člověk",  je  ovšem   podle
teoretiků Frankfurtské školy toliko reflexí filmové produkce  a
reklamy. Empirické doklady o jeho skutečné existenci jsou  však
sporné.  Obhájci masové kulturní produkce odmítají, že by  byla
schopna  homogenizovat populaci a upozorňují na neustálý  vznik
nových  a  zcela odlišných či dokonce kontradikčních kulturních
významů, které se vymykají uniformním produktům masových médií.
                                        JV