í/et SMitouib Hadwta arnduiá f.. STUDIUM m* i PRAECESSIO SIMULACRORUM Jean Baudrillard SlmutoJf'um nerii nikdy Um. a» tk'ýiá prourv • ť to pravda. kUrálkiyvá zo. « ľ» «ŕpn»mto KmM Pokud bychom byS schopni přijmout jako n ,i.-e Borgesovu povídku, kde císařští korlografové vypracovali lak podrobnou mapu, že sama pokrývá ceié mapovane území (ale kdy už rozkládající te císařství vidí, |ak se mapa počíná rozpadat a jak h pak zcela zničena a zbývá ien několik cáríi v poui' cárů. které lze ieité rozpoznal — vidí metafyzickou krásu tělo zničené abstrakce, svědčící o Impenálni hrdostí a rozkládáno se jako mršina, vracející se k podjaté zemé spíše jako stárnoucí dvojník, který končí, protože je zaměněn *e skutečnou vícfl — lento výmysl nás pak lapil do uzavřeného knihu a nemá ní nic. krom ne vztaženého kouzla símuiakra dmhého řádu Dnešní abstrakce již není abstrakcí mapy, dvolníka, zrcadla nebo pojmu. Simulace pž není simulací nějakého území, néiaké odkazované osoby rwbo laiky Nyní (de o generováni prosriedniclvim modelů skutečna bez původu čí reality: pro střednielvim modelu nodskutečna. Uzemí jíž v Čase nepředchází mapě sní p neprežíva Odedneška je to mapa. kleni předchází území — Ptaecessío ifcmlucPOimi —. lo mapa nyní plodí uzemí, a pokud bychom dnes Borgesovu pohádku oživili, bylo by lo území, téhož cáry by se pomalu rozpadaly nad mapou Je to skutečnost, a ne mapa, (etií Stopy spočívati zde t lam. v pouštích klére »! nejsou pouátémí císařství, ale našimi vlastními Pouilí síiufečnosíi somé. Ve skutečnosti. 1 v té. která je převrácená naruby, je neskutečný príbeh n«-smyslný Zůstává snad jenom alegorie císařství Proto len stejný imperialismus který se současní předstiratelé snaží učinit skutečnosti, plnou skutečnosti, se sh s jejich simulačními modely Ale nyní se jíž nejedná ani o problém maP ani uzemí Něco zmizelo; suverénní rozdíl mezi tlm. co bylo abstraktním půvabem Protož« lu existuje rozdíl, který utváří poetičnost mapy a půvab území, kouzlo pojmu a půvab skutečnosti. Tato zobrazivá představivost, která kartografovým šíleným záměrem vrcholí a je jim zároveň pohlcena, šíleným zámětem Ideálního spolubyti mapy a zobrazovaného území, mizí spolu s předstírá) iíi n — jehož působení je nuKlt i o genetické a již ne spekuiárni a diskursívni Cetá metafyzika jde stejnou cestou Už žádné zrcadlo bytí a zdáni, skutečna a jeho pojmu Už žádné obrazí» - ivové rozpínáni, rozměřeni simulace je spíše genetická minia lun zace Skutečnost je tvo- 4 9* STUDIUM • Jen Baudrillard ŕend i miniaturizovaných jednotek, z matne, pan letový*. )> bank a modeki rlzeni — a letnilo entitami může být vytvořen nekonečný počet časovostí. Skutečnost již nemusí být radonálni, protože (iž není poměřována nejakým ideálem nebo negativním příkladem Skutečnost ui je pouze operační Piotože )ií neni zahalena do fádneho Imaginárního hávu, není ju reálná vůbec Je hyperrealilou, výtvorem vyza-ŕuiici syntézy kombtaalornkh modelů v hyperprostoru bez známky atmocM Na tomlo přechodu k prostoru. jehož zakřiveni již není zakrivením skutečna a ani pravdy, potom vek simulace započiná především % likvidaci vsí odkaze» nosti — jeji umělé vzkříšení do systému znaků, mnohem poddajnéišího materiálu, než jakým je význam, v tomio to vede ke všem rovnocenným systémům, binárním opozícim a k celé kombinátotni algebře. Netedná se tiž o problém napodobení ani o redupfikaci. a dokonce ani o parodii. Je to spíše otázka zástupných znaků subsll tuujícich skutečnost než bytu|fcí skutečno« sama, činnost určená svou operační podvojností k zastrašovaní jakéhokoli skutečného déni. rnsttstámf, programovaný, dokonale popisný strof, který vykazuje všechny znaky reákia a zkratuje všechny jeho kvalitatívni alternace Už nikdy nebude nutno 2novu vytvářet skutečnost — toto je vitábií funkce modelu v systému smrti, nebo spise anticipované znovuvzkří-šení. které pž nezanechává žádné nadeje, a to am v prípade smrtí Skutečno se od nynějška před imaginarnem chráni a chrání se í před jakýmkoli rozlisováním mezi skutečností a íntagínái nem. úkryt opouští jen kvůli knihCjvosti návratu modelů a si-rndovanému generováni rozdílnosti BOŽSKÁ NEV7TA2ITE1.NOST OBRAZŮ Přetvařoval se (dissimuloval) znamená předstíral, ze nemáme to, co ve skutečnosti márne Simulovat znamená předstírat, ze máme lo, co nemáme Prvé zahrnuje prezenci. druhé absenci. Ale véc je mnohem komplikovanejší, protože simuloval neznamená jen prosté předstírání .Nékdo. kdo předstírá nějakou nemoc, si může jit jednoduše lehnout do postele a utvrzoval, že je nemocen Nékdo, kdo simuluje nemoc, produkuje sám v sobe nékleré ze symptomů." lUttrej Předstíráni nebo dis-simulace tak opouští pnncipiálni skutečnostni nedotčenost: rozdíl je neustále jasný, je pouze maskován: kdežto simulace ohrožuje rozdíl mezi „pravdivým" a .falešným", mezi .skutečným" a .imaginárním' Protože simulující vytváří .pravdivé' symptomy, je nemocen, nebo nemocen není? Nelze jej objektivně chápal ani jako nemocného ani jako zdravého Psychologie a lékařská véda potom z loholo hlediska stoji před neodhalítelnou pravdivostí nemoci Neboř jestliže lze jakýkoli symptom vytvářet«jestliže ho již nelze přijmout jako přirozsnosliií skutečnost, potom lze každou nemoc chápat jako simulovatelnou a simulovanou a lékařská véda ztróci svůj význam protofe dokáže léčil pouze ..skutečné' nemoct na základe jopth ob-jektivnich případů Psychosomatika se vyvíjí nejistým způsobem na oslh principů nemoci. Pokud jde o psychoanalýzu, ta přenáší symptomy z roviny organické do nevědomí, ledy pozdější se bere za pravdivé, za mnohem více pravdivé než dřivé) J»B BaudrtlUrd • STUDIUM »• f li Ale proč by se musela simulace zastavil u brány nevědomí? Proč by dílo nevede* mi nemohlo být .vytvářeno" stejným způsobem Jako jmé symptomy klasického lé-kaislví? Sny jíž takto vytvářeny jsou Psychiatři pak přirozené prohlašuji, že ..nro každou formu duševní nemoci existuje zvláštní pořádek v následnosti symptomů, jeliož si ten, kletý simuluje, není vědom, a že je tedy nepravděpodobné, že by byl lékař v případě absence tohoto pořádku oklamán " Toto (jež se datuje or) r 1865) se děje. aby se za každou cenu zachránily pravdivostní principy a aby %e uniklo příšeře matni ze simulace — pravda, možnost odkazování a objektivní příčiny totiž přestaly existoval Co SI může lékařská véda poťíl s něčím, co se pohybuje jak na straně nemoci, tak i na StnnS zdraví, nebo s redupllkacl nemoci v dšskurs, který již neni ani pravdivý an| falešný? Co si může psychoanalýza počít s reduplikocj diskursu o nevědomí v dis i > simulací, který nemůže byl nikdy nemaskován, protože oba nejsou (Ok Co si může se simulanty pocit armáda? Z tradičního stanoviska, hledíc si přímých principů identifikace, je dema:l .-r.-. Dnes nedokáže výtečného simulanta napravit tak. jako by byl naprosto srovnatelný se .skutečným" homosexuálem, slabochem nebo bláznem Dokom v i vojenská psychologie ustupuje z i*>/k. kartesiánské jasnosti a váhá rozlišoval mezí skutečným a falešným, mezi .provedenými" symptomy a mezi symptomy autentickými. .Jestliže se chová tak dokonale šílené, pak inusi být blázen." Ani loto neni omylem: v tom smyslu, že všichni šílenci jsou simulanti — a takovýto nedostatek rozlišení je nejhorší podobou zkázy A proti svému kbsickému smyslu se sám vyzbrojil všemi svými kategoriemi A nia-vé lento nedostatek je dnes tím. co tylo kategorie neprodyšně obchvátilo. co potopilo sám základ pravdy Mimo lékařství a armádu, tedy mimo upřednostňovanou půdu simulace, se cek) s ní spjatý problém navrací k náboženství a k vyobrazeni božství: ..Zakázal jsem jakékol vyobrazeni v koSteUch, nebol božství vdechující život do přiiody nesmi být lakto zástupné předváděno." Vskutku nesmi Ale co se siane s božským, jestliže se samo odhaluje v sochách a obrazech, když je nesčetněkrát rozmnožováno ve svých vyobrazeních? Zůstává nejvyšší autorita, kierá *- prosté vtělena do obrazů jako viditelná teologie? Nebo je rozptýlena v zobrazeních, která svou nádheru a okou-moc rozvíjejí sama — viditelná mašinérie obrazů a soch zasloupených cistou a srozumitelnou ideou Boha? Přesné loholo se báli obrazoborci. jejichž tisíciletý spor zůstává mezi námi až podnes Jejich zuřivost smerovaná k ničení obrazů rostla právě proio, že tuto absolutní moc vyobrazení pociíovall Tálo vyobrazení chá pálí jako něco. co vymazává Boha z lidského vědomí. Rostla také kvůli drlivé. zni. i : i pravdě, kterou vyobrazím) hlásala, že v posledku nikdy žádný Bůh neexistoval, pokud by však Bůh nebyl jen svým vlastním vyobrazením Pokud by byli schopni uvěřit, že obrazy pouze zahaluji nebo odkrývají platónskou ideu Boha. pak by je nebylo třeba ničil Člověk můž« žit s představou pokroucené pravdy AI« jejich metafyzické zoufalství vycházelo z představy, že obrazy nic neskrývaly a že ve skutečnosti vůbec obrazy nejsou — lak. jak je vytvořil původní vzor. ale skutečné dokonalými simulakry. navždy zářícími svou vlastní laschad Alt; tBl < i íské- fc a» STUDIUM • Jean BaudriiUrd ho zprostředkováni musí byl za každou tonu vymýcena Nebe se domníval, že by ikonoklasti. klen' by* často cibvinováni z opovrhováni a popiráni obrazů, byli ve skutečnosti lémi. kleti by pni přisuzovali |ejKh skutečnou cenu. na rozdíl od léch, kleň zastavali ikunolaliii a kteří v nich viděli poulit' odrazy a spokojovali se s uctiv-Boha přímo Muže být řečen 1 opak. totiž Že ti. kteří zastávali ikonolami. byli vysoce moderní a směti duchové, nebol pod představu jeveni boha v zrcadle obrazu iiz ustanovili jeho smrt a jeho zmizeni v epiiann jeho reprezenlod (o nichž snad )ii védéri. že už dkjuho nepředstavují nic a že byty čistou hrou) — a věděli i to, že demaskoval obrazy je nebezpečné, protože obrazy dissimukqí tu skutečnost, že ta nimi nic není. Takto postupovali jezuité. Jejk.li snalty byty založeny na virtuálním zmizeni Boha a na pozemské a speklakulárni manipulaci svědomí — zmizení Boha v epifa-nit moci — konec transcendentna, klére již neslouží jako alilil pro strategii zcela prostou všech vtřvú a znaků Za baioknosti obrazů se skrýva sedá eminence pohnutek V sázce c lak snad vždy vražedná schopnost obrazů, zabijáků skutečnosti, zabijáků svých vlastních vzorů — tak. jako byzantské ikony měly ve své moci zaviaž dli božskou identitu. Proti této vražedné schopnosti re postavena dialektická schopnost reprezentací v podobe viditelné a pochopitelné prostřednice Skutečnosti Všechny západní viry a dobré víry se podílely na této sázce o reprezentaci že znak může odkazovat na hloubku významu, že znak může být zaměněn za význam a ze néco může být zárukou léto záměny — samozřejmé Bůh Ale co když 1 samého Boha lze simulovat, to znamená redukovat tej na znak. který doívrzuje jeho existenci'' Potom celý systém ztrácí svou váhu. už není nic, jen obrovské simulakrum — ne nereálné, ale km ämulakrum, které se již nikdy nezaménl v to. co |e skutečné. ak> |en v sebe sama. v nepřerušovaný okruh bez odkazatelnosli nebo obvodu. Se simulaci to jde tak daleko, ž* se stává protikladem reprezentace. Pozdější se odvíjí z principu, že znak a skutečnost jsou rovnocenné (I když je tato rovnocennost utopická, jde o základní axiom). A obrácené pak simulace vychází z utopie principu rovnocennosti, z radikální negace znaku tako hodnoty, ze znaku jakožto návratu a rozsudku smrti nad každým odkazováním Jelikož se reprezentace pokouší absorbovat simulaci tím. že i interpretuje jako falešnou interpretaci, obaluie pak simulace celou budovu reprezentace jako vlastní simulakium Naslednost fázi obrazu by mela vypadat takto: — Obraz te reflexi bazálni skutečnosti — Maskuje a zvrací tulo bazálni skutečnost — Maskuje nepřítomnost bazálni reality Neni nositelein žádného vztähu k nijaké skutečnosti. je asté svým vlastním obro. V prvním případe je obraz dobrým zdáním — reprezentace je řádu posvátného. V případe druhém je zdáním z/ým — řádu zla. V třetím »1 nolo.tefe zdaním. pouze hroje — >e řádu kouzel Ve čtvrtém případe už vůbec nepatří do řádu zdáni ale do řádu simulace Prechod od znaků, kterô néco djssimiluji. ke znakům, které dissunuluii. že neni ■■■ známkou rozhodujícího bodu obratu První zahrnuje teologii pravdy a tajem- Jean ti.uidi-ill.ird • STUDIUM »» 7 stvi (ke kterému pojem ideologie Mále náleží) Druhé zahajuj« vft vypodobněni a simulace, kde se již nenachází žádný Bůh, aby uznal svou bytnost, ani žádný poslední soud. aby oddelil pravdu ode lži. skutečnost od umelého vzkříšeni z mrtvých, protože vše te již mrtvé a povstalé předem Když již skutečnost není lim. čim bývala, reji význam plné přebírá no*i Existuje proliferate mýtů o původu a znacích skutečnosti, zprostředkovaná pravda, objektivita a autentičnost, Existuje vystupňováni pravdy, žité zkušenosti, znovu-vzkříšenl liguraliviia. kde objekt 1 substance mrzí A existuje zděšené vyrvala I lečnosti a vztažilelnosli, paralelní a přesahující hrůzu z materiální výroby takto se simulace jeví ve fázi, která se nás dotyká, strategie skutečna, neo skutečna a hy perskutečna, je|»chž společným dvojníkem ie strategie zastrašovaní RAMSES NEBOU ČERVENĚ ZBARVENÉ VZKŘÍŠENÍ Z MRTVÝU1 Etnológie se téměř setkala s paradoxní smrti onoho dne roku 1971. kdy se filipínská vláda rozhodla nawrttii |t)h )■ původním piMuvram podium! kotit tuctů Tasadajů objevených hluboko v džungli, kde po osm století žili nerušeni zbytkem lidslva, z dosahu kolonwáli.11'1. turistů a elnologú Došlo k tomu b -y etnolo-gů samých, kteří videli, jak se domorodci bezprostredné při kontaktu rozpadají, jako mumie na vzduchu Aby mohla etnológie žit, musí jeji předmět zemřít Ale předmět k msti sáni tím. Že zemře, protože byl určen k .vyzkutmT a pohrdá skrze svou smrt védou, kte rá jej chce uchopil Nežije snad každá véda na tomto paradoxním svažování, ke kterému je odsouzena mizením předmětu svého zájmu během vlastního procesu jeho chápáni. ke kterému je odsouzena nelítostným obratem tohoto mrtvého predmetu zájmu, jehož je sám příčinou? Jako Orfeus se vždy obraci příliš brzy A predmet |Cho ;a jmu. stejné jako Eurydíka. padá zpět do Hadu. A šlo proti smyslu teto řeky pan IC se utnologové snažili ochránil sebe same obklíčením Tasadajů nedotčenými lesy A nikdo se k lomu již nechce vyjadřoval, žila byla uzavřen«, jako byl uzavřen důl. Véda ztrácí vzácnv majetek, a předmět bude bezpečen — z dosahu védy. kromě vlastni .nedotčenosti". Nejde lu o problém oběti (véda se nikdy neobětuje, je vždy vražedná), ale o >unulovanou obél předmětu svého zájmu, k čemuž dochází proto, aby byl zachráněn princip skutečnosti Tasadajové, ustrnuli ve svém přirozeném živlu, poskylii|i dokonalé alibi, věčnou záruku. Zde započii.o trvati ánB«toologk k niž náleží Jaulin. Ca»tane da a různí Clastiové V každém případe logkká evoluce vedy značí nepretržite vzdalováni od svého předmětu, až se bez ně) zcela obejde V d loimy se její autonomie jeu iiui dal lun víc fantaskní Indiáni takto zahnáni zpět do ghetta, do skleněně rakve nedolcenycli k 1 1 simulačním vzorem pro všechny m indiány pred dobou etnológie tak samo poskytuje přepych být vtělen až za hranice Svého |á V hrubé ft m* STUDIUM • Jean Baudrillard tečnostr těchto indiánů se jednu o zcela nové znovuobjeveni — divoši vděcv:. ndogúm za lo. Že zůstali divochy: jaký obral v děni. jaký lo Iriumf pro tulo vedu, která se zdá byt zasvěcena jejich zrifla I Ovšemže lilo jednotliví divou jsou pohrobky: ustrnuli, zmrazení, stenlizovani. chráněni k smrti, stali se odkazovými vyobrazeními i véda sama cislou simuJad. Totéž u Creusota. kde v podobé „otevřené" muzejni výstavy byly .zmuzejnény" jako dějinní svědkové své doby ceté défcikké čivni. üvouci metalurgické zóny. cela kítura«etné mužů. zen a děti a Jejích gest. jazyku a zvyklostí — živé bytosti zlositné-né stejné jako fotografický snímek Muzeum, misto aby byk> omezeno na geometricky vymezítefoou prostoru, je dnes všude, jako by byí-) určitou dimenzi vlastního žiti Potom už etnológie, osvobozená od svého objektu, nebude více vymezena jako objektívni véda. ale tyká se všech Živých věci a stává ie neviditelriou jako vsUdypn-tomná čtvrtá dimenze, rozměr vyobrazeni My všichni (sme Tasadajové. Nebo indiáni, kleíi se ještě jednou stanou lim. čim byli uvykli být", nebo přinejmenším tim. dm je učinila etnológie — obrazni indiáni prohlašující nakonec víeobecnou pravdu etnológie. My všichni se sláváme živými dmhy pod spektrálním analyzátorem etnológie nebo anti-etnokxne. která je jen čistou podobou etnológie triumtiuici. dmhy pod znakem mrtvých rozdílu a vzkříšeni rozdílnosti. Potom je krajné naivní snažil se najit etnológii mezi divochy nebo v nějakém třetím světe — je zde, všude, v hlav-nich městech, mea bíýmí. ve zcela zmapovaném světě, dokonale analyzovaném a posléze umele oživeném, jako by bul skutečnosti, ve světe simulace, halucinace pravdy, vydíráni skutečností, vraždy a historické (hi»terické) retrospektivy každé symbolické lormy — vraha, jehož prvními obětmi byty noblesse oblige, divoši, avšak kteří jsou nyní na dlouhou dobu rozšířeni po c«lé zapadni společní Ale v tutéž chvíli se etnológie vzdává své poslední a jediné lekce, tajemství, které ]i zabijí (a které divoši znají mnohem lépe): ponoru smrti. Uvěznění vědeckého objektu je stejného druhu jako uvězněni šílenství nebo smrti. A stejné tak. jako je celá společnost beznadějné nakažena zrcadlem šílenství, které nabUi sama sobě, tak i véda muže pouze zemřít, jsouc nakažena smrti objektu, který je jejim obráceným zrcadlem. Právě věda zdánlivě ovládá objekt, ale ve skutečnost) je to objekt, který silně opanovává védu, sledující pouze nevědomé převráceni a poskytující jen smrt a kruhové odpovědí smrti a tázáni se v kruhu. Nic se nezmění, když společnost toto zrcadlo Jilenslvi rozbije (zruší azyly, navrátí řeč zpět šíleným aid.), ani když se zdá. že věda rozbiji zrcadlo své objektivity (sebe sama vymazávajíc pied vlastním objektem, jak to dělá Castaneda atd ). ani když se zdá. že se skláni před .rozdíly" Vězeni je následováno aparátem, který předpokládá nevyčislitelnou a nekonečné lomitclnou. zmnožileinou podobu Stejně rychle, jak etnológie ve své klasické institutlvní podobě upadá, znovuoživá v podobě anli-etnologie, jejímž úkolem je opětné vstřikovat fiktívni dimnd a divošstvi. kdekoli může. aby skryla tu skutečnost, že je to pravé tento náš svět, který se takto opětovně stává divošským. ie je takrečeno devastován odlišnosti a smrti. Jean BdudrilUrd • STUDIUM aH 9 Úplné stejným způsobem, pod záminkou záchrany originálu, byly návštěvníkům zakázány jeskyně v Lascaux a jejich přesná replika byla vyrvoíena o pět set metrů dále. takže je každý mohl vidět (zběžné pohlédnete skrze otvor k tomu určený na skutečnou jeskyni a potom se můžete projit po jeho dokonalé replice) Je možné, že pravdivá vzpomínka na původní jeskyně v mysli budoucích generací upadne, ale od nynějška tu už neni žádný rozdíl zdvojeni je dostačující, aby učinilo obé stejné umělými. Stejným způsobem byla před nedávném zmobilizována celá věda a technologie, aby zachránila mumil Ramsese II. poté, co byla poškozena v suterénu muzea Celý Západ byl vyplašen tím. že nebyl schopen zachránit, co symbolicky řád chrání po čtyřicet století, avšak bez přístupu světla a diváků. Ramses pro nás nic neznamená, je pouze mumlí, nevýslovné cennou, protože je takto i zárukou, že hromadění něco znamená. Celá ivaše přímočará a na hromaděni založená kultura by se zhroutila, kdybychom si minulost neuschovali do zásoby v prostém pohledu. Z tohoto důvodu musí být faraóni vyvedeni ze svých hrobů a mumie ře svého mlčení Z tohoto důvodu musi být exhumovaní a dekorováni vojenskými vyznamenáni mi Jsou koristí védy ■ Červů Jejich tisíciletá moc je zajištěna pouze jejich naprostým ztajením — jejich zběhlost v rozkladu, která znač! zběhlost v celém koloběhu výměny se smrtí Spíše dokážeme použít naši vědy k reparaci mumie, tedy k zrestaurováni viditelného řádu. kdežto balzamování bylo mystickou činnosti zatlenou na znesmrtelnéni skryté dimenze Potřebujeme viditelnou mimulost. viditelné kontinuum, viditelný mýtus původu, aby nás ujistil o našem kuiKi. nebol jsme na něj v pusknlku nikdy nevěřili Odtud tedy ta historická scéna s přijetím mumie na letišti v Orly. A to všechno proto, že Ramses byl velkým despotou a válečníkem? Jistě Především -Aok proto, že řád. o němž sní naše kultura (za touto mrtvou mocí. kterou se snaží anektoval), s ni nemá nic společného a kultura takto sní proto, že tento řád zničila exhumaoi. jako bv šlo o naši vlastni minulost. Jsme právě tak uchváceni Ramscsem. jako byli renesanční křesťané uchváceni indiány, těmi (lidskými?) bytostmi, které nikdy nepoznaly Kristovo slovo. Potom zde na počátku kolonizace existoval moment slrnutí a údivu před skulenou možnosti ujit všeobecnému zákonu evangelia Existovaly dvě možné odpovědi: bud připustil, že tento zákon nepláli všeobecné, nebo vyhladit indiány, aby se odstranil důkaz. Obecné dostačovalo, aby se podarilo je obrátit nebo je prosté najíl, aby bylo MfUténo jejich pomalé vyhlazováni. Tak bylo prostým exhumovaním Ramsese II. dosaženo jeho likvidace Ant muzeomumitikování Protože mumie nejsou rozrušovaný červy; umírají, protože byty transplant ovány vně prodlouženého symbolického řádu, kletý je pánem nad smrti a hnilobou, přeneseny do řádu dějin, vědy a muzeí, do našeho řádu. který již není pánem ničeho, prolože se už vyzná jen v odsuzováni našich předků k smrti a hnilobě a k jejich následnému vzkříšeni pomoci vědy Nenapravitelné násilí vůči každému tajemství, násili civilizace bez tajemství N.-mvisi t .-I,- uvili k vlastním kořenům. ÍO •» STUDIUM • Je-« BaudrilUrd A steine fůko p tori .-tnologii. hraiici si na vydáni svrho objektu, aby jej lép* zachovala v |eho čisté podobě, lak i iniucomuniilikace je jen daKim otočením Irále artiliciálnosli Jako svědectví lze uvésl klášter Si Michel de Cuxa. ( má byl wlkým nákladem klášleni v New Yorku nakácen do vlasti a umístěn na .původní místo" A ode všech se očekává, žv budou loniulo navraceni lleskal luk lomu byte při experimentálni kampaní za navráceni chodníků na. Champs-Elysees!) ..v je vývoz ňms skutečně libovolným aktem a jestliže kláštery Nového Yorku |sou skutečně ariiííciálrM mozaikou viech kollur (podle logiky kapitatistic* ke centralizace hodnot), potom opětovný dovoz původních usedlostí musí být dokonce amhcální mnohem vice: je io nejzazsi simulakrum spolupiacujíci s „realitou" tak. že n zcela ovine. Klášter zcela dobře múze stát v New Yorku ve svém simulovaném prostředí, které ostatně nemůže nikoho ošidil Repatriace )e pouze doplnkovou vytáčkou, aby to vypadalo. jako kdyby Sfe nK nestalo, a mohlo se dále dlíti v Iwlucinačnim zírání do minula. V tomto sleiném duchu se Američane' oddávají sebelichoceni v tom smyslu, že ho indiánů navrátili k lomu. čím byli před svým podrobením Vše se vymazává pouze proto, aby to mohlo opětovné začít Lichotí si lake proto, le prekročením původni podoby pokročili o kus dále Pil. ino je to jako zkouška clvilizaíni ňadra- — lálo produkuje více mdiánú než oni sami bytj schopni. Podle zlo- < -ho smícím |e lato nad produkce, přesto a znovu, jenom způsob. jak je znitit. protože indiánska kultura, stejné jako všechny kmenové kultury, spočívá na omezeni skupiny a ptohibici jakéhokoli jejího ..neomezeného' růstu, >ak můžeme vklčt na příkladu Iši. Demogiadcká ..podpora" je tedy jen dalším kiokem k vyhlazení symboliky. Všichni žijeme ve světě, který se kdekoli podivně podobá svému onglnálu — zde jsou věcí zdvojeny podle svého vlastnil 10 scénáře. Ale lato dvojnost neznamená (jako w lolkioru) hrozbu smrti — věcí (sou již od smrti očištěny, a jsou dokonce lepši, než byly v životě, úsmévnéiši, více autentické, ve svétle svých vzoiú, jako tváře v pohřebním sále. HYPKftREALNO A PŘEDSTAVIVOST ■ ■'.Und může dobře sloužil za model pro všechny zapeklité druhy simulace Na prvním místě je to hra ilixi a fentasmal piráfi, pustiny, svět budoucností atd 1 . imagmárni svél >>e zamýšlen tok. aby byl celý podnik úspěšný Ale davy přitahuje především sociálni mikrokosmos. zmenšené a zbožné hýřen tečné Amenky, wélU i >tinně sírany Porkuiete před Disneylandem, Uvnitř stOjfte ve fronte a nakonec jste nainosto opuštěni V tomb] imaginárním světě je vnltfnfl '-eptem a hnutím davu pouze lamasmagoňe a pouz« ona je hnací sílou dostatečně velkého počtu fint, které jsou zde uaty typicky proto, aby pod|>orovjily nesčetné mnoíslvi l :.id s naproslou osamélosli parkoviště — skutečného koncentračního Jean BaudrilUrd • STUDIUM »»II tábora — ie dokonalý Nebo spise; uvnitř celé řady výmyslů magneii a čini lak z něj jednolitou masu, venku je pak osamělost směrována jen na jeden výmysl: na automobil Podle léto mimořádné shody náhod dedně z těch. klont náleži k zvláštním potěšením tohoto světa) se tomuto hluboce zmraženému světu pošiěs-tilo, že byl pojmul a vytvořen člověkem, který se nyni sám nechal zmrazil VvV.ii I te-ney očekává své vzkříšení tä teploty minus 180 stupňů Celsia Objektrvní profil Ameriky potom může být veden skrz Disneyland až k morfologii ic-dnoilivců a davu Všechny fe|l hlavni rysy jsou zde zachyceny, v miniaturní a komicky holé podobě Balzamovány a zpacífikovány Odtud ledy prameni možnost ideologické analýzy Dtsneylandu (Louis Marín toto dobře pojal ve své knize Utoples. feux despoces) >hi Huti amonV kého způsobu života, clivalořer na americké hodnoty, idealizované přesunutí rozporuplné skutečnosti. To je pravda Ale tento problém skrývá něco jiného, a lak tedy lálo .kJeologická" přikrývka slouži přes ně k tomu. že kryje simulaci třeliho rádu: Disneyland je zde proto, aby skryl skutečnost. Že je Io „skutečná" témě, celá .skutečné' Amerika, kterou Disneyland ■ ni*- tak jsou vezení od toho, aby skryla fakt. že je to společnost ve svém celku, ve své banální vsudypíhornnosli. co je vezením) Disneybnd je představován jako něco imaginárního, abychom i., i zbytek |e skutečný, ačkoli ve *l- nosil cek? Los Angeles a Amerika, která loto město obklopuje, už skutečné nejsou, kromě řadu hyperreabry a simulace. Dnes už se neiedná o problém falešné reprezentace skutečností (ideologie), ale o zatajení faktu, že skutečnost již skutečností není. a skrze toto i o spaseni principu skutečnosti lmaginárnosi Dtsneylandu není ani pravdivá ani lalešná Je to odstrašující stroj spuštěný proto, aby naopak zdání skutečností omladil Odtud pak Id myšlenková slabost, infantilní degenerace tohoto imaginárna Mini se tim infantilní svět. abychom uvěřili, že dospěli jsou všude ve „skutečném- světě, a aby se zatajil lakl. že skutečné dél štvi je všude, zvláště mezí lémi dospělými, kteří si s vervou hrají na děti aby v sobe živili iluzi o svém skutečném dětství (dětinsk A nadto. Disneyland není na svété pouze jeden Enchanted Village. Magic Mountain, Manne World. Los Angeles je obklíčeno těmito .imaginárními elehtrár-nami", které zásobuji skutečnosti, skutečnosrni silou město, jehož tajemné kouzlo není ručím jiným než nějakou elektrickou sílí nekonečného, neskutečného oběhu — město bájných proporcí, ale bez prostoru nebo dimcn/i StC^tl jako jaderné elektrárny a (Umová studia polřebuje toto město, kleré není ničím jiným než obrovským scénářem a věčným filmem, í tuto starou imagmárnost k lomu. aby vydá b znamení dětství a záměrné zaměnila přelud za svoji soustavu sympatiku POIJTICKÉ ZAŘÍKÁVAČ Watergate Stejný scénář jako Disneybnd (imaginární účin zamlčujki, že skutečnost |IŽ neexistuje vné. jen uvnitř pout umělé vnější hranice), byl zde exiftuk) dálnt účinztaiující. že neni žádný rozdíl mezi skutečnostmi a jejvrhdeiuiiKi.!. , h.l.n IX 9¥ STUDIUM • Jean BaudrilUrd tické metody jsou používány ClA a novinaří z Washington Pust) Stejná operace, ačkoli naše doba lihne ke skandálu, jako prostředek regenerace politických a morálních principů, a ačkoli naše doba tíhne k irrtagmärnu. používá se ji (ako prostředku řnowofivil prtncip skutečnosti v ohroženi. , Denunctace skandálu vždy skládá slib právu A předavším Watergate usp~ .. ve Pucování představy, ie Watergate byla skandálem — v tomto »myski sk> o obrovskou operací intoxikace. O opětovný vstrlknmj velké dávky politické moráfcy v oetosvětovém měhtku. Spolu 5 Bordieuem by mělo být řečeno. *c .spedlickým rysem každého vztahu založeného na síle je dissímulace sebe sama a plné nabyti vztahové sily jen proto, že |e tok distingovaná'. Rozumejte následovné Kapitál, který te bez morálky a netrpí skrupulemi, může fungovat pouze za hranicemi morální superslruklury. a kdokoli ie tuto morálku snaží regeneroval (rOihořčeníiii, de-nuticiacemi aid 1. spontánne rozšiřuje kapitalisticky pořádek. jak 10 délah novinař: / Washington Post Ale toto je pouhý ideologický vzorec, a když to Bortlíeu prohlašuje, používá pojmu .relace siky" k vyjádřeni jiného Dojmu: proudu*»' kapitalistické nadvlády a Into rdad jako takovou dertuncuje jako skandál — proto se nacházi na stejné deterministické a morální póz»! jako novináři z Washington Post Dělá tu stejnou práci. proóSfováni a znovitoživovám moiálniho rádu. řádu pravdy, kde se zrodilo pravé symbolické násih sociálního řádu. tedy za každým vztahem založeným na sie, který je pouze netečnou a pohyblivou konfiguraci v lidském mravním a politickém vědomi. Všechen tento kapitál nás, ráda. abychom jej přijali jako racionální skutečnost, nebo abychom s nim ve jménu racionality bojovali, přijali ho jako morálni věc. nebo s ním ve jménu morálky bojovali Protože jsou tyto možnosti totožné, to znamená, mohou být čteny leite jedním způsobem Kdysi se ukládalo dissimuloval skandál, dnešním úkolem je zňpřit skutečnost, že zde žádná není IVütergote není sfcanddí, to zde musí být řečeno, a to za každou cenu. protože pravé to se každý snaží popřít, tato dissimulace maskující upevňovaní morálcy, morální paniky, kdy* se približujeme k prvnímu režisérovi kapitálu: jeho okamžitá krutost, ne pochopi I vlná zuřivost, principielní arnorálnost — toto je pobuřujici. nevysvětlitelní, protože $e to déje v systému iiK>rálni a ekorvxmické rovnováhy, která zůstává axiomem levicového myšleni, od osvícenských teorii až po komunismus. Kapitál nezatracuje myšlenku smlouvy, která je mu připisována — je to jen tnon-strozni bezzásadové podnikáni, néc jiného. Spiše je (o věci .osvíceného- myšleni, které se snaží kapitál konlroloval pomoci zákonu, kleré na něj uvalilo A všechno to vzájemné obviňovaní, které dnes nahradilo revoluční myšlení, klesá k lomu, že vyčítá kapitalismu nedodržováni pravidel hry. .Moc je nespravedlnosti, justice je třidni justicí, kapital nás využíva aid.' Jako by byl kapitál smluvně vázán na společnost, kterou řídi. To levice setrvává mimo zrcadlo rovnováhy doufaje, že kapitalismus upadne diky pňziakovosii sociální smlouvy a »plni svou povinnost vůči společností (v tu stejnou dobu. žádná potřeba revoluce plně dostačuje, že kapitál akceptuje racionální zákon výměny). Jean B-udrilUi .1 • STUDIUM »» 14 Kapitál ve skutečnosti nikdy nebyl ke společnosti, kterou řídi. připojen .1-- to kouzebiictvi sociální relace, výzvo společnosti, a imisi se na ni jako lakovou odpověděl Být nařčen podle morální a ekonomické rozuiinnr.ii skandál není. ale 1 výzva reagovat podle symbolického zákona. MOEKOVA SPIRALN! NEGATIVITA Proto byte Watergate pouze pasti, kterou položil systém, aby se do ni lapili jeho protivnici — simulace skandálu vedoucí k regeneraiivnim koncům Tento postup je ztělesňován postavou zvanou „Hluboké hrdlo", která začala být chápána jako republikánská sedá eminence, manlpuhijtci levicovými žurnalisty lak. aby se zbavila Nixona — a proč ne? Všechny hypotézy jsou možné, ačkoli pravé tato je přebytečná; práce pravice je vykonávána velmi dobře a spontánně levici která tak činí především pro sebe. Bylo by mimoto naivní domníval se. že zde došlo k nějakému zhoršení čistého svědomí Protože pravice sama, a také spontánně, vykonává práci levice Všechny hypotézy týkající se manipulaci jsou zvralné v nekonečném koknoči změn Protože manipulate je llukluiuicj kauzalita, kde pozitivita rodi negativitu a opačné, kde se negativita s pozitivitou vzájemně překrývají tam, kde se jíž nejedi« am o nic aktivního, ani pasivního Princip politické aktivity může být libovolným zastavením této proměnné, otáčejíci se kauzality spasen. Děje se tak pomocí simulace konvenčního, zúženého zorného pole. kde premisy a důsledky každého aktu nebo události jsou pravděpodobné tak, aby mohla být zachována polí Inka důvěryhodnost (samo/: včetně „objektivní- analýzy. bo|e atd ) Ale pokud je ceky cyklirs nějakého aktu nebo události uvažován v systému, kde už neexistuje lineární kontinuita ani dialektická po-Linla. v pub nepoplťfeném simulaci, potom veškerá determinace zmizi. každý akt dojde konce cyklu, jsa zactostluänénirn pro každého a rozložen po všedi sinéredi Je kladeni bomb v Itálii prací levicových extrémistů, nebo provokací kiajni pravice, nebo je toto kladeni inscenováno centristy. aby přivedli všechny teroristické extremisty do hanby a podepřeli svou upadajfci moc. nebo je to opět pofeci in spřrovaný scénář volající po veřejné bezpečnosti? Všechny tylo možnosti Isoi 1 ně pravdivé a hledání důkazu, skutečně objektivnosti faktu, nezadrží tuto závrat interpretace Nacházíme se v logice simulace, klerá nemá ruc společného s ku. i fakt a řádem přičiň Simulace je charakterizována precesí vzoru, všech vzorů v blízkosti nejčiřejší skutečnosti — vzory přicházejí jako první a fejirh kruhový hakn u bomby) oběh zakládá skutečné magnetické pole události Fakta už nemá« žádné vlastní dráhy pohybu, povstávají na \ t !i vzorů, lednoduchá skutečnost může dokonce vzniknout prostřednictvím všech modelů ihned Tato anticipace, tato precese, lento zkrat, loto zmateni! " ■ Uo modelem (už žádná divergence významů, žádná dialektická polarita, žádný záporný náboj nebo imploze pólů) je to. na co každá doba pamatuje jako na možné interpretace, nebo vke kontradíktoneky — vše je pravda, v lom smyslu, že pravila možných interpretaci je zaměnitelná, v obraze vzorů, z nichž bere svůj původ, v zobecněném cyklu. 14 fcW STUDIUM »Jun BaudrilUrd Komunisté útočí na socialistickou síranu. }ěko kdyby chtěli rozbit jednotu levice. Potvrzuji myšlenku, že jejich nesdBnost pochází z radikálnější politické nutnosti Ve skutečnosti je to proto, ie nechtějí moc Ale nechtějí ji v léto konjunktuře proto, že je pro lewd obecné nevhodná, nebo že je pro né nevýhodná v rámci levice — nebo ji nechtěli podle ně(akého pťedpisu? Když R,ifanguer prohlásily- -Nesmíme se nechat zastrašit, kdyi vidíme, že v Itálii se moci chopili komunisté." současně lim mini — že se není čeho bál. protože komunisté, pokixl přijdou k moci. nic na italském základním kapitalistickém mechanismu nezmení. — že zde neni žádné riziko, pokud kdy pnjdou k moci (z toho důvodu, ie to nechtějí) — a pokud by ji převzali, budou vždy vládnout |en v zastoup- ' — že ve skutečnosti již vůbec žádná moc, skutečná moc, neexistuje, a že indii není iádným rizikem, když se ji chopí kdokoli nebo kdy? )i kdokoli převezme, — ale fiká i víc: Já. Berlinguer, se vůbec nebojím, když vidím, jak komunisté převzali v Itálii moc. což se muže zdál přirozené, ale ras ne lak moc. protože — to může znamenal lake pravý opok (a nem k tomu na tomlo miste nutná žádná psychoanalýza): Bofim se. když vidím, jak komunisté převzali v Itálii moc (a to z dobrého důvodu, dokonce t pro komunisty) Vše, o čem jsme výše psali, je současně pravdo Je lo tajemství diskursu. který už není pouze dvojsmysliiý tak. jak tomu u polílickýth rozprav může být. ale tato rozprava nám sděluje nemožnost delciminativnl pozice mocí. nemožnost determinativ™ pozice diskursu. Ale lakovalo logika nepřisluši žádné ze stran Překračuje totiž všechny rozpravy, aniž by něco takového očekávaly. Kdo tuto složitou situaci rozplete? Gordický uzel může být koneckonců i roztát Co se týče Moebiova proužku, pokud je roztržen vedvi, stane se z néj další spirála, bez niž neni žádné možnosli vysvětlit lep povrch Iv našem případě reversibilni kontinuitu hypotéz). Hádes swnulace. která již není inučenim, ale jemným, zlovolným ó vytačejKim se překrucováním významu — kde dokonce ti. kteří byli v Bur gosu odsouzeni na smrt. (sou Stále Francovým dar*m zapadni demokracii, která v něm hledá příležitost znovuoživit svůj vlastni ochabuüd humanismus A čí rozhorlený protest na oplátku konsoliduje Frankův režim lim. že sjednocuje masy Spanéh'i proti cizímu zásahu? Kde je v tom všem nějaká pravda, když takovéto úmluvy podí-vuhodne srůstají jedna » druhou, aniž by y toho jejich původci byli vůbec vědomi? Spojeni systému a jeho obou krajních možností. jako dva konce křivého ucó-db. .zvrácené" zakřivení politického prostoru pak cirkulovalo a přecházelo zprava doleva, zkroucení, které |e jako zlý démon hromadění, celý systém, nekonečnost kapitálu se zatáčí zpol. přes svůj vlastní povrch: překročení konce, translinita' A neděje se lotff s litodóznlm prostotem a prostotem přáni? Spojeni přání a hodnoty, přáni a kapitálu. Spojení přání a práva — poslední radost a metamorfóza práva (pravě proto je v tuto dobu tak příznivé připínáno), jenom kapitál má možnost radosti. dok»*l nepřijdeme na lo. že my nacházím« ladost v kapilálu Unavuji- I.1VOSI pram u Deuleuze. enigmatický zvrat, který toto přáni přináší, přání, která ie .revoluční samo o sobě, a jakoby nedobrovolné, u chtění toho, co chce", chce Jean Rriiulrillard • STUDIUM 1» 1$ dosáhnout vlastni represe a zavěsí paranoidni o t.iši>titký systém? Zhoubné po-krout.m ktoiJ tulo revolucí přání obraci na stejnou základní dvojznačnost jako jmé historické revoluce. Všechny odkazy smesull své diskursy do kruliovélio moebian-ského nátlaku. Ne před lak dávnou dobou stály sex a práce v příkrém |>rot!kladuT dnes jsou oba světy rozpuštěny ve stejném typu nároku. K ravB o ději- nách opírala o protiklad sebe a rozpravy o přírodě, rozprava o louže o rozpravu o moci — dnes jsou jetích signihkatory a scénáře zaměnitelné. Zabralo by mnoho času. Mybychom měJi probral celou oblast operační nega-tivily. všechny zastrašujici scénáře, které se jako Watergate maC jy-iierovat umírající prindp Mtnulovanym skandálem, fantastickým výmyslem, vraždou — druhem hormonální léčby prováděné pomocí krtze a negace Jde vždy o problém důkazu skutečnosti skrze unaginárno. důkazu pravdy skrze skandál, dokázáni zákona jeho přestoupením, práce stávkou, systému kn/i a kapKafanui revolucí, a konečně také v záležitosti dokazu|ici etnológií skrze nepříslušnosti předmětu svého zájmu (Tasa* dajové) — bez konečného výčtu — dokazování divadla antkKvadlem — dokazováni uměni aniMiměniin — dokazováni pedagogíe antipedagogii — dokazováni psychiatrie anlipsycl i aid Vše fe proměněno ve svůj opak. a lo proto, aby mohlo setrvával ve své očistě né podobě Každá podoba moci. každá situace hovoří saina o sobě skrře své popření, aby se, simulujíc smrt. pokusila uniknout své skutečné agomi Mih . ,. msce-novot svou vlastní smrt. aby mohla opětovně odkrýt zdii i ce a oprávněnosti. Podobné í s americkými prezidenty říci: Kennedyové jsou zabíjeni pn '■ \ :• map pohucký rozměr OtiaM — Johnson, Nixon, Ford — met právo pouze na loutkové atentáty, aby simulovali vraždu Přesto však tuto aureolu umělé hrozby potřebovali, aby mohli skrýt, že (sou pouhými figurínami moci V dávných dobách musel král (nebo Bůh) zemřít — byla lo jeho síla d moc. Dnes přivádí svou podlosl k nejvyššímu stupni tím, že smrt předstira, aby zachoval rxižehnóm moci. Ale i to je již pryč. Hledal novou krev ve své vlastní smrti, zrcadlem krize, negace a ' >| reagoval na simulované přepadení n-v I., točné. Protože ta druhá z možnosti pou/- 16 B* STUDIUM • Jean »audrtlUrd stává řád věci. právo vlastnil, zatímco pivní zasahuje do vlastni podstaty skutečnosti Zločin a násilí nejsou tak vážným problémem, protože pouze popírají roz-déleni skutečnosti Simulace |e nekonečné nebezpečnější, ptotoie vždy tvrdl, nad a z« svůj předmět, že prduo a roď samy nemohou být skutečné ničím líným než simulaci Ate obtížnost >e úměrná nebezpečí Jak předstírat nosili a podrobit k? zkouš-ce? Jdete a předstírejte krádež ve velkém obchodním dome. |ak presvedčite hlídače, že jde o simulovanou krádež? Neexistuje žádný „objektivní" rozdíl: stejní úkony a znaky vykazuje í skutečná krádež Ve skutečnosti znaky netihnou ant k jedné ani k dnihé straně Vždy (sou v očích zavedeného pořádku řadu skutečnostního Zorganizujte lalešný únos. přesvédčte se. že z vašich zbrani nelze střílet a vezmete si důvěryhodné rukojmí, aby nebyl ohrožen ničí život (jinak nskujete, ze se dopustíte skutečného útoku). Zadejte výkupné a zaüdle to tak. aby celý podnik vzbudil co možná nejvéttí pobouřeni — zkratka, nevzdalujte se od ..pravdy'. abyste mohli vyzkoušet reakci mocenského aparátu na dokonalou simulaci Ale nebudete mit úspech sit umétých znaků bude nezjístilelné propletena S reálnými prvky (policejní důstojník bude jisté střílet, bankovní klient jisté podlehne srdečnímu infarktu, budou vám jistě chtil předat výkupné), zkratka zjistíte, že jste se neúmyslné ocitnul ve skutečnosti, že se chová přesné tak. aby pohltila jakýkoli pokus o simulaci, že vše redukuje na skutečnost, že je přesné laková, jak zavedený řád vecí býva. dokud se nedoslanou ke slovu zákony a justice Za této nemožnosti izoloval simulační proces se nesmi odhlížet od vlastního tlaku určitého řadu. který lze chápal a nahlížet pouze v termine«! i určité skutečnosti, protože se nikde |mde uskutečnit nemůže Simulace našili, pokud je zjevné, muže být trestána bud průhledněli — protože nevykazuje žádné důsledky, nebo jako útok na veréiného činitele či instituci (když se například pohoejni zásah rozbélme .pro nic'), ale nikdy není trestána jako simulace, protože se chová přesné tak. že zde žádná ekvivalence se skutečnosti není možná, tedy ani Žádná represe. Simulační výzvu nelze získat pomoci mocí. Jak můžete potrestat simulaci ctnosti? A přece jde o stejné závažnou věc jako v případe simulovaného zločinu. Parodie činí z poslušnosti a prohřešováni se zákonům steiný problem, a je to ten nejvétši zločin, protože mši rozdíl, na němě je právo jako lakoué založeno. Zavedený pořádek se pio-li lomu nijak nestaví, protože zákon je siniulakrum druhélvo řádu. zatímco simulace je řádu třetího, za rozlišením pravdy a klamu, za hranicemi rovnocennosti, 10 hra nici rozumových rozlišení, na nichž závisí funkce vši moci a celé společnosti. Úpadek skutečnosti je zde proto, že musíme usiloval o řád. Prolo je řád vždy velkým zastáncem reality. Ve stavu nejistoty vždy upřednostňuje tento předpoklad (tak v armáde rsou radéjl, když dostanou simulanta než skutečného šílence) Ale situace se stává čím dál lim složitější, protože proces simulace je prakticky nemožné izoloval a setrvačnosti skutečnosti, která nás obklopuje, je dosaženo toho. že i opak je pravdou (a tato skutečná zwotnost tvoři součást simulačního aparátu a bezmoci moci): K t»>nz nemožné izoloval proces skutečnosti nebo skutečnost dokáíot Jean Biiudrillard • STUDIUM »» 17 Tak se potom dnes všechny únosy letadel nebo přepadeni jeví, uko by byly simulovanými přepady, a to v lom smyslu, že jsou popisovány už dopředu v deko-dujícim a orchestrálním rituálu sdělovacích prostředků, anticipovány ve svém způsobu prezentace a ve svých možných důsledcích Zkrátka tam. kde funguji >ako soubor znaku určených výhradné své rekurenc) jako.:: a už vůbec se nevracejí ke svému .. skutečnému" cílí Ale to je jesle nezbavuje výbojnosti Naopak, je lomu jako u hyperreélnýťh události, které už nemají vlasmi obsahy oni dle. ale rsou ne-deiínovoteiné lámány ledna druhou (jako u tzv historických události stávky, demonstrace ku/,- ,.il I, takže h'>u naprosto neveriflKMaktné pkýmkot řádem který be použil jen ve vetech skutečnost) a raoonahty. na závěry o významy odkazovým řadem, který může ovládal pouze odkazatelné. moc determinace. která se múze uplatnil pouze v determinovaném světe, ale 1 lak nK nezmůže v neurčila ukuiencí simulace- ruč nezmůže s lehkostí oblaku už neposlouchajicil. sku-tečnosli — 1 ukuiíci- odstránené z prostoru a stávaitcí se simulací moci (pdlo< od svých cílů a objvklivily a odevzdané itčmfcúm moci a masové simulaci). Jedinou zbraní moci je pouze stralegte proti zběhnuli, to znamená ot> všude rozšířit skutečnost a vztahovost. abychom bylí přesvědčeni I iiosti sociálního svéta. o závažnosti ekonomie a cílech výroby Z tohoto důvodu je mocí upřed nostňován diskurs kllze. ale také — a proč ne' — diskurs práni ..Clwp se svých přáni po skutečnosti'' Toto lze chápat jako nejzazsi slogan moci. protože i zmaleni prtndpu reality s pmvipem přáni je ve světě bez využitelnosti méné nebezpečné než nakažlivá hyperrealiia Člověk setrvává mez) principy a lady má moc vždy pravdu. Hyperrealita a simulace každou ubh-klivitu a každý princip odstrašuji Tuto svou schopnost odstrašoval (která se lak dlouho dobře uplatňuje) obracen proti moci Protože to byl konečné kapilál. klerý se během své historie živil destrukci všeho vztahového, všech lidských citů. který rozbil jakoukoli ideální distinkci mezi pravdou a klamem, dobrem a zlem. a to proto, aby etabloval radikálni zákon rov-nocennosti a výměny, železný zákon vlastní moci Jako první uplatňoval zaslrašo- ntalMKii, nespojiiost. detti. id atd.. a jestli, že jé to kapitál ktei- skulečnost a skutečnosini pnncip. je také tim prvním, co skutečnosl niči rozložením všech hodnol. každé skutečné rovnocennosti produkce fl hodnoty, skutečným vnimánim. které venujeme neskutečnosti hrozeb a omnipotenci manipulace. Je pak zcela logKké. že je dnes kapilál uúči tomuto stavu dokonce zatvrzetejsi než dříve A chce-b tuto katastrofálni spirálu zvládnout zatajením posledního záblesku sku-iim němž lze vypozorovat poslední záblesk moci. jenom tím znásobuje znali y a zrychluje tempo hry sini> Pokud byla moc dé|lnné zastrašovaná skutečnosti, riskovat ováni a si- mulaci desiniegnijíd jakoukoli kontradikci pomoci produkce rovnocenných znaků. Je-li dnes zastrašovaná simulaci (sírách z marnosti ve hře znaků), riskuje sku nost. propuknuti krije. I | lanM hru o aitificielni. sociální, ťkonomlcké a po- litické sazky. Je to pro ni otázka Života a smrti, ale je ui pnití pozdě Odlud pak pochází ona charakteristická hs- .1 -j doby: hysterie produkce a reprodukce skutečnosti Další produkce, pri- boží a |X>tfvb. produkce bel 18 »* STUDIUM • Jean BaudiHUr.t le éjxtque politické ekonomie, iii nema samo o sobě zadný smysl, a to už (i dobu. To, ocow společnou prostředmctvini produkce a nadprodukce snafi, je prošlé zrestaurovat skutečnost, která ji uniká Proto je současná .materiálni" produkce wima hvperreuiitou Obsahuje celou budoucnost, ceky dískurs bad výroby, ale není ruf im víc než sníženou refrakci (potom hynerreánsté hledí na skutečnou S pocitem udivující podobnosti, na skutečnost, která unikla jakémukoli vý-znamu a krase, vši hloube? a sue zpodobení) T,-.k >e hyperreatrsmus simulace vyjá-dřen všude, pomoci udivující podobnosti sebe sama a skuteční Moc už lake nějakou dobu neprodukuje mc iiněho r*rž znaky své vlastni podobnosti. A tu stejnou dobu piRhází ke slovu jmý představitel moci koleklivrri žádost po znacích moci — zbožný svazek vytvářející mizeni moci. Každý k nému ví-ceméné náleží díky »ťniu strachu z kolapsu veřejného A nakonec se hra moci stava něčím mnohem víc než kritická obsese z moci — obsese z vlastní smrti, ob-sese i přežili |e um větši, čim vk* moc mizí Když pak zmizl nadobro, budeme zákonitý pod totálním kouzelným zaříkadlem moci — strašlivou vzpomínkou, které u' )<> předvkiana všude, maniltšiuiiii v tentýž okamžik nutnost zbavit se ji (nikdo ji už nechce, každý h pokládá na bedra druhých) a bojácně inichlit nad je|i ztrátou Melancholie po společnosti bez moci z takovýchto tužeb už vznikl fašismus, který přehnal dávku silní* vzlažUelností w společnosti, která nemůže ukonči' utek Ale (sme pořad na stejné kaji 2ádná naie společnost nevi. jak řídit smutek po skutečnosti, po mocí. po sociálnu jako toktmém, který je také součástí stejného zhrouceni. A děje se to prosí řeelniclvim uméíelio ožk-ovénl toho, čemu se snažíme uniknout Nepochybné to vyústi u socialismus. Ale pode nepiedvktatelnelK) zkiou-oeni události a ironie, která «i rieni součásti dějm. se socialismus vynoří diky smrti sociálna jako lakového stejně tak. jako se náboženství objevilo po smrti [iotia. Po kroucený příchod, perverzní událost, nepochopitelný zvrat k logice rozumu. Stejné iako |e skutečností, že n*x už tu nyni neni nebo tu je jen proto, aby popřela, že neni Simulace, kieiá múze do nekonečna poki >rotoŽe — nepodobna .pravdě*, sila |e nebo byla strukturou, strategií, vztahem založeným na síle, sázkou — protože už je jen objekt sociálního požadavku, a proto existuje spise i subjekt zákona poptávky a nabídky iwž subjekt násilí a smíti Naprosto očištěn od politické dimense, je steine jaku |ině zboží závislý na produkci a hromadně spotřebě Jeho jas zmizel, pouze fikoe politické univerzality byla spasena. Stejně je toutu s práci JHni hvězda produkce, reji zásoby už neexistuji Kaž dý jejté vyrábí, a to vice a . a piáce se v skrytu stává něčím jiným potřebou (jak ü zkoumat z ideálního pohledu Marx. alt- ne přesně v tomto slova smyslu), ob • m sociální . žádosti", jako pracovni volno, k němuž je ekvivalent ni obecným tíhnutím lidských přáni Zadost naprosto cdpovkJajici ztrátě zásob v pracovním procesu. Steiná proměna osudu (ako v případě moci: scénář (.ráče je zde od toho. aby skryl skutečnost, že reálná práce a leáli. i-ak stávka skutečnou, stávka, která již není zastavením práce, ale jejj divou, upiat se v nhialmm skandováni sociálního kalendáře Je to. jako by kdokoli po vyl i ky šel vykonával svou práci a zahájil tak puxhiki ■ i .bevýdekaC- Jean Baudrillard • STUDIUM ~H !•» ných zaměstnáních, a prohlašoval vyldášenl Irvalé stávky (a ski .-]/ ba- dlčnimi slovy. Toto neni néjaka science fiction nebo sen kdekoli je to právě otázkou zdvojeni pracovního procesu. A zdvojeni stávky nebo mist a jejího konáni — stávky I né do objektů jako staroba, iako knztr produkce Potom už není oni stávka ani žádná práce, ale obě se stávají jedním a lze to nyní fU i i "nok: čarodějnictví práce. uon.pe 1'oeil, scěnodrama (nikoli iiielodramal produkce, kol.l I Brnaturgk? prázdné scény sociálna jako takového. Už zde nejde o žádnou ideo/od« pníce — o žádnou tradiční etiku, která by zatemňovala .skulečný" pracovní proces a „objektivuj* proces cxploatace — ale kle o scénář práce. Stejně jako se již nejedná o žádnou Uealogl moct, ale o » moci Ideologie odpovídá pouze zradě skutečnosti skrze znaky, simulace odpovídá krátkému spojeni skutečnosti a jeji reduphkaci skrze zraky, Obnovit objektivní proces zůstává povždy cílem Ideologické analýzy. Je vidy falešným pí obnovit pravdu na úkor všech simulaker Z toho je konečně viděl, proč je i>ravda v souladu s ideologickými diskursy o ideologii. P; ta | tou lo vSechnc I pravdivosti — které vidy, a z a výtuadné pokud jsou revoluční, dokáži čelil smrtelné ráně strnuta KONEC PANOPTIKA Je to opět věci tělo «deotc-: I iWCti, exhumace. skutečnosti v |ejí funda- mentálni banalitě, v ieo radikální autenličrxw: .erický experiment tzv TV- i«'iieprovedenysrodincHilxxidovotivroce 1971 během sedmi měsíců nepi Ir iého natáčeni, během 300 hodin nepřetržitého vystláni, bez skriptu j scénáře, pojednává o odyseji rodiny, o jejich dramatech. radostech, o jejich na , pro- hrách zkratka jde o -syrový' historický dokument a .nejlepší věc na obrazovce srounatetelnou na úrovní naší každodenní existence s filmem o přistáni na Me Věc vsak komplikuje skutečnost. b • rodina během rial .padne, i ne krize. Loudovi jdou každý svou cestou aid Z toho lze vyvodil jeden neřešitelný rozpor: byla za to televize odpovědna? Došlo by k tomu. kdyby se lu neobjevilo televize? Mnohem zajímavější je fantastická představa, že by lom při filmováni i «lidových teteulte nebyla Režisérovým inimfem bylo. ie řekl: „2ili. iako bychom lu ne byli.'" Absurdní, paradoxni výruk ani lei. ani pravda, ale utopie. Výrok „jako bychom tu nebyli" je ekvivalentní k -jako byste tu byl)" A právě lo je utopii a paradoxem, ie 20 milionu divakú )e fascinováno mnohem víc nei z .perven i radostí z modlitby V tomlo „pravdWm" expenmentu se nejedna ai íl u ta- jemství ani o perverzi, ale o určitý dtuh hrůzy ze skutečnosti nebo o estetiku hyper reality, strach ze závratné a lalešné přesností, strach ze zii/em a ze zw ivanf piekrouceni v hodnotách, výstřední vlaho ve stem on chvíli Radost z přebytku významu, když rovina znaků Mesa pod obvyklou p ZO m* STUDIUM • Jean Bau dri I lard neznačící je pozdviženo ůlilem kamery. Tady se na skutečno« nikdy nepohliží. |ako by existovali) (ak; (ako byste lani bytí), bez odstupu, který umožňuje prostor |».'i spekhvy a naše hluboké nazieni (zato vsak -.skutečnější, neŕ (e príroda") Radost z mikroskopické simulace, klerá rnéni skutečnost v hyperreality (Je to tak trochu (ako 1o. k čemu docliází pH pornu, kde (e (asanace mnohem vice metafyzická než sexualita.) Svou vlastni setekd už tato rodina musela být sama něčím nyperealiiým: typická, usedlá v Kalifornii ve vlastním domé. Id garáže, pět děti. dobře si stojici. odborníčka, vyisi slíedni vrstvy, ideálni americká rodina s okouztujíci part domu Určitým způsobem tedy vlastně štatistický perlekcionahsmus přivedl tuto n» tam. kde byla. Ideálni hrdinka amerického způsobu života byla jako ntuálni oběl vybrána, aby bvia ustavována a «by zemřela v ohnivé záři studiových reflektorů, moderní falům Protože nebeské ohne už dávno neokouzhi|i nerestná města, je to dnes spise čočka, která proniká běžnou skutečností jako laser a odevzdává p smrti. .Loudovi, jednoduše rodina, která se sama upsala do rukou televize a zemřela na to." j.ik řekl producent. Je to skutečné problém posvátného procesu, posvátné podívané nabízené 20 mihonúm Američanů Liturgkké drama masové společnosti TV-uénté Obdivuhodné ambivalentní pojem: vypovídá o pravdě rodiny, nebo o pravdé televize? Ve skutečnosti je to televize, která je pravdou Loudovy rodiny to ie to. co je pravdou, lo je to. cc> pravdu předkládá Pravdu, která již není reflexrv-ni pravdou zrcadla ani perspektívni pravdou panoptického systému a upřeného pohledu, ale manipulativni pravdou zkoušky, která ověřuje a lóže se. hseru, který « nejprve věci dotkne a pak ji proniká, děrným štítkem, který uchovává v«$) informaci genetickým kódem regulujícím vaše tělesné pochody, buňkou, která informuje vos« smyslové univerzum A žt> Loudova rodina byta televizním mediem podmanená, je také tímto dinliem pravdy a v tomto ohledu se skutečné rovná rozsudku siru» (ale jde tu ještě vůbec o pravdu') Konec paiiopiikalniho systému Televízni oko už dávno není zdrojem nepitého absolutnilio soustředěného pohledu a ideálem řízeni uř není nějaký řdroj prú-hledrtosti. To druhé jesle předpokládá nějaký objektivní prostor (prostor renesance) a omnipotent! despotického soustředěného vizuálního vnímání Je lo nicméi>ě když ne systém omezeni, tak přinejmenším systém podrobného zkoumáni. NU«* už přesný, ale jcsté stále v pozici exteriority ov6vnu|íci opozici mezi vidět á být viděn, dokonce i když ol misko panopnkálniho oka K slepě Je to úplné něco jiného, nf; jak tomu bylo s Loudovými .Už se nedíváte na televizi, ale televize &e dívá na vás (v přímém přenosu)" nebo opět: .Už neposlou-■ ■> Pas de Panique. Pus de Panique poslouchá vás" — přepínaje z panoptikal-niho aparátu dozc.ru (Disctpfínouanosli a trestu) llá systém zastrašovaní, kde se rozdil mezi aktivním a pasivním rusí Už neexistuj žádný imperativ podřizený vzoru nebo soustředěnému pohledu ..VY rste vzor'" -VY jste většina'" Takové je sva žouán) hyperrealistlcké společenskosti. kde jé skutečnost spletena za svůj vzor jako v>- »tatistických úkonech nebo ta medium jako v případe Loudových Takto íwk vypadá druhé stádium rozvote sociálni lelace. naší vlastni, která už není relací pře- Jt-n Uau.li illard »STUDIUM W* Zl svěděování (k' k piopagandy. ideologie, publicity atd) .- I odrazová ni nebo zastrašovaní: .Vy jste noviny. \y pie sociálni i můžete užil svého hlasu atd ' Zvraty událost i. tili objevit nějaký přiklad vzoru, mod, soustředěného pohledu, media jako takovélto. A to se děje proto. Ic vy už j>te pokaždé na dnilié šírané Už žádný subjekt, ohri trum nebo perifei i tt nebo kruhová neohebnost Už řádné t dozor, pouze n skrytá krul - wá reakce, pon ploze a s- mulakra prostorů, kde skutečnosti il účin opět pfid -lovu. Jsme svědky konce perspektivy a panoptického prostom I * i mo- rální hypoté/ou spjalcMi s každou kldsickou anaJýzt i ■ .; a od- tud pak pochází to skutetné vzrušeni spektakulär na Televize, n lad v případě Loudovy rodiny, už spektakiilárním mediem není Ji? ■»- iivriotliáříme b irrt společnosti, o které stluacionlslé hovoří spedfid a represe ..u v tom. o čem pane právě ho ..Medium samo už není možní'' |B vé idem r i vynořováni mcdl (McLuhan) je prvním velkým zaklinadlem tohoio nového věku Už zde vyslovené neexistuje vůbec žádné medium, je lotiž nyni nedotknutelné, dli ■ skutečnost a nyní už rwlze .i. i 'via skutečnosr sima porušena. Takové vmlseni. taková vwální. endem* : iKká. alarm' media, a to za té okolnosti, že i. Uélit icjl ůčluky - mě je rozložit jako ony veřeji" iiriy vytesané do prázdného prosto" ■ lase rových paprsku. udák>Sl přefiltrován i i — rozpuštěni televize do naši vom. rozpuštěni života do televize — nerozezi hemickýi jíme my všichni Ni ak zakleti pí im medii a vzorů v žádné invazi do žádného tlaku, k žadnéi.i a am k žádnému vydíraní nie isme indukce medii a vz. umi infiltrovaní a posléze jsme odsouz-m 11. : zákonným násilnostem Musíme být opatrní vůči iieyaliviúmu pťekioucenémudiskiirsii. který nam řiká nejde zde aul o nějakou nemoc ani o vřrálni stížnost Spiše musin>e n i 't. jako kdyby byla. na vnéjši oběžné draž«, druhem g. i ho změnu skutečnosti v hyperrealllu. právě tak jal | mikrom ■ řídi přechod signálu z v-.. stery záMupnOfti ke genei; .(rámova- ného signálu /poiliybnén je ur sani tradiční modus kauzality: perspel 'iiistkký modus aktivní", knticky modus, analytický modu» — rozlišeni m hkhi i. meziaktrvnim a |»sivniin. nv i ledhy a prostředky. A právě z takovýchto dbtinkd lohol modu kauzality vyplývá lolo tvrzeni, tei- i , ■ . .-. r nipuhife vize nás mformuie. Diky tomu vtett i čepci, jejíž prchavost tvon horizont mezi ., . m V kontrastu k tomu. co bylo : eno, je nul i Javili na modelu DNA jako iiásled.l ,.opačné póly delermin dem k nuklearninu' i iMboretni l-> ixjlárniho 2* •* STUDIUM • Jean B-iudrilUrd k? udržuje iiiiniiiuiiii odstupu mezi pojmy příčina a účmek. mezi pojmy subjekt a objekt- Přesně lze tento minimálni odstup vyiádiu |ako významovou mezeru, rozpor, diferenci. rtt)men& možnou úchylku, rieredukovatetaiou pod nestatí opätovné absorpce do zctzujkiho a neurčiteliiého procesu, a diskuts o něm vedený už dokonce ani nemůžeme hnát k zodpovědnosti, protože |e sán» iiUiirčiteiného řadu A ŕ to pravé tálo mezera, která v genetickém procesu kódováni uniká, v procesu, kde neurcrtelncftt je mnohem méně produktem molekulární nahodilosti než výsledkem vzrušeni, prostě a jasné než výsledkem vzlohu V procesu molekulárního řízeni, který postupuje od jádra DNA k „substanci". kterou ..informuje". Zde uí rteexistnie žádné přenášeni účinku, přenášeni energtt, determinace ä ani žádného poselstvi. .Řád, signál, impuls, pos^stvi": toto vše se pokouši vráiit látce její srozumitelnost, ale pomoci analogie, znovupřepsaním v terminech označeni, vektoru, dekódováni, ledyvleiminech takové dimetize, o které nk nevíme — ona uí to led dokonce ani žádné ..dimenze"' neni, je to snad čtvrtý reamer Hedy ten. který je nicméně definován Einsteinovou teorii relativity, absorpci distinkttvnich pólů prostoru a času) Celý twito ptoces však ve skutečnosti vnímáme v jeho negatívni podobe Nic v4ak neoddéhije jeden pól od druhého, počáteční od konečného, (edná. se zde tedy skutečné o dnih i . i.dnoho v druhý, fantastické vdálnozřeni. kolaps dvou tracbinidi pohi v jedhtý. kletý Je viak odlišný IMPLOZE — absorpce vyzařujícího modeki kauzality, diferenčního modu determinace s }eho kladnou a zápornou elektřinou — imploze významu A pravé zde # lo místo, We začíná stmuhev CWjvék se setkává se simulaci kdekoli, v wkekollv polititké. biologické, psychologické, mediální rovině, tedy všude tutu. kd« (li rozdíl mezi póly nelze déle udi-A tato sUiiulace znamená rovněž absokilní manipulací, nikoli pasivitu, ale ne-ichopnosl rozlišil aktloni od pasiunílio DNA uskutečňuje tulo náhodnou redukci ha úrovní irvých substancí Televize v případě Ijjudových lake nabývá těchto neuvitých hrank lam, kde rodina, vystavena tváři v tvář televizi, ui neni ant aktivnější ůní pas: .- ■ : i substance hledící do tvare irtolekuUrniho kódu V obou léchto případech |li existuje poutiá milujvirta. neodrudnutelná ve svých prostých prvcích, neodhadnutelná jakožto «voje vlastni pravda ORBITÁLNI A NUKLEÁRNI Nukleárni té opotefizou Simulace A přesto rovnovážnosl teroru není nic vfc než spektakulär ni svažováni systému zastrašovaní. který Se vyplížil z vnéjšku do všech puklin každodenního života. Nukleárni thriller je pouze potvrzeníni Irivtaltzouaná-ho systému zasuasováni v srdci medii, trivializcjvaný systém bez naslednélio násilí, které vládne tomuto svétu. náhodné bii každé možnosti, která je pro nás připravena N*:|ieiiinějši detaily našeho chováni jsou řičeny neutralizovanými, indiferentními a rovncwi| původ t lakové i li. klera uyiučUje reálný atomový třesk — vytučuje ho jíž dopředu jako vlastni možnost skutečnosti v sysléinu znaků Každý tíhne k tomu. aby ve si ■ nost léto hrozby uvěřil (Človék ji cltápe z vojenského hlediska, i - váž nost ceitílio vojenského výcviku a rozumnost a opravnénost vojenskí na léto úrovni vlastné žádnk iziko nehrozí a celá onginalila tohoto pro- blému spočívá na ne pravděpodobnosti celkového zničeni. Zasiiašovani vylučuje válku — starobylé násilí expanduji I li systémů. Zastrašovaní je neutrálním, implo; ni i, "lelaitabílnkh nebo žalm n . mú. UŽ ani neexistuje žádný subjekt zastrašovali ani protivnik a ani strategie — to znamená planetární struktura naprostého zmčen: i n/ik Atomová válka, podobné jako válka trojka, se nikdy konat nebude Riziko nuk!, ho zamořeni skxiží Jako záminka k /dokonaleni zbrani - ale ti>t<> /dokonalení pře kračine jakýkoliv objektivní pohled do té mby. ze je lze samo chápat jal. I i tence — tedy zdokonaleni zbrani, které mají sloužil k nastoleni obecného systému bezpesíiosii spolupráce a km í ičinnelze vžů h přípodě chápat |ako néto, co by mék> vyústil v atomovou kataslrolu (lato katastrofa nikdy nebyla skutečnou možností, kromě jakési pochybné sebeoprávném ,-■■ začátku studené války, kdy nukleární postoje byly zrn.. l.invencniin způso- bem vedeni váhy), ale ve skutečnosti se ledna tlápanou pravděpodobnost jakékoliv skutečné události, čehokoliv, co by mohlo narušil obecný systém a putu-vnováhu Rovnováha teroru fe teror rovnováhy. "■>•».ani neni strategie Krouží a mění se uprostřed nukle.r layo i uštů přesné Jako mezinárodni kapitál v okružní zóně itenézní spekulace, fejiž lok te i . u)ki k lomu. aby zvládal svétove finance Potom ztracené per- chá- pat Jako si stejné tak jako se Dukluujití kapitál přímo nevztahuje k reálné produkci) cirkulujkí v tomto nukleárním ■....... ■ i ,>mu. aby kontrolovaly každé násilí a p> fi konflikt na naší plaii. To. co se pohybuje v mračnu tohoto postoje, pod záminkou maximálně _ob-kklívní" hrozby a díkůvzdáni nukleárnímu Damoklovu mečí. je vyjádN min dokonalosti nejlepšího systému konlroly. který viak nikdy neexistoval. A progresívni satehzace celé naši planety hyper modelem bezpečí To stejné lze řki o itiiruinilomých nukleárních ..:: . i !l i rozdílu mezi svělem cívilnim a vojenskýn i I h; vytvořen nezniuielný apar.it řízeni, kdekoli se pojem bezpečnosti slávd [lojmetn absolutním, kdekoli normo bezpečností nahrazuje dmi -.1 zákonů a násib (včetně války), všude tam sy zastrkován i. a okob něj vyn'ištä hisioncki. sociálril a potítická pouíl Obrov- okice zpusobiiie každý konflikt každou opozici, každý akt sntluvnil. i' rozměrech lakového vydiráni které tyto koiillikty a o|*>zke r- . i Z4 »» STUDIUM • J«" B-udrilturd a neutralizuje Zadnq vzpoura, žádné dějiny už nemohou ve smyslu své vfostni logiky i>ic rozvinout, protože by lim riskovaly sebezničení Dokonce už není možná ani žádná strategie a eskaiaoe je pouze dětskou hrou přenechanou ar mádé Politkká nzika jsou mrtvá Zůstávají tx>uze simulakra konfliktů a pečlivě popsaná nzika „ Vesmírný závod* hraje piesne tutéž úlohu jako závod nukleárni. 2 tohoto důvodu bylo tak snadné přeiM z těchto vůsmuných závodů v 60. letech (Kennedy/ Cniuščov) nebo současné vyvinout společné úsilí v tomto závode způsobem .mírového soužiti K čemu W zde ještě ta poslední tunkce vesmírného závodu, dobýváni Měsíce. pít>lávání satelitů když už zde nejsou základy vzoru obecné gravitace, zřizování satelitů, jejíchž dokonalým embryem je lunární modul: naprogramovaný irukrokosmos. kde nic nemú« být ponecháno náhodě? Moderní cesty, energie, počítače, fyziologie, psychologie, živomi prostředí — nic i toho nemůíe být ponecháno náhodě. lolo vše tvoří svět norem — právo již neexistuje, právem je dnes operační imanence jakéhokoli detailu. Univerzum očistilo smysly od jakékoliv hrozby, a lo to nzika naprosté aseptivtiy a beztížnosti — a pravé tato dokonalá dokonalost je dnes tím. co íasctnuie. Protože zaníceni mas nebylo v žádné závislosti k píisiání ru, Měsíci nebo k letaj doveka do vesmíru (zde se spis jedná o naplnění dříve jsi! io snu) — ne, jsme spüe ohromováni schopnosti plánoval, schopnosti vytvářet lechnickou manipulaci, ohromuje nas vnitřní kouzlo programovatelného rozvoje. Jsme uneseni dokonalostí norem a dokonalostí pravdepodobností Rozhdi ■ti vzorem, sl«jně tak jako nás rozrušuje *mri, ale bvz pocitu strachu nebo podnetu Protože jestliže právo se svou aureolou prekračovaní zákona, protože jestliže pořádek s aureolou n. i té stále dotírá na perverszni představívoM. potom také nor ma musí upevňoval, hypnotizovat, ohromovat a zapříčiňovat probomeni iinagína* ce Už netrpíme žádnými fantaziemi o všech podrobnostech nějakého plánu. Diky jeho rozkolísaností jej net«« vůbec sledoval. Závrat světa bez trhlin Rozšiřováni sociálního prostoru je dnes řízeno týmž stejným modelem plánované neomylnosti, maximálni bezpečnosti o zastrašovaní 4e to skutečný nukleární ústup: puntičkaíská technologická operace, slouiicí za vzor stejné puntičkárske operaci sociální. Zde také nic není ponecháno náhodě, ale co víc. jde fy také o esenci socializace, které se již po několik století vyvíjí, ale do svého vypjatého stadia vstupuje až nyní. která se dostává k té hranici, o kieré si lidé mysli, že bude počátkem exploze (revoluce], ale kteid přirozeně ústf v inversiním, nezvratném, imploziunim procesu: zobecněnému zastrašovaní jakékoliv naděje, jakékoliv nahodiloMi jakékoliv transverzohly. finality, každého protiřečeni, li hitový nebo ucelenosti, spotečenskosii ozařované normou a odsouzené k průzračností detailu vyzařovaného strojem hromadícím mlormace Ve skutečnosh vesmírný dni nukleární model svého vlastního završeni nedochází a ani nemají nic společného s výzkumem Měsíce a am s vojenskou a strategickou superioritou Jejich prawk vosi spočívá v tom. že jsou «Ústné simulačními vzory, vektorem vzoru systému plai«- ! ■ ■ řízeni Ikde dokonce ani supervelmoci tohoto scénáře nejsou svo-boď ItaovAn) _________________________ Jean BaudrilUrd • STUDIUM B* 2* Odhodle důkaz: co se týče satelizace. ten, který je uletízován. není lim, o kom byste si to mysleli Pomoci orbitální Biskripce vesmírneho objektu se planeta Země stava satelitem, pozemský princip skule, i ^lává excentrickém, hy perreálným a bezvýznamovým Pomocí oróitálmlvo establishmentu, tedy esiablisli-mentu systému řízeni ve smyslu mírumilovného soužiti, (sou všechny pozemské mlkrosysiemy satelizovány. a ztrácej) tak svoji autonomu Tato výstřední gravita i pohlcuje všechnu energii i víechny udákv.- i■-> «tlacuje a tonploduje do i, modelu kontroly samotné (satelit na orbitální draze), stejně lak jako úplně jtoié oblasti biologické dimenze všechno soustředuji a implodui na molekulárni nukromoděl genetického kódu. Každý významový princip zachycený mezi nukleárním a genetickým, za souběžného předpokladu, že Jde o dva fundamentální kódy zastraš-tedy každý tento princip Je absorbován, každé rozšíření skutečnosti je nemožné Soubéžnost dvou událostí, ke kterým došlo v Červeno 1975. íuslruje to. co jsme právě řekli, velice pozoruhodným způsobem: vesmírná spolupráce firnt l ho a sovětského supersaletitu. apoteóza mírového soužitf — a potlačeni znakové-ho pisma v Cíne a její následný obrat k Itf -.-cede Touto druhou udal«■■!■ vztaliovat na ..orbitálni*' establishment nějakého abstraktního a vzorového systému znaků, do néhož orbit opětovně absorbuje všechny tyto kdysi pozomhodné a zvláštní podoby stylu a psaní. Satelizace jejidi tečí: toto je způsob, kterým Čina vstupuje do systému niíiumilovného spolužití který byl v tutéž dobu vykreslen i na jejton nebi pomocí spojeni dvou satelitů Orbitálni let Velké dvojky, neutralizace a homogenizace všeho (iného na Zemi. A přece i přes toi ... i: ování orbitální autoritou — nukleárním a molekulárním kódem — události pokračuji na základní úrovní, znenáhla se objevuje mnohem vice neštěstí. I pres globální proces souvislostí a simultaneity informaci Avšak. pokradmu. přestávají tyto událc-n dával Jakýkoliv smysl, neexistuje už nk než zdvojený efekl simulace na vrcholu svého účinu Nejlepším příkladem nemůže být nk jiného než vietnamská válka, protože právě tato válka byť i iia které šlo o krajní historický nebo „revolučni" hazard a která byla také ustanovením vtasl-ni zastrašovací autority. A jaký by pak tato válka měla smysl, kdyby se v Jejím průběhu neukázal konec dějin jakožto konec označený touto vrcholnou a rozhodini.. událostí naši doby? A jak to, ze se takto obtížná, dlouhá a knitá válka vytratila přes noc. Jako by bylá nodona nejakým kouzlům' Proč americká porážka (největší zvrat v dějinách USAJ nevyvolala žádné vnitřní pronásledováni? Jestliže by skutečně neoznačovala žádný krok zpět v planetami *iralegil USA. musela by um zákonité roznisti vnilíni rovnováhu amerického politického systému. Ale nk takového se nestalo. Avšak s touto válkou je spiato ještě něco jiného Konečně um byla pouze obtížným obdobím mírumilovného spolužiti Označuje také příchod Činy k mu iu mluvnému soužili Dlouhé hkxláni. zajištěni a uskutečněn) čínskeho nevměšováni ^ Čínská učňovská léta ve světovém modu iuvenil t. j>ŕechod od strati svetov* revoluce ke slralegii wlileni sil a řisí. odchod z radikálních dozk a příklon 16 9* STUDIUM • Jean BaudrilUrd k poliiul.c akcrm i i lio «avedč-ného systému (normalbace vztahů Peking/ Washington), viechno toto šlo za vieinamskou válkou objevit. A v tomto smyslu byly USA vyhnány i Vietnamu, ale vytíraly válku A tak válka .samovolně' skončila, když bylo dosaženo ob)ektivity- A piávě ptoio je deeskalace a cktinobiltzace lák snadná UCmky léhož D'emodelouáni jsou oprávnené v bitevním pob Válka vydržela ták dlouho, dokud zde zůstávaly nezlikvidované jednotky, které šlo zredukoval na Zdravou politiku a disciplinu moci. dokonce i komunistické Kdyi konečné válka dospelá přes období odporu k rukám řádných sever nich jednotek, mohla skončit: dosáhla své objektivity Toto näko bylo vlastně politickou spolelillvosli Kdyí Vietnamci dokázali, íe už nejsou nositeli nepředvídatelné «kazy. cek) ten boj piti mohl být přenechali. A nebylo pnmárně (Jut podléhali komunistickému pořád- ku To se ukázalo důvěryhodné V likvidaci .prímuivnitl i'" p'ekapitáhstických a za-iiych struktur dosahuji dokonce mnoliem větších úspěchů než kapitalste my scénář (ako v alžírské vál Datši a^pel . | dh válek, kieie phäly po ní zů vsím válečným řáděním, smrtelným antagonismem protivníků — který se zdá byt otázkou žlvoia n*u a který je jako takový i vykonáván (pioiože (mak by%te nemohli poslat lidi. aby byli rozsekáni v tomto druhu šílenství), za tímto sunulakrem boje, boje na «Tin. á nelítostné celosvetové hrozlty ftou dva prolrvnici ■■ pho Jeden stojí- ci prou tato druh.', bezejmenné, nikdy rezmin&né vyti. jejich objektivní vyústění ve válku, s rovnocenným partnerem mezi dvěma protivníky, je naprostým zničenu" 4e nutno zrušit kmenové, občínové. prekapnaltsiícké struktury, každou lor-mu výmeny, jazyka a symbolické organizace -lejí zavražděni je předmětem války — a v tomto svém neimirném spektakularnim vynálezu smrti |e válka pouhým prosiíednikem tohoto procesu teroristické racionalizace, utvářené sociálnem |ako lakovým — vražda, prostřednictvím níž Ebb uložit společenskost. bez oHe-dví na věrnost, komunisty nebo kapitalivty Vrcholná spoluúčast nebo rozděleni prace mezi dva protivníky (kteří dokonce mohou podstoupit obrovskou obět. aby této spoluúčasti dosáhli), spoluúčast za ucelem přetvořeni znovu-objev léireř současný, objevy vykonané p, i . inologíe. ztraceného .rozlišeni" divochů) že ke viem těmto věcem došlo pňlii pozdě, že se všechny tyto události S|>oki s propadlými dejinami, lou zpožuujíci se spirálou, opozdily. Se i n svůj význam už dáví m a předem vyčerpaly a pře- žívají pouze v umělém kvasu znaků, Že se všechny tyto události zcela nelogicky ob jevuji jedna za druhou, zachovávajíce klid vůči největším i ".'pevnostem a rozporům spohi s hlubokou netečnosti k jejich důsledkům (ale |>ravé proto tu nž mc ntrn pro-vhořely ve svém spektakulárním zaníceni) — takže ze všech aktualit přítomnosti" máme zlověstný dojem ky\\-, řůtra a porna, a lo zároveň — bezpochyby to každý zná, ale nikdo lo ve skutečnosti neakceptuje Skutečnosl simulac.- | sitelna. mnohem krutejší než Artaudovo divadlo krutosti, které bylo přece len pokusem a dramaturgii života, poslední mihnuti kleáki těla. krve a násilí v systému dávno již vymeteném ke vstřebáváni všech rizik beze stop krve. Co se lýcv tohoto tnku, len už pro nás skončil Celá dramaturgie a všechno psaní o kruloüech už kamsi zmizelo Ted víemu velí simulace, ale nostalj i -kni parodteká relabili- tace vieho odkazového, které byk> ztraceno, pouze tat. Vše se přad námi v chladném světle zastraiováni odhaluje (včetně Artauda. který je »tejně k»ko zbytek oprávněn k znovuobžrvnulí, k druhému žiti. stejné jako ixlkazutťlnost kmt Z tohoto důvodu silný nárůst nukleární' I. \yšuje ar.: -t alo- mového výbuchu ani možnost nějaké nehody — kromě mezidobí, kdy ..mladé" rrkxností mohou být svedeny k jejich použm jal aslrašupcich nebo -skuteč ných" zamění (jak lo Američané učinili v Hirošimě, ale právě jenom oni bytí Of l něm k použití této bomby, zatímco všechny stály, které od té doby atomovou pumu získaly, jsou od jejílio použíti odrazovány už jenom tím ie tmo zbraň vlastni) Vslup do atomového klubu, který nese tak zábavné pojmenováni, velice rychle odstraňu-• tvorba syndikátů ve světě práce) Jakoukoli snahu o násilnou intervenci Odpovědnost, řízení, cenzura, sebezaslrašováni nanislají vždy mnohem ty zbraně a armády: takové je lajemstvi sociálního |*>iadku Potom skutečna možnost ta 9 STUDIUM » J»n B* u dri I lard_________if-ife-^i ■ _■■*■;«... ochromil celou zemi pouhým otočením vypínače |e znemožnená pravé nm. íe «teklroíechnlci budou vidy takovouto Aran používal : celý mýtus o revoluci a ce-losveiüvü »lávce padá v uitéž chvíli, kdy boti dostupné prostředky, jimiž lono be dosáhnout — a bohužel, právě proto, že prosiiedky. jimiž lohOido&áhnout be. t5011 dostupné Takto vypadá íastrasovani ve skořápce Plulo je zcüla pravdepodobné, že jednoho dne uvidíme, jak nukleárni moc-exportuji atomové reaktory. výzbro( a bomby do celého sveta Po období kontroly pomoci strachu bude následovat období mnohem ÚQnněfSi iiategiť padli-kače pomoci bomby a Wjiho vlastnení Malé" mocnosti, doutajki. !e si koupi nezávislou Uločnou zbraň, si koupí pouhý zastrašovací vims, virus viasrniho snachu. Platí to I pio atomové reaktory, které už isme poslali lak obrovské množství atomových bomb zničilo celou dějinnou krutost, jakékoli riziko exploze. A analogicky Ue rake ŕici. Že jaderné systémy vytvářeli obecné naruslejíci proces imploze, který vi«, co kojetn sebe vidi, popírá a vymazává, který pohlcuje Jakoukoli životnou lÉ i Jaderné systémy jsou jak vrcholem vši dostupné energie, tak i vrcholem systému kontrolujících všechnu existnjfcl energii Uzavřenost a kontrola rostou stejně rychle (a nepochybné i rychleji) Mho osvobozování možností. Tolg bylo vždy aponi modernich revoluci a stale je paradoxem jaderných systémů Síly chladnou vl ohnivou moci, wmy sebe zastrasuji Člověk via«né am nemůže vidět, jaký plán. jaká moc. taká strategie, y,