Určeno pouze pro studijní účely
12. týden - Násilí a erotika na televizní obrazovce
Povinná četba:
- Kunczik, M.: Základy masové komunikace. Karolinum. 1995 str..49-62, 145-158, 218-233.
- Eysenck, H.: Conclusions and Recomendations» In: Sex, Violence and the Media. Blackwell 1982, pp. 252-274.
- Williams, J.: Television Violence and Agression in: Theory of Mass Communication, Univ. of Illinois 1992, pp. 251-271.
-   Williams, J.: Effects of Media Erotica, in: Theory of Mass Communication. Univ. of Illinois 1992, pp. 273-285.
Klíčové pojmy: typologie násilí na televizní obrazovce, katarze, stimulace, habitualizace, teorie učení, desenzitivizace, arousal, násilí'vezpravodajstvíapublicistice.
GRAFICKÉ PŘÍLOHY:
Graf č. 1-6 Postoje české veřejnosti k problematice násilí na TV obrazovce Schéma č. 1 Agresivní projevy podle typu, smeru a motivu.
—V-------
%»%
I Irrönn
musejí být opojné prostředky radosti a rozkoše» jež jsou třeba k modifikaci této reality, aby propůjčily životu třpyt a lesk."                 ~
Názor, že zvláště film a televize převzaly tuto kompenzační, napětí odstraňující funkci, která je důležitá pro stabilitu sociálních systémů, je v sociologické literatuře často citován. Jinými slovy, filmy a televize mohou být považovány za funkční ekvivalent opatření Jež v tradičních společnostech plnila funkci bezpečnostního ventilu za účelem neutralizace napětí ohrožujících společenský pořádek. Zatímco jest pravdou, že média umožňují únik od reálných problémů a přispívají k překonání dočasných pocitů deprese, na druhé straně při plnění této únikové, eskapistické funkce média nenabízejí žádná řešení reálných problémů. Pokusy o řešení vzniklých problémů jsou ve skutečnosti tímto únikovým užíváním médií blokovány. Pravé zde spočívá reálné nebezpečí, že dojde k pohybu v začarovaném kruhu, pří němž motivace vedoucí k únikovému užívání médií bude neustále posilována. Stabilizace existujících poměrů prostřednictvím  stálého narkotizujícího odvádění  pozornosti  od reálných problémů - a tím i zabránění tomu, aby se k řešení aktuálních problémů přistoupilo - mohou být z hlediska funkcionalistické perspektivy hodnoceny téměř jako „pozitivní" (tj. systémově stabilizující). Jednotlivci, kteří nezískají racionální pohled a pochopení své situace a unikají do světa snů, pravděpodobně nepodniknou žádnou akci proti nespravedlnostem. Aplikaci tohoto problému na Třetí svět vyjádřil J. Tunstall (1977,212) v následujícím postřehu: „Ve většině afrických a asijských zemí mají vlády sklon využívat média spíše jako sedatívum nežli jako stimulant."
48
^^ T I    I ^\       ^^\ 3. Masová média a společnost II:
Příklad televize a násilí
3.1. Televizní zábava jako zboží
Na otázku, proč se v televizi ukazuje tolik násilí a proč jsou po celém světě vysílány právě americké programy, lze relativně rychle nalézt odpověď: Výrobní náklady jsou v USA už lak nízké, že mohou být nabízeny za ceny, které jsou podstatně nižší než náklady na produkci vlasmi (srov. Kunczik 1992). Americké televizní pořady, a zvláště pak seriály, jsou toliko prostředky sloužící jinému cíli: Jsou to výplně mezi reklamami, které mají být zprostředkovány co nejširšímu publiku. Principiálním cílem televizní produkce je slovy Cantora (1982) „odbyt výrobků". Jc-li míra sledovanosti nízká, pak nemá příslušný televizní program žádnou šanci být reklamou podporován. Cím větší je počet diváků, tím lepší je finanční situace televizního průmyslu. Baldwin a Lewis (1972, 313) citují ve své studii „Violence in Television: the Industry Looks at Itself" (Násilí v televizi: Jak vnímá médium samo sebe) jednoho televizního producenta: „Výroba filmů pro televizi je záležitost obchodování a zisku. My prostě vyrábíme nějaký produkt, chceme přilákat co nejvíc diváků a moc si při tom nezadat."
Americká televize je zaměřena především na diváka z nižší střední vrstvy.jve věku od 18 do 49 let, ženatého/vdaného a s dětmi (Cantor, 1982, 360). Televize prodává reklamnímu průmyslu diváka jako svůj produkt. K maximalizaci počtu diváků se nejyícé hodí zábava, a laje také dle Lc> Sciuta (1972) v USA hlavním motivem televizní konzumace. Vzhledem k lomu, že 750 televizních stanic z celkového počtu přes tisíc je soukromých, můžeme vycházet z toho, že dosažení zisku, tedy snaha o získání co nejširšího publika při co nejnižších výrobních nákladech programů, je dominantním motivem většiny těchto stanic, které o přízeň diváka vzájemně soutěží.
S ohledem na - sám o sobě - triviální fakt, že masová média jsou ob-kíopena^svým specifickým prostředím, jsou bláhové v USA často vznášené požadavky, aby televize vysílala méně násilných pořadů, a to do té doby, než budou objeveny takové pořady, jejichž obsah by mohl být vyroben za stejné náklady a byl by pro diváky stejně atraktivní, tedy které by byly jako nosiče reklamních zpráv stejně vhodné. Pokud se usiluje
^KziJc
49
Io redukci předvádění násilí, je třeba vzít do úvahy struktury toho kterého mediálního systému a funkce médií Ve společnosti. Ani v USA, kde je vysoká korelace mezi sledovaností a stupněm násilnosti pořadu, neexistuje důkaz, že by obliba pořadu byla určována výhradné násilím (srov. Diener a De Four 1978), ale riziko, odchýlit se od osvědčeného, standardizovaného schématu dobrodružných a akčních seriálů, je příliš velké. Snížení sledovanosti vede ke snížení příjmů z reklam. Násilí umožňuje v relativně krátkém čase vybudovat napínavou dějovou sekvenci a dovést ji do jasného konce. Jeden Člověk, který se podílí na produkci těchto seriálů, říká: „Bez trochy násilí byste děj nikdy nedotáhli do konce. Člověk si nemůže dovolit řádný soudní proces, potřebuje pořad uzavřít za pár minul." (Comstock 1972,304.) Násilné akce jako vrcholy napětí navíc nabízejí ideální možnost k přerušení filmové sekvence pro promítnutí reklamního šotu.
Dějová schémata jsou do té míry standardizovaná, že není třeba žádných kreativních a drahých scénáristů, režisérů atd. Platí to i o hercích, kteří nemusí být obdařeni žádným velkolepým uměleckým nadáním. Standardizovaný, nenákladný charakter násilných seriálů vynikne především, budcme-li pozorovat jednání filmových producentů s cenzurními instancemi. Velké stanice (ABC, CBS a NBC) institucionalizovaly jistý druh dobrovolné sebekontroly. Seriálová produkce reagovala tak, že násilné scény točí vícekrát - a sice s rozdílným stupněm brutality. V případě, že koncernový censor, těšící se u producentů vysloveně negativnímu image, nejbrulálnéjší variantu odmítne, lze jednoduše vsadit méně brutální scénu, aniž by byl ohrožen seriál či vznikly vysoké náklady (Comstock 1972,21). Na skutečnost, že vynechání násilí může mít u publika zvyklého na brutální scény kontraproduktivní účinek, upozornil Percy Tannenbaum na Mass Media Hearings již koncem šedesátých let (Baker a Ballová 1960a, 47). „Podle některých údajů, které máme k dispozici, se nedá vyloučit následující vývoj: Kdybychom vynechali některé odpudivější detaily, diváci by využili své představivosti a fantazie a domysleli by si ještě víc agrese, víc krve a větší nechutnosti, a byli by náchylnější to všechno spíš omluvit, než je tomu ted."
Osoby, které jsou zodpovědné za produkci a distribuci násilných televizních pořadů, často zavírají oči před možností, že by násilí mohlo mít negativní vliv, Cantor (1982, 358) uvádí, zeje často zastávána teze, že obsah masových médií je určován poptávkou, tzn., že recipientům jsou nabízeny přesně takové programy, jaké si přejí vidět. Takový myšlenko-
50
vý model, který recipientovi podstrčí zodpovědnost za kvalitu obsahu, může snadno vést u člověka zodpovědného za program k příznivému obrazu sebe sama. Publikum je hloupé, žádá si násilí a podobnou triviální zábavu. V demokratickém systému tedy nezbývá nic jiného, než se na úroveň publika snížit. Obchodní ředitel RTL Helmut Thoma se právě v tomto smyslu vyjádřil v interview k otázce kritérií tvorby programu (citát z Der Spiegel, 15,10.1990): „Divák si volí svou vládu, tedy i svůj televizní program. Já se také občas nad jeho volbou podivuji, ale červ musí chutnat rybě, a ne rybáři. A my diskutujeme z pozice rybáře. Vidíte, v mnoha veřejnoprávních institucích došlo k nedorozumění, protože věřily,.že jejich vkus musí být i vkusem masy. Měly čtyřicet let na to, aby lidi k tomuto vyššímu vkusu vychovaly, ale nepodařilo se."
Také teze o tom, že násilí v televizi žádný vliv nemá, a kalarzní teze, která násilí připisuje důležitou sociálně hygienickou funkci, se těší velké oblibě jako racionalizační mechanismus u osob, které se na produkci násilí v médiích podílejí (sróv. také kap. 8, Baldwin a Lewis 1972). Jiní producenti považují milióny dětských a mladistvých diváků za zanedbatel^-nou veličinu, jako např. jeden producent westernů, který se vyjádřil: „Dětský divák prakticky neexistuje." Jiný tvrdil: „Děli považují kovbojky za hloupé a nic jim neříkají." (Baldwin a Lewis 1972,295). Pokud nebudeme zastírat skutečnost, že se děti opravdu rády dívají na westerny, použijeme starou dobrou tezí o katarzi. Pozitívnejšou charakterizováni i takoví suroví hrdinové, kteří při boji za dobro používají násilí jen proti těm protagonistům, kteří si to zaslouží. Násilí je americkými televizními tvůrcfcČasto považováno za integrální součást lidského života (srov. Baldwin a Lewis 1972,299n.) Producenti seriálů o policii a soukromých detektivech se tedy nepovažují jen za dodavatele zábavy, ale myslí si, že jejich produkty diváka probudí a upozorní ha problematiku zhoubného organizovaného zločinu (např. mafie). Mezi producenty akčních a dobrodružných programuje velmi rozšířený názor, že redukce předvádění násilí by znamenala zkreslení jednoho ze základních aspektů lidského života/Násilí je podle nich ústředním znakem amerického života. Jeden producent prohlašuje: „Kritici, kteří se rozčilují nad násilím, provádějí pštrosí politiku. Raději budou tvrdit, že rakovina neexistuje, než aby se snažili ji léčit."
Nutnost usilovat kvůli co největšímu zisku o co nejširší publikum a závislost na příjmech z reklamy také znamená nevysílat takové programy, které by ohrožovaly stávající společenský pořádek, např. takové, které by
51
v
zpochybňovaly americký hospodářský systém. Lazarsfeld a Merton (1949) vyjadřují tuto závislost při tvorbě programu takto: „Kdo platí orchestr, určuje obyčejně také, co se bude hrát." Tento postoj zastávali již Marx a Engels v Německé ideologii (1960,44).
3.2. Násilí v televizi a stabilita systému: DeFleurův model
V analýze vzájemné závislosti soukromé komerční televize a kapitalistické společnosti předložené MclvinemL. DeFleurem (1970,155) považuje autor masová média za sociální subsystémy, Reklamě (zvláště televizní) přisuzuje rozhodující význam pro fungování amerického hospodářského systému, protože kvůli zajištění stability celkového systému je nutno ovlivňovat, co si konzument koupí. Reklama jako prostředek podpory odbytu je definována jako zájmově vázaná informace podniku, jejímž prostřednictvím se výrobce pokouší vyvolat, udržet nebo zvýšit poptávku po zboží, aniž by změnil cenu, technickou kvalitu či nabízené množství. Cílová proměnná veličina reklamy je změna nebo stabilizace preferencí potenciálních konzumentů, popř. posun či fixace konzumní rovnováhy. Masmediální reklama (dále jen reklama) je kvantitativně velké rozšíření stejně znějících reklamních poselství prostřednictvím masových médií.
DeFleur argumentuje ve stejné rovině jako John Kenneth Galbraith (1970) v analýze „Moderní průmyslové společnosti". I Galbraith považuje masová média za nejdůležitější nástroje k manipulaci spotřebitelské poptávky. Stálá úroveň poptávky dosažená reklamou je jedním z nejdůležitějších základů racionálního plánování v ekonomickém sektoru, jenž je charakterizován technologicky dokonalým, „vyspělým průmyslovým podnikem", odkázaným na konstantní odbyt. Galbraith (1970,195) píše: „Průmyslový systém je tak hluboce závislý na televizní reklamě, že by bez ní nemohl ve své dnešní podobě vůbec existovat." Co možná nejširší kruh recipientů lze nejsnadněji získat a udržet si nenáročnými zábavními programy.                                                                             ,
K úspěšnému ovlivňování rozhodnutí o koupi je dle DeFleura (1970, 171) třeba mít „pomůcky k přilákání pozornosti oka Či ucha spotřebitele blíže k reklamnímu sdělení." Protože je možné vycházel ze skutečnosti, že kvantitativně největší kategorie konzumentů se vyznačuje nižší úrov-
52
ní vzděláni, musí jí být obsah médií přizpůsoben. V takovém případě hovoríme o tzv. „obsahu nízkého vkusu" (např. „nenáročná zábavní vysílání"), který plní dvojí funkci: 1. zajištění co možná největší poptávky konzumentu a 2. zisky z prodeje reklamního času. Obsah nízkého vkusu se tak stava klíčovým nejen pro dosažení stability masové komunikace jako subsystému, ale i pro systém celkový. Dle DeFleura je kulturní úroveň masmediálního obsahu nepřímo úměrná jeho popularitě. V tradici psychologie mas je implikováno, že široká masa je tvořena jednotlivci kteří nejsou schopni „opravdového" kulturního požitku. Obsahy nízkého vkusu, popř. masová kultura v tomto smyslu, je produkována toliko ve standardizované formě pro masové publikum bez ohledu ria nějaké estetické nebo literární tradice (např. Wilensky 1964), Důsledkem je mimo jiné umrtvení osobního vkusu a uspokojení mas několika standardními modely (např. Bouman 1962,228.) To na druhé straně nevede pouze k nenákladné produkci seriálů založených na reklamních spolech, ale také k distribuci obsahů, které neohrožují stabilitu systému. Závislost na reklamě znamená pro skladbu programu tlak na zprostředkování reklamního poselství co nejširšímu publiku při minimálních nákladech. Tím je dána  produkce  seriálů, jejichž  hrdinové  se  nabízejí jako  objekty k identifikaci, čímž udržují základní množinu kmenových recipientů Účelné je vyrábět napínavé příběhy, které se odehrají v co nejkratším čase a mohou být produkovány rychle a pravidelně. To zase podporuje zarazení násilí do děje, neboť právě násilí umožňuje ve velice omezeném čase vystavět konflikt, vyvinout dynamickou „akci" a dovést ji k jednoduchému dramatickému řešení.
Za ideální masově mediovaný obsah stabilizující systém považuje DeFleur (1970,169) takový obsah, který vzbudí zájem publika a udrží si ho, neporušuje běžné normy, a neprovokuje tak k zásahům zvenčí (např. z politiky). Rozhodující význam pro stabilitu celkového systému obsahu nízkého vkusu v rámci systémové koncepce nespatřuje DeFleur ani tak ve vědomém pokusu o manipulaci, kterého by se dopouštěli příslušníci mocenské elity, ale v „neosobním" tržním mechanismu. Obsahy nízkého vkusu jsou televizními stanicemi vysílány, protože se osvědčily jako nejvhodnější obsahový typ pro zprostředkování reklamního poselství DeFleur (1970,170) argumentuje: „Výrobci žiletek, který denně prodána miliony svých výrobků, je jedno, mají-li jeho zákazníci střední školu, či zda jsou analfabety. Jediné, co výrobce zajímá, je, že pokud Se recipient holí, dá se přemluvit k tomu, aby používal žiletky, ku?ré vyrobil on. Je-li
53
k tomu zapotřebí krvavého westernu, proč ne? A ta malá zbývající část obyvatel vzdělanci, ti mohou jít klidné do opery." Dochází tak k manipulaci bez manipulátorů. Obejdeme se tedy bez konstrukce spiklenecké teorie že zlé elementy jsou zainteresovány ha vývoji k agresivní společnosti Jednu lakovou tezi zastává např. Selg (1972,18), který se domnívá že objevil „mocné síly, které by chtěly mít agresivní společnost."
Na rozdíl od DeFleura vidí Parsons a White (1972) skutečnost, že .jisté televizní programy teď uspokojují potřebu kvalitativně nízké zábavy", pouze jako přechodný jev. Vývoj v oblasti komunikace směřuje podle těchto autorů k usnadňování přístupu ke kulturně hodnotným obsahům stále širšímu okruhu obyvatel. Diferenciace diváků na různé specifické kategorie vede ke zvyšování kvality. Kromě toho představuje vždy poslední objevené médium na určitou dobu vrchol stupnice kvality. Parsons a White (1972,283) tvrdí, že „pořady s vyšší kulturní úrovní se více uplatní než pořady s úrovní nižší". Empirickými doklady však tato spekulace, v níž přání je otcem myšlenky, podepřena není. V tomto kontextu je nutné podotknout, že Talcolt Parsons, bezpochyby jeden z nejvlivnějších sociologů poválečné doby, inklinuje v oblasti působení médií k banálním výpovědím. Ke komunikačnímu procesu, speciálně k působení médií, Parsons (1975,37) uvádí: „Zpráva jako podnět může stimulovat takovou reakci která je v jistém smyslu odpovědí. Existuje ale také taková alternativa' kdy žádná odpověď nenásleduje, obzvlášť je-li zpráva vytištěna, publikována, (např. v novinách) a každý má možnost ji vzít či nevzít na vědomí a může i nemusí na ni odpovědět." Takové bezobsažné, empiricky nevyvratitelné výpovědi nepřinášejí v poznatcích žádný pokrok. Ještě triviálnější je následující poznatek (Parson 1975, 38): „Kdyby členové společnosti nikdy nic neudělali, brzy by tato přestala existovat."
3.3. Teoretikové manipulace ' ' a uměleckosociologické aspekty násilí v médiích
DeFleurovy úvahy týkající se významu televize v americké společnosti jsou úzce spjaty s argumenty zástupců kritické teorie. Teoretikové manipulace Frankfurtské školy (např. Hörkheimer a Adorno 1971, Marcuse 1970) tvrdí, že vnesením úsilí o zisk do kulturní produkce splývá reklama s kulturou. Srovnatelnou terminologii používá také komise pro nasi-
54
irq
lí, která televizi charakterizuje jako „hlavní nástroj průmyslu vědomí" (Schwind a j. 1990,347).
Masová kultura podle Habermase (1968,182) znamená „přizpůsobení se potřebám odpočinku a zábavy spotřebitelských skupin s relativně nízkým stupněm vzdělání". Dle Horkheimera a Adorna (1971,5) provádí ale kulturní průmysl apologii společnosti, „zbóžnění jsoucího a moci" přičemž systém zůstane stabilní jen tehdy a jen tak dlouho, pokud bude většina členů systému používat média k útěku od reality a nezačne se zamýšlet nad vlastním sociálním postavením. Adorno (1967, 64) píše: „Jako stálé kapání omílá kameny, tak systém kulturního průmyslu přetváří masy, nestrpí žádné odchylky a neustále potvrzuje stejná schémata chování." Marcuse (1969, 32) poukazuje na zásadní význam masových medu pro manipulaci s potřebami lidí. Neexistence televize a příbuzných médií by mohla znamenat to, co se imanentním protikladům systému po-dařit nemůže - rozpad systému (Marcuse, 1970,257.) Obsahům médií je připisován rozhodující význam pro formování jednorozměrného Člověka. Masová média nepozorovaně přizpůsobují člověka požadavkům systému, a to tak, že potlačují kritické individuální myšlení a podporují integrující jednorozměrné myšlení. Dle Marcuse (1969,28) jsou masová média v třídním zájmu používána k získávání recipienta pro násilí a hloupost, k jeho obloudění. Média přinášejí rozptýlení a navozují uvolnění potěšení a spotřebu, a vytvářejí tak falešné potřeby. Habermas (1968,' 193) označuje kulturu rozšiřovanou médii jako kulturu integrační, která se masovou kulturou nazývá proto, že .jejího stálého rozšiřování je do-sahovaoo,přizpůsobováním se potřebám odpočinku a zábavy spotřebitelských skupin s relativně nízkým stupněm vzdělání, a nikoliv obráceně vzděláváním širšího publika k přijímání nezkažené kultury".
Podle Geissleřa (1973,67) se obsah masové kultury vyznačuje tím, že „znázorňuje stávající poměry jako neměnné a vyzývá člověka, aby se přizpůsobil statu quo, i když ho jako jednotlivce neuspokojuje". V terminologii teoretiků manipulace „odpolitizovávají" televizní stanice svůj obsah, aby vyhověly „potřebám" mnohovrstevného publika. Geissler (1973,92n.) rozlišuje dva typy manipulace, které však netvoří protiklad-a) určité elity (popř. určitá třída) okupují masová média, b) na základě mechanismů tržního hospodářství (maximalizace recipientů) je vyráběna apolitická masová kultura. Násilí v médiích může mít mimo jiné i následující manipulativní aspekty: 1. Brutální programy jsou integračními obsahy bez kritiky stávajících sociálních a politických poměrů. 2, Schází
55
I zařazení individuálních osudů do společenského rámce. 3. Díky mnoha dobrodružným a akčním pořadům se politicky relevantní informace stává kvantitativně bezvýznamnou. 4. Hranice mezi informací a zábavou se stále více.stírají (např. Reality-TV, Infotainment).
Již u Kracáuera (1963, 279) najdeme argument vypovídající o snaze vyloučit z vysílání takový obsah, který by ohrožoval stabilitu společnosti. Kracauer uvádí, že film vyrobený v poměrech soukromého podnikání by nikdy nenapadl základ společnosti, protože by tím ohrozil svou vlastní existenci, K filmové produkci podotýká, že „veškeré výrobky dodávané průmyslem podporují stávající poměry tím, že nestaví na odiv ani jejich nešvary, ani nezpochybňují jejich základy". (1963,93).
Kromě hypotézy společenské kontroly, která spatřuje primární funkci masové komunikace, popř. umění, v příspěvku k udržení stability systému, existují ještě dvě teoretická východiska z oblasti-sociologie umění. Snaží se vysvětlit, jaký může být vztah mezi kulturními produkty a společností, ve které vznikají. Jedná se o tezi kontroly či tezi nastaveného zrcadla. K obsahové stránce masových médií říká koncepce kontroly: Náplň médií kulturní trendy determinuje, formuje nebo jimi manipuluje tak, že mění dané nebo vytváří nové hodnotové představy. Tato teze kontroly se zakládá na představě, že násilím předváděným v masových médiích se formuje násilnická společnost. Obdobnou tezi zastává i sociolog kriminality Walter B. Miller, který sice násilným obsahům v médiích nepřikládá význam při vzniku kriminálního chování, ale poukazuje na to, že prvek tvrdosti se pod vlivem masových médií stal součástí americké kultury nižších vrstev: „Modelem správného chlapa - tvrdého, neohroženého, nechvástavého, obratného při potyčkách -je gangster z filmů třicátých let, soukromé očko a filmový kovboj" (1958,344).
Zástupci teze nastaveného zrcadla či reflexe tvrdí na rozdíl od přívrženců teze kontrolní, že se v kulturních produktech zrcadlí současné hodnotové představy a prvky motivace určité společnosti. Z analýzy kulturních produktů se dají vyvodit závěry o stavu, popř. o struktuře určité společnosti. Teze reflexe mádlouhou tradici, vždyť archeologická a velká část historických bádání jsou založena na předpokladu, že na základě zkoumání kulturních produktů lze posuzovat společenské poměry. V kulturní produkci spatřuje fato teze vazbu na průměrnou osobnost. V otázce násilí se autoři (např. Locke 1963, Wallace 1950) domnívají* že z uměleckých děl Mayů je možné usuzovat, že se jednalo o mužskou dominantní kulturu, ve které byla potlačována sexualita a podporována agresivita.
56
i             i ■ ■        w       r   "\r
Základním předpokladem těchto interpretací je představa, že lidé dávají přednost takovým uměleckým dílům, Ve kterých rozpoznají projekci vlastní osobnosti. I z evropského kulturního rámce lze uvést bezpočet příkladů. Johan Huizinga (1924) uvádí v Herbst des Mittelalters (Podzim středověku), že se celkový život dané epochy odráží v literatuře a jejím prostřednictvím se také vyjadřuje. Jacob Burckhardt (1860) tvrdí v Kultur der Renaissance in Italien (Kultura renesance v Itálii), že ze sonetu, všeobecně platného kondensátoru myšlenek a pocitů italského renesančního člověka, lze vyčíst duševní a citový svět člověka dané epochy. Tezi nastaveného zrcadla je možné přijmout pouze s největší obezřetností, neboť může snadno zavést do bludného kruhu. Podle Levina Schückinga (1923) byl duch gotické doby mnohokrát určován z umění a později v témže umění znovu objevován.
Teoretikové reflexe považují masmediální obsah za ekvivalent, popř. reprezentaci, dané lidové kultury, obsah je vnímán jako substituce pohádek a mýtů. Westerny jsou charakterizovány a interpretovány jako moderní mýty (Elkin 1950, Nussbaum I960). Warshow (1962, 130) interpretuje americké gangsterské filmy takto: „Takový gangster je výpovědí o nás samých - vyjadřuje tu část americké psychiky, která odmítá charakteristické rysy a nároky moderního života, která odmítá sám amerika-nismus." Wolfenstein a Leites (1950,13) píší, že film je úspěšný tehdy, podaří-li se autorům zaútočit na studnici představ a přání. Hortense Powdermakerová. (1947), která charakterizovala Hollywood jako továrnu na^sny, tvrdí, že filmy reflektují dominantní cíle a představy hodnot . společnosti právě tak, jak tomu již odedávna činily pohádky a pověsti, divadlo a literatura. René König (1965) píše v Soziologische Orientierungen (Sociologické orientace), íz souhrn filmů nám dává kompletní obraz nejjemnějších výkyvů v pocitech a každodenní morálce určité periody.
Nejvýznamnějším dílem, které interpretuje filmy jako indikátory kulturních trendů, je Von -Caligarí bis Hitler (Od Caligariho k Hitlerovi) (1947) od Siegfrieda Kracauera. Autor tvrdí, že v kapitalistické společnosti určuje poptávka publika dlouhodobě obsahy filmů, a to podle ka-sovních úspěchů. Filmový průmysl musí za každou cenu vyjít vstříc vkusu publika, protože zisky jsou pro jeho přežití rozhodující. (Neuvažuje o možnosti, že by vkus publika byl určován nabídkou.) Fjlmy proto mohou být považovány za zrcadlo stávající společnosti. Podle Kracauera jsou slabomyslné a nereálné filmové fantazie sny společnosti, ve kterých je předváděna její vlastní realita a kde se vyjevují jinak potlačovaná přá-
57
Iní. Podle autora (1958, 8) informují o „hlubokých vrstvách kolektivního smýšlení, které se nacházejí více či méně pod prahem vědomí". I Kracauer (1963) poukazuje na to, co již bylo uvedeno výše, že film vyrobený v podmínkách soukromého hospodaření by nikdy nezaútočil na základy společnosti, protože by tím ohrozil svoji existenci. Kracauerovy teze lze beze všeho převést na soukromé hospodařící televizi a odůvodňují tvrzení, že média nabízejí na základě míry sledovanosti takové pořady, jaké si publikum žádá.
Ze skutkové podstaty faktu, že televizní pořady obsahují mnoho násilí, nelze automaticky vyvodit závěr, že za vším stojí násilnícky charakter národa (velmi problematický pojem) nebo násilnícka společnost. Antropolog George O. Wright (1954) provedl mezikultumí srovnání lidových pohádek a pověstí a soustředil se zvláště na výskyt agresivity a jejích forem. Zjistil, že ve společnostech, kde bývá v dětství agresivita nejvíce kontrolována, se pohádky a pověsti vyznačují následujícím znakem: Agresivní hrdinové si za objekty agrese vybírají cizince a nepřátele, nikdy přátele. A protože stejnými znaky se dají charakterizovat i násilné programy v televizi, lze je interpretovat také jako indikátory společnosti, která se vyznačuje velkým strachem před agresí.
Proti teoretickým úvahám o reflexi společnosti v násilníckych filmech a televizních pořadech hovoří skutečnost, že zpravidla nejmírumilovnější a nejpovrchnější zábavné filmy byly natáčeny v dobách extrémního hasili, vzpomeňme např. na německé filmy z hitlerovské doby nebo řecké filmy natočené za vlády junty.
3.4. Diskuse o eskapismu
Diskuse o vztahu masmediálních obsahů a společnosti přechází plynule do diskuse o eskapismu, podle níž masmediální obsahy přispívají ke stabilitě společnosti tím, že umožňují únik z tristní každodennosti do světa snů. Altenloh poukazoval již v roce 1914 na to, že zábava slouží k rekreaci a tím k obnově pracovních sil. Robert E. Part (1925) zdůrazňoval otupující důsledky stereotypního městského prostředí, které již nenabízí žádné vzrušení. Volný Čas se stal hledáním vzrušení a dobrodružství, a právě násilí v médiích nabídlo jednu možnost, kde je lze nalézt. Na předvádění násilí bylo pohlíženo jako na funkční ekvivalent odventilování se, jako je karneval nebo sportovní akce.
58
Margaret Rcilhová (1987) se pokusila nalézt vztah mezi mírou nezaměstnanosti a popularitou kriminálních seriálů v televizi. Objevila mez) nimi signifikantní pozitivní vztah jak v USA (1959-1981). lak ve Spolkové republice Německo (1974-1980). Není ovšem možné vyloučit skutečnost, že na tento vztah působí ještě nějaká třetí veličina. Teze o tom, že programové preference ovlivňují nezaměstnanost, není příliš přesvědčivá.
Význam násilí v televizi pro stabilitu americké společnosti spatřují Israel a Robinson (1972,100) v rozptýlení a odvrácení pozornosti od problémů všedního dne nadměrným sledováním médií» Chudí a nevzdělání sedí jako hypnotizováni před obrazovkou a sledují oddechové pořady plné násilí. Nedoslanou se tedy k tomu, aby přemýšleli o vlastní sociální situaci a jejích příčinách. Israel a Robinson tento jev cynicky hodnotí pozitivně, protože podle nich zabraňuje vzniku apatie a nudy.
Charles Wright Mills (1956) spatřuje v masových médiích nejdůležitější mocenský nástroj americké elity a domnívá se, že zamezení kritickým úvahám o vlastní sociální situaci, stálé odvracení pozornosti od aktuálních společenských problémů přispívá ke stabilizaci stávajících sociálních nespravedlností a vede možná až ke vznihi jistého druhu psychického analfabetismu. Divák obrací pozornost k uměle vytvořeným nepříjemným situacím, které se vyřeší během krátké doby vymezené vysílacím časem - bud násilným činem, nebo tím, co je ozhačováno jako humor.
3.5. Kultura a komerce v komunikační teorii
Vztah mezi kulturou a komercí se po zrušení monopolu veřejnoprávních stanic v Německu dostal opět do centra pozornosti. K nejvýraznějším účastníkům diskuse patří především Neil Postman (kulturní osobnost a mluvčí té části veřejnosti, která je morálně znepokojena působením a údajným nebezpečím médií), který se komerční televize bojí jako čert kříže. Postman (1983) redukuje americkou kulturu na televizi, jež produkuje a předvádí americký národní charakter. „Médium totálního odhalení" vede podle Postmana ke vzniku „dítěte-dospčlého", tj. člověka, „jehož intelektuální a emocionální schopnosti se v průběhu života nerozvíjejí a od dětských se příliš neodlišují" (1983,116). Pro Postmana je komerční televize strašidlo, které ohrožuje v Evropě základy každého
59
národa. „Cím více sc nčmccká televize bude přizpůsoboval americko, tím více se přizpůsobí také německá kultura americké kultuře," (1986) Nejprve se pod tlakem komerční televize prodlouží vysílací čas, potom se začnou vytrácet vážné pořady. Komedií a filmů s násilím a sexem bude přibýval, setřou se hranice mezi politikou a zábavou. Filmové hvězdy budou pojímány stejně jako političtí kandidáti. Podle Postmana bude mládež stále více nespokojená se Školou a s četbou. Pro Postmana znamená televize také to, že spotřebitelé budou mít přednost před dčtmj.
Já sám nevidím žádný důvod ke kulturnímu pesimismu (ještě nikdy nebyla v Německu tak široká kulturní nabídka jako dnes), ale jen do té chvíle, kdy se stane realitou proslulá kvizová otázka „Ve kterém městě se nachází kolínská katedrála?". V pondělí 10. srpna 1987 vysílala holandská televize NSpeIprogrammas kvizový pořad jménem Labyrinth. A v 19.45 se to Stalo, moderátor položil otázku: „Kdopak vytvořil slavné umělecké dílo Myslitel od Rodina?" Soutěžící po intenzivním přemýšlení odpověděl a moderátor propadl euforii a několikrát zvolal: ^Správně! Správně!" (Samozřejmě holandsky.) Holandská televize sice není soukromá, ale jednotlivé konkurenční „omroeps" usilují o maximalizaci počtu diváků, aby získaly lepší vysílací časy.
Otázka „Komerce a komunikační teorie" byla ve vědeckých komunikačních teoriích doposud pojednávána pouze okrajově. McQuailovo tvrzení (1986, 635), že v celkové teorii komunikace neexistuje jediný příspěvek, který by se zabýval výlučně fenoménem .commercialism', však není správně. McQuail (1986, 633) píše: „Co se týče fenoménu komerce, existují pouze velmi jednoduché výpovědi o kauzálních procesech: Buďto vedou neomylně k manipulaci a obsahům slabší kvality, nebo řeší všechny problémy, protože nabídka a poptávka se pokryjí". Lze být buďto pouze pro nebo proti „komerci" (velmi vágní pojem) - diferencované argumentace jsou řídké. A ještě jeden McQuailův argument (1986, 634): „S .komercialismenť jsou spojeny dva druhy tlaku, které mohou mít kulturní důsledky. Jeden .seshora', zakládající se na maximalizaci zisku, který vede ke stereotypu, opakování, povrchnosti, ztrátě zájmu o kritiku a ke konformismu. Druhý tlak je chápán jako přicházející .zezdola', od potřeb masového publika. Autoři se v literatuře nejvíce zabývají tlakem prvním. Také McQuail (1986,640) se přiklání k tomuto směru: „Čím více se prosadí koncept .komercialismu', tím bude pravděpodobnější, že se ekonomické cíle dostanou do konfliktu s cíli .ideálními' nebo komunikačními a vytlačí je. Ty se pak stanou samoúčelnými."
60
Při obdobných argumentacích se zapomíná na to, že jednání aktérů v komunikačním sektoru neurčuje pouze snaha o zisk. Existuje také nakladatelská etika, profesionální úroveň žurnalisty atd. Přepjatě řečeno: Bez mrzké honby nakladatelů za ziskem by naše knižní kultura neexistovala, bez kapitalistické hrabivosti vydavatelů desek by nikdy nedošlo k demokratizaci vážné hudby.
Pokud jde o vztah umění a kultury na jedné straně a na straně druhé o hospodářské zájmy, jsou uváděny zejména negativní příklady. Herbert I. Schiller (1986,665) cituje ředitele marketingu pitlsburghského symfonického orchestru: „Nic mi není svaté. Musíme opustit tradiční marketing orchestru. Je to jako u jiného produktu, jako ú mýdla." Schiller uvádí i další příklady zneužívání umění pro účely public relations: knižní centrum kongresové knihovny uspořádalo národní výstavu fotografií sponzorovanou firmou Pizza Hut, AT&T podporuje Paul Taylor Dance Company a ještě na to upozorňuje aid. Tím chce Schiller doložit, jak ka-pitalisté kontrolují „průmysl vědomí". Schiller (1986, 63) tvrdí: „Racionální občan, to je to poslední na svělč, co by si provozovatelé reklam a koncerny přály. Není proto náhoda, že veřejný rozhlas a veřejná kultura stojí v centru jejich útoků. Tato teze vychází z nedokázaného předpokladu, že mezi provozovateli reklam a koncerny existuje nějaké spiknutí." (Připomeňme, že Schiller nedefinuje pojem .racionální jednání'.) Schiller se zde ve vědecké praxi pokouší o to, co Robert K. Merton (1987) nazývá „obhájení jevu". „Obhájení jevu" vychází z přesvědčení, že jev, který se má stát předmětem vědeckého bádání, opravdu existuje. Merton,(1987, 2) k tomu dodává: „Ve vědeckém bádání se, stejně jako v každodením životě, stává, že se nám dostane vysvětlení záležitostí, které neexistují a ani nikdy neexistovaly." Příklady nenajdeme pouze v sociálních vědách, i vědy přírodní provedly množství „tvrdých" empirických šetření fenoménů, které neexistovaly. Takové povahy byl např. objev René Blondlota, nové neviditelné záření, tzv. N-paprsky, jež potvrdil asi tucet francouzských experimentů. V jiných zemích:byly replikace bezúspěšné. Později se ukázalo, že N-paprsky neexistují a výsledky byly vráceny jako .^předpojaté vnímání a naplňování předpokladu". Důsledky jsou Merlonovi jasné (1987, 5): „Slo o to jev (či historickou událost) obhájit, než se stane předmětem výkladu či interpretace." Taková tvrzení, jako Schillerova, zůstávají dodnes pouhými domněnkami.
Platí to jistě i o tezi, že koncerny zneužívají umění- ať už se jedná o sociálně neúnosné praktiky kašírování, nebo o provozování marketingu
61
L (Schiller 1986). Ať provozují podniky na poli umění a kultury cokoliv, je to pro takové autory, jako je Schiller, vždy něco negativního a zavrženíhodného. Kultura a umění přitom nemohou v moderní společnosti bez sponzorství a mecenášství existovat. Lufthansa podpořila vydání obrazové publikace o Berlínských filharmonicích, Daimler-Benz výstavu „Gotika a renesance v Norimberku" i „Festival německého umění" v Londýně. Tento seznam by mohlo být mnohem delší. Mecenášům umění ve výrobě je jasná jejich úloha i funkce, kterou pro ně umění má, Arturo Toscanini se stal ředitelem orchestru NBC právě v době, kdy ministerstvo spravedlnosti prošetřovalo praktiky odporující pravidlům soutěže NBC a mateřské společnosti RCA. Lyons (1966, 201) píše: „Podstatná část investice se vrátila v podobě prodeje neuvěřitelného množství nahrávek Toscaniniho... a deficit, který i tak přetrvával... byl víc než dostatečně vyrovnán Uznáním, oceněním a úctou ... Toscanini byl víc než jedna jediná událost... Stal se symbolem kvality a'urovne a stal se nepřehlédnutelnou bariérou pro ty, kteří by rádi na vysílání uvalili Větší a větší vliv ze strany vlády." Shrnutí je nasnadě: Komercializace v žádném případě nevede automaticky ke kulturnímu zploštění.
62
_L         I B ■      r       r   v      i
4. Žurnalistika jako povolání
4.1. Žurnalistika: Vysvětlení pojmu
Zumalismus patří ke komunikačním povoláním, i když pojem komunikátor bývá v literatuře často používán jako synonymum pro veškeré fungování médií. Pqd tento pojem bývají zahrnovány všechny osoby nebo skupiny osob, které recipientům zprostředkovávají informace, názory a zábavu nebo se na jejich zprostředkování podílejí - tedy také moderátor rozhlasové stanice, pouliční prodavač či doručovatel novin. Je účelnější vyloučit aspekt distribuce ke konečnému spotřebiteli a pod pojem „komunikátoři" zahrnout okruh těch jedinců z organizace produkující masmediální obsahy, kteří mají možnost tyto obsahy ovlivňovat. Potenciál vlivu je u jednotlivých komunikátorů rozdílný podle jejich postavení ^ od určení politického stanoviska masového média až k možnosti natočením určitého obsahu (např. zprávy, televizního filmu) vstoupit do procesu masově komunikačního šíření, od možnosti ovlivnit jako kameraman nebo fotograf kvalitu zobrazeného volbou perspektivy až k reprodukování předložených textů jako hlasatel zpráv. V jednotlivých případech mohou při popisu práce vzniknout velké těžkosti s tím, zda určitá pozice patří do komunikálorské oblasti, či nikoliv. Možnost vlivu rta zprostředkování není ohraničena * komunikátorskou oblastí, ale je dána i v oblasti distribuce, např. přerušení ^dodávky novin nebo časopisů velkoobchodníky, nebo určování nabídky filmů půjčovnou.
Pojem žurnalistika je v každém případě užší než pojem komunikátor, i když v literatuře existují silné divergence. Pod pojmem žurnalistika bývá chápáno hlavní nebo vedlejší zaměstnaní lidí, kteří se zabývají sbíráním, tříděním, ověřováním a rozšiřováním zpráv nebo komentováním aktuálních událostí (Koszyk a Pruys 1976,145). Zábava je z léto definice žurnalistiky vyloučena, ale do nové definice Koszyka a Pruyse (1981, 96) byla již zařazena: „Činnost osob, které mají jako své hlavní zaměstnání sbírání, ověřování, výběr, zpracování a šíření zpráv, komentářů a zábavných sdělení masovými médii. Žurnalisté (pojem pochází z francouzštiny, Ie jour = den) pracují jako stálí zaměstnanci nebo externí spolupracovníci pro tisk a rozhlas, agentury a tiskové služby, ale i v tiskových odděleních firem, spolků a správních
63
tickou funkci (srovnej argumentaci Epsteina 1967, 32). Vždyť článek o slumech je také kritikou sociálních poměrů ve společnosti. Mohou byt
uveřejňovány zprávy, aby se.....odhalily diskrepance mezi demokrati^
kou normou a danou realitou" (Bcntele 1983,147).
K negativním důsledkům objektivního a vyváženého zpravodajství přičítá Robinson (1975; 1976) i neblaho působení televizního zpravodajství Robinson (1975,105) píše: „Souvislost mezi rozvojem televizní žurnalistiky a nárůstem politicky nepřijatelného chování není náhodná. • Televize vytvořila nepozorné publikum, velkou amorfní část masového recipienta, která není ochotnačíst denní zprávy, aleje ochotna je poslouchal či se na né díval, jc-li poslouchání rádia či dívání se na televizi zábavnější. Kvůli existenci tohoto typu recipientů může televize dle Robinsona přispět k odstranění legitimity politického systému. Podle jeho teze působí „objektivní" forma zpráv recipientům frustrace a pocit politické bezmoci. Většina zpráv je navíc stejně „negativní", což ve spojení s poctivou politickou informací přinášející i protiargumenty, vetsmu
recipientů irituje.                                                                            .
Experiment provedený v letech 1966/67 Institutem pro demoskopu v AHensbachu zkoumal, co se změní po té, co si člověk koupí svůj první televizor. Pokus přinesl mj. následující výsledek (Noelle-Neumannová 1977 95): „U člověka, který málo čte, se pod vlivem televize změní představa o politice nepřijatelným směrem: Politika mu připadá lehčí, než si myslel, je napínavá, objevují se prvky loutkového divadla: mnoho se toho děje aktéři do sebe vzájemně bijí, hádají se. Obraz o politice se lor-mujc /cela jinak, slcduje-li člověk vedle televize ještě pravidelně noviny. Odvážná důvěrná, důležitá- ale také obtížná: To jsou asociace, které se ve vztahu k .politice' v první řadě posílí." Politické zpravodajství, které publikum informuje a chce je přimět k samostatnému úsudku, musí podávat informace o pozadí události a v určitém okruhu témat přinášet a zdůrazňovat protikladné postoje.
144
aäk&iiaiíiíiiŕ.___________t.__«_._n________. ŕ^._______i    .;
_______________.....__..._!
6. Zpravodajství o reálném
kJ olUU
6.1. Proč tolik násilí?
V mediálním zpravodajství jsou díky kritériím selekce zpráv (srov. kap. 5.3.) těžké zločiny prezentovány příliš často. Doris Graberová (1979, 90) poukázala na to, že v Chicagu je podle kriminální statistiky podíl vražd na celkovém počtu kriminálních deliktů 0,2 %, v mediálním zpravodajství činí jejich podíl 26 %: „Obraz páchání nejsurovějších a nejtěžších zločinů je přemrštěný, zatímco výskyt méně závažných porušení zákona je minimalizován." Bettina Schwackcová (1983) ukázala, že ani německý tisk nepřináší takový obraz kriminality, který by odpovídal skutečnosti. Ze „zločinecké skutečnosti" jsou vybírány pouze některé části, a to nejen bulvárním tiskem, ale i seriózními deníky. Schwackcová (1883, 235) zjistila, že „kriminální chováním se v podání tisku převážně rozumí násilné kriminální chování, převažují ledy určité trestné činy, násilnosti. Ostatní kriminální případy se nikdy, nebo téměř nikdy neobjevují. Předimenzovaná reprezentace těžkých zločinů určuje zpravodajství tisku o kriminálních případech; převládají tedy laké násilníci, oběti násilí, těžké škody a vysoké tresty." Podle dalších závěrů této studie je v německém tisku rozšiřován dojem odporující skutečnosti. Že relativně hodně násilných zločinů končí pro pachatele „úspěšně". O opravdu vysoké míře objasnění u skutečně registrovaných zločinu se v tisku referuje nedostatečně.-**-
Masová média konstruují realitu také ve vztahu ke kriminalitě. Fishman (1978) ukázal, že domnělá vlna kriminality (v tomto případě údajná vlna zločinů na starších lidech) byla pouze produktem mediálního zpravodajství, jehož aktéři se vzájemně podněcovali, jedno médium přineslo téma a další reagovalo tím, že se ho ve svém zpravodajství chopilo též. Jedna z prvních zprávo zinsecnování takovýchto vln kriminality z pohledu praktika pochází od jednoho z nejznámějších amerických reportérů a „muCkrakerů", Lincolna StclTcn.se-(1931, 285): „New York takové vlny prožívá periodicky ... přeženou se veřejností a málem smetou právníky, soudce, kněze a ostatní významné občany, kteří cítí. že musí tento mimořádný výbuch bezpráví nějak vysvětlit... Mám rád vlny kriminality. Sám jsem jednu spustil... "
V souvislosti s konstruováním reality masovými médii interpretujme
násilí
ucely
145
jeden čtenářský dopis z TIME. Po zprávo o „Zbrojním třeštění" (2.8.1993, č. 31), ve které se píše o oblibě zbraní u amerických mladísU výcli a o hrubosti americkě společnosti, jeden německý čtenář napsak „Nikdy jsem Spojené státy nenavštívil a po přečtení vašeho článku už to neudělám. Doufám, že mládež v Evropě zůstane toho příšerného zvyku se zbraněmi ušetřena." (Čtenářský dopis vyšel v TIME 23. srpna 1993, č. 34 pod titulem: „Surová Amerika. Zločinnost se šíří a trpělivost dochází/')
Masová média hrají rozhodující úlohu pří definování sociálních problémů. Problém násilí uvnitř rodiny - zvláště pak násilí vůči ženám - byl v US A masovými médii vystavěn jako sociální problém a jako lakový byl předložen široké veřejnosti (Ticrncy 1982). Příslušné instituce (např. sociální úřady) na tento problém reagovaly teprve poté, kdy jej masová média definovala. Masová média vsak mohou také naopak určité problémy jednoduše ignoroval a tvářil se, jako by neexistovaly. Už jsme se zmínili o „neviditelnosti černých" v losangclském denním tisku. Tato situace se ale dramaticky /.mění, když díky chybějícímu zpravodajství dojde zcela překvapivě \: rasovým nepokojům.
Ke zprávám o násilí je třeba podotknout, že zpravodajství o kriminalitě se v denících těší největší pozornosti čtenářů. Recipienti mají o informace tohoto druhu jednoznačně velký zájem (viz např. výsledky šetření Wolfganga Donsbacha, 1991, 138). Výzkum provedený v Holandsku mezi čtenáři jednoho bulvárního listu (Telegraať; noviny s obsáhlým kriminálním zpravodajstvím) a mezi čtenáři kvalitních novin (Volkskraant) ukázal, že čtenáři bulvárního tisku míru kriminality přeceňují, častěji a intenzivněji mají pocit, že jsou ohroženi, a považují za nutné přistoupil individuální i společenská preventivní opatření proti kriminalitě daleko více než čtenáři kvalitních novin (Kalma 1993). Kauzální spojitost tím dokázána není, neboť čtenáři Telegraafu podstatně častěji vyjadřovali přání, aby se mohli o kriminalitě a jejím potírání informoval. Je však možné, že zde jde o uzavřený kruh vzájemné podpory, protože čím děle byli dotazovaní pravidelnými čtenáři Telegraafu (zjišťováno podle trvání předplatného), <tím důraznější jejich přání bylo. Dále je nutné podotknout, že zprávy ö násilí si recipienti déle pamatuji (alespoň muži). Obrazy násilí, zničeného životního prostředí, hladu a bídy vyvolávají u pozorovatelů emocionální reakce.
146
6.2. Lavinový účinek a zpětný účinek: Zpravodajství o demonstracích a s utkáních                  'J
Konstrukci separátní mediální reality předvedli Lang a Langová (1960) na příkladu zpravodajství o návratu generála MacArthura z Koreje do Chicaga v roce 1953, Autoři srovnávali perspektivu očitých svědků s perspektivou, jež byla nabídnuta televizí miliónům diváků (viz kap. 5.4 a 7.4). Byly rozlišeny dvě formy účinku: „reciprocal effect", zpětný účinek a „landslide effect", lavinový účinek. Zpětný účinek je účinek média samého. Svojí přítomností na události a tím, že ho účastníci vnímají, je Událost sama ovlivněna, neboť aktéři cítí. že účinkují před obrovským publikem. Lang a Langová (1960.557) napsali: „Kamera si vybírala záběry jásajícího a mávajícího publika, ovšem v tomto případě televizní kamera sama událost vytvářela. Jásání, mávání a výkřiky byly často odpovědí na to, že se na lidi zaměřila... Dav toužil dostat se do televize a mnozí se snažili na sebe upozornit kvůli svým známým, kteří se pravděpodobně dívali." Lavinový účinek znamená, že dojmy recipientů ze zpravodajství vedou k falešné představě o realito a že tato falešná představa pak zpětně ovlivní postoje a chování jedinců ke skutečnosti. V daném případě bylo nejdůležitějším účinkem rozšířeni dojmu, že veřejnost stojí ve velké většině na straně generála, kterého prezident Trumah odvolal. Účinek byl ještě zesílen tím, že toto zpravodajství převzala i další média a dále šířila televizní realitu. Tato široká podpora, které se McArthurovi na veřejnosti dostalo, byla zachycena i v politických diskusích byla zachycena. Televizní realita zcela změnila „realitu", jak ji vnímali očití svědkové.
Podle srovnatelného Vzoru proběhlo i zpravodajství o londýnské demonstraci proti válce ve Vietnamu (srov. Halloran a kol. 1970 a zde viz 7.4).
Jedinci a skupiny bez výjimečného postavení ve společnosti mají jen malou šanci, že se o nich bude v médiích referovat pravidelně a v jejich prospěch. Společenské skupiny, které nemají běžný přístup ke zpravodajské síli, se proto stále častěji pokoušejí žurnalisty překvapit prostřednictvím „pseudo-událostí", ledy speciálně pro mediální zpravodajství zlncenovaných událostí (např. demonstrací, násilných činů aid.), o kterých by se psalo. Mnoho aktivistů a organizací zaměřených na ochranu životního prostředí jsou přímo mistry v inscenováni pseudoudálostí.
J 47
Pozornost médií může sloužil jako odměna: „Každý cvok z ulice ví, že když vezme samopal a vletí do buletu, má popularitu zajištěnou. Cím víč lidí postřílí, tím, větší popularita. Tohle ty pošuky povzbuzuje." (seržanU '/. oddělení vražd Billy Belk z Housionu. citovaný v TIME 23. 8. 1993,
sir. 15).
Takovou odměnou může představovat třeba zpravodajství o demonstracích a nepokojích. Proto je třeba, aby se žurnalisté v případě podávání zpráv o násilných konfliktech omezovali a neodměňovali aktéry tím, že označí konflikt za násilný, a způsobí lak jeho eventuální priostrení. Kcpplingcr a Dahlem (1990) doporučují vzdát se masivní kritiky užilí násilí, protože by mohla ve vnitrostátních konfliktech vést k legitimizaci prolinásilí druhé strany. Je třeba posílit u žurnalistů vědomí zodpovědnosti.
Zpětný účinek zpravodajství o násilných činech se muže projevit i na násilné kriminalitě, a to zvláště u politicky orientovaného násilí, jehož motivem by mohlo být probíhající či předpokládané zpravodajství v médiích. Zpravodajství o takovýchto činech nebo násilných protestech je pro aktéry také dílčím úspěchem, a tudíž odměnou. I přítomnost reportérů při incidentech během dcmostrací nebo potyčkách mezi diváky na sportovních stadionech může být popudem proniknout násilným jednáním na . scénu. 1 přes chyběni dostatečně široké databáze není možné tento aspekt zpětného mediálního působení (reciprocal elTcct) jen tak přehlédnout.
Nelze opomenout ani lavinový efekt, jež vede pod dojmem zpravodajství k vytvoření falešných představ o realitě, což může ovlivnit postoje a chování jedinců vůči událostem. Mohlo by se stát, že jednostranným zpravodajstvím o násilných demonstracích či výtržnostech na fotbalových stadionech dojde následkem očekávání takových událostí k jejich spuštění. V důsledku toho se nechá pokojný divák od návštěvy utkání odradil, zatímco přilákáni budou právě takoví návštěvníci, kteří násilné potyčky vyhledávají.
Komise, která se v Německu pokoušela odhalit příčiny násilí, poukázala v souvislosti s diskusí o sportovním zpravodajství (Schwind aj. 1990, 120) na to. že skupiny fanoušků (lépe skupiny chuligánů) posuzují svou důležitost podle toho, jak často se o nich hovořilo v tisku či kolikrát se viděli v televizí, Další nebezpečí tkví v tom, že by i pokojní fotbaloví fanoušci mohli být díky mediálnímu zpravodajství označeni za potenciální násilníky: „Existuje nebezpečí, že média svými předpověďmi vyvolají takovou situaci, před kterou chtěla varovat." K této tematice ještě
148
neexistuje dostatek zkoumání, ale využití zkušeností žurnalistické praxe sportovního zpravodajství v tom smyslu, že by se přestalo podávat zpravodajství o výtržnostech apod., by nic nemělo stál v cestě. Ve sportovním zpravodajství by se rozhodně mělo případné násilí diváků objevovat méně než sportovní událost sama.
K dosažení klimatu slušnosti a nenásilí požaduje komise pro potírání násilí, aby se při sportovním zpravodajství věnovala velká pozornost výrazovým prostředkům (míněno v Německu). Zjistilo se, že používaný jazyk by se spíše hodil k válečnému než ke sportovnímu zpravodajství, Dále by se mělo vyzdvihoval chování hráčů v duchu fair play. Jazyk by mčl^být méně agresivní. Komise také u sportovního zpravodajství zjistila, že přispívá k vytváření obrazu nepřítele: "Překračování symbolické hodnoty fotbalového zapasuje tak silné, že se. mezinárodní utkání stává bojem mezi dvěma národy. Vzniká obraz nepřítele, který se promítá i v jazykové rovině používáním výrazů jako „boj" nebo „bitva". Agresivní slovník mediálního zpravodajství, ve kterém se hovoří o ,,1'otbalové bitvě", „bojových popěvcích" a „bombách" posouvá jazykově hru do blízkosti vojenských, a líni násilných střetnutí.
Negativní efekty sportovního zpravodajství podporující násilí nelze zlehčovat. Upozorněme již zde na Phillipsovo zjištění (1983; 1986) dokládající statisticky doložený nárůst vražd a zabití v USA po vysílání vrcholných boxerských utkání (srov. kap. 8.11.).
O významu publicity v médiích pro nárůst surového chování komise pro potírání násilí napsala (Schwind aj. 1990. 363): „Velká pozornost, kterou veřejnost věnuje násilným politických protestům a jež byla zprostředkována masovými médii, se může pozitivně odrazit v tom, že se tyto problémy dostanou do společenského vědomí. Z psychologického hlediska však bylo zjištěno, že mediální zprávy mohou mil na násilníky s největší pravděpodobností povzbuzující účinky. Obzvlášť v případě, ne-měli-Ii v dosavadním životě v jiných oblastech dostatek úspěšných zážitků, mohou podlehnout dojmu, že jsou všemocní,"
Kcpplingcr a Giesselmann (1993) zkoumali účinky líčení reálného násilí V aktuálním televizním zpravodajství. Východiskem studie je poznatek, že pozitivní, tedy úspěšné násilí, podporuje pravděpodobnost výskytu negativně hodnocených způsobů chovaní (např. nápodobování násilí), zatímco negativní násilí (např. ukázání utrpení oběti) výskyt těchto způsobů jednání spíše omezuje. Teoreticky je to vysvětlováno líni, že se pozorovatelé s úspěšným násilníkem identifikují, jeho chování schvalují
149
a prípadne přebírají, zdá-li se jim, že má naději na úspěch. Ze zjištěných výsledků experimentů Kepplinger a Gicssclmann (1993) usuzují, že volba objektů k identifikaci je do jisté míry svobodná. Ve skutečnosti (např, , při demonstracích) je však situace jiná než v laboratoři. Při zpravodajství o demonstraci je třeba vycházel z toho, že se část diváků na základě svého politického postoje nebo svého povolání bude identifikovat s obětmi násilí, a proto bude na tuto formu líčení násilí reagovat jinak, než je tomu v případě laboratorního experimentu.
Kepplinger a Gicssclmann předvedli svým pokusným osobám, které sympatizovaly buďto s policií, nebo s demonstranty, jeden ze dvou filmů, které ukazovaly potyčky mezi demonstranty a policisty ve sporu o dostavbu frankfurtského letiště. Ve filmu byli ukazováni demonstranti, popř. policisté, při používání násilí, čili jako agresoři, přičemž se demonstranti chovali násilně převážně proti věcem a policisté proti osobám. Část přítomných odsoudila násilí vysloveně jako nemotivované, nebo jej obhajovala jako obranu proti předešlým útokům. Pokusné osoby byli muži, studenti, kteří se podle vlastních výpovědí už nějaké větší demonstrace zúčastnili, a policisté, též už při demonstraci nasazení.
Vylíčení účastníků střetu jako násilníků a obětí má velký vliv na vnímáni recipientů. Přívrženci vnímají příslušníky své skupiny velmi pozitivně, objeví-li se jako oběti. Zároveň jsou velice negativně hodnoceni jako agresoři příslušníci té skupiny, se kterou nesympatizuj!. Obrazově předváděné násilí v televizních filmech polarizuje podle této studie náhled přívrženců ukazovaných obětí. Vede to k idealizaci vlastního tábora a zároveň ke stigmatizaci protihráčů („agresorů"). Zpravodajství může tedy přispěl ke zostření konfliktů.
Dále se ukázalo, že legitimizace násilí nebo jeho odsouzení ústním vyjádřením nemá prakticky žádný vliv na reakce diváků. Podle léto studie není rozhodující, co se o násilí řekne, ale je-li násilí ukázáno obrazem, a hlavně, kdo se ve zprávě objeví jako pachatel nebo oběť. Není vůbec těžké mediální realitou manipulovat. Na základě těchto poznatků Kepplinger argumentuje, že ústřední vliv má při zpravodajství obrazový materiál. Je-li násilí ukázáno, může vést k radikalizaci přívrženců účasť-níků střetu a situaci přiostřit. Na pozadí těchto výsledků je oprávněný následující Kcpplingcrův požadavek oprávněný: Kepplinger žádá, aby televize ukazovala ve svém aktuálním zpravodajství pouze to, co se skutečně stalo (není to v žádném případě samozřejmostí, je známo mnoho případů, kdy televizní reportér zinscenoval události, aby do svého ma-
150
teriálu získal „akci"). Ale ne všechno, co se skutečné stalo, by se mělo •■'•azovat, protože by to mohlo vést k zostření konfliktu.
Z tohoto kontextu lze například vyvodit závěr, že by měl být při zpravodajství z demonstrací zdůrazňován jejich převažující klidný průběh. Zpravodajství by dále mělo myslel na personalizaci obětí a vylíčení způsobených škod, jinými slovy ukázat, jak lidé násilím trpí,
63. Legitimizace násilí
Pod pojmem znázornění legitimizující násilí je chápána taková prezentace chování, které není násilné per se, ale které by vznik násilí mohlo způsobit. Míněny jsou v lomlo kontextu napň negativní stereotypiza-ce menšin, dchumanizující charakteristika protivníků a taková charakteristika konfliktů, nabízející jako jediné možné pouze násilné řešení. K obsahům, jež legítimižují násilí, se počítá takě degradující znázorňování společenských skupin, zvláště pak žen (napf; také v pornografických dílech). Kepplinger a Dahlem (1989, 383) ovšem poukazují na to, že současný stav výzkumu nedovoluje činit empiricky nosné výpovědi o souvislostech mezi aktuálním mediálním zpravodajstvím a používání násilí. Jak již bylo dříve uvedeno, Kepplinger a Dahlem doporučují vzdát se masivní kritiky používání násilí, aby se při vnitrostátních konfliktech neslala základem pro legitimizaci prolinásilí druhé strany. Komise pro potírání. násilí se k problematice legitimizace násilí v Německu.vyjádřila takto (Schwind aj. 1990, 139): ,,V médiích příliš často vyslovovaná starost o sklouznutí Spolkové republiky do polohy policejního stálu zvýhodňuje bagatelizaci i politicky motivované násilné kriminality," Podle názorů komise je státní pořádková moc v médiích často dčmonizována. Jde se o takové případy, kdy po teroristickém útoku nejprve zavládne zaraženost a rozhořčení, které aleje brzy překryto obavami, aby reakce státu nebyla příliš tvrdá, a nevyvolala tak spirálu násilí,
V tomto kontextu je nepochybné, že obzvlášť ve vztahu k teroristické násilné kriminalitě by masová média stimulující efekt mít mohla. Mnoho teroristických aktivit je primárně zaměřeno na publicitu. Komise doporučuje, aby zpravodajství o terorismu podávalo veřejnosti informace věcně a zdrženlivě, aby nepodnítilo eventuální chutě k napodobení.
Uveďme ještě dva výzkumy, které dokládají, že masmediální zprávo-
iy
151
dajsiví může mít dlouhodobě velký vliv na základní společensko hodnoty, V letech 1968 až 1972 prudce vzrostl ve Spolkově republice Německo počet případů odpírání vojensko služby. Kepplingcr a Hachenberg (1980) * obsahovou analýzou dokázali, že tomu v tisku předcházela mnohaletá le-gitimizacc odpírání vojenské služby z náboženských, morálních a politických důvodů, aniž by byla některými novinami zpochybněna. Také studentské nepokoje, které náhle vypukly v roce 1968 v Německu, lze dát alespoň zčásti do souvislosti s mnohaletou lematizací nekonvenčních způsobů chování v masových médiích (siov. Kepplingcr 1981).
6,4. Masová média a terorismus
Jisté lbrmy terorismu, totiž takové akce, u kterých může být pomocí mediálního zpravodajství oslovena veřejnost, jsou cíleně pro média inscenovány (srov. např, Picard 1984; Schmid a de Graaf 1982; Weimann 1990). Teroristé vědí, že žurnalisté mají sklony dávat přednost informacím o dramatických a prudkých událostech a referoval o nich. Weimann (1990, 16) cituje jednoho palestinského teroristu, který se po olympijských hrách v roce 1972 v Mnichově, kde byli izraelští účastníci zajmu-ti jako rukojmí, vyjádřil: „Víme, že jakmile by na nějakém jiném programu dávali sportovní přenos, lidé v Anglii i v Americe by tam okamžitě přepnuli televizor z pořadu o situaci Palestinců... Od Mnichova už nikdo Palestince ani jejich osudy nemůže přehlížel." „Divadlo teroru" (Weimann) nastává přizpůsobením se aspektům selekce zpráv; mezinárodní terorismus se mediální událostí stal.
Již MahátmáGándhí, apoštol nenásilí, úspěšně inscenoval během osvobozeneckého boje proti Britům násilné pseudoudálosti, aby získal pozornost světové veřejnosti (k příkladům srov. Kunczik 1990). Například v roce 1930 zorganizoval pochod do dharasanských solných dolů a připustil, aby policisté ubili dlouhými holemi s ocelovými špicemi na konci tisíce demonstrantů. O tělo krvavé lázni psalo více než dva tisíce novin. Na pozornost světové veřejnosti byly zaměřeny i akce kyperské guerilly, která od roku 1954 bojovala pod plukovníkem Grivas-Dighenisem proti Britům. Z hlediska výchozích vojenských pozic zbyla Kypřanům prakticky pouze možnost vést psychologický boj zaměřený na nepřímé účinky, jehož nejdůležitějším cílem byla mobilizace svčlové veřejnosti. Světový tisk o jejich boji informoval, jako by šlo o střet Davida s Goliášem.
152
6.5. Diskuse o „Reality-TV" a problému sekundární viktimizace
Definovat „Realily-TV" je velmi obtížné, protože obsahuje všechny možné zprávy, od skutečně spáchaných vražd přes následné záchranné akce až pq amatérské filmy o katastrofách. K tomu je třeba ještě přičísl tak zvaná dokumentární dramata, ve kterých se hovoří o historických událostech, jako např. o holocaustu, „Rcality-TV" dále označuje pořady, s jejichž pomocí jsou reálné události využívány k získání co největší pozornosti diváků a pocuchání jejich nervů. Informační hodnota děje a zprávy o souvislostech událostí ustupují do pozadí ve prospěch spektakulámí prezentace.
V americké televizi byla již k vidění opravdová vražda: na hřbitově ve Fort Lauderdale na Floridě zastřelil jeden muž dvanácti ranami z pistole svoji bývalou ženu. Kameraman španělské stanice Tclemundo zavolal policii, až když muž nasedl do aula a ujel. Francouzský televizní film ukazoval se všemi podrobnostmi umírání šestnáctiletého vojáka v Sarajevu. V Německu doprovázel v lednu 1993 lým soukromé společnosti RTL kvůli reportáži lékaře záchranné služby do bytů smrtelně nemocných lidí a pronásledoval vrtulníkem prchající spolupachatele nehody, jiná německá soukromá stanice, Satl, vydala dokonce pro pořad Zachránci požárníkům kamery, a ti je také použili. Šéfredaktor Satl Michael Rulz se bránil tím, zeje pokrytecké odsuzoval údajnou brutalitu „Realily-TV" a zároveň Zařazoval dp zpráv brutální obrazy z jugoslávské občanské války.
V Německu se rozvinula intenzivní diskuse o hranicích zpravodajství o násilí. V „Zásadách proti zlehčování a gloriťikaci násilí v televizi ARD" z dubna 1993 bylo zaujato stanovisko i k „Reality-TV": „Každá výzva k vo-yeuristickým choutkám a primitivní louže po senzaci je nepřípustná. Lidské utrpení, průběh umírání (např. po nehodách) se v žádném případě nesmí stát ústředním předmětem zdánlivě aulenlickč reportáže. Směšování fikce a skutečnosti a cynické využívání ran osudu nebo katastrofických situací je nepřípustné. Je nutné dbal veškerých práv osob postižených, izn. že soukromí nesmí být porušováno, hranice studu a důstojnost člověka nesmí být zraňovány." Problematika zpravodajství o násilí se jistě v nejbližší době slané ústředním aspektem diskuse o etice žurnalismu.
Jedna stránka masmediálního násilí, jež doposud nebyla ve výzkumu masové komunikace ani v kriminológii více rozebírána, se týká následků, jaké má vypodobnění oběti zločinu v rámci kriminalistického zpravodaj-
j cely
153.
s ví pro oběť samu. Velká pozornost byla například věnována zpravodajství o případu Wiiliama Kcnnedyho Smitha, synovce tehdejšího senátora státu Massachusetts Edwarda Kcnnedyho. Tehdy třicetiletý Smith byl podezřelý ze znásilnění devětadvacetileté dcery milionáře. Neobvykle na tomto kriminálním případu bylo. že noviny - na rozdíl od běžně praxe -vícekrát uvedly jměno oběti znásilnění. Týden po domnělém činu bylo jméno poprvé uvedeno v „Sunday Mirror" a později následovaly další listy. Tato skutečnost jistě vyvolala v redakcích prudké diskuse. Novináři obyčejně upouštějí od zveřejňování jmen obětí sexuálních deliktů, aby zabránili společenské stigmatizaci těchto osob. Původ oběti byl v případě Kcnncdyova synovce považován médii za natolik zajímavou informaci, že dali při zvažování obou argumentů přednost povinnosti informovat.
Jen málo sociálnčvědcckých studií se zabývá reakcemi okolí na oběti, Jde často o sekundární viktimizaci, kdy se postiženému může přihodit, že se na základě mediálního zpravodajství stane obětí podruhé, tentokrát obětí svého okolí. Je však třeba podotknout, že zpravodajství o zločinu může mít pro oběť i pozitivní důsledky, někdy se totiž příznivě projeví při psychickém zpracování zážitku,
V Institutu publicistiky v Mohuči byl proveden výzkum nazvaný „Sekundární viktimizacc v tiskových médiích" (Kunczik a Bleh 1994). Cílem bylo jednak shromáždit zprávy obětí o zkušenostech s médii a dále pak zjistit, jaký vliv má novinové zpravodajství o různých deliktech na to, jak se jednotlivé oběti se svým prožitkem vyrovnávají. • Zvláště musí být brán zřetel na kvalitativní podobu životní situace „oběť trestného činu". Protože jsou rozdíly u jednotlivých trestných činů tak velké a oběti mají rozdílná sociální zázemí, musely být prostudovány jednotlivé případy samostatně, (kromě toho bude následovat analýza ve formě lypologizace obětí a možných forem sekundární viktimizace),
Pro výzkum byla sestavena skupina 650 obětí, kterým byl poslán podrobný dotazník. Skupina byla vytvořena ve spolupráci s organizací „Bílý kruh" pomáhající obětem. Organizace k tomuto účelu poskytla akta o obětech. Přibližně polovina oslovených byla ochotna na výzkumu spolupracovat. Nejdůležitější výsledky by se daly shrnout asi takto: Druhá viktimisacc může nastal různým způsobem a často se týká otázky re-idenlifikacc. Může to znamenat, že se oběť bojí být ve svém sociálním okolí poznána, nebo že se obává dalšího činu pachatele nebo pachatelů, ať již z jakýchkoliv důvodů. Dotazovaní také velmi často kritizovali necitlivé způsoby žurnalistů.
154
Údaje dotazovaných týkající se jejich situace a zkušeností s médii jsou velice různé a vykazují široké rozpětí jak pozitivních, tak negativních zkušeností. Uveďme několik případů.
Velmi často oběti kritizovaly necitlivé zpravodajství nebo takové, které neodpovídá skutečnosti. Znásilnění čtyřiatřicctíleté ženy bylo v regionálních novinách popsáno takto, „Gastronomická a komunikativní předehra se odehrála v „hospodě nejnižší kategorie", brutální tcle-á-tcle v jednom soukromém domě ve Wildeshauscnu", (Jméno malé obce bylo zveřejněno). V článku bylo dále uvedeno, že v procesu působilo vysloveně nezvykle mnoho žen v úředních rolích: státní zástupkyně, právnička jako žalobkyně za oběť, přísedící soudkyně, znalkyně a obhájkyně. List to nadutě komentoval: „Co je tohle za pokrok!" Oběť, která ještě byla v šoku, poznamenala o zprávě: „Celkově to bylo to nejhroznější, co jsem kdy četla!"
V jiném případu znásilnění se dvacetileté oběti naštěstí podařilo uprchnout poté, co seji pachatel pokusil surovými ranami a kopanci usmrtit. Oběť utrpěla těžká poranění po celém těle, doložená lékařským osvědčením. „Deník Bild" referoval o tomto trestném činu ve zprávě nadepsané titulem; „Sexuální gangster pokousán". Odporné líčení bylo postiženou hegativně hodnoceno zvláště proto, že v textu bylo ještě ke všemu uvedeno i její bydliště, malá obec v severním Německu.
Častým předmětem kritiky bylo také vystupování žurnalistů při soudním jednání, jedné z nejdůležitějších a nejpohnutějších událostí pro oběť. Ctyřiatřicetiletý muž, oběť pobodání, vzpomíná: „Reportér přítomný v soudní síni během jednání četl noviny, a mohl proto jen nepřesně napsat, o čenfse jednalo."
Policejní úředníci, kteří se stali obětmi při výkonu povolání, si často stěžují na způsob zpravodajství. Ctyřiatřicetiletý policejní úředník, který přistihl zloděje při činu, byl pachateli těžce zraněn a téměř usmrcen. Oběť vypovídá: „Utrpěl jsem celkem 25 bodných ran na hlavě, byla mi zlomena nosní chrupavka a dále jsem utrpěl těžká poranění ranami boxerem. /.../ Jeden ž pachatelů se mě pokusil uškrtit a druhý se mi snažil vzít zbraň. Po delším boji se mi pachatele podařilo setřást. Při následném výstřelu byl jeden z pachatelů usmrcen. /.../Trestní stíhání proti mně za usmrcení člověka bylo zastaveno po třech měsících." Policejní úředník kritizuje na mediálním zpravodajství především titulek: „Policista vystřelil - lupič mrtev". Další problém vidí policista v lom, že žurnalisté vylíčili ve více článcích případ tak subjektivně, jako by se jednalo o chybné chování policisty.
155
Dalším dramatickým příkladem je případ padesátiletého muže, který byl ve svém domě přepaden a těžce zraněn a jeho žena usmrcena. O případu napsalo pěl deníků. Žurnalisté získali informace částečné od oběti s v nemocnici, Postižený píše: „Způsob, jakým se na mé v nemocnici reportéři vrhli, považuji za krajně nepříjemný a ponižující." Oběť nekritizovala zpravodajství pro necitlivé líčení trestného činu, ale stěžuje si:... „Otiskli například obrázek domu a místa činu. V textu stálo, že majitel leží v nemocnici, tedy že v domě nikdo není, čímž vzniklo nebezpečí vloupání!" V tomto případě oběť pravdepodobne traumatický zážitek usmrceni manželky a vlastních zranění těměř potlačila a do popředí se dostalo nebezpečí, že by se mohla stát obětí vloupání znovu.
Uveďme takč případ pozitivních důsledků zpravodajství o oběti zločinu. Casio je pro oběti po činu těžké o zážitku hovořil. Média mohou v takovém případě sehrát důležitou 1'unkci, totiž ulehčit občli.-aby dokázala vysvětlil okolí svou situaci. Scstačtyřicetiletá žena byla na ulici poražena svým bývalým známým, který jí potom ještě vylil do obličeje kyselinu z baterií. Oběť vypovídá: „V nemocnici se na mě všichni dívali, jako bych se doslala do rvačky. Když vyšla v novinách zpráya, začali.se mnou všichni jakoby na omluvu komunikovat".
Celkové hodnocení masmediálního zpravodajství obětmi přineslo překvapující výsledek. Zkoumané zpravodajství, rozdělené do mnoha dílčích aspektů, bylo převážnou většinou dotázaných posouzeno jako pozitivní. Většina dotázaných hodnotila pozitivně, že se o jejich případu psalo, zpravodajství označila, za neutrální a přiměřené a s další zprávou by souhlasila. O přinášených kriminálních zprávách by měli žurnalisté intensivně diskutovat. Oběti dokládají, že zpravodajství o kriminalitě plní více funkcí, než aby jen informovalo veřejnost. V mnoha případech na sebe novinář bere důležitý úkol pomoci oběti při psychickém zpracování zážitku a při znovuzařazení se do svěho původního sociálního prostředí, z něhož byla oběť v důsledku událostí vyřazena. Žurnalisté musí postupovat velice citlivě, aby oběti nezpůsobili žádnou další újmu.
6.6. Dilema rozhodování
Ve své profesní praxi stojí žurnalista v podstatě stále před rozhodováním, zda se má řídit kritériem významu události, předpokládaným zájmem recipientů a možnými pozitivními a negativními důsledky zpravo-
156
dajství, aniž by měl pro své rozhodnutí zajištěnou základnu založenou na výsledcích výzkumu. Jak je takové rozhodování těžké, lze ukázat na příkladu zpravodajství, které mohlo znamenat pokles deliktů. V roce 1960 proběhla v USA vlna čmárání hákových kxížů po zdech. Nčkleré lokální noviny o tom nepsaly z obavy před napodobováním. Jiné noviny zprávy publikovaly bez ohledu na možné důsledky. Srovnání (srov. Rivers 1973, 544) rozdílných důsledků zadržení či zveřejnění zprávy ukázalo, že publikování zprávy vedlo k napodobování. V obcích, kde se o čmárání psalo, zaznamenali ještě jeden významný vedlejší efekt; mobilizaci veřejného mínění - činy byly veřejně zavrženy. Srovnatelné odmítnuli antisemitských deliktů v obcích, které zprávu nepublikovali, nebylo zjištěno. Korektní informace vytvořila půdu pro to, aby se lidé zabývali se nebezpečím antisemitismu.
6.7. „Pozitivní" následky zpravodajství 0 násilí: spokojenost s vlastní situací
V případu čmárání hákových křížů se pomoc ze strany zkoumání účinků prakticky rovnala nule. U zpravodajství o zločinu by však již bylo možné výsledky bádání použít v praxi (je-li možné převést výsledky americké studie na podmínky ostatních zemí; srov. Heath 1984). Při zkoumání účinků zpráv o zločinu se vycházelo ze tří následujících hypotéz:
1.  Informace; Čím méně se podá informací o motivech pachatele nebo o vztahu mezi pachatelem a Obětí, tím větší bude recipientův strach a obava, že neexistují ochranná opatření proti úplné svévolně páchaným zločinům.
2. Porušení normy: Cím více se informuje o bizarních, senzačních zločinech, při nichž bylo porušeno hned několik norem (např. žena nebyla jen zavražděna, ale ještě rozsekána a zmrazená, vraždy dětí apod.), tím Větší bude recipientův strach.
3. Lokální vztah: Faktory, které nahánějí strach, vyskytují-li se v místním okruhu (např. nesmyslné, neodůvodnitelné zločiny), působí opačně a zbavují strachu, dějí-li se daleko. V negativních situacích se lidé srovnávají s těmi, kterým se vede ještě hůř, a vlasmi strach tak redukují.
Uvedené teze byly ověřovány laboratorním experimentem a dotazováním 335 náhodné vybraných čtenářů 36 novinových titulů. Cím více
157
noviny píší o zločinech v jiných městech nebo státech, kde patrne více či méně blázniví zločinci propadají amoku a vybírají si svč oběti náhodné, tím bezpečněji se čtenáři cítí ve vlastním okolí. Bizarní zločiny nezně- * pokojují, pokud se dějí daleko. V místním okruhu je to přesně naopak, náhodné zločiny, před kterými se palmě nelze chránit, nahánějí strach. Pokud je ale v tisku vysvětleno, v jakém vztahu byla oběť k pachateli, a jsou udány eventuální motivy činu (např. je-li oběť charakterizována jako pasák), je strach daleko menší.
Z Heathových studií vyplývá pro zpravodajství o zločinu několik důležitých ponaučení. V místním okruhu vzbuzují zprávy o senzačních zločinech hrůzu. To samé platí pro zprávy o zločinech, které jsou vylíčeny jako náhodné. Vzniku neodůvodnitelného strachu lze zamezit, podají-li se informace o pozadí zločinu (např. že se pachatel a oběť znali, nebo že se zločin stal v prostředí vykřičených domů). Zprávy o daleko vzdálených zločinech uklidňují, protože ukazují, jak bezpečně si my tady žijeme.
Sociálnímu srovnání může posloužit i negativní image jiných států vytvořený masovými médii, jako např. líčení rozvojových zemí nebo celých kontinentů jako Afrika jako domovů chudáků, v nichž panuje nouze, bída, zločin a korupce. Pokud se takový negativní image vytvoří (může zcela odpovídat realitě, ale to zde není podstatné), je velmi pravděpodobné, že stoupne spokojenost obyvatelstva s vlastní situací, neboť spokojenost není závislá na skutečné výšce životní kvality, ale na tom, co se zvolí jako srovnávací základna pro posouzení vlastní sociální situace. Spatný obraz zahraničí nabídne kontrast s vlastní situací; srovnání poukazuje na to, jak se máme dobře. Podle jedné zprávy v časopise „Journalist" (10,1988) požádalo ministerstvo informací v Malajsii tisk, aby ve svých zprávách diskreditoval zahraničí. Malajsie patrně věří, že sejí tak podaří odvést pozornost od vlastního porušování lidských práv. Celá akce se nazývá „spravedlivé vyrovnání toku informací".
158
7. Vybrané výsledky zkoumání účinků I 7*1. Účinky masových médií
První teoretické analýzy masové komunikace byly úzce spjaty s masově psychologickými koncepty a vycházely z předpokladu, že všemocné, omnipotentní, médium ovlivňuje bezbranné sociálně izolované recipienty, jak se mu zlíbí (viz kap. 1.2.), Nicméně již první empirické studie, které zkoumaly účinky masové komunikace, vědecky vyvrátily jednoduchý model „podnět-reakce". Vlivem analýzy, kterou provedl Joseph T. Klapper v práci „The effect of mass communications" (Účinek prostředků masové komunikace), se dominantní teorií šedesátých let stal názor, že masová média nemají žádný účinek. Klappér tvrdil, žé masová komunikace zpravidla nemůže být pokládána za nezbytný nebo přiměřený předpoklad vzniku nějakých účinků. Masová média jsou v interaktivním vztahu s dalšími zprostředkujícími faktory, jejichž povalia je taková, že v normálním případě masová komunikace není jedinou příčinou, ale pouze jedním z mnoha faktorů, jež posilují již existující stav (bez ohledu na daný konkrétní případ, ať už jde o volebním rozhodnutí, dispozice k de-viantnímu chování, nebo o celkový postoj k životu a jeho problémům; a nezávisle na tom, zda daný účinek lze zjistit na sociální, či na individuální úrovni). Média mají tendenci spíše posilovat než měnit.
Mezi zprostředkující faktory mající kladný vliv na posílení účinku masové komunikace Klapper (1960,18) zařazuje:
1. predispozice recipientů (výborové vystavení se médiu, jeho výběrové vnímání i výběrová retence),
2, skupiny a skupinové normy,
3* interpersohální rozšiřování masově komunikovaných obsahů,
4, uplatnění názorového vůdcovství,
5. povahu masových médií v hospodářství volné soutěže.
Vlivný článek WilUama. J. McGuirse (1969) v Handbook ofsocial psychology (Učebnice sociální psychologie) zastává stále ještě názor, podle něhož výsledky výzkumů umožňují předpokládat, že masová média nemají žádný účinek. To je ovšem absolutně neudržitelné tvrzení, které se váže pouze na úzký individuálně zaměřený koncept účinku a vychází z mylného předpokladu, že posílení existujících postojů není žádným účinkem.
ely
159
a společenské chování („Television and Social Behavior"), jež v roce 1982 shrnula uplynulých 10 let amerického výzkumu pôsobení televize. Na jedné jediné straně se dočteme, že nejnovější výsledky zkoumání potvrdily dřívější poznatky o tom, že násilí ukazované v televizi a následná agresivita má kauzální spojitost (srov. Television and Social Behavoir 1982, 89). O několik řádků níže se uvádí, že doposud žádná studie nepřinesla důkaz o tom, že by konzumace televizního násilí vedla k následné agresi. Kromě toho jsou v této zprávě uveřejněny výsledky dvou panelových studií (srov. Milavsky aj. 1982), jejichž shrnutí praví, že násilí ukazované v televizi zcela zřejmě nepřispívá k následné agresivitě recipientů.
8.2. K obsahové kvalitě mediálního násilí
Přestože panuje všeobecná shoda v tom, že v televizi je k vidění hodně násilí (dle NCTV-news č. 5,1984 je v americké televizi ročně ukazováno na 10 000 vražd a 60 000 pokusů o vraždu), nejsou již jednotné názory o tom, v jaké míře a kvalitě je násilí předváděno. Kvantita násilí, bez ohledu na opakované předvádění, není pro očekávané důsledky rozhodující, neboť mezi kvantitou násilných aktů a diváky vnímanou hrubostí neexistuje žádná konsistentní souvislost -jinými slovy z míry zjištěného násilí nelze posuzovat eventuální důsledky. Poslední v Německu provedená zkoumání ukázala, že v německých zábavných pořadech je denně zavražděno asi 70 lidí; nejvíce na programu Pro 7 (20 mrtvých denně) a nejméně v ARD (6 zavražděných denně) (srov. Groebel 1992).
Přímou spojitost mezi obsahem a účinkem zatím nikdo kromě takzvaných „počítačů mrtvol" neproklamuje. V obzvláště křiklavé formě je tento názor prezentován v článku „Světový jed - násilí" v časopise „Škola a my" (říjen 1985) rozdávaném zdarma žákům a učitelům v Bavorsku. Článek přinášel výsledky jedné studie lichotivě označené za „obsahovou analýzu". Autor dospěl k názoru, že byla prokázána přímá souvislost obsahu a domnělého působení. Zásadně však platí, že účinky určitého programu s předváděným násilím jsou závislé na obsahu (např. dramaturgickém zpracování; kontextu děje; způsobu předvádění násilí), na osobnosti daného diváka (např, na jeho věku; pohlaví; inteligenci; agresivitě; sociální integraci atd.) a na situaci, za jaké se dívá (např. sám; s přáteli; s rodiči apod.).
218
Míra násilí zjištěná v jednotlivých obsahových analýzách závisí na definici násilí a její operacionalizaci, na výběru zkoumaných pořadů a na určení jednotky analýzy. Jednotlivé postupy se výrazně odlišují zjištěnou míru násilí. Pojmy agrese a násilí bývají obzvlášť V souvislosti s diskusí o možných efektech masmediálního předvádění hasili definovány nejrůznějším způsobem (anebo také vůbec nejako by o jejich významu existoval obecný konsensus). Pod pojmem individuální násilí (agrese) je chápáno úmyslné fyzické a nebo psychické poškozování jedné osoby, živých bytostí a věcí druhou osobou. O aspektu strukturálního násilí, tedy násilí zabudovaného do sociálního systému» které se projevuje v nerovných vztazích k moci (životním šancím), které může existovat bez konkrétního viditelného aktéra a jeho působení si oběť ani nemusí být vědoma (Gaítung 1971), se zde dále zmiňovat nebudeme, neboť zatím nebylo ve zkoumání působení mediálně1 předváděného násilí zohledněno.
Obsahová analýza předvádění násilí provedená v mezinárodním kontextu odhalila jistou jednotící tendenci, což s ohledem na podíl televizních seriálů vyrobených v USA, sloužících i jako vzor pro vlastní produkci, není velkým překvapením, (To však neplatí pro předváděné násilí ve východoasijských audiovizuálních médiích. Japonské televizní programy jsou ještě daleko hrubší než programy americké. V amerických filmech je násilí prováděno zlými, negativními protagonisty a téměř není ukazována krev, rány apod. V Japonsku jsou však kladní protagonisté Často obětmi násilí a negativní důsledky ukazování krve a ran tu vystupují do popředí; srov. např. Iwao 1981. Heidt (1983) může doložit, že v hongkongských seriálech je zlo a nebezpeč1! zakořeněno v samotné struktuře společnosti. Představitelé špičkových společenských pozic jsou reprezentanty zla.)
Násilí ukazované v televizi je spojeno s maskulinní rolí a probíhá mezi neznámými lidmi. Násilí může být pro objekt smrtelné, ale jen zřídka je prezentováno ve spojení s bolestí a utrpením. Násilí je s úspěchem používáno protagonisty charakterizovanými jako kladní i záporní, juko nástroj k dosažení cíle a k řešení konfliktů, Celkově je násilné chování v zábavních programech televize předváděno jako normální, běžná strategie chování, ke které bez skrupulí sahají i morálně bezúhonní jedinci. Takové násilí bývá často legitimizpváno jako sebeobrana. Televize nabízí modely jednání, které demonstrují dosažení legitimně uznávaných cílů (blahobyt, moc, prestiž, spravedlnost) za pomoci nelegitimních prostředků (násilí).
Interpretace těchto poznatků obsahové analýzy však zůstává v litera-
219
túře sporná. Friedrich Hacker (1988) například tvrdí, že násilí je „tajné poselství" masových médií. Také podle Gerbnera (1976) rozšiřuje televize obraz hrubého, bídného, nebezpečného světa. Dolf Zillmann (1980) spatřuje naproti tomu hlavní poselství televizních kriminálních filmů v tom, že zločinci bývají chycení a uvězněni a ulice budou bezpečnější, Protože dobro vždy zvítězí, je dle Zillmanna poselstvím televize to, že svět je bezpečný.
Bez ohledu na interpretaci zjištění je obsahová výstavba násilných televizních pořadů z teoretického hlediska téměř optimální: Násilí se až na menší nehody téměř vždy vyplatí. Pozorovatel si tedy může odvodit pravidlo, že si sám musí dát dobrý pozor, aby ušel potrestání, které utrpěl na konci filmu „zlý" protagonista, jenž během děje mnohokrát v jednotlivých sekvencích úspěšně násilí použil. Z teoretického hlediska je obsah udělán tak, aby vzbudil a udržel pozornost: Násilné činy jsou od ostatního děje zřetelně odlišeny „akcí a dynamikou" (hudbou); násilí je hodnoceno pozitivně, je jednoduché, tedy relativně snadno vnímatelné a repro-dukovatelné, je velmi časté a je ukazováno jako úspěšný nástroj. Tím jsou dány přesně ty znaky, které Badura (1979) ve své analýze stimulačních modelů označil jako determinanty pozornosti. V žádném případě však na tomto místě nesmí dojít k chybě, že by se dal do přímé spojitosti obsah sdělení a účinek na diváka.
Americký antropolog George O. Wright (1954) provedl interkulturní srovnání lidových pohádek a pověstí a věnoval zvláštní pozornost výskytu různých forem agrese. Dle jeho výsledků jsou ve společnostech, které dbají na vysokou, kontrolu agrese u dětí, pohádky a pověsti charakterizovány následujícím znakem: Agresivní hrdinové si za objekt agrese vybírají cizince a nepřátele, nikdy přátele. Tyto znaky charakterizují také surové zábavní pořady v televizi a mohou být interpretovány jako indikátory společnosti charakterizované vysokým stupněm strachu před agresí.
8.3. Vybrané teze k účinkům zobrazovaného násilí
Katarzé:
Tato teze, jež se objevila již u Aristotela, našla druhý zdroj v psychoterapii sebevyjádřením vyvinuté Josefem Breuerem a Sigmundem Freudem nebo v katarzní terapii, v níž se používá hypnózy k překonání
220
překážek proti vystoupení potlačovaného, a tím k umožnění odreagování potlačených afektů. Přívrženci katarzní teorie většinou vycházejí z existence vrozeného agresivního pudu a tvrdí, že dynamickým spoluprožíváním násilných činů, pozorovaných u fiktivních modelů, ubývá ve1^ fantazii odhodlání recipienta projevit vlastní agresivní chování (postulát funkční ekvivalence forem agrese).
Katarzní teze má více variant. Nejprve se tvrdilo, že každá forma fantazijní agrese má katarzní efekt. Později se objevil argument, že spoluprožívání agresivních aktů ve fantazii redukuje agresi pouze tehdy, je-li recipient emocionálně vzrušen nebo řná-li k agresi sklony. Třetí varianta klade důraz na obsahové aspekty a postuluje vypuknutí katarzních efektů pouze tehdy, jsou-li bolesti a zranění oběti nebo obětí agrese se vší podrobností ukázány. Všechny tři formy katarzní teze lze považovat za empiricky vyvrácené (srov, Kunczik 1975). Snížení agresivity na základě odplynutí agresivního pudu sledováním násilných mediálních obsahů nenastává.
I Seymour Feshbach, dlouholetý zastánce katarzní teorie, se od svého přesvědčení odklonil a daná zjištění posuzuje nově: „Výsledky mi ukázaly, že podmínky, za jakých může ke katarzi dojít, nejsou běžné, Podmínky podporující agresi se vyskytují mnohem častěji" (Feshbach 1989, 71). Teze, že by děti násilí v televizi konzumovat měly, zastává ve vědě pouze malá menšina. K této menšině patří například Bruno Bettelheím (1988), který se domnívá, zeje velmi důležité, aby si děti vytvořily k násilí správný postoj: zavírat před ním očí by sotva mohlo být považováno za nejprospěšnější přístup. Bettelheim však doporučuje, aby se rodiče s dětmi dívali na televizi společně,
Inhibice:
Tuto tezi lze považovat za alternativní možnost interpretace všech studií uvedených jako údajné důkazy teze katarzní. Pozorování násilného chování může prý u recipienta vyvolat strach z agrese, který sníží jeho odhodlání k vlastnímu agresivnímu chování. Zvláště realistické líčení násilí, při kterém jsou zřetelně ukázány jeho důsledky, vyvolají údajně spíše strach než agresi (Kniveton 1978).
Kognitivní podpora:
Schopnost uvolnit se činností fantazie je považována za adaptivní mechanismus, který umožňuje kontrolovat a posouvat bezprostřední dopad
221
impulsů (Feshbach a Singer 1971). Fantazie bývá úzce spojována s kognitivními schopnostmi, neboť jedinec s relativně omezenými kognitivními schopnostmi (nízkou inteligencí), a s tím spojenou relativně slabě yy-vinutou obrazotvorností a schopností abstrakce (fantazií), musí nutně spoléhat na vnější zdroje (např. na televizi), aby se zásobil materiálem podněcujícím fantazii, Tím se schopnosti kontrolovat agresivní impulsy dostane kognitivní podpory. Experiment provedený Feshbachem a Singerem (1971) nepřinesl bez ohledu na protichůdné interpretace dat žádné důkazy o tom, že by se mladistvým mužům s omezenými kognitivními schopnostmi a relativně slabě vyvinutou obrazotvorností dostalo konzumem agresivních televizních pořadů kognitivní podpory, jež by se projevila úbytkem zjevné agrese (podrobněji srov. Kunczik 1987). Replikace Williama D. Wellse (1973) tuto tezi rovněž popírá.
Stimulace:
Podle této teze (v každém ohledu zcela protikladné domněnce katarz-ního snížení pudu) stoupá u recipienta sledováním násilných obsahů odhodlanost k agresivitě. Tato teze byla základem Berkowitzových (aj. 1970) „wisconsinských studií", která probíhala podle následujícího paradigmatu: Frustrovaným, resp. nefrustrovaným pokusným osobám (studentům) byly promítnuty krátké filmové sekvence, v nichž bylo násilí předvedeno jednou jako oprávněné a podruhé jako neoprávněné. Berkowitz aj. nemohou jednoznačně dokázat nárůst agresivity podmíněný médii.
Habitualizace:
Podle této teze se stálým a opakovaným konzumem televizního násilí snižuje citlivost na násilí až do té míry, že násilí bude posléze nazíráno jako normální všední chování. Belson (1978) nezískal během dlouhodobé studie žádné důkazy o tom, že by s mírou konzumu násilných pořadů docházelo k otupěni vůči násilí, že by násilí začalo být považováno za vhodný nástroj k řešení konfliktů a že by vznikl názor o nevyhnutelnosti násilí. Z celkového pohledu neexistují žádné údaje, jež by tuto tezi pod*-pořily a dokládaly takové změny struktury osobnosti recipienta, které by se vyvíjely směrem ke lhostejnosti vůči reálnému násilí. Griffiths a Shuckford (1989) poukázali na jistou logickou inkonzistenci domnem ky o postupné ztrátě senzibility, totiž na otázku, proč se lidé tak rádi na násilí v televizi dívají a proč jej mají za tak zábavné?
222
Poznamenejme ještě, že společně s Psychologickým Institutem univerzity v Mohuči byla provedena metaanalýza nálezů výzkumu habitualizač-ní teze (srov. Fröhlich, Kunczik, Vossel, Bleh a Streit 1992). Celkem bylo k této tematice identifikováno třicet studií vzniklých v období od r. 1983 do r. 1992. Ukázalo se, že s termínem opakované sledování násilí v televizi se operovalo velice rozdílně. Nakonec byla vyhledána všechna šetření, která nějakou formou zkoumala následky násilných obsahů v alespoň qua-si-experimentální podstatě bud opakovaným předkládáním stejného materiálu, nebo jedním či opakovaným předvedením takového materiálu s ohledem na mediální biografii. Výsledkem studie bylo zjištění, že většina shromážděných studií se zabývala spíše jinými formami působení. Habitualizační tezi je třeba podrobit ještě empirickému zkoumání, což je z pohledu množství studií o násilí v televizi překvapující.
Neúčinnost;
Výsledky studií o účincích jsou značně odlišné v závislosti na prostředí, kde byly provedeny - zda v laboratoři či v terénu. V laboratoři často dochází k výrazným účinkům a v terénu, kde jsou zkoumání prováděna v „přirozeném" prostředí, tomu tak není. Názor, že masmediálně distribuované násilí není pro genezi skutečného násilí významné, je zastáván mj. s odůvodněním, že doposud žádná studie nepřinesla jednoznačný důkaz nárůstu násilí indukovaném médii. Tito autoři argumentují, že nálezy z laboratorních studií jsou silně přeinterpretovány a některé problémy jsou v rámci výzkumu často ignorovány. V rámci studií v terénu prý není dostatečná ochota interpretovat slabé náhodné korelační koeficienty rovnající se nule podle toho, co skutečně znázorňují, a sice jednoznačné odkazy na to, že mezi mediálním násilím a reálným násilím není žádný vztah. Negativní, společensky škodlivý účinek mediálního násilí nelze očekávat zvláště proto, že s ohledem na přiměřenost násilného chování ve společnosti panují o násilí relativně jasně uspořádané normativní představy. Předvedenému násilí je pouze přiznána schopnost způsobit krátkodobé emocionální vzrušení, k čemuž může dojít i díky jakémukoliv jinému obsahu. Případy napodobení jsou považovány za velice nepravděpodobné. Haase (1984, 25) tvrdí, Že sběh izolovaných, účinek potenciálně zvýhodňujících faktorů, jež hrají roli v experimentech (jako např. podobnost stimulů, ochota k násilí atd.), jsou v praxi méně pravděpodobné: .....sejdou-li se u jedné osoby a situace, je to z pohledu veškeré
populace nanejvýš ojedinělá událost, z individuálního hlediska politová-
223
níhodná, ale z hlediska celospolečenského okrajový problém." Nezapomeňme, že nikdo z přívrženců teze „neúčinnost zobrazovaného násilí" nezastává názor, že by masová média byla neúčinná. Naopak» tito autoři odkazují na existenci makroúčinků (např. anomie, stabilizace systému). Zaznamenána byla také jednostranná fixace výzkumu na násilné činy, jež často nejsou recipienty vnímány jako násilí, ale jako zá-^ bavné fikce. Koncept „neúčinnosti" se vztahuje na individuální rovinu účinku, a sice v tom smyslu, že mediální násilí kromě patologických ojedinělých případů sebou nepřináší žádné reálné násilí. Světově uznávaný sociální psycholog William McGuire, vyučující na Yalské univerzitě je jedním z posledních zastánců teze o neúčinnosti. V článku „Mýtus masivního účinku médií" („The myth of massive media impact") z roku 1986 tvrdí, že účinek násilí v médiích je slabý á že neexistuje ohrožení mediálním násilím s výjimkou jednoho nebezpečí: Že by zákaz předvádění násilí otevřel brány dalším cenzUrním opatřením-. Ostatně, jízda autem, pití alkoholu, pohlavní styk a chození do kostela není pro člověka více nebezpečné než mediální násilí.
Teorie učení I.:
Modely nabízené v televizi zaměstnají dle Bandury (1979) pozornost diváka do té míry, že se ž nabízených obsahů bez zvláštní pobídky mnohé naučí. Agresivní modely v televizi tedy zvýší pravděpodobnost agresivních reakcí a vtisknou jim podobu. Bandura nejprve reinterpretoval vlastní experimenty ohledně síly výpovědi platné pro televizní jednotvárnost. Předškolní děti ve věku čtyř až šesti let pozorovaly v televizi jednu osobu, která fyzicky a verbálně agresivně zacházela s nafukovací umělohmotnou pannou. Po předvedení byly děti frustrovány tím, že jim byla ukázána a opět odebrána hračka. Poté bylo pozorováno chování dětí při hře, která se shodovala s předvedenou situací. Ukázalo se, že děti imitují jednání modelu. Bandurův závěr, že děti již potřebují jen přístup ke zbraním, aby mohly reálně uskutečnit to, co se v televizi naučily, není pádný. Děti neměly žádný důvod chování modelu nenapodobovat. Ocitly se v neznámé situaci psychologické laboratoře, kde i dospělí jsou na poprvé nejistí. Nejistota se ale spojuje s ochotou napodobovat chování. Děti dále vůbec nebyly schopny posoudit chování modelu jako sociálně nežádoucí, Nikdo se o chování modelu negativně nevyjádřil. Nafukovací panna nakonec vyprovokovala chování, jež bylo dospělými pozorovateli označeno za agresivní, neboř ani model ani děti ji nedoká-
224
žaly nějak ublížit a pokaždé se znovu narovnala. S největší pravděpodobností interpretovali dospělí experti jako agresivní chování intenzivní
Sugesce:
Jednoduchá teze, že sledování násilí v médiích vede u recipienta k více či méně přímému napodobování činu, již v literatuře zastávána není. V USA byla ale uveřejněna řada studií, jejichž výsledky podporují tezi, Že pro vysvětlení chování určitých dospělých recipientů se zdá být za určitých podmínek vhodný koncept sugesce, s jehož pomocí lze dojít k objasnění efektů konzumu mediálního násilí vyskytujících se v přirozeném prostředí. David P. Phillips (1974) ukázal, že počet sebevražd stoupl po uveřejnění zpráv o sebevraždách (např. Marylih Monroe) jak v USA, tak ve Velké Británii (Wertherův efekt).
Phillips (1982) také tvrdí, že dokázal napodobování fiktivních sebevražd v rámci nekonečných seriálů (tzv. „mýdlových oper"). V roce 1977 v USA příznačně stoupl počet sebevražd bezprostředně po vysílání fiktivních sebevražd v „mýdlových operách", Autor dává tuto skutečnost do kauzální souvislosti s masmediálními obsahy, jež mohly napodobující sebevraždy vyvolat. „Tento nárůst se zřejmě projevil proto, že příběhy o sebevraždách prezentované v seriálech odstartovaly napodobování sebevražd a pokusů o ně." V reanalyze údajů Kessler a Stipp (1984) tento závěr odmítají. Mezi sebevraždami v „mýdlových operách" a v realitě žádná kauzální spojitost neexistuje. Rozhodujícím bodem kritiky je to, že Phillips ppužil jako zdroj informace o vysílání fiktivních sebevražd obsah v novinách. V osmi ze třinácti případech uvedených Phillipsem je chybná datace, tzn. že vzestup počtu sebevražd nastal ještě před příslušným vysíláním pořadu, jenž za ně měl být kauzálně zodpovědný.
Ospravedlňování zločinu:
Mediální násilí, popř. veřejná diskuse o možném účinku předvádění násilí, může sloužit k ospravedlňování (ex ante a ex post facto) zločinů a agrese. Tvrdí se, že agresivní jedinci konzumují násilné programy proto, aby mohli své vlastní chování chápat jako normální (srov. Kaplan a Singer 1976), a nebo, aby si mohli vytvořit iluzi, že se chovají jako populární televizní hrdina, Naučit se kriminálnímu nebo násilnému chování zahrnuje také osvojení racionalizačních technik, které jedinci dovolí zachovat si příznivý obraz sama sebe, dopustí-li se činu neslučitelného
225
s dosavadním obrazem sama sebe. Ospravedlňování (racionalizace) chrání individuum před výčitkami po spáchání činu. Existuje také možnost, že takové ospravedlňování činu (např. znásilnění) předchází a kriminální chování teprve umožní.
Odmítnutí zodpovědnosti za racionalizační techniky delikventovi dovolí považovat se za řízeného někým jiným a za hrací míč vnějších sil (koncepce biliárové koule). Pohotovost učinit za vlastní delikventní chování zodpovědné vnější síly je zřejmě o to větší, čím více se individuum považuje za bezmocné. Jako informační zdroj těchto racionalizací slouží zvláště masová média, v nichž se často vyskytují jednoduché kauzální řetězce předvádějící, jak mediální obsahy způsobují násilné chování. Je možné, že zde tkví nebezpečí masmediálního zobrazování násilí: Ve vědomí potenciálně delikventního nebo násilníckeho individua, že bude moci odkazem na masová média zodpovědnost za vlastní jednání ex post facto snížit na minimum nebo zcela zrušit. Člen gangu Charlese Mansona, jehož členové zavraždili herečku Sharon Tateovou a další, se mohl ospravedlňovat následujícím odůvodněním: „Jsme to, co jste z nás udělali. Sem nás dostala vaše televize. Sem nás dostalo sledování .Kouře z hlavni", ,Vezmi si bouchačku', ,Jed zas dál', ,FBI'a .Bojiště'. .Bojiště' je můj nejoblíbenější seriál.Nezmeškal jsem ani jeden díl." V roce 1977 v procesu s patnáctiletým Ronaldem Zamorröu, který zavraždil a oloupil svou sousedku, bezbrannou důchodkyni, obhajoba tvrdila, že Zamorra je nevinný. Trpí prý intenzivní, svobodnou vůli vylučující otravou televizí, která způsobila, že se totálně odcizil sám sobě a chtěl žít podle Scénáře televizní hry. O poněkud žertovném případu ospravedlňování v Chicagu dvacátých let hovoří Frederick Thrasher (1927, 109). Otrlí bankovní lupiči argumentovali, zeje k činu svedl škodlivý vliv kinematografii.
Všeobecné vzrušeni:
Tannenbaum a Zillmann (1975) připisují emocionálnímu vzrušení způ-sobenému médii velký hnací potenciál, jemuž v procesu působení patří ústřední postavení. Krátkodobé zvýšení agresivity dostavující se po zhlédnutí násilných mediálních.obsahů není interpretováno jako důsledek násilí, ale jako důsledek všeobecného vzrušení, které mohou způsobit i jiné obsahy (např. pornografie). V mnoha experimentech jsou zjištěné účinky předvedeného násilí interpretovány jako efekt nezávislý ha kvalitě obsahu. Existence residuálního, tedy ještě ne odbouraného, vzrušení vede v situacích, které se situací, jež původně vzrušení způsobila, ne-
226
mají niq společného, k intenzivnějšímu chování, k přenosu vzrušení. Vzrušení vyšlé ze strachu může vést k pozdější intenzivnější agresi, zbytek vzrušení vycházejícího z agrese může vést k pozdějšímu intenzivnějšímu prosociálnímu chování. Rozhodující pro kvalitu příslušného chování je dle této teze situačně adekvátní motivace.
Zillmann (1982, 61) tvrdí, Že diváci jsou přitahováni těmi televizními dramaty, jež jsou emociálně bouřlivá a přivodí v afektivní rovině požitek nebo potěšení. Čím intenzivnější je negativní afektivní reakce produkovaná růstem napětí, tím větší je ulehčení, popř. radost, po uvolnění napětí (podobnost s katarzní koncepcí je evidentní). Velká prožitá bolest je cenou za velkou radost. Zillmann vyvodil následující důsledky: 1. televizní dramata, která divákem emocionálně hýbou a dokážou mu přivodit afektivní požitek, profilují užitím stimulů, jež produkují, silné vzrušení, třebas s negativním nábojem.
2. Protože sex a násilí mohou způsobit velké vzrušení, jsou obsahy bez sexu a násilí nudné (a jako železné pravidlo platí, čím realističtější je znázornění, tím větší způsobuje vzrušení).
3. Komerční televize je na používání těchto stimulů odkázána, aby přilákala co největší masy diváků. Z této argumentace vyplývá, že kina, aby přitáhla diváky, musí ukazovat více explicitního násilí a stále více sexu.
Teorie učení II:
K zařazení výsledků výzkumu se nabízí obrátit se zpět k úvahám q teorii učení (srov. Bandura 1979). Z pozice teorie učení nejsou lidé považováni ani za bytosti pouze hnané vnitřními pudy, ani za jedince smýkané stimuly okolního, světa. Psychické funkce jsou vysvětlovány stálým vzájemným působením determinant ze strany jednotlivce i ze strany okolí. Toto vzájemné určování naznačuje, že očekávání ovlivňuje chování lidí a že důsledky tohoto chování zpětně mění jejich očekávání. Chování lidí je úžasné v tom, že lidé mohou díky symbolické reprezentaci dohledných událostí v souěasných úvahách učinit budoucí důsledky důvodem současného chování. Většina jednání je tedy podřízena dalekosáhlé anticipační kontrole. Tato schopnost (anticipačního myšlení) ovlivnit současné chování časově vzdálenými důsledky podporuje předvídavé chování, a to se vztahuje i na chování násilné. Praktické provedení agresivního chování je normálně podřízeno zábranám, což znamená, že takové regulační mechanismy jako spole-
227
čenské normy, strach z trestu a odplaty, pocity viny a bázeň mnohonásobně potlačují manifestaci agrese. Dále, chování není bez výhrad konsistentní přes hranice dané situace, což znamená, že prakticky není možné, aby existoval takový mladistvý, který by se neustále choVal agresivně vůči rodičům, učitelům, vrstevníkům atd. V kontextu teorie učení je brán, zřetel na skutečnost, že jednání je kontrolováno myšlením, že rozdílní pozorovatelé si odnesou rozdílné kombinace znaků identického modelu a budou je kombinovat do nových způsobů chování. Brena D. Slife a Joseph F. Rychlack (1982) například zjistili, že dětj, které násilné mediální obsahy nepreferují, nevykazují ani pö dlouhodobém kontaktu s mediálním násilím žádný sklon toto chování napodobovat. To není v rozporu s teorií učení.
Vzhledem k předešlým úvahám a ke skutečnosti, že televize je pouze jedním z mnoha faktorů ovlivňujících rozvoj osobnosti, by se dal očekávat vzorec relativně slabých pozitivních koeficientů korelace mezi konzumací televizního násilí a agresí, Prohlédneme-li si studie provedené v různých zemích, ukáže se nám až na několik výjimek úplně stejný vzorec, přestože studie byly kvalitativně velice rozdílné a provedené ve velmi rozmanitých prostředích. Vedle problému interkulturni srovnatelnosti existují ještě další metodické problémy, na které nebyl při srovnávání studií brán zřetel. Kromě měření agrese je velmi problematická i opera-cionalizace konzumu mediálního násilí (např. zachycením programových preferencí).
Jednotlivé koeficienty korelace nejsou samy pťo sebe kauzálně inter-pretovatelné, ale celkový vzorec nálezů potvrzuje vliv televize na pozdější agresivitu. Výsledky studií v reálném prostředí odpovídají očekáváním, jež vyplývaly z úvah o teorii učení. Koeficienty se pohybují mezi 0,1 a 0,2, což znamená, že .1 - 4 % pozdějšího agresivního chování lze vysvětlit předcházející konzumací televizního násilí.
Je nutné poukázat na skutečnost, že se prosadila konvence neinterpretovat a nedbat na korelační. koeficienty, jež nedosáhly hodnoty 0,2. Námitka, že dosažené koeficienty jsou příliš slabé, může být v této souvislosti nerespektována s tím, že V průměru velmi slabý vztah u všech pokusných osob jednoho souboru může znamenat vztah velmi silný pro jiné pokusné osoby či segmenty populace. U jistých osob pravděpodobně probíhá zesilující proces v tom smyslu, že u nich konzumace násilných mediálních obsahů zvyšuje pravděpodobnost výskytu agresivního chování, agresivních postojů ariebo agresivních fantazyních představ. To
228
opět zvyšuje pravděpodobnost, že budou násilné programy považovány za atraktivní, a tím se zase může zvýšit míra pozornosti, která se agresivním mediálním obsahům věnuje. K faktorům, jež tertto proces podporují, mohou mj. patřit: malé sebevědomí a sociální izolace, jež jsou spojeny se zvýšenou konzumací televizních pořadů.
8.4. Názor klinických psychologů a psychiatrů
Také pro poznávání agrese platí, že zdroje, z nichž se jedinec agresivní chování učí, jsou 1. bezprostřední rodinné prostředí a 2. subkultura, popř. společnost. Teprve na třetím místě jsou masmediálně nabízené symbolické agresivní vzory. Zdá se, že na většinu pozorovatelů nemá předváděné násilí žádný nebo jen malý vliv, ale v určitých problémových skupinách může mít velké následky. Najít tyto problémové skupiny je obtížné. Domnívali jsme se, že by takovou skupinu mohli tvořit děti a mladiství, kteří se psychologicky nebo psychiatricky léčí s psychickými poruchami. Pro zjištění možného vlivu předváděného násilí na svět prožitku takových osob bylý rozeslány písemné dotazy dvěma stům padesáti psychologům a psychiatrům činným v oblasti práce s mládeží (srov. k následujícímu Kunczik aj. 1992).
Předmětem zkoumání se staly čtyři komplexy otázek:
1. Jak pravidelně a jakým způsobem vyšetřují psychologové a psychiatři u dětí a mladistvých „užívání" televize?
2. Jaké zkušenosti mají dotazovaní ve své praxi s různými možnými účinky zobrazování násilí v televizi nebo na videu a jakých symptomů se to týká?
3. Dále se psychologové a psychiatři vyjadřovali k vybraným problémům podrobněji.
Na sedmistupňové stupnici měli určit, jak často mohli u svých klientů rozpoznat ovlivnění určitých symptomů násilníckymi filmy. Jednalo se o následující symptomy:
- aktivace agresivního chování násilníckymi filmy;
- racionalizace agresivního chování pomocí mediálních vzorů;
- (vlastní zprávy klientů, pokusy o legitimizaci) zkušenosti s klienty, kteří o tomto vlivu sami hovoří;
- zkušenosti s klienty, u kterých se prokázalo, že jim filmové násilí po-
mohlo při překonávání vnitřních konfliktů;
229
- zkušenosti s klienty, u nichž díky konzumu násilníckych filmů došlo k redukci agresivního chování (katarze). 4. Jaký vliv mají různé znaky, individuální rysy recipientů na souvislosti s případnými účinky?
V souvislosti s možnými účinky se jednalo především o případnou roli věku a pohlaví klientů. Dále byly kladeny otázky na domácí situaci a úspěchy ve škole mladistvých konzumentů násilníckych filmů.
Průběli šetření
Vzorek oslovených psychologů obsáhl 230 náhodně vybraných poraden. Na seznam psychiatrů byli zařazeni všichni lékaři a vedoucí lékaři klinik a oddělení psychiatrie pro děti a mládež, celkem 220 osob.
Pro sestavení vzorku musel být u psychologů a psychiatrů pro děti a mládež zvolen různý postup. Při tvoření skupiny psychologů byl použit seznam Německého pracovního spolku poraden pro mladistvé a manželských poraden (DAJEB) ve starých spolkových zemích. Vzorek psychiatrů byl vytvořen pomocí seznamu členů Profesního svazu německých lékařů pro psychiatrii dětí a mládeže.
Obě dotazovací akce byly překvapivě velmi dobře přijaty. Akce začala 17. prosince 1990 a probíhala ve třech vlnách. Datum pro odeslání odpovědí byl 15. březen 1991. Návratnost dotazníků čjnila v případě psychologů 64 % a. v případě psychiatrů 63 %.
Dodatečnou otázkou týkající se praxe byla u obou profesních skupin provedena kontrola, že všichni dotazovaní pracují převážně s dětmi a mladistvými.
Výsledky A. Explorace užívání médii
Dotazům na užívání médií přikládají psychologové i psychiatři velký význam při exploraci, tedy při prvních konzultacích a rozhovorech. Jen okolo 20 % psychologů a 7 % psychiatrů uvedlo, že by se v prvním rozhovoru nikdy nesnažili získat informace o konzumaci televize. Tento výsledek je ještě zvýrazněn třemi volně formulovanými symptomy a dalším odůvodněním tohoto postupu. Nečastěji jsou jako symptomy uváděny agresivita, slabá koncentrace a neuspokojivé výsledky klientů ve škole. Přibližně polovina dotázaných uvádí právě tyto či příbuzné symptomy za příčiny prvního kontaktu. Důvodem návštěvy mohla být i sama nadměrná konzumace televize: celkem 10 % dotázaných konzultuje právě
230
z tohoto důvodu - většinou s rodiči, Televizní konzumace hraje zpravidla spíše vedlejší roli á je označqvána za doplňkový, posilující moment daného problému.
Při exploraci se projevují specifické profesní rozdíly, Pro zjišťování konzumace médií udávají psychologové jako nejvhodnější metodu dotazování samotných dětí (např. v souvislosti s technickým vybavením dětského pokoje). Psychiatři naproti tomu dávají přednost dotazování rodičů. Obě skupiny dotázaných odborníků považují konzumaci médií za velmi vysokou: 75 % psychologů a 60 % psychiatrů si myslí, že jejich klienti sledují televizi přespříliš.
B. Zkušenosti s různými možnými důsledky předváděného násilí Všeobecně položená otázka o účincích násilnických filmů ukázala, že dětští psychologové a psychiatři se převážně přiklánějí spíše ke škodlivým účinkům násilnických filmů (71 % psychologů a 62 % psychiatrů). Agresivní chování, poruchy spánku a přecitlivělost patří k symptomům, jež dávají do souvislosti s působením mediálního násilí. Také při cílených otázkách na speciální zkušenosti s určitými fprmami účinku se ukázal vysoký stupen shody mezi psychology a psychiatry. Do popředí vystoupila zvláště aktivace agresivního chování způsobená konzumací filmového násilí. V obou skupinách uvedly přibližně tři čtvrtiny dotázaných, že mají s těmito následky buď časté, nebo příležitostné zkušenosti (80 % psychologů; 76 % psychiatrů).
Druhou nejčastější zkušeností v obou skupinách byla skutečnost, že se děti a mladiství, jsou-li v tomto smyslu osloveni, pokoušejí ospravedlnit vlastní agresivní chování chováním svých vzorů z násilnických filmů. Tuto častou či příležitostnou zkušenost má 63 % psychologů a 66 % psychiatrů. V profesní praxi psychologů a psychiatrů nenj žádnou výjimkou, Že děti a mladiství sami od sebe prohlásí, že na jejich chování měla vliv televize. Stalo se to častěji nebo příležitostně 41 % psychologů a 42 % psychiatrů.
Katarzní efekty nebyly ani u jedné skupiny dotázaných téměř zpozorovány. Jen 1 psycholog a 3 psychiatři uvedli, že se příležitostně setkali s redukcí agresivního chování. Pomoc při překonávání vnitřních konfliktů ve smyslu Bruna Bettelheima příležitostně zaznamenalo 13 % psychologů a 20 % psychiatrů. Tento nález se dostává do rozporu se všeobecnou shodou dotázaných ohledně toho, že ukazování násilí přináší negativní důsledky. Celkově se dá říci, že psychologově a psycHiatři po-
231

I       ^                 ^X^N          ^\
važují agresivitu za symptom vysoce důležitý a dále o ní hovoří jako o nejpravděpodobnějším důsledku konzumace násilí.
Ukázalo se, že hodnocení účinků médií bylo ovlivněno jak hodnocením konzumace násilí dětmi a mladistvými, tak postupem v rámci explorace. Psychologové a psychiatři, kteří považovali konzumaci násilí dětmi za vysokou a pravidelně se ptali na jejich mediální zvyky, považovali účinky předvádění násilí na své klienty za pravděpodobnější. To však neznamená, že dotazovaní, kteří častěji zjišťovali přístup pacientů k médiím, také jejich účinky častěji objevili. Je také možné, že obě proměnné byly ovlivněny jednou intervenující proměnnou (např. postojem k televizi a videu).
C. Vliv individuálních rysů recipientu
Na otázku, ve kterém věku jsou děti a mladiství násilnickými filmy nejvíce ovlivňováni, uvedla převážná většina dotázaných, že se jedná o děti do dvanácti let (psychologové 82 %, psychiatři 63%). Existuje ale i shoda v názoru v tom, že účinek médií se věkově ohraničit nedá.
Na otázku souvislosti i mezi pohlavím a účinky médii odpověděli respondenti jednoznačně: 94 % dotázaných psychologů a 85 % psychiatrů vidělo možné následky častěji u chlapců. 2ádný dotázaný nepovažoval dívky za ohroženější. Při otázce o rozdílech účinku u chlapců a děvčat hovořili dotazovaní v první řadě o známém vzorci stereotypu rolí určených pohlavím: Chlapci jsou popisováni spíše jako agresivní, dívky naproti tomu jako úzkostlivější, takže chlapci mají spíše sklon napodobovat předváděné násilné chování. Asi jedna pětina psychologů (22 %) připisovala zodpovědnost za tyto stereotypy násilníckym filmům. Tento příčinný řetězec byl ale uveden jen pěti dotázanými psychiatry. Jen tři dotazovaní uvedli v literatuře hojně zastávaný argument, že konzumace násilí slouží chlapcům jako zkouška odvahy.
Vliv sledování násilníckych filmů na Školní výsledky byl jednoznačně hodnocen jako devastující. 80 % psychologů a 75 % psychiatrů tuto souvislost považovalo za negativní. Bylo by třeba ověřit, zda je toto hodnocení ovlivněno složením klientely podle typu Školy, popřípadě podle důvodu návštěvy.
Dotazovaní vidí zřetelnou souvislost mezi konzumací filmového násilí a domácí situací. Byl zdůrazňován význam rodičovského příkladu, a to jak při konzumování televizních a video pořadů, tak pokud jde o ágresi-vitu samotnou. Nejčastěji se předpokládala souvislost mezi konzumací
k y*^             %, 1                                                I ^^ ^^ I %  i
násilí a zanedbaným stylem výchovy: 42 % psychologů a 50 % psychiatrů
vidí kauzální souvislost mezi problematikou zanedbávaní a konzumací mediálního násilí. U hodnocení těchto výsledků je třeba mít na zřeteli skuteč- ' nost, že rodinné problémy, popř. rodinné terapie, patří k hlavním úkolům poraden a psychiatrů. Děti ze spořádaných rodin jsou mezi klientelou zastoupeny méně. Tento výsledek souvisí jistě í s profesně zaujatým úhlem pohledu respondentů, neboť při explorační fázi zvláště zkoumají prostředí dětí a dospělých, tedy právě také rodinné zázemí.
Úhrnem bylo zjištěno, že sledování televize obecně a konzumace násilníckych filmů zvlášť hraje v běžné profesní praxi psychologů a psychiatrů veskrze důležitou roli. Avšak jak lze usuzovat i z dodatečných poznámek dotazovaných, v porovnání s ostatními tematizovanými profesními problémy hraje televizní a filmové násilí přečijen podřadnější roli. Konzum televizních nebo násilníckych filmů nebyl v žádném případě označen za jedinou příčinu odchylek V chování nebo jeho poruch, vždy jen v souvislosti s ostatními problémy. Psychologové a psychiatři však témčř u každé otázky neopomněli uvést, že násilnícke filmy hrají negativní, zapříčiňující roli: násilnické filmy zapříčiňuji agresivitu, prohlubují chování podle stereotypních rolí, mají negativní vliv na výsledky ve škole. V mnoha případech souvisí domácí situace - tedy konzumace násilníckych filmů rodiči, násilnické chování rodičů mezi sebou nebo vůči dětem, zanedbávaná výchova - s konzumací násilníckych filmů dětmi. Jsou-li zkušenosti sdělené v této souvislosti respondenty skutečně správné a nesppčívají-li pouze na všeobecném předpojatém stanovisku, měla by se konzumace násilí u dětí a mladistvých hodnotit jinak, než jak se tomu ve veřejných diskusích běžně děje. Konzumace násilníckych filmů by neměla být považována za původce společnosti škodlivých důsledků, ale interpretpvána jako ukazatel Chybných výchovných snah nebo nepříznivé Výchovné situace, Toto by však nemělo nabízet příležitost ke zlehčování případných negativních efektů. Opak je pravdou, neboť chybí-li kompenzační vliv rodičů, je nebezpečí výskytu negativních efektů obzvlášť velké (srov. van der Vbort 1982).
Vyjádření a hodnocení dotázaných psychologů a psychiatrů nemohou přirozeně konstruovat žádnou kauzální souvislost účinku mediálního násilí na mladé lidi. Nejedná se o „objektivní" podkladový materiál, ale o subjektivní názory na velmi komplexní jevy, jež mohly být ovlivněny postojem dotázaných, jejich hodnocením problému na základě vzdělání a v neposlední řadě také formulacemi dotazníku.
233
lZl*t**tfOUZ& p
11    Conclusions and Recommendations
In this chapter we shall briefly recapitulate the major findings and conclusions; these will then be followed by some discussion, and our recommendations. We'shall begin with the portrayal of acts of violence in the media, and the effects this portrayal may have on viewers. The evidence is fairly unanimous that aggresive acts new to the subject's repertoire of responses, as well as acts already well established, can be evoked by the viewing of violent scenes portrayed on film, TV or in the theatre. There is ample evidence that media violence increases viewer aggression, and may also increase viewer sexual libido. To say that TV has such effects is not to say that these are the only, or even the most important, influences which lead to violence and aggression; TV is just one of a number of such influences, but withal a powerful and omnipresent orie. It is particularly convincing, in our view, that different methods of investigation all point to an association between viewing violence and subsequent aggression. Admittedly many studies have major or minor methodological faults, but these tend to cancel out in view of the fact that different studies have different strengths and different weaknesses. This conclusion that media presentation of violence does have an effect is of some social importance; k provides a factual framework within which to plan social action.
Clearly there are still many lacunae in our knowledge. We dp not know in any detail just what aspects of the violent scenes are responsible for producing strong or weak effects; suggestions that what is clearly fantasy material (cartoons) may not be harmful, or that justified aggression may not be harmful, have not been borne out by empirical studies. Much work remains to be done in this field. Similarly we know very little about the differential effects of violent material on different personality types; future research will clearly have to bear this variable in
studijní účely
Conclusions and Recommendations                                              253
mind more carefully than has been done in the past, h is as important in science to know what the gaps in one's knowledge are, as to know what has already been ascertained; these gaps must be rilled to give us a proper model to work with. / As regards the effects of pornography, clearly the differential \^ /effects are even more pronounced than in the case of violence. / That pornography has effects on viewers and riaders can no longer hi
I disputed, but these effects can be quite variable.  It may produce titillation in some, in others it may elicit feelings of guilt or
I   revulsion, while in yet others it may provoke anti-social sexual     ;
J behaviour, or help condition them into deviancy. It may lead to ' marital maladjustment and sex problems, aqd have all manner . of subtle effects, such as modifying fantasies and attitudes to one's sex partner. There is even evidence that it may lead to aggression and violence. On the other hand, used in conjunction with behaviour therapy, pornographic material may be of help in solving some deep-seäted sexual problems, although there is no evidence that it can do so without the help of a therapist, A good deal, then, is known about the effects of
y  pornography, but here too there áre large areas of ignorance. Researchers have not looked very much at the effect that pornography may have on  feelings  and  attitudes  to sex, although anti-pornography crusaders have stressed the possi-
„..^bility that it is precisely in relation to such attitudes that pornography may do the worst damage. Reactions of children have, for obvious reasons, not been looked at experimentally; this is of particular concern because they would appear to be the most vulnerable. Perhaps empirical work could be begun using the so-called sex education classes which are held in many schools; these are regarded by many parents (and children) as pornographic, even though the intention is of course quite different; it might be possible to discover differential effects of differing emphases on biological and social factors, libido vs. love, physical attraction vs. emotional involvement, etc. It seems likely that whatever effects pornography may have, these effects will be strongest in children, but evidence for this belief is lacking.
The tentative way in which researchers often speak-of their findings, and the general refusal of scientists to express certainty about their conclusions, have given rise in politicians and laymen not used to this self-effacing and modest way of
í                251                     J                           Sex, Violence and the Media
il                presenting data to the illusion that'nothing is really known', or
that'it is impossible to come to any conclusions'. This is not so. All scientific judgements are probabilistic, i.e. they are never certain, but only probable. This is as true of conclusions reached in physics, astronomy and chemistry, as it is in psychology. Philosophers of science have pondered the nature of scientific induction since the days of Hume, if not earlier; how can we ever draw general inferences from limited knowledge? The self-denying ordinance following upon such philosophical doubts serves scientists well, in reminding them of the nemesis of disregarding the limitations their methodology imposes on them, but it may give altogether wrong notions to non-scientists who read these conclusions. Our theories concerning gravitation may not be certain, but our deductions from these theories are accurate enough to land a man on the moon.
In the same way, to profess certainty about our theories of desensitization, evaluative conditioning, modelling, identification or socialization would be absurd; nevertheless, these theories clearly possess a kernel of truth, and give rise to predictions many of which have been verified in the laboratory, or in real life. These theories can be, and have been, applied to the field of sex and violence, and have been tested directly in a variety of situations, with positive results. All this does not give us the right to claim certainty for far-reaching conclusions, but it does enable us to claim that the notions that 'nothing is known1, or that 'all is disagreement' are no longer tenable. We do know something about the effectiveness of the media in these fields, and we do know something about just how this effectiveness is mediated. Much remains to be known, but a good beginning has been made which can be used to make certain recommendations, albeit with considerable caution. These recommendatipns inevitably imply certain social value judge* ments; in this the present chapter differs from those that precede it. However, an effort will be made wherever possible to link these value judgements with the factual evidence.
Our first recommendation will not come as a surprise to anyone who has read thus far; it is to the effect that makers of films and TV programmes t producers of theatre plays and others concerned with the portrayal of violence should show more social responsibility than they have done so far. This means that they should be required to
QTL            "HI IPO..
Conclusions and Recommendations                                              -'."O
familiarize themselves with the literature reviewed in this book, and take seriously the findings which show that viewing violence does, for many people and in many instances, act 10 increase the chances of aggressiort occurring. By itself, of course, this would not be enough; producers of such films, documentaries and shows often work under orders from businessmen, advertisers and others whose concernis to produce the maximum viewing figures, and who may not be impressed by requests for social responsibility, This means, necessarily, that some form of censorship may be essential. Such censorship already exists, to some extent, but it needs to be strengthened, and those acting as censors should also be made familiar with the facts outlined in this book.
Any mention of censorship immediately calls forth protests on the part of those concerned with individual liberty and freedom of speech, and such protests deserve a respectful hearing. We would like to call attention to the similarity of th<: situation, in respect of violence, to that obtaining in relation to the law concerning incitement to racial hatred and violence. Most people feel, quite rightlvj that such laws are essentia! for the preservation of racial harmony; their absence in Hitler's Germany, and in the Weimar Republic immediately preceding Hitler's take-over, give an awful warning of the dangers of unlimited licence, and the need for some form of censorship. (It ... Is debatable whether the existing laws of the Weimar Republic were insufficient, or whether it was their application that was at fault; the point is not material to our argument.) If we forbid the use of words and actions which may lead to violence directed at certain minority groups, are we not justified in forbidding the use of words and actions which may lead to violence directed at random members of the nation as a whole? The argument seems a strong one to us, and to justify the use of censorship,'given that it has been established that the portrayal of violence in the media can incite some viewers to violence.
We shall discuss presently the ways in which prohibitions could be worded to avoid the absurd situation which has arisen in relation to the laws about pornography; here let us first consider1 which would be the best locus for such censorship. Laws administered by the courts would seem to be the last resort in this connection; as.far as TV and the films are concerned some form of self-censorship might be preferable.
iy
ceno pouze p
256                                                     Sex, Violence and the Media
Indeed, some such form of censorship already exists, but is presumably too weak to be very effective. This weakness may in part be a function of the lack of knowledge (or rather the presumed lack of knowledge) which enemies of censorship in this field have always pleaded as giving film and TV producers the unlimited right to introduce as much sex and violence into their products as the market would bear. Now that this excuse has been removed by the large body of research here reviewed it may be hoped that internal censorship may be more effective. It might also be suggested that the persons and bodies concerned should be .instructed to pay more attention to the views of ordinary viewers, rather than to jhose of a self-styled intellect* tual and artistic 'elite' whose ideas are quite alien to those of the great majority. (It would, of course, be counter-productive if these 'bodies of ordinary viewers' were to be made up of groups as far removed from the broad consensus in the censorious direction as the trendy 'elite' is in the direction of permissive' ness.) But above all they must be instructed to become familiar with the facts of the case; ignorance may be bliss, but such blj$s can be bought at too high a price. No one ignorant of the facts should be allowed to pass judgement in matters of this kind; the present situation of the blind leading the blind has gone on too long to be tolerable.
In saying that there should be censorship of violence in the media, we would not wish to exclude all violence; this would clearly be impossible, as well as undesirable. We have reviewed the kinds of violence which have the greatest likelihood of being imitated, and which should be drastically reduced; we have also discussed the kinds of context within which violence is particularly dangerous. We have no wish to lay down a code of practice here; this would be inappropriate. But we do feel that such a code of practice should be drawn up, and that there i$ now sufficient empirical evidence to make at least a beginning, Qur second recommendation will also not come as a sur? prise; it is that the kind of censorship we have suggested for violence should also apply to the portrayal of perverted sexual behaviour, (By perversions we do not mean to refer to unusual positions in intercourse, but to extreme forms of sadism, rape, incest, and other demonstrably harmful types of behaviour.) However, even more than in the case of violence, we feel that this is a two-dimensional problem; there is the degree of sexual activity
í
Conclusions and Recommendations
to be tolerated on the screen, and there is the context of this sexual activity. It is often suggested that the viewing of sexual intercourse on the screen should be the free right of all adults, and that no one has the right to interfere with this. Even if this were to be accepted, there would clearly be a number of restrictions to this universal right. The wording of the sen tenet; above automatically rules out viewing by children, but to provide shows on the screen which would definitely exclude children is a difficult task in the cinema, and an impossible one on TV. This automatically differentiates cinema and TV entertainment, with much tougher rules for the latter. The need not to offend viewers who find such displays disgusting, but who for various reasons may have them brought to their (unwilling! attention if TV were to follow the cinema in its degree of permissiveness reinforces this point. Advertising in the press. and on posters outside cinemas, also requires, close attention from these two points of view; rules seem to be rather lax in respect to these points, particularly in so far as the access of children to the offending material is concerned.
We shall return to the measurement of the degree of sexual activity a little later; here let Us go back to the problem of context. It seems clear to Lis that there are certain areas of sexual behaviour which should be completely excluded from the list of permitted activities; sex involving children is one such area, rape and other forms of sexual violence, vividly and explicitly presented, are others. Sex involving animals would probably also come into this category, although there is too little evidence to make it safe to say anything much abcut this. Torture, bondage and sado-masochistic acts involving sex may also be mentioned here. Such films may perhaps be shown on psychiatric prescription to patients addicted to such perversions, but they are not safe for public showing. There are minor perversions, such as rubber fetishism, which do not seem to present any great danger, and which could be freely permitted in cinemas, though perhaps not on TV.
. We now come to the crux of our recommendations in relation to pornography; the suggestions made so far are little more than common sense, and are in fact pretty well in line with ordinary practice. What we are suggesting next is that the content of a presentation should be judged in relation lo the prevailing tóne of the presentation. An example may make this point clear. John Cle-
ppnn nnii7P ni
258                                                     Sex, Violence and the Media
land's Fanny Hill is perhaps as erotic a book as one could wish to read; it contains detailed descriptions of sexual intercourse in a great variety of positions, pre- and extramarital sex, promiscuity, prostitution and 'unnatural' sexual behaviours. Yet the tone is one of enjoyment, women are not degraded by the men they consort with, and there is no violence to destroy this sense of good humour and enjoyment. For adult viewers and given the precautions named above, We cannot see any reason why such a work should not be shown on film, for adult audiences, however explicit the sexual scenes might be. Such a film would undoubtedly have certain effects on the people who chose to view it, but none of the effects could be said to be socially undesirable - unless we regard sexuaLbehaviour outside marriage as undesirable in itself. The film might lead to an increase in sexual activity, and it might lead to greater variety in sexual activity, but it is difficult to see that the censor would have any right to interfere with the freedom of the adult citizen to choose such material for viewing should he or she so desire.
We are aware that many people would disagree with this suggestion, but we know of no evidence that such a presentation would do harm, and indeed there is evidence, as we have pointed out, that the effect on attitudes towards the other sex might be positive. From a Christian position such a film would portray values unacceptable to believers, and would possibly lead to consequences (such as an increase in premarital sex) unacceptable to them. But our civilization is not predominantly a Christian one any longer, and non-Christians have a right tb their own value systems; it would be impossible to enforce a minority set of values on the majority, even if there were any evidence regarding the superiority of such values.. However, many if not most of the commercially available pornographic.films are not of this 'wholéTómE',"Tiěcloňišuc character. Even when they do not overtly depict scenes of violence and degradation of women at the hands of men, such as rape, beatings, and subordination, the tone, inconsistently anti-feminist, with women only serving to act as sexual slayesjo men, being made use bfv.and ..ultimately'beirig'deprived. oT-theír right to a. sexual climax.-Jn the majority "of such films, the portrayal ends with the men spraying their semen over the faces and breasts of the women. This is clearly not done because it is sexually appealing to men; our subjects in a series ôf unpub-
Al, .^J
nm ijppv
Conclusions and Recommend*
lished experiments were questioned; about their attitudes to different parts of the pornographic films they were shown, and they almost universally regarded this bit as 'silly', 'stupid', and 'uninteresting'.1 The intention would seem to be simply to degrade women, and it is noteworthy that in many cases of rape the men involved either.act in the same manner", or else urinate all over' the women involved, a type of behaviour very similar in intention. It is this sort of thing we mean by saying that actions of a sexual character should be judged in terms of the context; where the context is hostile to women, as most pornographic films are, we feel that such films should fall under the category of 'incitement to violence towards minority groups' - even though women are not a minority group. Nevertheless such films do constitute a clear case of incitement to maltreat women, downgrade them to Vlbwer status, regard them as mere sex objects, and elevate male machismo to a superior position in the scale of values. Evaluative conditioning, modelling, and desensitization all point to the same conclusion, namely that such presentations have effects on men's attitudes which are detrimental to women; in fairness to more than one half of the population, such incitements should be proscribed. The amount of overt sex in such films may not differ in any way from that shown in our hypothetical Fanny Hill film; what js important in marking the difference is the context, which is pro-love, prö-sex, and pro-women, in the one case, but anti-women, anti-love^ and even anti-sex (in the sense of gentle, pleasant, co-operative sex) in the other.
1 We have found, rather surprisingly, that many if not most of the pornographic films available for private viewing, and mostly imported from Denmark, Sweden and Germany, do not emphasize erotic arousal to anything like the degree one might have expected. Judging by the comments and ratings of our subjects, and also by interviews with some of the makers of such films, the aim is often rather to shock, and some vague arant-gardc notion of departure from acknowledged standards, rather than to please. Long-continued close-up shots of intercourse have little erotic appeal to most viewers, and the failure to use establishing shots often makes it almost impossible to even guess who is doing what to whom; the pišton-like movements shown soon become boring, and lose all sexual meaning. Most viewers seem to like a pleasant story, told in sequence; pornographic films of the commercial kind seldom have much of a story, and what there is is often filmed in so hurried and perfunctory a fashion as to be meaningless. Whole chunks are left out; thus a couple is often seen kissing. Cully clothed, and naked in bed in the next shot. One consequence of greater permissiveness of'nice' pornography might be an improvement in the standard of such films. Film makers might with advantage seek psychological advice qn what may 'turn on' their customers; they clearly only succeed at a very low level at the moment.
I
''•äs?
no pouze pi
260                                                            Sex, Violence and the Media
It is odd that present-day laws of censorship seem to work in exactly the opposite direction. Pleasant, simple, enjoyable love-making is actively discouraged in its portrayal in films and on TV; instead we have A Clockwork Orange, Straw Dogs, and the like. The anti-censorship warriors seem to have a strong point in suggestipg that puritanism dies hard, and that much of the censoriousness which bedevils discussions of this issue is due to a determined desire on the part of the censors that no one should enjoy sex and its portrayal in the media. Our suggestion, based as it is on the existing evidence, goes clearly counter to this trend; we would apply censorship tosexual'materialonly when it is joined with undesirable secondary matter, such as violence, anti-female sentiments, "or the celebration of male machismo. Women have as much right to be protected in this respect as do racial minorities; the rules of censorship should be changed accordingly.
We believe that the trend of jury decisions in prosecutions under the obscenity laws points this way; it has become very difficult to get anything but an acquittal where pornographic material is concerned. These acquittals are accompanied by obvious unease; this unease seems to be equally attributable to two causes. One is that while the simple portrayal of sexual acts does not seem to the juries to be actionable, the tone or context within which the sexual acts occur does seem to introduce doubt. The other cause is the absurd way in which the law is framed; to succeed, the prosecution has to prove a tendency to deprave and corrupt, terms which are too imprecise to carry much meaning, It is curious that while few people would dispute that violence presents much more of a problem than does pornography, yet laws and restrictions are much more concerned with the latter than with the former. We have suggested that this point of view should be reversed, and that violence should be made the prime target of censorship, with pornography being censored mainly in terms of its 'context'. How can this best be accomplished? 11 is one of the great difficulties of all censorship that it tends to appear subjective, capricious, and far removed from the putative certainty of other types of law; there is constant argument about phrases such as 'tending to deprave and corrupt'. It is virtually impossible, as we have seen, to attribute any agreed meaning to such a phrase, and to express the intention of a law in such almost meaningless language is
studijní účely
Conclusions and Recommendations                                                    -'> I
to make certain that the Jaw will be brought into disrepute.
Is it possible ttí bring greater certainty into such a field as this? Eysenck (1972a) has suggested (if with tongue partly in cheek) a way of doing so, in relation to verbal erotica. Starling with evidence from several studies about the degree of'ex-plicitness' or 'severity' of a number of sexual behaviours hi derived á scale which is reproduced below, as Table 42. This scale ranges from behaviour having no sexual content .social talking - rating 0 points), through groping and intercourse w soixante-neuf (rating 15 points). Other items could be included, after suitable research on their proper position on this scale.
Given this table as a guide-line, Eysenck went on to construct a rating scale for the measurement, objectively and wi:h reasonable accuracy, of the amount of erotic content of a ;:ver; passage of prose. Points were given for specific mention ;.[-. .irti of the body, and specific erotic activities; Table 43 ■?.*.-. ah
Table 42    Scale of sexual activity
,P; unsocial talking                                                                     0 One minute continuous lip kissing                                      j.'j Manual manipulation of female breast, over clothes            4.."? Manual manipulation of female breast, under clothes         : 3 Kissing nipples of female breast                                             ú.2 Manual manipulation of female genitals                               ô. 5 Manual manipulation of male genitals                                  "._' Mutual manual manipulation of genitals                              7.1 Sexual intercourse, face to face                                              8.3 Manual manipulation of male genitals to ejaculation          3 3 Oral manipulation of female genitals                                   Mi Oral manipulation of male genitals                                 10.3 Sexual intercourse, man behind woman                           12:2 Mutual oral-genital manipulation                                         12.5 Oral manipulation of male genitals to ejaculation              12.3 Mutual oral manipulation of genitals to mutual orgasm   15.Ö (Based on Eysenck, 1972a)
*eno d
Sex, Violence and the Media
points for mention of specific parts óf the body, and Table 42 was used to fix the number of points given for specific actions. The details of the procedure are not important here; suffice it to say that when a number of subjects were asked to rate a variety of erotic and pornographic passages according to their salaci-ousness or obscenity, the order agreed over 90 per cent with that given by the formula. The method would of course have to be extended to include more clearly 'pornographic' acts, such as sex with children, rape, etc.; there is no difficulty in that. Much the same could be done, of course, with visual presentations; we have drawn up a similar list, and made up a similar formula, which has been applied to pornographic films and also agrees well with overall judgements made by viewers. Nothing Would prevent the construction of such a formula for acts of violence, going from pushing someone to gouging out of eyes, flaying, or impaling. It would be necessary to state duration of each act, distancing of shots, and other variables, but in principle such a forrrtula presents the only possibility of making the law what it ought to be - certain, objective, and predictable. The function of a jury would not be that of experts in psychology, psychiatry, and sociology, interpreting the Delphic overtones of meaningless jargon, but simply to assess the factual evidence concerned with the application of the formula to a given piece of film.
Obviously this mediod would need Some research before it could be properly evaluated; nevertheless we believe that if there is to be censorship, something of this kind is necessary in order to remove the huge aura of uncertainty which bedevils all present attempts to frame laws involving censorship. It will be objected that such a formula leaves out of account the intention of the whole work of art, does not concern itself with the artistic value of the product, and is altogether too mechanical and atomistic to be acceptable. We believe that these are not defects, but rather advantages.1 Many readers of such books as
1 Scientific measurement is concerned with measuring one thing at a lime; it is confusing when a single measurement combines two or more entirely different concepts. Early thermometers left the top open, thus measuring a mixture of temperature and atmospheric pressure; this confusion was ended when the top was closed, and Wě now have thermometers which measure temperature, and barometers which measure atmospheric pressure separately. In the same way, the erotic or pornographic potential of a film or a book is one thing; its artistic merit is another. Any scientific measurement of the former should be quite without regard to the latter; if we wish to take into account artistic merit, this should be separately assessed.
>ro studijní účely
■Š
ü u
'-a1  a
tá     3
1  Š
2    %
—•    CN +      1
Ch O u>
P-
a.
cs .
c    G
b   a
>
u
-c
W
u j=
H
U
H
ja ta

ja
s) u
O
>
i«
c
tá
=     ß
5   ° -s
2  v   2
E     <2   o
ba
c
c
tá
C
to
.2
3
a. °E
ta
E

r.pJNC^'ŕinifiUlX
•s
o    C
g   -13
-  "3
_     w     O
<§■ (S-  ä
<;  K     «
I
ta
E o
TJ      O O      (S
ja  ja
S
i?>
w       U       C       w     -3
I     ""

& B I3 E
F=i
lil íeno pouze prc
üj} 5JÜ;                    264                                                           Sex, Violence and the Media
Lady Chatterley's Lover are not concerned with its artistic merits;
their attitude is much closer to that of the kind reader who, in              .
the copy available at our Public Library, had obligingly written
on the front page of the book the numbers of the pages on which
the most sexy events occurred.
Our point would be, not only that art does not need the explicit portrayal of sex and violence (to the degree which we would like to suggest as subject to censorship), but that such portrayal is entirely counter-productive, destroying whatever artistic intentions the author may have had. Nudity, extreme violence and cruelty, and extreme suggestiveness of sexual conduct are so arousing in themselves that they draw attention away from the artistic integrity of the film or drama, and reduce its aesthetic impact. To show Lady Macbeth, to take but one example, sleep-walking in the nude (because in her time people slept in the nude) does not add to the artistic impact of Shake speare's play; it simply sidetracks viewers' attention, and instead of being absorbed by the play they begin to wonder about the size and shape of the particular actress's breasts and buttocks. Similarly, the film production of Macbeth in cinemajs we attended at first held the audience spellbound, and, then completely lost it, and produced helpless laughter, when Macbeth had his head cut offat the end, and it rolled down from the battlements like a football, Realism in these matters is rnuch less gripping and artistic than the use of poetic imagination) and we have already considered some empirical evidence fof this point of view.
In any case, we would query the argument that much of what is presented in the cinema and on TV nowadays is motivated by artistic and creative motives, particularly as far as the portrayal of violence and explicit sex is concerned. Artistic integrity is a useful cover for all sorts of motives - commercial, revolutionary, desire to shock; to judge by the finaj. product artistic considerations do not seem to play a very large part in these 'shocking1 portrayals. It is obviously dangerous to argue about motives on the sole evidence of the finished product, but a good deal is known about the commercial drives behind much of TV and film violence, and one would have to be very riaivG to believe in the importance of the 'artistic' defence of the Vast majority of pornographic and violent productions,
Our fourth recommendation is so obvious, and is trtäd^ so
%
studijní
Conclusions and Recommendations
frequently at the end of a discussion of almost any psychuicei-cal problem, that we hesitate to put it down in print. However, we have to offer some qualifications to our recommendation which may make a discussion worthwhile. The recommendation is the time-honoured one thatmore research is required; cleariy we have only scratched the surface of the problem, and much more remains to be known. This much will be obvious to everyone who has looked at the evidence, and indeed almost all writers on the topic have said as much. We have considered the problems arising from this recommendation rather carefully, and we feel that simply to say: 'More research!' is not enough. Research cannot be bought like so many pounds of potatoes, although the view that it can is often held bv Government agencies commissioning research. (We have held research contracts with US agencies which asked for a contract to be signed which in fact was identical with the form of contract used for buying potatoes and other supplies.) To ask for more research often means to get research of the same redundant, poor quality as that already in existence; there would clearly be very little benefit in that. To commission research under the same constraints operating agaihst discovery of the truth, e.g. banning certain researchers because they might obtain results unacceptable to the US television networks, would be useless and worse. It is obviously necessary to specify the conditions under .„which research can be of value, and this is a difficult and complex task.
We might approach this end by first of all enquiring why the existing research is of such poor quality, and why so much of it is subject to criticism which ought to have been anticipated and avoided. One or two of uhese reasons we have already discussed. Much work has been done by sociologists unaware of the psychological complexities of the topic, and ignorant of the psychological literature; the consequent lack of attention to relevant psychological theories, to well-known psychological facts, and to proper designs and research paradigms has made this whole literature rebarbative, and has severely limited its usefulness. Research, to be useful, must build on what is already known; it cannot siartde now, rising like Athene from the head of Zeus. Non-psychologists may have a supportise role to play in research of this kind, particularly when there is concern about institutional problems and policies, but without
u cely
Lučeno pou
Sex, Violence and the Media
the necessary training in statistics, methodology and especially psychological theory they should never be asked to design of control the research project.
Psychological studies have often suffered from lack of time, lack of funds, and lack of imagination. The US Commission work was farmed out, and had to be finished, in a great hurry; this is not the way to get good results. Financing always under* estimated the need for follow-ups and other vital aspects of a proper research design; finance was also lacking to elaborate designs by introducing experts in psychophysiological record^ ing, for instance, leading to reliance on subjective assessments. Lack of imagination was probably the worst fault, aggravating the others mentioned. Research in science begins with art idea, not with funds; if funding precedes individual research ideas, the work done is likely to be shoddy, meretricious, and of loW scientific value. It is instructive to note how repetitive much of the work commissioned at various times has been; simply doing again what others have done before is unlikely to generate new insights.
Another aspect of the work here reviewed which has militated against success is the individual nature of much of the experimentation. Continuity and team work are essential marks of successful research. The sudden influx of money into this field took a number of research workers away from their proper research sphere, kept them busy for two or three years, and then released them back to their previous careers. This mode of working almost guarantees poor research; it takes that long just to become properly acquainted with the problems involved, to get to know previous research in depth, and to start diinking creatively about what could be done to obviate the many obstacles that stand in one's way. It would be silly to blame the research workers concerned; the blame must attach to those doling out the money, in abject ignorance of what scientific research is all about.
We have just mentioned the need for team work; thjs Is apparent whenever a particular problem (often of an applied kind) involves many diverse aspects, each of which demands a specialized skill for its solution. Our discussions throughoutthe book will have illustrated the complexity of the problem in question; experts in social psychology, clinical psychology, psychophysiology, personality, psychometrics, conditioning
n
s
+■
nclusions and Rec
and learning theory are all involved with its many aspects. Thus a team approach is needed; individual workers, however brilliant, will be frustrated if their work does not have iho back-up of a well-chosen team.
The simplest solution would thus appear to be the setting up of a research team, on a semi-permanent basis, to carry out research into the problems raised by the possibly anti-social effects of sex and violence in the media; financed perhaps by the Government, or by the TV authorities and the cinema companies. There is some precedent for such action. The drug companies are obliged by law to provide strong evidence of the non-harmful nature of any new drugs they seek to market, and this has led to the setting up by the drug companies of large, permanent research facilities. The analogy may be closer than is at first apparent; should we not demand of TV companies and film producers that they should provide evidence for the harmless nature of their wares, rather than insist that critics should prove their harmful nature? A small percentage of die licence fees, or the advertisement revenues, or the profits of such companies would serve to set up a Research Institute of sufficient magnitude to give us answers, in time, to most of the questions raised. This, then, would be our fourth recommendation; however, we would like to point out some serious dangers involved in the process.
The history of research In this field has left us entirely disenchanted with the activities of either governments and their - nominees, or commercial undertakings and their representatives, in relation to scientific research. Neither group seems to be concerned with the facts, with truth, or with the possible consequences of coming to a wrong decision. Political and commercial expediency seems to take precedence over scientific requirements; we have amply documented these strictures in previous chapters, and will not do so again here. If such an institute as that mentioned above were to be set up, either by the Government or by the commercial groups involved, we have no doubt that every effort would be made to nominate for leading positions psychologists known to he favourable to whatever views might be held by the interests concerned, while those not holding these views, or suspected to be impartial, would be blackballed; the memory of Albert Bandura, a highly respected professor of psychology, a former president of the
jno pouze„pr
American Psychological Association, and a pioneer of experimental work in modelling, being blackballed and prevented from sitting on the US Presidential Commission on Violence by the veto of the TV companies will take a lot of living down, There áre ways and means of reducing such a threat. Thus a committee could be formed by one of the Research Councils, or by   the   British   Psychological   Society,   or   the  American Psychological Association, or by some other non-partisan, scientific organization, such as the Royal Society, or by some combination of these; such a committee might then consider the details of the setting up of such an institute, its finances, its manning,   and   its  policy.   Unless   research  is. completely divorced from both politics and commerce there is little hope that research money, even if handed out in abundance, will produce worth-while results. The best research workers are already concerned with their own particular problems, and are unlikely to abandon these for a short-term research grant of the usual kind; even if they are willing to accept the money, they will require most of the time just to become familiar with the background knowledge, with the specific research problems, and with the needed know-how. By the time such research workers are beginning to have original ideas, and to become really able to do useful work, the grant is finished, and they have to return to their previous work.
In any case, what worth-while research worker will accept money for research when his independence is not guaranteed? Freedom to follow wherever the facts lead is indispensable tq scientific research; to be hamstrung by political or commercial interference, or to have time and other limits placed on one's work because of such considerations, is intolerable. One realizes that large sums of money are at stake for film producers and TV companies, but social interest and scientific integrity must take precedence.
Our next recommendation is rather difficult to implement but is also of some importance. We suggest that the many absurd and often ludicrous suggeslionsfo/ censorship of what is obviously acceptable material should cease, as they only bring the whole notion of censorship into disrepute. Psychoanalysts have suggested that Lewis Carroll's books should be removed from the public libraries, on the grounds that Alice's Adventures in Wanderland contain many symbolic acts of aggression, and various sexual
É
ŕ^ u   I     I ^^
Conclusions and Recommendatio
J symbolisms. Similarly some sociologists have susjjesieü removing Enid Blyton's Little Noddy because of the occasional pranks played by the Gollywog, a black doll: this was supposed to produce racial hatred. The decision by some Finnish librarians to ban Donald Duck (because he is naked, and because he -jives a bad and bourgeois example of a one-parent family.) is equally difficult to understand, unless it was done to bring all censorship into disrepute, Not far removed from these inanities was the attempt to have Linda Lovelace's book Inside Linda Lovelace banned; this gave enormous publicity to the book at the expense of the British taxpayer. The book is comical in its absurdity, rather than obscene. We doubt if the famous judge of whom it was once said that the proof of obscenity in a book was that it produced an erection in him, would have obliged in the case of Linda's silly frolic.
A further recommendation, or perhaps we should call it a plea, is to cease to regard the battle between puritans and libertarians as one between political right and left. There is no meaningful relation between opposing pornography and wishing to lower income tax, or between a belief that the portrayal of violence in the media will cause violence in the streets and dislike of nationalization, In fact, it is obvious that there is far more pornography, obscenity and violence in the media of the capitalist countries than there is in the communist countries - we have seen practically none in the Soviet Union, Poland, or the DDR, and from ř all accounts there are no such programmes in communist China. The impression of some political link has probably come about because the cause of pornography is featured by-some youngish intellectuals connected with the media who also show anti-estáblishment attitudes in political and other fields; it seems likely that should the revolution they advocate ever happen, they would be among the first of its sons to be devoured, This is what happened in the USSR and in China, and quite generally the old, somewhat tolerant establishment is replaced by a new, quite intolerant one. Right-wing and left-wing politics do not enter into the subject to any extent, and to argue the case in these political terms is irrelevant. On these issues left-wing voters have never been shown to differ in any marked way from right-wing voters.
Beyond all the points discussed in this book there is one which concerns many Of the people who are opposed to the
ni ucely
ono nm 17p nif
270                                                     Sex, Violence and the Media
present permissiveness in the media, and which is often neglected in the arguments so far reviewed. It also does not feature much in the experimental literature. A given country, at a giveri time, has a certain moral climate; this climate can easily be disrupted by propaganda in the media and elsewhere. Plato was already fully aware of this possibility, and argued vehemently against the influence of poets and musicians in his Republic, to the extent of wanting to banish them all. It is this disruption of the moral tone which obtained when many people now living grew up, rather than specific acts of sexual immoral* ity and violence, which concerns them. They would argue that it is quite wrong to say that they are bent on a process of indoctrination, with their opponents wishing only to set people free to follow their inclinations. The propaganda of the libertarians also constitutes a process of indoctrination; children as they grow up are bound to become conditioned, indoctrinated and brainwashed in some direction by the prevailing tone set by the writers, film-makers and TV producers. Many youngsters now bow to the tyranny of those who consider chastity art outgrown shibboleth, and against their better judgement ape the models appearing in the cinema or on TV. Freedom to embrace promiscuity should also mean freedom to embrace marital fidelity; it U this freedom that is denied the average person when all thfe pressure in the media is in the other direction. It is small wonder that this pressure is interpreted, perhaps rightly, as ah assault on established values, and resented accordingly.
Such a view is supported by much of the work here reviewed» and in particular the well-established facts of modelling, desen-sitization and evaluative conditioning suggest that something of the kind must be happening. If it could be shown that the majority of the population had been consulted on the point, and had unambiguously voted in favour of such a change in the value svstem of society, then one might argue that the democratic process had validated the change in emphasis. Butthis has not happened, and indeed population surveys show quite strikingly that the great majority still believe in such issues as the sanctity of the family, and the importance of its preservation, Given mat modern trends in the cinema and on TV threaten this survival, it is not perhaps unreasonable that many people should feel tempted to protest vigorously against what they See as ä threat to their value system. If there were an opposing
VI     ■   ^nI  ■  ■
ní účely
Conclusions and Recommendations
value system, well articulated and meaningfully presented, then one could allow the two systems to battle it out between them, as the Christian and the Roman religious systems did 2,000 years ago.
This, however, is not the position. Many who oppose the traditional value system have in fact nothina;'to put in its place: as we have seen, acceptance of the communist value system would if anything strengthen the emphasis on family life/chastity, and spiritual aspects of the sexual relation.' Thus me emphasis in the media on pornography and violence is purely destructive, similar in many ways to the decadence apparent in the later years of the Roman Empire. There is little doubt that critics have a strong point here; however, it is not clear that censorship is the answer. Censorship of extreme deviations from the norm, particularly when these can be shown empirically to have particular unwanted consequences (unwanted by the majority of the population), is one thing; censorship of something as amorphous as the destructive critique of a whole system of values is quite another. It does not seem possible to counter the present obsession with sex and violence by prohibition, and indeed it does not seem desirable. What is needed instead is a more positive assertion of traditional values, if those who hold these values wish to overcome the challenge presented by their critics. Our last recommendation, therefore, would be nor to demand or expect too muchfiom censorship; we should -;iiQ,t use censorship to keep criticism quiet and impotent, however much that criticism may hurt. Nothing should be banned because it is new, uncomfortable, or different; it is only when there is some evidence that it causes actual harm to individuals within society, in some measurable way, that such action becomes advisable.
One last point may deserve examination. Those in favour of some form of censorship often claim that people need to be protected from themselves; they may quote the example of enforced safety belt wearing regulations in some countries, laws regarding advertising for tobacco and alcoholic beverages, and other similar examples. The answer, predictably enough, is that people must be left to themselves to choose how to live their lives, even though we may not approve of the way in which they do so. Paternalism, with its implied sense of superiority, is ■rightly resented by those whose activities are restricted, even
——
I
272                                                     Sex, Violence and the Media
though die restriction may be imposed with the best of motives, Should we prevent people from harming themselves? Actually it is an oversimplification to say that the person who drinks or smokes to excess is harming no one but himself, an objection often made to any form of action that would discourage these habits. The person who becomes an alcoholic certainly harms his family; the person who drinks and drives may (and only too frequently does) injure and kill innocent victims. The person who smokes too much may cost society a great deal of money in medical costs, hospital charges, and other hidden costs such as unemployment benefit. Heroin addicts are an even better example; while apparently only harming themselves, many also commit serious crimes in order to get enough money to satisfy their need for the drug. Society has a right to concern itself with šuch matters, although the experience of prohibition has shown the difficulties involved in discharging this social duty.
Note that it is not a question of taking away from people something nice and enjoyable, in the name of some spoil-sport nanny who does not like them to have fun. The argument is entirely based on the point that the portrayal of pornography dud violence has effects on many people which cause them to interfere with the lives, health and happiness of other people. We have to weigh the amusement, enjoyment and delight viewers may derive from Such presentations against the injuries, degradation and even deaths which may be caused to innocent victims who become subject to the perverted sexual and violent urges in part produced oř increased by these portrayals. In so far as we judge that we would not like to be exposed to such films and shows, and that consequently others too should be prevented from seeing them, we are on very poor ground. However, that is not the burden of our argument;  the argument is fairly and squarely based on the demonstration that presentations Of the kind mentioned do have efTects on the actions, beliefs and attitudes of viewers which affect other people, and that these effects are serious enough to demand consideration. It is understood that these arguments come into conflict with equally cogent arguments for free speech, and other freedoms which may have to be curtailed to some extent. We have made certain recommendations, but these reflect to some extent our owh value system, as well as being based on the factual evidence. As such, they are subject to argument, criticism, and rejection.
ro studijní účely
Conclusions and Recommendations                                              27?,
However, there is a subtle difference between enforcing a rule which restrains a person from following his natural bent (such as not wearing a safety belt) and laying down rules which make it more difficult for one group of people to 'lead others into temptation' - e.g. by appropriate advertising of tobacco or alcohol, promising eternal youth, sexual omnipotence, and other wonderful things. Proscribing certain types of obscene publications, pornographic films and TV shows, and portrayals of violence would seem to fall into the second category; many of our subjects have stated tbat they would not have considered going to see pornographic films had it noc been for tempting advertisements, and that they often regretted having succumbed to temptation. Furthermore, this may be an acquired taste (like smoking); I'appetit vient en mangeanl. Removal of the temptation, while leaving the goods in question accessible to those really intent on securing them, is one method of compromise, half-way between censorship and ■             complete permissiveness. Rules about advertising of shows of
pornography and violence, out-of-house showing of en ticin 2 pictures, and other similar measures are available to reduce the temptation without removing the essential freedom of showing films in die 'grey' area between permissible and definitely impermissible. Film clubs constitute another such half-way I            house".* The solution is rather similar to that proposed by the
Wolfenden Committee for street prostitution; prostitution was i             permitted to continue, but street soliciting was abolished.
1            Sweeping vice under the carpet may not seem an occupation
\            worthy of the brave new world we are supposed to be building,
1            but it may resolve difficult conflict into widely acceptable
1            compromise.
When all is said and done, pornography and violence in the
media are only symptoms of a much more widespread disease.
namely a general loss of values, Christian, moral, or social.
,            Being born of this general loss of values, it in turn feeds into it in
a kind of positive feedback cycle. No great changes in social
,            well-being should be expected even if the proposals here
reviewed should be carried into effect, and no great disaster
j            should be expected should nothing in fact be done. Clearly this
,            is but one of many areas where changes are required; violence
i            in the streets is much more likely to be encouraged by the
j            general permissiveness which has now engulfed both the law-
í
"«*, Violence and the Media
makers and the law-enforcers, than by the much less important effects that screen presentations and portrayal may have (Eysenck, 1977b). But even- little helps; if we cannot turn the tide in one go we may have to be content with attacking the many different manifestations of our social malaise piecemeal, A society which cannot guarantee its citizens a fair degree of safety from arbitrary violence, rape, vandalism and sheer destructiveness ceases to deserve the name of civilization; it must fight back or go under. The overt, exciting, and tempting portrayal of violence in the media is one target which lends itself to attack; given the factual knowledge which we now possess and granted all the qualifications we have noted, one cannot but agree with those who have expressed concern over the years that indeed some at least of the burden of guilt for our present position must be laid at the door of those who for mainly commercial reasons have been responsible for this type of titilíation. Pornography, although probably less serious in its effects, cannot escape blame entirely, Society must take action, soon, to redress the balance.
SUMMARY
Our major conclusions are that the evidence strongly indicates that the portrayal of sex and violence in the media does affect, the attitudes and behaviour of viewers;, that these effects are variable, depending on the. details of presentation and the personality of the viewers; andjthat recommendations for^ action depend in part on a person's value sýsTemľ'Äggŕe'šsive acts new to the subject's repertoire of responses, as well as acts already well established, can be evoked by violent scenes portrayed on film, TV, or in the theatre. Pornography, too, affects many viewers, but its effects are likely to be much more variable; Variability of reaction is associated with such factors as the sex of the viewer, or his personality; genetic as well as environmental factors operate here. Conditioning has been shown to play a large part in determining a person's reactions to such presentations, but conditioning itself is closely related to personality, and follows certain innate patterns. The great variability of attitudes and .reactions make it clearly imposs* ible for recommendations to be universally acceptable; corn-
rceno
to ^tudiiní úppIv
I          Conclusions and Recommendations                                              275
promise is inevitable, and compromise pleases nobody, It also has the virtue that it displeases nobody sufficiently to'provoke public disorder. Our recommendations, which are clearly subject to debate, disagreement and argument to a degree that our factual findings are not, suggest a closer watch on the portrayal of violence in the media, and also certain restrictions on the portrayal of pornography, though not'of erotica. We also ;              recommend a greater objectivity in the wording of rules and
laws in this context; present laws are impossible to enforce because of the subjectivity of interpretation of the terms emT i              P.C°y,?d. It can no longer be said that the evidence is ambiguous,
i              ortoo contradictory to allow any conclusions to be drawil; the
;              evidence is remarkably consistent, and congruent in its major
1              aspects. Much still clearly remains to be discovered, but our
major conclusions are unlikely to be changed by such future j              work.
/IP1!!1*
11    v 250          MASS COMMUNICATION AND SOCÍAUZATION
zTTlhc" |lmľf!!fn.^w//./w»/»*//OT^':níílĽW<KKl CIMä. N.J.: ľmiiite-llall, 1077). I»|.. H-7. (
V. 'lTie phňwc is'bormwed 1'rom Walter Lippiiisiii. ľiMic OpiuMi (New York: Mw-
5 T Ra'nclura and R. W. JcITery, "Role of Symbolic Coiling and Rehearsal Processes in Observational Learning," Journal of ľnswialily and Social Psychology, 26, l'.l/.i. pp.
(i. R. W. jcliery, "The Influenre oľ Symbolic and Motor Rehearsal on Observational Learning." /',»„•««/ of■;{(■.«■«rr/i mi Personality, 10, l!)7(i, pp. Uli-127.
A Hindura "lnP.nenceot' Models- Reinl'ormiienl Contingencies «n Ihe Acquisition ol' I mitaiive Responses,",/'"'™''' of I'monalily ami Social Psychology. 1, 1905, pp. !>H9-
u'l'l   Wallers   K. I). I'arke, and V. A. Cane, "Timing oľ I'.mishmcmt and the ' Observation oľ Consequences lo Others as Determinants oľ Response lnhibilion, Journal of Exjinimcntal Child Psychoid®, 2, 1 !>(J5, pp. 1D-IIO. „
TELEVISION VIOLENCE AND AGGRESSION________________
Does exposure to television violence cause aggressive behavior among viewers? This question has been publicly debated (or years and has also been the subject of controversy among social scientists. In 1969 the National In-slittite of Mental Health (NIMH) appropriated $1 million for new research on llie effects of TV violence. Three years later lite Surgeon General's Scientific Advisory Committee on Television and Social Behavior concluded from the NiMH studies that "there is a convergence of the fairly substantial experimental evidence for shortrnn causation of aggression among children by viewing violence on the screen and the much less certain evidence from Held Studies that extensive violence viewing preceded some long-run manifestations of aggressive behavior. This convergence... constitutes some preliminary indication of a causal relationship."' The tentative conclusion, then, is that under some conditions viewing TV violence causes aggressive behavior: Although there has been some disagreement,2 most socjal scientists who have done researclron TV violence seem to agree with this conclusion.;t In this chapter wet will discuss some of the general Undings froth the perspective of llaiidura's social learning theory. We will not aiiempi to review all of the relevant research, since excellent reviews are available elsewhere,' Instead, 0ur purpose is to integrate some of the general findings into the framework of social learning theory. We will also discuss a few recent studies in detail to illustrate methodology in the Held.
TELEVISION VIOLENCE
l'tthlic and research attention has focused on the effects of television violence on audiences because (1) television is the most pervasive mass medium in the United States today and (2) television is violent. Surveys by the A, C. Nielsen Company5 indicate that in the' fall of I97C> the average U.S. household with television had the set turned on (5.82 hours eyery day, an increase of almost I hotirover the 1963 level. Households where the head had less than one year of college watched more television in 197" (7 hours per day) than households
251
C 252        MASS COMMUNICAÍION AND SOCIALIZATION W.    kJkJ I
in which the head had one year or more of college (fi.3i) hours per day). However, IV viewing in I ho higher-education households increased significantly f coin 1970 to 1970 (5.0 lo 0.39 hours per day), while the increase over ihe same time period in lower-education households was minimal (0.80 to 7 hours per day). This trend indicates that TV viewing is increasing in the general population, but more so among people with higher education.
The Nielsen figures for 1970 show that women fifty years or older watch the most television (5 hours per day), followed by men Fifty years or older (4.0 hours), women eighteen lo forty-nine years (4.5 hours), children two to eleven years (3.9 hours), and men eighteen to forty-nine (3.5 hours). Teenagers (twelve to seventeen years) walch the least television (3.1 hours per day).
Television is the (nass medium most trusted by adults and the most used for news and entertainment. In 1974, nationwide surveys by the Roper Organization" indicated that 05 percent of adult respondents considered television 10 be the main source of news, compared to 47 percent saying thai their main news source was newspapers. Also. 51 percent said that television was the medium they would be most inclined to believe, while only 20 percent said lhal newspapers were the most believable. Television viewing is the primary leisure activity of people, to which about 31 percent of free time is devoted.? The evidence indicates that television is an important force in our lives simply because it takes up a good deal of our time. The next question is, how violent ave television programs?                                                        .
Gerhner and Gross have conducted a series of studies to measure violence in television.8 They define violence as "the overt expression of physical force against self or others, compelling action against one's will on pain of being hurt or killed, or actually hurting or killing." Television programs that tell a story arc videotaped for all networks during one autumn week of prime-time and weekend morning broadcasting. News, documentaries, specials, variety programs, and sports are. not included in the analysis. Coders ilicn analyze lbe videotapes, measuring the frequency and nature of violent ads, the peľ' pctrators, victims and the environment in which the acts are performed. Gerhner and Gross have studied TV violence yearly since 1907. Some ol their general findings follow.51
The percentage of programs containing violence has ranged from 80 to JU percent; in 1977 it Was 75.5 percent. Children's programming during weekend mornings continues to be the most violent.
The rate of violent episodes per hour was highest iti 1970 (9.50); m 1977 there were b\7 violent episodes per hour. The rate of violent, episodes per program was 0.2 in 1976 and 5.0 in 1977.
The level of violence during the family viewing hour (8 lo 9 P.M. hbl) dropped in (lie 1975-1976 season; however, the level of violence in late evening programming increased significantly during the same period,
From this data we can conclude lhal Utere is considerable violence m television, particularly in programs that children are likely to watch. The Gerbner and Gross data are widely accepted.1" Their measures, however, have been
VIOLENCE AND AtSQRESStON       Ä53
measures
ÍON VtOUNCE
criticized for several reasons," Two common criticisms are thänhe.............
do not take into account the format of the program and that, (inly oiic episode Of a program is coded, which is then taken to be representative ol the entire Season. 'Hie format criticism is that the Gerhner and Gloss definition ol Violence, when strictly used, will code as violent comedy, accidents, and acts ol nature, thereby inflating violence estimates per program and per hour. To litis criticism Gerbner and Gross reply that violence should be measured Wherever it occurs and not on the basis of format.1-' They also say thai their definition of violence is clearly not limited to criminal acts or deliberate physical violence among humans. Considering the potential effects on the viewer Of observing a violent act, we would have to agree wiih Gerhner and Gross that their definition is valid. Social learning theory predicts that observers can learn acts of violence regardless of where the act is performed and regardless of formal.
intuitively, we would agree wiih the critics that Gerbner and Gross should randomly select a number of programs from a series for coding instead ol coding only one episode. However, there is evidence that ope episode can Validly represent an entire series. Clark and Blankcnburg,13 for example, compared ratings based on the Gerbner and Gross violence index with ratings based on synopses from TV Guide. They found that there was about 90-percent agreement on which programs were violent and which were not.
Although some of the formulas and weights thai Gerbner and Gross have used to analyze violence in TV programs seem to be arbitrary (that Is, there seems to be no theoretical justification for combining individual indices), their measures, taken individually, give us a reasonably valid and reliable picture of violence in television.
EFFECTS OF TELEVISION VIOLENCE
'Ihe main prediction of social learning theory is that we can learn new acts of Violence by observing the acts performed on television of film. Another prediction is that abstract modeling can disinhiblt us from performing violent acts in real life. A third prediction is that desensitization can result from f-epeated exposure to televised or filmed violence, thus increasing the likelihood that aggressive acts in real life will be tolerated or performed.
We will review the empirical evidence for each of these predictions in the Sections that follow.
Learning New Acts of Violence
Bandura has shown in a series of early experiments that children can learn new and complex aggressive acts simply by observing those acts performed once by a model. In a 1963 study, Bandura, Ross and Ross" individually exposed nursery school boys and girls to an adult model who performed a
~"
"^sT^^l^^^TSKßyS^TfSriWm
..
■I „«rcrcssivc actions. The aih......»<M l»""/'»-<.' *' !i,rK<
"'   h'? .  ...     ,    ,•..... i.:..i. «,i .i,« ,l„    niu hit it in the fa
■£S5rSS£a:s=ssfa
Hiildrcu mutated no  only Hu , I.>   <     '    ,          ,       .„nditions. indicating
acis of aggression by observing those ac * pe .lo., ncdj, ^ 1 o      ^ riliniW be cautious in gcncralr,ng   hese Imcl ng».    »- ^e   , -J t,\e mil
II1!Mlc ,»ossible ľor the children »»;»«*<"''<>'^    ^  "J^>e a(,s? Ilírks.«
shown in a simulated television piof,iau               iiviii snbiccis wlw« hs»d nc»L
mml(,,, S1(lliľľ *!»-<' <<™;- «   :' í:: SwiI....... further
„.,... .I.«- models. .S..l.|«-ris v -i«     M <  ,K          «        ,rssi()11 WSIS lower than
exposure to the model    1 he   eve^        '      ', >s !^t.d ,hc inodcl s.lll exhib-(ll/nng the Urs, testing, but subjects who   • cIs     «      _.           t,m(,i|i()1,s,
i,,d more aggression ...an snb.^s .u  h    on     In. »I mi^ J^ ^ .
The results o  studies <>n ^^VnÄn casual observation that „<„ be too surprising to us. M« «J J^»™                      a adulls whom
children oľ.ei, imitate others.  >a   k. 1. ^ J                        n ;m. ,„„,,.
*I^'T*:lr'!::Tľ'—'""^
r   v
.,,.-,.
B
«, Imiiiü lhal children imitaied aggressive behavior of lbe model vcgarulc «„•whether ihey liked him or not. Considering the number of violent acts ilv. a child can observe in television on any given day, at least some ol these ai is will bo learned. Whether they are performed or not depends on a number ot conditions, which wc will discuss in the next section.                                ;
The blslnhlbltlon and Facilitation of Aggression
řítitinl learning iheory-and common sense-tell us that we do not actually perform everything that, we learn from modeling. The perlor.nance ol the Mimed behavior depends on many factors—motor skills ol the learner, opportunity to perform the act, and motivation. Our main concern in this section is molhiUion: Aggression in real life is not as common as make-believe aggression in television and fl|m because wc are normally u.lnb.icd Iron, actinii aggressively or violently. Social norms, fear of punishment, and anxiety usually associated with violence inhibit us from aggression. Thus, normally. We have little motivation to he violent. When these inhibitions are broken down, the likelihood that learned aggressive acts will be pcrlormed is increased. Disinhibition occurs with reinforcement for the violent act. Reinforcement therefore can facilitate aggression. Reinforcement for aggression can occur before the individual observes the model; U can also occur variously by observing the televised or filmed aggressive act justified or rewarded; or it can occur after observation of the model and after actual performance of the violent act. Let us consider each of these remforcemc.it conditions in more detail.
Préobservatlon Reinforcement
A general principle of learning theory is lhat we will most likely per or... Ihc acts that have been rewarded in the past, while suis that have been punished will less likely he performed. Accordingly, ihr Surgeon Cencrals Kvicnliľir Advisory Committee on Television and Social Behavior con.ludnl in |i)72,H that the children most likely to behave aggressively alter viewing televised or filmed violence are those who are already predisposed to behave more aggressively. Children predisposed lo aggression are likely lo have been „.IpľorSd for such acts in the pas. or they may come from sona cuvnon-ments in which aggression is tolerated, Some lac.ors that allec. a ilul Is |» c-disposilion to aggression are sex. socioeconomic status, and parental attitudes „.ward violence. A series of studies by Band.ua and his co leagues' shows lhat boys perform more aggression than girls after viewing televised or I .lined Violence. This is probably due to cultural norms that permit more »ggress.on (Von. males than females. Boys are more likely to have been rewarded in the
, , for being aggressive, while girls are more likely to have been punished. ' Some studies have shown that children from families ol ower:socio-economic status are more likely to act aggressively than ch.ldren Iron, highe. -income families, regardless of television viewing.2» It« n«i clear, however.

256        MASS COMMUNICATION ANO SOCIALIZATION
whether low-income children will he more affected by televised violence llian high-income children, since there is no direct evidence on this question. The important variable, il seems, is how parenis regard aggression as a means of aiiain'mg goals. Chaffee and Mel .cod'-1 found in several samples that exposure to TV violence and aggressive behavior was weaker in families where the parents punished or disapproved of aggression by their children.
Vicarious Reinforcement
According to social learning theory, we learn behaviors not only when we ;ne directly reinforced for performing the behaviors lint also by observing the consequences'when others perforin (hose behaviors. VVe can therefore predict that, through vicarious reinforcement, viewers will more likely imitate an aggressive model when that model is rewarded for his or her behavior than when the model is punished. Kvidence. supporting ibis prediction is provided by naudura, RosS and Ross in another li)(i:i study.'^ They showed children a televised model who was either rewarded or punished for his aggression. Two control groups saw either a nonaggressive model or no model at all. Subjects who had seen the rewarded aggressive model subsequently showed significantly more imitative aggression than did the children in the other groups.
In another study Banduraa:< showed that children are less likely to imitate an aggressive model who is punished for his aggression than a model who is rewarded or a model who suffers no consequences for aggression. Subjects were exposed lo a rewarded model, a punished model, and a model who was neither rewarded nor punished. Children who had seen the punished model showed less imitation than children who had seen the rewarded or no-tónse-quence models. Also, children who had seen the no-consequence model showed almost as much aggression as children who had seen the rewarded model, suggesting that children may consider "getting away with it" as sufficient justification for an aggressive act.
bcrkowit/ and his colleagues.-1 in a series of studies, have shown thai the extent lo which lbe filmed or televised violent act is justified can determine whether subsequent aggression is elicited in viewers. The general hypothesis is that justified media violence can disinhibit real-life aggressive behavior. Justification can lake the general forms of "vengeance" or "self-defense."m
Berkowitz in IU<>5 showed college students a prizefight scene from a boxing film i h which one of the boxers receives a bloody beating. The victim was introduced to one group of subjects as a scoundrel who-had run off with the oilier boxer's wife. To another group of subjects, the victim was introduced as an ex-champion who had fallen on bad times and who was trying to make a comeback. After seeing the films, the subjects were mildly angered and then were given the opportunity to deliver electric shocks lo another person. Subjects in the justified condition (where the boxer was introduced as a scoundrel) administered significantly more electric shocks than subjects in the »unjustified condition.
In a more recent study, Iloyl-1' varied the nature of justification, portrayal
-

:

-.
■•
.
-i



:
1 ! . ■:
i
~
TELEVISION VIOLENCE A.ND MSGRESStON     257
ilig il as either vengeance or self-defense. Me found that his college student subjects were least aggressive (they delivered the least number of elcdrie shocks) after viewing the no-justification condition. They were also more aggressive in the vengeance condition than in the self-defense condition.
These studies provide support for the vicarious reinforcement hypothesis. Televised or filmed violence that is considered to be "all right" by tlie viewers is more likely to elicit subsequent aggression than media violence that is punished. Media violence that is rewarded, not punished, or justified as vengeance or self-defense is reinforcing and therefore is likely to elkil subse-((ticnt viewer aggression. Unfortunately, much of violence depicted in television is reinforced violence. In a coulem analysis of popular television programs, Larsena7 showed that characters most often use violent methods, compared to other possible methods, to achieve desired goals. Me also found that socially disapproved methods, including violence, are more frequently poll rayed as being successful than are socially approved methods.
Postobservation Reinforcement
A basic principle of learning theory, as we have seen, is that responses (cud to be performed and learned when they are rewarded. The same principle applies to the performance of aggressive responses after exposure lo aggressive models. Several studies have shown that children are more likely to perform learned aggressive responses when they are promised rewards or when they are actually rewarded for performing the response. Bandura'2" exposed children .to aggressive models and recorded their spontaneous imitation of the model's acts. He then promised the children food and trinkets for performing thes-hehaviors they had observed. Willi this incentive the children performed about twice as many imitative aggressive responses as they had shown in the first testing. Hicks'-'0 found similar results six months after his subjects had observed an aggressive model. The promise of rewards moii-vaied children to perform more aggressive responses imitative of the model Ihau ihey had performed spontaneously six months alier observing the tllodel, These studies clearly show that incentives facilitate die actual performance of learned aggressive acts.
Other Factors Facilifallng Aggression
There are other factors besides reinforcement that facilitate the performance of aggressive responses learned from a model. Some of these are perceived reality of the observed event, similarity of the posiobscrvational situation to the observed event, aggressive cues in the poslobscrvaiional situation, and arousal level of the viewer.
A number of recent .studies have shown thai televised or filmed violence (hat is perceived lo be "real" or Mile lo life is more likely lo elicit aggression in viewers than violence that is perceived to be "fantasy." Feshbach:w showed College students a film of a violent confrontation between students and police, tie introduced the film as a news clip to one group and as fictional drama to
».m w<\\nwMmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmf*mmmm
258         MASS COMMUNtCAVONANDÍÓCIAUZATlÓN :   .
another group, íle found lhal die news clip group delivered more and higher intensities of noxious noise lo iheir parlner.s ihan the fictional group. Similarly, Berkowit/. and Alioto:n found iliiil subjects (college students) who were told dial die violent Ulm was real were subsequently more aggressive than those who were told that the film was fantasy. According to Bandura's social learning model, reality can increase involvement of the viewer with the filmed event. Viewers who are involved with the observed event are more likely to be attentive and therefore will be more likely to learn aggressive behaviors and values by observation.
Perceived similarity between the observed event and the postobservalional situation can also facilitate the performance of aggressive responses learned Iroin a model. We are inOsi likely to imitate aggression when we encounter cues in real life that are very similar to the cues in the observed violence.'112 '                These cues could be elements in the observed scenet such as characters, weap-
.1               oils, or setting, that are also found in the postobservalional environment.
Mcyersoii,™ for example, exposed children to filmed aggressive performances of a model. They were then placed in test situations that had either high, medium, or low similarity lo the observed setting. He■found that imitative aggression increased as similarity between the film and poslfilm settings increased. The perceived similarity factor can also explain why realistic settings are more likely to elicit aggressive responses than fantasy settings.3'1 Cues encountered by children in cartoons and other fantasy media contents are not likely to be encountered in real life. Children are therefore more likely to imitate realistic aggression depicted in everyday sellings.
Another type of cue in the postobservalional situation is what Berkowilz '               calls "aggression-evoking cues.":,r' These are cues that have some association
with the filmed or televised aggression, such as weapons, aggressors, and ;i                victims. According lo Berkowilz, aggressive responses may be aroused by
observing televised or fihhcd violence, but they may not be expressed overtly unless tlie appropriate cues are present in the environment. Several experi-\                nu-iiis by Berkowilz and his associates at the University of Wisconsin provide
support'for this hypothesis. In one study1"1 college students were initially insulted or not insulted by a confederate who was introduced as another subject. The confedcralc was introduced either as a Sprech major or as a college boxer. Subjects were then shown a film (lip of':t violent boxing malcli or a neutral film. After the film, subjects were told they (hey would be participating in a learning experiment add thai ihey were lo give shocks lo the confederate every time he made a mistake. The largest number of shocks was given by subjects who had seen the boxing film and to whom the confederate (their "victims") had been introduced as a boxer. According to Berkowilz, subjects associated I lie "boxer" in the learning experiment with the boxing film, This cue therefore "drew out" the aggressive responses from the angered subjects.
Other research has shown that College students are more likely to administer electric shocks lo people when they had been angered by someone hav-
Thesc studies show that a real-life victim's association with the filmed aggression can produce more intense attacks. This, association by itself is inM necessary for aggression to be elicited from viewers, but it facilitates the performance of aggressive responses. Although generalizations to real-life situations from these laboratory studies'must be done cautiously, there is some social significance in these findings. Goranson, for example, suggests that repeated portrayals of minority groups in television as victims of aggression may increase the likelihood thai iliey will be the victims of violence in real life, since their repeated association with make-believe violence can make them more visible targets in the real World.M
Emotional arousal is another factor that can increase the probability that televised or filmed violence will elicit aggression among viewers. Kinoiional arousal involves two processes: the degree of physiological excitation and cognitive labeling of the physiological excitalion.•," Physiological arousal is HlHiiil'esied in autonomic responses stich as heart rate, breathing, sweating, muscular tension, gastrointestinal secretions, vascular reactions, and brain activity levels." Cognitive labeling is the process by which an individual attaches a specific label (for example, anger or frustration) to his or her arousal.
According to Bandura1'-' and Berkowilz,'13 a general state of physiological arousal increases the probability of aggression after exposure to filmed Or televised violence. More recently, Conislock ft «/.'H have suggested that general arousal is a necessmy condition not only for aggression but for any overt behavior.
Most of the eaijly studies showed that emotional arousal (Vom frustration or anger led to greater aggression among viewers after exposure lo filmed or televised violence Z1" Typically in these studies, subjects who were angered, instilled, or frustrated aggressed more against a victim alter observing liluinl violence than subjects who were not so aroused. One (heoit-iical explanation fOr these findings is that anger or frustration generates an aggressive diive that is heightened by observing iilmecl violence and that can then be reduced by subsequent aggressive behavior. Recent investigators have shified iheir allenlioii from frustration or anger lo generalized arousal and the label lhal individuals attach to the arousal."'' Studies have shown, for example, that generalized arousal resulting from stimuli such as erotic films and physical exercise can and often does lead to aggression,17
These findings seem to support Bandura's social learning interpretation of alnusal and aggression. According lo Litis view, arousal increases the probability that an individual will respond to a stimulus. This arousal is uoi limited to anger or frustration, since different emolions appear to have a similar physiological state1" and the same physiological slate can be experienced or labeled as different emotions.'1" What is important is that there should he some level of physiological arousal in the individual and that he or she is able
_
I   Ulli..    Illl          mm. "!'i.lJJ»JliW|UJ»i,ii,.v.,.,.,. -„
»•v
ď.
I,
260          MASS COMMUNICATION AND SOCIALIZATION
f            /l
I«, hbe! .he excitation as an emotion. According to Bandura, a general state ol l:;,!;^;,;;; arousal can fanliu.e no. only srggressinn but o.her behaviors»■
well   sun. as seeking help or support, withdrawal and rcs.gua!«m
U'"- M"iÍ;,i„„ witl/Vugs and alcohol.- The response selected by a,, mc ,
S;S d^nd o.uhe mocies of response he or she has learned for coping wiili arousal and their relative effectiveness.
„          . ry, emotional arousal can laciliia.e .he performance o aggress ve
, <-s    uses al.c exposure ... televised or filmed violence. I. is not clear howev-,<S|u,her arousal is nra-ssnn lor aggression to he cliclrd by observed
ei violence.
Desensitization 1o Violence
The research we hav reviewed so far provides evidence lhal exposure 10 , vi e o ■ i med violc.ee ulicou subsequent aggressive ^„n «I «ewe«. Auother line of investigation into .he effects o. televise, v,o encc I.kuj« n ()11 behavior ln.i <m emotional responses .o violence, I he man h > o hu s s ,ha. repea.ed exposure .ollhued or .elevised violence can mak e s U e nsi.ive .0, and less anxious about, real-life violence. As a result ol ...see senSi/ation," viewers will be move tolerant of violence and will be mo, e likely
to25fľÍS» u. violence assumes, fl*. .ha, violencenor-,„•   y       .s anxie.y in people. Kvi.let.ee for .hi, assumption -s provu ed I y . ,   , N   des In in early survey of television viewing among children, Hhnu-IJa ' ö^nheim^nd Vitien found that ^^ZSSTÁ wiir-liimr the killintrs on television. Several studies by Beige.-    indicate inai mnľen o io   ľSactions are elicited in persons watching others reemmg ec   c    ô Is. Lazarus and his colleagues- (bund that sublets reac ec e u, ,    lh. (measured by skin conduciance and hear, raid when they we.e show. :   i ľ.    n  .ribal r L..I» involving painful genital mu.ila.io.,.   n a smdy h Os o n and l'ndsley*' preschoolers reacted more einot.onally (mras.ued by ,£       n      I    ce) .0 excerp.s from aggressive television programs as con, o   eľ     sei es from nonv ölen. Ulms. These s.ndies suppor. Maccoby an C          -Íl -ha. members of our culture "do no, locale aggression
comloriably, neither their own nor that displayed by others. U cvoU.s too
()| ,),;„ response/"' This phenomenon is ..Ken reiced .0 as habituation,
,i„,   i  dies by Kandura a. Stanford. Ocsens ..zat.on is a p. oce« by w h u* h:lhi|limi()n 0f iU1 emotional  response (such as a.ixieiy o.   kai) c,m be
FMIH^f^WMVUMpi *
vv P-l'iMjl.rm.iiwwi»iM
""SĚEKřiiBSWI
' I
a :
f
achieved. It involves the progressive introduction of the anxiety-producing stimulus to subjects who are otherwise relaxed and in com fori able, noii-Ihrealcning environments." For example, suppose I had an unnatural fear of mice. To "cure" me of this unnatural fear, my therapist could place me in a comfortable room, give me a beer, play soil music to relax me, and then expose me to stimuli associated with mice. The therapist could lirsi show me ■ pictures of mice, then rubber mice, then live mice. The trick is to keep me í'ťliixed while the intensity of stimuli associated with mice is increased. After repealed presentations of these stimuli. I could be cured of my fear anil might even lie able lo handle mice without loo much anxiety.
Balulura has been able to desensitize children using observational techniques/'8 In one study he selected some children who were abnormally afraid of clogs. One group was repeatedly shown a peer who played with a brown cocker spaniel. Oilier groups were »ol shown any model or were only shown the dog. After several sessions, the children who were shown smother child playing with a dog showed significantly less avoidance of dogs than children ill the other groups. Similar results were observed when the children were shown films of a peer instead of a live model playing yvilh a dog.r,il
Uandura's studies clearly show that repeated observation of anxieiy-provoking activities can reduce initial anxiety associated with those activities. However, returning to the original question, will repeated exposure to televised or Filmed violence lessen our anxiety about violence? Several recent investigations indicate that the answer is yes. In one study by Cline. Croft, and UcHirrier'111 children who were either heavy or light television viewers were shown a moderately violent film (clips from Champion, a film about boxing). The researchers measured skin conductance and blood volume pulse amplitude (physiological indices of emotional arousal) of the children before and during their exposure to the violent film. Before exposure the children did 1)01 differ in these'physiological measures. However, while waiehing Ihr lilu. (lips children who were heavy viewers were less aroused ihan rhildien who were light viewers. Cline el til. look this to he evidence of the desensitization effect of television violence. They reasoned that heavy viewers would be more exposed lo violence and would therefore be less aroused or less anxious when they encountered violence.
One problem with the Cline el nl. study is the assumption that heavy television viewing means greater exposure to TV violence. Other researchers have shown thai this is not necessarily so/'1 Also, Cline Ww/.'s groups of heavy and light TV viewers differed in socioeconomic backgrounds, 'Ibis difference might have affected how they reacted to the violent film. A more direct and rigid test of the TV violence desensitization hypothesis is provided by Thoiu-lis, Morton, and Lippincn!!.15'-' In two experiments they exposed random groups of subjects to either a film clip from a violent police drama or a clip I'rom an exciting but nonviolent volleyball game. Both groups were then filiown a videotaped scene of real aggression. The first experiment used children of both sexes as subjects, ages eight to ten. The real aggression film
262
*WP-"lí.!K'ř«M"JWPT"
MASS COMMUNICATION AND SOCIALIZATION S-"-"
^ppWWwwym
■^rO^.Tfl'J
I                                                I   ,
shown them portrayed preschoolers m a plsiyniom who hrst exchanged de-logatorv coinuieiils and then 11 it each oilier, nud destroyed toys and furniture. Male and female college slndenls were subjects in tlie second experiment. The real aggression llhn for iliem was an cighteen-miuute unedited segment IVoin news coverage oľ demonstrations during the l'.HiS Chicago Democratic National Convention. In the lilm police officers are shown cluhhing and dragging injured demonstrators.
In hoih experiments skin resistance oľ subjects was measured continually. Results show that, with the exception oľ adult females, subjects who had previously watched the aggressive clip IVoin the police drama were less aroused by the scenes odťal aggression than subjects who were shown ill« eoniiol (Ums. Also, ľor most subjects, the amount oľ'I'V violence viewed at home was negatively i elated to arousal while viewing aggression in the experimental sessions, a Unding similar to that ol (Mine rl <il. Aicoidiug to the researchers, adult females were probably bored with the control (volleyball) Him. and this boredom may have carried over to the riot film. 'I'llis may explain why adull It-males in the control condition also showed low arousal ivlien shown I lie aggression Ulm.
11 tese studies provide strong support thai exposure lo televised or filmed violence can desensitize viewers lo violence. The related assumption that the lowering oľ anxiety associated with violence will make us more tolerant oľ violence and will make us more willing to engage in ads oľ violence has linl been tesied din-cl I v. However, there is indirect evidence supporting this its-sumption. Desensitized persons who have been "cured" oľ various phobic anxieties ol'ten are able lo engage in behaviors lhat were previously avoided because oľ the auxiety.,w Also, conditioned anxiety associated with violence can operate as a restraint againsl aggressive behavior.'1' It. seems reasonable lo i (include, ihen. that deseusili/aliou lo violence resulting IVoin repeated t-x-posuie to media violence can increase the probability oľ subsequent aggies-sítin bv vicwcis.
Aggression Catharsis
A radically different approach to the investigation oľcľľccis oľ televised violence is research on "symbolic aggression catharsis." Feshbach, the main proponent oľ this approach, suggests lhat "I'aiitasy expression oľ hostility will pailiallv reduce silualionally induced aggression."1''5 Iľ litis is true, then people who are ready to aggress against others because oľ anger or IVusiralioii will be "cleansed" oľ ih'e aggressive drive by observing lilmed or televised violence. The presentation oľ lilmed violence allows viewers lo participate vkariously in the violence, which results in a ealharlic "draining «IT of aggressive energy.
The aggression catharsis hypothesis obviously contradicts most ol the wölk we have reviewed so ľar. Portunalely for the slate oľ theory in litis area, lire hypothesis has found little support in research. Only two studies, holh by
■i«f|M..r,|.,-.i.ii^......Ty>,.nT^Tr'^TT^-rľjr-t.T1r--r^—-»■■   i-'.^.^it
Television SnóuNČ^XNo^MMaucsaxovi "ľ"i63
Feshbach have shown .ha. angered subjects were less "aggressive" alle,- view Ulg ti violou hint as compared lo a nonviolenl film.«« However. j„ |)()il, „| diese studies the measures olaggrcssion were weak (a questionnaire, ;ill(| ,|„ ic.su Is are more easily explained by alternative in.erprctalions.'" We must conclude then, considering the weight oľ evidence in fawn- .»(social learning cl ecw o( televised violence on aggression, that observed violence does not lend lo aggression catharsis.
Evaluation of Research
Mimi studies on eľlec.s of'televised violence have been laboratory experiments
í Í,?J T.™ľ 1 a,e,nS1Clly co,im,llc(1 '»V H« experimenter in arlilicial m n „ "S I' C !u.,V!,n,!,Kt* "f"'■'"■•easing internal validitv-we c;„, he MIH Iba the relationships discovered are "true" within the context „I ,|,t. sI.Kly. However, there are several weaknesses of lahora.orv studies on televisedviolence most of which pertain to external validity. Some oľ.hese are lhe films used as stimulus materials, the low frequency of exposure to the violent f.ln.s the unnatural viewing situation, and the unnatural measures ol aggression.''" Let us briefly consider each of ihese criticisms.
Many Studies use (Ihn clips showing extremely violent scenes fro,,,;, movie ol' Itlll-engih television drama. The researchers assume lhat lbe violent film et|) will have the same impact on viewers as the eniire lilm. I|oweu-r as »erkowilz rl al. point out, this js ;i questionable assumption, since- the tvpe of Plot, Ihc- events belore and after the lilm clip, and ll.e mood shifts produted Uy tie lilm may tilfccl subsequent viewer behaviors. Results from laho.alorv studies coukl therefore have limited generalizabiliiy.
Another problem is frequency of exposure. In the typical laboratory experiment subjects are given a single exposure lo televised or filmed violence hi Hie real world, exposure lo media violence is repealed over a long pei io,| to hlilc, Ol course, we could argue thai il'a single exposure tan cause' viewe.s „■ he more aggressive we can assume lhal repealed and prolonged exposure to Violence will have an even more pronounced effect. However, ibis assumption needs to be tested more directly. It is poSSil,|c lhat long-.cnn ,-„„| shon-n-m, cllecis ol exposure lo televisetl violence are no! identical
A third problem js (hat subjects in laboratory sludies are usually shown the violent lilm clip in unnatural environments such as in the classroom or in research laboratories. Most people, of course, watch television at home Also jl«Mil ol us watch television in a group, usually will, family members or li'it'lids. I he effects ol the viewing environment and other people in the Viewing situation need to be clarified.
A ľmirtfi criticism is thai (he measures of aggression typically used in laboratory experiments, such as the delivery of electric shocks or noxious noises to others, and aggression againsl inanimate objects such as a Bobo doll do not represent the type of aggression we are likely to encounter in real life This t'hlieisin, however, seems lo be unwarranted. Several rece.u studies have
264          MASS COMMUNICATION ANO SOCIALIZATION
nillllj.,l|ll|llill|M
S^y^'W'ý^^^^^^^^'^W'^ww'iwa
shon,. Iba. children who repeatedly l.il a Bobo do I arejudged l>y he,,. Jje.« I(l ,,, ,vpi<„||v aggressive in "real lile/""-' iba. adolesce... boys who del vu .Uh,W Ihk-J« ..t l.«-<l.-"v and nunc in.cnse.y are udgcd by «onus«Jo.» ,o be typically more aggressive/" and ili:U children who are ra.ed by linn es be aggressive are more likely to deliver noxious ito.ses to the..- peers ľa , ,ose who are rated ü» be „<„iaggres.sive.v- These vahdat.on «lud.«. ol aggression measures are important because we eannoi allow our subjects .0 aggress "realislieally" against each o.ber in Hie laboratory.
RESEARCH
Puke Bcrkowit/,, Leyens, West, and Sebastian" recently concluded h series ÄL 1« minimi« many «f .be problenis commonly associate wjh abo-nuory investigations of televised violence ellec.s.'»licir studie d.Iie.ed from p e in s ones in the following ways: (1) subjects were tested m naturalis Eni? (2) subjects were repeatedly exposed to .be films: (3 commercially tv b k- uue di ed films were used as stimulus materials: (4) the measures ol ^essr-m were interpersonal behaviors of the subjects as coded by trained observers in the subjects' normal daily environment.
,  kľ,/ al. conducted their filed experiments in a minimum secumy pend
ins i.n.ion For juvenile offenders in Wisconsin. Subjects were boys in the
, age   fourteen »o eighteen years. The boys had been random y
aSgned by the institution to cottages that were sell-sull-cent and self-con-
tained Thirty boys lived in each cottage.                                  _             ,
The first experiment was conducted over a seven-week period. During the
n,str    weeks, trained observers (college undergraduates at the Univers.y
of Wisconsin) recorded ,he behavior of .he boys ,n each of two,00  ag s  o
;|1)I)111 1WI) |lum, a «lay on ihm- ennsecunve days a wok. All r.     *       LI
pbase. films were shown .0 .he boys in »heir eoHagcs every cb     o   Im   I. yj.
«ovs in ono cottage saw an aggressive movie each evening, while 1 oys in I be
erge watched a neuííal, no.iaggressive film. The aggressive movies
lZ77,, (L*. Dra* Ä*« n /low. The Champion, Corrupt^ and R,Je Beyná
U,L»r,. The nonaggressive movies were liunm Sma Mrs  La», Ml, Rule
W     Surf, CouiUdoL, BMch «ImM »»<«<>, mul Ä (;«„.../«. Jnm Hong A. jj.
An analysis of the films by .be researchers indicated that the agg.es « e
mmsu.mained more interpersona., physical, ami other hums o aggression,
while lbe nonaggiessive films showed more dancmg Und beach scents.
u e a after the last film was shown, .be boys were given .he oppor-um ľde iver electric shocks to a confederate in the context of a earning ™-i .icnt under angered or nonangered conditions. Subjects bad been an-ße 1 ľcni'ederaľe who insulted them: in the nonangered condition the co 1f« en e gave the subjects neutral evaluations of a "commonsense a . The 1 ,£e oľ .he study was a three-week observation period m whlcl, „idU coded inte personal behaviors of the boys on three con-

■■L. .'I.....liMNiyijjiijinjpjji
rSS nľĽ"ÍI,gS, ÍOľ """í1 '"' ,,hľCC WCcks- '"« foU°w"»"8 saviors we've.
ííľ01 !,gíí•ess,<,,,'whicí r11"1«1 p^1ih«*1' pmoi »ni
■ I -  . ÍÍK«ss on non.n.erpersonal physical and verbal aggression, and phvs-v Í ľ   , ľ ľ Sdl;WeSSi:,,i: W Physical aggression; ano (8, jnlerper onal
<Sk Í«d iiiľľ'1 aKg•ľeSS,(,n• Wl,ÍĽh l,,duded °,,l>' ''"'''Z"' l»l»U.I at-(«CK anci verbal aggression.
H«iuli* indicate that (he boys rated the aggressive films as more brunl
Viole.., aggressive, and cruel than .be neutral ones. However    he no    1
gessive     n,s were raied as .ess exciling, .ess .ikab.e, and m £ I    i  "Zí
Hy, 1 he two sets of films, therefore, differed not only in violence cements'
Aha ysis o   the firs   measure of aggression, delivery of electric shocks
We ,hat the boys who viewed the aggressive movies were in<>, é  gg ľ  i e'
following; an mst.lt than the boys in any of (he other conditio,,.,. Thí%ľu\i m
«<P fort« previous research showing tha. increases in aggreSi« „ a,. nuS
Sn   °ĽCUr When SUbJ'eCtS »re both »«"«d ""d ex^ed to aggress,"^
Analysis of interpersonal behaviors of the boys showed that, correcting for nitiHl aggression levels, the boys who saw the aggressive movie were more nggressive than those who saw the neutral movies on all measures. Also there was no apparent cumulative impact of the movies on aggression. The boys
íľrľ í T7Sl7, n,mS Were jUSt !,S aKresslve i,fter the n™ film as they Were alter the last film.                                                                                     '
Pill-ke and his associates conclude that exposure to film violence increases
Sľíl ,,aV'0r,,by ,VÍeVVe,;S-,A SeĽOncl e*Perime»t "Si"* more interesting neutMl films basically showed the same results. Since these studies were done )ri naturalistic settings using "natural" measures of aggression, they have bet-er externa. vaBdHfrtha« most laboratory studies. U is encot S   ľ t
«ii<II(!H oí tbc ellec.s o[ ielev.se.1 violence are supportive of each o|ber
;   <pURř?ENT RESEARCH ON TELEVISION AND AGGRESSION
Researchers today are still imerested in lbe efíer.s of .elevision Viewing on tógiessiou im v.ewers. Experimental sludies have shown that exposure .» ^vision violence can cause short-term arousal and modeling or imi.a.ion tfiecls. hese experimental results are generally accepted liv the research community. However, we are still studying the extent to whicl, cxperimenial results can be projected to the real world.
Fléltl Surveys
Most current studies use longitudinal field designs in which exposure to tele-Vision violence, viewer aggression, and control variables are measured over a
i
u
266          MASS COMMUNICATION t
period of lime ranging dom one year to (en years.71 Com rol variables often measured are agression level at lime 1 (initial aggression level) and family characteristics oľ'llie viewer such as self-described values, aliiiiides toward discipline and child rearing, and belief systems. Many of these studies have found signilkant and positive correlations between watching televised violence and subsequent aggressive behavior, even when oilier variables that might cause aggression are controlled lor. Singer and Singer, for cxampler reported in ľ.ÚW lhal heavy viewing oľ aggressive anion, adventure, and cartoon shows predicted later aggression in children, and lhal neither existing family aggression patterns nor aggression levels in children prior lo viewing television violence could explain away these results.™ A recent evaluation ol television violence research offers this conclusion,
Most television researchers look nl the loiality oľ evidence and conclude, lis did die Surgeon General's advisory committee, dial die convergence of mosi of the findings about televised violence and laier aggressive behavior supports die positive conclusion of a causal relationship.™
We should be careful in accepting this conclusion unconditionally, A lew recent studies using longitudinal designs offer contradictory evidence, Milavsky, Kessler, Stipp, and Rubens, after a three-year study of the development of aggressive patterns in elementary and high school children, foupcl nl) significant association between exposure to violence in television and subsequent change in aggression.77 Milavsky and his colleagues accept the laboralO-it Undings indicating that short-term modeling effects probably exist. Mow ever, they believe that "these short-term effects [blind experimentally do m>L lead to stable patterns of aggression."
Field studies that show that there is a relationship between televised violence and aggression in viewers usually report small correlations ranging (Vom .Ifi lo ..'i(>.7H Thus, in ihe typical field study, exposure lo televised Violence explains only 2,'2.r> lo «.) percent ol subsequent viewer aggression.
What. then, are we lo conclude about television violence and viewer aggression? Ina recent article, ľan .summarized a position lhal is gaining accepianrii among television researchers.
. . . the viewing of television violence is only one «if (he many laciors dial could lead m aggression in die real world. The relationship between exposure lo televised violence and subsequent aggressive behavior is probably causal; howev-er. this relationship cannot he expected lo be subslantial or lo be a major explanation of aggression in the real world, loom die viewpoint of social learning theory, (o do so would be bad theoretical reasoning-----''■'
Information Processing and Television Violence
Researchers lodav are adapting informniion-prorcssiug theories lo explain h„w viewers are affected by television programs. They are studying »mini struc.ures ol'the programs as well as program c.omenis. Levin and Anderson. Cor example, report that attention to segments in children's programs are
á             i ■ ■        r      r   ^\ď
related (o high levels of physical activity, movement, and auditory changes in the programs."" In a 15)81 study, Huston and her colleagues also found that constant action, change, and noise attracted the attention ol 'children in <otn-merical children's programs."1
Some researchers have investigated the extent to which children understand the meaning of television programs and specific acts presented within a narrative. They have found that young viewers (tip to age eight years) are Unable lo infer implications and linkages between scenes in television programs. Collins, for example, reports that young children usually do not understand the contexi—such as motives and consequences—in which violent lirts ;t|e presented in television.8-
The trend in television research is to search for explanations of television effects instead of simply lo identify these effects. We are also using cognitive and information-processing theories lo explain how people use television.
ly
SUMMARY.
In this chapter we reviewed research on televised violence and aggression from the perspective of social learning theory. Public and research allemion has focused on the effects of television violence because TV is the most pervasive mass medium in the United States today. Content analyses of commercial television has shown that TV is violent, particularly those programs that children are likely to watch.
Research on the effects of televised or filnied violence supports the following conclusions.
1. Children can learn new and complex aggressive acts simply by observing
those acts performed once by a model. •2, Media violence that is rewarded, uoi punished, or justified as vengeance oi
sel I -defense, is likely to elicit subsequent viewer aggression, fl, Incentives facilitate the actual performance of learned aggressive acts.
4,  Viewers are more likely to imitate realistic aggression depicted in everyday settings as compared to fantasy aggression.
5.  Aggression is more likely lo be eliciied by televised violence when aggressive cues are present in the postohservalional environment and when litis environment is similar to (he setting of the observed violence.
(i, Kmotional arousal such as anger or frustration facilitates the performance of aggressive responses after exposure to televised or filmed violence.
7,  Repeated exposure to media violence desensitizes audiences to violence. Descnsilizaiion makes people more tolerant of violence and makes Ihein more willing to commit acts of violence.
8.  Exposure to televised or filmed violence does not lead to aggression catharsis.
■""""""■■ ■■'. "f.MWIWTI'iimii...i.-i'lJU»?muBH..ii!j^>IW!^«Bj 268         MASS COMMUNICATION AND SOCIALIZATION
REVIEW QUESTIONS--------------—-----------------
1.  Discuss the weak »nil strong points of ihr lU-lliiilWHi »ľ TV vidťiicv by. Gerbmn and doss. Why have sonic TV .Hawuksobjected tollnsdcliniiionr
2.  When does TV violence lead to greater levels of aggression among viewers? When is there no effect?
3.  Discuss l.ow social learning theory can help us understand the relationships between TV violence- and aggression among viewers.
4.  Pick two studios discussed in this chapter. Kvalualo ll.o internal and external validity of those studies.
ENDNOTES.
,. Surgeon General's Scieniillc Advisory Committee, / eevtsianamlG,^iiS hojil ,f Televised Viotcw, Report to the Surgeon U-ncral. I .S. ubli«. Htal.l, Service (Washing.».!. D.C.: D.S. Government Pruning Office, 1«^)-
0  See (or esa.m.le, I. L. Singer, "Influence of Violence Portrayed ... lelev.s.on en Mod lSÄ,í». Ove," Aggressive Behavior," inj. 1., Singer (ed., 7*. (Mr* ,fAgg"rssion W W«/™,: 01/r„WW «.«/ /%««%«■«/ /W»» (New York: Academe
1  S^ľlxinSe.'aannsi.H-.k. S. Chaffee, W. KaU.nan, M. NicCombs, ami 1). Ü, 7W«.L fl,W/7i„m«». flrA«,./«r (New Vork: Colun.h.a Un.vers.iy Pre»,
197R).
t 'Á''C. Nielsen Company, National Audience Demographics Report, 1070.
fi.Thc Roper Organization, Trends i« /'«W« Mí/i«fa ícn«mí Mm«'»» «'"' ""'« «"*
AW/'«   IVW'IW-I (New York, 107r»),                                                      ...
7  A  S/alai (<•<!.), The the .</ Til«.-: />«/7y Miotics oj I'lhan ami Suburban /•,./m/n/i«m «/
7Wi<r (:«n»/n« (The Hague; Momon an.l Col, 1972).. p. íiHO.                  ......
H. for a «■«,.. sununary of this work, see (Í. (primer, I .Cross, M. I^ "'  ľ^'
|elľries-Fox, and N. Signorilli. "Cultural Indicators: Violence Prolrie No. '.I, Jum-
'mil of Communication. 2.V, 107», pp. 170-207. !). Ibid'.
It). See Coii.slock W «/., «/'• "'•• l'P- 04-H3. 11.//)»/.
U. n°Í SÄ .Mank,.,,.,.,. "T-euds in Violen, Content it, SrUW M= Media." in C. A, Comstock and F.. Rubins.ein (ed.), lelevtston awISocal tttl^m. Vol. Í: Media and Control (Washington, D.C, U.S. Government Prmtmg Ollu.e,
|,I ľíandunľn^i. =-"'1 »• '*«««• "1»li'!"i"" "'' rilm-Mcdiated Aggressive M<kI"
' els," /««.•»«/ of Abnormal ami Social Psychology, *?ň- 1',,i:1- ľ1'^.    , 'n.rkovvi.z red )
15. R. K Goranson, "Media Violence and Aggresive »ehaV.or,  .n L. Be,k»Uz« . .
A,/,,mn, í» ExlvrimruMSorMinyrhnlogy, Vol. ň (New York: Acade.mc P.ess, 1070),
pp. 2-33.
:
j   :
.D.J, t licks, "Imitation and Retention of Film-Mediated Aggressive ľecr and Adult Models,",//«»-//«'/ of Personality and Social Psychology, 2. 1075, pp. 97-10(1.             :
A, Banditra and A, Huston, "Idetililicalion as a Process of Ipudemal l.eai Journal of Abnormal and Social Psychology, 63, 1901, pp. 311-318. . Surgeon General's Scientific Advisory Committee, oji. cit. See, for example, Bandura, Ross, and Ross, op. cil,; A. Biinclui'si, "Inlluenn. Models' Reinforcement Contingencies on the Acquisition of Imitaiive Responses," Journal nf Personality mul Social Psychology, 1, 1905, pp. 589-595. See Comstock et al„ oji. cil., pp. 211-238,
U. Ih Chaffee and J. M. McLeod, "Adolescent Television Use in die Family Context," in G. A. Comstock and F.. A. Rubinstein (eds.), Television and Social tielmvior Vol, 3: Television and Adolescent Aggressiveness (Washington, D.C.: U.S. Government Printing Office, 1072), pp. 149-172.
A, Bandura, D. Ross, and S. Ross, "Vicarious Reinforcement and Imitative I.earn-it\%," Journal of Abnormal and Social Psychology, 67, l!)03, pp. 001-007. Bandura, 1005, op, cil.
See, for example, L. Berkowitz, R. D. Parke, J. Leyens, and S, G. West, "Reactions Of Juvenile Delinquents to 'Justilíetľ and 'Less Justified' Movie Violence," Journal o] Research in Crime and Delinquency, II, 1974, pp. 10-24,
j. L, Hoyt, "Effect of Media Violence 'Justification' on Aggression," Journal of iirondc.pting, U, 1970, pp. 455-464. tbid.
Oi N. 1.111'seii W///., "Goals and Goal-Achievement in Television Content: Models fjir Anomie?," Sociological Incjiiiiy, 33, 1003, pp. 180-11)0. liaudura, 1905, op. cit. Hicks, /;//. cit.
S, Feshbach, "Reality and Fantasy in Filmed Violence," in], P. Murray, F.. Ruhins-Ipih, and G. A. Comstock (eds.). Television and Social lieltavlor. Vol. 2: Television owl Social Learning (Washing.on, D.C.: U.S, Government Printing Office, 1972), pp. 318-345.       T;,^                                                                                         '
U lU'ikowii/. and J. T. Audio, '"pic Meaning of an Observed Eveni as a Deienni-l.iiiil of lis Aggressive Coiisľijiieuct:s," journal nj' I'eisonnlily and Smial ľ\yiImlnny, 2,V, 1073, pp. 200-217.                        '                             '
32/ Goiflnson, op. cit.
33, |„ Meyerson, "I'lie Effects of Filmed Aggression on the Aggressive Responses of High and Low Aggressive Subjects," Ph.D. dissertation, University of Iowa, 1900.
34, Goranson, op. rit.
35, l„ Berkowitz and R. G. Geen, "Film Violence and the Cue Properties of Available Targets, "Journal of Personality and Social Psychology, 3, I960, pp. 525-530.
35, L. Berkowitz, "Some Aspects of Observed Aggression," journal of Personality and Social Psychology, 2, 1005, pp. 350-300.
37,  Ileikowitz and Geen, op. cil.
38, ft. Green and L. Berkowitz, "Name-Mediated Aggressive Cue Properties,"Jammil Of Personality, 34, 1900, pp. 450-405,
30, Goranson, op. rit.
40. See, for example, A. Bandura, Social Learning (Englewood Cliffs, N.J.: P.eniice-
Hall. 10(38); Comstock el til., op. cil, pp. 413-421. 11, Bandura, 1978, op. cit, i'llbid.
20 21
22
23 24,
25
26 8?.
28, 29, 30
31
270         MASS COMMUNICATIOl
^'WBi!'WJ«tJi|iii,M<w^iiiJ.'f;.'l^'-r''*'r'yg
*»1|T.ľ!
r-V Š'>"
1 *;r

ť1 \
N AND SOCIALIZATION
•i:i. 1., Rcikowit/. "The Friisiialion-Aggression Hypothesis Revisited." iuL, Bcrkowtlz (cmI.I. /f««/.»- «/Wimimioit: A He-E\m»iniiľn»i "f ill,' ľritstmlioii-Aaurcsunn Hypothek (New Voik; Alheilon PleSs..H)0K).
•ľl. Conisiork el ill., »/j. ríl.
•15. See, ľni: example, Cecil and Berknwiľz, op. ríl.
•10. Coinsloek ľl ni., ují. ríl.                                                                                 .
17. Sec, lor example, D,.].'/.illman, "ľ.xeilalion ľransľeľ in Communicalion-Medmted AjíK>"*íssívc Uc:lii\viiir'."7"'"'""' oj ICxpeiimenlal Social /'Ayr/'"/««?'. ?. 1971. pp. '115)-
•i:Vi.
■IS. A. ľ. Ax. "The Physiological DiUereuiiaiion bciwcen Fear and Anjíf)'ui Httmmi.s,
ľ.wiiiMWľiiir Mnutím: n. ihm. }>}>. 133-112.
19. ]. M. Hum. M, W. Cole, and K. Reis. "Sil national Cues DistinguishingAnger, Fear, '-.mil Sihtmv," Aiiimrtiiijiiiiriinl of I'syiimlngy, 71, 1958. pp. 130-151.
50. A. Bandura. "Social LearningTheory oľ A^rv.MMi\,''JoiiiiliiliifCtwimiiiiimliim,2H,
1978, pp. 12-2(1.                                                      ,                     i      ,.,,
51.  II. T. Himmelweit. A. N. Oppenheim, and ľ. Vime, Television mul Ihr Child (London: Oxľord ľniversilv Press, 1958).
52. S. Beiger, "Conditioning through Vicarious Instigation," ľsyrhaloi-icnl Hi'vinn. 69, 1902. j>p. 105-15(1.
M.See, ľoľ example. R. Lazarus and K. Allen, "The Shorl-Circuiling ol Ihreat, linmml „f Abnormal mul Social /'.nr/mAitfY. 09, ISKi-l. pp. 1115-205.
51. 1). K. Osboni and R. C. Ludsley, "F.motional Reactions oľ Young Children to l\ Violence," (,7/íW Dľvľlopniľlil, 72. 15)71, pp. 321-Ml.
55 !• V Maecnhy. "Ffľccis oľihe Mass Media," in M. Iloľlnian and I.. W. llnllnmn (ah.UKevicw'oJ Child Development Research, Vol. 1 (New York: Russell Sage Foundation, 1901), pp. 323-3-I8.
50. Cnranson. »/». ill.                                                                                  .  .
57. |. Wolpe. I'.syc.holherapy hy Reciprocal Inhibition (Stanford. Caliľ.: Stanford University
Press, 1958).
58 See A. Raiidura. Principles oj'Behavior Slmlijicnlion (New York: Holt, Rinehart aittl U'iiision. ľ.")!)): A. Bnndina. |. A. C.iliser, and I'. I.. Menlove, "Vicarious F.Xliiir-lion oľ Avoidance Behavior," joiniiiilnj I'crsonalily mnlSocial ľsychnlauy, '. 1907, |>|>, Ili-."3; A. Bandiuaand I'. Menlove, "Parlors Delci miningViral ioils F.xlinclinu ill Avoidance Behavior ihrongli Symbolu- Modeling,",/mnim/ e/ l'enonnlily mal Social ľsyrlwhxy, .V. 15)08, pp. «lil-10«.
55). Bandura and Menlove, oji. cil.                                                             .,.,..
CO V. Clint-, R. Croľi, and S. Cnuirier. "Deseiisilizalioii of Children Io television Violence',"./«»™«/ <>J' ľmonalily mnl Social I'sycholoay. 27. I!>73, pp. 300-305,
(iI. Comsiork ľl dl., oil. ill.                                                                 ...
02 M. Thomas, R. Hmlou. F.. I.ippincou. and R. Hrabinám "Dcsensiiization in I of-
Irayals oľ Real-l.iľe Aggression as a Funrlinn oľ F.xposuic to Television Violence,
Journal »/ ľrisnnnlily mnl Snrinl ľsyrlwhfiy- ".I!177- ľľ- l.r'0-l5S.
03.'Ilaiidtira, 15)05), op. til.                                              .....                    .....
01. A. liini<lul"i,/lffí)ow;«ii;/t.SWn//.w/7//HA'/WWv.w.v(Kii}ílewii()<l Clilis, N.J.: I relitiu-
llall, 15173).   '                                                               „,...,//•(/,
05. S. ľeshhach, "Tlie Diive-Red.icing Function oľ l-aiitasy IJehavior. Journal »j t\l>-
normal mul Social ľsyclwliiiry. 50. 15155, pp. 3-11.                                        m ,
lili. Il,i,l: also S. Feshhaťh. "The Caiharsis Kľľeci: Reseü.rh ííikI Another View,  m R.
K. Baker and S. Ball (eds.). Violence min
I the Meilin: A Slaff Keporl lo the Nalioinú
T^tflrV-ijniM^nini
ľ^^lffW'iMitf.'.V.1'"4'^. ilVj-'l'V.M'l
A        Ä
I V          LU l
(íiniimhsimi im Ihr Cmi.sex nf ľrľvnilimi njinlrnre (Washingioli, J).C.: ľ S Covein-nienl Printing Oľllce, 15)09), pp. <|(i|—172.                                         '
117, (ioiiiiison. o/j, d/., p, |(1.
IW. These weaknesses are discussed hy R. Parke, I.. Herkowii/. |. l.eveiis. S. \\Vsi „ml R, Schasiian, "Some Kflecis oľ Violent and Nonviolent Movies on the Behav io, o| Juvenile Delinquenis," in L. lierkowitz (ed.), Ailvances in Expnimmtal S„ntil I'wlml-iiffl1, Vol. 10 (New York: Academic Press, 11)77), on, IM-1 y
09, l'arke el «/., op. cil. p. 135),
70. /AW., p. HO.
71./AW.
72./AW., pp. 135-172.
73./AW., p. M.S.
7't.Jerome Singer and Dorothy Singer, "Psychologists Look at 1 eleviMOn." .Umi.-m, I'sv/iolngui. 38. Julv HIS.I, pi). «20-834.
75./AAA
70. V.. A. Rubinslein, "Television anil Behavior: Conclusions olihe \W< M\.||| K,-polt and Their Policy |mplicalions," Amniemi I'syrlinlngisl. J.V. 15IH3, pp H'^)-,H->.-,
77. J. R. Milavsky, R. Kessler, 11, Slipp, :m<l W. S. Rubens. "Television and Aggression-Results ol a Panel Study," in 1). Pearl, L. Bouihilel, aiid |. Lazar (eds.)' Teln;-in„ ami lirlmviar, Vol. II (Washington, I).C: U.S. Covernineni IViuiing Olluv. I'.IH'.'i.
7H. L. R, Iluesniann, "Television Violence and Aggressive Behavior," in I). Pearl. [.. Bouihilel, and J. Lazar (eds,), Television and liehavior, Vol. U (Washington. D.C.-.. U.S. Covernment Print ingOOke, 15)82).
79. Alexis Tan, "Social Learning of Aggression," in |. Bryant and 1). Zilíman (eds) ľenpeclivcs im Media Effects (Hillsdale, N.J.: Krlhaum, i'IKÖ, ľonliconiingi.
80. S. R,. Levin and D. R. Anderson, "The Development oľ Attention," hmmal „I Communication, 26(2), 15)70, pp. 1215-135,
81. A. Huston, J. Wright, F.. Wartella, M, Rice, B. Watkins. T. Campbell, and R. Pmis ''Conimumcaling More Than Content: Formal Features ol Children's Television Programs,'' Journal nf Communication, 3, Summer 1981, pp. 32—IH.
82. A. Andrew Collins, "Cognitive Processing in Television Viewing," in I). Pearl, I.. Bouihilel, and J, Lazar (eds.), televi.ww ami lirhuvinr.ViA. II (Washington, l> C U.S. Covernineni Priiiljng Oľľiee, I9H2).
'}  i;
?
; í

Íůmň4<ff?mm
\J\ O
eno pouze

ľ    '-1
I
ľ .rí
ÍVJI
EFFECTS OF MEDIA
EROTICA_________________________
Erotic material in books, magazines, television, and the movies are often referred to as "obscenity" or "pornography." Most behavioral scientists define erotica US "sexually explicit" materials that can sexually arouse their au-•" diertees.1 Erotica includes pictures or other illustrations of attractive naked young men and women, of attractive couples engaged in various sexual activity (such us intercourse, oral sex, and the like), and explicit verbal or literary j    descriptions of sexual activity.2
public concern with erotica has focused on its possible harmful effects on audiences. There are widespread public beliefs, for example, that erotica "excites people sexually," "leads to a breakdown of morals," "leads people to commit rape," or "makes people sex crazy."3 A large majority oľ the public I alst» believes that erotica has long-term effects on sexual behaviors of people. How valid are these beliefs? One of the major concerted efforts at em-\ pirically investigating the effects of erotica was the series of studies sponsored | by the Commission on Obscenity and Pornography, which culminated in pub-:; licniion of The Report of the Commission on Obsmiily awl Pomo/fra/riiy in 1<)71. !   Sonic of the major conclusions of these studies weie ihc following.1
1.  liven brief exposure to erotica sexually arouses most males and females.
2,  Exposure to erotica elicits a variety of positive and negative emotional responses and other emotional reactions such as feelings of "impulsiveness." "jumpiness," and "restlessness" among a majority of men and women-
3. Exposure to erotica does not substantially change established patterns of premarital, marital, and extramarital coitus, homosexual activity, and sexual fantasy, These patterns of sexual behavior are generally well-established prior to exposure to erotica.
4, Ahioug the sexually experienced, exposure to erotica leads to temporary (twenty-four to forty-eight hours) and slight increases in the frequencies of previously established patterns of masturbation, coitus, sexual dreams, fantasies, and conversation habits. There are few, if any, changes in oven sexual behaviors among the sexually inexperienced following exposure to
erotic materials.
273
L
274     MASS COMMUNICATION AND SOCIALIZATION
I ,„. „„„mission concluded .heir review of llie sin« hcs by suiting Re seaol, lo date ill».« provides no suhs.an.ial basis lor .he bcl.el that com „.„„•rials „msii.u.o a primary or signiľican. cause of llie developnie.il »I character deliciis or lhal they operate as a significant deieniunative factor m causing crime and delinquency."11                                             .
In summary, the commission concluded that exposure to erotica i est lis m hull, sexual and emotional arousal in men and women, exposure all eel* sexual behaviors only temporarily, primarily among (he sexually experienced, „„I following established patterns oľ these behaviors. Finally, there is no evidence thai exposure to eroliea leads lo crime or delinquency.
Alihough the commission's Undings »n™"«1 lil|ll> «'PI"»1 1(,ľ ,1,51,iy ol 'J"' „„Hie beliefs regarding the hanuľ.il eľľer.s oľ erotica, they did not surprise |,,havioral scientists investigating human .sexuality. Previous stuc.es had es-u.blished iliiil ľre<,uounoS oľ coil us, homosexual behavior, masturbation, an. „tlu-v explicitly sexual behaviors are determined by many factors, anion« ,|,o«, social class, durational level, and religious practices.'-! hus, .1 is no. surprising H.a. sexual behaviors .ha. are determined primarily by soe al ■ „„■'• should be «...lv «emporarilv and minimally allec.ed by sexual and oi.io-li„„;,l arousal resulting ľrom exposure lo eroliea.                             ._
More recently, research on eľľec.s oľ erotica has moved away Im... Investition oľ explicit sexual behaviors and has focused instead «".agří-ession and ícxuallv related bul less explicit sexual behaviors as cllects of sexual an .k 1„ ihis'chap.er. we will review some recent, theories and research teg.ud.tiK llie eliecis of erotica,
EROTICA AND AGGRESSION
The notion that sexual and aggressive drives are related is „ol new;. Freud
smutted i hat sadism and masochism are lre,,uen. components ,„ „»,„,.,
ľi, .ela.ious and ,ha, desires ,o hurt or be Inn. hv one's sex partner a
„„.holngwal only when .hey dominate no....... ™.   behavio. .    N ,»
|,,„lv. Kerne has suggested that sexual pleasure in boll, men and won.c , • m 1,(. inn-eased by the ar.iva.ion oľ aggressive motives.« Also,  1 e.e is ev.de ue
Sl'lt;ľ™;chÍľ™-conce,,,e<. will, the relationship between „«, „r", I exnal dm*, current research has extended the ana ys, to < e-, ■ .. • whelbrr .here is any rela.ionship be.weeu sexual arousal and «m a^i«- behavior. Some oľ .he major theories in .his area are reviewed m die following sett ion.
Douzei crsttte^
■fei                            I «^^
General Arousal Model
<!
I

:'■
Uandura's social learning theory oľ aggression" -^'^ "J ,Mim,i„It„l arousal can ľaeili.a.e aggression when mdwuhials .uc   pume to
behave aggressively." Sexual arousal resulting from exposure to erotica should therefore facilitate aggression when aggression is a strong or dominum response possibility for the individual alter exposure to llie sexual iiiaic-lials. For example, a person who is angered and who is then confronted with the source of his oľ lice anger will more likely be aggressive than a person who Is not angered. Thus, we can say that aggression will be a dominant response possibility for this angered person. Bandura's theory suggesis that for such persons exposure to eroliea will increase the probability of subsequent aggies-sloli, On the other hand, when aggression is not a dominant response possibility, sexual arousal may lead lo nonaggressive responses. Since some of the responses activated by sexual arousal may be incompatible with aggression (such as sexual fantasies and overt lovemaking), sexual arousal in a uon-lingered person may inhibit subsequent, aggressive behavior.
Tannenbaum and Zilhuaiin use a similar analysis lo explain the faciliiaiive; effects of sexual arousal on aggression.'" To' (hem, the critical process is? "excitation transfer." Take a person who is predisposed (o aggression (sucli as (in iingered person). Suppose (his person is (hen exposed lo erotica ami is sexilillly aroused. According lo Tannenbaum and Zilhnan's excilalion-iran.s-(<"'" model, (his person, if placed in a situation where aggression is a strong, possible response (such as when appropriate targets ofaggicssion are available)) will label or interpret sexual arousal as anger and will therefore be more llggressive than if he or she had not been sexually aroused. Aggression is I'ttcilltaiecl because the additional arousal resulting from exposure to erotica can "intensify feelings of anger aiid, ultimately, aggressive reactions."11
Support for the general arousal model is provided in research by Zilhnan iintl his associates.12 Their major finding is that exposure to strong erotica, such as films depiqjinig precoital and coital behaviors, can intensify aggressive reactions in angered male adults,
More recently, however, a series of studies by Damn and his associates1'1 have shown ilia, exposure lo some kinds of erotica can actually mlitu- subsequent aggression. In („,<■ sludy11 male subjects in (wo experimental groups, were first strongly angered or uol angered by a confederate of the experimenter. Subjects who were angered were insulted by the confederate, who also gave them several electric shocks in the context of a learning experiment. In the noiiangcred conditions subjects were given a very favorable evaluation by the confederate and were given only one electric shock, also in the context of it learning study, After these procedures, subjects were asked to examine mid rate some stimuli that the experimenter "was planning to use in another experiment." 1 lalľ oľ lbe subjects in lbe angered and nonangercd conditions were shown pictures of extreinely attractive, nude, young women to arouse them sexually. The other half saw pictures of scenery, furniture, and abstract art, After exposure lo either llie orotic or neudal pictures, subjects were told lhal they would be teachers in a learning experiment and that the confederate Would be the "learnetj." The aubject was then told that he could deliver aiiv-Where trom 'brie&m teil ^ctyrc*<llnicks lor every error that the confederate
L
I -Xä
vr
276      MASS COMMUNICATIC
DTize
i  ) studii
m,(|(. j,, ,|„. learning procedure. Tlie|míederate iuX-o.uliiinns~bccn   | p.evinuslv instructed liv the experimenter to make twcniy errors.
Rcsniis indicate llľ.ii. cnnira. v U» expeditions, angered subjects exposed m ílu- erode pictures delivered less intense electric shocks lo the conlederalr than angered subjects who had seen the neutral stimuli. 1 he erotic pictures, however did not'inllueuce aggression in the nnnangered group. Baron concluded dial exposure lo erotic material inhibited subsequent aggression by men who had previously been angered by the vic.iim. Similar conclusions have been reached bv Baron and his colleagues Crom other studies.'''
•\i lirsl glance liiere seems to be a coniradicliou in resulis horn i wo group* ol siudies '/illmann and others have found thai erotica Facilitates aggression, while Baron and his colleagues have shown that erotica inhibits aggression. An important difference between the lwo sets of studies, however, is the type „I erotic materials used as stimuli for sexual arousal. Most studies showing a lacilitaiivo effect of erotica on aggression use highly erotic lihns depicting p.croiial and coital behaviors. Studies showing llmt erotica can inhibit iiRRi'M-'ion. on the other hand, use milder forms of erotica, such as pictures o naked, attractive women. We can therefore expect that a higher level ..I sexual arousal will be elicited by (he films as compared to inclines. 1 he (inference in degree of arousal and the emotions associated with arousal (whether positive or' negative) are the main components of current models attempt-in» to explain wl.V eroliea sometimes inhibits and at other times lae.l.talcs aggression. We will consider two of these models-an arousal and distraction explanation, and a "hedonic" model.
Arousal and Distraction Model
nonnerstein. Donnersiein. and Evans1'1 have proposed an arousal and (lis-
„■:„•(!„„ model of erotica effects. According to their model, all erotica have
,w.. clle.is. ľirsl. erotica can arouse people, and this sexual arousal tar.lm.tn
aggression when aggression is the dominant possible response as ... angered
subjects. This is also the main prediction of the general arousal model thai wr
discussed in .he preceding section. Second, erotica can induce   attenliOm.l
,l,ilis" resulting in distraction horn the previous angered com ll.on.     (Ke-
search on aggression and erotica assume «ha. .he elTcc.s will be observed only
when subjects have been previously angered or have been otherwise pre
disposed to aggression.) Thus, eroliea can also inhibit aggression by sliil illR
or distracting the individual's attention away from previous anger instigation,
blowing for'.he dissipation of anger and therefore of aggressive responses.
Accm-ding lo Donnersiein el <>!., mildly arousing stimuli such as / kybm
pictures will1 result primarily in disirac.ion. Playboy mules have often been
!,sed in studies of erotica. However, according .o Zurker.nan  n a revtew far
,he Commission on Obscenity and Pornography, "in this era »I pub he: nm .),
,nch stimuli f/V«v/wV nt.des] may have become quite humdrum,   « Mildly
.rousing sexual slimuli such as Playboy nudes will not elicit enough aidi.s.tl
I
•í
:!!
EFFECTS OF MEO\A. ER01VCA.      2."
O
Iron, male subjects for the arousal to "spill over" and be labeled as anger when »n opportunity to aggress against a tormenior comes. The main effec'i of so, h Ofoltca will be inhibition of aggression, since the material can shift anémiou i.| hie subject away Írom anger.
On (he other hand, explicit Ulms depicting intercourse and other sexaul activities will be highly arousing lo most viewers. Allhough highlv erode lilms will also he dislracting, (he higher levels (.(arousal (hey elicit will'no. be easilv (asipatcd and can be labeled as anger by previously angered subjects when they are give.) the opportunity to aggress against the source of anger. Thus Uglily erode stimuli should facilitate instead of inhibit aggression. These metl ('lions hold only when subjecls are angered before exposure to eroliea. Only When they have been previously angered can subjects be distracted by mild erotica from the angered state.
To lest diese predictions, Donnersiein ,v „/. exposed subjects io either neulral, mildly erotic, or highly erotic pictures. Subjecls were exposed to one 01 these stimuli either before or after they had been insulted or not imulted by a nmlederate. The neutral pictures consisted of Playboy advertisements i',M-hook clubs, cigarettes, soft drinks, and other neutral material. The mildly t'ľoiic pictures were Playboy nudes and seniinudes without complete frontal mulity. The highly erotic pictures were from an "adults only" magazine. 1 hese pictures showed complete female and male nuclitv and implied various sexual activities such as intercourse and oral-genital contact.
After exposure to one of these three stimuli, subjects were allowed io give electric shocks to the confederate in the context of a learning experiment. In support of their general arousal hypothesis, Donnerstein et al, found that for subjects who had been insulted (and therefore angered) after exposure to ; erotica the highly erotic pictures elicited more aggression (electric shocks) than either tlie ilvtklly erotic or neutral pictures. Since subjects who had been angered after exposure lo erotica could not he distracted from their angered Slille. the residual arousal from the highly ,;ľoiic pinnies was labeled as anger mid i lins instigated more aggression.
I'or subjects who were instilled before ihey were shown the pictures the mildly erotic pictures resulted in less aggression than either neutral or highly erotic pictures. Thus, mildly arousing sexual materials inhibited subsequent agression because ihey were able to distract the subjecls from (heir augeied Stille. Donnersiein el a/, interpret these results as supporting (heir arousal and (llsiraclion model of erotica effects.
Hedonic Model
According to the hedonic model, the effects of erotica on aggression are mediated by the affective or emotional responses elicited by (he material,'" Some erotica elicit negative emotions such as disgust, nausea,'and guilt. Other erotica result, in positive emotions such as arousal labeled as pleasant and entertaining. The hedonic model proposes that exposure to erotic materials
t /
278      MASS COMMUNICATION AND SOCI/UIZATH
ihai air labeled as unpleasant and disgusting will enhance siihsc<|iieut íirkwí
sum anion» suhje. is pi .'disposed lo aggression (such as angered sulani») »H
ihr oih.-i iiau.l. exposure 10 po.siiivclv evaluated sexual maleii.ils «ill »M*
,„..,,cssion among ill'1 angered subjects. Aiousal lhal is disgusijiu; .mil u*■ ;,-
pie;is,,ui is inoic readilv labeled hv angered subjects as anger, while •"<W.;;ř
ílmi is pleasant is less likclv labeled as anger. Thus, pleasant sexual a..mv.U* *p
l„- iuiompalihle wilh llie previous aiousal ol anger. Anger and sul«njim«;;^
agression should thcrclorc dissipaie. since il would he dil limit Im snl.|fmi*.|
become angrv again when ronlronlrd wild llie source ol theii .iiUji-I *Wr-
ihev are siiil iunncr.srd in pleasaui arousal resulting Iroiu exposiiie m nuk», i
ludiicd evidence is provided lor diese predictions hy Uarmi. «Ik« hnuAti
dial angered females showed im ceases in aggression alter cxposm ein «T'KM^
,|,,,i had previously inhibited aggression among males.-" To rerun, ilr iNo^f
M.iitr.idiKou icsiil'is loi males ami leniales. I'.arou points out dial ihr rrotipj,
man-rials were lahcled h\ leniales as disgusting and ini|)lea.saiii, wliilr nufcii
,e»arded tliem as positively cxriling and pleasant. Thus, leniales ut-ir iirtfi
lilelv to imerplei  their sexual aiousal as anger when presented mi!» Ar
s, ni n c oľihrir augei. while die auger ol males may have dissipated lirijiitflf.ý
positive sexual arousal.                                                                           .......'!•
\ ,„„,.• .I'ni-n test ol'ihe hedonic model was pn.vided hv Wime m ľ.i.9"/ Male (ollege stmleuls were lirst cither angered or nol angered hv the rxj^ „Winer's lonledei ate. In the angrv condiiion llie confederate gave ilď «ilijWí' vri v nulavmable and insulting personality evaluations. In the in.ii.inuit <«*} ,;;,„,„ ihe.aiings given hv the (oulede.ale were favorable. Suhje, Is iwirlh». exposed 10 one' ol lour sets ol erotic stimuli while waiting lot die n|iii|>inai -to he sel up lor llie rest ol the expel iiuent." Subjects were shown die Uiin%' ,„, slides, The lour sei.s ofslidcs were (I) positive response pici.ucs.<<mi.«i«f ',,f mutual genital fondling, sexual intei course, and mildly t-xphci IcIUk.;^ .uuhival.ail .espouse mode.alelv expli.il uiuiual oral genual < ■•ni.ul. bfrt Unit», and Muiuiliugus: CD negative iespon.se same sex maM.ul...l».n «i hi.dilv expli.il .uunilingus: (I) ueulral lesponse .lollled and piltijí* , Imbed males ami (ema.les standing alone or mutually involved in iiniitf«* ;„ tiviiv A |)ilot siudv had indicated dial males exposed to the negaiivr wiir" ,,-po, led niuch greater disgust, auger, nausea, guilt, and sell-<lisap|mmin.
ilľ.m iiiiili-s shown Hie other stimuli, lu eonirasi. males exposed lo die |»» siinuili i .'polled that these pi. lures were more .sexually arousing, moir i ,ug. more eniertaining. less holing, and more auxieiy provoking Hunt males .shown llie other pictures.                                                                       _   ,
Mlei exposure to one set ol slides, suhje. is were given die ..ppmlmmyl give el.riric shocks I.» ílu-coidederate in the (.»..text .da learning exprnmrt
As  ihe  "stimulator." the stihjerl  was  lo shock  the coiiicdeiate (llie sponder") lo help him nicniuri/.f a list ol'words.
Results indicate lhal miRnetl subj-ris exposed lo positive eroii,•sihiiiiIm less a-Messive (deliveied less intense shocks) louard the couleiln.itr t** „„.rn/ľšul.jri is exposed lo either the neutral or negative stimuli and u.lj«*.
ro s
B V, WSt>^ „w.,wJ^LI
ii'BjcmiHol condilioli who had not heen shown :\\\\ |n|xi«-(| to ||\e negaiive erolic. stimuli were more .,'lfcc !"Illtol condition. While coneliides Irom these
"Slides. In coiurast. suhje. is
aggressive than suhje. is in
results thai  aggiessiM
'.Wjmiul is enhanced hy erotic .stimuli that is considered lo he disgusting and
^Wi'iliMMilii.  In contrast, erolic stimuli considered 10 he entertaining and
|:pMillvi'ly exciliug reduces aggression among angered individuals even 10 a
rhclMinv thai ol'individuals who wert- never provoked.
.BvÔTICA AND LESS EXPLICIT SEXUAL BEHAVIORS
'Ciillitl, i\ttiy, i|it(l Vcitcli suggest lhal Ihr primary cffeci oľerotica mav he on .ilrt'ldiited heltaviols lhal are "less socially and pcr.sonallv signili. am and less ,,(B|i|iiil|y sexual lliau (hose involving coitus, luaslurhalion. 01 homosexual .fcfivltii'S,"1-'-.Since most explicit sexual heliaviors are determined In a nuiuh.i .jrf«kiii| factors, erotica generally has hecn found to alľect tliem oijlv uiaigin-(rfy, llnwever, liiere are several other interpersonal heliaviors that can he
lid'»It'll liy sexual arousal (Vom erotica. There is previous evidence, (di exaut-ijk, lliiil males who are active sexually will more likely rate photographs ol
•wttKMi Us sexually appealing compared to men who are less sexnallv a< live.'" k}, sexually aroused males, compared lo nonaroused males, rale women
JWM-itit'd in photographs as more physically attractive.'-'1 t On (he hasisoľthese previous findings (hil'ľui el til. predicted thai sexnallv
iftilN'll males and females will evaluate opposite-sex individuals more jjfciliively llian same-.se.x individuals and that they will establish closei phvsi, al .'^«illilly and will visually atlendinore lo opposite- than to same-'-ex indi-
«t||M|s((iili|)iiľet| lo rlífiks and females who are noi sexually aroused.  I lui>.
'K*y (iK'diclcd that sexual arousal will make a person more ircepiive to op-'JöilK'M'X individuals visually, physically, and alfci lively.
y (Iljlllll el ill. tested these hypoiheses in Iwo studies.'''' In |he lij si espeii-JIBftlt illale and leiuale college sludents weie ľusi exposed eilhri lo cioik <»i ftoflct«iliľ stimuli. The erolic material consisted of short literary passages Vdtttribing various heierosexual. hoinosexual, and autosexual aus. Ihe unit-..Wotic itmnirials were nonsexual literary passages. After recording their emo-•Jwul tciiciitnis to these stimuli, suhjects were requested to participate m ^Mlil'l'" cxpcriinciil on "interpersonal jiidgnieiils." I'hey were given .111 ,,i()fHi)llltiiis si ranger's responses to a iwcnly-four item .|uesiionnairc and
S»lr(| In H'cnrd iheir evaluations of this stranger on an Inlerpeisonal |udg-:Ürnl Stille. The only inhumation given about the person lo he evaluated was n» lil'ľ sex. Half Ihe subjects in each arousal condiiion were told ihai ihe .-(rfviii tvii.s of the same sex, while llie other half was lold thai the person ua> řjjffihrtl|i|«isiif sex.
RiMtilts indicate (hat sexual arousal resulted in more positive evaluations o| {•Mxivitc-sex persons compared 10 same-sex persons, hut only lor female snh-
"th Sexual arousal did not affect evaluations In' males. Affe, live naiii-nis
280     MASS COMMUNICATION AND SOCIALIZATION
ou
Iwhelhct positive or negative) lo (hi- erotic sliinuli diil mil iitlliieiiie ihr řví»;^. nations. The rcscairhers conclude |h;il i-i olii"!-|>i txluc ed sexual alimul Ml Irm.ilfs 'pnxliii ed more lavniahlc evaluations ol op|iosile sr\ peisou« wk#': were not phvsirallv present. I lowevcr. litis leiidenev was not appatrni in mJ* }, suhjecls.  pioh;il)lv because sexual arousal  influences male's ev.ilii.ui<'in <4 lemales primarilv on perceptual dimensions lhal are explicitly sexual iimcui ol general.
in iheiľ second study GiiHilt rl ill. I'irsl ex|iosed subjects lo eilliei eio<lť«r nonenitic slides. The erotic slides depicted various sexually esplii it ;u(i»«»rt.| The nonet'olie slides showed various geometric patierns.                           :-."
Aller ruling their emotional reactions lo the slides, suhjecls wcie l•;<|nr***i< n> partiiipaie in another experiment "to determine how well tniti.iinnl prh sons can administer inlelligeiire tests." The subject was to he the tcMrr. *té  , i wo (onledeniles ol' the experimenter, a male and lemale, weie to In- tru^vit I'.rloieai liially leslilig the two (onledeiales. the subject was asked linv.iitw# room whcrelluMwocoid'edcrales were also wailing. The scaling aii.ui«<-fw«i, aioiind a table was such that the subject had one ol'two choiies: sii il'wf *r die same-sex (oiil'cderale or sit closer to the opposite-sex conledci.iip   \\m was the measuie ol plivsiral unepliviiv. K\e roiilarl with die t onlnlrnw; while administering the lest was the measure ol' visual reccptiviiv.              >
Results indi<aie thai sexually aroused subjects ol' both sexes weir mattjH visually receptive to oppo.siic-sex lliau to same-seX persons. Aroused uilijnH''-. looked nidi<• at opposite-sex persons lhan did tionaroused snhjeits. Sr\iu*i.£ aroused suhjecls who responded ncgativclv to the crolu sliinuli pin»«**»-' avoided opposilc-sex persons by silling away ľrotn them. There weir iin<*kflf> dilTerences in choice ol',sealing positions.                                           '             ■'■''■
These two experiments provide some .support I'or the geneial picrlklifl» that sexual arousal Crom erotica can af'i'ccl less explicit sexual behavim* 'II* j seems to he a promising area lor Inline reseali h..since we know lillle ;ilmutit; Mosi studies ol eioliia el let is have conceutraled on espliiil scsual Musi» and aggression.                                                                                               .^
We also need lo know more ahoul how eroiica alleds male .itiinuln N»_ (riinl, and perceptions ol. women. As noted by the Presidential Cninmituq*;! i.ii (>lľii cnity and I'oi uogiapln :                                                                 ■ MÍ
li is nli,mi assriled dial a distinguishing i harm lei istir oi'sexnalh esplidl maleiials is the degrading and demeaning poriraval oldie mlc ami sunn ■>< 0*4, liiuii.iii lemale. Il has been iiignetl dial eiolii  inaiei ial.s deseiilie die Iciii.iIp » f;!tf mele sexual oh|cil I" he rsplniled ,uu\ maliipill.llnl sesiiallv.""                         '*
I'reliininan ewdenre indicates that exposure by males lo eioiii.i tin« M^ make ihem mole aggressi\e Inward lemales lluip lo males.-7 Also. rx|***t| n. eioliia hv males does not lead loan im lease in "sex-calloused" at lil min O»;.-exploitative sexual behavior iowaid banales or lo an increase in a^tr^H^ verbal i emaiks toward lemales.-* However, instead ol' Ionising on ji-kicw ^ dire, led al lemales or on sexuallv explicit alliludes, reseanheis sluniklfci
......'......""....."""'*™*'™™"'-™w*r       i,    .   ,,.. „ ,,.,,.,.........,.......„„»,,,, , , . — „,,,.L.lk| , ::>_. ,^„
>ro stud       eel
|fc»fMigiiiing ihe cl It-el s ol exposure lo erotiea on male /in-rifliím* ol die io|e g «(hallten in less sexuallv explicit behaviors.
4tR0TICAANDRAPE
llornl research has studied the possible eHl-cis oľexposure to eiotica depii I-ijl&ipilibice, sadomasochism, besiiality, and rapt- on die potential |or rape /JnWuiH male viewers. The locus ok erotica research today is noi on "staudaid .ni)tii;i" Inn on violent pornography where paniiipants are also depicted as jtktims, As Susan Cray pointed oul in a \l.W2 review:-'-1
^ 'Hip try question in research on pornography is whether diciv is a link heiueen ,;; r%|nisiiiť in pornography wiili sexually violent lliemes and cither sexual vinieme Vi' •" (ili'iilei- Inleniiice hv societies ol'sexual violence.
*\ F;uI) studies did not show a rulaiionsliip between exposure to violeni or •■■Mfomllilt'nl erolieii and llie leudeney to eoiiunit rape, Goldstein and Kanl fcfeunil iltal ra|)ists and pedophiles (child molesters) admitted to a slate hospi-jltliiltlalilbinia reported less exposure lo erotica than the general male popu-iluim.1" They concluded from these results thai erotica may perlonu an ♦duimintial I'uneiion I'or men dining their formative years. Rapisis and ped-jlpfiili'i seem to be deprived ol' inl'ornialion about sex; they seem to be less "OJMlilr ol' delining what society considers to be "the normal sex ail." •- Rrti'iil laboralory .studies provide some support I'or these earlv Undings. A jljmiti.'iiy ol' ihcse .studies concluded tluu;:"
^ IjlKHiitnry sludies have not demonstrated a strong link between sexual arous.il »lil i;i|iľ. (áirrenl ilynkiiig on sexual violence views rape less as a lespousc i,, whiiiiI in mísiti and liiore as an oulgrowth ol'anger.
/. llii'evidenie tells us thai sexiial arousal IVo in exposure looioiira bv it sell J|lort llnl lead 10 anlisodal ads. The key instigator ol sexual dnlnio- and WM'Siial aggression is anger. Sexual arousal Iroin eroiica exposure, hone\ If.ian it» lease aggression levels in males who are almuly angry. Aggression is JW raised in males who had not been angered. The kev question then is. *Wl,ll causes men lo be angry and then lo coiuniii violent sex i rimes?" Re-'IgfthlT.s are Irving lo answer ihistpiesiion by studying iusligalors ol ;mger in .Kirn «vltn have commuted violeni sex ( rimes.;l-
'ŕ AImi, we recently have been concerned wiili how exposure lo eiolii a allei is ...«lilies lowanl tape and women in general. A recent siud\ h\ Zilhnanii .\i»\ Itydlll piovides some evidence on ibis question. Zillmanu and liiyaui ex-jWrll mule and lemale college sludenls lo eroiica at three levels—massive 'WpíMlIľľ, inieniiediaie exposure, and no exposuie.'11 Suhjei is in the massive (»jxMlirerondiiioii saw six sexuallv explii'n lihus per session, one session pel yeřk. over a six-week period. Subjects in the intermediate-exposure condition .Iwillin' erotic Wins and three noiierotic Wins per session, one session pel
^
I
weck, over sis weeks. Subjects in Ilio no-exposure concilium saw six moik-kmiľ (iíins per .session, also one session peľ week over sis weeks. The erode lilins depicted hcieioscxiial activities such as I'ellalio, (mu lil iii^ns. coilus, and anal inicuourse.'l lie erotic Ulms did not depict aeiiviiies dial were coerced or i hat involved ihe inlliclion or reception oľpain. The noucrotiefilms were "ediuil-donal" Ulms dial had been judged to be "interesting." 'I'liey did not depid (ir mention sex-related behaviors.
To measure t heir altitudes toward rape, subjects were given a ncws|)a|>er account oľ a rape case in which a hitchhiker had been raped. The account reported lhal ihe rapist had heal convic led. hut the sentence was not given, Subjects were asked to recommend a sentence lor the «Hauler.
Subjects who had been exposed to massive doses oľ erotica recommended significantly shorter terms oľ imprisonment lor die rapist than did subjects in the oilier two Conditions. I'liey recommended an average of 49.8 mouths imprisonment; intermediate-exposure subjects recommended 78.0 month«; and no-exposure subjects recommended ÍM.li mouths. There were no differences in the length oľ imprisonment recommended by males and lenialej.
Zillinaun and Bryant also reporled these oilier Undings.
1.  Subjects in the massive-exposure condition gave higher estimates than subjects in the intermediate!- and no-exposure conditions oľ people in the general population who engagetl in various sex acts such as I'ellalio. ( unnilingus. anal intercourse, group sex. sadomasochism, and bestiality.
2.  At the c\u\ ol'the experiment, subjects in i he massive-exposure condition considei ed pornography lo be loss oľľensive and objectionable than sub-jecis in the intermediate- and no-cxposure conditions.
[\. Massive exposure to erotica increased male subjects' "callousness" toward women. Callousness was measured by "agree" responses to item», such as "Pickups should expect to put oul" "A man should Unci I hem,;
I'oul them, ľ------them, and lorgcl lliein," "A woman doesn't mean no '
unless she slaps you," and others. Men who were exposed to innsMVCi doses oľ erotica line) the highest scores on this scale ('.J.'i.H), followed by í men in lite iniermediate-expostire condition (I!>.(>), and men in ihe niKj exposure condition ( K).iľi).
'/ilhuaim and llryanl's study looks at erotica eľľeets that have not bcenj-ihoroughlv studied before. Also, it measures e fleets over a period of" lime (»ix. weeks). Thus, we are given an indication oľ possible long-term effect* of eioiiia on oin  alliltides lowaid rape, women, anil eiolica ilsell. Oľ inline^ ihcir stud) involved only college sludenls, and we should be carelul in gcner»j ali/iug results to oilier populations. We can conclude (Vom their study llial: massive exposure lo erotica can "trivialize" rape, lead lo a debasement off women, and lead lo more permissive attitudes toward erotica among college students. Also, as the authors of the study put it, "Massive exposure to por* nograpliN pioduced visions oľ people doing more oľ anything pertaining iq.
i ľ.lnlicii is deliiied as sexually explicit materials that can sexually arouse their iilldleilees. Llnrly research indicates dial (I) even hrieC exposure lo cmiiui sexually al'otlses most males and females: (2) exposure to eroiira does noi siglllficaiilly affect established patterns oľ sexual activity; and (11) exposuie to crnllcrt is not a significant, cause of crime or delincpieucy.
Mole recently, research on effects of erotica has focused on aggression and | sexually related but less explicit sexual behaviors. The major theoreiical mod-,;' els guiding this research are a general arousal model, an arousal and distraction mnflel, and a hedmiic model. Some ol'the major findings are the follow-l"R.
I, Angered persons exposed to highly erotic pictures are subsequently more aggressive (del j ver more electric shocks) toward the sinme of anger than persons exposed lo neuiral stimuli. Aggression is facilitated by highly erotic materials because the additional arousal is often labeled as anger and can therefore intensify feelings of anger unci, ultimately, aggressive reactions.
Ü, Kxposure to mildly erotic stimuli can inhibit subsequent aggressive behaviors In angered subjects by distracting lliein from their angeled state.
3, l/,x|)0sure to erotic materials that are labeled as unpleasant and disgusting facilitates aggression among persons predisposed lo aggression (such as lingered subjects), while exposure lo positively evaluated erotica inhibits aggression, Sexual arousal thai is disgusting and unpleasant is more readily labeled as anger. In contrast, pleasant arousal helps the subject to "forget" Ills Or her previous angry state,
'•' -1, There is some tentative evidence that sexual arousal makes heterosexual ll|eh and Women more receptive aľľectively, visually, and physically to op-|)l>slte'Sex )>ersons.
I REVIEW QUESTIONS__________________________________________________
• 1, What are sonie common public beliefs about the effects of exposure to "erotičtí?" Which of these beliefs are supported by research evidence?
!•"■ 2. Using one or more of the models discussed in this chapter (general arousal. arousal and distraction, and hedonic models), explain how exposure lo eiolica is related lo aggression.
,' J. Take two studies discussed in this chapter. I'.valuale ihe inlcrnal and external validity oľ these studies.
f ENDNOTES______________________________________________________.....
1. Kec, for example. R. A. Uanin, "The Aggression-Inhibiting Iiitlucncc of I Inula---•      cued Sexual Arousal," jminmlof I'mnniililv/milSmial /'.\vr/»i/ii(fv, 10. I'.17-1. pp. :'< IS-,'(22,
Ure
•'. Sri-, I..i- example, K. A.
Id
m
See. I..i- example, U. A. Ilaion ;ukI ľ. Hell. "Sexual Arousal and Aggression 1»>* Miilcs; (•'. Ileus nl I ypc of ľ.Kiliľ Stiumlland I'rinv I'mvoialion." Jnunml itf ľnui»-ulilt m>tl Snrial /'»yc/Wiyv. T>. 1077. pp. 7i)-H7.
II. Abelsnu flu!., "Public Alliinde.sľnward and Experience with Eiolic Maldini," I'lrhniinl lie/mils »l Ihr Cammiwioii nu Ohsmlily mul Poriiogrtijihy, Vol. (i (Washington, Dá:.: U.S. Cnvcrnmenl Printing Oľlice. 1!)7I).
Commission tm Olwccuily iiikI Pornography, The Re/iml oj Ihr Cimimiuimi n» flli\reiiil\ mul 1'iinwuivlihx (Washington, D.C.: U.S. Covemment Priming Ol'tirr, 1070); D. Hynie and J. Lainhcrlh. "The KITiri oľ Erotic Sliiiiiili on Sex Ai'im<i»l, Evaluative Responses, mul Subsequent Hehavior," Technical llr/iorls of the Counim-mou ,ui oliMi-nilv mul I'm-iingm/iliy. Vol. S (Washington. D.C.: U.S. CnvciiiincM Printing <Hľue, 1117 H.
Commission on Obsrcniiy and Pornography, 1117(1, oji cit-, p. 2-1K. Sľi\ I*ii- example, A, Kinsey el til., Sexual Hehavior in Ihr Human Female (Philadelphia: W. II. Saunders. Kin:»).
S. lund, Nrai I ni i ml m Im \ l.nlme\ im ľ\\rhii A>iitly\ÍK (New Volk: Noiloii, Ml.'l.t). K. Herne, (lámeš l'eojile l'lny (New Vnik: Crnve Picssy lllľľl). A. Il.iinliiľii, .l»»ir.w/i/i/.- ,1 Smiiil I.aiming Aiittty,\i.\ (Euglewnod CUľľs, N.J.: Premier-Mail. ľ.iT.'D.
ľ. II. ľaiuícbaum and I). '/Hlinami. "Emotional Arousal in. ihľ Patiliiailnii nf Aggicssinii through Cniiiiiiiiiiicaliim,"iii I., lierknvyil/ (c(l.),..U/iYi»ir.v;'/i' ľ.xjinimtn-In) Sodní I'syrlniliifiy. Vol. H (New York: Academie Press. 1975).
. I), /.illiuaun, "Exeiialiou l Y.uisľer in Communication-Mediated Aggressive lleliav« im-," Immiiil "f ľ,xl>ľrimniliil.Sotiiil Psycholog, 7, 11171, pp. -111)—VM.
.Ibifl.-uUn D. Žilliiiniiii.J. Ilnyl.and K, I)ay. "Strength and Duration oľ tlie Klľnt nľ Aggressive, Violent, and Erotic Communications on Subsequent Aggics«kc ."v|f lU'liavinr." Ciimmuiiiralion Hfsctiich. 1. Í!)7!l. pp. 28li-;U)(>; I). Zilliiiann »ml H, -M Sapnlsky. "Wliai Mediales tlie Elľcel oľ Mild Erotica on Annoyance und Hostile '■" ' behavior tu Males?",/«»™«/ of ľersonalily mul Snr.itil ľ syr hni n^. 35. 11)77, pp, íitW-jilli.
. Iliiľon, l'17-l, »/'• 'it.: Itaion and Hell. 11177, n/i.. rii.
. Halou. 107 I, u/i. tit.
. See. Im example. U. A. 1»;.....i and ľ. A. Hell, "Ellerls oľ I li-i^liii-ni'tl St-xlul; (
Aioiisaloii ľlivitial Aggression," ľ warding oj Ihr Anw) it tni Psychological A\.wtiiiliim,'§ S. 1117:». pp. 171-17:.''.
K. Doniicľ.slľiii, M. Doiini-ľ.slciii. and lt. Kvans. -"Kroliť Sliiiiiili and Amíit-ssion: ... lai ilii.uinii or Inhibition," Jiminnl»/ ľmimnlily tmil Sntiiil ľsyťlioltig/, 72, l!)7.ri, pp,.vi
•«•n. 'i.i-i                                                                                                                                       ' y
#í
■m
■íní
m
* M
m
17
IX
1(1
•Jl)
I), /.illiiiitn and U, JoIuimhi. "Moiivak'd Aksivssívoih-ss IVipi:lnatťd liy Kxpmurt 'g m Ahkicssívc ľilins and licdiiccd by ľ'.xposiiľf lo Noiiagii-ssivc ľilnis,"Jomimltifffi líivimli in ľľiMiiiiilily. 7. ľ.)7:i, pp. l!(il-Ľ7(i.                                                             'J|
M. '/.iíľkcľiliiinii. "ľlivsioloKical Mca.siiics oľ Sexual Arousal in flic lliiiiiiin," lll^' ľľihniľiil liifmh of the Cnmmiwitiii on Olistrnily »ml ľuiiHiKiii/ihy. Vol. I (WasliiniiKHi.í^ D.c:.: U.S. (lovoniiiu'iil ľľiniinfí Ollnte. 11)71).                                                         ,'|i
I.iiiii.ikI M'liile. "Kioliea and Ajíkivssíimi: 'I'lie liiflueiiei' oľ Sextia! Avi)««t|j 1'o.silivi- Ailed, ami NeRiiliw AI led on Aj-fiirssivc \\ľU;\\iii\" Join mil of I'mmmlilj';^, tnul .Snriol ľ\\rhnlt>iry, J7. ľ.17'1. |>p, BUI-liOl.                                                           '%
l»aion and hell. 11)77. oh. til.: U. A. Baron. "Hci(;liiciie<l Snxual Arousal antlA
23
211.
3D. 31, 32. 3».
emales,">i/ni(i/ of Rtsmrrh in I'montilily.
Physical Aggression: An Extension lo I'ei lh l!)7!), pp, 0I-I02. , While, o/>. eil.
. VV. Crilllll.J, May, and It. Ve.ilch, "Sexual SlinHilalioii and Inlerpersonalllehav-lor: Heterosexual Evaluative Responses, Visual Něliaviprand Physical I'roxiiniiy," Journal of Personality and Social Psycholog 30, 11)7-1, pp. -»G7-377, ,S. Epstein and R. Šiiiiih, "'ľlieniáiic Ap'peireplioii, Rorschach Coim-ni. and U.u-ingš oľ Sexual Attractiveness of Women as Measures of die Sex Drive," Journal of C'muii/r/Hif l'.\yrlwli>iry, 21, 15)57, pp. -173-478.
iW, Stephan, E. Hersclieid, and K. Walsier, "Sexulil Arousal and lleierosexual I'eireplion," Journal of Personality and Social PsvIiiiIii/o', 211, 11)71, pp. O.'l- II) I. , (íľlľlllt el til., oji. tit.
. Coiiunissioii on Obscenity and Pornography, 11)70, «/>. cit. p. 201, i liaron and Hell, 11)77, a/i. cil.
U. I,. Mosher, "Psychological Ueaciions to Pornographic films." in Trchniiiil llifml oj the Ciminiissiim on Ohsrcnity ami /'»twi/fivi/i/iv. Voj. K (Waslmigltm. O.C.; U.S. Cov-ernmeul Priming Oľlice, l!)7l); K. Doiiiieisleiii and (!. llarreli, "Kľľečis oľ kn.iic Stimuli on Male Aggression toward Females," Journal of Personality and Social l\\-ritten,, 36. li)7H. pp. 180-18H.                                                          '
Susan Cray, "Kxposure u> l'ninograpliy and Aggression  Inward Women:  I he Case of the Angry Male," Social I'rotilenis, 29('l), 11)82, pp. H87-:i«.)ti, As reported in Cray, «/». cil, Vtvay, of), cit. Ibid,
polf Zillmauii antl Jennings Brysuil, "Pornography, Sexual Callousness, and die Irivializatioii of Rape," Jmmml of Communication, 32, Autumn 11)82, pp, 10-21.
CD
>o
"D
CO O Q
CD N
O
O
CD
"Média a česka veřejnost: Násilí na televizní obrazovce II
Graf č. 1 Míra nesouhlasu s problematickými složkami televizní komunikace
celkem; 76%
vulgární jazyk
násilné scény
® rozhodně vadí
D spíše vadí
sexuální scény
FOCUS, listopad 1997
Grafe. 2 Funkce připisované násMÍ prezentovanému na televizní obrazovce" ,_______z pohledu jejich vlivu na děti mladší 15 let
násilné scény děti zneciaivuji
nerealističnost resp. umele
dramatizující' funkci
násilných scén nedctóíí
deti rozpoznat
násilné scény jsou
nezbytné, děti by bez ntói
dostávaly.přilij ideální obraz
světa
a rozhodně souhlasí
□ spíše souhlasí
FOCUS, listopad 1997
Grafe. 3   Percepce škodlivosti televizního násilí  podle žánrového zařazení pořadů
nedokáže posoudit ^M^^M^MW^^lM^^S^^M^^m^B^^ 1 46% jiné seriály [|g§g£|     40/° kreslené seriály ||í|         2%
horory krimi seriály thrillery akčni filmy
*^§»6%
Wzkxst
11%
14%
17%
■                               ■                               i                                i        •   i                                i                              i                              i                               i
0%       5%      10%    15%    20%; 25%    30%    35%    40%    45%    50%
FOCUS, listopad 1997
PREFEROVANÉ FORMY REGULACE
systém
varování
17%
zakódování
programu
45%
etická komise 31%
zdroj: FOCUS
Souhlas s omezením prezentace násilí 2 pornografie
na televizní obrazovce
spise ne 8%
rozhodně
n evim
3%
rozhodně ano
61%
FOCUS, červen 1997
J
Drtivá většina české populace (92%) se domnívá, že sledování násilný«** pornografických pořadů může narušit zdravý duševní vývoj dítěte.
spise ano 25%
spise ne 4%
rozhodně ne 1%
nevím 3%
rozhodně ano
67%