K r a j i n a jak ji vnímáme a hodnotíme? sídla – krajina – divočina 5. 10. 2006 co si představíte pod pojmem kulturní krajina? • kulturní krajina je výsledkem dějinného vývoje přírody a společnosti – vyvíjela se společným působením přírodních, socioekonomických a kulturních procesů • kulturní krajina vyjadřuje jedinečnost a nezaměnitelnost té či oné kultury. Proto mluvíme o konkrétních krajinách, vytváří také jednu z charakteristik národa, přičemž zpětně formuje charakter národa (tvář domova, kraj domova) • zrcadlí se v ní ekonomická, technická a kulturní úroveň té které doby • je výsledkem vnitřní krajiny lidí v ní žijících – důležitou roli zde hraje stav vědomí všech lidí, zvláště pak těch, kteří v krajině hospodaří a jednotlivé části krajiny soukromě vlastní • vnitřní obraz krajiny má také rozměr individuální – člověk vychází ze svých vlastních pozorování, ze svých zkušeností – promlouvají k němu s různou intenzitou zážitky z dětství z rodné krajiny, zážitky z toulání, z krajiny poutnické a každodenní zážitky z krajiny, ve které nalezl svůj domov (Tvrdková). krajinná typologie • podle poměru mezi přírodními prvky a prvky vytvořenými člověkem - geoekologické krajinné typy (Míchal): • krajina silně pozměněná civilizačními zásahy – plně antropogenizovaná, s dominantním až výlučným výskytem sídelních a industriálních nebo agroindustriálních prvků – přes 31 % území ČR • krajina s vyrovnaným vztahem mezi přírodou a člověkem – harmonická, s masovým výskytem přírodních a agrárních prvků, může být i s převahou prvků přechodného charakteru nebo mozaikou prvků typů A a C, s omezeným výskytem sídelních a industriálních prvků – asi 60 % území ČR • krajina s nevýraznými lidskými zásahy – relativně přírodní, s dominantním až výlučným výskytem přírodních prvků, s ojedinělým výskytem agrárních, minimem sídelních a absencí industriálních prvků – téměř 9 % území ČR • dochází tedy k menším či větším průnikům v triádě sídlo – venkov – divočina v jednotlivých krajinných typech (viz. také nová divočina, bělokarpatský prales) funkce krajiny • Librová hovoří o funkcích krajiny: – zásobárna obnovitelných zdrojů – zásobárna neobnovitelných zdrojů, surovin a energie – obytná – rekreační – kulturní – estetická • sociální percepce krajiny souvisí se sociální potřebou a hodnotou krajiny i s celým hodnotovým systémem a systémem potřeb dané společnosti • u člověka se vytvořila se víceméně stálá potřeba pobývat ve volné krajině, především v té lesostepního typu d- lze tím podle antropologů vysvětlit i některé složky vztahu současného člověka k přírodnímu krajinnému prostředí d- záliba v jistých krajinných konfiguracích, d- uklidňující účinek pobytu a chůze v krajině pro nervovou soustavu, d- příznivé působení zeleně pro zrak… vnímání krajiny jako vnímání jejích hodnot? • hodnota biologická – z hlediska výskytu živočichů a rostlin, biodiverzity... • hodnota ekologická – fungování ekosystému, míra čistoty/znečištení prostředí, hrají roli způsoby hospodaření, průmyslová zátěž… • hodnota domova – souvisí s potřebou bezpečí, úkrytu, vazba k místu, nalézání obživy, dostupnost krajiny – to jsou podmínky obytnosti krajiny. V opačném případě naplňuje člověka. úzkostí, anonymitou a vykořeněním • hodnota ekonomická – krajina (její složky – půda, nerostné suroviny…, fauna, flóra) jako jeden z výrobních faktorů – zemědělství, těžba, průmysl, stavitelství… • hodnota estetická – nejčastěji se popisuje jako krásné, úchvatné, působivé. Může se týkat i úplně obyčejných věcí • hodnota historická – nezměněný obraz, funkčnost některých prvků - např. bojiště, stezky, které mají stejný průběh… krajina jako historický dokument – dochované původní způsoby hospodaření, dochované druhy vegetace, historická inženýrská díla, stavby. Hovoří se také o paměti krajiny. • hodnota rekreační – uspokojení potřeby člověka po odpočinku, jsou vyhledávány jiné hodnoty než ekonomické nebo hodnota domova. • hodnota unikátu – může být založena historicky, tzn. že se z kdysi běžné věci stává vzácná, protože ostatní srovnatelné zanikly – jedinečnáu identita. jaká je současná česká venkovská krajina? • venkov – „prostor v krajině mimo městskou zástavbu a průmyslové zóny, kde dochází k zemědělské výrobě a kde jsou sídelní formy vesnické komunity“ (Lapka) d- člověkem přetvořené a v mnoha případech výrazně dotvořené ekosystémy, které s aktivní rolí člověka a jím pozměněných, domestikovaných rostlin a živočichů počítají a neobejdou se bez nich • stereotypy spojené s venkovem v současnosti a minulosti • „…venkov je způsob bytí v krajině …je tvůrčím přečtením krajiny …umí být co nejvíc nezávislý na civilizaci a kultuře“ (Blažek) • v současnosti se zdůrazňují více komparativní výhody venkova oproti městu – od 70. let jako svébytný prostor zdravého životního stylu, který je nutné respektovat i jako klidné místo k bydlení a rekreaci. • existuje však v současnosti „harmonická venkovská krajina“? krajina a venkov v literatuře • venkovská memoárová literatura – Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického – Paměti sedláka Josefa Dlaska • o životě a práci na venkově vypovídají také některé příběhy Němcové, Světlé, , Novákové, Jiráska, Holečka, Baara, bratří Mrštíků – nejčastěji ale nenaplněné city, nerovné majetkové poměry • československou sociologii ovlivňovaly myšlenky některých politiků – Rieger, Bráf, Švehla, Hodža, historiků – Pekař, Krofta, Vacek, Kutnar • ruralisté – sborník Básníci selství – Knap (Puszta, Cizinec), Křelina (Hubená léta), Knor, Prokůpek, A. C. Nor (Bürkenthal, Raimund chalupník) d- k venkovu, selství jako ke kořenům, k víře jako ke hlubině bezpečnosti krajina a venkov v percepci sociologie a environmentalistiky • empirická sociologie 20. a 30. let – monografie vesnic – Galla – Sány a Dolní roveň, Bláha – Velké nad Veličkou. • založení Československé akademie zemědělské (1924) – cíl přinášet vědecké rozboryvýrobně technické i společenské problematiky. Dr. Edvard Reich – později první docent sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské v Brně. • tématy zemědělství a venkova se zabývali Chalupný, Čep, Kutnar, Paleček, Smetánka, Pohl, Prokeš, Matula, Lom, Brázda… • Československá akademie zemědělských věd, od roku 1953, ústřední komise pro sociální otázky v zemědělství a lesnictví • při VÚZE vznikl Institut sociologie venkova a historie zemědělství (Tauber) • po roce 1968 jejich rušení • po roce 1989 znovu sociologie venkova a zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze, FSS… • obnovení členství v Evropské společnosti pro rurální sociologii • Librová, Blažek, Dejmal, Majerová • Lapka, Gottlieb • Kubačák, Frolec, Petráň • při studiu textů pozor na: – přílišnou idealizaci při vnímání obrazu a stavu krajiny a venkova v minulosti a současnou přílišnou skepsi – ideologické zabarvení některých textů (hlavně v období 1945-1989) • role nezisku (Společnost pro krajinu, Veronica, Drnka…), škol a společnosti obnovy venkova, časopisů • sborníky Kulturní krajina aneb proč ji chránit?, Tvář naší země / Krajina domova, Venkovská krajina SUDETY • „Sudety jsou krajinou s pamětí, ale téměř bez časové retence.“ (Cílek) • „Dodnes je v Sudetech vidět, že před námi tam byl někdo jiný.“ (Zmizelé Sudety) • „V těchto místech můžeme spatřit, jak se bude vyvíjet venkov, když budou lidé z krajiny odcházet a a ti zbylí zde budou žít bez informací o tradicích, památkách a dějinách“ (Mikšíček)