Martina Petříková 1. r., N-HEN Problematika korálových útesů a Great Barrier Reef Člověk zasahuje do mořských / oceánských ekosystémů různými způsoby, různou silou a z různých důvodů. Ne vždy je však úspěšný, ne vždy to nese ovoce a ne vždy se se zásahem příroda smíří. Oceán představuje zdroj obnovitelné energie, kterou je možno využít například v podobě přílivových elektráren, disponuje ohromnými biologickými a minerálními zdroji (rybolov, podmořská těžba rud, ropy…). Některé z těchto “darů moře“ člověk užívá již odedávna, další představují výzvy do budoucnosti. Lidské aktivity však nemají pouze kladnou stránku. Rubem mince jsou následky činnosti, mezi něž řadíme třeba zásahy do ekosystémům a znečištění. V této práci bych se chtěla věnovat dopadu znečištění a nešetrného přístupu ke korálovým útesům v oblasti Great Barrier Reef (AUS). Eutrofizace znamená obohacování prostředí živinami (hnojením) a je jednou z “variant“ znečištění oceánů a moří. Jedná se o zásah do ekosystému zvýšeným přísunem organických a anorganických látek. Zdroje znečištění mohou být lokální (odpadní vody z pobřeží) nebo globální (splach z pevniny). Velký bradlový útes nebo také Velká bariéra (“Great Barrier Reef“ dále již jen jako GBR) se rozprostírá v délce více než 2.300km podél severovýchodního pobřeží Austrálie, od poloostrova York v Queenslandu až po severní část Bundaberg (24°30'N-10°41'S, 145°00'-154°00'E). Je jednou z nejdůležitějších přírodních “aktivních“ složek na Zemi a právem zapsán do Světového dědictví (UNESCO World Heritage). GBR se neskládá pouze z korálů (více než 2.800 individuálních, často se vyskytuje mylná domněnka, že GBR je jeden velký kompaktní celek), obsahuje také oblasti s velkým výskytem řas, mangrovů a komunit žijících na dně a kolem ostrovů. Představuje důležitý biotop (stanoviště) a ostrovy útesu jsou hnízdícím prostorem některých ohrožených druhů jako např. dugong (“mořská kráva“, “Sea Cow“) a velká zelená dlouhokrká želva, kterým hrozí vyhynutí. Své mladé sem každoročně připlouvají rodit z chladných vod Antarktidy některé druhy velryb. Ostrovy osidlují kolony ptáků (např. racci, pelikáni…). Korálové útesy se skládají z korálnatců (polypi – poly = mnoho, pous = noha). Jsou to žahavci bez medúzového stádia a blízcí příbuzní sasanek. Většinou žijí v koloniích a mívají schopnost vytvářet vápenaté kostry. Různé druhy se vyskytují ve všech oceánech, korálové útesy lze však nalézt pouze v mělkých tropických a subtropických mořích. Charakteristikou útesotvorných korálů je jejich velká citlivost na změny teploty. Vyskytují se pouze v oblastech, kde průměrná teplota nejstudenějšího měsíce v roce neklesá pod 18°C. Druhým teplotním limitem je 30°C. Pokud je tato hranice překročena, mnoho korálů hyne. Zvýšená teplota je spojena například s jevem El Nino, který se projevuje v rovníkových oblastech přemisťováním zvýšeného objemu mořské vody západním směrem. Doprovází jej i výrazné změny tlaku vzduchu mezi Austrálií a Jižní Amerikou, které se označují jako ENSO (“El Nino Southern Oscillation“). Kromě teplé vody vyžadují útesotvorní koráli i další “věci“. 1. Dostatek slunečního světla. Žijí v symbióze se zooxantely (řasy), které žijí uvnitř jejich tkání a poskytují korálům značnou část energie. 2. Dostatečně silné proudění okolní vody nebo expozici vlnám. Proud přináší do okolí korálů živiny a kyslík. 3. Čistou vodu bez rozptýlených usazenin. Vysoký zákal – turbidita – vadí korálům z několika důvodů. Rozptýlené částice znemožňují efektivně filtrovat, pohlcují sluneční světlo, mohou pokrýt korálové polypy vrstvou sedimentu (proto se také obvykle korálové útesy nenacházejí v blízkosti ústí řek do moře). 4. “Normální“ salinitu mořské vody. Ve vodě o nízké salinitě hynou, což je dalším důvodem, proč je nenajdeme poblíž ústí řek. 5. Pevný substrát pro přichycení. Útesotvorní koráli nerostou přímo na bahnitém dně, proto často využívají jako substrát vápenaté kostry jiných korálů → tak mohou postupně * korálové útesy mocné i několik km. Limitujících faktorů je mnohem více, tyto jsou “asi“ nejdůležitější. Život korálů není bezproblémový a s tím se GBR řadu let potýká. Velkým antropogenním nebezpečím je splach z pevniny zahrnující odpadní vody, průmyslová hnojiva nebo ropné látky, který zasahuje útes po celé délce. K poškozování dochází i mechanickou formou – aquaturismem, potápěním, nešetrným a nadměrným rybolovem (těžké kotvy lodí, zakázané formy rybolovu – dynamitem, vytrávení ryb kyanidem…). Korály jsou velmi cenné pro sběratele a akvaristy, kteří neváhají a přes zákaz z útesů odnáší velké množství živých organismů, se kterými obchodují na černém trhu. Z pevniny směrem k útesu přichází i velké množství sedimentů souvisejících se stavební činností člověka. V důsledku globálního oteplování dochází k úhynu korálů. Narušený korál bledne (tzv. bělení korálů = ztráta barvy měkké tkáně) a postupně odumírá, což má za následek migraci velkého množství společenstvech, které v nich či v jejich blízkosti žijí. Blednutí způsobují i hvězdice, které se čas od času přemnoží (pohybují se od severu k jihu, neví se, jestli se jedná o přirozený proces nebo v tom nějakou roli hraje člověk). O ochranu a záležitosti kolem GBR se stará The Great Barrier Reef Marine Park a World Heritage Area (GBR je prvním australským WH). Jedním ze základních prostředků ochrany je zonace oblasti. Celý prostor je rozdělen dle ochrany a potřeby ochrany na zóny. Ty jsou ostře sledovány. Kontrolují se aktivity v daných částech povolené, zakázané či omezené. Na pobřeží Austrálie existují farmy, které chovají některé druhy vodních živočichů, jejichž počet se v areálu GBR snížil (snaží se doplnit úbytky některých druhů nebo pomoci těm druhům, kterým se nedaří množení ve volném prostoru). Bob Brown z Organizace ochránců přírody však budoucnost útesů nevidí zrovna růžově. Předpokládá se, že do roku 2030 zbělá polovina útesu. Znamenalo by to katastrofu a přesun obrovského množství živočichů z přirozeného sídliště. Otázkou je, zda-li si Austrálie tohoto přírodního jevu vážně tak moc cení, jak se všude píše, a je ochotná upustit od některých aktivit, které jej ohrožují nebo zda-li bude “nečinně“ přihlížet a mapovat bílé plochy. Do práce jsem úmyslně nevkládala žádný obrazový materiál. Pro vizuální představu bych doporučovala návštěvu některé z uvedených webových adres, které představí oblast mnohem lépe, než pár vybraných snímků. Ty by akorát navýšily bitovou velikost práce. Prameny: Netopil, R.: Fyzická geografie I. Hydrologie – Limnologie – Oceánografie. SPN, Praha, 1981 Vysoudil, M.: Meteorologie a klimatologie pro geografy. PřF UP, Olomouc, 2000 Thurman, H. V. , Trujillo, A. P.: Oceánografie. Tajemný svět moří a oceánů. Computer Press, Praha 2005 Great Barrier Reef Marine Park http://www.gbrmpa.gov.au/ vzdělávací program GBRMP http://www.reefed.edu.au/ turismus http://www.great-barrier-reef.com/ National Geographic http://www.nationalgeographic.com/earthpulse/reef/reef1_flash.html http://www.nationalgeographic.com/ngm/0101/feature2/ UNESCO World Heritage http://whc.unesco.org/pg.cfm?cid=31&id_site=154 Lonely Planet http://www.lonelyplanet.com/destinations/ Google http://www.google.com