Zahraničněhospodářská strategie USA
1) Vnější chování USA je i nadále formováno vnitřními potřebami HP a obchodněpolitické regulace. Svět věnuje mimořádnou pozornost ekonomice USA.
2)  Pokračuje posun mezi třemi centry, zvláště výrazný je nástup Japonska v oblasti mezinárodně finanční.
3)  Politické a podnikatelské kruhy USA reagují rostoucím zájmem o mezinárodní hospodářskopolitickou koordinaci (G7). Není již možné své zájmy prosazovat jednostrannými kroky.
4)  Zároveň dochází ke stále výraznějšímu odklonu od
I  mnohostranných řešení k řešením bilaterálním a regionálním. Zde mohou vládní kruhy USA uplatnit stále svou negociační váhu. Mimořádný zájem o zóny volného obchodu, či komplexní smluvní uspořádání s JAP. Obchodní deficit je výsledkem obchodní výměny s několika málo zeměmi - na tyto je bilaterálně vytvářen silný obchodněpolitický nátlak.
5) Ve zbožové struktuře USA mají významné postavení zemědělské produkty, špičkové technologie a související služby (včetně
I   problematiky autorských práv) - proto jim USA věnují maximální pozornost při mnohostranných jednáních.
6) Významná je pozice zahraničních filiálek amerických firem -jde o
prodloužení vlivu a zdroj zisků.
7) USA věnují velkou pozornost mezinárodně měnovým otázkám a využívají specifické role USD.
Japonsko
Po 2.sv.válce ekonomika značně poškozena. Cíl: co nejrychlejší obnova Tmodernizace průmyslu a infrastruktury a zajištění dostatku prostředků pro dovoz potravin, surovin a investic.
50. a 60. léta - období aplikace neokeynesiánských přístupů;
v 70.letech - určitý typ neoliberalismu- ordoliberalismus (stát vytváří rámcové podmínky pro fungování ekonomiky, smíšené podniky a investice do „společnosti reálného blahobytu")
Japonsko - nejstabilnější rust ze všech RTE - vzestup v 50., vrchol v 60. a kolísání v 70. a nebývalé zpomalení a dokonce pokles v 90. letech.
Japonsko (378tis.km2 a 125mil obyvatel) se v důsledku ekonomického rozvoje stává regionální velmocí.
50. a 60. léta
Cílem poválečné politiky světových mocností vůči Japonsku
- obnovit prostředí dodržování lidských práv ^.zabránit obnovení Japonského militarismu -okupace Japonska do roku 1951 a jeho demilitarizace
Základníproblémy: odstranění nedemokratických institucí; - zastavení inflace; - zvýšení objemu produkce.
Využité kroky
- pozemková reforma
- demonopolizace ekonomiky
- rozvoj pluralitní společnosti (založení odborů)
- omezení nadbytečné nabídky peněz -kontrola pohybu zboží a kontrola mezd a cen
V roce 1948 změna politického statutu Japonska
- nejde nadále o nepřítele, ve strategii zadržování komunismu je JAP nadále spojencem USA
- JAP je projektem USA - snaha založení základů silného kapitalistického tržního státu na Dálném východě
Klíčová je politika soustředěného investování do čtyř nosných odvětví průmyslu:
- uhelný průmysl
- ocelářství
- energetický průmysl loďařství
Z toho vyplynula řetězová odezva a dále pak i růst spotřebitelské poptávky (akcelerovaný korejskou válkou - 1. poválečná konjunktura)
Japonská hospodářská strategie:
- cílem urychlený průmyslový a ekonomický růst
- důraz na akumulaci kapitálu (má podpořit nové investice a zavádění moderních technologií)
- menší význam je přikládán osobní spotřebě
- dochází k nadbytku zboží a objevuje se problém odbytu -masivní podpora exportu
Strategie růstu opírající se o investice, technologie a vývoz -„exportně determinovaná strategie růstu".
Strategická rozhodnutí:
- výběr exportních trhů - USA
- výběr rozvíjených průmyslových odvětví - ocelářství, rafinace ropy, -petrochemie, automobilový a letecký průmysl, strojírenství a později elektronika
- vývoz je podporován širokou škálou proexportních opatření -dovoz je omezen celou škálou protekcionistických opatření
V JAP se objevila bezprecedentní úroveň podnikatelské
zainteresovanosti'na rozvoji národní ekonomiky - ekonomika je vnitřně homogenní a subjekty jsou národohospodářsky angažované.
Průměrné tempo růstu HDP y 60. letech 10,5%. Zároveň malá nezaměstnanost a přijatelná inflace. Aktivní obchodní bilanceje
zdrojem vývozu kapitálu. Narůstají Japonské devizové rezervy. Roste poptávka po podhodnoceném jenu.
Stranou zustava reseni sociálních a později enviromentalnich problémů.
70. a 80. léta
Po prvním ropném šoku 1973 se mění situace:
- růst cen ropy znamená první poválečnou recesi —začíná narůstat nezaměstnanost
- dochází k rozsáhlým úsporám paliv a surovin
- dochází k zavádění nových technologických postupů
Inovace a úspory (a vynikající organizace v průmyslových kartelech), přizpůsobivost pracovní síly - vedou k zvýšení produktivity práce a k oživení ekonomiky (po roce 1976 opět růst o více než 4%).
Druhý ropný šok vede rovněž k ekonomickému poklesu a inflaci, avšak (v důsledku úspor a inovací) v mnohem menší míře.
Základem HP v 80.letech se stalo přeorientování ekonomiky na progresivní a vědecky náročná odvětví (elektronika, obráběcí stroje, kancelářské zařízení) a dochází také v rychlému rozvoji služeb.
Výrazný růst devizového kurzu jenu zhoršuje exportní podmínky
a tlačí na urychlení strukturálních přeměn. Nejvýznamnější je přeorientování ekonomiky na domácí poptávku.
V polovině 80.let nebyla vysoká aktivní salda obchodní bilance uz
nadále obchodními partneryakceptovatelná. Zároveň dochází ke krizi dosavadního způsobu života. Ten byl charakteristický relativně nízkým spotřebním a sociálním standardem.
Z toho vyplývá odklon od dosavadní HP - změny:
- v zahraniční politice odklon od politiky jednostranného prosazování
zájmů k politice harmonizace vztahu se zahraničím
-v domácí politice odklon od politiky exportního růstu k politice růstu
vedeného domácí poptávkou
Harmonizace vztahů se zahraničím spočívala v odbourávání protekcionismu a ochotou k růstu kurzu Jenu.
Reakcí ekonomiky je pak snižování jednotkových nákladů zboží a zavádění nových technologií + využívání subdodávek ze zemí s levnou pracovní silou (JV Asie).
V letech 1986-1990 je JAP ve výrazném konjunkturním vzestupu (bublinový boom), růst HDP 4,5%. Příznivě se vyvíjí nezaměstnanost a inflace.
90. Léta
V roce 1991 začaly vývozy růst opět rychleji než dovozy a zvyšoval se aktivní schodek obchodní bilance- příčinou byl kromě rostoucí conkurenceschopnosti i pokles cen ropy.
Paradox prosperity - životní úroveň obyvatelstva se nezvyšovala adekvátně ekonomickému rozvoji.
V roce 1991 vypukla deprese - v roce 1992 dochází k výjimečné recesi -jde o teprve druhou recesi (1973).
Recese a řada politických afér ústí ve volební neúspěch 38 let vládnoucí Liberálně demokratické strany.
Vládní reformy (Big Bang) nezabírají a recese se prohlubuje 1998 (Asijská krize).
Příčiny: slabá spotřebitelská poptávka a problémy bankovního sektoru a následné zhroucení cen nemovitostí (důsledek bublinového boomu)
Nový prvek - nezaměstnanost (4,1%)
Zahranicnehospodarska strategie Japonska
1)  V poválečném období nepřetržitý ekonomický růst (s tendencí postupného zvolňování) a to bez ohledu na špatnou výchozí pozici
2)  Významná orientace na USA v poslední době i na ostatní trhy
3)  Mimořádně závislé na mezinárodní dělbě práce
4)  Základní disproporce mezi nedostatečnou palivovou a surovinovou základnou a produkčními ambicemi a výkonností
5)  Specifická bezpečnostně-strategická situace (umožňuje orientovat prostředky do civilního sektoru
6)  Značná asymetrie zapojení JAP do SE - velká dovozní zranitelnost (to má důsledky pro podobu zahraniční politiky JAP)
Japonsko přistupuje k mezinárodní směně jako k možnosti rozmísťovat vlastní produkci zpracovatelského průmyslu, zatímco v dovozní relaci klade důraz na dovozy surovin, paliv a potravin. Odtud plynou vysoká aktiva zahraničního obchodu JAP.