Rady rodičům a vychovatelům neklidných dětí Neklidné dítě ve škole a v rodině, Psychický svět neklidného dítěte Psychologie neklidu (dle M. Šebek, 1990) l Obtíže v řízení psychofyziologického vzrušení – neschopnost přizpůsobit je situaci – nedostatečná vnitřní regulace l Neklid následkem dočasné ztráty nebo oddělení od pečující osoby (hyper- i hypo-aktivita jako obrana před ztrátou mateřské osoby) l Hyperaktivita následkem neschopnosti se v raném věku přimknout k mateřskému objektu l Častější absence sebeochraňující fce já u hyperaktivních l Nedostatečný identifikační proces u neklidných – obava z blízkosti (+ maření vztahů) l Porucha identity – snížená schopnost „být sám“, rozporné sebepojetí l Nerozvinutá nebo narušená emotivita l Usilování o dominantní pozici ve vztazích Obtíže s řízením psychofyziologického vzrušení l Řízení psychofyziologického napětí je dovednost a schopnost, kterou se dítě učí již v raném vztahu s mateřskou postavou l Matka má zpočátku tišící, zklidňující fci l Dítě normálně postupně zvnitřňuje schopnost řízení vl. vzrušení l Komplikace když: l Vtíravá „nevyladěná“ matka l Příliš podněcující matka Neklid jako následek ztráty mateřského objektu l Pozorovatelné především u mladších batolat l Batole potřebuje sdílet zkušenost s druhou osobou – seberegulace napětí a vzrušení l Jinak batole neklidné, hra je nestrukturovaná, chaotické pobíhání, hledání… l Neklid (hyperaktivita): hledání mateřského objektu (příp. náhrady za něj) l Stažení se (hypoaktivita): obrana před vstupem náhradního objektu za matku l Děti, kt. se takto projevují, jsou v regulaci psychického stavu stále závislé na pečovatelích Hyperaktivita jako neschopnost přimknout se k mateřskému objektu l Narušení vývoje vztahu dítěte v kojeneckém a batolivém období s mateřskou pečující postavou – spojené s generalizovanou hyperaktivitou l Příčiny mohou být více v dítěti (organické příčiny) l Více v matce l Příp. v obou l Pohybový neklid – vyjadřuje, že dítě někoho ztratilo, příp. že je ztraceno l Zklamání z matky – nedůvěra ve „svět“ – neschopnost se k nějakému objektu skutečně přimknout Absence sebeochraňujících fcí v já neklidného dítěte l Čím je dítě starší, může být více patrné, že se nachází v infantilní pozici ve vztahu k lidem a ke světu l Nesamostatnost, nezodpovědnost, nepořádnost, nesoustředěnost, špatné sebeovládání – impulzivnost l Může postrádat sebeochraňující fci v já – mívá často úrazy z nepozornosti a z chabého odhadu nebezpečí l Nepřimklo-li se dítě k mateřské postavě, mohlo stěží sebeochraňující fci zvnitřnit Nedostatečný identifikační proces l Nedostatečné zvnitřňování vzorců chování, které zažívají u pečovatelů l Identifikační proces je přitom základním mechanismem rozvoje individuální psychické struktury – individuality a osobnosti dítěte l Místo toho kvůli kritice často zvnitřňují pocity méněcennosti, příp. agresivitu Porucha identity u neklidných dětí l Hyperaktivním dětem chybí jasný a pevný prožitek sebe sama, své „ohraničenosti“ od okolí l Malá schopnost „být sám“ l V jasnějším sebeuvědomění jim brání jejich nerozvinuté vztahy, nejen k lidem, ale i k věcem a činnostem l Časté prožitky prázdnoty a nudy, „chytají se“ náhodných podnětů l Citový vývoj uvízl často nikoliv ve školním, ale v předškolním nebo batolecím věku – chtějí být milovány bez výhrad a podmínek l Tresty proto nemají výrazný účinek – trest vnímají jen nepřátelský akt rodičů, který je bolestivý a „zlý“ l Černobílé vidění světa – rozporné kvality i v sebepojetí l Sebepojetí neklidných: méněcennost x potřeba vyniknout, upoutat, dosáhnout lásky Nerozvinutá emotivita l Nedostatek běžných dětských radostí (např. plně se radovat ze hry) l Depresivní prožitky z prázdnoty a z nudy l Čelí záporným postojům ke své osobě – odštěpení agresivity l Na narušení vztahů reagují zlostí Usilování o dominantní pozici l U hyperaktivních častěji primitivní úzkosti – strach z přimknutí a splynutí s druhými + strach z vnějšího ničivého útoku l Usilují proto o převahu – zajišťují si tak bezpečí l Usilují o porážku autorit – zvýšení sebevědomí, ujištění se o vl. síle, kt. si nebývají jisti Vztahy k vrstevníkům u neklidných dětí l Často sociální izolace (zvl. u agresivních chlapců) l Nemají příliš obtíže s navazováním, ale s udržováním vztahů l Problémem je nezralost osobnosti – nedostatečná sebekontrola, nestálost chování, egocentrismus („rodiče jsou na světě k uspokojení mých přání“ – podobně často vnímají i vrstevníky) l V kooperativní práci se jim relativně daří tehdy, když „hrají prim“, ostatní děti jim pomáhají, ale v roli pomocníků jsou méně přínosné výsledku, a jsou kritičtější vůči ostatním Všeobecná doporučení V. Pokorné pro práci s dětmi s hyperkinetickou poruchou l Napomáhat zklidnění dítěte l Klidné a důsledné vedení l Zajistit časovou strukturu, řád Doporučené intervence ve škole I. l Prostředí třídy by mělo působit útulným, harmonickým a klidným dojmem l Dítě s hyperaktivní poruchou by mělo mít v zorném poli pouze pomůcky, které potřebuje pro splnění svého úkolu l Dítě by mělo být pozitivně hodnoceno, pokud prokáže určitou schopnost l Terapeuticky nejsou pro dítě vhodné činnosti, které jsou spojeny s rychlostí a závoděním l Doporučuje se, aby děti s hyperkinetickými poruchami dostávaly úkoly přiměřené jejich schopnostem, ale relativně kratší Doporučené intervence ve škole II. l Aby dítě mohlo pracovat co nejlépe, musí rozumět zadání úkolu l I když máme přechodně na dítě menší nároky, než na ostatní děti, měli bychom důsledně trvat na splnění úkolu l S tím souvisí i řád a určité rituály při sestavování průběhu hodiny. l Nácvik sociálních dovedností l Podporovat dobré vztahy dítěte s svými vrstevníky l Rozlišovat dárky a odměny Doporučené intervence v rodině l Oddělit způsoby chování od dítěte samotného l Netrestat dítě za to, co nedokáže nebo co neudělalo vědomě špatně l Nebojme se “nejednotného přístupu” l Zlozvyky nebo nežádoucí chování dítěte je výhodné relativizovat l Pokus domluvit se s dítětem na společných postupech a možnostech vzájemného soužití l Zaměřit se i na vztahy mezi sourozenci l Čím klidnější domácí atmosféra, tím více nežádoucího chování bude zvládnuto