metů, na něž bylo v rámci celého studijního cyklu pamatováno např. v učebnicích věnovaných finančním trhům, devizovým obchodům a zahraničnímu obchodu. Na rozdíl od nich však akcentuje makroekonomický a nadnárodní pohled na diskutované problémy, přičemž se částečně vrací a prohlubuje látku související s činností mezinárodních organizací. Poté, co řada českých bank a korporací úspěšně vstoupila na mezinárodní trhy obligací a půjček, nikoho pravděpodobně nepřekvapí zařazení páté kapitoly, která se těmto trhům podrobně věnuje. Usiluji v ní nejen o výklad základních pojmů, institucí, souvislostí a částečně i legislativy vztahující se k emisím obligací na zahraničních trzích, resp. k získávání syndikovaných půjček. Cílem bylo do určité míry rovněž porovnat podmínky na jednotlivých trzích v jejich dynamice a shrnout praktická doporučení užitečná pro zahájení, resp. udržování aktivit na nich. Závěrečná kapitola pak přináší pohled na hlavní typy bankovního podnikání, které se ustálily ve světě v průběhu 20. století. Proti obdobných zahraničním textům neuvádí pouze obvyklé dělení na anglosaský model specializovaného bankovnictví a německý model bankovnictví univerzálního, ale zabývá se jako zvláštní kategorií i japonským modelem, který jsem pracovně označil jako bankovnictví segmentované. Podle mého názoru má natolik odlišné charakteristiky, že si samostatný výklad zaslouží. V úplném závěru kapitoly naleznete shrnutí trendů vývoje bankovnictví ve světě v té podobě, v níž se jevily aktuální na začátku druhé poloviny devadesátých let 20. století. Vysvětlení klíčových pojmů vztahujících se k mezinárodnímu bankovnictví naleznete na konci učebnice v příloze nazvané Slovníček pojmů. Musím říci, že práci na takto komplikovaném textu bych nebyl schopen dokončit bez rady a pomoci kolegů ze zahraničního a měnového odboru České národní banky, kterým patří mé upřímné poděkování. Nezbytné je i konstatování, že za případné chyby či nepřesnosti výkladu nesu plnou odpovědnost samozřejmě sám. A hlavně musím poděkovat manželce a synovi, že nejenom přežili všechny víkendy, o kterých jsem se, zavřený v pracovně, potýkal s počítačem místo toho, abych se jim věnoval, ale ještě mě při práci na textu podporovali, kdykoli jsem měl pocit, Že ho snad nikdy nedopíšu. Ten čas jim nikdy nedokážu vrátit. R*R, květen 1996 1. KAPITOLA MEZINÁRODNÍ FINANČNÍ SYSTÉM ÚVOD Není náhodou, že učebnice mezinárodního bankovnict čin a souvislostí vzniku, vývoje a institucí mezinárod Bez jejich pochopení by totiž nebylo možné plně poroz státy i soukromí hráči na poli mezinárodních financí p dobrovolně přijímají, a výhodám, které z toho pro ně i je celá kapitola členěna částečně podle historizujícího ; onálního principu. Po vysvětlení důvodů vzniku celého systému a role je nich složek se pokusíme objasnit hlavní faktory, kte v průběhu uplynulých desetiletí. To je na druhé straně c ho, co zůstává relativně neměnnou podstatou celého us světě není možné odpovědět na všechny otázky, proto budeme zabývat novými výzvami, které před námi n zřejmě si povíme něco i o tom, jaké je místo České rep Témata kapitoly jsou uspořádána do následujících odd A) Důvody vznik« mezinárodního měnového syst B) Vznik a vývoj „bretton-woodských institucí" C) 70. a 80, léta: vývoj od fixních kursů k řízenému D) GATT (WTO), OECD, souvislosti liberalizaci účtů platební bilance E) Úloha rozvojových bank po pádu železné opoi F) Mezinárodní organizace v 90. letech: nové výz^ G) ČR a její účast v mezinárodním finančním syst H) Shrnutí 1. Mezinárodní finanční systém CÍL Na konci první kapitoly byste měli být schopni: • chápat podstatu fungování mezinárodního finančního systému, důvodů jeho existence a směrů jeho možného vývoje; • sledovat na příkladu fungování mezinárodních institucí přednosti a slabiny tohoto uspořádám, relativní výhody a nevýhody členství v něm a získat tak základní představu o prostředí tvořícím institucionální a částečně regulační rámec pro mezinárodní toky kapitálu. A) DŮVODY VZNIKU MEZINÁRODNÍHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU Krize Kořeny vzniku myšlenky o nutnosti stanovení pravidel a dohledu nad jejich dodržováním v mezinárodních měnových vztazích sahají hluboko do třicátých let tohoto století. Dosud největší světová hospodářská krize v letech 1929 až 1933, která svými sociálními důsledky vedla ke vzniku druhé světové války, byla způsobena a prohloubena chybami v mezinárodní peněžní, měnové a obchodní politice v období po první světové válce. Hospodářská krize se neprojevovala pouze úpadky a devastací celých odvětví ve viditelné ekonomice: neméně destruktivně působila na méně viditelný svět mezinárodních financí a devizových vztahů. Stále se prohlubující nedůvěra v papírové peníze vedla k takové poptávce po zlatě, kterou nebyly národní zdroje schopny uspokojit. Mnoho zemí, a především tehdejší velmoc číslo jedna - Velká Británie, bylo nuceno opustit zlatý standard svých měn, který díky ohodnocení měnové jednotky ve zlatě na dlouhou dobu fixoval její hodnotu. Vzhledem k nejistotě ohledně hodnoty těchto peněz, která byla důsledkem opuštění zlatého standardu, zkomplikovaly se značně měnové vztahy mezi zeměmi, které následovaly britský příklad, a těmi, které si zlatý standard nadále udržely. Snaha po hromadění zlata i peněz, které byly za zlato směnitelné, dále snížila množství i frekvenci měnových transakcí mezi jednotlivými státy, což mělo za následek další ztráty pracovních příležitostí a snížení životní úrovně prakticky na celém světě. Pod tlakem vnitřních politických sil se v této situaci některé vlády uchýlily k tvrdému omezení směny domácí měny za cizí a často i k přechodu na naturální způsob mezinárodního obchodu*, který eliminoval použití peněz úplně. * tzv. barter - tedy výměnu zboží za zboží 1. Mezinárodní finanční systém Jiné vlády se snažily najít v zahraničí kupce pro domácí zemědělskou produkci která zůstávala bez odbytu. Pokoušely se zlevnit toto zboží tím, že prodávaly domácí měnu hluboko pod její reálnou hodnotou, čímž chtěly vyřadit z hospodářské soutěže ostatní obchodní konkurenty. Tyto praktiky však logicky vyvolaly obdobnou devalvaci měny v zemích obchodních rivalů, což značně zkomplikovalo a zamlžilo vztahy nejen mezi měnám a hodnotou zboží, ale i mezi jednotlivými měnami navzájem. Jedna z hlavních předností tržní ekonomiky - cenové relace odrážející nabídkv a poptávku po zboží - byla téměř anulována. Světová ekonomika se hroutila mezi léty 1929 a 1932 klesly celosvětově ceny zboží o 48 procent a hodnota me zinárodního obchodu poklesla o 63 procent. Snaha o řešení domácích sociálních problémů na úkor jiných států omezovánín mezinárodního obchodu či umělým snižováním hodnoty vlastní měny tak vedli ke všeobecnému úpadku a k dalšímu prohloubení krize. Východisko Východisko, které bylo po roce 1933 nalezeno, souviselo se vznikem a vývojen fašismu v Itálii a Německu a spočívalo v nebývalém rozmachu zbrojení, meziná rodního obchodu se zbraněmi a vyústilo až v nešťastný rok 1939. Zrovna tak s< dá říci, že tento způsob řešení cesty z bludného kruhu byl způsoben chybným po stupem a nekoordinovaností kroků v mezinárodním obchodě, v měnových a fi nančních vztazích. Už během třicátých let se konalo několik mezinárodních konferencí věnovanýcl měnovým vztahům, skončily však fiaskem. Ještě nedokázaly navrhnout způsob) jakými by vlády jednotlivých států měly spolupracovat při řešení tíživých pro blémů v oblasti měnových a finančních vztahů. Návrh na řešení přišel až na počátku čtyřicátých let, a to současně ze dvou míst. Z Spojených států amerických od Harryho Dextera Whitea a z Velké Británie oi Johna Maynarda Keynese. Oba nezávisle na sobě navrhli systém dohledu, kter by nespočíval pouze v pořádání mezinárodních konferencí v pravidelných inter valech, ale v založení stálého orgánu pro mezinárodní spolupráci v této oblasti. Základními myšlenkami, na kterých měl být celý systém založen, a které reagovaly na potřeby doby, byly: • neomezená vzájemná směnitelnost měn jednotlivých členských zemí, • jasná a nepochybná hodnota každé národní měny, • eliminace nedovolených praktik a omezení v mezinárodním obchodě, jakými byly např. „kompetitivní" devalvace, které přivedly ve třicátých letech investice a obchod ke stagnaci. lezinárodní finančnísystém 5NĽK A VÝVOJ RETTON-WOODSKÝCH" INSTITUCÍ mnoha jednáních, která se odehrávala ještě během druhé světové války, do-k mnohostrannému souhlasu s navrženým a průběžně zdokonalovaným scheitern. íervenci 1944 tak v Bretton Woods* založili delegáti ze 44 států Mezinárodní mový fond (MMF; International Monetary Fund, IMF) a Světovou banku Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank for Reconstruction i Development, IBRD). ložení obou organizací nebylo vedeno pouze výše uvedenými důvody - ty by-ještě zesíleny potřebou poválečné rekonstrukce Evropy na takových zakladl, které by nedovolily opakování situace ze třicátých let. U zrodu obou orga-ací, které začaly fungovat v roce 1946 a nalezly své stálé sídlo ve Washingtonu, o i Československo. Bylo i mezi 39 zakládajícími členy v roce 1946. ezinárodní měnový fond kladnfm dokumentem, ze kterého vychází činnost Mezinárodního měnového idu, jsou Články dohody, resp. stanovy MMF. Původně byl podle nich mezi-:odní měnový systém založen na relativně pevných měnových paritách měn Qských zemí navzájem, přičemž kotvou celého systému byl americký dolar de-avaný svým zlatým obsahem. ncepce takto pojaté dlouhodobé kursové stability se opírala o keynesiánský isob myšlení založený na přesvědčení, že vlády jednotlivých zemí jsou v pod-tě schopny na základě rozpočtové a měnové politiky cílené na agregátní po-vku vyrovnávat cyklické výkyvy ekonomiky natolik, aby byl zajištěn její dlou-iobý růst při přijatelné inflaci a na hranici přirozené míry nezaměstnanosti. >bdobí hrozící deprese se tedy státní rozpočty dostávaly do schodků, fiskální ěnová politika přecházely ke koordinované expanzi na podporu agregátní po-vky a tím i oživení ekonomiky. opak při konjunktuře měly ideální rozpočty směřovat k přebytkům, splácet ich dluhy z let minulých. Měnová politika měla být přirozeně také restriktiv-i napomáhat tak snížení nebezpečí přehřátí ekonomiky. rovnávání výkyvů hospodářského cyklu při existenci fixních poměrů mezi nami jednotlivých zemí by zejména pro malé otevřené ekonomiky bylo velmi ít New Ham-sphire, USA 1. Mezinárodní finanční systém obtížné bez existence mechanismu, který by umožnil ovlivňovat rovnováhu platební bilance žádoucím směrem. Cíle MMF Vzhledem k tomu, že světový hospodářský cyklus je jako takový pouze odvozen od nekoordinovaně probíhajících cyklů v jednotlivých ekonomikách, bylo nutné vytvořit instituci, která by: • sledovala ekonomický vývoj v zemích, které se systému kursového fixingu zavázaly účastnit, a v případě signálů konjunkturálních změn doporučovala vládám přiměřené změny politik, • v případě potřeby poskytovala členských zemím úvěry na podporu jejich platební bilance ve formě zvýšení pohotových devizových rezerv. Aby mohl MMF tuto roli beze zbytku plnit, musel zároveň shromáždit značné množství velmi kvalitních ekonomů schopných na základě hlubokých analýz navrhovat potřebná doporučení. Poprvé v historii tak došlo ke vzniku instituce kon-centrující intelektuální potenciál zabývající se ovlivňováním světové ekonomiky na globální bázi- Spojené státy americké byly zase ideálně předurčeny pro roli kotvy celého mechanismu. Silná, velká a relativně uzavřená ekonomika (obrat zahraničního obchodu USA tradičně dosahuje přibližně 10 procent hrubého domácího produktu)* byla ochotna zavázat se k fixaci své měny na zlato a inkasovat jak výhody, tak nevýhody tohoto kroku. Vzhledem k tomu, že až do sedmdesátých let byla mobilita kapitálu poměrně nízká a hlavní starostí vlád tedy bylo vyrovnávat vzájemné toky zboží a služeb | (resp. platby za ně), směnitelnost měn členských zemí byla v článku VIII. stanov § MMF definována jako neexistence omezení na běžném účtu platební bilance. í Ačkoli se členové zavázali postupně odbourat omezení plateb za zboží a služby || a uvolnit osobní transfery, mohli ponechat rozsáhlá omezení na kapitálovém " účtu platební bilance (přúné investice, půjčky, portfoliové investice, záruky apod.). Jak uvidíme později, zejména v osmdesátých a devadesátých letech začalo toto pojetí směnitelnosti - v důsledku rozvoje technologie umožňujícího zásadní finanční inovace a tím zvyšujícího celosvětovou mobilitu kapitálu - značně zaostávat za realitou. * pro srovnání - v případě ČR je to téměř 50 % 1. Mezinárodní finanční systém Hlavní nevýhodou takto konstruovaného mezinárodního měnového uspořádání však byla poměrně malá odolnost vůči vnějším šokům. Naplno se to ukázalo při ropné krizi na počátku sedmdesátých let. V roce 1971 se celý systém dostal do problémů v důsledku toho, že Spojené státy americké byly ekonomickými podmínkami donuceny na svou roli garanta celého systému rezignovat* a ochránit svou ekonomiku nejprve pomocí devalvace, pak odstoupením od závazku smě-nitelnosti USD za zlato. V současných Článcích dohody MMF jsou proto: • stvrzeny pohyblivé devizové kursy měn členských zemí (tzv. floating), • zrušeny zlaté parity jejich měn, • legalizována tržní cena zlata, • deklarovány cíle účinné kontroly mezinárodní likvidity a přeměny zvláštních práv čerpání (Special Drawing Rights, SDR) na hlavní rezervní aktivum Fondu. Zvláštní práva čerpání (SDR) Úvahy o vytvoření umělé měnové jednotky se objevovaly již na počátku šedesátých let v důsledku rostoucích obav, že stávající bretton-woodský systém není schopen generovat odpovídající mezinárodní rezervy. V roce 1969 došlo ke změně Článků dohody, což Fondu umožnilo: • vytvořit umělou mezinárodní jednotku Special Drawing Rights (SDR), • s ohledem na dlouhodobou globální potřebu doplnění mezinárodních rezerv emitovat a rozdělit tuto f acilitu mezi členské země Fondu. Článek XVIII. dohody o MMF říká: „Ve všech svých rozhodnutích týkajících se přidělování nebo rušení práv čerpání bude Fond usilovat, aby kryl celkovou dlouhodobou potřebu v rozsahu, jak a kdy vzniká, doplňováním existujících rezervních hodnot takovým způsobem, aby se podpořilo dosažení jeho cílů a zabraňovalo hospodářské stagnaci a deflaci, stejně tak jako nadměrné poptávce a inflaci ve světě." Tato velmi obecná formulace umožňuje volný výklad pojmu celková dlouhodobá potřeba, který se po řadu let stal předmětem diskusí a sporů řady odborníků mezinárodních financí polemizujících o budoucí úloze SDR. Spor mezi těmi, kdo tvrdí, že existuje celková dlouhodobá potřeba doplnění mezinárodních rezerv, a odpůrci tohoto názoru, přerostl v poměrně vleklou diskusi. *změnv. ke kterým došlo v 70. a na počátku 80. let jsou stručně hodnoceny v následující subkapitole 1. Mezinárodní finanční systém Zvláštní práva čerpání (SDR) je uměle vytvořená zúčtovací-jednotka definovaná jako koš pěti měn a připisovaná členským zemím na účet proporcionálně jejich členským kvótám. Do výše této alokace může členská země vykázat vůči Fondu minusový zůstatek, aniž by musela žádat o dodatečnou půjčku. V roce 1974 začal MMF používat k vyjádření hodnoty SDR 16 vedoucích měn v mezinárodním obchodu. V roce 1981 přistoupil Fond ke zjednodušení koše měn.* Dnes se používá pět hlavních měn, které mají největší podíl na mezinárodním obchodu. SLOŽENÍ KOŠE SDR K 1.1.1996 | | USD | | DEM I I JPY | | FRF [ | GBP Původně se od zavedení SDR očekávalo, že budou: • snižovat současný a očekávaný nedostatek mezinárodní likvidity, • snižovat určitou asymetrii v rezervním systému - v systému zlatého standardu měly země s rezervní měnou neopodstatněnou výhodu (mohly financovat svůj deficit prostřednictvím nástrojů denominovaných v jejich vlastní měně), • podporovat důvěru v pokračující konvertibilitu amerického dolaru za zlato. Po pádu zlatého standardu USD a postupném přechodu na plovoucí kursy hlavních měn ztratily tyto argumenty do určité míry smysl. Se snížením potřeby intervenovat k udržení fixního kursu se snížila i potřeba držby vysokých rezerv. Na významu spíše nabyly funkce SDR jako účetní jednotky a platebního a devizového instrumentu. Na druhé straně v polovině devadesátých let ještě zhruba 1/3 rozvojových zemí a ekonomik v transformaci vykazovala rezervy, které by * revize koše se provádí vždy jednou za pět let 11 % 11 % 18% 39" 21 % 1. Mezinárodní finanční systém nepokryly ani osmitýdenní dovozy. Diskuse o nové alokaci SDR se proto znovu otevřely. Dnešní definice účelu MMF V polovině sedmdesátých let tak byla opuštěna původní koncepce dlouhodobé kursové stability. To souviselo i s posunem teoretického myšlení v USA a postupně i v ostatních zemích od převládajícího keynesiánství k monetární doktríně a jeho ustálení v ekonomii hlavního proudu, která se snaží vybírat z obou škol to nejlepší a slučitelné. Dnešní definice účelu Mezinárodního měnového fondu se přesto od původní příliš neliší. Můžeme ji najít v článku I. Článků dohody o MMF: • podporovat mezinárodní měnovou spolupráci prostřednictvím mechanismu vzájemných konzultací a spolupráce v měnových otázkách, • usnadňovat expanzivní a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu a tím přispívat k podpoře a udržování vysokých úrovní zaměstnanosti, reálného důchodu a k rozvoji produktivních zdrojů všech členů jako primárního cíle hospodářské politiky, • podporovat kursovou stabilitu, udržovat řádné devizové vztahy mezi členy a vyhýbat se kompetitivním znehodnocením měn, • napomáhat postupnému odstraňování devizových omezení, která brzdí mezinárodní obchod, a ustavení mnohostranné soustavy plateb pro běžné transakce mezi členy, • dočasně členům zpřístupnit při poskytnutí záruk zdroje Fondu a tím jim dát příležitost k nápravě negativních trendů ve vývoji platební bilance bez nutnosti přijímat opatření ohrožující jejich národní nebo mezinárodní prosperitu, • v souladu s výše uvedeným zkracovat dobu trvání a snižovat hloubku nerovnováhy platebních bilancí členů. Kromě koordinace měnové politiky a řízení kursového režimu se MMF, jak uvidíme v následující subkapitole, zabývá: - vytvářením nových prostředků mezinárodní likvidity (SDR), - regulací zahraniční zadluženosti, - úpravami mezinárodního měnového systému a - působením ve funkci výzkumného, informačního a poradenského centra. 1. Mezinárodní finanční systém Názor MMF Názor odborníků Fondu prezentovaný jako názor Fondu má rozhodující vliv na postoje mezinárodní finanční komunity k dané členské zemi, na ohodnocení jejích aktiv i pasiv na mezinárodních finančních trzích, je rozhodující pro poskytnutí široké mezinárodní odborné i kapitálové podpory v případě potřeby. To je patrné především v období, ve kterém má určitá členská země problémy, v důsledku kterých ztratila důvěru mezinárodních kapitálových trhů a buď na nich nemůže získat prostředky k posílení svých devizových rezerv, nebo jsou pro ni příliš drahé. Žádost o úvěr od MMF sice musí být doprovázena programem stabilizační politiky vlády dané země, na základě jehož plnění jsou jeho transe uvolňovány, poskytnutí úvěru Fondem však obvykle vede k obnovení důvěry trhů. Jakmile se podaří problémy překonat, jsou nadále její finanční potřeby pokrývány jejich prostřednictvím. Procedury MMF Podívejme se nyní na některé z procedur Fondu. Hlasování Fondu Hlasování Fondu je založeno na principu akciové společnosti, což zvýhodňuje kapitálově silnější země.* Rozsah hlasovacího práva je odvozen z výše členské kvóty každé země (250 hlasů dostává automaticky každý, další jsou rozděleny po jednom na každých 100 tisíc SDR členské kvóty). Hlasovací systém je poměrně komplikovaný, nicméně řídící orgány Fondu usilují o rozhodování na základě všeobecné shody. Stanovení výše členské kvóty Stanovení výše členské kvóty je proces částečně formalizovaný a částečně subjektivní (negociační). V prvním kroku je novému členovi na základě výše jeho hrubého domácího produktu, devizových rezerv, průměrných ročních běžných plateb a inkas a variability běžných inkas stanovena s přesností na šest desetinných míst tzv. propočtená kvóta. * v OSN např. platí odlišné schéma - co člen, to hlas Mezinárodní finanční systém e druhém kole je potom víceméně na základě politického vyjednávání (negoci-;e) ve Výboru pro členství na základě porovnání s pozicemi stávajících členů róta proporčně upravena. as od času sice dochází k revizím kvót, jednou fixované vzájemné relace zemí : však při meh mění jen vzácně. Přibližně čtvrtinu kvóty, která je splatná v devi-ích, tvoří tzv. devizová transe čerpatelná členem proti uložení ekvivalentu v domáci měně. Tři čtvrtiny kvóty se skládají v měně nového člena. tk uvidíme dále, od výše kvóty není odvozeno jen hlasovací právo, ale i přístup 2 zdrojům MMF, výše alokace SDR a výše kapitálových vkladů institucí skupi-y Světové banky. ČLENSKÉ KVÓTY A POZICE ZEMÍ „BELGICKÉ" KONSTITUENCE MMF počet hlasů členská kvóta (mil. SDR) procenta Světová banka počet hlasů procenta 3elgie 31 273 3 102 41,1 29 233 38,8 Rakousko 12 133 1 188 16,2 11 313 15,0 i/laďarsko 7 798. 755 10,0 8 300 11,0 Turecko 6 670 642 8,8 7 629 10,1 ÍR 6146 589,6 8,2 6 558 8,7 Bělorusko 3 054 280,4 4,1 3 573 4,7 Slovensko 2 824 257,4 3,7 3 466 4,6 (azachstán 2 725 247,5 3,6 1 925 2,6 Slovinsko 1755 150,5 2,3 1 511 2,0 „ucembursko 1605 135,5 2 1 902 2,5 Pramen: Výroční zpráva MMF, 1995. •rgány Fondu a jejich funkce ejdůležitějšími orgány MMF jsou: o Výbor guvernérů (Board of Governors), • Výkonný výbor (Executive Board), • Prozatímní výbor (Interim Committee), • Výbor pro rozvoj (Development Committee). 1. Mezinárodní finanční systém Výbor guvernérů je nejvyšší rozhodovací orgán, v němž pracuje po jednom guvernérovi a jednom alternátovi z každé členské země (obvykle jde o ministry financí nebo guvernéry centrálních bank). Protože se za normálních okolností schází pouze jednou ročně o výročním zasedání, deleguje některé ze svých pravomocí na Výkonný výbor. Výkonný výbor je stálý rozhodovací orgán MMF složený z 24 ředitelů jmenovaných členskými zeměmi nebo zvolených jednotlivými konstituencemi. Jeho zasedání řídí výkonný ředitel. Schází se několikrát týdně a podklady pro jeho rozhodnutí připravuje aparát MMF. Asi polovinu času stráví jednáním o záležitostech členských zemí (výsledky konzultací dle článku IV, resp. revize plnění kritérií pro poskytování půjček), druhou polovinu doby se zabývá politickými otázkami (výhled vývoje světové ekonomiky, vývoje na mezinárodních kapitálových trzích, koncepce poskytování zdrojů Fondu, mezinárodní likvidita a mechanismus SDR). Prozatímní výbor je poradní orgán složený z 24 guvernérů, zastupujících stejné konstituence jako Výkonný výbor. Schází se dvakrát ročně s cílem posuzovat a doporučovat MMF řešení problémů vznikajících při řízení a zavádění mezinárodního měnového systému včetně návrhů na řešení eventuálních krizových situací a na novelizaci Článků dohody o MMF. Výbor pro rozvoj je společný meziministerský výbor MMF a Světové banky, složený opět z 24 ministrů financí, který má za úkol radit MMF a Světové bance při koordinaci transferů reálných zdrojů do rozvojových zemí. Zdroje MMF Členské země v současnosti využívají čtyři základní kategorie zdrojů: • vnesené členské příspěvky, • devizově úvěrové facility ve formě SDR (Jsou připisovány členům na účet zvláštních zdrojů v poměru k výši členských kvót), • doplňkové zdroje na základě Všeobecné úmluvy o zápůjčce a • dvoustranně sjednávané oficiální dlouhodobé půjčky od vlád a centrálních bank na doplňkové a zvýšené možnosti přístupu k úvěrům Fondu. Fond poskytuje finanční pomoc prostřednictvím různých facilit v závislosti na potřebách země. Objem pomoci a její podmíněnost (která je jedním z hlavních znaků půjček MMF) závisejí na povaze makroekonomických a strukturálních problémů členské země. 1. Mezinárodní finanční systém Členové mohou tyto prostředky Mezinárodního měnového fondu čerpat následujícími způsoby: • automatickým odkupem (na principu swapové operace) své rezervní transe, přičemž transe je tvořena 25 % členské kvóty, která byla splacena v devizách. Na rezervní tranši se pohlíží jako na součást devizových rezerv člena, při jejím odkupu nejde o půjčku; • devizovými úvěry - jsou poskytovány na principu swapových operací, kdy se jako protihodnota půjčky ve volně směnitelné měně skládá její ekvivalent v měně národní, který se při splácení podle téhož kursu evidovaného Fondem zpětně odkupuje. 1/ Schéma devizových úvěrů i ' U devizových úvěrů jde v současnosti o tzv.: \ • běžné facility, • speciální facility: - CCFF {Compensatory and Contingency Financing Facility), - STF (Systemic Transformation Facility), • facility pro chudé země: ' - ESAF (Enhanced Structural Adjustment Facility), - SAF (Structural Adjustment Facility), - pomoc v nouzi (Emergency Assistance). Běžné facility U první úvěrové transe musí čerpající demonstrovat odpovídající úsilí překonat potíže v platební bilanci, čerpání není vázáno na tradiční dohody. Při poskytnutí vyšší úvěrové transe - u tzv. zajišťovací (standby) půjčky, která kryje obvykle 1 až 2 roky, jsou již kritéria vázána na rozpočtovou a úvěrovou politiku, na výši mezinárodních rezerv a vnější dluh. U tzv. rozšířené (extended) půjčky, většinou na 3 až 4 roky, jsou kritéria zaměřena na odstranění makroekonomických a strukturálních nerovnováh vedoucích k potížím platební bilance. Speciální facility Využívají se na překonání náhlého propadu exportu země nebo nadměrného nárůstu nákladů na import obilovin, ropy či jiné strategické komodity. Speciální f a- 1. Mezinárodní finanční systén cility jsou určeny též pro země procházející transformací z centrálně plánované ho na tržní systém, a to na krytí potíží platební bilance v důsledku hlubokých propadů obchodu s tradičními zeměmi. Facility pro chudé země Tyto faculty poskytují zdroje na podporu střednědobých programů strukturálních a makroekonomických změn nejchudším zemím, které mají problémy s platební bilancí. V rámci této skupiny jsou též uvolňovány prostředky na krytí problémů platební bilance v důsledku náhlých a nepředpokládaných přírodnícr katastrof, označované jako pomoc v nouzi (Emergency Assistance). Politika MMF v oblasti devizových kursů Nejdůležitějším nástrojem, kterým MMF provádí koordinaci mezinárodnícr měnových vztahů, je jeho politika v oblasti devizových kursů. Každý člen se při vstupu zavazuje: • spolupracovat s Fondem a s ostatními členy při zabezpečování racionálních devizových systémů, • k podpoře stability přijaté soustavy kursů a • k hospodářské a finanční politice zaměřené na napravování poruch platebních bilancí.___________________________________________ V současnosti to znamená, že každý člen si může zvolit libovolný kursový režim a podle svého přání determinovat kurs národní měny (vazbou na některou z klíčových konvertibilních měn, na kolektivní měnovou jednotku typu SDR nebe na koš měn). Souhlas Fondu k tomu nepotřebuje, nemůže však vázat hodnotu měny ke zlatu. Dohled nad dodržováním těchto ustanovení (tzv. surveillance role of the IMF) je prováděn na bázi pravidelných konzultací dle článku IV. stanov,* jejichž výsledky j sou důvěrné. * mise MMF u tzv. bezproblémových členů zpracovávají analýzy odpovídajících aspektů hospodářské politiky jednou za dva roky, u členů s dlouhodobými problémy častěji Mezinárodní finanční systém Dvinnosti členů členství v MMF tak jednotlivým zemím vyplývají nejenom práva spočívající možnosti čerpat úvěry nebo se v souladu s vymezenými pravidly podílet na roz-)dování, ale i povinnosti, a to: • jednak finanční, • jednak v oblasti hospodářské politiky. jvinnostmi finančními se rozumí náležité vypořádání závazků, a sice: • splacení stanovené kvóty, • splacení úvěrů, úroků, správních a jiných poplatků, • dodržování pravidel operací v systému SDR. »vinnosti v oblasti hospodářské politiky a předávání statistických informací: • usilovat o směnitelnost svých měn pro běžné transakce, tj. transakce nesloužící k převodům kapitálu, • oznámit Fondu, je-li země připravena závazek směnitelnosti převzít, resp. vyhrazuj e-li si právo přechodných opatření, které by jí na omezenou dobu umožnilo zachovávat a upravovat omezení platů a převodů v běžných mezinárodních transakcích podle měnící se situace, • zříci se omezování běžných plateb, • upustit od diskriminačních měnových opatření nebo praxe plurality měnových kursů, • odkupovat zůstatky své měny, které jsou v držbě jiného člena, jsou-li výsledkem běžných transakcí nebo jsou pro ně zapotřebí, a • poskytovat Fondu informace nutné k jeho činnosti. [nohá z těchto opatření jsou v praxi posuzována značně tolerantně: předávané formace nemusejí být natolik podrobné, aby prozrazovaly záležitosti jednot-reů nebo obchodních společností. kupina Světové banky tupina Světové banky se skládá z pěti mezinárodních organizací: • Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), • Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA), • Mezinárodní finanční korporace (IFC), 1. Mezinárodní finanční systém • Mnohostranná agentura pro poskytování investičních záruk (MIGA), • Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID)*. Hlavní cíle skupiny jsou: • podpora ekonomických reforem, • investice do lidských zdrojů včetně programů vzdělávání, výživy, zdravotnictví a ochrany životního prostředí, • podpora rozvoje soukromého sektoru a • zefektivňování práce veřejného sektoru a vládních organizací. Světová banka (IBRD) Kromě Mezinárodního měnového fondu byla v roce 1944 v Bretton Woods založena i Světová banka (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank for Reconstruction and Development, IBRD). Členství v ní je podmíněno členstvím v MMF. Také její základní dokument je nazván Články dohody. " Kapitálové vklady akcionářů jsou odvozeny od výše jejich členských kvót v MMF, a tudíž struktura hlasovacího práva, jeho systém i rozdělení jsou si v mnohém podobné a sdílejí obdobné výhody i vady na kráse. Na rozdíl od MMF není podoba akciové společnosti pouze vnější - členské země jsou přímými spoluvlastníky s ručením za závazky Banky až do výše svého vkladu. K hlavním cílům Světové banky patří: • stimulace hospodářského rozvoje členských zemí pomocí podpory produktivních investic (především v nejchudších zemích), • stimulace rozvoje výrobních zdrojů směrem k růstu mezinárodního obchodu a životní úrovně co nejširší populace, • koordinace poskytování půjček tak, aby byla zajištěna priorita nejnaléhavějších projektů. * založeno r. 1966 Mezinárodní finanční systém úvodní principy poskytování půjček IBRD úvodní podoba této instituce splňovala představu mezinárodní investiční ban-y ve formě akciové společnosti vlastněné členskými zeměmi, poskytující půjčky adie následujících principů: • půjčovat pouze na projekty podporující hospodářský růst a nemající alternativní zdroje financování; • dlužníkem je vždy vláda členské země a přihlíží se k zárukám splatnosti, tj. půjčky Světové banky obvykle navazují buď na program hospodářské politiky vlády odsouhlasený s MMF a podpořený jeho pohotovostním úvěrem, nebo se opírají o výsledky konzultací MMF s vládou členské země; • půjčky nesmějí být vázány na povinné dodávky zboží či služeb z dalších zemí; • poskytují se vždy s ohledem na hospodárnost a úvěrovou pohotovost Světové banky. Původní zaměření na podporu investičních projektů se zejména na přelomu :edmdesátých a osmdesátých let značně rozšířilo* až na dnešní podporu důležitých sektorů ekonomiky rozvojových zemí a dokonce i na obecnou podporu íospodářských reforem, dnes především ve střední a východní Evropě. ruhy půjček větová banka poskytuje různé druhy půjček: • specifické investiční nebo projektové půjčky; • půjčky na sektorové operace, kde je uvolňování jednotlivých tranší vázáno na systémové a strukturální podmínky rozvoje daného sektoru podmiňujícího zvýšení efektivnosti jeho výkonu, tj. - na obnovu či investice do jednotlivých sektorů, - finančním zprostředkovatelům (národním bankám, které podle kritérií Světové banky půjčují dále), - na regulaci rozvoje vybraných sektorů při změnách koncepce jejich rozvoje; • půjčky na strukturální adaptaci, které jsou zaměřeny na podporu reforem jako celku a jejichž poskytnutí vyžaduje jak těsnou spolupráci členské země s MMF, tak podřízení se kritériím Světové banky, přičemž jednotlivé transe půjček jsou uvolňovány při splnění systémových a strukturálních podmínek rozvoje dané ekonomiky jako celku. iříčiny jsou nastíněny v následující subkapitole 1. Mezinárodní finanční systém Podmínkou pro uvolnění prostředků jsou dále i poměrně složitá pravidla mezinárodní otevřené či omezené soutěže, která mají zaručit rovnost podmínek pro firmy z členských zemí Banky, dosažení optimami kombinace kvality a ceny a bránit korupci. Poskytování půjček Světová banka půjčuje rozvojovým zemím za velmi výhodných podmínek - na dobu do 20 let s pětiletým odkladem splátek na začátku období. Kritériem pro poskytnutí půjčky je výše hrubého národního produktu (HNP).* Úrokové podmínky jsou relativně příznivější než při půjčkách na volném trhu, dohled nad přípravou a realizací jednotlivých projektů je však mnohem těsnější. Určitou nevýhodou je, že Banka vyžaduje vždy vládní záruku za splacení a že určuje skladbu měn jak při poskytnutí půjčky, tak při jejím splácení, což může být zdrojem nemalých kursových rozdílů pro dlužníka. Od roku 1995 však přechází z původního systému „currency pooling" na nabídku půjček v USD, DEM a JPY a své produkty rozšiřuje i o kombinaci měn „na přání" a výběr mezi dříve obvyklou fixní a plovoucí sazbou. Fondy IBRD Z hlediska dalšího výkladu bude zajímavé podívat se blíže na způsob, jakým se Světová banka financuje na trzích, na nichž získává fondy pro většinu svých operací. Její podstatnou výhodou je postavení dlužníka „super AAA"** dané tím, že je vlastněna a tedy garantována vládami členských zemí v čele s nejvyspělejšími státy světa, a představuje tedy pro investora nejnižší možné riziko. Díky tomu může využívat prakticky všech dostupných nástrojů počínaje obligacemi přes MTN (medium term notes) po produkty, které sama uvádí na trh, jako byly na počátku devadesátých let tzv. globální obligace.*** Banka je tedy nejenom svým způsobem market maker, ale i významný nositelfi-nančních inovací. Nevstupuje pouze na zavedené trhy či do rezervních měn, čas od času si půjčuje i měny „exotičtější". * nad 790 USD na obyvatele; jakmile země dosáhne HNP 2850 USD na obyvatele a vyššího, přístup k půjčkám IBRD se omezuje ** blíže viz 3. kap. o ratingu *** pojmy budeme blíže definovat v 5. kap. o trzích obligací a půjček Mezinárodní finanční systém ožení jejích aktiv a pasiv si ukažme na příkladu zjednodušené bilance: BILANCE SVĚTOVÉ BANKY (1994, v mld. USD) AKTIVA PASIVA hotovost 15 poskytnuté úvěry 124 celkem 139 půjčky 112 kapitál 27 celkem 139 uvedeném roce se Banka v průměru financovala na úrovni 0,17 % pod šesti-ěsíční mezibankovní sazbu na londýnském trhu (tzv. LIBOR). Půjčovala buď fixní sazbu 7,07 %, či plovoucí šestiměsíční LIBOR plus 0,22 %. znik Mezinárodního sdružení pro rozvoj (EDA) »měrně brzy po založení Světové banky se ukázalo, že problém chudoby, pře-vším v rozvojových zemích dekolonizovaných v padesátých letech, je natolik ivý, že dosavadní opatření nejsou dostatečná. Proto bylo v roce 1959 jako při-užená, nicméně kapitálově i fakticky samostatná organizace vytvořeno Mezi-rodní sdružení pro rozvoj {International Development Association, IDA). cel a význam IDA ho hlavním účelem je učinit finanční prostředky dostupné pro ty země, pro něž >u i úvěry Světové banky příliš drahé. Jde o země s HNP nižším než 790 USD obyvatele ročně (v některých členských zemích však nepřevyšuje ani 400 SD ročně). ?znam takové podpory nespočívá v nějaké humanitární pomoci poskytované hoc, ale především v postupném vytváření podmínek, za kterých by tyto země ly samy schopny zvyšovat životní úroveň svých obyvatel. enské země IDA enské země IDA jsou na rozdíl od ostatních zde popisovaných institucí rozdě-íy do dvou skupin, na: • země kapitálově silné, jejichž příspěvky jsou zdrojem pro poskytování úvěrů zemím kapitálově slabým, a • země kapitálově slabé. 1. Mezinárodní finanční systém Hlasovací právo je však do značné míry distribuováno bez ohledu na kapitálové vklady, což chudé rozvojové země značně zvýhodňuje. Podmínky úvěrů IDA j sou následující: • dlužníci nemusejí splácet žádný, anebo pouze minimální úrok, • doba splatnosti je až 50 let, • v prvních 10 letech jsou splátky odloženy, dalších 10 let platí dlužník pouze 1% úrok a zbylých 30 let 3 % dlužné částky. Vznik Mezinárodní finanční korporace (ĽFC) * V roce 1956, tedy tři roky před vznikem IDA, byla založena další z mezinárodních institucí, Mezinárodní finanční korporace {International Financial Corporation, IFC), která doplnila strukturu agencií Světové banky o společnost poskytující úvěry na rozvoj soukromých firem bez vládních záruk a angažující se účastí v soukromých podnicích. Cíle IFC Mezinárodní finanční korporace si klade následující cíle: • podpora rozvoje soukromého sektoru v rozvojových zemích, • podpora postupu privatizace, • pomoc v zakládání nových podniků prostřednictvím přímých půjček, • podpora investic ze zdrojů, které sama získává na mezmárodním finančním trhu. To vzhledem k potřebě existence alespoň minimální infrastruktury a tržně orientované hospodářské politiky vlády dané země závisí i na spolupráci se Světovou bankou a IDA. Poradenská služba pro zahraniční investice (FIAS) ■> V roce 1986 pro usnadnění svých operací založila IFC Poradenskou službu pro zahraniční investice {Foreign Investment Advisory Service, FIAS), která má pomáhat vládám rozvojových zemí při tvorbě a aplikaci pravidel a opatření usnadňujících vstup zahraničních investorů do země a regulaci přímých zahraničních investic. Mezinárodní finanční systém ecifika IFC íhledem k tomu, že jako jediná z uvedených institucí pracuje IFC bez výhody ídních záruk, blíží se podmínky, za kterých poskytuje úvěry, podrnínkám trž-n: to se týká jak úroků, tak kratších lhůt splatnosti (7 až 12 let), poplatků i sku-áiosti, že neposkytuje úvěry společnostem zcela či z větší části vlastněným stáři. Toto poslední pravidlo je však aplikováno velmi pružně, isadou při financování, již uplatňuje ještě výrazněji než Světová banka, je černí z vnějších zdrojů. Investice do základního kapitálu privatizovaného podni-jsou omezeny 25 %, v případě jejich ohrožení může IFC podniknout kroky, sré uzná za vhodné. dáštností je, že IFC podniky podporuje pouze v první fázi vzestupu a své podí-prodává, jakmile začnou uspokojivě fungovat a splňují všechny předpoklady lšího rozvoje. lavní aktivity IFC hlavním aktivitám Mezinárodní finanční korporace patří: • přímé komerční půjčky, • společné půjčky, • majetkové investice, • podpora rozvoje kapitálových trhů v členských zemích, technická pomoc s tím spojená a další finanční služby. snik Agentury pro poskytování lohostranných investičních záruk (MIGA) roce 1988 byla jako doplněk předchozích institucí a jejich aktivit prozatím ja-poslední založena Agentura pro poskytování mnohostranných investičních ruk {Multilateral Investment Guarantee Agency, MIGA). leMIGA avním cílem agentury je: • poskytovat záruky investorům na měnové transfery, proti vyvlastnení, válkám a revolucím, porušení smluv a podobně, a tímto způsobem podporovat jejich ochotu investovat i v nejistých podmínkách. 1. Mezinárodní finanční systém Členství v institucích skupiny Světové banky - IDA, IFC, ICSID, FIAS a MIGA - je podmíněno členstvím ve Světové bance, obdobně jako členství v ní je podmíněno členstvím v MMF. Souhrnný přehled o třech nejsilnějších institucích této skupiny dává následující tabulka. SKUPINA SVĚTOVÉ BANKY KE 30. 6.1995 (v mil. USD) Instituce (rok) Počet členů Kapitál Objem půjček Nesplaceno (u IFC nevyč.) upsaný splacený IBRD (1944) 178 176 438 10 858 179 453 123 499 IFC (1956) 165 2 340 1 875 9 461 2 200 IDA (1960) 162 92 891 - 97 793 71 540 Prameny: The World Bank Annual Report 1995, str. 140 a 174, International Financial Corporation Annual Report 1995, str. 122. C) SEDMDESÁTÁ A OSMDESÁTÁ LÉTA: VÝVOJ OD FIXNÍCH KURSŮ K ŘÍZENÉMU FLOATINGU Víceméně do konce šedesátých let fungoval mezinárodní měnový systém na základech, které v polovině čtyřicátých let vznikly v Bretton Woods. Hlavním mechanismem jeho přizpůsobování měnícímu se okolí byla snaha řešit problémy mezinárodní likvidity růstem zdrojů Mezinárodního měnového fondu. Hlavním signálem a zároveň dobou nástupu kvalitativní změny se stala konference v Rio de Janeiro v roce 1967, na níž byly schváleny zásady používání Zvláštních práv čerpání (SDR), které měly postupně vytlačit zlato z pozice hlavního rezervního aktiva. S určitou nadsázkou lze říci, že MMF se vytvořením této umělé, účetní měnové jednotky dostal do pozice supercentrální banky schopné emitovat peníze svého druhu. Tento krok koncepčně předznamenal pád zlatého standardu amerického dolaru v roce 1971. Vzhledem k tomu, že v SDR byl USD zastoupen ze 42 procent a ze americké dolary tvořily v té době asi 80 procent devizových rezerv vyspělých států a bylo v nich realizováno zhruba 55 procent objemu plateb v rámci mezinárodního obchodu, upevnil americký dolar svou pozici v mezinárodním obchodu nebývalou měrou. L. Mezinárodní finanční systém První polovina sedmdesátých let V první polovině sedmdesátých let, prakticky souběžně s vypuknutím energetické krize vzniklé na základě ropného šoku, vrcholily dlouhodobé potíže i ve sfé-'e měnového systému. Jejich katalyzátorem byla dvojí devalvace USD a obecný istup od relativně pevných měnových parit. Názory na jejich příčiny nebyly a nesou jednotné: počínaje nevyrovnaností platebních bilancí přes prudké změny írokových měr, růst počtu bankrotů, časté výměny různých druhů směnitelných iktiv až k provázání s obrovským zadlužením rozvojových zemí. STěkteré rysy připomínaly nebezpečně situaci z počátku třicátých let, ať už jde 3 nárůst protekcionistických tendencí vlád nebo o růst barteru na 10 až 20 procent objemu obchodních transakcí světového trhu.* Nárůst barteru byl způsoben růstem zadlužení některých rozvojových zemí, které jim znemožňovalo plait za dodávky jiným způsobem než protidodávkou zboží. Výsledkem pokusů o měnovou reformu bylo stvrzení změn v hlavních zásadách činnosti MMF na konferenci na Jamajce v roce 1976.** narůstající rozpory mezi USA a zeměmi EHS a námitky vůči hegemonistickému Dostavení amerického dolaru v mezinárodním platebním styku, které posilovala jeho majoritní pozice v koši měn tvořícím SDR, vedly v roce 1979 ke vzniku Evropského měnového systému (EMS) a k vytvoření kolektivní zúčtovací jednotky ECU (Evropská měnová jednotka, European Currency Unit).*** Přehled problémů měnové finančního systému Základní problémy měnové finančního systému tohoto období lze shrnout :akto: • nevyjasněnost zásad kvantitativního i strukturálního vývoje mezinárodní likvidity (kolik SDR emitovat a podle jakého klíče je rozdělit mezi členy), • rozpor mezi formálním vyloučením zlata z měnového systému a malým pokrokem ve formování rezervního aktiva, které by zaujalo jeho místo (podíl SDR na mezinárodní likviditě byl odhadován na 5 až 8 %), • asymetričnost tlaku na adaptační procesy zemí s deficitem a přebytkem platebních bilancí (výjimečné je především postavení USA, jejichž měna v platebním styku mezinárodních měnových institucí dominuje), * mimo RVHP, v jejímž rámci se prakticky jiné obchody neprováděly ** Tyto dodnes platné zásady, počínaje floatingem a růstem významu SDR konče, jsou popsány v předchozím oddílu. s** blíže viz 2. kap. 1. Mezinárodní finanční systém • nedostatečné přizpůsobení kapacity i podmínek úvěrů mezinárodních měnových institucí podmínkám rozvoje světového hospodářství, jednotlivých zemí i jejich skupin, • vliv floatingu na obtíže v prognózovaní kursů a tím i na růst spekulace v mezinárodních vztazích, • problémy mezi USA a dalšími vyspělými zeměmi na jedné straně a rozvojovými zeměmi na straně druhé (ty označují mechanismus podílů a hlasování v MMF a ostatních institucích za jednostranný a nespravedlivý). K těmto problémům se připojila energetická krize, recese ve vyspělých zemích a ve stejné době kulminovala další vlna zbrojení. Nejvýraznějším projevem této kumulace se stala dlužnická krize. Přelom sedmdesátých a osmdesátých let Ve druhé polovině sedmdesátých let začala série bankrotů podniků, společností i bank, které byly vzájemně propojeny nejrůznějšími závazky a pohledávkami. Něco podobného, pouze s tím rozdílem, že šlo o neschopnost mnoha zemí dodržet termíny splátek dluhů a unést jejich obsluhu, se projevilo i ve sféře mezinárodních financí. Snaha splácet úvěry pomocí dalších úvěrů, spolu se zpevněním úrokových sazeb, přechodem na pohyblivé sazby a konsorciální úvěry, které přenesly rizika v mnohem větší míře na dlužníky, vyústua do prudkého nárůstu zahraničního dluhu rozvojových zemí, odhadovaného v roce 1985 na jeden bilion USD. Reakce ekonomiky USA - program revitalizace Nejsilnější světová ekonomika - ekonomika Spojených států amerických - zareagovala na počátku osmdesátých let na tuto situaci programem tzv. revitalizace: od politiky zaměřené na vývoz kapitálu a zboží podporované snižováním kursu USD v sedmdesátých letech došlo k posunu směrem k dovozu kapitálu, kterým měly být financovány strukturální změny v ekonomice a zčásti i zbrojní program. V praxi to znamenalo kombinaci restriktivní monetární politiky, podporované vysokými úrokovými sazbami, s expanzivní fiskální politikou, pro kterou byly charakteristické narůstající deficity státních rozpočtů. Došlo tak k obrácení dosavadních kapitálových toků: • k přečerpávání kapitálu z celého světa do USA, • k dalšímu zdražování mezinárodního úvěru a • k omezení možných zdrojů zvýhodněné finanční pomoci rozvojovým zemím. .. Mezinárodní finanční systém Ačkoli v roce 1982 převyšoval vývoz amerického kapitálu o 25 mld. USD úroveň eho dovozu, zvýšilo se aktivum kapitálové bilance z 29 mld. USD v roce 1983 na H mld. USD v roce 1984, kdy příliv zahraničního kapitálu do USA představoval '01 mld. USD. Přeměna USA z globálního věřitele do postavení velkého mezinárodního dluž- ííka vnesla do problémů dluhu na mezinárodní scéně nový prvek. Rozvojové ženě mohly začít poukazovat na rozdílnost přístupů MMF a Světové banky k je-ich dluhům a mnohem razantněji prosazovat reformu mezinárodního nenového systému. Reakce MMF - restrukturalizace dluhů řilasu rozvojových zemí MMF v osmdesátých letech velmi pozorně naslouchal i to se projevilo v návrhu na restrukturalizaci dluhů. / roce 1982, kdy dluhová krize vypukla s plnou silou, a v letech následujících plul Fond zprostředkovatelskou a regulační roli při jednáních věřitelů s dlužníky i rámci dohod o konverzi dluhů na nové platební a úvěrové podmínky. V případě zadlužených zemí prováděl velmi přísnou konsolidační politiku zalo-íenou na monetární doktríně spočívající v ukládám stabilizačních programů zanořených především na omezování vnitřní peněžní poptávky a spotřeby, ľejich dopady byly v mnoha případech problematické, neboť neměly velkou ičinnost při likvidaci strukturálních deformací, nezabránily zvyšování břemene lluhu, ale spíše vedly k hospodářskému poklesu s neúnosnými sociálními dopa-ly v zadlužených zemích. »flící mezinárodní kritika donutila MMF přehodnotit tuto politiku, což v letech L986 až 1988 vedlo ke zřízení zvláštních úvěrových fondů ve výši přes 11 mld. 5DR, které měly podporovat procesy dlouhodobého přizpůsobování ekonomik íejméně rozvinutých zemí. Dbdobně postupovala i Světová banka a IDA. Silně se rozvinulo i společné fi-íancování s centrálními bankami vyspělých zemí, s velkými komerčními baňkáni, investičními bankami apod. Dominantní pozice MMF se v souvislosti s dluhovým problémem nezakládala ani ak na celkovém množství zdrojů, které byl sám schopen poskytnout, jako na ra-ňdním růstu důvěryhodnosti dlužníka, jemuž byla Fondem poskytnuta půjčka Takovým dlužníkům účastníci mezinárodních finančních transakcí vyhoví i v obasti splátkových úlev či pomoci při překonávání platebních obtíží. K regulaci ěchto problémů sloužil tzv. zesílený dohled, který byl zaveden v roce 1985 a kte-ý se provádí na žádost členské země, jež usiluje o dlouhodobou restrukturalizaci :ahraničních dluhů a potřebuje pomoc Fondu při jednáních s ostatními věřiteli. 1. Mezinárodní finanční systém V rámci tohoto dohledu přijížděly do země žadatele mise MMF častěji než obvykle, prováděly zevrubné rozbory jeho ekonomiky, průběžně sledovaly zavádění hospodářských programů a analyzovaly jejich výsledky. Přes veškeré úsilí se odliv zdrojů z rozvojových zemí nedařilo zastavit ani podstatně zbrzdit. Proto došlo na odpis či redukci dluhů: • podle návrhu F. Mitteranda v Torontu v létě 1988 byla odbourána část dluhů nejchudších zemí, zejména z oblasti subsaharské Afriky; • podle návrhu N. Bradyho (tehdejšího ministra financí USA) z března 1988 byly sníženy dluhy vysoce zadlužených rozvojových zemí se středními příjmy kombinací domácích reforem s dohodnutými formami snížení dluhů a úroků, které by omezily odliv zdrojů z nich.* Proto se nelze divit, že postižené rozvojové země po roce 1989 příliš nevítaly snahy MMF a vyspělých států pomoci zemím střední a východní Evropy nastartovat ekonomické reformy, neboť se obávaly citelného snížení disponibilních zdrojů ve svůj neprospěch. Další vývoj diskusí o roli bretton-woodských institucí budeme mít možnost ve stručnosti sledovat na pozadí zmíněných ekonomických reforem a mexické krize v oddílu F) této kapitoly. Zde pouze shrňme požadavky, které v osmdesátých letech začaly rozvojové země směrem k nim vyslovovat stále častěji. Přehled požadavků rozvojových zemí v 80. letech • Požadavek na revizi mechanismů a podmínek úvěrování se zřetelem na původ platebních deficitů a na suverénní právo zemí na samostatnou volbu cest a strategii rozvoje. • Zvyšování podílu SDR na měnových rezervách a jejich přidělování podle rozvojových potřeb. • Zvětšení objemů zdrojů Fondu a přijetí mezinárodních pravidel pro postup jednání v otázkách zadluženosti. • Symetričnost vztahů k zemím s aktivním i pasivním saldem platební bilance včetně větší pozornosti hospodářské politice nejvýznamnějších zemí s tržní ekonomikou. • Přehodnocení kritérií členských kvót v zájmu spravedlivějšího přerozdělení hlasů a rovnoprávné účasti všech zemí na činnosti Fondu a na řešení problémů přestavby měnového systému. * tzv. Bradyho obligace s dlouhodobou splatností, do nichž byla část dluhů konvertována, jsou dodnes předmětem živého obchodu Mezinárodní finanční systém Ihrnuto a podtrženo: více prostředků, méně dohledu a požadavků na odpoví-lající hospodářskou politiku vlády, snížení možnosti zemí, které prostředky »oskytují, mluvit do jejich použití. ) _ , ATT (WTO), OECD, SOUVISLOSTI LIBERALIZACE BEZNYCH KAPITÁLOVÝCH ÚČTU PLATEBNÍ BILANCE retton-woodské dohody původně nepředpokládaly vznik pouze Mezinárod-ho měnového fondu a Světové banky. Odbourání finančních bariér, zvýšení upne směnitelnosti měn a financování prioritních projektů by samo o sobě ke yšování světového blahobytu vést nemohlo, pokud by se nezměnila i obchod- politika vlád. icátá léta tohoto století mimo jiné neblaze proslula i znovuoživením protekci-ůstických tendencí, uzavíráním trhů vůči sobě navzájem a tím i poklesem me-uárodního obchodu se všemi důsledky z toho plynoucími, roto jednou z myšlenek na vybudování nového světového pořádku* bylo zalomí Mezinárodní obchodní organizace (International Trade Organization, ITO), :eré se podařilo v plném rozsahu uskutečnit prakticky až v roce 1995. Nové yšlenky se prosazují pomalu a vykořenit z rétoriky vlád výrazy jako „ochrana irodních zájmů", „ochrana trhů" apod. je úkol, jehož alespoň částečné splnění vyžádalo několik desetiletí. Nastíněním tohoto procesu a vysvětlením jeho avních souvislostí se zabývá tato subkapitola. dyž ani 15 let po druhé světové válce nebyl pokrok v celosvětové liberalizaci schodu a plateb příliš velký, rozhodly se nejvyspělejší státy světa, že půjdou statním příkladem. Utni klub dostal skromný název Organizace pro hospodářskou spolupráci rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development, OECD) do vínku si dal snahu o postupné odbourávání bariér nejen pro mezinárodní bchod a běžné platby, k čemuž jednotlivé země zavazovalo členství v MMF GATT (resp. GATS), ale především pro přímé investice a ostatní formy kapi-ilových pohybů či neviditelných transakcí mezi členskými státy, ik úspěšná tato snaha je a čím OECD přispělo k rozvoji celosvětové spoluprá-; se pokusíme vysvětlit dále. celý proces začal ustavením Organi-zace spojených národů 1. Mezinárodní finanční systém Pro tuto chvíli si pouze zapamatujme, že jde svým způsobem o logické završení poválečného procesu liberalizace, reagující nejenom na přání účastnických zemí, ale i na tendence ke globalizaci trhů, zvyšování mobility kapitálu a náznaky tendencí (byť jakkoli rozporných) k celosvětové integraci.* Institucionalizace snah o odbourání obchodních bariér, GATT (WTO) Naděje na založení Mezinárodní obchodní organizace (ITO) vzbuzené výsledky bretton-woodských dohod v roce 1944 vzaly za své spolu s poklesem vlny poválečného optimismu a se začátkem studené války. Ačkoli se v roce 1947 podařilo uzavřít Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), nevyústilo její uzavření do očekávané institucionalizace. Statut ITO, vypracovaný pod názvem Havanská charta na konferenci OSN o obchodu a zaměstnanosti v létech 1947 až 1948 v Havaně, nebyl ratifikován. Vztyčení očekávaného čtvrtého pilíře nového světového pořádku** se nekonalo. GATT tak na dlouhá léta zbyla světu jako přechodná instituce - fórum pro jednání o celních a obchodních otázkách. Vznik GATT Všeobecná dohoda o clech a obchodu, GATT (General Agreement on Tariffs and Trade) je mnohostranná dohoda upravující podmínky mezinárodní směny. Jejím cílem je snížit cla a ostatní překážky zahraničního obchodu cestou vzájemných jednání. GATT byla uzavřena 23.10.1947 (mezi 23 zakládajícími členy byla i ČSR), platnost nabyla 1.1.1948. V současné době má již 117 členských států. Pokusy o stabilnější a hlavně závaznější formu hberalizace světového obchodu pokračovaly, avšak neúspěšně: návrhy z března 1955 na vytvoření organizace pro obchodní spolupráci, která by zajišťovala dodržování pravidel dohodnutých v rámci GATT, ani návrhy z roku 1965 na vytvoření nové univerzální organizace pro světový obchod na konferenci OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) nebyly realizovány. * Blíže se těmito problémy budeme zabývat v kapitole 2. (evropská integrace) a 4. až 6. (finanční trhy a bankovnictví). ** po OSN, MMF a Světové bance Mezinárodní finanční systém ^zhledem k tomu, že z organizačního hlediska stále existoval pouze sekretariát }ATT bez jakýchkoli dalších stálých orgánů, probíhala jednání na různých fó-sch a v různých formách: • pravidelně se scházela výroční zasedání (obvykle v Ženevě), • od roku 1960 se pravidelně scházela i tzv. rada zástupců, • zasedaly dočasné výbory, resp. skupiny pro speciální otázky, • konaly se ministerské konference členských zemí a • organizovaly se tzv. celní konference, jednající o celních ústupcích. ak jsme se /mínili již v úvodu, byla v době založení GATT světová ekonomika loznamenána doznívajícími pozůstatky válečného hospodářství a předválečné lospodářské krize, které daly vyrůst četným překážkám mezinárodního obchodu. Íra poválečné obnovy, která znamenala pro mnohé státy téměř nový začátek, irozila v zájmu ochrany rozvíjejícího se domácího průmyslu, stavebnictví, země-lělství, finančního sektoru atd. vyrůst v éru nového protekcionismu. Zakládací rámcová listina GATT proto požaduje přispět ke zvyšování životní úrovně účastnických zemí prostřednictvím podstatného snižování cel a jiných překážek obchodu a odstraněním diskriminačních opatření v mezinárodní směně. ___________ Sásady GATT rogramu Partners in Transition inspirovala Polsko, Maďarsko, Slovensko a Českou republiku k podání členských přihlášek. Proces jednání o členství v OECD, završený úspěšným vstupem CR do organizace v závěru roku 1995, je stručně popsán dále v textu. Na tomto místě však již se znalostí základních rysů dosud popsaných mezinárodních organizací můžeme shrnout: • Světová obchodní organizace byla založena, aby pečovala o vytváření rovnocenných podmínek pro volný obchod. Její činnost se tedy dotýká obchodního účtu platební bilance. • Mezinárodní měnový fond pečuje o kvalitu a dodržování podmínek smě-nitelnosti měn pro transakce na běžném účtu platební bilance. • Zatímco obě jmenované instituce zahrnují většinu států světa sdružených v OSN, OECD jě „výběrovým klubem" nejsilnějších ekonomik světa. Je to tím, že vytvořehí podmínek pro volný pohyb kapitálu je nejvyšším a na výkonnost ekonomik nejnáročnějším stupněm liberalizace, jehož předčasné zavedení by mohlo nepřipravenou ekonomiku poškodit. lezinárodní finanční systém průběhu dalšího výkladu uvidíme, jak toto uspořádání a tato tvrzení odpoví-jí realitě dnešních mezinárodních trhů. ,OHA ROZVOJOVÝCH BANK PO PÁDU ŽELEZNÉ OPONY ZNIK EBRD) měř paralelní zhroucení komunistických režimů ve všech zemích střední a vý-odní Evropy, ke kterému došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let, stavilo mezinárodní společenství před řadu nových otázek: • Jsou dosavadní přístupy k ekonomickým reformám doporučované mezinárodními organizacemi rozvojovým zemím použitelné i v případě přechodu z centrálně plánovaných k tržním ekonomikám? • Jsou dosud vytvořené zdroje dostatečné k financování těchto reforem? • Pokud ano, budou stačit i pro ostatní země jako doposud? iskuse trvala bezmála dva roky* a vznikla během ní řada dvoustranných fSAID, British Know How Fund apod.) a mnohostranných (např. PH ARE, viz kap.) fondů technické pomoci, než byla v roce 1991 v Londýně založena Ev-pská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and De-lopment, EBRD). 3RD se stala do určité míry: • obdobou regionálních rozvojových bank, např. Meziamerické rozvojové banky nebo Africké rozvojové banky, • odpovědí na obavy rozvojových zemí z možného nedostatku prostředků na financování projektů ze Světové banky, především však • výrazem snahy pomoci méně byrokratickou a tím i efektivnější formou nově vznikajícím demokraciím ke stabilizaci a obnově rozvoje jejich hospodářství. lavní cíle a organizace EBRD vropská banka pro obnovu a rozvoj byla založena s následujícími cíli: • podpořit přechod bývalých plánovaných ekonomik k otevřeným tržně orientovaným ekonomikám; i v jistém smyslu trvá dodnes, ale přibyla nová otázka: Nejsou nově vytvořené instituce nadbytečné? 1. Mezinárodní finanční systém • podnítit soukromou podnikatelskou iniciativu v těch středo- a východoevropských zemích, které se hlásí k základním principům demokratického systému více politických stran, plurality a tržní ekonomie a zavádějí je do praxe; • pomoci členským zemím zavádět strukturální a sektorální reformy včetně demonopolizace, decentralizace a privatizace se zohlednrím rozdílného stupně transformace; • podporovat aktivity soukromého sektoru, posílení finančních institucí a právních systémů včetně budování infrastruktury potřebné k rozvoji soukromého podnikání. Organizace Evropské banky pro obnovu a rozvoj se neliší od obdobných institucí. Vrcholným orgánem je Výbor guvernérů, do nějž každý člen jmenuje jednoho guvernéra (obvykle ministra financí) a jeho alternáta. Výbor guvernérů, jenž se schází jedenkrát ročně, deleguje pravomoci na 23člen-ný Výbor ředitelů. Prezidenta banky volí na čtyři roky guvernéri. Vývoj postavení a zásad EBRD Základním problémem, se kterým se Evropská banka od samého začátku své existence musela vypořádat, bylo „podezření", že je tu jaksi navíc, že pouze supluje roli Světové banky ve specifickém regionu a že tak jen zmnožuje důvody pro kritiku, jíž i ostatní mezinárodní organizace musely tak jako tak čelit.* 59 zakládajících členů (57 zemí včetně 25 států střední a východní Evropy a bývalého Sovětského svazu plus Evropská společenství a Evropská investiční banka) upsalo 10 mid. ECU základního kapitálu, z čehož splatilo 30 procent. Své zdroje EBRD zvyšuje půjčkami na světových trzích, přičemž využívá svého ra-tingu AAA. Na začátku své činnosti EBRD, stejně jako Světová banka, požadovala vládní záruky za půjčky na projekty v členských zemích. Vystavila se tak tvrdé kritice recipientských** zemí, které očekávaly, že právě v tomto bodě se bude lišit a že bude moci vstupovat do rozsáhlejších rizik. To by však paradoxně snížilo kvalitu jejího portfolia, zhoršilo její rating a ve svém dopadu zdražilo úvěry. První dva roky její činnosti tak byly poznamenány jednak spory o politiku banky, jednak poněkud extravagantním stylem jejího vedení Jacquesem Attallim. * viz dále * recipient = příjemce 1. Mezinárodní finanční systém V roce 1993 došlo ke zlomu, který předznamenala změna prezidenta banky. Zkušený Jacques de la Rossiere jmenova.1 expertní skupinu, která měla za úkol definovat komparativní výhodu instituce, na jejím základě navrhnout novou orientaci aktivit a reorganizaci. Pod jeho vedením byly definovány následující operativní priority: • banka by měla být aktivní ve všech recipientských zemích, • zaměření na množství financovaných projektů se musí změnit na zaměření na jejich kvalitu, • hlavní podmínkou zvýšení efektivnosti činnosti banky je decentralizace, • její silou je sektorální analýza, • prioritou musí být podpora finančního sektoru členských zemí, • musí aktivně působit na rozvoj obchodu Východ-Západ i Východ-Východ, • maximalizace multipUkačního efektu musí dosahovat demonstrativním působením projektů, efektivním využitím finančních nástrojů, sektorální politikou směřující k demonopolizaci a podporou projektů v oblasti infrastruktury podmiňující soukromé podnikání, • hlavní aktivitou zůstanou společné podniky. V oblasti finančního sektoru měla být postupně realizována následující doporučení: • působení na střední a malé podniky společně s místními bankami a jejich prostřednictvím, • ke stabilizaci a rozvoji bankovního sektoru je nutné místní banky posílit (pomocí kapitálových investic, podřízeného dluhu, půjček, úvěrových linek a zakládáním společných fondů), • podporovat i ostatní finanční instituce (leasing, pojišťovnictví, vývozní firmy atd.), • podpořit rozvoj finančního sektoru vstupem na místní kapitálový trh. Na konci roku 1994 bylo schváleno 196 projektů v souhrnné hodnotě 4,5 mld. ECU, 162 z nich bylo podepsáno. Ačkoli jednou z hlavních předností banky je, že může operovat jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru, posun směrem k vládou negarantovaným projektům je zejména v zemích v pokročilejším stadiu transformace zřetelný. Nástroje financování poskytované EBRD Evropská banka pro obnovu a rozvoj nabízí různé nástroje financování: • půjčky, 1. Mezinárodní finanční systém • kapitálové účasti, • záruky. Půjčky Půjčky jsou přizpůsobeny podmínkám projektů, v nichž EBRD nese úvěrové riziko, žádá však zajištění aktivy investora, převodem práv akcií nebo spojením s kapitálovou investicí. Půjčky jsou poskytovány ve volně směnitelných nebo i v místních měnách, zpravidla nejsou požadovány vládní záruky na půjčky soukromým podnikům. Podkladem pro posouzení žádosti o úvěr jsou podnikem zpracované projekce tvorby zdrojů {cashflow). Kapitálové účasti Dalším nástrojem financování jsou kapitálové účasti v různých formách včetně upisování kmenových nebo prioritních akcií, podřízeného dluhu, dluhopisů nebo podílových Uštů na splatitelné přednostní akcie. Účast je vždy menšinová, koncepce vystoupení z ní je od počátku jasně formulována. EBRD se může rovněž zaručit, že převede k určitému budoucímu termínu část emise akcií nebo jejich protihodnotu do veřejných či soukromých rukou. Záruky Prostřednictvím záruk může EBRD pomoci nabyvatelům úvěru získat finanční prostředky. Podrnínky pro financování Podmínky, za kterých EBRD nabízí finanční prostředky, vycházejí ze situace na trhu a vyjadřují míru rizika daného projektu (na rozdíl od Světové banky, která půjčuje všem zemím za stejnou sazbu, i když záruky různých vlád mají různou kvalitu): • pevné nebo variabilní úroky jsou stanoveny na bázi přirážky k sazbě LIBOR, • lhůty splatnosti jsou obvykle 5 až 10, výjimečně 15 let* u infrastrukturních projektů, splácení obvykle probíhá v měně denominace půjčky, * v ČR Banka poskytla poprvé dvacetiletý úvěr Českým drahám vlezinárodní finanční systém • při podpisu se vybírá vstupní poplatek, za nečerpané částky roční provize za vázání úvěrových zdrojů (commitment fee), výlohy spojené s přípravou projektu hradí investor projektu, pojištění proti běžnému riziku hradí dlužník. ostredky pro financování projektů získává EBRD, obdobně jako Světová ban-., na trzích obligací. Kde je to možné, získává i partnery pro spolufinancování, i spoluúčasti na financování projektu lze použít některou z forem uvedených lásledující tabulce. FORMY SPOLUÚČASTI EBRD NA FINANCOVÁNÍ PROJEKTŮ orma spoluúčasti Popis Společné financování Půjčky od EBRD a jiných institucí jsou v určitém poměru použity naye-den soubor zboží a služeb společně sloužící danému účelu. Paralelní financování Tyto půjčky jsou použity na financování různých souborů zboží a služeb. > Syndikované financování EBRD zajistí další finanční instituce, které se zaváží, že se podle dokumentace banky a za velmi podobných podmínek budou podílet na poskytování finančních prostředků. ■ Syndikovaná účast EBRD se zaváže k financování celé půjčky, ale v termínu uzavření smlouvy prodá část svého podílu na financování jedné nebo několika jiným bankám. Zůstává jí sice závazek splatit celý obnos, ale prostředky k jeho úhradě plynou částečně z odprodaných účastí. ásady poskytování půjček EBRD ůjčky na projekty Banka obvykle poskytuje podle následujících zásad: • financuje až 35 procent celkových projektových nákladů u nového projektu, anebo 35 procent z dlouhodobé kapitalizace u zavedeného podniku (vlastní kapitál + rezervy + dlouhodobé úvěry), • očekává od ostatních investorů významnou kapitálovou účast, o typické financování projektu nebo podniku by mělo být tvořeno maximálně dvoutřetinovým úvěrem a alespoň jednou třetinou kapitálu, • normálně je zapotřebí, aby se na financování podílely další subjekty, • EBRD obvykle neposkytuje investorům prostředky na získání stávajících či nových akcií. 1. Mezinárodní finanční systém I když se navržené změny realizují postupně, je zřetelné, že po počátečním přešlapování EBRD své místo mezi mezinárodními institucemi nalezla. Je však také zřejmé, že čím úspěšnější bude při podpoře reforem ekonomik zemí střední a východní Evropy, tím blíž bude i konci své existence. F) MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE V DEVADESÁTÝCH LETECH: NOVÉ VÝZVY Události ze začátku devadesátých let přinesly pro fungování mezinárodního finančního systému řadu nových výzev. Většina z nich je natolik aktuální ještě dnes, že nebude možné na závěr této subkapitoly učinit uspokojivé shrnutí, které by obsahovalo byť jen nástin řešení dále diskutovaných problémů. S mnohými z nich se setkáme v dalších kapitolách a uvidíme, že různé úhly pohledu mohou vést k různým závěrům. Zde se tedy pokusíme o první přiblížení k nim z hlediska měnící se úlohy mezinárodních organizací ve vznikající globální světové ekonomice charakterizované relativně plovoucími kursy hlavních měn, globalizací trhů a zvyšující se mobilitou kapitálu. Klíčové události charakterizující počátek devadesátých let: • přechod zemí střední a východní Evropy a bývalých sovětských republik od centrálně plánovaných ekonomik k ekonomikám tržním, • důsledky zvyšující se pohyblivosti kapitálu přes hranice států na jejich finanční stabilitu a na světovou ekonomiku, • volatilita kursů hlavních měn na světových trzích, její podmíněnost a důsledky. Ekonomiky v transformaci Situace, která nastala po roce 1989 na východě Evropy, byla v mnoha ohledech nová. Rozpadl se autarkní* obchodněpolitický systém, který sdružoval země v různém stadiu vývoje, využíval spíše zbožových než peněžních vztahů, byl navenek výrazně ochranářský a vázaný na dodávky strategických surovin (zejména na ropu a zemní plyn) z Ruska. * uzavřený