Úkol č.
   1                                                                                                                      
   SOC 751

   

   Téma: Lidé ohrožení sociálním vyloučením v ČR

   Návrh výzkumného projektu

   

   Koncept:

               Koncept sociálního vyloučení má své kořeny v 70. letech ve Francii, kdy byl poprvé
   použit pro specifickou situaci určitých skupin obyvatel žijících na okraji společnosti, kteří
   byli odříznuti od pracovních příležitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci.

   

   Koncept sociální exkluze tedy není nijak nový, v posledních letech se však stává jedním
   z hlavních témat nejen sociologického diskurzu. Nejprve bychom nastínily, jak chápeme tento
   pojem. Zde se přidržíme definice Tomáše Sirovátky (2002), jenž sociální vyloučení vymezuje 
   v širších souvislostech jako: „…nemožnost podílet se na základních občanských či sociálních
   právech, či jinak, [jako] nemožnost účastnit se plně na životě určitého společenství (na
   životě společnosti v různých oblastech – ekonomické, politické, sociální, kulturní).“ (ibid.:
   4) V diskurzu sociální politiky Evropské unie je sociální exkluze vymezována především jako
   důsledek kombinovaného vlivu nezaměstnanosti, nízké vzdělanosti a kvalifikace, nízkého příjmu,
   neadekvátního bydlení, zhoršeného životního prostředí, vysoké kriminality, nedostupnosti
   kvalitní lékařské péče a kvalitního vzdělávání, krize rodiny a dalších sociálních institucí
   klíčových pro občanskou společnost (církve, politické strany, občanská sdružení etc.). Přitom
   je důležité podotknout, že vyčleňování jedinců a skupin na okraj či zcela vně je vlastní snad
   všem společnostem. Proces sociální exkluze podle Petra Mareše (2002) pro společnost vždy
   představoval „…mechanismus sociální kontroly, jímž společnost zajišťovala konformitu svých
   členů.“ (ibid.: 9).

   

               Koncept sociální exkluze je mnohodimenzionální. Jednotliví teoretikové se liší
   v počtu a rozsahu dimenzí, které pojmu připisují. Někteří autoři se věnují především otázce
   chudoby, neboť příjmová chudoba a tudíž nemožnost podílet se na spotřebě je často pokládána za
   hlavní dimenzi sociálního vyloučení (Sirovátka 2002). Jiní autoři rozlišují pouze základní
   dimenze konceptu, příkladem je rozčlenění na dimenzi politickou, ekonomickou a civilní
   (Woodward - Kohli 2001). Toto rozlišení je podle nás pro potřeby analýzy dostačující, my se
   však rozhodly pro mnohem podrobnější a komplexnější členění Janie Percy-Smith (2000: 9), která
   vyjmenovává celkem sedm dimenzí:

   

   1.       ekonomická dimenze (indikátory: dlouhodobá nezaměstnanost, pracovní nejistota, 
   příjmová chudoba)

   2.       sociální dimenze (indikátory: zhroucení tradiční domácnosti, nechtěné teenagerské
   těhotenství, bezdomovectví, zločin, odcizení mladých lidí)

   3.       politická (indikátory: chybějící politická práva, nízká volební účast, nízká úroveň
   veřejných aktivit, nedůvěra v politické procesy)

   4.       „sousedská“ (indikátory: degradace životního prostředí, chátrání bytového fondu,
   odříznutí od lokálních služeb, kolaps systému podpory)

   5.       individuální (indikátory: mentální a fyzický handicap, nedostatečné vzdělání, nízká
   úroveň znalostí a schopností, ztráta sebedůvěry a sebeúcty)

   6.       prostorová (indikátory: soustředění/opomíjení ohrožených skupin)

   7.       skupinová (indikátory: koncentrace výše uvedených charakteristik v určitých
   skupinách: staří lidé, invalidní lidé, etnické menšiny).

   

   

   Základní výzkumná otázka:

   Do jaké míry jsou lidé, kteří pobírají sociální dávky, ohroženi sociální exkluzí?

   Je to vhodná hlavní výzkumná otázka, pokud máme podle zadání zjistit i v jakých hlavních
   dimenzích se projevuje sociální vyloučení mezi českou populací?

   

   Vedlejší otázky:

   V jakých dimenzích jsou lidé, kteří pobírají sociální dávky, ohroženi sociálním vyloučením?

   Jaká je míra sociálního vyloučení v jednotlivých dimenzích? Co otázka zjišťuje?

   Jaké bariéry zabraňují sociálně vyloučeným lidem participovat na aktivitách běžných pro
   „nevyloučené“ občany? Jak budete zjišťovat odpověď? Jde o to, co za bariéry považují sami
   vyloučení?

   Jaké jsou rozdíly mezi sociálním vyloučením žen a mužů? Co otázka zjišťuje?

   Jak se na sociální vyloučení dívají samy vyloučené osoby?

   

   Hlavní výzkumné hypotézy:

   

   Míra příjmové chudoby souvisí s mírou sociálního vyloučení.

   

   Míra sociálního vyloučení v ekonomické dimenzi úzce souvisí s mírou sociálního vyloučení
   v ostatních dimenzích.

   Dvě předchozí hypotézy jsou příliš banální. Chybí směr závislosti.

   

   Míra sociálního vyloučení je vyšší u žen než u mužů.

   

   Sociální vyloučení vede k deprivaci vyloučených osob.

   Hypotézy jsou nerozpracované.

   

   

   Použitá literatura:

   Percy-Smith, J. (ed.). 2000. Policy responces to social exclusion: towards inclusion?
   Buckingham : Open University Press.

   

   Mareš, P. 2002. Marginalizace, sociální exkluze. In Sirovátka, T. (ed.). Menšiny a
   marginalizované skupiny v České republice. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown. s. 9-21.

   

   Sirovátka, T. (ed.). 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno :
   Masarykova univerzita a Georgetown.

   

   Sirovátka, T. et al. 2002. Monitorování chudoby v České republice: úvodní studie. Praha :
   Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

   

   Woodward, A. - Kohli, M. 2001. European Societies. Inclusions/Exclusions? In Woodward, A. –
   Kohli, M. (ed.). Inclusions and Exclusions in European Societies. London : Routledge. s. 1-14.