Program podpory terénní práce v sociálně vyloučených romských komunitách Programová teorie Programová teorie evaluačního výzkumu podle Chena zahrnuje dva modely: Akční model, který popisuje průběh intervence, jednotlivé aktivity, procedury a zúčastněné subjekty. Model změny charakterizuje proces realizace opatření, zahrnuje vztahy mezi intervencí, determinantami a důsledky programu. Oba modely jsou propojené. Na základě programové teorie popíši jednotlivé prvky Programu podpory terénní práce v sociálně vyloučených romských komunitách. Akční model zahrnuje tyto prvky, které se vzájemně ovlivňují: · organizace, které implementují program – samosprávy, obecní a městské úřady, případně NNO. · realizátoři programu – terénní sociální pracovníci, jejich nadřízení (úředníci městského úřadu) · spolupráce s přidruženými organizacemi – komunita: NNO, instituce a organizace, romští poradci. · kontext prostředí – komunita, snaha zapojit do programu co nejvíce osob z lokality, budování struktur a vztahů uvnitř i vně komunity. Nutno brát v úvahu specifické podmínky jednotlivých lokalit. Program je uskutečňován v lokalitách, kde jsou romské komunity. · intervenční protokol – kontaktování klienta terénním pracovníkem a setkávání se s ním. Existuje metodika terénní sociální práce, která zahrnuje tyto nástroje: rozhovor, pomoc s listinami, vyjednávání, doprovod, koordinace, konzultace s odborníky, kontakt s institucemi a organizacemi. · cílová populace – vyhledávání a kontaktování klientů, „kteří pocházejí ze sociálně znevýhodňujícího sociálního prostředí, které jim neumožňuje či velmi ztěžuje dosažení srovnatelného uplatnění v běžném životě…“ Klienti pocházejí zejména z romských komunit. Model změny představuje kauzální vztahy mezi intervencí, determinantami a výsledky programu. Kontakt terénního sociálního pracovníka s klientem, využívání metod sociálního poradenství, socioterapeutické pomoci a nedirektivního vedení. ä Získání důvěry klienta, postupné proniknutí do problémů klienta, odkrytí jejich příčin, stanovení cíle působení, pomoc. ä Vyřešení problémů klienta. Zlepšení sociálních kompetencí klientů ä Zvýšení schopnosti klientů účastnit se na aktivitách komunity. Aktivizace a integrace klientů. ä Zabránění sociálnímu vyloučení těchto osob. Zjištění vyplývající z evaluačního výzkumu Program podpory terénní práce v sociálně vyloučených romských komunitách lze nahlížet ve třech perspektivách. Z hlediska vládní politiky, obecních samospráv a sociální intervence. Z hlediska vládní politiky se podařilo rozšířit počet míst terénních pracovníků. Program selhává ve své funkci stimulovat samosprávní celky, aby podpořily zřizování míst terénních pracovníků a aby věnovaly větší pozornost problémům sociální exkluze. Z hlediska místních samospráv program selhal ve zprostředkovávání kontaktu mezi klienty a samosprávami, v přípravě specifických programů pro sociálně vyloučené občany. Představitelé samospráv většinou problematiku sociální exkluze nepovažují za dostatečně oprávněnou a nevěnují jí proto velkou pozornost. Terénní pracovníci nemají dostatečné pravomoci. Z hlediska sociální intervence byly shledány nedostatky v práci terénních pracovníků. Terénní pracovníci se soustřeďují zejména na krátkodobé intervence, neřeší problém dlouhodobé nezaměstnanosti Romů a s nimi související provázané problémy. Při krátkodobém vztahu klienta s terénním pracovníkem nejsou vytvářeny vztahy důvěry a nedochází k aktivizaci klienta. Jako nevhodný se též jeví personální výběr terénních pracovníků a jejich praktické dovednosti a teoretické znalosti. Existují rozpory mezi záměry pracovníků a strategiemi samospráv. Někteří pracovníci těžko získávají důvěru v romské komunitě, což má vliv na jeich schopnost být užiteční při řešení problémů. Z výše uvedených převážně záporných hodnocení vyplývá, že Program podpory terénní práce v sociálně vyloučených romských komunitách nedostál původně plánovanému modelu změny.