1
Behaviorální a kognitivní prístupy
Kognitivní a behaviorální teorie vycházejí každá z jiné filosofické logiky. Zatímco
behaviorální teorie staví na tezích ,,empirismu", kognitivní pak vychází z ,,racionalismu".
Empiristé predpokládají, že poznávání se muže uskutecnovat výhradne prostrednictvím
smyslu (zrak, hmat, sluch, cich, chut) a že korektnost poznatku si pak overujeme
pozorováním a experimentem. Racionalisté zase vycházejí ztoho, že pro poznání je duležitý
rozum a jeho schopnost uvažovat. K ucení dochází na základe interpretací deju vprostredí.
Racionalisté se domnívají, že každý clovek se rodí s vrozenou potrebou nalézat význam a že
to, co vnímáme, je determinováno interpretací více než povahou stimulu samých.
Pri bádání o procesech, které souvisejí s ucením, se oba prístupy setkaly. Kognitivne-
behaviorální prístupy zahrnují koncepty a techniky behaviorismu, teorie sociálního ucení,
akcní terapie, funkcní školy v sociální práci, úkolove orientovaného prístupu akognitivní
terapie. Tyto formy sociální práce se zamerují na objektivne meritelné projevy chování
(nevedomé je pro ne neexistující). Jsou relativne krátkodobé a zamerují se na prítomné,
specifické problémy. Formy práce sklientem jsou dosti direktivní, ackoliv soucasné variace
se snaží direktivnost omezovat.
A) Tradicní behaviorismus zahrnuje tri typy ucerní, které se odvozují od práce Pavlova
(1960), Skinnera (1958) a Bandury (1969, 1977).
- klasické podminování (Pavlov)
- operantní podminování (Skinner)
- sociální (nekdy též zprostredkované) ucení (Bandura)
B) Kognitivní varianta behaviorismu má ctyri varianty odvozené zprací Wernera (1970),
Becka (1967), Elise (1962) a Seligmana (1992).
Tradicní behaviorismus (str. 112)
Str. 113
Tradicní behaviorismus je zretelne spjat spojmem klasické podminování, které je svázáno
s prací Ivana Pavlova, ruského fyziologa Známé jsou jeho pokusy se psy, u nichž vyvolal
podminenou reakci slinení pri spojení zvuku zvonku s podáváním žrádla. Tento proces popsal
jazykem experimentální psychologie. Zvuk zvonku byl oznacen jako stimul (S), slinení jako
reakce (R). Pri klasickém podminování stimul vždy predchází reakci:
S  R
Reakce se nejenom mohou naucit, mohou být také odnauceny, ci mohou vyhasnout.
Pavlovuv pes pokud nebyl podminovánpo urcité dobe prestal slinit. V klinické psychologii se
tento mechanismus uplatnuje zejména pri lécbe fobií:
ˇ systematická desenzibilizace (vystavování obávaným objektum v relaxovaném stavu)
Druhou, rozšírenou formou ucení je operantní podminování. Skinner (1953) ukázal, jak se
holubi mohou naucit klovat pácku, aby získali zrní. Holubi byli vždy za svoji námahu
odmeneni zrním a tak bylo jejich chování posilováno. Voperantní podminování je duležité
chování osoby, které je ovlivnováno (rízeno) prostredím. Jakékoliv chování je oznaceno jako
reakce (R) a následek jako stimul (S). Stimul pak vyvolává silnejší reakci (R2).
2
R  S  R2
V souvislosti s operantním podminování se také nekdy hovorí o ABC prístupu. A =
(antecedent) = podnet, B (behavior) = chování, C (consequence) = následek, který chování
posiluje. Lidské chování je zde interpretováno jako funkcní, které smeruje k dosažení
žádoucích následku, prípadne k vyhnutí se následku nežádoucích.
Stuart (1974) napríklad smeruje pozornost na antecedenty jako na cíle intervence. Rozlišil
ctyri typy antecedentu:
1.Podnety materiální a podnety v oblasti dovedností
Jedná se o podnety bez, nichž by se urcité chování nemohlo uskutecnit. Napríklad student
potrebuje klidné místo, knihy a další materiály a také musí být vybaven základními
schopnostmi a dovednostmi, aby se mohl pripravit na zkoušku.
2. Výchovné podnety
Jedná se o pravidla, požadavky, a ocekávání druhých, která nejsou vždy explicitní. Rodice
napríklad mohou kritizovat díte, že neudelalo urcitou vec, o níž nebylo požádáno s odkazem,
že melo vedet, co se ocekává.
3. Umocnující podnety
Jedná se o usporádání situace takovým zpusobem, že se násobí úcinek dusledku. Deje se to
tremi zpusoby:
a) Omezením následku, které nastanou, jen když dojde k žádoucímu chování.
Napríklad muže se jednat o zákaz televize až do složení zkoušky.
b) Motivací ukázkou následku, s nímž osoba ješte nemusela mít zkušenost.
Ukázkou a zážitkem horolezectví, které se tak muže stát novou a motivující
odmenou.
c) Nabídkou ruzných následku. Osoba si v prípade žádoucího chování muže volit
z nabídky následku. Napríklad vybírá mezi návštevou kina, bowlingové haly,
plaváním. Tato varianta výrazne zvyšuje efekt odmeny.
4. Signalizacní podnety
Ty mohou být pozitivne ci negativne propojeny socekávanou odmenou. Urcité stimuly,
spojené spozitivní zkušeností vytvárí predpoklad chování. Je-li ve spolecnosti blízká osoba,
snadneji akceptujeme spolecnost druhých a cítíme se v ní lépe. To funguje i naopak.
Str. 115: Pri posuzování problematického chování je proto zapotrebí prozkoumat jeho
podnety (A) a analyzovat, jak by tento vliv mohl být posílen ci oslaben. Chování (B) musí být
dobre pospáno.
Následky chování (C) prostrednictvím operantního podminování posilují nebo oslabují
následné chování. Pozitivní následky chování zvyšují pravdepodobnost, že se chování opet
vyskytne. Zpevnení (odmena) mohou mít povahu pozitivní i negativní. Pozitivní znamená
poskytnutí žádoucího (napr. penez), negativní pak znamená odstranení nežádoucího (bolesti).
Podobne oslabení (trest) muže být pozitivní (poskytnutí nežádoucího ­ odnetí svobody) a
negativní (odebrání žádoucího ­ napr. penez). Duležitou soucástí posouzení je proto
rozpoznání, co je a co není žádoucí pro uživatele služby (,,zákazník ví nejlépe"). Sociální
3
pracovník by mel ocekávat, že problémové chování je posilováno pozitivními i negativními
zpevneními (odmenami).
Str. 116:
Odmena
(to, co je žádoucí)
posiluje chování , které ji predchází
ZPEVNENÍ muže být:
Trest
(to, co je nežádoucí)
oslabuje chování, které jej predchází
OSLABENÍ muže být:
Pozitivní Negativní Pozitivní Negativní
Zisk žádoucího (napr.
sladkostí, penez)
Odstranení
nežádoucího (napr.
bolesti)
Zpusobení
nežádoucího (bolest,
krik)
Odejmutí žádoucího
(penez)
Chování se také oslabuje absencí zpevnování.
Zpevnení je tím úcinnejší, cím blíže je v case k chování, po nemž následuje. Rovnež je
významné, když je dusledné. Zpevnení muže probíhat kontinuálne ci prerušovane.
Prerušované zpevnení má trvalejší efekt. Rozvržení prerušovaného zpevnení muže mít ruzný
prubeh. Muže knemu docházet pravidelne (týdenní mzda) , ci promenlive. Promenlivost se
muže týkat jak množství odmen (ne po každém žádoucím chování musí následovat odmena) i
v intervalu mezi odmenami. Promenlivá schémata odmenování zvyšují trvalost úcinku na
chování.
Str. 116: Tretím typem tradicního behaviorismu je sociální (zprostredkované) ucení Alberta
Bandury (1977) ­ odvozené od jeho teorie sociálního ucení. Podle této teorie se ucení
uskutecnuje pozorováním a imitací druhých. Tento zpusob ucení je podle teoretiku sociálního
ucení efektivnejší než klasické ci operantní podminování. Ucení se usnadnuje je-li chování
modelu odmeneno, je-li model primerene podobný pozorovateli (usnadnuje identifikaci), je-li
model populární nebo má vysoký status a muže-li pozorovatel chování bezprostredne
procvicovat a získat zpevnení.
Pri posouzení je pak nezbytné zjištovat, jaké modely a jak ovlivnují chování. Napríklad pri
práci s mladistvím delikventem bude významný vliv vrstevnické skupiny. Ta bude jiste
složena zosob, z nichž nekteré budou podobné klientovi. Nekterí z nich budou mít vysoký
status a budou klienta ocenovat za urcité chování. Posouzení zacíná po seznamovací fázi
detailní deskripcí cílového chování. To vyžaduje prímé pozorování soucasného nebo
žádoucího chování bud prímo sociálním pracovníkem, nebo tretí stranou. Jde o pocítání
frekvence urcitého chování v urcitých podmínkách, vytvárí se seznam podnetu, chování i
následku. Záznam muže být užitecnou pomuckou. Schwartz a Goldiamond (1975):
4
Cas Aktivita Kde Kdo byl
prítomen
Co jste
chtel/a
Co se stalo
7.00
8.00
9.00
10.00
11.00
atd.
Tradicní behaviorální posouzení postupuje typicky v tomto sledu(str. 118):
Stanovení cíle (cílu):
ˇ Domluva s klientem na cílech v behaviorálních termínech (týkajících se chování),
které budou jednak srozumitelné klientovy, ale budou také meritelné.
ˇ Kde, kdy a jak casto je nové chování potreba?
ˇ Jak bude klient merit úspech?
ˇ Co budou pozorovat druzí lidé na chování, když se to podarí? To se muže týkat
chování doma, vpráci, behem volného casu. Musíte také vyrešit jak cást a jak moc se
má chování dávat najevo.
ˇ Jak se to (nové chování) bude lišit od toho co se deje nyní?
ˇ Jaké oblasti života se zlepší?
ˇ Proc má zmena probehnout nyní?
ˇ Lze ríci, že existují podmínky, za nichž problém nebyl problémem?
Zmapování soucasného stavu problému:
Str. 119: Další soubor otázek je venován zmapování soucasného (ne/žádoucího) chování. Jde
o urcení jak casto k nemu dochází (napr. jednou za hodinu, za den, za týden atd.). Potom
sociální pracovník muže rozhodnout, zda je problém projevem prítomnosti nechteného
chování nebo neprítomností žádoucího chování:
ˇ Které chování je nežádoucí, které absentuje?
ˇ Které chování má být posíleno, které oslabeno?
ˇ Které chování se uskutecnuje na nesprávném míste a v nesprávném case?
ˇ Pokud jde o odstranení nežádoucího chování, jak je udržováno, cím je posilováno?
ˇ Je dusledkem pozitivního/negativního zpevnování?
ˇ Mohou být tyto ,,zpevnovace" odstraneny?
ˇ Jaké alternativní chování jej muže nahradit?
ˇ Jaké jsou podnetychování?
* meteriální/kompetence
* výchovné podnety
* umocnující podnety
ˇ Pokud došlo k osvojení chování nápodobou, lze prerušit kontakt s modelem?
Pokud jde o osvojení žádoucího chování:
ˇ Jaké nové chování je žádoucí?
5
ˇ Které podnetychybí?
ˇ Co považuje klient za odmenu?
ˇ Jaká zpevnení (odmeny) jsou dostupná a mohou být získány?
ˇ Kdo bude zajištovat odmenování?
ˇ Muže být nové chování osvojeno rolovým modelováním, je takový model k dispozici?
Str.120: Pokud jde o posilování soucasného chování?
ˇ Jaké jsou podnety?
ˇ Jaké jsou dusledky?
ˇ Jak mohou být získány více ocenující /odmenující dusledkya prostrednictvím koho?
ˇ Jaký rozvrh zpevnování/odmenování je nejvíce efektivní?
Odpovedi na tyto otázky pomohou vytvorení základní cáry (grafický záznam stávajícího
stavu).
__________________________________________________________________________
Príklad (str. 120):
Student má problém s vcasnou prípravou úkolu.
Cíl: Student chce odevzdat následující esej vcas
ˇ To vyžaduje dostatek ctení a psaní poznámek.
ˇ Pokud by cetl jednu kapitolu každý vecer a udelal si poznámky, mohl by být lépe
pripraven.
ˇ To lze delat v ložnici, kde nic nerozptyluje.
ˇ Denní záznam kapitoly se bude uchovávat.
ˇ Bude to lepší než ztráta casu u TV.
ˇ Zmena je nutná, protože se blíží zkoušky.
ˇ Pokud se problém nebude rešit, problém bude trvat až do složení zkoušky.
__________________________________________________________________________
Studentovy obtíže lze nazírat jako projev nechteného chování (sledování TV) a nebo jako
nedostatek žádoucího chování (studium). Protože je snadnejší posilovat slabé chování,
rozhodl se sociální pracovník pomoci svému klientovi posilováním studijních dovedností.
Dusledkem (v dlouhodobe perspektive) efektivnejšího ucení je složení zkoušky a vyhnutí se
trapné situace neúspechu. Protože negativní zpevnení je mocnejší, student požádal svoji
partnerku, aby mu pripomínal tento dusledek. Také se domluvili, že vždy, když precte
kapitolu dostane dobrou cokoládu, kterou miluje. Modelováním lze celý proces podporit ­
pokud partner bude místo sledování TV také studovat. Vkrátkodobém hledisku je odmenou
studenta coklodáda, vdlouhodobém student ví, že uniknutí hrozné chybe.
6
KBT (str. 121)
Kognitivní prístupy zduraznují, že chování je zprostredkováváno myšlenkovými procesy.
Výzkum behaviorální sociální práce ukazuje, že kombinace tradicní sociálních behaviorálních
prístupu a kognitivních prístupu vytvárí lepší výsledky a že kognitivní rozmer je aplikován na
stále vetší spektrum problému (Sheldon, 1995).
Historie:
Kognitivní myšlení má své predchudce již vucení filozofické školy stoiku. Filozof Epiktetos
predpokládal, že není rozhodující to, co se deje kolem nás, nýbrž spíše to, jak veci hodnotíme
prostrednictvím našeho rozumu. První náznaky využití tohoto zpusobu pohledu na problémy
lze identifikovat u Adlera. Adler do roku 1911 spolupracoval se Sigmundem Freudem. Adler
však obhajoval predpoklad, že lidé usilují o naplnení cílu, zámeru a ideálu. Prosazoval
myšlenku, že mysl není rozclenena do trí oblastí (ID, EGO, Superego), ale že naše mysl je
jako jeden celek v ruzných konfliktech sprostredím. V úrovni myšlení pak podle nej muže
dojít ke zkreslenému ci antisociálnímu myšlení. Tvrdil, že hlavní determinantou chování je
tzv. ,,soukromá logika" (Adler, 1927, 1964).
Na jeho myšlenky navázal A. Ellis (1962), který je považován za vlastního zakladatele
kognitivního prístupu. Kognitivní prístup byl sice implicitne obsažen vego psychologii 40
(Freud, Adler). let. Ellis a Beck (1967) prevzali predpoklad, že príciny problému jsou
intrapsychické. Redefinovali emoce jako ve své podstate kognitivní. Ellis (1962) je popsal
jako hodnotící zpusob uvažování, plynoucí ztzv. samomluvy (self-talk), internalizované vety
a vnitrní-verbalizace. Ellis ­ viz také Umení psychoterapie. Jak Ellis i Beck doporucovali
svým klientum, aby se zajímali o své myšlenky a overovali si své predpoklady reálným
jednáním.
Str. 122: Werner (1970:254) zduraznil spíše behaviorální stránku více než
psychodeterminismus: ,,emoce je prožívání osobních zkušeností po zhodnocení, jaký osobní
význam má urcitá událost". Lidé musí být konfrontovány s nesouladem mezi jejich vnímáním
a realitou a musí se jim nabídnou alternativy k nepresnému vnímání. Podle Wernera má být
uchopen nesoulad mezi stanovenými cíli a skutecným chováním. Ve Wernerove prístupu je
kladen duraz na zkoumání cílu, vnímání a životního stylu. Werner se domnívá, že chování
není utvoreno ani nevedomými vnitrními silami, ani není externe podminováno, ale je
formováno tretí silou, kognicemi, sebeurcením jednotlivce, který používá jak vnitrní síly tak i
vnejší prostredí. Akceptuje, že vnitrní nutkání a silne podmínené reakce mohou vyvolat urcité
chování, ale soudí, že jednání není kompletní pokud jej nepodporí vedomé myšlenkové
procesy Werner, 1970) .
Tato kognitivní teorie se pokouší vysvetlit iracionální chování za pomocí pojmu obranných
mechanismu (viz. psychoanalýza), ale interpretuje tento jev za pomocí behaviorální percepce.
Werner se domnívá, že (1) volba cílu, (2) hodnocení událostí a sebehodnocení a (3) rešení
problému jsou tri kognitivní procesy bezprostredne spojené s osobnostním vývojem.
Osobnostní vývoj v behaviorálních pojmech není vnímán jako statický nebo lineární tak, jako
je tomu v psychoanalytických schématech. Samozrejme se také nezduraznují hybné síly jako
napr. sexualita, ale jako významná se považuje osobní motivace. Podle Wernera (1970) vedou
zmeny ve trech elementech uvedených výše ke zmenám vosobnosti. Napríklad místo toho,
aby bylo uzavrené chování interpretováno jako fixace vurcitém stupni vývoje osobnosti, je
interpretováno jako dusledek castého neúspechu pri dosahování žádoucího cíle. Osobnostní
7
zmena muže být dosažena, jestliže osoba zažije úspechy pri dosahování cílu. Pro posouzení
formuloval následující otázky:
(Str.123): Pri posouzení proto Werner navrhuje klást následující otázky:
Cíle:
ˇ Jaká má osoba v soucasnosti ocekávání od života?
ˇ Jedná se o cíle konstruktivní?
ˇ Jsou cíle realistické?
ˇ Jaké informace, napríklad o možnostech a alternativách, by mohly být potrebné?
ˇ Má osoba nejaké vzpomínky na drívejší cíle?
ˇ Kdo byl blokoval uskutecnení techto cílu?
ˇ Representují cíle pokus kompenzovat urcité pocity ci deficity?
Percepce reality:
ˇ Vyskytují se v myšlení klienta nejaká zkreslení?
ˇ Vyskytují se v myšlení klienta nejaké limity?
ˇ Jaké pocity mají klienti z interpersonálních vztahu (formálních i neformálních)?
ˇ Vyskytují se u klienta nejaké deformace pocitu kvuli rodinné atmosfére?
ˇ Muže být rodinná atmosféra klasifikována jako odmítající, autoritativní, mucednická,
nestálá, potlacovací, beznadejná, benevolentní, soucitná, s vysokými nároky,
materialistická, souteživá, znevažující, nebo neharmonická?
ˇ Jaká osobní logika u klienta funguje?
ˇ Jaký kognitivní deficit je zjevný?
ˇ Vyskytují se u klienta nejaké vzpomínky na traumata, zápasy, nezpusobilosti ci útlak?
ˇ Jaké se u klienta vyskytují implikace vzhledem k jeho gender, rase nebo náboženství?
ˇ Jaké se zde vyskytují nejistoty, nejasnosti?
ˇ Které pohledy mohou být ovlivneny významnými druhými? (Werner se snaží
prozkoumat propojení drívejších zkušeností a soucasných myšlenkových procesu ­
propojení dvou prístupu)
Životní styl:
ˇ Které charakteristiky chování v minulosti jsou významné?
ˇ Které charakteristiky soucasného chování jsou patrné?
ˇ Je životní styl uzavrený, hýckaný, sebeobetující, kontrolující, nedostatecný, radostný,
servilní, altruistický?
Werneruv soubor otázek pomáhá porozumet jak soucasné myšlení napomáhá ci brání
dosažení cílu.
Eliss (1962) se venoval predevším úzkostným a depresivním stavum Zajímala ho otázka, jak
jsou tyto stavy vyvolávány a udržovány naším myšlením. Ver svém pojetí zustal blíže
tradicního behaviorálního pojetí. Vytvoril alternativu k ABC modelu operantního
podminování.
Podle Ellise (2005) lidé na ceste ke svým cílum (G) narážejí na prekážky. Eliss se pokusil
popsat naše stretání s temito prekážkami a ciní to prostrednictvím ABC modelu. A (activating
event) aktivacní událost je práve onou frustrující událostí, prekážkou na ceste kcíli (napr.
nezamestnanost, rozchod aj.). B (Beliefs) je presvedcení, které lidé ve vztahu kaktivacní
události mají. Tato presvedcení mohou být realistická ci iracionální. Iracionální presvedcení
8
vedou kdepresivním a úzkostným stavum. Príkladem takového iracionálního (ne/vedomého
presvedcení) jsou následující výroky:
Str. 207 (UP):
,,Nepochybne jsem nemel selhat nebo nemel jsem být odmítnut. Protože jsem neuspel nebo
byl odvržen , což se nemelo stát , je to strašné, nemohu to vydržet, jsem neschopný clovek,
který si svuj neúspech zaslouží, a jsem tak neschopný, že nepochybne vždy v budoucnu selžu a
nikdy nebudu prijat významnými lidmi!"
C je pak emocní dusledek. Emocním dusledkem iracionálního presvedcení jsou úzkosti a
deprese. Ellis se snaží zlomit A-C spojení a ukazuje uživateli služeb, že emoce jsou
dusledkem B (presvedcení), nikoliv aktivacní události samé.
Jednou zhlavních Ellisových myšlenek je odlišení racionálních a iracionálních presvedcení
(rBs x iBs). V duchu Deweyova pragmatismu považuje Ellis za racionální taková
presvedcení, která pomáhají lidem lépe dosahovat jimi zvolené cíle a hodnoty. Iracionální
presvedcení jsou naopak ta, která brání v dosažení preferovaných hodnot a cílu a vedou
k prožitkum bolesti ci utrpení (2005).
Základem mnoha iracionálních presvedcení je podle Ellise (2005) víra v ,,musím". Vtéto
souvislosti razí slovo ,,musturbation" ­ ,,musturbace". Ellis vysvetluje jeho princip na
príkladu odmítnutého nápadníka, který ze svého odmítnutí vyvozuje, že (1) je na nem neco
špatného a že (2) je úplne špatný clovek (3) neschopný vstoupit do manželství. Analyzuje
všechny tri cásti presvedcení a ukazuje, že jsou iracionální a vyvozené zpredpokladu, že
osoba, o kterou se uprímne ucházím, me musí prijmout. Pokud se tak nestane, dovozuje
odmítnutá osoba, že s ní není neco v porádku. Proto, Ellis argumentuje, je treba pochopit
iracionální logiku ,,musím", která podnecuje mnohé iracionální presvedcení.
Ellis uvádí, že v rámci RET se terapeuti pokouší zpochybnovat hlavní iracionální presvedcení,
která mají svuj koren v ,,musím". Uvádí následující príklad (UP: 2005: 211):
,,Protože musím uspet vduležitých úkolech a mel bych být prijat duležitými lidmi:
1) Je strašné a hrozné, pokud selžu nebo jsem odmítnut;
2) Nezvládnu selhání nebo neprijetí;
3) Jsem neschopný a nemilovatelný clovek kvuli nezdaru nebo odsouzení;
4) Nikdy neuspeji a nikdy nebudu prijat;
5) Jsem tak špatný, že si opravdu nezasloužím mít dobrý život a jsem hoden pouze bolesti a
utrpení".
Str. 124/125: Burns (1992) k tomuto seznamu pridává další formy kognitivních poruch:
1) Myšlení typu ,,všechno nebo nic" (Co není dokonalé, je k nicemu)
2) Nadmerné generalizace (Jedno selhání je výrazem kompletní neschopnosti)
3) Mentální filtr (Vybírání pouze negativních stránek)
4) Vyloucení pozitiv (Pozitivní stránky se nepocítají)
5) Zvetšování/snižování (snižování vlastních schopností/ prehánení schopností druhých)
6) Emocní zduvodnování (Cítím to, musí to být pravda)
7) Myšlení typu ,,Mel jsi" (Bicování a trestání ješte pred tím než bylo možno cokoliv vykonat)
8) Znackování (Jsem smolar. Je to krysa)
9
9) Personifikace (Vnímá se jako prícina negativních událostí)
V kognitivní terapii jsou tyto narušené formy myšlení zpochybnovány racionálnejšími
formami. V první fázi jsou racionálnejší formy presvedcení podporovány odmenováním
dokud klient nedosáhne cíle.
Burns (1992) navrhuje používat denní záznam chování i kognitivních procesu, které jej
doprovázejí.
Situace Emoce Automatické
myšlenky
Racionální
reakce
Výstup
Datum/cas
Automatické myšlenky mají obvykle formu sebekritiky, zatímco racionální reakce bude
sebeobranná nebo vyvracující automatické myšlenky.
KBT vedou ke kladení následujících otázek behem posouzení:
ˇ Které kognitivní poruchy jsou patrné vklientove príbehu?
ˇ Které automatické myšlenky vstupují do klientovi mysli, když se deje neco
nesprávne.
ˇ Jak se klient shazuje?
ˇ Jak mohou být tyto myšlenky zpochybneny?
ˇ Jak mohou být rozvinuty racionální presvedcení?
Výhody behaviorálního prístupu:
ˇ Behaviorální prístupy nabízejí detailní a dukladnou metodu pro analýzu problému,
nabízejí techniky k provádení posouzení.
ˇ Nabízejí systematický, vedecký prístup, který umožnuje strukturovat práci.
ˇ Jsou srozumitelné klientovi.
ˇ Pri posouzení jsou hledána fakta, která nejsou znásilnována žádnou teorií.
Nevýhody:
ˇ Je psychologicky redukcionistický. Orientuje se jen na klienta a jeho bezprostrední
okolí.
ˇ Není hodnotící, je o slušné, bílé, maskulinní asertivite.
ˇ Vychází z modernistických predstav o jistote.
References
Milner, Judith and ÓByrne. 1998. Assessment in Social Work. 1 ed. New York:
PALGRAVE.
Zeig, Jeffrey K. 2005. Umení psychoterapie. 1. ed. Praha : Portál.
1
Behaviorální a kognitivní prístupy
Kognitivní a behaviorální teorie vycházejí každá z jiné filosofické logiky. Zatímco
behaviorální teorie staví na tezích ,,empirismu", kognitivní pak vychází z ,,racionalismu".
Empiristé predpokládají, že poznávání se muže uskutecnovat výhradne prostrednictvím
smyslu (zrak, hmat, sluch, cich, chut) a že korektnost poznatku si pak overujeme
pozorováním a experimentem. Racionalisté zase vycházejí ztoho, že pro poznání je duležitý
rozum a jeho schopnost uvažovat. K ucení dochází na základe interpretací deju vprostredí.
Racionalisté se domnívají, že každý clovek se rodí s vrozenou potrebou nalézat význam a že
to, co vnímáme, je determinováno interpretací více než povahou stimulu samých.
Pri bádání o procesech, které souvisejí s ucením, se oba prístupy setkaly. Kognitivne-
behaviorální prístupy zahrnují koncepty a techniky behaviorismu, teorie sociálního ucení,
akcní terapie, funkcní školy v sociální práci, úkolove orientovaného prístupu akognitivní
terapie. Tyto formy sociální práce se zamerují na objektivne meritelné projevy chování
(nevedomé je pro ne neexistující). Jsou relativne krátkodobé a zamerují se na prítomné,
specifické problémy. Formy práce sklientem jsou dosti direktivní, ackoliv soucasné variace
se snaží direktivnost omezovat.
A) Tradicní behaviorismus zahrnuje tri typy ucerní, které se odvozují od práce Pavlova
(1960), Skinnera (1958) a Bandury (1969, 1977).
- klasické podminování (Pavlov)
- operantní podminování (Skinner)
- sociální (nekdy též zprostredkované) ucení (Bandura)
B) Kognitivní varianta behaviorismu má ctyri varianty odvozené zprací Wernera (1970),
Becka (1967), Elise (1962) a Seligmana (1992).
Tradicní behaviorismus (str. 112)
Str. 113
Tradicní behaviorismus je zretelne spjat spojmem klasické podminování, které je svázáno
s prací Ivana Pavlova, ruského fyziologa Známé jsou jeho pokusy se psy, u nichž vyvolal
podminenou reakci slinení pri spojení zvuku zvonku s podáváním žrádla. Tento proces popsal
jazykem experimentální psychologie. Zvuk zvonku byl oznacen jako stimul (S), slinení jako
reakce (R). Pri klasickém podminování stimul vždy predchází reakci:
S  R
Reakce se nejenom mohou naucit, mohou být také odnauceny, ci mohou vyhasnout.
Pavlovuv pes pokud nebyl podminovánpo urcité dobe prestal slinit. V klinické psychologii se
tento mechanismus uplatnuje zejména pri lécbe fobií:
ˇ systematická desenzibilizace (vystavování obávaným objektum v relaxovaném stavu)
Druhou, rozšírenou formou ucení je operantní podminování. Skinner (1953) ukázal, jak se
holubi mohou naucit klovat pácku, aby získali zrní. Holubi byli vždy za svoji námahu
odmeneni zrním a tak bylo jejich chování posilováno. Voperantní podminování je duležité
chování osoby, které je ovlivnováno (rízeno) prostredím. Jakékoliv chování je oznaceno jako
reakce (R) a následek jako stimul (S). Stimul pak vyvolává silnejší reakci (R2).
2
R  S  R2
V souvislosti s operantním podminování se také nekdy hovorí o ABC prístupu. A =
(antecedent) = podnet, B (behavior) = chování, C (consequence) = následek, který chování
posiluje. Lidské chování je zde interpretováno jako funkcní, které smeruje k dosažení
žádoucích následku, prípadne k vyhnutí se následku nežádoucích.
Stuart (1974) napríklad smeruje pozornost na antecedenty jako na cíle intervence. Rozlišil
ctyri typy antecedentu:
1.Podnety materiální a podnety v oblasti dovedností
Jedná se o podnety bez, nichž by se urcité chování nemohlo uskutecnit. Napríklad student
potrebuje klidné místo, knihy a další materiály a také musí být vybaven základními
schopnostmi a dovednostmi, aby se mohl pripravit na zkoušku.
2. Výchovné podnety
Jedná se o pravidla, požadavky, a ocekávání druhých, která nejsou vždy explicitní. Rodice
napríklad mohou kritizovat díte, že neudelalo urcitou vec, o níž nebylo požádáno s odkazem,
že melo vedet, co se ocekává.
3. Umocnující podnety
Jedná se o usporádání situace takovým zpusobem, že se násobí úcinek dusledku. Deje se to
tremi zpusoby:
a) Omezením následku, které nastanou, jen když dojde k žádoucímu chování.
Napríklad muže se jednat o zákaz televize až do složení zkoušky.
b) Motivací ukázkou následku, s nímž osoba ješte nemusela mít zkušenost.
Ukázkou a zážitkem horolezectví, které se tak muže stát novou a motivující
odmenou.
c) Nabídkou ruzných následku. Osoba si v prípade žádoucího chování muže volit
z nabídky následku. Napríklad vybírá mezi návštevou kina, bowlingové haly,
plaváním. Tato varianta výrazne zvyšuje efekt odmeny.
4. Signalizacní podnety
Ty mohou být pozitivne ci negativne propojeny socekávanou odmenou. Urcité stimuly,
spojené spozitivní zkušeností vytvárí predpoklad chování. Je-li ve spolecnosti blízká osoba,
snadneji akceptujeme spolecnost druhých a cítíme se v ní lépe. To funguje i naopak.
Str. 115: Pri posuzování problematického chování je proto zapotrebí prozkoumat jeho
podnety (A) a analyzovat, jak by tento vliv mohl být posílen ci oslaben. Chování (B) musí být
dobre pospáno.
Následky chování (C) prostrednictvím operantního podminování posilují nebo oslabují
následné chování. Pozitivní následky chování zvyšují pravdepodobnost, že se chování opet
vyskytne. Zpevnení (odmena) mohou mít povahu pozitivní i negativní. Pozitivní znamená
poskytnutí žádoucího (napr. penez), negativní pak znamená odstranení nežádoucího (bolesti).
Podobne oslabení (trest) muže být pozitivní (poskytnutí nežádoucího ­ odnetí svobody) a
negativní (odebrání žádoucího ­ napr. penez). Duležitou soucástí posouzení je proto
rozpoznání, co je a co není žádoucí pro uživatele služby (,,zákazník ví nejlépe"). Sociální
3
pracovník by mel ocekávat, že problémové chování je posilováno pozitivními i negativními
zpevneními (odmenami).
Str. 116:
Odmena
(to, co je žádoucí)
posiluje chování , které ji predchází
ZPEVNENÍ muže být:
Trest
(to, co je nežádoucí)
oslabuje chování, které jej predchází
OSLABENÍ muže být:
Pozitivní Negativní Pozitivní Negativní
Zisk žádoucího (napr.
sladkostí, penez)
Odstranení
nežádoucího (napr.
bolesti)
Zpusobení
nežádoucího (bolest,
krik)
Odejmutí žádoucího
(penez)
Chování se také oslabuje absencí zpevnování.
Zpevnení je tím úcinnejší, cím blíže je v case k chování, po nemž následuje. Rovnež je
významné, když je dusledné. Zpevnení muže probíhat kontinuálne ci prerušovane.
Prerušované zpevnení má trvalejší efekt. Rozvržení prerušovaného zpevnení muže mít ruzný
prubeh. Muže knemu docházet pravidelne (týdenní mzda) , ci promenlive. Promenlivost se
muže týkat jak množství odmen (ne po každém žádoucím chování musí následovat odmena) i
v intervalu mezi odmenami. Promenlivá schémata odmenování zvyšují trvalost úcinku na
chování.
Str. 116: Tretím typem tradicního behaviorismu je sociální (zprostredkované) ucení Alberta
Bandury (1977) ­ odvozené od jeho teorie sociálního ucení. Podle této teorie se ucení
uskutecnuje pozorováním a imitací druhých. Tento zpusob ucení je podle teoretiku sociálního
ucení efektivnejší než klasické ci operantní podminování. Ucení se usnadnuje je-li chování
modelu odmeneno, je-li model primerene podobný pozorovateli (usnadnuje identifikaci), je-li
model populární nebo má vysoký status a muže-li pozorovatel chování bezprostredne
procvicovat a získat zpevnení.
Pri posouzení je pak nezbytné zjištovat, jaké modely a jak ovlivnují chování. Napríklad pri
práci s mladistvím delikventem bude významný vliv vrstevnické skupiny. Ta bude jiste
složena zosob, z nichž nekteré budou podobné klientovi. Nekterí z nich budou mít vysoký
status a budou klienta ocenovat za urcité chování. Posouzení zacíná po seznamovací fázi
detailní deskripcí cílového chování. To vyžaduje prímé pozorování soucasného nebo
žádoucího chování bud prímo sociálním pracovníkem, nebo tretí stranou. Jde o pocítání
frekvence urcitého chování v urcitých podmínkách, vytvárí se seznam podnetu, chování i
následku. Záznam muže být užitecnou pomuckou. Schwartz a Goldiamond (1975):
4
Cas Aktivita Kde Kdo byl
prítomen
Co jste
chtel/a
Co se stalo
7.00
8.00
9.00
10.00
11.00
atd.
Tradicní behaviorální posouzení postupuje typicky v tomto sledu(str. 118):
Stanovení cíle (cílu):
ˇ Domluva s klientem na cílech v behaviorálních termínech (týkajících se chování),
které budou jednak srozumitelné klientovy, ale budou také meritelné.
ˇ Kde, kdy a jak casto je nové chování potreba?
ˇ Jak bude klient merit úspech?
ˇ Co budou pozorovat druzí lidé na chování, když se to podarí? To se muže týkat
chování doma, vpráci, behem volného casu. Musíte také vyrešit jak cást a jak moc se
má chování dávat najevo.
ˇ Jak se to (nové chování) bude lišit od toho co se deje nyní?
ˇ Jaké oblasti života se zlepší?
ˇ Proc má zmena probehnout nyní?
ˇ Lze ríci, že existují podmínky, za nichž problém nebyl problémem?
Zmapování soucasného stavu problému:
Str. 119: Další soubor otázek je venován zmapování soucasného (ne/žádoucího) chování. Jde
o urcení jak casto k nemu dochází (napr. jednou za hodinu, za den, za týden atd.). Potom
sociální pracovník muže rozhodnout, zda je problém projevem prítomnosti nechteného
chování nebo neprítomností žádoucího chování:
ˇ Které chování je nežádoucí, které absentuje?
ˇ Které chování má být posíleno, které oslabeno?
ˇ Které chování se uskutecnuje na nesprávném míste a v nesprávném case?
ˇ Pokud jde o odstranení nežádoucího chování, jak je udržováno, cím je posilováno?
ˇ Je dusledkem pozitivního/negativního zpevnování?
ˇ Mohou být tyto ,,zpevnovace" odstraneny?
ˇ Jaké alternativní chování jej muže nahradit?
ˇ Jaké jsou podnetychování?
* meteriální/kompetence
* výchovné podnety
* umocnující podnety
ˇ Pokud došlo k osvojení chování nápodobou, lze prerušit kontakt s modelem?
Pokud jde o osvojení žádoucího chování:
ˇ Jaké nové chování je žádoucí?
5
ˇ Které podnetychybí?
ˇ Co považuje klient za odmenu?
ˇ Jaká zpevnení (odmeny) jsou dostupná a mohou být získány?
ˇ Kdo bude zajištovat odmenování?
ˇ Muže být nové chování osvojeno rolovým modelováním, je takový model k dispozici?
Str.120: Pokud jde o posilování soucasného chování?
ˇ Jaké jsou podnety?
ˇ Jaké jsou dusledky?
ˇ Jak mohou být získány více ocenující /odmenující dusledkya prostrednictvím koho?
ˇ Jaký rozvrh zpevnování/odmenování je nejvíce efektivní?
Odpovedi na tyto otázky pomohou vytvorení základní cáry (grafický záznam stávajícího
stavu).
__________________________________________________________________________
Príklad (str. 120):
Student má problém s vcasnou prípravou úkolu.
Cíl: Student chce odevzdat následující esej vcas
ˇ To vyžaduje dostatek ctení a psaní poznámek.
ˇ Pokud by cetl jednu kapitolu každý vecer a udelal si poznámky, mohl by být lépe
pripraven.
ˇ To lze delat v ložnici, kde nic nerozptyluje.
ˇ Denní záznam kapitoly se bude uchovávat.
ˇ Bude to lepší než ztráta casu u TV.
ˇ Zmena je nutná, protože se blíží zkoušky.
ˇ Pokud se problém nebude rešit, problém bude trvat až do složení zkoušky.
__________________________________________________________________________
Studentovy obtíže lze nazírat jako projev nechteného chování (sledování TV) a nebo jako
nedostatek žádoucího chování (studium). Protože je snadnejší posilovat slabé chování,
rozhodl se sociální pracovník pomoci svému klientovi posilováním studijních dovedností.
Dusledkem (v dlouhodobe perspektive) efektivnejšího ucení je složení zkoušky a vyhnutí se
trapné situace neúspechu. Protože negativní zpevnení je mocnejší, student požádal svoji
partnerku, aby mu pripomínal tento dusledek. Také se domluvili, že vždy, když precte
kapitolu dostane dobrou cokoládu, kterou miluje. Modelováním lze celý proces podporit ­
pokud partner bude místo sledování TV také studovat. Vkrátkodobém hledisku je odmenou
studenta coklodáda, vdlouhodobém student ví, že uniknutí hrozné chybe.
6
KBT (str. 121)
Kognitivní prístupy zduraznují, že chování je zprostredkováváno myšlenkovými procesy.
Výzkum behaviorální sociální práce ukazuje, že kombinace tradicní sociálních behaviorálních
prístupu a kognitivních prístupu vytvárí lepší výsledky a že kognitivní rozmer je aplikován na
stále vetší spektrum problému (Sheldon, 1995).
Historie:
Kognitivní myšlení má své predchudce již vucení filozofické školy stoiku. Filozof Epiktetos
predpokládal, že není rozhodující to, co se deje kolem nás, nýbrž spíše to, jak veci hodnotíme
prostrednictvím našeho rozumu. První náznaky využití tohoto zpusobu pohledu na problémy
lze identifikovat u Adlera. Adler do roku 1911 spolupracoval se Sigmundem Freudem. Adler
však obhajoval predpoklad, že lidé usilují o naplnení cílu, zámeru a ideálu. Prosazoval
myšlenku, že mysl není rozclenena do trí oblastí (ID, EGO, Superego), ale že naše mysl je
jako jeden celek v ruzných konfliktech sprostredím. V úrovni myšlení pak podle nej muže
dojít ke zkreslenému ci antisociálnímu myšlení. Tvrdil, že hlavní determinantou chování je
tzv. ,,soukromá logika" (Adler, 1927, 1964).
Na jeho myšlenky navázal A. Ellis (1962), který je považován za vlastního zakladatele
kognitivního prístupu. Kognitivní prístup byl sice implicitne obsažen vego psychologii 40
(Freud, Adler). let. Ellis a Beck (1967) prevzali predpoklad, že príciny problému jsou
intrapsychické. Redefinovali emoce jako ve své podstate kognitivní. Ellis (1962) je popsal
jako hodnotící zpusob uvažování, plynoucí ztzv. samomluvy (self-talk), internalizované vety
a vnitrní-verbalizace. Ellis ­ viz také Umení psychoterapie. Jak Ellis i Beck doporucovali
svým klientum, aby se zajímali o své myšlenky a overovali si své predpoklady reálným
jednáním.
Str. 122: Werner (1970:254) zduraznil spíše behaviorální stránku více než
psychodeterminismus: ,,emoce je prožívání osobních zkušeností po zhodnocení, jaký osobní
význam má urcitá událost". Lidé musí být konfrontovány s nesouladem mezi jejich vnímáním
a realitou a musí se jim nabídnou alternativy k nepresnému vnímání. Podle Wernera má být
uchopen nesoulad mezi stanovenými cíli a skutecným chováním. Ve Wernerove prístupu je
kladen duraz na zkoumání cílu, vnímání a životního stylu. Werner se domnívá, že chování
není utvoreno ani nevedomými vnitrními silami, ani není externe podminováno, ale je
formováno tretí silou, kognicemi, sebeurcením jednotlivce, který používá jak vnitrní síly tak i
vnejší prostredí. Akceptuje, že vnitrní nutkání a silne podmínené reakce mohou vyvolat urcité
chování, ale soudí, že jednání není kompletní pokud jej nepodporí vedomé myšlenkové
procesy Werner, 1970) .
Tato kognitivní teorie se pokouší vysvetlit iracionální chování za pomocí pojmu obranných
mechanismu (viz. psychoanalýza), ale interpretuje tento jev za pomocí behaviorální percepce.
Werner se domnívá, že (1) volba cílu, (2) hodnocení událostí a sebehodnocení a (3) rešení
problému jsou tri kognitivní procesy bezprostredne spojené s osobnostním vývojem.
Osobnostní vývoj v behaviorálních pojmech není vnímán jako statický nebo lineární tak, jako
je tomu v psychoanalytických schématech. Samozrejme se také nezduraznují hybné síly jako
napr. sexualita, ale jako významná se považuje osobní motivace. Podle Wernera (1970) vedou
zmeny ve trech elementech uvedených výše ke zmenám vosobnosti. Napríklad místo toho,
aby bylo uzavrené chování interpretováno jako fixace vurcitém stupni vývoje osobnosti, je
interpretováno jako dusledek castého neúspechu pri dosahování žádoucího cíle. Osobnostní
7
zmena muže být dosažena, jestliže osoba zažije úspechy pri dosahování cílu. Pro posouzení
formuloval následující otázky:
(Str.123): Pri posouzení proto Werner navrhuje klást následující otázky:
Cíle:
ˇ Jaká má osoba v soucasnosti ocekávání od života?
ˇ Jedná se o cíle konstruktivní?
ˇ Jsou cíle realistické?
ˇ Jaké informace, napríklad o možnostech a alternativách, by mohly být potrebné?
ˇ Má osoba nejaké vzpomínky na drívejší cíle?
ˇ Kdo byl blokoval uskutecnení techto cílu?
ˇ Representují cíle pokus kompenzovat urcité pocity ci deficity?
Percepce reality:
ˇ Vyskytují se v myšlení klienta nejaká zkreslení?
ˇ Vyskytují se v myšlení klienta nejaké limity?
ˇ Jaké pocity mají klienti z interpersonálních vztahu (formálních i neformálních)?
ˇ Vyskytují se u klienta nejaké deformace pocitu kvuli rodinné atmosfére?
ˇ Muže být rodinná atmosféra klasifikována jako odmítající, autoritativní, mucednická,
nestálá, potlacovací, beznadejná, benevolentní, soucitná, s vysokými nároky,
materialistická, souteživá, znevažující, nebo neharmonická?
ˇ Jaká osobní logika u klienta funguje?
ˇ Jaký kognitivní deficit je zjevný?
ˇ Vyskytují se u klienta nejaké vzpomínky na traumata, zápasy, nezpusobilosti ci útlak?
ˇ Jaké se u klienta vyskytují implikace vzhledem k jeho gender, rase nebo náboženství?
ˇ Jaké se zde vyskytují nejistoty, nejasnosti?
ˇ Které pohledy mohou být ovlivneny významnými druhými? (Werner se snaží
prozkoumat propojení drívejších zkušeností a soucasných myšlenkových procesu ­
propojení dvou prístupu)
Životní styl:
ˇ Které charakteristiky chování v minulosti jsou významné?
ˇ Které charakteristiky soucasného chování jsou patrné?
ˇ Je životní styl uzavrený, hýckaný, sebeobetující, kontrolující, nedostatecný, radostný,
servilní, altruistický?
Werneruv soubor otázek pomáhá porozumet jak soucasné myšlení napomáhá ci brání
dosažení cílu.
Eliss (1962) se venoval predevším úzkostným a depresivním stavum Zajímala ho otázka, jak
jsou tyto stavy vyvolávány a udržovány naším myšlením. Ver svém pojetí zustal blíže
tradicního behaviorálního pojetí. Vytvoril alternativu k ABC modelu operantního
podminování.
Podle Ellise (2005) lidé na ceste ke svým cílum (G) narážejí na prekážky. Eliss se pokusil
popsat naše stretání s temito prekážkami a ciní to prostrednictvím ABC modelu. A (activating
event) aktivacní událost je práve onou frustrující událostí, prekážkou na ceste kcíli (napr.
nezamestnanost, rozchod aj.). B (Beliefs) je presvedcení, které lidé ve vztahu kaktivacní
události mají. Tato presvedcení mohou být realistická ci iracionální. Iracionální presvedcení
8
vedou kdepresivním a úzkostným stavum. Príkladem takového iracionálního (ne/vedomého
presvedcení) jsou následující výroky:
Str. 207 (UP):
,,Nepochybne jsem nemel selhat nebo nemel jsem být odmítnut. Protože jsem neuspel nebo
byl odvržen , což se nemelo stát , je to strašné, nemohu to vydržet, jsem neschopný clovek,
který si svuj neúspech zaslouží, a jsem tak neschopný, že nepochybne vždy v budoucnu selžu a
nikdy nebudu prijat významnými lidmi!"
C je pak emocní dusledek. Emocním dusledkem iracionálního presvedcení jsou úzkosti a
deprese. Ellis se snaží zlomit A-C spojení a ukazuje uživateli služeb, že emoce jsou
dusledkem B (presvedcení), nikoliv aktivacní události samé.
Jednou zhlavních Ellisových myšlenek je odlišení racionálních a iracionálních presvedcení
(rBs x iBs). V duchu Deweyova pragmatismu považuje Ellis za racionální taková
presvedcení, která pomáhají lidem lépe dosahovat jimi zvolené cíle a hodnoty. Iracionální
presvedcení jsou naopak ta, která brání v dosažení preferovaných hodnot a cílu a vedou
k prožitkum bolesti ci utrpení (2005).
Základem mnoha iracionálních presvedcení je podle Ellise (2005) víra v ,,musím". Vtéto
souvislosti razí slovo ,,musturbation" ­ ,,musturbace". Ellis vysvetluje jeho princip na
príkladu odmítnutého nápadníka, který ze svého odmítnutí vyvozuje, že (1) je na nem neco
špatného a že (2) je úplne špatný clovek (3) neschopný vstoupit do manželství. Analyzuje
všechny tri cásti presvedcení a ukazuje, že jsou iracionální a vyvozené zpredpokladu, že
osoba, o kterou se uprímne ucházím, me musí prijmout. Pokud se tak nestane, dovozuje
odmítnutá osoba, že s ní není neco v porádku. Proto, Ellis argumentuje, je treba pochopit
iracionální logiku ,,musím", která podnecuje mnohé iracionální presvedcení.
Ellis uvádí, že v rámci RET se terapeuti pokouší zpochybnovat hlavní iracionální presvedcení,
která mají svuj koren v ,,musím". Uvádí následující príklad (UP: 2005: 211):
,,Protože musím uspet vduležitých úkolech a mel bych být prijat duležitými lidmi:
1) Je strašné a hrozné, pokud selžu nebo jsem odmítnut;
2) Nezvládnu selhání nebo neprijetí;
3) Jsem neschopný a nemilovatelný clovek kvuli nezdaru nebo odsouzení;
4) Nikdy neuspeji a nikdy nebudu prijat;
5) Jsem tak špatný, že si opravdu nezasloužím mít dobrý život a jsem hoden pouze bolesti a
utrpení".
Str. 124/125: Burns (1992) k tomuto seznamu pridává další formy kognitivních poruch:
1) Myšlení typu ,,všechno nebo nic" (Co není dokonalé, je k nicemu)
2) Nadmerné generalizace (Jedno selhání je výrazem kompletní neschopnosti)
3) Mentální filtr (Vybírání pouze negativních stránek)
4) Vyloucení pozitiv (Pozitivní stránky se nepocítají)
5) Zvetšování/snižování (snižování vlastních schopností/ prehánení schopností druhých)
6) Emocní zduvodnování (Cítím to, musí to být pravda)
7) Myšlení typu ,,Mel jsi" (Bicování a trestání ješte pred tím než bylo možno cokoliv vykonat)
8) Znackování (Jsem smolar. Je to krysa)
9
9) Personifikace (Vnímá se jako prícina negativních událostí)
V kognitivní terapii jsou tyto narušené formy myšlení zpochybnovány racionálnejšími
formami. V první fázi jsou racionálnejší formy presvedcení podporovány odmenováním
dokud klient nedosáhne cíle.
Burns (1992) navrhuje používat denní záznam chování i kognitivních procesu, které jej
doprovázejí.
Situace Emoce Automatické
myšlenky
Racionální
reakce
Výstup
Datum/cas
Automatické myšlenky mají obvykle formu sebekritiky, zatímco racionální reakce bude
sebeobranná nebo vyvracující automatické myšlenky.
KBT vedou ke kladení následujících otázek behem posouzení:
ˇ Které kognitivní poruchy jsou patrné vklientove príbehu?
ˇ Které automatické myšlenky vstupují do klientovi mysli, když se deje neco
nesprávne.
ˇ Jak se klient shazuje?
ˇ Jak mohou být tyto myšlenky zpochybneny?
ˇ Jak mohou být rozvinuty racionální presvedcení?
Výhody behaviorálního prístupu:
ˇ Behaviorální prístupy nabízejí detailní a dukladnou metodu pro analýzu problému,
nabízejí techniky k provádení posouzení.
ˇ Nabízejí systematický, vedecký prístup, který umožnuje strukturovat práci.
ˇ Jsou srozumitelné klientovi.
ˇ Pri posouzení jsou hledána fakta, která nejsou znásilnována žádnou teorií.
Nevýhody:
ˇ Je psychologicky redukcionistický. Orientuje se jen na klienta a jeho bezprostrední
okolí.
ˇ Není hodnotící, je o slušné, bílé, maskulinní asertivite.
ˇ Vychází z modernistických predstav o jistote.
References
Milner, Judith and ÓByrne. 1998. Assessment in Social Work. 1 ed. New York:
PALGRAVE.
Zeig, Jeffrey K. 2005. Umení psychoterapie. 1. ed. Praha : Portál.