Na rešení orientovaný prístup Nabízí explicitne konstruktivistický prístup k posouzení. Na rešení orientovaný prístup má nekteré shodné rysy s prístupem orientovaným na úkoly. Napríklad: - je rovnež kognitivní - casto vede k dohode o úkolech, které provádí uživatel služby Zacílení je však odlišné: Zatímco úkolove orientovaný prístup se zameruje na porozumení problémum, prístup orientovaný na rešení se zameruje na porozumení rešením. Tvrdí totiž, že není nezbytné, abychom rozumely problémum, abychom mohli rozumet rešením. Prístup zacíná od konce (rešení) a pracuje zpetným chodem odsud. Podobne jako navigátor zakresluje záoceánskou trasu, když nejprve urcí cíl cesty a pak zakresluje trasu do stávající pozice. Tento prístup vzešel z práce ve dvou centrech: the Milwaukee Centre for Brief Therapy, with Steve de Shazer and his colleagues, and the Australia New Zealand partnership Michaela Whita a Davida Epstona. Steve de Shazer predpokládá, že sociální pracovníci vykonávají velké množství ruzných rolí. Jsou sociálními kontrolory, ,,mobilizers" externích zdroju a terapeuté. Zduraznil, že ackoliv sociální pracovníci budou jedné nebo druhé roli v ruzných dobách v prubehu rešení potíží klienta, sociální pracovníci jen vyjímecne objasnují sobe ci klientovi. Navrhl, že sociální pracovníci by meli mít tri židle a presunovat se z jedné na druhou podle toho, jakou roli vykonávají. Práce realizovaná na prvních dvou židlích je vcelku jasná . Mnohem obtížnejší je však podle nej ta cást posouzení, která se provádí na tretí židli a týká se osobní zmeny i zpusobu jak ji dosáhnout. 2 V rade publikací v prubehu 10 let , de Shazer (1985, 1988, 1991, 1994) zformuloval svuj na rešení orientovaný prístup, který muže být popsán jako postmoderní a konstruktivistický. Jeho filozofie je založena na psychoterapeutickém myšlení Moltony Ericksona a teorii jazyka Derridy (1973) a Wittgensteina (1980). Prístup orientovaný na rešení se snaží hledat východiska pro rešení ve stávajícím repertoáru osoby, Hledá tyto príležitosti, trebaže málo casté, kdy je problém méne akutní a snaží se identifikovat, kdy a jak tato osoba delá nebo myslí trochu odlišne , že je schopna zmírnit problém. To znamená peclivé naslouchání a potom zužitkování toho, co si osoba prináší do setkání. Zameruje se na bezproblémové momenty, konstruuje a predpokládá budoucnost bez prítomnosti problému, snaží se zjistit od osoby velmi detailní rozbor, co bude odlišné až problémy vymizí. V partnerství , jak osoba a pracovník vytvárejí obraz možné budoucnosti bez problému. Z tohoto procesu posouzení vyplývají zprávy, úkoly, kterými se musí zabývat mezi sezeními. Tento prístup má naprosto odlišný postoj k posouzení ve vztahu k jiným prístupum. Spíše než by predpokládal, že informace o problému pomohou najít rešení, predpokládá se, že mužeme porozumet rešení aniž bychom nezbytne potrebovali vedet o prícinách a povaze problému. Snaha porozumet problému obvykle vede propírání negativ a deficitu. Tento prístup tvrdí, že je treba zacít se seznamem pozitiv a predností a vyjímek k problému. Na rozdíl od objektivistu (Durrant, 1993) predpokládá de Shazer, že významy chování a emocí jsou relativní a konstruovány, že psychologické a emocní charakteristiky jsou cástecne produktem posouzení a interpretace pozorovatele, že intervence nemusí být orientována prímo na problém, a že sociální pracovník by mel stavet na prednostech spíše než se pokoušet napravovat deficity. Tento prístup chce proto vyvinout ,,teoretický, ne-normativní, klientem urcený pohled (Berg a Miller, 1992, 5) na obtíže, u nichž je zmena považována za konstantní a 3 nevyhnutelná. Sociální pracovník musí peclive sledovat, co se deje, když se problém u klienta nevyskytuje nebo není vnímám a na techto okolnostech pak staví rešení. Velmi zretelným príkladem je ,,pre-session change" otázka. Protože de Shazeruv tým veril, že zmena je neustálá, noví uživatelé služeb jsou dotazováni, co se zmenilo od té doby, co se domluvila schuzka. Tým zjistil, že podtstaná cást lidí zaznamenala nejaké zmeny. Dotazem ,,Jak jste to udelal?" zacínají pak na rešení orientované posouzení. Jak sociální pracovníci a uživatelé služeb vidí situaci, je klícové prístupu orientovaném na rešení. Když nekoho vidíme jako ,,obtížistu", vnímáme jenom potíže , takže potrebujeme zjistit, v cem není ten clovek obtížný a potrebujeme také uvážit, co by zpusobilo, pokud se žáci nebudou vnímat jako pusobící nesnáze. Proto je treba být si vedom, že sociální pracovník i ten, kdo klienta doporucil, muže trpet ,,iluzí jistoty", která vede k tomu, že lidé mají tendenci videt to, cemu verí nebo ocekávají. Kral (1989) navrhl ctyri základní otázky pro iniciální fázi posouzení: 1) Hodnocení sebepojetí: Dotazuje se : ,,Myslete na nejlepší osobu, kterou byste mohl být a dejte této osobe 100 bodu. Nyní mi reknete, kolik bodu byste v soucasnosti dal sobe." Vetšina lidí bez vážných problému se ohodnotí mezi 70-85 body. Pokud uživatel služby ríká napríklad 60, ovlivní to druhou otázku. 2) Na škále 1 až 10 ohodnotte jak jste spokojen se svým skórem 60? Pokud je osoba velmi spokojena , není považována za dobrého ,,zákazníka". 3) Když se posunete z 60 na 70, co bude jiného, že reknete, že veci se zmenily? Nebo ,,Byl jste nekdy na 70 a pokud ano co se tehdy delo?" nebo ,,Jakého nejvyššího skóre se v minulosti dosáhl a co se v té dobe delo?" Ackoliv se tyto variace otázke nedotazují na problém, pomáhají nalézt výjimky, v nichž leží semínka rešení. Pomáhají rovnež uživateli služby objasnit, jaké zmeny jsou v rámci jeho možností. 4) ,,Ohodnotte na škále 1 až 10, jaká je šance, že byste toho mohl opet dosáhnout?" Tato otázka naznacuje, že by osoba mela provést takovou zmenu, a tak pomáhá odhadnout odhodlání a pripravenost pro urcení úkolu. 4 Tyto otázky nemají nic spolecného s puvodem problému. Jsou zamerené na cíle, které vycházejí z toho, co lidé delají jinak, když se problém nevyskytuje nebo je méne intenzivní. De Shazer a jeho kolegové také vymysleli dve zvlášte významné otázky: otázku na zázrak a škálové otázky. Otázka na zázrak je otázkou, pri níž se sociální pracovník žádá uživatele služby, aby mu popsal jeho život po té, co se odehrál zázrak a cíle, které byly dosaženy behem noci zatímco uživatel služby spal. Pokracuje se ,,Protože jste spal nevíte, že se to stalo; co bude první vecí, která vám umožní zpozorovat, že se to stalo?" Ráno po zázraku je konstruováno snadneji, protože subjekt muže ,,popsat co chce, aniž by se musel príliš zabývat problémem a tradicními predpoklady, že rešení musí být propojeno s pochopením a eliminací problému" (de Shazer, 1994, p. 273). Škálové otázky vypadají následovne: ,,Predpokládejme, že máme škálu od 0 do 10, nula je znakem pro nejhorší stav, 10 znamená (nemám problém). Kam byste zaradil na stupnici sebe? Výhodou techto škálových otázek je, že zabstraktních pojmu, situací, ciní hmatatelnejší, popsatelnejší situaci. Císla na škále získávají smysl ze škály, ke které patrí; jsou bezobsažné, nebot jen subjekt má urcitou predstavu, co znamenají. Ale, když se zeptáme ,,Jak se zmení váš život, když se z5 posunete na 6? A ,,Jak zpozorují duležití lidé ve vašem okolí, že se neco zmenilo"?, tyto otázky orientované do budoucnosti pomáhají uživateli služby zacít konstruovat zmenu. Ve vztahu k problémum jako je napríklad deprese, umožnují škálové otázky uvedomit si, že deprese jen není ci je, ale že má radu stupnu. Mužeme napríklad položit otázku: ,,0 odpovídá depresi, kterou jste mel, když jste požádal o pomoc a 10 znamená, že necítíte žádné depresivní pocity, kde se nyní nacházíte" Jakákoliv odpoved nad 0 indikuje, že se deprese zmírnila a že se tedy pohybujeme smerem k cíli (de Shazer, 1994). 5 V prístupu orientovaném na rešení posouzení nepredchází intervenci, ale je v ní prubežne komponováno. Prístup orientovaný na rešení ­ první sezení: ,,Zákazník" je osoba, která akceptuje potrebu udelat urcitou osobní zmenu a která žádá pomoc. ,,Stežovatel" je osoba, která chce, aby sociální pracovník zmenil neco jiného, ale nepreje si zmenit neco na sobe. ,,Návštevník" je osoba která není ani zákazníkem ani stežovatelem a je navštívena ci navštívila sociálního pracovníka, protože není vyhnutí (napríklad je kontakt soudne narízen, je vyžadován rodicem atp.). V prípade návštevníku je potreba vysvetlit, že i když sociální pracovník muže mít kontrolní roli, Jaký je potenciální vztah uživatele služby a sociálního pracovníka? Zákazník Stežovatel Návštevník Pochvala (žádný úkol) a vysvetlení role Pozorovací úkolJasný cíl? Nejasná situace? F1 úkolExistují výjimky? Ne- imaginární úkol Ano, ale nedobrovolne ­ predvídajícíúkol Ano, a dobrovolne ­ delej více toho stejného 6 vprípade, že o to potenciální uživatel služby stojí, muže sociální pracovník také pomoci. V prípade stežovatelu, kterí vnímají problém, který vedl k odkázání / doporucení, jsou povzbuzováni, aby problém dále pozorovali, ale tentokráte aby si všímali pozitivního, nebo výjimek zproblému a potom, aby o tom referovali. To se deje kvuli tomu, že pravdepodobne vyhoví v tom v cem jsou dobrí a také proto, že jejich zapojení vytvárí príležitost, aby se stali zákazníky. Zákazníkum, pro které je situace vágní , je uložen standardní úkol první schuzky (formula), jehož obsahem je vytvorení seznamu všech vecí, které se uživateli služby staly a který by si uživatel služby prál, aby pokracovaly. Pri utvárení seznamu toho, co se v živote nemusí menit, se uživatel pripravuje dobrou pudu pro stanovení vhodného cíle. Pokud si uživatel služby není schopen vybavit výjimku, je mu navržen ,,imaginární úkol". Muže jít napríklad o predstavu, že polovinu týdne není uživatel služby depresivní a co by se zmenilo, prípadne ceho by si všimli ostatní lidé že se zmenilo. Takovéto cvicení pomuže povšimnout si možných výjimek, které se odlišují od problému. Tam, kde dochází ke spontánním výjimkám, prípadne v dusledku úsilí jiných osob, a jsou tak vnímány jako mimo kontrolu uživatele služby. Uživatelé služby mohou být požádání, aby predpovedeli, kdy dojde ke spontánním výjimkám. Napríklad osoba, která nutkave krade, je požádána, aby predpovedel, kdy nutkání krást prijde / neprijde. Zjistilo se, že uživatelé služeb mohou svoji schopnost predvídat zlepšit praxí. Podstatnou otázkou pak ovšem je: ,,Jsou tyto výjimky opravdu spontánní?" Str. 153 Následující diagram byl vypracován pro druhou a následující schuzky (Wilgosh et al., 1993): 7 (str. 152) Pokud došlo v necem ke zlepšení, v diagramu je popsán proces mapování této zmeny k lepšímu (EARS): - Detailní zjištení, k jakým zmenám u klienta došlo; - Prozkoumání zmen dotazováním uživatele služby, jaké odlišnosti zmeny vyvolaly, kdy zmeny zaznamenal, co oni videli, že je jiné atd.; - Posílení zmeny chválením uživatele služby; - Debata o tom, jak lze dosáhnout ješte více téhož. White a Epson (1990) mají k prístupu orientovaném na rešení odlišný prístup. Je založen na tzv. narativní metafore. Ke zvládnutí problému podle nich vede dekonstrukce problému, která se má uskutecnit ješte pred konstrukcí rešení. Dekonstrukcí autori myslí reflektování spolu s uživateli služby, jak se stali soucástí Zlepšilo se neco? Ano Ne EARS Vyskytly se nejaké zmeny? Ano Ne Dotýkají se zmeny cíle? Ano Ne Je to dostacující Ano Ne Ukoncení Co se ješte má stát? Delej neco jinak Delej neco jinak 8 príbehu naplneného problémy. Soucástí diskuse je snaha oddelit osobu od problému. Mezi problémem a osobou má dojít ker vzniku svého druhu odcizení. Tato ,,externalizující" konverzace je uskutecnována prostrednictvím pojmenování problému a kladením otázek které napomáhají dokázat vliv problému na osobu a její vliv na nej. (str. 154) Príklady takových otázek: - Jak vás problém svedl k tomu, že myslíte tímto zpusobem? - Co vedlo k tomu, že vás problém zotrocil? - Co vám zabránilo, abyste tomu odolal? - Opravdu vám vyhovuje, že vás problém ovládá? - Jaké dopady má problém na váš život? Na vaše blízké? Na vaše vztahy? Na váše sebepojetí? - Jaký vliv máte na existenci problému? - V prípade volby mezi životem s problémem životem bez problému, který byste preferoval? - Proc nechcete zachovat problém ve svém živote? Jazyk tohoto prístupu je jazyk odporu a osvobození a používá se k porozumení, jak se uživatel služby podrobil problémovému chování a že toto chování není osvobozující a ani ideálne vhodné pro klienta. Znamená to, že vtéto modifikaci POR se sminulostí pracuje a teprve potom je možné konstruovat budoucnost bez problému. Tento pohled však není obvinující a nehledá nedostatky. Uživatel služby je vnímán jako ze své podstaty OK, on jako osoba není problémem. Pohled zduraznuje, že byl urcitými okolnostmi ,,ujarmen". Nejde ovšem o hledání príciny problému vosobe uživatele služby, ale jde o to pochopit, jak to, že se tato vpodstate OK osoba dala problémem polapit. Casto je oním osidlem spolecenský prístup: - konzum alkoholu je spolecensky nezbytný - ženy mají nést odpovednost za domácnost 9 - deti mají být trestány str. 155 Narativní styl, nové prevyprávení života a problému povzbuzuje pocit autorství vlastního života, pocit, že uživatel služby a pracovník mohou spolupracovat nový budoucí príbeh a tak zažít svoji schopnost utváret zmenu. Nový narativní prostor nového slovníku a konstrukce nového smyslu, nových možností. Otázka odpovednosti není prístupem poprena. Napríklad otázka ,,Jak vliv máte na prítomnost problému?" zkoumá zda a jak uživatel služby (dobrovolne ci nedobrovolne) napomáhá existenci problému. Když klient udelá rozhodnutí žít nový život bez problému, je potreba tento nový príbeh publikovat, zverejnit. Nejlépe prátelum, kterí budou této nové verzi života verit. Proto se terapeut táže: Komu byste sdelil své rozhodnutí bojovat s problémem? Protože je snadnejší vyprávet príbeh lidem, kterí jsou mu ochotní verit, kdo by byl první osobou, s níž zacnete? Vyprávení vede k uskutecnování. Pozor: Nejde o to dávat vecem nové jméno ­ vyprávení musí reálne utváret nový život. Prípad (str. 156-8): Sociální pracovník pusobí v nemocnici. Uživatelka služby je paní Anna, 65 let, která žije sama. Zvládala uspokojive, dokud její manžel nezemrel na nemoc vyvolanou alkoholismem. Anna tvrdí, že pokud byl její manžel naživu, nemela s alkoholem žádné problémy. Od smrti manžela však alkohol pije neprimerene, zanedbává své jídlo i péci o svoji osobu. Také se nekolikrát pokusila o menší sebepoškozování. Sociální pracovník sjednal Anne pecovatelku, která obstará nákupy a drobné domácí práce a rovnež dovoz obedu. Presto se zdá, že se situace celkove nezlepšuje. Behem uplynulých nekolika mesícu byla opakovane prijata do nemocnice, ošetrena, stabilizována a odeslána domu. Pije velké množství tvrdého alkoholu. Do této doby se o intervenci pokusilo 10 nekolik sociálních pracovníku a po trech prijetích do nemocni poradenský pracovník v nemocnici rekl sociálnímu pracovníkovi, ,,že ji asi ztratí". Sociální pracovník zacal paní Annu navštevovat doma. Nejprve denne. Povzbuzoval paní Annu, aby mu vyprável príbeh svého života, jejího manžela i ztráty. To predstavovalo nekolik hodin naslouchání a podporování paní Anny vjejí bolesti, šlo mu o uznání/zhodnocení jejího príbehu. Behem toho, co sociální pracovník naslouchal paní Anne o jejích potrebách, prednostech, mohl se posunout ze zármutkového poradenství k práci orientované na rešení.