Posouzení životní situace rodin s dětmi Klíčová kompetence sociálního pracovníka Pavel Navrátil (Masarykova univerzita v Brně) Motto: n Posouzení životní situace dítěte, jeho rodiny a případně dalších potenciálních uživatelů sociálních služeb je pravděpodobně jednou z nejkontroverznějších a nejobtížnějších záležitostí v sociální práci. Kdy se realizuje? n Mají být rodině poskytovány podpůrné nebo preventivní služby? n Existuje pravděpodobnost budoucího poškození zájmů dítěte? n Rozhodování o odnětí dítěte z rodiny. n Může být dítě do rodiny vráceno? n Je příslušná rodina vhodná pro náhradní rodinnou péči? n Je třeba poskytnout vyjádření pro soudy. 1. Cíl a zaměření posouzení životní situace n Podle Watsona a Westové (2006) je cílem posouzení porozumění životní situace uživatele služby, identifikace potenciálních oblastí životní situace změny, aby bylo možno později koncipovat odůvodněnou intervenci. 2. Strategie a perspektivy posouzení (Holland, 2004) Strategie: n Kvantitativní n Kvalitativní Perspektivy: n Diagnostické (zač. 20. století) n Prediktivní (70. léta 20.století) n Širší soc. kontext (80.léta 20. století) n Byrokratické trendy (90. léta 20. stol.) 3. Modely posuzování (Smale et al. 1993) n model dotazování, n model procedurální a n model výměnný. 4. Kontext posuzování (Watson a Westová, 2006) n iniciátor posouzení (soud, uživatel služby, jiný sociální pracovník), n převažující důvod posouzení (podezření z týrání dítěte, trestná činnost dítěte), n procedury a politiky organizace, n osobní přístup pracovníka k procesu posouzení i osobám, které posuzuje (stereotyp Roma). 5. Metodika posouzení n (1) příprava na setkání s uživatelem služby; n (2) setkání s uživatelem služby s cílem vytvořit vztah a získat relevantní informace; n (3) reflexe a analýza získaných informací k určení vhodné intervence a n (4) vlastní provedení činnosti. Děkuji za pozornost