Posouzení životní situace rodin s dětmi

                              Klíčová kompetence sociálního pracovníka



                           Pavel Navrátil (Masarykova univerzita v Brně)

                                              Motto: 

n   Posouzení životní situace dítěte, jeho rodiny a případně dalších potenciálních uživatelů
sociálních služeb je pravděpodobně jednou z nejkontroverznějších a nejobtížnějších záležitostí
v sociální práci.

                                         Kdy se realizuje?

n    Mají být rodině poskytovány podpůrné nebo preventivní služby?

n    Existuje pravděpodobnost budoucího poškození zájmů dítěte?

n    Rozhodování o odnětí dítěte z rodiny.

n    Může být dítě do rodiny vráceno?

n    Je příslušná rodina vhodná pro náhradní rodinnou péči?

n    Je třeba poskytnout vyjádření pro soudy.



                            1. Cíl a zaměření posouzení životní situace

n   Podle Watsona a Westové (2006) je cílem posouzení porozumění životní situace uživatele služby,
identifikace potenciálních oblastí životní situace změny, aby bylo možno později koncipovat
odůvodněnou  intervenci.

                        2. Strategie a perspektivy posouzení (Holland, 2004)

Strategie:

n    Kvantitativní

n    Kvalitativní

Perspektivy:

n    Diagnostické (zač. 20. století)

n    Prediktivní (70. léta 20.století)

n    Širší soc. kontext (80.léta 20. století)

n    Byrokratické trendy (90. léta 20. stol.)



                                        3. Modely posuzování
                                        (Smale et al. 1993)



n   model dotazování,

n   model procedurální a

n   model výměnný.

                           4. Kontext posuzování (Watson a Westová, 2006)

n    iniciátor posouzení (soud, uživatel služby, jiný sociální pracovník),

n    převažující důvod posouzení (podezření z týrání dítěte, trestná činnost dítěte), 

n    procedury a politiky organizace,

n    osobní přístup pracovníka k procesu posouzení i osobám, které posuzuje (stereotyp Roma).

                                       5. Metodika posouzení

n    (1) příprava na setkání s uživatelem služby;

n    (2) setkání s uživatelem služby s cílem vytvořit vztah a získat relevantní informace;

n    (3) reflexe a analýza získaných informací k určení vhodné intervence a

n    (4) vlastní provedení činnosti.

                                        Děkuji za pozornost