Rané zkušenosti a vývoj osobnosti Psychoanalýzou inspirované pohledy na osobnost Psychoanalytická teorie osobnosti n Velmi komplexní - 6 perspektiv: n topografická rovina – vědomé a nevědomé fungování n dynamická rovina – interakce psychických sil n genetická rovina: původ a vývoj psychiky n ekonomická rovina – distribuce, transformace a výdej energie n strukturální rovina – trvalé funkční jednotky: id, ego a superego n rovina adaptace: vrozená připravenost jedince účastnit se interakcí s řadou normálních a předpověditelných vlivů z prostředí Struktura osobnosti n Superego: n princip dokonalosti n vědomé a nevědomé n Ego: n princip reality n vědomé a předvědomé n Id: n princip slasti n nevědomé Id n „temná, nepřístupná část osobnosti“ + „chaos, kotel plný kypících vznětů“ n dožaduje se z úplného a okamžitého uspokojení potřeb n zásobárna libidinózní energie n iracionální n princip slasti n nezájem o potřeby druhých Ego n Požadavky id modifikuje s ohledem na realitu n Princip reality n Racionální n Testování reality (přání id srovnána s realitou a podle toho přizpůsobována) Superego n Omezení a zákazy ukládané dítěti rodiči a dalšími významnými dospělými, které byly zvnitřněny n Princip dokonalosti („nesmím si dovolit žádnou slast, místo toho musím dosáhnout dokonalosti“) n Pocity viny n Nerozvinuté superego: asociálové n Nadměrně rozvinuté superego: perfekcionisté Schéma: struktura osobnosti Psychoanalytický vývojový pohled na osobnost n 5 stádií (dle oblasti, která je dominantní pro slastné pocity – „erotogenní zóna“): n Orální n Anální n Falické n Latentní n Genitální n Rozdíly v zážitcích a zkušenostech během těchto stádií vedou k rozvoji různých lidských vlastností a typů osobnosti. Deprivace a přílišná shovívavost n Způsob, jakým rodiče reagují na potřeby dítěte, může výrazně ztížit zrání dítěte (pro které tak bude obtížné postoupit do dalšího vývojového stádia) n Rodiče mohou být: n příliš odmítaví – deprivace (potom dochází k neuspokojení a fixaci ve stádiu: jedinec stále potřebuje naplnit regresivní potřeby, což se mu v dětství nepodařilo) n příliš shovívaví (také fixace ve stadiu – jedinec vynakládá energii k tomu, aby zůstal ve stavu, který přinesl uspokojení) n Sofistikovaným rozpracováním této myšlenky je teorie T. Millona, který používá pojmy deprivace a supersaturace n Ovšem pozor na přílišné obviňování rodičů !! – při vzniku psychopatologie jsou ve hře i biologické faktory (viz původní chybná teorie autismu) Orální stádium n Prvních 18 měsíců života n Slastí je přisátí se k objektu, dominantní erotogenní zónou je ústní dutina n Při fixaci: orální osobnost n Hlavním problémem je zvládnout separační úzkost n Při frustraci či ohrožení tendence užívat primitivní psychické obrany: popření, projekce, inkorporace Anální stádium n Období 18 měsíců až 3 roky n Centrem slasti je anální oblast (spontánní vyprazdňování střev) n Nácvik čistotnosti – setkání se společenskými pravidly n Anální osobnost při fixaci n Obranné mechanismy: přeměna v opak, odčinění, izolace, intelektualizace Falické stádium n Období od 3 do 6 let n Erotogenní zónou jsou genitálie, objevuje se masturbace n Objektem sexuální touhy je rodič opačného pohlaví n U chlapců: Oidipovský konflikt – objevuje se kastrační úzkost n U dívek: Elektřin konflikt n Obranný mechanismus: vytěsnění Stádium latence n Vývoj sexuality dočasně zastaven n Pregenitální touhy jsou z velké části vytěsněny; a zapomenuty vlivem infantilní amnézie n Období klidu mezi pregenitálními obdobími plnými konfliktů a bouří, která začne opět řádit v adolescenci – na počátku genitálního stádia Genitální stádium n Začíná pubertou n Opětovné propuknutí sexuálních tužeb (libidonózní energie), vede k heterosexuálním neincestním vztahům n Závěrečné vývojové stádium – ideál osobnosti: heterosexuální bez touhy po závislosti (jako orální charakter),výkonný pracovně (bez kompulzivních projevů análního charakteru), spokojený sám se sebou (nikoliv domýšlivý jako falický charakter). E.Erikson: modifikace analytické vývojové teorie Test romantických vztahů: vyhodnocení n V testu jsou popisy 3 způsobů, jak miluje a je milován dospělý člověk n Pádné důkazy, že jejich původ je v raném dětství (Seligman, 2003) n 1: jistý n 2: vyhýbavý n 3: úzkostný Typ 1 n Pro mne je relativně snadné se k ostatním přiblížit, jsem klidný, když jsem na nich závislý a oni jsou závislí na mně. Nedělám si často starosti s tím, že by mě někdo opustil ani že bych si někoho pustil příliš blízko. Typ 2 n Nemám úplně příjemný pocit, když mám k ostatním moc blízko. Je pro mne těžké jim zcela důvěřovat, dovolit si být na nich závislý. Když se ke mně někdo dostane moc blízko, jsem z toho nervózní, a romantičtí partneři po mně často chtějí, abych byl intimnější více, než je pro mne příjemné. Typ 3 • Zjišťuji, že ostatní se zdráhají se ke mně přiblížit tak, jak bych si přál. Často si dělám starosti s tím, že mě partner doopravdy nemiluje nebo se mnou nebude chtít zůstat. Chtěl bych s druhým člověkem zcela splynout, a tato touha někdy lidi zastraší. John Bowlby: attachment n J. Bowlby: psychoanalytik se zájmem o etologii n „silné citové pouto mezi rodičem a dítětem nelze nahradit“ n Pozorování chování dětí, které byly 1x týdně navštěvovány v nemocnici matkou n Fáze reakce dítěte: n Protestování (pláč, křik…) n Zoufalství (fňukání a apatie) n Odpoutání (odcizení se rodičům, ale družnost s ostatními lidmi) n Nejpodstatnější výzkumy provedla Mary Ainsworthová M. Ainsworthová: výzkumy na univerzitě Johna Hopkinse n Páry matka-dítě n Prostředí: herna n Dítě zkoumá hračky, hraje si n Matka odejde, a přijde cizí osoba, která povzbuzuje dítě, aby si hrálo n Matka poté opět vstoupí, opakuje se to n „nepatrná odloučení“ umožnila popsat varianty reakce dětí: n Typologie jisté dítě, vyhýbavé dítě, úzkostné dítě (otázkou je úloha temperamentu: viz Buss a Plomin) Jisté dítě n U Ainsworthové: po odchodu matky si chvíli přestalo hrát, k cizí osobě se chovalo přátelsky, nechalo se opět přesvědčit ke hře, jak se matka vrátila, vítalo ji, nechalo se rychle utišit n Tento způsob chování může být přenášen i do vztahů v dospělosti (viz Seligman, 2003, str. 232-233): jistí lidé jsou i v manželství spokojenější, dokáží poskytovat partnerovi podporu bez kompulze úzkostných Vyhýbavé dítě n U Ainsworthové: hraje si, když je matka v místnosti, ale příliš s ní nekomunikuje; když matka odejde, dítě to příliš nerozruší, a k cizí osobě se chová podobně jako k matce (někdy je dokonce vstřícnější). Když se matka vrátí, dítě ji ignoruje, někdy se dokonce odvrátí. Úzkostné (rezistentní) dítě n U Ainsworthové: Nejsou schopny matku využít jako základny pro bezpečnou exploraci okolí, před odloučením se matky těsně drží, jsou mrzuté, když odejde. Cizí osoba je neutěší, a když se matka vrátí, zlostně se od ní odvrátí. Hazanová a Shaver: n Bowlby a Ainsworthová nezkoumali pouze chování, jímž se připoutání k matce projevuje n Zkoumali i pocit lásky (jak miluji a dokážu být milován) n Jak se v raném dětství chováme k matce, tak se v intimních vztazích můžeme chovat po celý život (daný model však není rigidní): projevuje se zvl. v manželství T. Millon: bio-psycho-sociální teorie Deprivace n Komplexní a dlouhodobý nedostatek žádoucích formativních podnětů (v oblasti senzorické, intelektové, sociální, citové či motorické a řečové) vyvolává stav frustrace a poruchy tempa i kvality vývoje n Krátkodobé přerušení uspokojování potřeb vede ke zvýšení aktivace (+ nárůst úzkosti, emotivity), při dalším neuspokojování se objevuje vyhasnutí potřeb, apatie a necitlivost Supersaturace n Přetěžování podněty, které jsou časově, kvantitativně, věkově či sociálně nepřiměřené n Osobnost následně se uzavírá vůči některým podnětům n Osobnost se v reakci na supersaturaci může také orientovat na povrchní uspokojování nároků bez vnitřní identifikace Reakce na deprivaci/supersaturaci n O reakci na deprivaci/supersaturaci rozhodují také: n Struktura temperamentu n Úroveň intelektu n Životní verva a vitalita Riemannova koncepce 4 forem strachu n Paralela s analytickým popisem fixací ve stádiích vývoje libida (např. nutkavá osobnost vykazuje četné znaky anální fixace, depresivní orální fixace atd.) n Strach ze sebeodevzdání, prožívaný jako ztráta já, závislost – schizoidní osobnost n Strach ze sebeuskutečnění, prožívaný jako nezajištěnost, izolace – depresivní osobnost n Strach z proměny, prožívaný jako pomíjivost, nejistota – nutkavá osobnost n Strach z nutnosti, prožívaný jako definitivnost, nejistota – hysterická osobnost Vize zralé osobnosti n „Kdyby existoval někdo, kdo by zpracoval strach z odevzdání se v pravém slova smyslu a kdo by se mohl v milující důvěře otevřít životu a lidem kolem sebe, kdo by se současně odvážil žít svobodným, suverénním způsobem svou individualitu, beze strachu že ztratí všechno, co představovalo ochranu a bezpečí, kdo by byl dále přijal strach z pomíjivosti, a přesto by dokázal plodně a smysluplně utvářet cestu svého života, a kdo by nakonec na sebe vzal řád a zákony našeho světa s vědomím jejich nutnosti a nevyhnutelnosti, beze strachu, že jimi bude příliš omezen ve své svobodě. Kdyby existoval takový člověk, museli bychom mu bezpochyby přisoudit nejvyšší zralost a lidskost.“ (str. 198-199) Schizoidní osobnost n vitální impulzy odštěpeny od citového života n rozdíl ve zralosti mezi racionalitou a emocionalitou (chybí „střední tóny“, zná převážně afekty a černobílé hodnocení) n udržuje málo vztahů k druhým n snaží se dosáhnout nezávislosti n nedůvěřivá bdělost, vztahovačnost Schizoidní osobnost - silné stránky n autonomie n suverénní samostatnost a odvaha být sám sebou n nejméně ze všech omezováni dogmaty a tradicemi n nesentimentální n internalista + věří ve své schopnosti n dobře snášejí stárnutí Schizoidní osobnost: projevy v různých oblastech života Depresivní osobnost n strach stát se svébytným já: prožívají jako vytržení z bezpečí n touha po blízkém kontaktu až splynutí n zdůrazňuje druhého, až tím oslabuje sebe, stává se více objektem než subjektem s vlastními přáními (obranou je pocit morální nadřazenosti) n zdraví: poruchy zažívacího traktu, hltanu, jícnu, žaludku, obezita/hubenost, onemocnění mandlí, tělesné symptomy jako „obrana před přetěžováním“, závislosti všeho druhu… n pocity viny: můžou souviset s vědomím, že uhýbají před požadavky života n (závist, bezmocná slabost, zahořklost – nenávist – vina: ideologie skromnosti, nenáročnosti, pokory, smířlivosti) n Silné stránky: n Vcítění, vřelost, soucit, dobromyslnost, schopnost odpouštět, hluboká zbožnost, schopnost vytrvat a hodně vydržet, vděčnost Stupně závažnosti depresivních rysů n Hloubavost, rozjímavost – tichý introvert – skromnost, plachost – zábrany v požadování a sebeprosazování – pohodlnost, receptivní pasivita – pasivní postoje očekávání (očekávání zahálčivého života- beznaděj – deprese- melancholie Depresivní osobnost: projevy v různých oblastech života Nutkavá osobnost n strach ze změny, snaha o kontrolu, stálost n úzkostlivé dodržování nařízení, předpisů n zvyky, rituály (pokud prospěšné, šetří čas a energii) n příčina: dítě expanzivně motorické, umíněné – odpor rodičů, zákazy (nejvíce zákazů již na začátku vzniku emoce: dítě se tak učí potlačovat afekt, ještě než nastane) n váhavost n dráždí je odchylky od normy – pedanterie n perfekcionismus, netolerance vůči druhým n kontrola nad chaosem – jeho spoutání do pravidel, zákonů n potlačování – vše držet pod pokličkou (maličkost ukazuje, že vše není pod kontrolou) n vytěsnění živých impulzů: agresivních, afektivních, sexuálních n základní ladění spíše vážné, snaží se o objektivnost n v citech spíše zdrženlivý, ale stálý v lásce n uchovávání tradic – opora společnosti Nutkavá osobnost: silné stránky n Stabilita, schopnost ledacos unést, vytrvalost + svědomitost, snaživost, píle, cílevědomost, schopnost plánovat, důkladnost, houževnatost, smysl pro realitu Stupně závažnosti nutkavých příznaků n při silnější vitalitě: věcní, svědomití, spolehliví lidé – suchopární – snaživci – nepoučitelní umíněnci a kverulanti – tyrani – nemocní nutkavou neurózou - katatonici n při slabší vitalitě: nenápadně přizpůsobiví – pedanti a šťouralové – pochlebník a vytrvalý patolízal – asketický hypochondr – nutkavá neuróza Nutkavá osobnost: projevy v různých oblastech života Hysterická osobnost n poznávání neznámého n zapomínání na svoji vinu – spíše obviňování druhých n strach z omezení – chtějí si zachovat otevřené možnosti n denní snění Hysterická osobnost: silné stránky n Radost z rizika, ochotný věnovat se novému, pružný, tvárný, živý, oslňující a strhující, temperamentní a spontánní, dobrý společník, optimista, v každém začátku vidí šanci, uvádí do pohybu + otřásá tradicemi a dogmaty, nic nebere příliš vážně (kromě sebe samého), dokáže si užívat života Stupně závažnosti hysterických příznaků n Živí, impulzivní lidé se zvýšenou potřebnou uplatnění- narcistická potřeba potvrzení a potřeba být středem pozornosti – otcovy dcerušky a matčini synáčkové, kteří se nevymanili z rodinného románu – hysterická falešnost, přehrávání role + útěk před realitou – věčné holky a jinoši – osobnosti, které nenávidí muže nebo ženy a které neakceptují roli danou pohlavím – „kastrující“ ženy a „don Juani“ s nenávistí k ženám-fobie – těžké hysterické obrazy nemocí s tělesnými a duševními symptomy (nebývají vázány na žádný orgánový systém, postiženy zvl. končetiny) Hysterická osobnost: projevy v různých oblastech života OPD – Operacionalizovaná psychodynamická diagnostika n Nemoc a předpoklady léčby n Vztahy n Konflikty n Psychická struktura OPD Osa 1: Nemoc a předpoklady léčby n Stupeň onemocnění n Subjektivní poškození pacienta n Sekundární zisk z nemoci n Tlak utrpení n Motivace k psychoterapii n Existence sociální podpory (rodina, společnost, kolektiv) n Individuální zdroje OPD Osa 2: Vztahy n Habituální, dysfunkční vztahové vzorce (na základě reprezentace objektu) OPD Osa 3: Konflikty n Závislost x autonomie n Podřízení se x kontrola n Zabezpečení x soběstačnost n Konflikty v oblasti vlastní hodnoty n Konflikty spjaté s nadjá a vinou n Oidipsko-sexuální konflikty n Konflikty v oblasti identity OPD Osa 4: Psychická struktura n 6 dimenzí, kt. se člení do 4 odstupňovaných rovin integrace, dimenze jsou: n Pacientova schopnost vnímání sebe n Řízení sebe n Obrany n Objektního vnímání n Komunikace n Vazby Literatura n Drapela, V.J. (2003). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál. n Prochazka, J.O., Norcross, J.C. (2001). Psychoterapeutické systémy. Praha: Grada Publishing. n Riemann, F. (1999). Základní formy strachu (Typy lidské osobnosti, jejich vznik, charakteristiky a formy vztahů). Praha: Portál. n Seligman, M. (2003). Opravdové štěstí. Praha: Euromedia Group, k.s. – Ikar. n Smékal, V. (2004). Pozvání do psychologie osobnosti (Člověk v zrcadle vědomí a jednání). Brno: Barrister & Principal. n Široký, H. (2001). Meze a obzory psychoanalýzy. Praha: Triton.