• --- ' '.y .. t* j Takhle vypadá ráj medvědů. fOTO ISIF Zatímco v Čechách jsou velké šelmy v podstatě vybité, podle slovenského tisku to vypadá, že u našich sousedů vypukla válka. Letos napadli medvědi už minimálně pět lidí. A Slováci se teď dohadují, co dál. V horách a lesích se právě roztáčí další kolo pradávného střetu divočiny a moderního světa. sme pod horou Grúnik ve Vysokých Tatrách. Právě jsme dorazili z Liptovského Hrádku. Asi půlhodinky odtud je medvědí ráj Koprová dolina. Ochránce národního parku Erik Baláž (26) nás ale vede strmou cestou vzhůru. Nedávno tady v hoře objevil starou loveckou stezku. Desítky let ji nikdo nepoužíval, zarostla. V lese ji obnažil orkán před dvěma lety. Všude tu jsou vlčí a medvědí stopy. Trus šelem s nestrávenou jelení srstí. Sotva znatelná stezka nás vede neprostupným lesem do dosud skryté medvědí zóny pod horu Všiváky. „Za den jsem tu viděl až třináct medvědů," říká Erik. Jsme u vodopádu ve výšce asi 1500 metrů. Pod námi se v mlhách leskne Koprový potok. Všude kolem se táhnou zelené hřebeny s temnými zářezy hlubokých roklí. „Vylezu nad žlaby," ukazuje Erik na hory nad údolím, „a koukám po medvědech," popisuje svůj ideální den. Být nad medvědy totiž znamená nerušit je. A také být v bezpečí. „Jako na posedu," dodává Erik. V Koprové dolině, kde medvědy nikdo neruší, trvá jejich zimní spánek až pět měsíců. Tehdy medvěd nepřijímá potravu, leží v brlohu. „Samice rodí během zimního spánku," líčí detaily ze života největší evropské šelmy Erik. Medvědi jsou všežravci, denně sežerou až 20 kilo lesních plodů, žerou mravence, larvy. Nepohrdnou ani mršinou. A pokud si zvyknou hodovat na odpadcích, stávají se z nich „kontejneroví" medvědi, ze kterých se stává nejvíc „škodníků" čili agresivních medvědů. TJ Grúniku jsme ale daleko od lidských sídel. Kolem nás se na stezce tyčí pahýly medvědích stromů. Šelmy značkují svoje teritorium tesáky a drápy. Tesáky pohryzaly kůru, kterou se dere pryskyřice, ve výšce přes dva metry. Vztyčení měří medvědi dva a půl metru, vážit mohou až 350 kilo. Předběhnou koně, jedním úderem tlapy zabijí krávu. Na stezce před námi leží čerstvý trus. Před chvílí tu byla samice s mláďaty. \ ■'■Vi „Na salaších byly vždy zbraně." (Napadený Ján Gejdoš) FOTO GÜNTER BARTOŠ Erik popisuje,jak ho jednou u medvědího brlohu samice napadla. Visel pak ze skály za kořeny stromu. „Neměl jsem tam co dělat, bylo to její území." Ale dobře to dopadlo. „Chvíli na mě koukala, jak tam visím, a pak odešla. Vyškrábal jsem se nahoru a utekl," říká Erik. Já tajně doufám, že medvědici s mláďaty nepotkáme. Dává se do deště. Slézáme z hory, jsme na mýtině. Erik nás vede k dvoupatrové lovecké boudě. Je postavená z bytelných trámů, a protože tihle střelci jdou po medvědech, má dveře pobité železem. Horní patro s úzkým oknem slouží jako střílna. Je tu čistá postel, plná nedávno vypraných dek. U střílny pohodlné křesílko. Odtud střílí lovci, kteří si za odstřel medvěda zaplatili. Ze střílny je vidět na dlouhý kůl. K tomu se tradičně přivazuje návnada, třeba chromý starý kůň nebo koza. Lovit takhle medvědy je ovšem ilegální. Erik krčí rameny. K lovům na Černo, prostě pytláctví, tu a tam dochází. Tatry jsou veliké. A medvědi jsou na Slovensku na spoustě míst. „To nejde uhlídat," říká znalec a stopař medvědů. a Každý ale o medvědech tak nadšeně jako ochranář Erik nemluví. Muž, který se ze setkání s medvědem dosud nevzpamatoval, se jmenuje Ján Gejdoš, zná ho celé Slovensko a žije v tatranských Liptovských Sliačích. Drobný muž v zeleném mysliveckém kloboučku sedí v parádním pokoji rodinného domu. Všude po stěnách tu jsou desítky hlavových trofejí, bílé íebkyjelenů a daňků, všude tu trčí parohy. Na stěnáchjsou diplomy za příspěvky „polovnictvu", čestné dýky. ■■* ■* I (-wwo?íSr,M-. ■ ■ ...:,••-i V -.\-:- - , ■■■\V-.-„ . * ■ •■■í *J »iv • ■. ' . ^¥f!i ■.■-ííif.í.>-ŕ?í.,>;-'*»Ví:-H. •• ■' - .■- . „Tenhle včelín ubráním." (Jozef Chovanec z „medvědívesnice" Harmanec) fotocü NTER BARTOŠ I "ft. i?»', ■ 1 -..#*> «í* ŕ* Juraj Lukáč neverí, že se masový odstřel uskuteční. Doba ani zákony lovcům nepřejí, společnost se mění. FOTO GÜNTER BARTOS Toho srpnového dne loňského roku ale Ján Gejdoš, podle svých slov, nebyl na lovu. Pracoval ještě s několika ženami pár kilometru od vsi v lese. Odpoledne skončili práci a vydali se domů. On šel napřed. Vjednom rozhovoru uvedl, že měív kapse pistoli, ale že nestačil vystřelit. Nám starý pán se zdeformovaným obličejem, který stále působí nemocně, tichým hlasem vypráví to, co říkal už nesčetněkrát v televizi a snad pro všechny slovenské a mnohé polské i německé noviny: Šelma se na něj okamžitě vyřítila s řevem, udeřila ho do hlavy, srazila ho k zemi a zahryzla se mu do obličeje. Když se Ján Gejdoš probral, neměl ústa ani nos, zvíře mu zlomilo lebeční kost. Tak ho našli dřevorubci a odvezli k lékaři. Jeho případ je hrůzný, ale naprosto ojedinělý. Podle statistik ministerstva životního prostředí dochází k útokům medvědů na lidi dvakrát až pětkrát za rok. A většinou dojde jen k oděrkám. Tak brutální útok, jaký, zřejmě bez příčiny, zažil Ján Gejdoš, je naprosto nevídaný. Pravda je, že poté co jsem viděl jeho těžce poraněný obličej, děsilo mě v lese každé šustnutí. Pokud už se jednou takový medvědí šílenec vyskytl, co když skočí zrovna na mě? S touhle psychologickou palbou samozřejmě oracuií i všichni potenciální lovci medvědů. Těž- ce zraněný muž se stal hvězdou televizních besed a velmi ovlivňuje veřejné mínění - směrem k povolení co největšího počtu odstřelů. A jeho názor? „Regulovat odstřelem," říká bývalý lovec nesmlouvavě. „Tak tomu totiž vždycky bylo." Na námitku, že přece medvěd byl vždy přísně chráněný, se starý lovec jen zasměje. „Tohle jsou řeči. Na každé salaši byly zbraně. Z první světové, z povstání. Bača, který by nechal medvědy trhat svoje ovečky nebo krávy, by brzy nemel žádnou práci. Pastýři se medvědům bránili, a když museli, tak je zabíjeli. Tohle každý věděl a- tolerovalo se to. Komunisti nekomunísti, zbraně byly v horách vždycky." Když se Ján Gejdoš trochu zotavil, odnesl na místo, kde ho medvěd potrhal, ikonu. Měl s sebou ovšem i kulovnici. „Nemohu to zvíře nenávidět. Byl to chudák, který má zřejmě návyk na odpadky. Ale chtěl bych, aby byl mrtvý. Jenže on žije." Tohle potvrzuje i další lovec, bratr pana Gejdo-še Palo. „Mělijsme povolení kjeho odstřelu, ale vypršelo. Budeme žádat znova, protože jsme ho neulovili. Někde tu pořád je." A pak nás zraněný pán v mysliveckém vede kousek za vesnici, ke studánce. A tahle výprava má všechny rysy hororu. Když totiž dojdeme k dřevěné stavbě, kde je pramen, starý pán ukazuje do trávy. „Když jsem už mohl chodit, vedl mě sem vnouček. A tady v trá- vě byly obrovské medvědí stopy. Hned tady, kousíček za vsí." A kolik jich je? Letos v červnu si při tiskovce Štátnej ochrany prírody (ŠOP) někteří ochranáři zřejmě připomněli pořekadlo o kozlu, který se stal zahradníkem. Projev šéfa Štátnej ochrany prírody Jána Mizeráka slovenské, ale i polské ochranáře a milovníky divoké přírody doslova šokoval. Generální ředitel se totiž zasazuje o odstřel asi čtyř stovek slovenských medvědů. Zvířatajsou podle něj, ale i podle Členů největšího slovenského loveckého sdružení, Slovenský lovecký svaz, čítajícího asi 40 000 lovců a myslivců, přemnožená. Podle lovců i šéfa ŠOP čím dál víc medvědů opouští svá tradiční teritoria, míří k lidským příbytkům, škodí a napadá lidi. „Polovina toho, co máme v současnosti," odpověděl Mizerák na otázku, kolik medvědů by tedy podle něj mělo ve slovenských horách žít. „Odstřel je nejefektivnější," doplňuje šéfa další vedoucí pracovník ŠOP Vladimír Antal. Připomíná ale, že ŠOP nechystá žádný okamžitý vpád loveckých komand na medvědí území. „Regulaci počtu šelem", jak se plánovaným medvědímjatkám eufemisticky říká, má podle Antala předcházet celoslovenský monitoring medvědů. Na to, kolík hnědých medvědů se ve slovenských horách a hvozdech potlouká, totiž neexistuje jasná odpověď. Jejich vybíjení v historii začalo koncem 18. století, kdy lov divoké zvěře nebyl už výsadou panovníků, ale podle zákona Josefa II. mohl vlka či medvěda zabít kdokoli, a dostal za to dokonce odměnu. Právě tehdy se zřejmě ve vsích nacházeli odvážlivci, kteří se dali na lov a také zakládali lovecké rody, které na Slovensku existují dodnes. Ve třicátých letech minulého století byly šelmy téměř vybity. A po válce začala jejich přísná ochrana - a množení. Lovci tvrdí, Že šelem je kolem tisícovky, mimovládni ochranáři, ústy Juraje Lukáče, šéfa sdružení Vlk, hovoří nejvýše o 400-500 kusech. Podle Robina Rigga ze Společnosti pro soužití s přírodou, který se výzkumem vlků a medvědů na Slovensku zabývá už deset let, je faktem, že počet divoce žijících medvědu prostě nikdo nezná. Naposledy proběhlo neúplné sčítání medvědu ŠOP před třemi roky ve středoslovenském pohoří Polana. Podle ochranářů tehdy myslivci počty medvědů nadhodnotili nejméně třikrát, „aby si mohli více zastřílet", jak s nedůvěrou říká náš průvodce po Tatrách Erik Baláž. Od té doby, ať už kvůli počasí či procedurálním tahanicím, k žádnému hodnověrnému sčítání nedošlo. „Chodím do lesa od 16 let," vzpomíná Erik Baláž a tvrdí, že medvědů je pořád víceméně stejně. Je to ale možné? V divočině není nikdo silnější než hnědý medvěd, neexistuje konkurent této šelmy. Medvěd je proti odstřelům ze zákona chráněný. Ročně je výjimkou ze zákona odstřelen jen asi tucet medvědů chuligánů, kteří někdy napadli člověka nebo byli za medvědí chuligány omylem považováni. Takových Škodníků čili kontejnerových medvědů, kteří mají návyk na odpadky, je zřejmě jen pár desítek. Spousta medvědů však žije v divočině, kde je nikdo neohrožuje. Není tedy logické, že medvědů je dnes daleko víc než před nějakými deseti patnácti lety? „Ne," tvrdí za ochranáře Erik Baláž. „Mezi medvědy existují samoregulující mechanismy," říká tento absolvent lesnické školy učeně. Co to je? „Medvědi se mezí sebou zabíjejí," zní odpověď. Samice mívá jedno až tři mláďata. Z malých medvídků mnozí zahynou, protože se nedokážou vykrmit, tak aby bez potravy přežili v brlohu svůj první zimní spánek. Anebo se utopí během oblev. Zabije je sněhová bouře. A mnohé zabíjejí staří samci. Je to způsob, jakým chrání své lesní úkryty a možnost obživy. Dominantní staří medvědi, kteří se v divočině dožívají asi dvaceti třiceti let, střeží své území tak, Že zabíjejí mláďata i mladé medvědy. Mladí medvědi často nepřežijí dobu páření, Čili boj o samici. „Spousta z nich se nedožije pěti let," popisuje válku šelem o přežití Baláž. „Příroda je v tomhle nemilosrdná. Zvíře, které není tak silné a zkušené, aby si uhájilo svůj brloh, ostatní zabijí." Na jablka ke kostelu Ale medvědi, kteří žijí v skrytu v hvozdech a v horách, Slováky z míry nevyvádějí. Noviny a TV zprávy jsou poslední dobou plné zvěstí o agresivních Šelmách, které si Čím ďál častěji chodí hledat odpadky po vesnicích. Podle Erika je to cílená propaganda, která má pomoci oficiálnímu tažení proti medvědům. „Když někoho vyděsí medvěd, hned je to v novinách," rozčiluje se Erik. „Je to prostě novinářská senzace, ale lidi se pak bojí do lesa, i když znají medvědy jen z televize." Zoolog Ján Kicko z Liptovského Hrádku je opatrnější. „Regulovaný odstřel má svůj smysl," říká. „O tom, že by měly být zastřeleny rovnou stovky medvědů, bych ale nemluvil. Problematičtí jsou jen kontejneroví medvědi, chudáci, kteří už nedokážou žit divoce." Na naši otázku, kam za medvědy, zoolog jen udiveně zdvihne oči. „Jeďte kamkoli," řekne, „třeba do vedlejší vsi." Jedeme tedy pár kilometrů z Hrádku do Liptovské Porúbky. Naše otázky nepřipadají naivní jen zoologovi. Erik i jeho kamarád Karol večer u piva vyprávějí vtipy o Češích, kteří zděšeně prchají z hor s výkřiky, že viděli yettiho. Český turista je na Slovensku prostě považován za troubu. Vypráví se o české rodince, která do lesa házela řízky v naději, že vyfotí medvěda. Měli štěstí. Žádný se neobjevil. „To není tím, že byste byli hloupější než ostatní turisté," vysvětluje nám vlídně zoolog. „Jen je vás tu prostě hodně." A vykládá, jak den předtím musel z lesa vyhnat skupinu Čechů. Postavili si stany na sviští kolonii. V Porúbce jsou vedle sebe staré dřevěné domy i nedávno postavené, čerstvě omítnuté baráčky. Je tu hospoda a samozřejmě náves s barokním kostelíkem. Celá tahle horská vesnička je postavená do svahu a její poslední domy jsou skoro v lese. Kůlny s vyřezávanými dveřmi, plné hos- 1 podářského náčiní, působí starobyle, radnice sídlí v paneláku. Starosta Porúbky Marián Sklenář vítá české novináře s úsměvem. „Ano, po návsi se nedávno prošli dva medvědi," říká. „Šli ke : kostelu na jabka. Lidé se bojí chodit do lesa. To dříve nebylo." jsou medvědi přemnožení? To pan : starosta neví. Myslí ale, že šelmy z lesa vyháně- L jí Rómové. i A tuhle teorii slyšíme na naší cestě za medvě- i dy několikrát. Rómové chodí do lesa na maliny i a borůvky a plaší tak medvědy. A medvědi kvůli tomu znervózní a napadají vesničany... Večer ľ f '-: ( ' ■_ ' :r»^X í-'^ ■;•-. . . . : ■ ^ t-i ■■' . ■ ,*•* ■.: ■. -i ' ŕ.* ,-£? :*- í* ■■ v . ... - ■-, " .- í."' '.*■ " ■»"■:* .' .'...' ", í' ' ■*■*'- . I'-"--- - ' "", .'-Jí. " . «sŕÄ"**^'-' .>*'.r^\' . . - v;-^,wr- v--, '"a-..;'. •■ í . ■ - ** ^ i ■'■?■.■ :* ■ f - Tak v tomhle údolí žijí také. (Erík Baláž na průzkumu) FOTO GÜNTER BARTOS ■J * . _ . _ _ .•="->- - UJ. „„ ^ * - i'J ..'■JV-.■■,. .'.' ■'^■"'"'■J.T v hospodě obrací ochranář Karol oči v sloup. „Pitomé řeči! Největším problémem Slovenska jsou Rómové a medvědi," říká ironicky, ale trochu vztekle. Do Porúbky chodí medvědi ha jablka, ale také třeba plenit kolny hlavně z hor Klemeň a Volové očí. Stefan Rufus (65) má baráček na konci vsi pod Klemeněm. Do lesa ale chodí často. Podle něj se houštin obává jen mladá generace. Proč? „My do lesa na dříví, na houby a na borůvky prostě museli. Byla to součást obživy. A tak jsme les znali a nebáli se v něm. K medvědům mám respekt. Párkrát jsme se potkali, ale každý jsme šli svou cestou." Jak se mám chovat, když potkám medvěda? „Dát mu prostor. Předstírat, že o něm nevím. Nekoukat se na něj! Nikdy se nesmíš dívat šelmě do očí. Nikdy nesmíš jít mezi mláďata a samici. Mladí Čučí na televizi a les neznají. Tak se tam ve tmě bojí. Vystřílet zvířata v lese může chtít jen magor." Další obyvatelka Porúbky Renata Karnová zvířata v lese určitě nechce vystřílet všechna, ale o snížení stavu medvědů by se zasadila ráda. Mladá úřednice z podniku, který se zabývá lesním hospodářstvím, je náruživá lovkyně. Jako dědeček, táta, bratři a většina příbuzných. K televizní generací Renata ze starého loveckého rodu rozhodně nepatří. Navíc ji medvědi nedávno namíchli, protože strhli plotjejího domu a sežrali veškeré krmivo pro drůbež. „Hlavně si myslím, že nám do toho nemají co mluvit nějací Bratislavané nebo Pražáci! To je věc, kterou si rozhodneme my, místní, kolik tu bude žít medvědů. Já nechci medvědy střílet, protože je nenávidím, ale naopak, protože je milujú! Milujú všechna divoká zvířata!" říká žena a blýská očima jako bohyně lovu. „Chceme-li žít s divokými zvířaty, musíme nastolit určitý pořádek. Když bude medvědů míň, budou mít prostě větší prostor a lepší život. A ti, co napadají lidi, nemají právo žít! Co kdyby napadl medvěd někoho z vaší rodiny? Tak byste vzal pušku a šel na něj, ne? Jste přece chlap, ne?" Na medvěda by šel i pan Jozef Chovanec. Má k tomu účelu bulteriéra a pušku stále přichystanou. Zajeiijsme za ním o pár kilometrů dál, do jedné z „medvědích dědin". Tak se říká vsím, jako jsou třeba Staré Hory, Donovaly nebo Harmanec