Proměny venkovského prostoru ve 2. polovině 20. stol. a v současnosti sídla – krajina – divočina 14. 10. 2008 Jak hodnotit vývoj krajiny a zemědělství v 2. polovině 20.století? • Pavel Hájek – Jde kupředu pevně naše zem. Krajina českých zemí v období socialismu 1928 – 1989, Malá skála 2008 – interpretační rámce: • Kulturní krajina jako změna a setrvačnost • Krajinný vývoj nespěje od dobrého ke špatnému • Radikální změna ve způsobu hospodaření s krajinou není anomálií • Hodnocení krajiny je zčásti dobově podmíněné • vymezuje 11 procesů a snaží se vysledovat úlohu totalitního režimu • Znárodnění půdy • Scelování pozemků • Zemědělské družstevnictví • Vylidňování venkova • Přejmenovávání krajiny • Účelové využívání krajiny či historicky cenných staveb • Zesvětštení krajiny • Rozpad pohraniční silniční sítě • Militarizace krajiny • Neplnohodnotná urbanizace krajiny • Proměna vztahu ke krajině Kolektivizace zemědělství a socializace venkova • od 1948 do 1989 – změna sociálního, ekonomického i environmentálních charakteristik venkova a krajiny • návaznost na družstevnictví – skoro 10 000 družstev za 1. republiky X JZD nikdy družstvy nebyly, neměly atributy skutečného družstva (dobrovolný vstup, družstevní samospráva a členské podíly) • přípravy v letech 1946-1947 • nástup zakládání družstev byl učiněn na IX. sjezdu KSČ – Gottwald: „Nebude u nás socialismu bez přechodu vesnice k socialismu…“ • JZD centrem celého dění na venkově – střediskové obce X některé pozitivní aspekty socializace vesnice • rozložení sil v zemědělství se změnilo k nepoznání prakticky během jediného desetiletí – kolektivizační proces trval přes 10 let a skončil v roce 1960, kdy místo statisíců drobných a středních zemědělců vzniklo 10 816 družstev o průměrné výměře asi 420 ha zemědělské půdy a na 200 státních statků o průměrné výměře zhruba 7000 ha zemědělské půdy. • vývoj počtu rolníků vzhledem k počtu pracovníků v zemědělství – slučování družstev během 70. a 80. let (etapa koncentrace, kooperace a specializace) – počet se sice zredukoval ò spojením několika obecních družstev vznikly tisícihektarové komplexy Kolektivizace zemědělství a její odraz v krajině • utrpěla velké ztráty v oblasti biodiverzity, ztratila svůj charakter a typický vzhled, jedinečnost ð monotónní krajina: – pozemkové úpravy – rozoráno 450 000 ha luk, 240 ha mezí, 50 000 ha remízků – ve prospěch orné půdy (někde i 100 % zornění) ð v průměru bylo zorněno 75 % zemědělské půdy – průměrná velikost pozemků – z 28 arů v r. 1948 téměř stokrát na 20 ha v r. 1990 – vysušení převážné části mokřadů, napřímení a technické upravení toků, meliorace, které postihly 1,5 milionů ha – byly zlikvidovány více než dvě třetiny polních cest a přes 45 000 km liniové zeleně – průmyslová zemědělská výroba, nadměrná chemizace ò zhoršení dostupnosti krajiny znehodnocení spodní a povrchové vody snížení produktivity zemědělské půdy (méně humusu) úbytek ptactva a polní zvěře vyšší náchylnost půdy k vodní a větrné erozi Environmentální aspekty kolektivizace zemědělství na příkladu obce Oldřišov na Opavsku • leží 7 km severovýchodně od Opavy, v nejzápadnější části hlučínského regionu, na Hlučínské pahorkatině v nadmořské výšce 283 m. n. m. • katastr 1 578,13 ha, z toho 1 426,4 ha zemědělská půda, v současnosti 1340 obyvatel • příznivá oblast pro zemědělství, před kolektivizací s většinovým, v současnosti s téměř stoprocentním zastoupením orné půdy • specifický historický vývoj – součástí historického Hlučínska – vliv na mentalitu obyvatel – 1742-1920 – součástí Pruského království, resp. Německa – 1938 – připojení k Altreichu – značný vliv na poválečné uspořádání ⇨ kolektivizace zde často probíhala ruku v ruce s poválečnými očistnými řízeními, spojenými s konfiskací majetku, odsuny (6 rodin) Průběh kolektivizace • v roce 1950 bylo v obci 206 zemědělských usedlostí, které hospodařily na 865,1 ha • v roce 1952 proces s kulakem Kašným • přípravný výbor JZD zřízen až v lednu 1953 (na Opavsku v té době již 50 JZD) „Konservativnost a opatrnickost našeho rolníka, láska ke zděděné půdě, jak říkají mnozí, způsobily, že se dosti dlouho nemohli rozhodnout pro společné hospodářství.“ (Kronika 1967: 56) • do JZD vstoupilo 115 zemědělců a jejich rodinných příslušníků z 65 hospodářství, z toho 14 usedlostí nad 15 ha – hospodářsko-technické úpravy pozemků – byla sjednocena půda na velké hony o 15–30 ha Průběh kolektivizace • rozvoj družstva byl nadále velmi pomalý a problémový – soukromě hospodařící rolníci poukazovali na nepořádek, nešetrné zacházení se stroji, nářadím a vozy, které se neopravují a chátrají. • zásadní krok v socializaci vesnice byl učiněn na konci 50. let, konkrétně v roce 1958, kdy po nátlaku vstoupilo do JZD 84 hospodářství se 136 členy – ale pokles v hospodaření JZD – družstvo nebylo ve svém rozhodování jednotné, půda byla ledabyle obhospodařována a nebyly dodržovány agrotechnické lhůty „…masovým přílivem nových členů a rozšířením půdní základny byla vnesena do hospodaření JZD živelnost hraničící s chaosem (Plaček, Plačková 2006: 341) Průběh kolektivizace • 1976 - další sloučení ⇨ JZD Mír Kateřinky (8 vesnických družstev + státní statky Oldřišov, Arnoštov a Angelika) - 4 794 ha půdy (2. největší v okrese) • 1986 - v Oldřišově už není ani jedna soukromě hospodařící rodina Environmentální dopady kolektivizace • první změny již v prvních letech existence JZD – používání většího množství průmyslových hnojiv a prostředků chemické ochrany rostlin „Stav polní zvěře povážlivě klesá. Polní králíci vyhynuli téměř úplně. Na honech bylo zastřeleno pouze 200 zajíců, 100 koroptví a 25 bažantů.“ (Kronika 1967: 95) – intenzifikace, zprůmyslnění zemědělské výroby – vybudování společných kravínů, střediska před obcí Environmentální dopady kolektivizace • pozemkové úpravy – hospodářsko-technická úprava – sjednocena půda na hony o 15–30 ha – v letech 1971–1973 souhrné pozemkové úpravy. ⇨ mizí stabilizační krajinné prvky – louky u pramenů a v nivách potoků, meze, řada polních cest, solitérní a liniové zeleně, remízky, úvozy ⇨ pozemkové úpravy = snadněji obhospodařovatelné lány dlouhé i několik kilometrů Environmentální dopady kolektivizace Environmentální dopady kolektivizace Environmentální dopady kolektivizace x zároveň značné dopady - ztráta řady hodnot oldřišovské krajiny ⇨ monotónní, nedostupná, malá členitost ⇨ zvýšila se náchylnost půdy k větrné a vodní erozi ⇨ ekologické (vyšší znečištění), ale také biologické hodnoty (ztráta biodiverzity) Environmentální dopady kolektivizace ⇨ estetické hodnoty (ztráta pestrosti podnětů segmentované kulturní krajiny, harmoničnost – jednotvárnost, monotónnost) ⇨ historické hodnoty (ztráta krajinné paměti…) ⇨ rekreační hodnoty (nedostupnost, krajina jako prostor pro výrobu potravin) ⇨ hodnoty domova (snížení identifikace se scelenou krajinou, obytnosti). Z rolníka družstevníkem • přerušení kontinuity hospodaření drobných vlastníků ⇨ zánik typických, často udržitelných, způsobů hospodaření ⇨ snížení vlastní potravinové soběstačnosti vesnických domácností a komunit ⇨ ztráta životních způsobů charakteristických pro venkovskou komunitu • dosazováni vedoucí pracovníci družstva zpravidla odjinud - role v rozhodování o postupech hospodaření – neznalost místních podmínek „… ve vedení byli holič a švec. Ničemu ze zemědělství nerozuměli, hlavně, že byli politicky spolehliví“ (R. G.). • zavedením pevné pracovní doby – dvousměnného provozu v roce 1964 ⇨ smazání rozdílu mezi prací v zemědělství a průmyslu, v čase chronologickém namísto dosavadního biologického • vysoký stupeň specializace jeho pracovních úkonů, nejen řadových zaměstnanců, ale také členů vedení, jež se stali spíše úředníky ⇨ krajina pouze prostorem pro výrobu potravin Závěr • vztah zemědělství – příroda a krajina nebyl v minulosti nikdy zcela jednoznačný. ⇨ zemědělec vždy přírodu omezoval a snažil se ji na svých zemědělských plochách co nejvíce eliminovat ⇨ vztah ke krajině byl nejvíce určován vztahem (poutem) k půdě • změny během kolektivizace ⇨ krajina sice podobně jako předtím v minulosti intenzivně obhospodařovaná, x ⇨ avšak neúměrné zásahy průmyslového zemědělství a nedostatek péče ⇨ utrpěla z hlediska stability ekosystémů a zmiňovaných hodnot ⇨ ztratila lidský rozměr • případ Oldřišova je typickým případem