=;:   .   sössm*----------
Bez Gaiy nemůžeme existovat
Znepokojivý posun v pohledu Jamese Lovelocka
HANA LIBROVÁ
Slovo ekolog je spojeno s pozoruhodným souborem představ: označuje odpůrce civilizace a techniky, zvláště jaderné energetiky, nepřítele lidstva, katastrofistu, vegetariána, anarchistu a určitě levičáka. Tu a tam se však přihodí něco, co nesedí. V Čechách například povolební chování Strany zelených. Nejde jen o to, že se pragmaticky spojuje s někým, komu byla donedávna jakákoliv zelená myšlenka odporná. Opuštění levicového křídla je prý zpronevěrou zásadní.
Zajímavější překvapení čekají naši představu o „ekolozích", pustíme-li se do četby knihy slavného chemika Jamese Lovelocka The Revenge of Gaia (Gaiina odplata), která vyšla nedávno ve Velké Británii (Allen Lane, an imprimt of Penguin Books, London 2006). Zjišťujeme, že James Lovelock, patřící k nejvlivnějším postavám ekologického hnutí, je zastáncem atomové energie, že se vysmívá konceptu „trvalé udržitelnos-ti", kritizuje energetickou koncepci postavenou na obnovitelných zdrojích a s levicovým myšlením nemá společného zhola nic.
Aby to bylo ještě složitější, Lovelock některé rysy stereotypu „ekolog" skutečně má. Především je, na rozdíl od většiny ekologických aktivistů, katastrofistou těžké váhy. Tím nebyl vždy. Je dnes zajímavé vrátit se k jeho starší knize Gaia: nový pohled na život na Zemi. V originále vyšla poprvé v roce 1979, česky ve slovenském nakladatelství Abies v roce 1993. Byla populárním shrnutím Lovelockova mnohaletého zkoumání světového kümatu. Gaia je metaforou převzatou z řecké mytologie.
Vyjadřuje teorii o planetě Zemi jako živém organismu, který je schopen regulovat podmínky pro život, především pozemské klima. V sedmdesátých letech byla Lovelockova dikce temperamentní, ale zůstávala věcná a konejšivá. Čteme text autora, který si zakládá na vědecky podložené střízlivosti. Dočítáme se třeba, že proroctví Rachel Carsonové, varující v knize Mlčící jaro před zhoubnými důsledky používáni DDT, bylo sice zdravě apelatívni, ale, přesně vzato, nenaplnilo se. James Lovelock kriticky píše o prudké citové ofenzívě ochránců životního prostředí, o zuřivém přehánění. V jakémkoliv operačním systému, jehož cílem je ho-meostáza, vyvolávají odchylky od současného ustáleného stavu sklon ke korekci a hledání nového optimálního stavu, který do sebe začleňuje i tyto změny. Je nepravděpodobné, že by se tak zkušený systém, jako je Gaia, nechal snadno narušit.
Po necelých třiceti letech je proměna Lovelockových názorů radikální a dramatická. James Lovelock o ní píše sebekriticky, místy kajíc-nickým tónem: Věděl jsem, že se naše sebe regulující Země vyvinula prostřednictvím druhů, které zanechávaly lepší prostředí pro své potomky, a eliminací těch, které jejich habitat ničily. Ale neuvědomil sem si, jak jsme byli destruktivní my: Zemi -Gain jsme bolestivě poškodili tak, že nyní nám hrozí definitivním trestem - vyhubením... Posun v klimatu můžeme snadno označit jako Peklo: tak horké, tak smrtící, že přežije jenom hrstka z miliard bytostí, kterými nyní Země oplývá. Udělali jsme na planetě úděsný chaos, a to většinou na základě přebujelých dobrých úmyslů. Dokonce i teď, kdy hrana ohlašuje
náš blížící se konec, stále plkáme o udržitelném rozvoji a obnovitelné energii, jakoby tyto chabé nabídky mohly být Gaiou přijaty jako přiměřená oběť.
Z argumentace knihy plyne, že je na nápravu pozdě. Pokud se Lovelock snaží uvést vůbec nějakou možnost, jak ještě vyváznout z katastrofy, uvádí, oproti principu trvale udržitelného rozvoje (Sustainable Development), princip udržitelného ústupu (Sustainable Retreat). A přiznejme: toto slovní spojení skutečně stojí v přesvědčivém kontrastu k mnohomluvným materiálům Rady Evropy, které se snaží roubováním udržitelnosti na ekonomický růst o kulatý čtverec.
Podstatou udržitelného ústupu má být podle Lovelocka jak snížení počtu obyvatel planety, tak změna životního způsobu. Změna tak radikální, že má málo společného s kvalitou života, jak si ji představuje většina zelených. Udržitelný ústup by znamenal pokles hmotné životní úrovně. Ale nebyl by ani rousseaovskou idylou, jejíž skromnost by byla odměněna každodenním kontaktem s přírodou. Technicky uvažující Lovelock navrhuje soustředit lidi do měst. Málo radikální je mu rovněž ekologicky orientované zemědělství. Plocha dnešní zemědělské krajiny by měla být z velké části vrácena lesním porostům, které potřebuje Gaia pro své vitální klimatické a chemické funkce. Potraviny pro většinu lidí bude třeba vyrábět synteticky. Naturální stravu, kterou máme doposud za samozřejmou, si budou moci dovolit jen ti nejmocnější. Lovelock se tu i jinde netají s návrhy implicitně předpokládajícími ekologický diktát. Tím překvapí aktéry a sympatizanty
ekologických snah, kteří spojují své cíle s bojem za sociální spravedlnost a lidská práva.
Starost o zdrávi planety souvisí s další zásadní proměnou Lovelockova přístupu. Jde o vztah k ekologickým hnutím. Lovelock dává dnes za pravdu tzv. hlubinným ekologům v jejich radikalitě a biocentrismu, v misantropním rozhořčení nad chováním člověka na Zemi. S radikálními ekologisty však nesdílí tíhnutí k návratům. Zůstává přívržencem jaderné energetiky, která na rozdíl od spalování fosilních paliv nepřispívá významně ke změnám klimatu. Jako cestu ke zmírnění ekologických škod vítá rozvoj a šíření efektivních a energeticky nenáročných zařízení, například mobilních telefonů a Internetu.
Stojím nad posuny v Lovelockově vidění v úleku a v rozpacích. Kladu si otázky: Je nepokrytý a neskrývaný misantropismus slavného vědce nezvládnutým psychologickým důsledkem nevrlého stáří, únavy z celoživotní marné snahy sdělit lidem, že bez Gaiy nemůžeme existovati Je výrazem jeho lásky ke Gaiy. kterou navzdory úsilí svého i jiných vidí na začátku 21. století poničenou a nemocnou?
Nerada musím připustit i jiný výklad: možnost, že Lovelock mění svůj náhled pod tíhou informací, kte rých se mu dostává víc než nán ostatním a v předstihu před námi.
J. (f, 2č>0£