Diagnostika třídních kolektivů Mgr. Věra Konečná Praxe ve školní psychologii PSY 460 Školní třída = sociální skupina p přirozená referenční skupina (socializace) p má svou strukturu n cíle, hodnoty, normy, činnost, role, pozice, podskupiny, hierarchie p má svou dynamiku n spolupráce, soutěž, vzájemné vztahy, dění, způsoby řešení konfliktů, zátěže p má své vedení p má svou historii p má svůj potenciál Dělení tříd podle vzniku p třídy náhodně vzniklé p pro zařazení není žádný klíč, členové jsou v podstatě přirozený výběr populace, přirozená dynamika p třídy diferencované (specifická dynamika) p existuje nějaký klíč výběru a zařazení – např. studijní výsledky, sportovní talent, výtvarný talent či matematické zaměření, apod. p třídy výběrové (specifická dynamika) p děti prošly nějakým výběrovým sítem (někdo nebyl zařazen), spojuje je především výrazný studijní předpoklad či talent Struktura skupiny – hodnoty, normy, podskupiny p hodnoty = zvnitřněné cíle skupiny přijaté jejími členy, hierarchie hodnot p normy = pravidla chování, která specifikují činnost členů skupiny (vím, jak se chovat a co můžu očekávat od druhého) n psaná a nepsaná pravidla, překračování (sankce, skupinový tlak, vyloučení) p podskupiny n kde počet žáků přesahuje počet jedinců pro malou sociální skupinu (3-7 až 20), intenzivní interpersonální vztahy (jejich vznik je přirozený) n kde skupina není dostatečně soudržná (koheze) n nadměrná nezávislost podskupin může signalizovat rozklad základní skupiny Struktura skupiny – pozice/status p vnější faktory n doba, kdy je dítě členem třídy (nový žák) n nastavení učitele (učitelů) k němu n zdravotní stav n rodinné zázemí (sociální statut a ambice rodičů) n předchozí zkušenosti a očekávání n vnější fyzický vzhled p vnitřní faktory n emoční inteligence dítěte n sebedůvěra, zdravé sebevědomí n aktivita a angažovanost pro třídu n studijní úspěšnost, inteligence, kreativita, vlastní ambice n adaptabilita, komunikativnost, extravertovanost n sociální zralost a dovednosti, schopnost navazovat kontakty Struktura skupiny - role p soubor specifického, skupinou očekávaného chování, určeného normami a souvisejícího se specifickými úkoly jedince; požadavky a očekávání skupiny od jednotlivce (souvisí s pozicí jedince ve skupině) p příklady: n hvězda (jedinec, k němuž se upírá nejvíce členů skupiny) n outsider (snaží se do skupiny zapojit, ale je skupinou odmítán, hodně vlastních voleb, ale není volen) n izolovaný jedinec (na periférii skupiny, nestará se o její život, skupina ho ignoruje, není volen a sám nevolí) n šedá eminence (nenápadný, ale velký vliv na skupinu prostřednictvím hvězdy, pozitivní výběr hvězdy a izoláta) n antihvězda (velkou částí skupiny odmítán, maximum negativních voleb) Fáze vývoje třídního kolektivu p rané, prekohezní stádium n zhruba 1. až 3. ročník Z p fáze prvotní koheze n zhruba 4. až 6. ročník Z p fáze kohezní n zhruba 7. až 9. ročník Z 1. – 3. třída: Prekohezní stádium p odlišná sociální zkušenost dětí v 1. třídě (MŠ, rodina, OŠD) p pravidla a normy dané shora – od učitele p názory učitele jsou normou, prvotní diferenciace třídy (na konci 1. ročníku) odpovídá přístupu učitele p uzavírání dyadických vztahů převážně do stejné skupiny podle pohlaví, třenice mezi chlapci a děvčaty (žalování) p členství v partách je většinou přechodné a krátkodobé, členství závisí na tom, jak je pro děti výhodné a zajímavé 4. – 6. třída: Stádium prvotní koheze p mění se postoj k učiteli (názor učitele má hodnotu informace, která je/není akceptována, testování síly autority) p hodnocení a názor jsou stabilnější a méně ovlivnitelné okamžitým výsledkem či situací, samostatnost v názorech (rozvoj konkrétně logického uvažování) p hodnocení vrstevníků málo diferencované, globální hodnocení je/není akceptován p žák získává své místo v sociální hierarchii bez ohledu na názor učitele p vznikají první pocity soudržnosti, spolupráce a koheze, odstup mezi pohlavími 7. – 9. třída: Kohezní stádium p stoupá význam vztahů s vrstevníky, vrstevníci se stávají neformálními autoritami (napodobují ve skupině jeden druhého - vůdce či hvězdu party) p hierarchie dle „veřejného mínění“, bez vlivu učitele, jako důsledek předchozího vývoje a role žáka v kontextu třídy p potřeba vytvořit vlastní normy, způsoby komunikace, pramenící z tendence osamostatnit se z vazby na skupinu dospělých p zvyšuje se potřeba přátelství (možnost sdílet pocity, názory a zkušenosti, možnost se svěřit) p třída získává svou pověst - image třídy (transparentní chování, působení učitelů, rodiče ap.) Třídní život p pozorovatelné chování p nepozorovatelné chování p co vidí a slyší učitelé p co vidí a slyší žáci p co vidí a slyší rodiče Diagnostika třídy – proč? p zjištění žákovy pozice ve třídě (problémy s chováním, záškoláctví, neprospěch atd.) p narušení vztahů, ztráta koheze, restrukturace p výchovná interakce učitele se třídou p seznámení se třídou (kdo je kdo) p plánování preventivních aktivit p optimální dělení žáků do tříd při vytváření nových tříd (nadání, rodinné zázemí, problémoví žáci, aktuální role ve třídě) p ověření přítomnosti sociálně patologických jevů Zásady pro diagnostiku vztahů ve třídě p diagnostika je vždy jen prvním krokem, měly by následovat další kroky (sdělení výsledků, intervence) p diagnostika se nemůže dělat anonymně, je třeba, aby se děti podepisovaly p zjišťování vztahů mezi dětmi vyžaduje výraznou etiku, pozor na sdělování výstupů p u jednotlivých metod je důležitý zácvik p diagnostika tříd je týmová práce p mnoho metod, které ve třídě užíváme má diagnostický náboj p je třeba dobře dokumentovat své kroky a archivovat veškerý materiál p ideální doba je 1. čtvrtletí, účast min. 80 % žáků Nástroje diagnostiky tříd p klinické metody n pozorování n rozhovor (dítě, rodiče, učitelé) p rozbor pedagogické dokumentace n třídní kniha, katalogový list, portfolio žáka ap. p diagnostické nástroje n ankety n skrínink n škály n dotazníky p formou her s psychologickým obsahem Faktografické údaje p velikost školy a demografické údaje o lokalitě p sestava vyučujících a jejich změny n častost střídání vyučujících, suplování n gender a věková struktura učitelského sboru p počet žáků ve třídě p přespolní - místní p gender struktura třídy p informace o mimoškolních aktivitách p rodinné prostředí žáků n zdělání a zaměstnání rodičů n sociálně-ekonomické podmínky n rodinná anamnéza p prospěch p národnostní a etnické složení Sociometrie p Moreno (1934, Who shall survive?) – nejstarší metoda zjišťování vztahů mezi dětmi p v našich školách od 50. let p otázky na kladnou a zápornou volbu např.: n S kým bys chtěl sedět v lavici? n S kým bys nechtěl trávit prázdniny? p vyvození vazeb (jednostranných / oboustranných) p vyhotovení ve formě sociogramu (grafické zobrazení pozice členů ve skupině a jejich vzájemných vztahů) Ukázka sociogramu Sociometricko-ratingový dotazník (SORAD) V. Hrabala p poslední vydání: Slavíková, I., Homolová, K., Doležel, P. (2005), Praha: IPPP (počítačové zadávání/vyhodnocování) p každý žák ve třídě hodnotí vliv všech ostatních žáků na škále 1-5 p každý žák ve třídě hodnotí oblibu/sympatie všech ostatních žáků na škále 1-5 p každý žák doplňuje číselné hodnocení slovním odůvodněním svých sympatií/antipatií k ostatním žákům Sociometricko-ratingový dotazník (SORAD) V. Hrabala p sociálně psychologické charakteristiky jednotlivých členů skupiny n jejich vlivu na ostatní n jejich oblíbenost/oblíbenost u ostatních n spokojenost se vztahy ve skupině p celková soudržnost a emoční atmosféra ve skupině p existence podskupin, interakce a vztahy mezi nimi p doplňková metoda k dalším nástrojům Příklad výstupu z metody SORAD Dotazníky B-3 a B-4 (R. Braun, 1997, 1998) B-3 p od 4.třídy po maturanty, také pro nejvyšší třídy Zv p administrace 15-20 minut, vyhodnocení cca 45 minut/třída p existuje i počítačový program (P. Doležel), www.diagnostikaskol.cz p kombinace sociometrie se sebeposuzovacími škálami a hodnotícími kritérii B-4 p pro 2.-3. třídy ZŠ, také od 4. třídy Zv p využívá stejné mechanismy jako B-3, ale je výrazně zjednodušený p vyžaduje předtestovou přípravu (vlastnosti) p administrace cca 20 minut, vyhodnocení asi 30 minut/třída Dotazník D-1 (P. Doležel, 2001) p http://mujweb.cz/www/paveldolezel p sociometrický dotazník s psychologickými prvky p 6. – 9. třída, 10 položek, asi 30 minut p volby dvojic kamarádů (zmírnění tenze) p alegorie lodi, obsazování rolí posádky p vyhodnocení pouze počítačovým programem p 7 kruhových sociogramů, 32 seznamů podle kritéria (např. index agresora, ohrožení, nešťastného žáka, ideální posádka atd.) Dotazník sociální akceptace (Juhás, 1990) p sociální akceptace = míra souhlasu jednotlivce s hodnotami, normami a celkovým fungováním skupiny p vhodná pro zjišťování toho, jak se dítě cítí ve třídě akceptováno druhými p 32 otázek, 4 subškály: n analýza vztahů ke spolužákům n analýza pohledu žáka na kolektiv třídy n emocionální prožívání žáka ve školní třídě n hodnotí vztahy rodinného prostředí a školy p 12 – 16 let Dotazník sociálního klimatu školní třídy (CES, J. Mareš, 1998, IPPP) p vychází ze zkrácené verze australského autora B. J. Frasera (1986) p 12 – 18 let p umožňuje porovnávat aktuální a preferovaný stav p 24 otázek, 6 proměnných n zaujetí žáka školní prací n vztahy mezi žáky navzájem n učitelova pomoc žákům n orientace žáků na úkoly n pořádek a organizovanost ve třídě n jasnost pravidel Dotazník „Naše třída“ (Dittrich, 1992) p vychází z MCI (My class inventory, Fraser, Fisher, 1986) p 3. – 7. třída p sleduje pět charakteristik: n spokojenost ve třídě n třenice ve třídě n soutěživost ve třídě n obtížnost učení n soudržnost třídy Diagnostika formou her s psychologickým obsahem p pohybové n Místa si vymění ti, kteří... n Dotkni se toho, kdo... n Klubíčko n Sociometrie pohybem, řazení na čáře n Molekuly n Místo vedle mě je prázdné, ... p tužka – papír n Obláčky n Pyramida n Kruhy n Alegorie posádky na lodi n Nedokončené věty Literatura p Braun, R. (1997, 1998). Dotazník B-3, B-4. Praha: Audendo. p Dittrich, P. (1993). Pedagogicko-psychologická diagnostika. Jinočany: HaH. p Hadj-Moussová (2002). Diagnostika školní třídy. In Hadj Moussová, Z., Duplinský J. Diagnostika. Pedagog.-psych.poradenství II. p Hermochová, S. (2005). Skupinová dynamika ve školní třídě. Kladno: Aisis. p Hrabal, V. (2003). Sociální psychologie pro učitele. Praha: UK. p Hrabal, V. st., Hrabal, V. ml. (2002). Diagnostika. Praha: UK. p Mareš, J. (1998). Dotazník sociálního klimatu školní třídy. Praha: IPPP.