48 HLAVA DRUHÁ: SVOBODNÝ DUCH tě všichni tito dobří přímluvci „moderních idejí" s oblibou nazývají. Byli jsme v mnoha krajích ducha domovem, alespoň jako hosté; vždy znovu jsme unikali příjemně zatuchlým koutkům, do nichž nás už už zahnaly naše prvotní lásky a nenávisti, mládí, původ, náhodná setkání s lidmi a knihami, nebo dokonce únava z putování; plni zloby vůči lákadlům závislosti, jež leží skryta ve cti nebo penězích nebo úřadech nebo nadšení smyslů; vděční dokonce za nouzi a nemoc plnou zvratů, protože nás vždy znovu vyvázala z nějakého pravidla a jeho „předsudku", vděční bohu, t ďáblu, ovci a červu v nás, zvědavi až k neřesti, badatelé až ke krutosti, s prsty nerozpakujícími se nad neuchopitelným, se zuby a žaludky pro to nejnestravitelnější, připraveni ke každému řemeslu, jež vyžaduje bystrost a ostré smysly, ochotni ke každé smělosti, díky přemíře „svobodné vůle", s viditelnými i tajnými dušemi, jimž nikdo snadno nevidí do posledních úmyslů, s viditelnými i tajnými důvody, jejichž konce by žádná noha nedošla, skryti pod plášti světla, dobyvatelé, třeba se podobáme dědicům a rozhazo-vačům, pořadatelé a sběrači od rána do večera, lakomci svého bohatství a svých nacpaných Šuplíků, hospodární v učení a zapomínání, vynalézaví ve schématech, občas hrdí na tabulky kategorií, občas pedanti, občas noční sovy práce i za jasného dne; ano, ; je-li třeba, dokonce straŠáci - a dnes toho třeba je: jelikož jsme totiž rozenými zapřísáhlými žárlivými přáteli samoty, své vlastní nejhlubší nejpůlnočnější nejpolednějŠí samoty: - takovým druhem lidí jsme, my svobodní duchové! a možná jste i vy něčím z toho, vy přicházející? vy noví filosofové? - Hlava třetí: NÁBOŽENSKÁ POVAHA 45 Lidská duše a její meze, dosud vůbec dosažený rozsah niterných zkušeností člověka, výsky, hloubky a dálky těchto zkušeností, celá dosavadní historie duše a její ještě nevyčerpané možnosti: to je revír předurčený pro rozeného psychologa a přítele „velkých honů". Ale kolikrát si musí zoufale říci: „Jedinec, ach, pouhý jednotlivec! atak ohromný les a prales!" A zatouží po několika stovkách loveckých pomocníků a bystrých učených psů stopařů, jež by mohl hnát historií lidské duse, aby tam naháněli jeho divokou. Marně: vždy znovu zakouší, důkladně a trpce, jak špatně se právě pro věci, které přitahují jeho zvědavost, shánějí psi a pomocníci. Obtíž spojená s posíláním učenců do nových a nebezpečných lovišť, kde záleží na odvaze, důvtipu, jemnosti v každém smyslu, tkví v tom, že právě tam, kde počíná „velký hon", ale také velké nebezpečí, nejsou již použitelní: - právě tam ztrácejí své stopařské oko a svůj stopařský nos. Aby se například dalo uhodnout a zjistit, jakou historií prošel dosud problém vědění a svědomí v duši homines religiosi, k tomu asi by musel být člověk sám tak hluboký, tak zraněný, tak nesmírný, jako bylo intelektuální svědomí Pascalovo: - a pak by stále ještě bylo zapotřebí oněch rozklenutých nebes jasné, zlobné duchovnosti, která by byla s to z výše přehlédnout, uspořádat, vtěsnat do formulí tuto změť hrozivých a bolestivých zážitků. - Ale kdo by mi vykonal takovou službu! Ale kdo by měl Čas na takové služebníky Čekat! - zjevně se rodí příliš vzácně, jsou za všech dob tak nepravděpodobní! Nakonec musí člověk udělat vše sám, chce-li se něco dovědět: to znamená, že toho má mnoho na práci! - LeČ zvědavost mého druhu zůstane zřejmě tou nejpříjemnější ze I 50 HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA všech neřestí - pardon! chtěl jsem říci: láska k pravdě dochází odměny na nebesích a už na Zemi. - £6 J Víra, jak ji vyžaduje a nezřídka jí též dosahuje první křesťanství, vprostřed skeptického a jižansky svobodomyslného světa, který měl za sebou a v sobě po celá staletí trvající svár mezi filosofickými školami, navíc výchovu k toleranci, kterou poskytovalo impérium Romanům - tato víra není onou věrnou a s medvědí silou zaťatou poddanskou vírou, s níž na svém bohu a křesťanství lpěli takový Luther nebo Cromwell nebo nějaký jiný severský barbar ducha; mnohem spíše už vírou Pascalovou, která se strašlivým způsobem podobá trvale prováděné sebevraždě rozumu - houževnatého, tuhého, zavrtávajícího se rozumu, jejž nelze usmrtit jedním rázem a jednou ranou. KřesjÉanská víra je. od Sjmié.h£LpJ3Čátkui;p6^^ veškeré svobody, veškeré -hrdosti, veškeré sebejistoty ducha; zároveň zotročením a sebevýsměchem, sebeznetvořením. V této víře, vyžadované od křehkého, mnohovrstevného a velmi zhýčkaného svědomí, je krutost a náboženský fénicismus: jejím předpokladem je, že podrobení ducha nepopsatelně bolí, že se celá minulost a habitua-lita tohoto ducha brání proti absurdissimu, kterým se mu jeví „víra". Moderní lidé, se svou otupěíostí vůči vší křesťanské nomenklatuře, už nepociťují onu strašnou superlativitu, kterou pro antický vkus znamenal paradox výrazu „bůh na kříži". Doposud ještě nikdy a nikde se nevyskytla taková smělost obratu, něco stejně příšerného, pochybujícího a pochybného, jako je tento výraz: sliboval přehodnocení všech antických hodnot. - Je to Orient, hluboký Orient, je to orientální otrok, který se tímto způsobem pomstil Římu a jeho vznešené a frivolní toleranci, římskému „katolictví" víry: a byla to vždy nikoli víra, nýbrž nezávislost na víře, ona napůl stoická a usměvavá bezstarostnost vůči vážnosti víry, jež pobuřovala otroky na jejich pánech a proti HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA 51 jejich pánům. „Osvícenost" pobuřuje: otrok totiž vyžaduje bez-podmínečnost, rozumí jen tyranskému, i v morálce, miluje, jako nenávidí, bez odstínu, až do hloubi, až k bolesti, až k chorobě -jeho rozsáhlé skryté utrpení se bouří proti vznešenému vkusu, kterýjako by popíral utrpení. Skepse vůči utrpení, v podstatě jen ~) postoj aristokratické morálky, má také nemalý podíl na vzniku S posledního velkého povstání otroků, které zahájila Francouzská / revoluce. 47 Kde se jen dosud na světě vyskytla^^gióžnrneuróza>všude ji najdeme spjatou^ s_e._tre.mi_.nebezpečnými .dietními- predpisy: samotou, půstem a pohlavní zdrženlivostí - avšak nelze tu s jistotou rozhodnout, co je příčinou, co následkem, a jestli zde vůbec existuje vztah příčiny a následku. K poslední pochybnosti opravňuje skutečnost, že právě kjejím nejpravidelnějším symptomům, u národů divokých i krotkých, patří J__zeela,nenadálá...a..přepjatá zhýralost^která se posléze, právě tak náhle, obrací v křeč pokání a popírání světa a vůle: možná by se obojí dalo vyložit jako masko vjaná__ep_ilej3sie? Ale nikde by se člověk neměl více vystříhat výkladů: kolem žádného typu dosud nevybujela taková houšť nesmyslů a pověr, žádný dosud nezajímal lidi, ani filosofy, více -bylo by na Čase právě zde poněkud zchladnout, učit se opatrnosti, lépe ještě: dívat se jinam, jít jinam, -ještě v pozadí naposled vystoupivší filosofie, totiž Schopq^^u^erßvy, stojí, takřka jako problém o sobě, tento hrozivý otazník náboženské krize a náboženského probuzení. Jak je možne popření vůle? Jak je možný světec? *-- To byla zřejmě vskutku otázka, jíž se Schopenhauer stal filosofem a svou filosofii zahájil. A tak bylo vskutku ryze schopenhaue-rovskou konsekvencí, že jeho nejpřesvědčenější stoupenec (možná i poslední, pokud jde o Německo), totiž Richard Wagner, dovedl své vlastní životní dílo na konec právě sem a předvedl ještě naposled onen strašlivý a věčný typus jako Kundry na jevišti, 52 HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA type vécu* - v tělesné prítomností; ve stejnou dobu, kdy měli psychiatri téměř ve všech evropských zemích příležitost studovat tento typus zblízka, všude, kde náboženská neuróza - nebo, jak já tomu říkám, „náboženská povaha" - prodělávala v podobě „Armády spásy" svůj poslední epidemický záchvat a vzmach. - Ptáme-K se však, co byío vlastně na celéi^fenumenyjs^^e pro lidi všech druhů a Časů, včetně filosofů, tak mimořádně zajímavé, pak je to bezpochyby na něm ulpívající zd^jsázraku,totiž_bezprostřec!níi^._ ho sledu prgtikla0r;mprAltt&prQti$adné hodnocenýchjstavů duse: lidé se domnívali, že se mohou takřka hmatatelně dotknout "toho, jak se „špatný člověk" náhle mění ve „světce", v člověka dobrého. Dosavadní psychologie na tomto místě troskotala: nedělo se to snad především proto, že se podrobila vládě morálky, že sama věřila v morální hodnotové protiklady a tyto protiklady do textu a faktů vsouvala, včítala a svým výkladem vkládala? - jakže? „Zázrak" jako pouhá chyba v interpretaci? Nedostatek filologie? 48 Zdá se, že k latinským rasám patří jejich katolicismus rnno-(: hem niterněji než k nám seveřanům celé křesťanství: a že proto •nevíra musí > rokoko vkusu v každém ohledu, slepen se Starým zákonem do. Jedné knihy-jako „bible", jako „kniha o sobě": to je snad největší opovážlivost a „hřích proti duchu", který má literární Evropa na svědomí. 53 Proč dnes"''áteism.us? - „Oteď v bohu je důkladně,vyvrácen; p rayiĽtak~^eudce^scdm^ vůle": on neslyší - a kdyby slyšel, stejně by neuměl pomoci. Nejhorší je, že není zřejmě s to se zřetelně sdělit: je nejasný? - Toto jsem nalezl, dotazuje se a naslouchaje, v mnoha rozhovorech, jako příčiny úpadku evropského theismu; zdá se mi, že náboženský instinkt prož^yá^sice mohutný ^^^zcv^s^já^JhB^ČS^JjSí^h. kojení s hlubokou nedůvěrou odmítá. 56 HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA 54 Co že to v podstate činí celá novější filosofie? Od Descarta -a to více ze vzdoru proti němu než na základě jeho postupu -podnikají všichni filosofové atentát na starý pojem duše, pod zásterkou kritiky pojmu subjektu a predikátu - to znamená: atentát na základní předpoklad kresťanského učení. Novější filosofieäja-„ 7 kožto skepse v oblasti teorie poznání, je -~šEŤytě či otevřeně - / protúřesťanská:. ačkoli, řečeno pro jemnejší uši, v zadnem„pxißade \ protináboženská. Kdysi se totiž věřilo v „duši", jako se věřilo v gra- '■■ matiku a gramatický subjekt: říkalo se, že „Já" je podmínka, „myslím" je predikát, a tedy cosi podmíněného - myšlení je činnost, k níž musí být jako příčina myšlen subjekt. Nyní se však zkoušelo, s obdivuhodnou tvrdošíjností a lstivostí, zda by se nedalo z této sítě uniknout - zda snad není pravdou opak: „myslím" podmínka, „Já" podmíněné; „Já" je tedy teprve syntézou, jež je tvořena myšlením. $4$3Í chtěl v podstatě dokázat, že ze subjektu.nemůže-být subjekt dokázán - a.o.bjekt rovněž ne: možnost zdanlivé existence subjektu, tedy „duše", mu asi nebyla vždy cizí, ona myšlenka, která jako filosofie védánty už na zemi kdysi s mohutnou silou vystoupila. ■ i S<"\ : I ,.............ßS...y..„.____ Existuje velký^žer^Uí^áhDÍeaské^kj.utojti,]s mnoha příčlerai; ale tři z nich jspn.-nejdůte.žitějšr^ možná právě ti, kteří byli nejvíc milováni - sem patří oběti prvo- | tin všech předvěkých náboženství, i oběť císaře Tiberia v Mithro- ve jeskyni na ostrově Capri, onen nejstrašnější ze všech římských anachronismíi/Potom, v moráJjií~&poše~.Hds„tyaJ.pběi:pval člověk i bohu-nejsilnější ínstinkty,.které měl, svou.J,přirozexio.st";.řrířť> slav- ! nostní radost vyzařuje z krutého pohledu askety, nadšeného za- , i Stánce „proti-přirozenéhoVKonečně: co ještě zbylo k obětování? Nebylo třeba nakonec obětovat vše útěšné, svaté, hojivé, veškerou naději, veškerou víru ve skrytou harmonii, v budoucí blaženství i i í i i ' HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA 57 a spravedlnost? Nebylo třeba obětovat boha sam_éh_o.a,..z_krutos-'J^ tí vůči sobě, uctíváTMm^nrhloupoŠtrtíhu, osud, Nic?_Obětgvjí. <( "bo^jir^^rf-^rxrpttrffdoxní mystérium poslední krutosti zMf stalo vyhrazeno pokolení, jež právě přichází: my všichni už něcol, z toho známe. / '" * (56 J Kdo se, jako já, z jakési záhacíné touhy dlouho snažil promyslet pesimismus do hloubky a vymanit ho z napůl křesťanské, napůl německé úzkoprsosti a omezenosti, s níž se v tomto století nakonec představil, a to v podoběfSeljpperiha-ueipy^ filosofie; kdo jednou vskutku nahlédl (a shlédl) asijským a nadasij-ským okem do nitra způsobu myšlení, jenž ze všech nejvíce popírá svět ~ mimo dobro a zlo, a nikoli už, jako Buddha a Schopenhauer, zajat a poblouzen morálkou -, tomu se možná právě,; tím, aniž to vlastně chtěl, otevřely oči pro_ap_ačný Jdeál: proC/'' ide^ljnejnespoutanějšíhp, nejživějšího a světu:nejvíčelpřitakáva- ) jícího člověka, který nejen že se vyrovnal a naučil žít s tím, coacoyitostvíc než vše ostatní vychovává a připravuje právě k „nevěření"? Mezi těmi, kdo například teď v Německu žijí stranou náboženství, nacházím lidi vše-j./-, možného druhu a původu „voínomyŠlenkářského", především vffivíy ,-y,Šak většinu takových, jimž pracovitost,.Ä.p^Jmlenj„na.p-okQl£ni, (frozkládak-náboženskéJnstinkty: takže už vůbec nevědí, k čemu /jsou náboženství dobrá, a pouze registrují s jakýmsi tupým údi-(Vem jejich přítomnost ve světe. Cítí se sdostatek zaneprázdněni, tito dobří lidé, ať už svými obchody, ať už svými zábavami, nemluvě vůbec o „vlasti" a novinách a „rodinných povinnostech": zdá se, že pro náboženství nemají vůbec čas, zvláště když jim navíc zůstává nejasné, zda přitom jde o další obchod nebo další zábavu - neboť není možné, říkají si, aby člověk chodil do kostela jen proto, aby si kazil dobrou nájadu. Nejsou nepřáteli náboženských zvyklostí; požaduje-li se v určitých případech, dejme tomu ze strany státu, účast na takových zvyklostech, pak činí, co se žádá, jako Činí tak mnohé - s trpělivou a skromnou vážností a bez přílišné zvědavosti a nechuti: žijí právě příliš stranou a mimo, než aby u sebe pociťovali v těchto věcech potřebu třeba jen nějakého Pro nmstMč&aiwst HlAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA 59 či Proti. K těmto lhostejným patří dnes větší čásX,.německýc]i^p.roz testantů stredmcH vrstev, zvláště ve velkých pracovitých,cen.trech oBchoduT~ďópravyf pravetaltvěťšfčt'srpfäčovítých učenců a celé to universitní'"příslušenství (vyjma theology, jejichž bytí a možnost být zadává psychologovi stále více a stále rafinovanějších hádanek k luštění). Zbožní nebo i jen církevní lidé si jen zřídka dokáží učinit představu o tom, kolik dobré vůle, ba dalo by se říci svévolné vůle je teď třeba k tomu, aby nějaký německý učenec vzal problém náboženství vážně; celé jeho řemeslo (a, jak recent), řemeslná pracovitost, k níž ho zavazuje jeho moderní svědomí) ho ve vztahu k náboženství vede k nadřazenému, takřka dobrotivému veselí, do něhož se občas mísí lehké pohrdání, namířené proti „neČistotnosti" ducha, již předpokládá všude tam, kde se člověk ještě hlásí k církvi. UČer^ci^sje^ař^tep^ryes,pomocí historie (tedy nikoli na základě osobní zkušenosti) dospět vůči náboŽen-stxúu~k,jakési--uetivé^ avšak i když svůj pocit pozvedne dokonce až k vděčnosti vůči nim, pak se svou osobou nepřiblížil ještě ani o krok tomu, co dosud existuje jako církev nebo zbožnost: spíše naopak. Praktická lhostejnost vůči náboženským věcem, do níž se narodil a v níž byl vychován, u něho obvykle sublimuje v opatrnost a čistotnost, která se dotyku s náboženskými lidmi a věcmi straní; a může to být právě hloubka jeho tolerance a lidskosti, která mu velí vyhýbat se tomu jemnému stavu tísně, jejž s sebou nese samo tolerování. ^JCaždá" doba má svůj vlastní božskýj^ůj^oJ3j^ylty)j£ mohori^řné-věky^záVí^ět^ a kolik naivity, úctyhodné, dětinské -aiDel^ež'ne^nFohrabané naivity spočívá v této nadřazené víře učencově, v dobrém svědomí jeho tolerance, v nic netušící pros-tinké jistotě, s níž jeho instinkt přistupuje k náboženskému člověku jako k méněcennému a nižšímu typu, jejž on sám daleko, vysoko přerostl - on, ten drobný vypínavý vulgární trpaslík, ten pilný a čiperný dělník a řemeslník „idejí", „moderních idejí"! 60 HLAVA TŘETÍ: NÁfiOŽENSKÁ POVAHA 59 /'' Kdo pohlédl hluboko do.sve.ta, zajisté uhodnejjakáje-v-tom,,. i moudrost,. Je. J sou l^é.púvFeřtnI Je to jejich^záchovný instinkt, \%teiý-j&-učí.,být..letmými,iehkými.a.faleš.ný^i^rI\i a tam narazíme"" na vášnivé a přehnané uctívání „Čistých forem", u filosofů i umělců: nechť nikdo nepochybuje, že kdokoli má takto zapotřebí kultu povrchu, někdy v životě nešťastně sáhl pod něj. Možná že dokonce existuje mezi těmito popálenými dětmi, rodilými umělci, kteří potěšení ze života nacházejí už jen v záměru falšovat jeho obraz (v jakési dlouhodobé mstě na životě), ještě i hierarchický řád: míru, do jaké jsou životem znechuceni, bylo by možné vyčíst z toho, nakolik si přejí vidět jeho obraz zfalšovaný, zředěný, odsvětštený, zbožštěný - homines religiosi bychom mohli počítat mezi umělce, jako jejích nejvyšší stupeň. Je to hluboký podezíravý strach z nevyléčitelného pesimismu, který nutí celá tisíciletí, aby se zuby nehty zaťala do náboženské interpretace bytí: strach onoho instinktu, který tuší, že by se pravdy mohl Člověk zmocnit příliš brzy, dříve než bude dost silný, dost tvrdý, dost umělcem... Zbožnost a „život v bohu" by se z tohoto pohledu jevily jako nejjemnější a poslední výplod strachu z pravdy, jako umělcovo vytržení a opojení nad nejdůslednějším ze všech podvodů, jako vůle k obrácení pravdy, k nepravdě za každou cenu. Možná_že doposud neexistoval silnější prostředek ke zkrášlení člověka samého než právě zbož- _nost:..díky..níse-človekmůže stát tak velmi uměním, povrchem, hrou barev, dobrotou, že při pohledu na něho už netrpíme. - „■ ,' ■-. ........ , 60 ;'[ c~Milqvat čloyěka_fcj3iíři™.kwb1i - to byl dopendjiejvznešenejší -j ta nejodlehlejší, dt Je3^ž^bylo3.ezihdmi--dosa'ž'e-n0. Že láska k člo-'" věku bez nějakého posvěcujícího postranního úmyslu je jen další hloupostí a zvířeckostí navíc, že sklon k této lásce k člověku musí brát svou míru, svou jemnost, své zrnko soli a prášek ambry teprve z nějakého vyššího sklonu: - ať už byl člověk, který toto pocítil HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA 61 a „zažil" ponejprv, jakýkoli, ať se mu jazyk jakkoli zadrhl, když se pokusil takovou křehkost vyjádřit, budiž nám po všechny časy svatý a ctihodný jako ten, kdo dosud nejvýše vzlétl a nejkrásněji zbloudil! ^ 61 /fr ilospFj jak my mu rozumíme, my svobodní duchové, jako člo- ^ěkiidoi^áMejILo^pAYidnosu, kterou jeho svědomí přejímá za celkový vývoj Člověka: tento filosof bude používat náboženství ke"/ svému šlechtitelskému a výchovnému dílu, stejně jako použije ,-" existující politické a hospodářské podmínky. Vybírající, pěstící, to ( vždy znamená právě tak ničící jako tvůrčí a formující vliv, který může_být vykonáván zajDomodjoáJ^že^^ kteří jsou vystavení jeho kouzlu a ochraji^3ffld^JiěkQlikerý...a,XQ^- jS&nýsŤro silné, nezávisle;^ rozkazování připravené a předurčené, v nichž se ztělěšnllrožúm a umění vládnoucí rasy, je nábožen- _ství_jeQ_dalším prostředkejn^j.ak_př.ekan^ možno vládnout: jako pouto, které společně váže vládce a poddané, prozrazujíc svědomí poddaných, jejich nejskrytější a nejniternější nitro, jež by rádo uniklo poslušnosti, a vydávajíc je panovníkům; a pokud se jednotlivé povahy takového vznešeného původu pro svou vysokou duchovnost přikloní k skrytějšímu a rozjíma-vějšímu životu a ponechají si jen ten nejjemnější způsob vládnutí (přes vyvolené učedníky nebo řádové bratry), může být nábpjen-ství použito dokonce jako prostředku, jaksi zajistit kJid pcLhluku 'a námahy &rá0#wxlád&^^ rětio provozování poJitikyJTo uměli například brahmáni: pomocí náboženské organizace si udělili moc jmenovat národu jeho panovníky, zatímco se sami drželi a cítili stranou a vně, jako lidé vyšších a nadpanovnických úkolů. Mezitím poskytuje náboženství návod a příležitost i části ovládaných, aby se připravili na budoucí panování a rozkazování, totiž oněm pozvolna nastupujícím třídám a stavům, v nichž, díky šťastným manželským zvykům, 62 HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA se stále více vzmáha chuť a síla vůle, vůle k sebeovládání - jim náboženství nabízí sdostatek podnetu a pokušení, aby nastoupili cestu k vyšší duchovnosti, aby vyzkoušeli pocity velkého sebepře-konání, mlčení a osamění: ^ašketísm^s^a^punté .^nepostradatelnými výchovnými a zušlechťujícími prostředky, chce-íi některá rasa"vystoupit nad svůj mwacLz chátry a propra-,-coyává-li se k budoucímu panován j^5byčejným lidj^mjconeěně, ojjäé^apXOSté yěj^^ p'rospechu, a jen potud smí" být, dává náboženstyi.neoc^iiite.lnoiL__ spokojenost s vlastním stavem a dru he m^rnno honásobný mír /srdce, zušlechtění poslušnosti, ještě jedno společné Štěstí a utr-S pění se sobě rovnými a cosi ze slávy a krásy, jakési ospravedlnění /celé té všednosti, nízkosti, polozvířecí chudoby jejich duše. Nábo-Vženství a náboženská významnost života ozařují takové věčně soužené lidi slunečným odleskem a Činí jim dokonce pohled na sebe samé snesitelný, působí tak, jako působívá epikurejská filosofie na trpící vyššího řádu, osvěživě, způsobem, který zjemňuje, který jakoby\^K|ifoííaitFj^ni^ na h '. jsvaté a ospravedlňuje. Možná že na křesťanství a buddhismu není \ jínic tak úctyhodného jako jejich umění naučit ještě i ty nejnižší, ■ aby se zbožností postavili do zdánlivě vyššího řádu věcí a tím si ( ! podrželi""schopnost vytrvat., ve .skutečném řádu, uvnitř něhož žijí (dosti tvrdě a v němž je právě této tvrdosti zapotřebí! 62 A nakonec ovšem, abychom takovým náboženstvím vystavili \ '■ -i.protiúčet a vynesli na světlo jejich špatnost a nesmírnou nebez- / pecnost: - vždy se krutě a_strašlivě vymstí, když náboženství vlád-a hou nikoli jako výchovný%..,zušlechťujícĹprqstredek rukou-üloso-;fa, nýbrž sama za sebe a suverénny kdy i chtějí sama být posledními účely, a nikoli prostředky vedle druhých prostředků. U lidí právě tak jako u každého jiného zvířecího druhu existuje přemíra nevydařených, nemocných, zrůdných, neduživých, nutně trpících; vy-,,. HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA ;' 63, dařejniéj3řípjad$Js^^ dem na to, že(clov$kje ještě neustáleným zvířetem, výjimko u_vzác-nou. Alféste"hTjl^mTv^^ "vuje, tím více ještě stoupá nepravděpodobnpsi,„ž.e.-by.-.se....ti^An/: náhoda, zaKön'nesmyslu v celkovém hospodaření lidstva projevuje své ničivé účinky nejhrozněji na vyšších lidech, jejichž životní podmínky jsou křehké, komplikované a jen těžce vypočitatelné. Jak se tedy_jAovají obě jmenovaná největší náboženstvy k této,,, c-přemíře nevydařených případů? Pokoujejíse uchovat,, .udržet.při živMej-lí^ se o"LhTzašadně zasazují, jakožto. náboženství pro_ trpící, dávají za pravdu všem těm, kdo životem-strádajíjäko nemocí, a chtěla by prosadit, aby každé jiné vnímání života platilo za nepravdivé a bylo nemožné. A byť bychom byli v pokušení této ohleduplné a uchovávající péči, pokud vedle všech ostatních platí a platila i tomu nejvyššímu, dosud téměř vždy i nejvíce trpícímu typu člověka, přisuzovat se-,.,; bevyŠší význam: v celkovém zúčtování patří dosavadníutot]ž„™ue-,;V /^Z rewm^náboženství k hlavním pnčinám^ježjypiis^j^lově^-dT^lyf.jí ľ na nižším stupni - j^choyávaly příliš mnoho z tohoto mMu.MRÍkdfi, I "^—" nbiik- Musíme jim být vděčni za nedocenitelné služby; a kdo je dosti bohat vděčností, aby nezchudl tváří v tvář všemu tomu, co „duchovní lidé" křesťanství vykonali pro Evropu! A přece, když dávali trpícím útěchu, utlačovaným a zoufalým odvahu, nesamostatným hůl a oporu a lákali vnitřně rozložené a zvlčilé ze společnosti do klášterů a duševních káznic: co kromě toho museli ještě vykonat, aby mohli s dobrým svědomím takto zásadně pracovat na udržování všeho nemocněrTo, a trpícího, to znamená vskutku a vpravdě na yzažení evropské rojřjb Všechny hodnoty..postavit -na ..' hlasu-.tg musellTA~zlomit silné jedince, nahlodat veJM-uMěje,, š ; zpgcTiyBnit štěstí v kráse, ohnout vše samostatne, mužné, doby- \ vatelské, panovačné, všechny instinkty, jež jsou vlastní nejvyšší- . / ■ mu a nejvydařenějšímu "typu „člověk", v nejistotu, v nouzi svědo- .■'' ; mí, v sebeničení, ba celou lásku k pozemskosti a k panování nad 64 HLAVA TŘETÍ: NÁBOŽENSKÁ POVAHA zemí převrátit v nenávist vůči zemi a všemu pozemskému - to si dala cirkev za úkol a musela si to dát za úkol, až konečně vjejím hodnocení splynulo „odsvetitrníľ,.,^tráta.smyslovo.stť.a,„yyMĹelo-^ vé$? v jeden-pocit Pokud bychom byli s to přehlédnout vysmě-vačným a neúčastným okem epikurejského boha tu podivně bolestnou a právě tak drsnou jako citlivou komedii evropského křesťanství, myslím, že bychom se nepřestali divit a smát: což to nevypadá tak, jako by po osmnáct staletí jnad_ Evropou pjmoY.ala 'Jedna"vůle" - učinit z človeka sublimní nedochůdče? Kdo by však k tomuto takřka svévolnému zohavení a"zakrnění člověka, jakým je J^e^ťariiS^PEvr^Dan (Pascal například), přistoupil s opačnou potřebou, ne už epikurejsky, ale s jakýmsi božským kladivem v ruce, nemusel by snad pln hněvu, soucitu a zděšení vykřiknout: „Ach vy trulanti, vy osobiví soucitní trulanti, co jste to natropili! Byla to snad práce pro vaše ruce? Jak jste mi můj nejkrásnější kámen zpackali a zhudlařili! Co vy jste si z něho vzali!" - Chtěl jsem říci: l$résťajistv'í bylo dosud nejosjadnějiýn^ ceňující pý_cby- Lidé, ne dost silní a tvrdí, aby směli jako umělci tvořit na človeku; lidé, ne dost silní a dalekozrací, aby, se vznešeným sebe-překonáním, nechali platit a vládnout zjevný zákon tisícinásobného nezdaření a ztroskotání; lidé ne dost vznesení, aby spatřili bezmezně odlišné postavení, propast v hierarchii mezi člověkem a člověkem: takoví lidé, se svým „rovni před bohem", vládli dosud nad osudem Evropy, až byla konečně vypěstována ,, ,zmenšená, takřka směšná odrůda, stádní zvíře, cosi dobrosrdeč-^ hého, neduživého a průměrného, dnešní Evropan... •i i Hlava čtvrtá: VÝROKY A MEZIHRY 63 Kdo je bytostně učitel, bere všechny věci vazně jen s ohledem na své žáky - dokonce i sebe sama. 64 „Poznání pro poznání" - to je poslední léčka, kterou nám chystá morálka: tím se do ní člověk ještě jednou důkladně zaplete. 65 Poznání by nás lákalo velmi málo, kdyby na cestě k němu nebylo třeba překonávat tolik studu. 65 a Nejméně poctivý je člověk vůči svému bohu: ten nesmí hřešit! 66 Sklon snižovat se, nechat se okrádat, obelhávat a vykořisťovat by mohl být výrazem studu boha mezi lidmi. 67 Láska k jednomu je barbarství: neboť se děje na úkor všech ostatních. I láska k bohu. 68 „To jsem udělal já," říká má paměť. „To jsem nemohl udělat já," říká má hrdost a zůstává neoblomná. Nakonec - paměť ustoupí.