nit: Snaž se získat obětavého manžela, který tvým dětem zajisti jídlo a bez- ) péčí: snaž se získat milence, který tvým dětem zajistí prvotřídní geny. Jen velmi Šťastné ženy získají obojí od téhož muže. Začalo to ženou, kterasi vzala nejlepšího z neženatých lovců kmene a navázala poměr s nejlepším Ženatým lovcem, čímž svým dětem zajistila bohatý pňsun potrav)'. Končí to mladou manželkou starého papaláše, jejíž dítě nápadně připomíná jejího bodygarda. Muži zde jsou proto, aby ženy mohly využívat jejich otcov- skou péči. bohatství ä geny:--------------' ~~ZHá se vámto"čynické? Většina příběhů z lidské historie je mnohem cyničtějších. 200 Kapitola osmá Zpohlavnění mysli Žádný ženy, žádné] plát. Bob Marley Ach ženy. ty, jež mučí nás a souží, Neustále si připomínám. Od Kalamazoo po KamČatku Na ženách nás trápí - muži. Ogden Nash/Kurt Weill Severoamerický hraboš Microtuspinetorum je monogamni druh hlodavce, jehož samci pomáhají samicím s výchovou děti. Samci i samice tohoto druhu mají podobný mozek. Zvláště hipokampus. proužek tkáně v mozkové komoře, je u obou pohlaví stejně velký. Když se mají orientovat v bludišti, daří se oběma pohlavím zhruba stejně. S jiným severoamerickým druhem, hrabošem pensylvánským (Microtuspennsylva/ticus), se věci mají úplně jinak. Je polygamni. Samci, kteří musí navštěvovat roztroušené nory mnoha svých manželek, denně urazí delší kus cesty než samice a lépe a rychleji se orientuji v bludištích. Jejich mozky jsou lépe uzpůsobeny pro řešení prostorových úloh.1 Podobné jako samci hrabošů pensyivánských jsou i lidští samci lépe přizpůsobeni k řešení prostorových úloh. Když muži pozoruji z různých úhlů tvary dvou předmětů a hádají, zda jsou totožné, nebo když odhaduji, zda jsou dvě sklenice stejné naplněné, nebo když řeší úkoly zahrnující orientaci v prostoru, vedou si lépe než Ženy. Jak se zdá, u různých druhů polygamie nějak souvisí s prostorovou orientací. 201 Stejní, nebo rovnoprávní? Mužská a ženská těla jeliši. Tyto rozdíly jsou přimým důsledkem evoluce. Ženská těla jsou uzpůsobena potrebám těhotenství a rozeni dčti jakož i sběru rostlinné potravy. Mužská těla slouží k boji o postaveni mezi samci, k boji o ženy a k získáváni masité potravy- pro rodinu. r Mužské a ženské mysli se li si.Tyto rozdíly jsou přímým důsledkem evoluce. Ženské mysli jsou uzpůsobeny potřebám těhotenství a rozeni děti jakož i sbéru rostlinné potravy. Mužské mysli slouží k boji o status mezi samci, k boji o ženy a k získáváni masité potravy pro rodinu. -----Prvni odstavec zni banálne, druhý kaciřsky. Představa, že muži a ženv mohou mít rozdílnou mysl, nahání hrůzu každému humanitnímu vědci a všem osobám vyznávajicim módni ideologii takzvané politické korektnosti. Přesto na svém tvrzeni trvám, a to ze dvou důvodů. Za prvé je logicky neprůstřelné. Jak jsem ukázal ve dvou předcházejících kapitolách.ßp-týkaH_se muži a ženy během svéjUouhé evoluce.s rozdiltóniLeYolurrjLmi flakyJJspéli ti z nich. jejichž mozky je vedly k chováni, které na tyto tlaky nejlépe odpovědělo. Za druhé se opírám o nezvratné důkazy. Fyziologové a psychologové začínají nesměle a váhavé, zato však s narůstajici přesvědčivostí dokazovat rozdíly mezi mužským a ženským mozkem. Často své výzkumy zahajuji s odhodláním Žádné rozdíly nenajit, a nakonec však najdou nové důkazy jejich existence. Mužské a ženské mozky se samozřejmě neliší ve všem. Většina znaků je naopak identická a většina povídaček o rozdílech mezi ženským a mužským mozkem není nic než prachsprostý sexismüs. Navíc se všechny znaky ohromné překrývají. Byť můžeme smé-le zobecnit, že muži jsou vyšší než ženy, nejvyšší žena ve velké skupině lidi bude pravděpodobné vyšši než nejnižší muž. Obdobně plati, že i když je v některých duševních činnostech průměrná žena úspěšnější než průměrný muž. vždy se najdou ženy méně úspěšné. A naopak. Avšak důkazy, které potvrzují existenci jistých rozdílů mezi průměrným mužským a průměrným ženským mozkem, nelze jednoduše smést ze stolu. —y Rozdíly, za které vděčíme evoluci, jsou z definice^vrozené". Jakékoli tvrzeni o existenci vrozených rozdílů mezi muži a ženami však dési svědomí dnešního člověka, protože zdánlivé ospravedlňuje nespravedlivé předsudky. Kam se poději naše snahy o spravedlivou společnost, získaji-li muži pro svůj sexismus .vědeckou" podporu? Podejte mužům prst nerovnosti, a oni si vezmou celou ruku nespravedlnosti. Viktoriáni věřili, že ženy se od mužů liší natolik, že by neměly ani volit. Ještě v 18. století někteří muži zcela vážné tvrdili, že ženy nejsou schopny racionálně uvažovat. Tyto obavy mají své opodstatněni. Ale skutečnost, že lidé v minulosti 202 zveHčovali rozdíly mezi pohlavími, ještě neznamená, že takové rozdíly neexistují. Neexistuje žádný apriorní důvod, proč by ženy a muži měli mít identickou mysl. Na tom nic nezmění ani naše nejtoužebnějši praní. Rozdílnost není nerovnoprávnost. Chlapci si hraji s flintičkami, děvčátka s panenkami. Možná za to může výchova, možná geny. ale jedno neni „lepši- než druhé. Čili jak napsal antropolog Melvin Können „Muži jsou agresivnější než ženy a ženy projevuji přinejmenším k novorozencům a dětem více citu než muži. Můžete mi vytýkat, že to zní jako klišé, vaše výtky na skutečnosti nic nezmění."2 Předpokládejme dále. že rozdíly v ženské a mužské mentalitě existuji, Je-li tomu takaje správné se choval, jako kdyby neexistovaly? Předpokládejme, že chlapci jsou průbojnějši než divky. Neznamená to například, že bychom měli divky vzdělávat odděleně od chlapců? Skutečné existuji důkazy o tom. že dívky dosahuji lepších školních výsledků, jsou-li vzdělávány v nekoedukovaných školách. Společné vzdělávání obou pohlaví nemusí bvt příliš férové. Jinak řečeno, budeme-li předpokládat, že se obě pohlaví neliší ve svých -Ulitách, a pomineme-li důkazy svědčící pro odlišnosti, budeme stejně nespravedliví, jako kdybychom tvrdili, že se obé pohlavi Uši. a ona byla identická. Dlouho jsme předpokládali, že důkazní povinnost spadá na ty. kdo věří ve vrozené rozdíly mezi mužem a ženou. Mohli jsme se však mýlit. Muži a mapy Úvod máme za sebou, přejděme proto k důkazům. Předpoklad, že^evolu-ce vedla k rozdílné mentalitě mužů a žen, se opírá o tri úvahy.^pfyéje Q muži i ženy jsou savci - a u všech savců existuji sexuální rozdíly v ebová-ňOäTIíapšäTrHarles Darwin, -nikdo nezp«hybňuje. že se býk ve svých sklonech liši od krávy, kanec je jiný než bachyné a hřebec je jiný než kobyla".3 Zadruhé. že muži i ženy jsou príbuzní IjdoQpjlm - aj)riLyiauiny-lk-doopy je typické, že samci jsou agresivní vůči jiným samcům a snaží se -éntsesam i cemi. zatímco samice svědomité pečuji ojyjjnládata. Za tfe-<^ ^~že muži i ženy jsou lidé, kteří se vyznačuj iledn im zvláštním znakem: FdČlbou práce mezi pohlavími, zatímco šimpanz a šimpanzice hledají stej-nou potravu, muži a ženy si prakticky ve všech předzemědělských společnostech rozdělili úkoly. Muži pátrali po zdrojích, které byly pohyblivé, vzdálené a většinou nepředvídatelné (obvykle po mase), zatímco ženy. obtížené dětmi, měly na starosti zdroje statické, blízké a předvídatelné (obvykle rostliny).4 203 Člověk není lidoop s nezvykle malými rozdíly mezi pohlavími. Spíše opak je pravdou. Člověk může byl docela dobře savcem s největší existující dělbou práce a Um i největšími mentálními rozdíly mezi samci a samicemi. Jestliže však lidstvo pričetlo dělbu práce k seznamu příčin pohlavní dvojtvárnosti. pak z něj na oplátku odečetlo vliv otcovské péče. H a»í!<řje ^ez' duševními vlastnostmi, ve kterých se obé pohlaví údajně liší, vy. autoru' sjupuji čtyři, které se ve všech typech psychologických testů projevuji jako Vt*6lWS'ópakovatelné. měřitelné a nepřehlédnutelné. Za prvé - dívky jsou nadanější pro verbální úlohy. Za druhé - chlapci jsou lepši v matematice. Za třetí -chlapci jsou agresivňejži. A konečně za čtvrté - chlapci lépe zvládají/»*. kieré vizuálně-prostorove úlohy, aje v jiných vizualr^Drostorovýchm^. Tiách je divky překonají. Zjednodušené řečeno, průměrní chlapci se lépe vyznají v mapách a průměrné dívky lépe hodnotí povahy a nálady.5 (Podotkneme ještě, že gayové se v některých ohledech podobají spíše dívkám než heterosexual n im mužům.6) Na problematice vizuálně-prostorových úloh je pozoruhodné, že s její pomocí bývalo obhajováno tvrzeni, že muži jsou přirozeně polygamni.7 Vycházelo se pritom s analogie s hraboši popsané v úvodu této kapitoly. Jednoduše řečeno, polygamni pan hraboš si musí pamatovat, jak se dostane od jedné samici nory ke druhé. A neni sporu, že u mnoha polygamních zvířat včetně nám blízkých orangutanů si samec hlídá teritoria několika samic. Vyzvete-li lidi. aby v duchu srovnali dva pootočené obrázky nebo předměty a určili, zdajsou identické, dosáhne asi jen čtvrtina žen takových výsledků jako průměrný muž. Tento rozdíl mezí pohlavími narůstá během dětství. Mentální porovnáváni podobných předmětů je podstatou čtení map. Je však velmi odvážné tvrdit, že muži chtějí být polygamni. protože se vyznaji v mapách a protože analogické tvrzení platí pro hrabošovité hlodavce. Navíc jsou ženy v řešení některých prostorových úloh schopnější než muži. Irwin Silverman a Marion Ealsová z Yorské univerzity v Torontu dospěli k názoru, že mužské výkony při mentálním srovnáváni pootočených předmětů nemají nic společného s polygamnimi hraboši. hlídajícími svá teritoria s mnoha samičimi norami. Mužské výkony prý odrážejí jinou a zcela konkrétni zvláštnost lidské historie. V pleistocénu. kdy rané lidstvo žijící na kulturní úrovni lovců a sběračů obývalo africké pláně, se muži specializovali na lov. Potřebovali tudíž lepší prostorový odhad, aby svými zbraněmi zdárně zasáhli pohyblivé cíle, aby dokázali zhotovovat nástroje a aby se orientovali na loveckých výpravách daleko od svých tábořišť. Na takové vysvětleni by mohl přijít každý. Silverman a Ealsová si však položili i další otázku. Které prostorové schopnosti potřebuji ženy lovců 204 a sběračů, zatímco muži se bez nich obejdou? Napadlo je, že ženy musí být všímavější. Nesmi jim uniknout, kde najdou kořínky, houby, bobule a jedlé rostliny. Musí se orientoval podle jemných náznaků terénu, aby to vše dokázaly najít. Silverman s Ealsovou pak provedli sérii experimentů. ve kterých si jejich studenti měli pamatovat, jaké objekty viděli na obrázku, nebo měli nějaký čas pobýt v mistnosti a vzápětí si vybavit, jaké předměty tam viděli (před druhým pokusem jim bylo řečeno, že v mistnosti mají jen počkat, dokud nebude vedle připraven následující experiment). Při každé zkoušce objektové a lokační paměti se ženám dařilo o 60 % lépe než mužům. Ukázalo se. že na starých vtipech o mužích, kteří všechno ztrácejí a musí se ptát manželek, kde 2tracené věci odložili, je zrnko pravdy. Tento rozdíl se poprvé projevuje v pubertě, tedy v době, kdy ženy začínají překonávat muže ve verbálních a sociálních schopnostech.* Když rodina v automobilu zabloudí v cizím městě, žena chce zastavit a zeptat se na cestu, zatímco muž se snaží najit cestu podle mapy nebo terénu. Toto klišé je tak všeobecné známé, že na něm néco musí být. Kdy- L/~** by muž zastavil a ptal se na cestu, přiznal by ze svého pohledu porážku, což je něco, co muž dbalý své pověsti *a žádnou cenu neudělá. Pro ženu je dotaz na cestu rozumným řešením, při němž využívá své sociálni a komunikativní schopnosti. Vrozené spolu se získaným I lepši komunikativní schopnosti žen mohou být pleistocenního původu. Žena je závislá na svých komunikačních schopnostech a sociální intuici, chce-li si získat spojence v rámci kmene, chce-li je přesvědčit, aby ji pomáhali, nebo posuzuje-H své potenciální partnery a odhaduje, nakolik ji pomohou s výchovou dětí. Tím netvrdím, že jde o ryze genetickou záležitost. Možná je pravda - jako je tomu v mé rodině -. že muži se častěji dívají do map a ženy čtou více románů. Může jít o věc tréninku, že ženy vic přemýšlejí o lidských povahách a lim své mozky vytrénují k jejich hodnoceni. Odkud se ale jejich zájem vzal? Možná za to může výchova. Ženy napodobují své matky, jež se o románové postavy zajímají víc než o mapy. Jenže kde ke svým zájmům přišly jejich matky? Od svých matek? I kdybyste připustili, že se pramáti Eva z vlastni vůle rozhodla zajímat o lidské charaktery více než Adam. neuniknete před geneticky daným rozdílem, neboť Eviny dcery a dcery jejich dcer. které se soustředily na hodnoceni lidského charakteru, prosperovaly přímo úměrně svým schopnostem, takže geny k lepšímu posuzování lidských povah a nálad se Siřily. Jestliže byly tyto :o< schopnosti navic geneticky podmíněny, pak ženy numč preferovaly činnosti, v nichž byly od narozeni lepši. Takto si kulturním podmiňováním posilovaly svou geneticky danou přirozenost. Skutečnost, že se lidé specializují na to. v čem jsou dobři, a tim vyjyj. rej í podmínky, které prospívají jejich genům, se nazývá Baldwinův efekt ■Byl pojmenován podle Jamese Marka Baldwina, který ho popsal roku 1896. 2 jeho fungováni plyne, že vědomý výběr i rozvoj technologie mohou ovlivnit evoluci, což je myšlenka, kterou nedávno do hloubky propracoval Jonathan Kingdon v knize Self-made Man and His Undoing (Jak člověk udělal sám sebe).9 Není možné popírat, že i nejvíce společensky pod, míněné projevy musi mít nějaký biologickvLzakiad - a naopak. Výchova vždy posiluje naa přirozenost a jen málokdy s ni bojuje. (Výjimkou by mohla být agresivita, která se pravidelné projevuje spise mezi chlapci, přestože seji rodiče snaži potlačovat.) Vážné si nedokážu představit, jak by pouhé podmiňování ze strany prostředí způsobilo, že 83 % vrahů a 93 % osob přistižených při řízeni v opilosti jsou v USA muži.10 Člověk, který se nezabývá vědou, si jen těžko predstaví, jak revoluční byly důsledky těchto názorů, když je v pozdních sedmdesátých letech začal propagovat Don Symons." To. co tvrdil - že muži a ženy mysli jinak protože je evoluce vybavila j inýmUmbicem'" ríii - docela odpovídá zdravému rozumu. Avšak drtivá většina vědeckých prací, v nichž se společenské vědy vyslovovaly k lidské sexualitě, vycházela z předpokladu, že žádné mentální rozdíly mezi pohlavími neexistují. Ještě dnes mnozi z těch, kdo se zabývají společenskými védami, předpokládají - nejde o závěr, ke kie-rému by dospěli na základě studia, ale o výchozí předpoklad -. že muži a ženy mají identické mozky a že pohlavním rozdílům se učíme od rodičů a vrstevníků. Zamyslete se například nad slovy Liam Hudsonově a Bernar-dine Jacotové, autorek knihy Tlie Way Men Think {Jak muH myslí): „Jádrem psychiky každého muže je .zraněni', jizva po vývojové krizi, která postihuje malé chlapce, když se odpoutají od milující matky a uvědomí si. že jsou samčího pohlaví. To mužům propůjčuje schopnost abstraktního uvažováni, ale současně v nich zakládá sklony k nečitelnosti, mizogynii a perverzi."12 Na základě předpokladu, že příčina spočívá ve zkušenostech z dětství, označují tyto autorky 49 % lidského rodu za „postižené" úchyláky. Od psychologů by bylo mnohem velkorysejší, kdyby místo sepisování pohádek o ublíženích z dětství jednoduše připustili, že jisté rozdíly mezi pohlavími zkrátka existuji, že jsou součásti naši animálni stránky a že obě pohlaví mají tendenci je rozvíjet v souladu s životními zkušenostmi. Deborah Tan-nenová. autorka zajímavé knihy o mužském a ženském stylu v mezilidské 206 komunikací You Jusi Don r Understand {Zkrátka mi nerozumíš), si sice nepřipouští možnost, že by se muži a ženy mohli lišit svými přirozenostmi, nachází však alespoň odvahu k názoru, že bychom si vzájemné rozdíly měli uvědomovat. Pokud se s rozdíly naučíme žít, bude to lepši, než když v nich budeme spatřovat selháni charakteru: „Když upřímné pokusy o komunikaci vyústí do patové situace a milovaný partner jedná iracionálně a zarputile, mohou rozdíly v jazycích, jimiž hovoříme, otřásl základy našich životů. Pochopime-H. jakým způsobem náš partner hovoří, překonáme obrovským skokem komunikační propast mezi ženami a muži a dáme tak průchod skutečnému porozuměni." " Hormony a mozky -r^TosiCÄod Rozdíly mezi pohlavími však v jistém smyslu npbp ^vádel-pojjze na geny. Kdyby se u pleistocenního muže objevil gen řekněme pro lepši prostorovou orientaci, který by však mirně zhoršoval jeho sociálni intuici, jistě by mu mohl přinést prospěch. Jenže tento gen by dědili nejen jeho synové. alejjeiio.dcfiryJj>ro ty by byl nový sen nebezpečny, ňebdfbý zä něj platily zhoršenou společenskou intuici. Čisté efekty takového genu by se časem neutralizovaly a nová vlastnost by se nešířila.11 Siřit by se tudíž mohljen gen, který by reagoval na pohlavně podmině-ne^signájy: u mužů by zlepšoval orientační schopnost, u žen posiloval so-ciální intuici, A přesně s takovou situací se setkáváme. Nemáme sice důkazy, že by existovaly geny pro rozdílné mozky, máme však dostatek důkazů pro existenci genů. které mění mozek vlivem mužských hormonů... (Historickou shodou okolnosti je „normálním mozkem" mozek ženský.) Za mentaTřTTrožHily mezi muži a Ženami tudíž odpovídají geny. které reaguji na testosteron. S tímto steroidnim hormonem jsme se naposled setkali u ptáků a ryb, jimž testosteron zvýrazňuje samčí pohlavní znaky, čímž je činí zranitelnějšími vůči parazitům. V posledních letech se hromadí stále víc důkazů, že testosteron nepůsobí jen na těla a pohlavní znaky, ale i na mozek. Samotný hormon je prastará chemická sloučenina vyskytující se ve stejné podobě u všech obratlovců. Jeho hladina určuje agresivitu s takovou přesnosti. že u ptáků s obrácenými pohlavním^ rolemi, například u Ivskonoliů-a v hyeních smečkách vedených samicemjjrjaji samice v krvi víc testoste-ronu než samci. Testosteron maskulinizuje tělo. Bez jeho přítomnosti bys-temeh ňčzáVišlé na ívyčn" genech samicí těla. Obdobně maskulinizuje i mozek. 207 U piáků zpívají obyčejné jen samci. Sameček zebřičky nebude zpívat, pokud se nezvýší jeho hladina testosteronu. Po přidáni testosieronu se mu zvětši Část mozku odpovědná za zpěv a on se zpívat nauči. Dokonce i samice se může naučit zpivat. jestliže jí hladinu testosieronu zvýšime nejprve v útlém mládí a znovu až v dospělosti. Testosteran mladé zebřičce naprogramuje mozek tak. aby byla v dospělosti vůči hormonu senzitivní a mohla začít se zpěvem. Lze-li o zebřičkách tvrdit, že mají psychiku, pak lestosteron je psychoaktivni drogou. S velmi podobnou situaci se setkáváme u lidi. Svědči o tom výsledky řady přirozených i uměle vyvolaných experimentů. Někteří lidé mají od přírody abnormální hladiny hormonů a v padesátých letech způsobili něco podobného lékaři, kteří podrobovali těhotné ženy hormonálni léčbé. Ženy s takzvaným Turnérovým syndromem, které se rodí bez vaječníku, mají V krvi ještě méně testosteronu než ženy s vaječníky (testosteron totiž vzniká i ve vaječnících. ačkoli ne v takovém množství jako ve varlatech). Takové Ženy se vyznačuji přehnané ženskými projevy a zvýrazněným zájmem o děli, oblečení, domácnost a romantické příběhy. Dospěli muži, kteří máji v krvi snížený obsah testosteronu - například kaslráti -. jsou známí zženštilým vzhledem i vystupováním. Muži. kteří byli sníženým hladinám testosteronu vystaveni během zárodečného vývoje - například synové diabe-tiček. jimž byly v těhotenství ordinovány ženské hormony -. jsou stydliví, málo asertivni a zženštili. Muži s přebytkem testosteronu jsou výbojní. Ženy. jejichž matkám byl v padesátých letech v těhotenství injikován pro-gesteron (s účinky podobnými testosteronu), později vzpomínaly, že se v dětství chovaly jako klukandy. 1 divky se vzácnou vrozenou odchylkou zvanou adrenogenital™ syndrom neboli kongcnitálni adrenálni hyperpla-sie bývají klukandy. Při této odchylce vzniká testosteron v kůře nadledvi-nek místo jejich normálního hormonu, kortizolu." Dětem - stejné jako zebřičkám - se hladina testosteronu zvedá ve dvou obdobích- Nejprve během embryonálního vývoje, asi šest týdnů po početí, a potom někdy okolo puberty. Anne Moirová a David Jessel ve své nové knize Brain Sex (Mozek a sexualita) prirovnávaj) prvni období k expozici fotografického snimku. druhé k jeho vyvoláni.16 Mezi působenim testosteronu na tělo a na mys! nicméně existuje jeden důležitý rozdíl. Tělo je nezávisle na zárodečném vývoji maskulinizováno v pubertě, kdy je hormon produkován varlaty. S mysli je to jiné. _Mužský mozek asním i mužská mysl serozvine jen tehdy, je-li budoucí chlapeček vystay&avviQké (oproti budoucím M*jrHm) hiarijn* lesTo^'Toml Mt Y ff""^1'^ lAa*- Proto by nebylo téžké vytvořit společnost, v niž by se od sebe muži a ženy nijak nelišili. Stačilo by, kdybychom všem těhotným ženám injekčné aplikovali 208 správné dávky správných hormonů. Výsledkem by bylo lidstvo složené z osob se samčími i samičimi tély, ale identicky ženskými mozky. Války, znásilňováni, box, automobilové závody, pornografie, pivo a hamburgery by zmizely ze světa. Nastal by feministický ráj. Cukr a koření Dvoji zvýšeni hladiny testosteronu během individuálního vývoje má na mužský mozek dramatický vliv. První expozice způsobí, že se malí chlapci už od prvního dne. kdy spatři svět, duševně liší od děvčátek. Dívčí pohlaví se od nejútlejšího věku vice zajímá o úsměvy a komunikaci s jinými lidmi, chlapce fascinuji předměty. Když ukážete batolatům různé obrázky, chlapci si vyberou věci. děvčátka lidi. Chlapci jsou od počátku posedlí rozebíráním, skládáním, rozbijením, sbiráním a vlastněním všeho možného, děvčátka jsou zase fascinována lidmi a ke svým hračkám se chovají jako k náhražkám lidí. Abychom vyhověli dětským mentalitám, vynalezli jsme hračky odpovídající potřebám obou pohlaví. Chlapcům dáváme traktory, děvčátkům panenky. Tím posilujeme, ale nevytváříme, jejich dávno existující záliby. To vše vi každý rodič, když zoufale pozoruje, jak si jeho synátor s každým klacíkem hraje jako s mečem nebo puškou, zatímco dcerka se i s nejpodivnějšími předměty mazli jako s panenkami. Jedna čtenářka Independentu zaslala těmto novinám 2. listopadu 1992 dopis s dotazem: „Zajímalo by mé. a mohl by mi to některý ze vzdělanějších Čtenářů vysvětlit, jak je možné, že když jsme naše dvojčátka, jakmile udržela hračku v rukou, položili na podušku plnou .klukovských" a .holčičich' hraček, natáhl se on po autech a vláčcích a ona po panenkách a plyšových medvidcich." Své geny nezapřeme. Samozřejmě že neexistují geny pro lásku k funtič-kám nebo panenkám. Existují však geny pro transformaci samčích instinktů do imitace samčího chováni a samicích instinktů do imitace samičího chováni. Naše vrozená přirozenost reaguje na jistý typ výchovy, zatímco jiný ignoruje. Ve škole bývají chlapci neposednější než divky. obtížněji zvládnutelní, méně pozorní a pomaleji se učí. Devatenáct z dvaceti hyperaktivnich dětí jsou chlapci. Čtyřikrát víc chlapců než dívek trpí dyslexii nebo poruchami učeni. -Vzdělávací systém nemá daleko od spiknuti proti zájmům a libůst-kám Školou povinných chlapců," napsala psycholožka Dianne McGuin-nessová. Téměř každý muž ji na základě svých vzpomínek na pobyt ve Školních škamnách dá z celého srdce za pravdu.17 209 Z pomčrú ve Školách však je patrná i další skutečnost. Dívkám víc vyhovují verbální typy učeni, chlapci je překonávají v matematických a prostorových úlohách. Chlapci přemýšlejí abstraktněji, dívky doslovnej*. Chlapci, kterým přebývá jeden pohlavní chromozom X (mají sestavu XXY misto XY), jsou mnohem výřečnější než jiní chlapci. Děvčata s Turnérovým syndromem (bez vaječníku) zvládají prostorové úlohy ještě hůře než ostatní dívky, ale verbální úlohy zvládají stejně dobře. Dívky, které byly v zárodečném vývoji vystaveny zvýšeným hladinám samčích hormonů, řeší prostorové úlohy úspěšněji než jiné divky. Naopak chlapci vystavení vyšším hladinám samicích hormonů je zvládají hůře. Uřady a experti spjati s našim vzdělávacím systémem, který popírá existenci rozdílů mezi pohlavími ve schopnosti učení, všechna tato fakta nejprve zpochybňovali. Později je začali aktivně zatajovat. Podle jednoho vědce toto zatajováni způsobilo chlapcům i dívkám mnohem víc škody než užitku.Iä Jak se ukazuje, podivné rozdíly lze najit i na samotném mozku. U dívek jsou funkční oblasti mozku rozloženy difuzněji. u chlapců jsou přesněji lokalizovány. Hemisféry chlapeckého mozku se od sebe víc liši a vykonávají specializovanější funkce. Trámec mozkový (corpus calhsum). který obé mozkové polokoule spojuje, je u dívek větši. Jako kdyby testosteron izoloval chlapeckou pravou polokouli od průniku verbálních schopnosti z polokoule levé. Všechna lato fakta jsou dosud natolik útržkovitá a nesystematická, že nejsou ničím víc než mlhavými náznaky budoucího poznáni. Kritickým poznatkem však může být učeni se jazyku. Jazyk je nejlidštější, a tedy i nejnovější z našich mentálních schopnosti. Nesetkáváme se s nim u žádných dalších primátů. Jak se zdá, proniká do mozku jako nějaký hunský nájezdník a uzurpuje si prostor na úkor ostatních našich schopnosti. A testosteron mu v tom brání. Nevíme, co přesně se děje. ale jsme si mimo vši pochybnost jisti, že když průměrný chlapec ve věku šesti let nastupuje Skolni docházku, jeho mozek se značně liší od mozku průměrné dívky. Jenže ve věku šesti let mají chlapci v průměru stejnou hladinu testosie-ronu jako dívky a ta je jen zlomkem hladiny testosleronu. kterou měli v těle při narozeni. Nával testosleronu během embryonálního vývoje je dávnou vzpomínkou. Nyní se obsah samčích hormonů u obou pohlaví nebude lišit až do jedenácti ěi dvanácti let. Jedenáctiietý chlapec se dívce stejného věku podoba mnohem víc než kdykoli předtím nebo potom. Jsou si akademicky vzato skutečně rovni, ani jejich záliby se příliš neliší. Dokonce existuji jisté mediejnské důkazy, že ještě v tomto věku se ditě může stát (z mentálního hlediska) typickou ženou nebo typickým mužem, navzdory hormonálním rozdílům indukovaným v raných stadiích vývoje. Důka- 210 ■ zy poskytlo osmatřicet zdokumentovaných případů vzácné vrozené poruchy, která byla zjištěna v Dominikánské republice. Takzvaný nedostatek 5-alfaredukiázy způsobuje, že chlapci, které postihne, jsou před narozením necitliví vůči vlivu testosteronu. Takoví lidé se rodi s ženskými pohlavními orgány, takže jsou vychováváni jako dívky. V pubertě se jim hladina tes-losteronu náhle zvýší a oni se zrněni v téměř „normálni" muže (s tím rozdílem, že cjakulují skrz otvor na bázi penisu). Tito lidé však kupodivu snadno zaujímají mužské role ve společnosti, což napovídá, že jejich mozky byly buď na rozdíl od genitálii maskulinizovány ještě před narozením, nebo se jejich duševní schopnosti změnily během puberty.19 Puberta přepadne mladého muže jako hormonální hromobití. Sestupují mu varlata, přeskakuje mu hlas. vytahuje se jako psi vino. tělo se mu zeštíhluje a pokrývá ochlupením. Jedinou příčinou těchio změn je příval testosleronu z jeho varlat. Má ho nyní v krvi dvacetkrát vic než dívka stejného věku. Hormon vyvolá mentální fotografii, která se v jeho mozku exponovala při prvním zvýšeni hladiny v mateřském lůně, a změní jeho mysl na mysl dospělého muže.20 Sexismus a kibucy Když se vědci zeptali mužů z sesli rozdílných kultur na jejich ambice, dostalo se jim stejných odpovědi. Muži chtěli být praktičtí, inteligentní, aser-livní. dominantní, kompetitivni. kritičtí a vyrovnaní. Cenili si především moci a samostatnosti. Ženy ze stejných kultur si přály být laskavé, soucitné, vášnivé, vnímavé a velkorysé. Ze všeho nejvíc chtěly prospívat společ-nosti.:i Výzkumy mužské konverzace zjistily, že je veřejná (tj. muži doma ^^ zmlknou), panovačná, kompetitivni, zaměřená na upoutání pozornosti a faktická. Muži chtějí prostřednictvím konverzace zvýšit své postaveni, snaží se ukázat na své znalosti a dovednosti. Ženská konverzace je spise privátní (tj. ženy umlkají ve velkých skupinách), kooperativní, oznamovací, konejšivá, empatická a rovnostářská. Často se pohybuje v kličkách a kruzích (tj. ženy mluví, aby mluvily).21 Pochopitelně existuji přesahy a výjimky. Jako jsou některé ženy vyšší muži. tak existuji i ženy. které chtějí být asertivni. a muži. kteří by chtě- býl soucitni. Avšak tak jako existence nadprůměrně vysokých žen nic neměni na skutečnosti, že průměrný muž je vyšší než průměrná žena. tak existence výjimek nezpochybňuje, že výše zmíněná adjektiva odpovídají typickým projevům mužské a ženské přirozenosti. Některé z těchio projevů můžeme vysvětlit odlišností mezi lovem a sběrem rostlinné potravy. 211 onou typicky lidskou příčinou rozdílů mezi muži a ženami. Jestliže si například muži mnohem víc než ženy libují v lovu. rybolovu a konzumaci masa, slěži jde o náhodu. Jiné projevy mohou být novějšího data a mohou se v nich odrážet společenské normy, jimž se obě pohlaví podřizují pod vlivem vrstevníků, výchovy nebo vzděláni (výchova a vzděláni nebyly vždy tak slepé vůči pohlavním rozdílům, jako se snaží být dnes). Moderním rysem může být například mužská snaha o vyrovnanost a sebekontrolu. Mohla se vyvinout jako reakce na poznání, že mužská přirozenost kontrolována být musí. Jiné projevy mohou být naopak starši a může jít o vlastnosti, které sdílíme s ostatními lidoopy (a nikoli s paviány). Sem může patřit skutečnost, že žena po sňatku obvykle opouští svou skupinu a žije se svými potomky mezi dosavadními cizinci, kdežto muž zůstává v blízkosti svých příbuzných. Konečné některé projevy mohou být ještě starši a sdílené se všemi savci a většinou ptáků: například skutečnost, že se ženy starají o mláďata, zatímco muži soutěží s jinými muži o přístup k ženám. Určitě není náhoda, že muži jsou posedli postavením a moci a že samci Šimpanzů soutěži o postaveni v rámci přísně hierarchických struktur. Velkým experimentem, který1 umožnil prozkoumat stálost pohlavních roli. se stal izraelský systém kibuců: Vppčáicích hnutí kibucú byli muži a ženy nabádáni, aby odvrhli tradiční děleni pohlavních roli. Obě pohlaví nosila stejné oděvy a účesy, chlapci byli vedeni k mírumilovhosti a senzíti-vitě. k dívkám se vychovatelé chovali jako k mužatkám. muži se starali o domácnosti a ženy chodily do práce. Jenže po třech generacích tyto snahy vyšuměly a dnešní kibucy jsou sexistiéiější než zbytek izraelské společnosti. Lidé se vrátili ke stereotypu. Muži dělají politiku a ženy pečuji o domov>'. Chlapci studuji fyziku a stávaji se inženýry, ženy studuji sociologii a pracuji jako učitelky a zdravotní sestry. Ženy pečují o morálku. zdraví a vzdělání kibucu, zatímco muži vládnou nad financemi, bezpečnosti a obchodními záležitostmi. Leckdo by pro tento jev našel snadné vysvětlení - že se jednoduše bouří proti výstředním excesům svých rodičů. Osobně však takové vysvětlení pokládám za blahosklonnou povýšenost, která odmítá pokládat obyvatele kibucú za svobodné lidi. kteří se řídi vlastním rozumem a dobrovolně žiji v souladu se svou přirozenosti. Ženy z kibucú uklízejí ve svých domovech, neboť stejně jako všechny ostatní ženy tvrdí, že muži by úklid „odflákli". Muži ve svých domovech neuklízejí a stejně jako muži všude na světě tvrdí, že kdyby uklízeli, ženy by jejich práci pokládaly za „odfláknutouV3 Kibucy přitom nejsou jediným příkladem. Dokonce i ve skandinávských zemích, jejichž obyvatelé se více než kdekoli jinde na světě oprostili od starých předsudků, ženyčastěji než muži vaří. perou a starají se o děti. 212 I když skandinávské ženy vesměs chodi do zaměstnání, některé profese zůstávají mužskou doménou (například automechanik, letecký dispečer, instruktor autoškoly, architekt), zatimco jiné opanovaly ženy (a pracují jako bankovní úřednice, učitelky v základní škole, sekretářky, tlumočnice), představa, že v rovnostáfských západních společnostech přeživaji nějaké předsudky, které znemožňuji ženám, aby se staly automechaniky, se stává čím dál víc neudržitelnou. Ženy se nechtějí stát automechaniky, protože svět autoservisů a garáži je nehostinným „mužským světem", v němž by se cítily nepřístojně. Ale proč jsou autoservisy světem mužů? Protože to je prostředí, které si muži přetvořili tak, aby vyhovoval jejich osobitosti, a mužská osobitost je jiná než ženská. Feminismus a determinismus Na tomto zdůrazňováni rozdílů mezi muži a ženami je nejbizarnější, že zcela odpovídá feministickým proklamacím. V samotném srdci feminismu totiž existuje rozpor, který si jen málo feministek uvědomuje. Nelze totiž rozumné tvrdit. Že ženy mohou stejně dobře jako muži zastávat každé zaměstnání, a současně se ohrazovat, že kdyby ženy zastávaly zaměstnáni, která jsou dnes doménou mužů. vedly by si v nich jinak. Feminismus je všechno jiné jen ne egalitářský. Feministky doslova argumentují, že kdyby ženy zastávaly vice odpovědných mist, společnost by byla ohleduplnější a starostlivější. Jejich argumentace vychází z předpokladu, že ženy jsou ve své podstatě jiné než muži. Že kdyby ve světě vládly ženy. nebylo by válek. A kdyby ženy stály v čele korporaci, nestala by se klíčem k úspěchu dravá konkurence, ale spolupráce Cela vmo argumentace je jasným a explicitním vyjadrením sexismu - představy, že ženská a mužská přirozenost JŠQujiné. Jsou-li však ženy skutečně jiné. liší-li se jejich osobnostní rysy od mužů, nebylo by pravdepodobnejší, kdyby se pro některá zaměstnáni hodily lépe a pro jiná hůře než muži? Není možné vzývat odlišnosti, kdykoli se hodí do krámu, a popírat je. jakmile překážejí. Feministkám nepomůže ani to. budou-li rozdíly mezi pohlavími svádět na nátlak společnosti. Jestliže je totiž tlak společnosti tak významný, jak se nám snaží namluvil někteří autoři působící v oblasti společenských véd. pak není lidská přirozenost důležitá a záleží jen na původu a výchově konkrétního jedince. Pokud se pak nějaký muž z rozvrácené rodiny vydá na zločineckou dráhu, nemá jedinou šanci se polepšit. Takovému nesmyslu se pochopitelně můžeme jen zasmát. Dobře vime, že na jeho osudu se podílí jak jeho původ, lak i jeho vrozená či přirozená povaha. S rozdíly 213 mezi pohlavími je tomu obdobné. Jestliže někdo tvrdi. že Ženy v západních zemích se v politice neobjevují tak často jako muži. protože je společnost naučila pokládat politiku za mužskou záležitost, pak se k ženám stavi s bohorovným mentorstvim. Celá politika se zakládá na touze po postavení a moci. na niž mnoho žen hledi se zdravým cynismem. Žetiy mají svůj vlastni mozek. Dokáží se samostatně rozhodnout, zda po politické kariéře touži a budou o ni usilovat, ať si společnost mysli cokoli (a dnešní západní společnost tvrdí, že by měly). Jednim z faktorů, který v ženských očích snižuje atraktivitu politické kariéry, klidné může být sexismus ostatních politiků. Bylo by ale absurdní předpokládat, že to je faktor jediný. Tvrdil jsem zde. že muži a ženy se lišt a že alespoň část těchto rozdílů kořeni v evoluční minulosti, kdy muži lovili a Ženy sbíraly rostlinnou potravu. Tim jsem se nebezpečně přiblížil představě, že žena patři do kuchyně a k dětem, zatímco muž by měl zajistit rodinu svou práci. Takový závěr však z dosavadní argumentace nevyplývá ani náhodou. Zvyk chodit denně pracovat do kanceláře nebo továrny je z hlediska psychologie našich předků, kteří obývali africké savany, něčim zcela novým a cizím. A to pro muže stejně jako pro ženy. Jestliže v pleislocénu muži odcházeli na dlouhé lovecké výpravy dále od domova, pak jsou možná lépe než ženy přizpůsobeni dlouhému dojížděni. Ani jedno pohlaví však není přizpůsobeno k tomu. aby celý den sedělo u stolu a telefonovalo, případně aby celý den siálo u výrobní linky a utahovalo šroubky. To. že se „práce" stala mužskou záležitostí a „domácnost" záležitostí ženskou.^jc"Historická náhoda; zdomácněni hovězího dobytka a vynález pluhu proměnily získáváni potravy v činnost, při níž se uplatnila síla mužských svalů. Ve společnostech, které neznají pluh a obdělávají půdu ručně, zastanou většinu práce ženy. Průmyslová revoluce posílila trend započatý vynálezem pluhu, ale postindu-striálni revoluce - současný nárůst sektoru služeb - jej opět obraci. Ženy opět „chodí do práce" tak jako v dobách, kdy se jejich pleistocenní předchůdkyně zabývaly sběrem jedlých hliz a bobulí.24 Evoluční biologie tudiž nijak neobhajuje názor, že muži mají vydělávat peníze a ženy mají svým živitelům stepoval ponožky. Existuji profese jako automechanik nebo lovec velké zvěře, pro které mohou být muži evolučně lépe vybaveni, avšak jiné profese, například lékařské nebo ošetřovatelské, asi lépe odpovidají ženské povaze. Biologie v zásadě nijak nepodporuje sexismus v profesním životě. Evoluční pohled_na.syět dokonce víc než kterýkoli jiný pohled nečeka-nýmzpňsobem podporuje pozitivní diskriminaci žen. Vyplývázjiějjojjž» že ženy mají spíš iinéambice nežiiné schopnosti. Ke produkční úspěšnost mužů závišěTa po celé generace na jejich schopnosti stoupat na spolcčen- 214 ském či politickém zebřičku. Ženy měly jen zřídka důvod soutěžit o takový typ Úspěchu, neboť o jejich reprodukční úspěšnosti rozhodovaly jiné faktory. Evoluční myšleni tudíž předpokládá, že ženy se příliš nesnaží šplhat na sp^e«nském~cTpolitickem žebnčTcu. neříká vŠaTmc o tom, jak úspěšné by v politice 1^y.~kdyj)y o úspěcTrusuovafr Podle mého soudu ženy nikoli náhodou dosahuji nejvyšších politických pozic (jako předsedkyně vlád mnoha zemi) v proporčně mnohem větším počtu, než jaký by odpovídal jejich zastoupeni na nižšich politických postech. Stejné tak nebude náhoda, že se anglické královny zapsaly do historie mnohem trvaleji a slavněji než králové. Tyto důkazy naznačují, že ženy stojící v čele států mohou být v průměru úspěšnější než muži. To souhlasí s feministickým názorem, podle něhož ženy do lakových pozic vnášejí jisté vlastnosti -intuici, odhad lidského charakteru, nesohectvi -. jež jim muži mohou jen závidět. A protože prokletím všech organizaci, ať jde o firmy, nadace nebo vlády, je, že odměňuji spise ambiciózní lstivost než schopnosti (lidé, kteři se dokáží vyšplhat nahoru, nemusí ve vrcholových funkcích podávat zrovna nejlepší výkony), a protože muži touži po vrcholových pozicích více než ženy. bylo by absolutně správné, kdyby se v povyšováni dávala ženám přednost. Ne pro odčiněni předsudků, ale pro odčiněni lidské přirozenosti. A také proto, aby byl zastoupen ženský pohled na věc. Feministky věří. že by ženy měly být proporčně zastoupeny v kongresech a parlamentech. protože prý mají odlišné problémy. Měly by pravdu, kdyby přiznaly, že ženy jsou jiné než muži. Kdyby byly stejné, pak by nemělo smysl tvrdit, že muži nezastupuji zájmy žen stejně účinně, jako zastupuji zájmy mužů. Víra v rovnost pohlaví je spravedlivá. Vira ve stejnost pohlaví je nejnepochopitelnější a nejméně feministickou vírou. Feministky, které si tento rozpor uvědomuji, jsou za své pochybnosti pranýřovány. Kousavá literárni kritička Camille Pagliová je jednou z mála feministek, které si uvědomuji, že převládající směry feminismu usiluji o nemožné. Chtějí totiž změnil mužskou přirozenost a zároveň tvrdí, že ženská přirozenost je neměnná. Pagliová odmítá názor, že muži zapiraji svou ženskost a v ženách společnost potlačila jejich mužskou stránku. „Probuďte se!" volá. -Muži a ženy se liší.-" Příčiny mužské homosexuality Muži se sexuálně zajímají o ženy, protože se jejich mozky vyvíjejí jistým způsobem. Vyvíjejí se tak proto, že testosieron produkovaný v jejich geneticky naprogramovaných varlatech pozmění ještě v mateřském lůně jejich 215 mozky a ty později, v pubertě, určitým způsobem reagují na zvýšenou hladinu tohoto hormonu. NejnáteJi-geny pro varlata, nezažyeLe-lliiáyaJ tes-tosteronu během nitrpdéložniho vývoje nebo se vám nezvýši hladina tes- ' tosteŕorľu v pubertě-cokoli z tétojxpjice -, nestane se z vás typický TQS^ZX^ioji^yae^MJWL^^^o sexuálně vzrušuji jini muži, musí mit bud' odlišné geny určujici vývoj jeho. pohhjvmcJMír^g^n^j^o^dJiloé ?eny. iež rozhodu». jakJeho mozek zareaguje na testosteron. připadne musel cosi neobvyklého zažit během pubertálního zvýšeni hladiny tes-tosteronu. Nelze ovšem vyloučit ani kombinaci všech uvedených okolností. Pátrání po příčinách homosexuality začalo vnášet nové světlo do našich poznatků o vlivu testosteronu na vývoj mozku. Až do šedesátých let bylo módni věřit, že homosexualita je zcela důsledkem výchovy. Jenže když ji krutá averzni terapie ve freudovském stylu nedokázala léčil, přesunulo se kyvadlo módy k hormonálním vysvětlením. Jenže vstříknete-li homosexuálovi do krve samčí hormony, nestane se z něj heterosexual - bude pouze nadrženéjši. Sexuálni orientace se v nás zafixovala už před dosažením dospělosti. V šedesátých letech východoněmecký lékař Gunter Dörner zahájil sérii pokusů s krysami, z nichž zdánlivě vyplývalo, že samci homosexuální mozek vylučuje během nitrodčložniho vývoje takzvaný luteinizačni hormon, jenž je typický spíše pro samici mozek. Dörner, jehož pokusy byly nezřídka kritizovány na základě podezřeni, že se snažil objevit „léčbu" homosexuality. Rastroval v různých stupních vývoje krysí samce a vstřikoval jim do krve samicí hormony. Čím dříve je vykastroval, tím pravděpodobněji se pokoušeli o sex s jinými samci. Výzkumy prováděné_ vBritánii. USA j J^čroeckujikáza]yJ!e_ricdpstatek testbŠteronu během zá-rodečného vývoje zvyšuje pravděpodobnost pozdější homosexuality. 2" mužů s prepytKem lednoho chromozomu X a z mužů S^tavenýChv materském lůně přebytku samicích hormonů sc.častčji.smnouĽ-O1"^-. pnpml n* a investuji do svých potomkyVyMravosl je dědictvím .dávné monogamie: ľecnve si .vybírej, protože to muže'být tvá poslední šance.. 1 nápadná mužská fascinace ženským mládím ukazuje, že párové vazby byly uzavírány na celý život. V tomto ohledu se lišíme od všech ostatních savců. Pro šimpanze je stará samice stejné atraktívni jako samice mladá, stačí, když se dostane do estru. To. že muže přitahují dvacetileté dívky, je dalším důkazem. Že lidé doby kamenné se stejně jako moderní lidé ženili na celý život. Anlropoložka Helen Fisherová tvrdí, že existuje přirozeně daná délka trvání manželství, v důsledku níž dochází k většině rozvodů po čtyřech letech společného soužití. Čtyři roky jsou doba potřebná k tomu, aby se dítě vyvázalo z totální závislosti na matce, a Fisherová véři. že pleistocen-ní ženy si po čtyřech letech manželství vyhledávaly nového partnera. Rozvod je proto podle jejího názoru něčím přirozeným. Její tvrzení však poněkud kulhá. Ony Čtyři roky nejsou nic jiného než Číslo, kterému statistikové říkají modus (tj. nejpočetnější hodnota v souboru), a tento modus navíc není zvlášť výrazný. Nějaké číslo, kdy bude docházet k největšímu 223 počtu rozvodů, by statistikové odhalili v každém případě. Její teorie navíc naráží na skutečnost, že muži pravidelně dávají přednost mladým ženám a že otcové podporují své děti i dlouho poté, co dosáhnou věku čtyř let. Zena. která by se rozvedla pokaždé, když její ditě dosáhne věku čtyř lei. by s každým dalším dilětem ztrácela na přitažlivosti nejen proto, že by ztrácela na kráse, ale i proto, že by novým manželům přiváděla narůstající svitu nevlastních potomků. Skutečnost že se mužům líbi mladé žejm ukazuje na celoživotní pouto.41 I nejpovrchnější pohled na seznamovací inzeráty v novinách dokazuje to. co všichni dobře víme: Že muži hledají mladší manželky a ženy hledají starší manžely, přestože je skoro jistě o dobrých deset lei přežijí. Buss ve svém výzkumu zjistil, že si muži hledají ženy okolo pětadvaceti let. které už neoplývají plným reproduktivním potenciálem (zmeškaly už několik lei. kdy mohly rodit děti), zato se však blíží k období maximálni plodnosti. Tento výsledek však může být zavádějící, na což upozornili někteří autoři v komentářích k Bussově studii. Například Don Symons zdůraznil, že pětadvacetiletá moderní žena v západní společnosti je „opotřebovaná** zhruba stejné jako dvacetiletá žena ve společnosti lovců a sběračů. Když se příslušníků kmene Janomamö ptali, jakému typu žen dávají přednost. bez váháni odpovídali. Že ženám moko dude, ledy mezi pubertou a prvním dítětem. A lakový je, odhlédneme-li od detailů, i ideál moderního muže v západních zemich.42 Rasismus a sexismus V této kapitole jsme se pohroužili do rozdílů mezí pohlavími, ale zcela jsme opomněli rozdíly mezi rasami, ačkoli obojí bývá v módní bigotní de-monologii politické korektnosti často spojováno. Podle podivné rovnice, jejíž znalost dnes patři k dobrému tónu. údajné každý, kdo trvá na rozdílech mezi mužem a ženou, věři i na existenci rozdílů mezi rasami. Sexismus je pokládán za sourozence rasismu. Přiznávám se. že podobné argumenty nechápu. Věřím, a důkazy mi dávají za pravdu, že jakékoli rozdíly v přirozenostech lidí různých ras jsou jen triviální v porovnáni s podstatnými rozdíly mezi přirozenostmi mužů a žen v rámci rasy. To neznamená, že by rasové a kulturní rozdíly nemohly existovat. Tak jako má běloch jinou pleť než černoch, tak není vyloučeno, že i mírně jinak mysli. Ve světle našich znalostí o evoluci to však není pravděpodobné. Evoluční tlaky, které formovaly lidskou mysl - především soutěženi s ostatními prislušniky kmene, s jinými kmeny a se sexuálními partnery -, 224 působily stejnou měrou na bělochy i černochy. Navíc nejintenzivněji působily dávno předtím, než se před mnoha tisíci lety předkové bělochů odstěhovali z Afriky. Zalímco na barvu kůže působí především klima, a loje v Africe jiné než v severní Evropě, mysl našich předků tvarovaly jen velmi okrajově lakové mimočlovéčí faktory jako převládající typ kořisti nebo způsoby, jimiž se chránili před vedrem nebo mrazem. Mnohem závažnější problémy vyvstávaly našim předkům ve styku s ostatními lidmi a tyto problémy byly všude na světě stejné. Přesněji řečeno, byly všude na světě stejné pro naše mužské předky a všude na světě stejné pro naše ženské předky. Nebyly však stejné pro muže a ženy. V tomto bodě se kultúrni antropologové a darwinisté zásadně rozcházejí. Antropologové tvrdí, že muž zakořeněný v západní městské civilizaci se ve svém chování a zvycích liší mnohem víc od Člověka žijicího na úrovni doby kamenné než od své manželky. Tato představa je vlastně základem celého jejich oboru, protože antropologie zkoumá rozdíly mezi lidmi různých kultur. To ale antropology nutí přeceňovat náznaky mezirasových rozdílu a přehlížet to. v čem jsou všichni lidé stejní. Muži na celém světě bojuji, soupeří mezi sebou, milují, vychloubaji se a loví. Pravda, tam kde obyvatelé buše soupeří kopím a kyjem, tam občané Chicaga sahají po pistolích a soudních žalobách: zatímco -divoch" se chce stát náčelníkem, usiluje obyvatel Chicaga o místo ve správní radě. Celá antropologie se pak -se svým studiem tradic, mýtů. řemesel, jazyku a rituálů - zabývá pouze skořápkou. Pod tímto povrchem však na zodpovězeni čekají velké otázky lidstva, které jsou na celém světě shodné a jejichž podstatou je vztah muže a ženy. Návštěvníkovi z Marsu by antropolog sludujicí rozdíly mezi rasami připadal jako farmář studující rozdíly mezi jednotlivými pšeničnými klasy na jednom poli. Marťana bude mnohem víc zajímat to. co je všem pšeničným klasům společné. Skutečně pozoruhodné jsou univerzální všelidské vlastnosti, a nikoli drobné rozdíly.41 Mezi nejstálejší všelidské vlastnosti patři rozdíly v pohlavních rolích. Slovy Edwarda Wilsona: „V nejrůznějších kulturách muži dobývají a získávají, kdežto ženy jsou ochraňovány a směňovány. Synové se pyšni předmanželskými vztahy a dcery riskují, že si zničí budoucnost. Jestliže je sex na prodej, pak kupujícími bývají obvykle muži."*''' John Tooby a Leda Cosmidesová zpochybnili pokusy o kulturní interpretaci této univerzální lidské vlastnosti ještě přimočařeji: ..Tvrzeni. Že rozdíly mezi muži a ženami jsou .kulturně podmíněny', vezmeme v poiaz teprve tehdy, až se objeví zprávy o ženách pořádajících válečné výpravy za účelem loupení manželů a o rodičích střežících pocti- 225 vosi svých synů. a nikoli svých dcer. nebo až se prokáže, že preference týkající se fyzické přitažlivosti, touhy po moci, relativního věku parterů a podobnejšou ve stejném počtu kultur nakloněny na tu i onu stranu."4' Ovšem stejné hloupé tváři v tvář zde shromážděným faktům by bylo nejen odmítáni existence rozdílů mezi pohlavími, ale i jejich zveličováni. Například v otázce inteligence neexistuje jediný důvod, proč se domnívat, že jedno pohlaví je hloupější než druhé - takový názor nenachází žádnou podporu ani v evoluční logice, ani v dosud zveřejněných datech. Jak jsem už uvedl, ze známých dat vyplývá, že muži jsou pravděpodobné schopnější v abstraktních a prostorových úiohách, ženy ve verbálních a sociálních úlohách. To ohromné komplikuje práci každému, kdo by chtěl sestavit inteligenční testy, které by byly neutrální vůči pohlaví testovaných, a tím podrývá hloupoučké představ)' o existenci všeobecné a jednoznačně měřitelně inteligence. Rozdíly mezí pohlavími zároveň nic neomlouvají. Slovy Anne Moirové a Davida Jessela: „Nevzýváme zde přirozené proto, že je biologicky pravdivé; například muži máji přirozené sklony k zabijení a promiskuilě. což jisté není návod k vytvoření šťastné společnosti."46 Lidé snadno zapomínají na rozdíl mezi přáním a skutečností. Jestliže chceme prostřednictvím politických rozhodnuti zmenšit rozdíly mezi pohlavími, stavíme se proti přírodě. To vsak děláme i tehdy, postavíme-li mimo zákon vraždu. Musíme si však otevřeně přiznat, že naše politická opatřeni zmenšují rozdíly, a nikoli si namlouvat, že odhalují stejnost. Neústupná vira v identitu obou pohlaví je pouhou propagandou a neprospívá ženám ani mužům. 226 Kapitola devátá K čemu je dobrá krása Nechte nářků, seňorito, škoda očí pro muže, ten má srdce jako síto, věrný vám být nemůže. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, 2. dějství, obraz 3. (v překladu Břetislava Hodka) V současné době hledají tři týmy amerických vědců »gen pro homosexualitu", jenž by měl odpovídat za změněnou sexuálni orientaci některých mužů. Členové těchto týmů věn. že gen nebo geny, které se nacházejí na chromozomu X a způsobuji citlivost k samčím pohlavním hormonům, kupříkladu k testosteronu, mohou být u homosexuálů utvářeny jinak než u heterosexuálnich mužů. Ukáže-li se, že mají pravdu, bude mít jejich objev ohromné dopady. Jedním z nejzávažnějších důkazů toho, že homosexualita je geneticky podmíněna, je skutečnost, že je-Ii homosexuálni jeden ze dvou bratrů, kteří se narodili stejné matce a prošli stejnou výchovou, sdíli jeho sourozenec stejnou sexuální orientaci s pouze čtvrtinovou pravděpodobnosti. Jestliže však jde o jednovaječná dvojčata, která máji stejný genotyp i stejnou výchovu, odpovídá pravděpodobnost výskytu homosexuality u obou bratři číslu 0.5. Znamená lo, že pokud je jeden z bratrů-dvojčat gay. bude jeho bratr gay s padesátiprocentní pravděpodobnosti. Dalši solidní indicie napovídají, že gen pro homosexualitu se dědí od matky, a nikoh" od otce.1 ■***«_ ^wíe-/i- ^***^*yj "Taksě takový gen může udržet, když víme. že homosexuální muži. pokud mají nějaké děti. jich obvykle máji méně? Nabízejí se dvě možné odpovědi. První zni. že pokud se tento gen nachází v ženském těle. zvyšuje ženskou plodnost stejnou měrou, jakou snižuje plodnost mužů, v jejichž tělech se nachází. Druhé vysvětleni zní zajimavěji. Laurence Hurst a Da- 227 A llrdyovä 1984. Pozoruhodný experiment, který provedli Emlen. Demong & tmlen 1989. dale posílil názor, íe infanticida yt adaptivní strategii Kd>l odstranili tcritonälnt sa-mice ostnakú (druh s obracenými pohlavními rolemi), přiměli samice, klcrcobsadily uvolněna ictiioria. aby zlikvidovaly vajíčka samců, kteří v jejich teritoriích hnízdili. 5. Dunbar 1988. 6. Wrangham 1987: R. W. Wrangham. rozho-ww. 7. GoodaHov* 1986. 1990: Hiraiwa-Hascgawa 1990: Yamamura. Hascgawa * Ito 1990. 8. Dab 4 Wilsonova 1988. 9. Manin* May 1981. 10. Hascgawa ft Hiraiwa-Hascgawa 1990: Diamond 1991b. 11. Whrtc 1992: Smallova 1991. 12. Shon 1979. 13. Eberhard 1985: Hyde ft Elgnr 1992: Bell is. Baker ft Gage 1990; Baker A Bcllís 1992. 14. Harcoun. Harvey.LarsonftShon 1981: Hyde & Elgar 1992. 15. Connor. Smolkerová & Richard* 1992. 16. Smith 1984. Vysvětleni, it chlad prodlužuje životnost spermii, je spravnějsi než zastaraly názor, že spermie musi byt produkovaný v chladu, aby nedocházelo k jejich deformacím. 17. Ham, 4 May 1989. 18 PayncftPaync 1989. 19. Birkhead* Moller 1992. 20. Hamilton 1990b. 21. Wesineat. Sherman 4 Morion 1990; Birkhead & Moller 1992. 22. Potts. Manning A Wakeland 1991. 23. Burlcyoval9SI. 24. Möller 1987. 25. BakcrABellis 1989: BokerABelüs 1992. 26. Birkhead 4 Moll« 1992. 27. Hill A Kaplan 1988: K. Hill, rozhovor. 28. K. Hill, rozhovor. 29. Wibonova & Daly 1992: R. W. Wrangham. rozhovor. 30. Chenas 4 Gribbin 1984; Rinn 1988. 31. Moni* 1967. 32. Birkhead & Moller 1992. 33. Alexander A Noonan 1979. 34. Prvými autory, kwh takto uvažovali, byli Chcrfas í Gribbínem (1984). 35. Hrdyova 1979: Symon* 1979; Benshoof & Thomhill 1979; Diamond 1991b; Físbcro-va 1992; SillenTuIlbergov* A Moller 1993. 36. Kňrpimaki 1991. 37. Mátalo. Lundberg A Stahlbrandi 1982. Podle ncjnovčjuch výzkumu se zdi. že prinejmen.im manželka ví. co se deje: viz Vciga 1992: Slag», void. AmumJien. Dale & Lampe 1992. 38. Veiga 1992. 39. Möller & Birkhead 1989. 40. Darwin 1803. 41. Wilsonova ft Daly 1992. 42. Wilsonova ft Daly 1992. 43. Thomhill A Thomhillova 1983. 1989: Posner 1992. 44. Gaulin ft Schlegel 1980; Wilsonova ft Daly 1992; Regatta A Gaulin 1992. 45. A. Frascr. osobni sděleni. 46. Malinowski 1927. 47. Wilsonovi ft Daly 1992. 48. Francouzský' zákon zdoby revoluce, citováno Wilsonova * Daly 1992. 49. Alexander 1974: Kurland 1979. 50. Betzigova 1992a. 51. Voland 1988.1992. 52. Boone 1988. 53 Darwin 1803. 54. Betzigova 1992a. 55. Betzigova 1992a. 56. Betzigova 1992a. 57. Thornhillovi 1990. 58. Thomhillova 1990. 59. Kitchcr 1985: Vining 1986. 60. Perus« 1992. 61. W. Irons, rozhovor. N. PolioudaUs. rozhovor. kapitola osmá: Zpohlavnéní mysli 1. Gaulin ft Fitzgerald 1986: Jacobs. Gaulin. Sherry & Hoffman 1990. 2. Könnet 1982. 3. Darwin 1871. 4. Silverman A Eah 1992. 5. Maccoby A Jacklin 1974; Daly 4 Wilsonova 198.1; Moirova 4 Jewel 1991. 6. M. Bailey, rozhovor. 7. Gaulin 4 Hoffman 1988. 8. Silverman * Eats 1992. 9. Wibon 1975; Kingdon 1993. 10. Daly 4 Wihonovä 1983. 11. Syrnons 1979. 12. HudíonovS ft Jacot 1991. 13. Tannenova 1990. 14. Gaulin & Hoffman 1988. 15. Meccoby ft Jacklin 1974: Ehrhardt ft Meyer-•Bahlbunj 1981; Rossi 1985; Moirova & lend 1981. 16. Moirovi A Jessel 1991. 17. McGuinncssova 1979. 290 18. McGuinncssova 1979. 19. Imperato-McGinlcy. Peterson. Gautier 4 Suirta 1979. 20. Daly 4 Wilsonova 1983; Moirova 4 Jessel 1991. 21. Hoycnga ft lloyenga 1980. 22. Tannenova 1990. 23. Tiger & Shcphcr 1977; Daly ft Wilsonova 1983: Moirova ft Jessel 1991. 24. Fishcrova 1992. 25. Rozhovor v Sundat- limes (Londýn). 7. června 1992. 26. Dôrncr 1985. 1989: M. Bailey, rozhovor. Le Vay 1992. 27. M. Bailey, rozhovor. D. Hammer, rozhovor. 28. Dickcmannovi 1992. 29. Symons 1987. 30. Thontbiliova 1989a. 31. Buss 1989. 1992. 32. Ellis 1992. 33. Buss 1989. 1992. 34. Kenrick Ä Kcefe 1989. 35. Ellis ft Symons 1990. 36 Ell« & Symons 1990. 37. Symons 1987. 38. Mosher & Abramson 1977. 39. Ellis ft Symons 1990. 40. Alatalo. Höglund ft Lundberg 1991. 41. Flshcrova 1992. 42. Symons 1989. 43. Brown 1991. 44. Wilson 1978. 45. Toobj ft Cosmidesova 1989. 46. Moirova ft Jesse! 1991. hapilola de»atá: k cemu je dobrá krása 1. M. Bailey, rozhovor. F. WhiUm. rozhovor: D. Hammer; rozlvovor: Lc Vay 1993. 2. Ereud 1913. 3. Westcrmarck 1891. 4. Wolf 1966. 1970; Degfcr 1991. 5. Daly ft Wilsonova 1983. 6. Shcphcr 1983. 7. Thomhillova 1989b. 8. Thorpe 1954. 1961. 9. Marler ft Tamura 1964. 10. Slater 1983. 11. Scidovi 1989. 12. Watňlugton Ant, 28. července 1992 13. Frisch 1988; Anderson ft Crawford 1992. 14. Smuts 1993. 15. Elder 1969: Buss 1992. 16. Ellis 1992. 17. Fisher 1930. 18. D. Singh, rozhovor. 19. Lowova. Alexander ft Noonan 1987; Leakey ft Lewin 1992: D Singh, rozhovor. 20. Ellis 1905. 21. Tutei myšlenku - že svcüe vlasy jsou sexuálne selektovaný znak - nedávno formuloval Jonathan Kingdon: viz Kingdon 1993. 22. Kingdon 1993. 23. I proto na mí nepůsob! presvedčivé teorie Helen Faherov« (Fisherova 1992). podle niž lidské parove svazky trvaly v průměru čtyři roky. 24. R_ Thomhill. rozhovor. 25. Galton 1883. 26.Viz .No better than average". M. Ridley. Samce, ív 257. str. 328. 27. Dickcmannova 1979. 28. Buss 1992; Gould 4 Gouldovai989. 29. Berscheid 4 Walsier 1974; Gillrs & Avis 1980; Ellis 1992; Shellberg 1992. 30. Sadalia. Kenrick ft Vcrshurc 1987: Ellis 1992. 31. Sadalia. Kcnnck ft Vcrshurc 1987. 32 Daly 4 Wibonova 1983. 33. EMI» 1992; dalsi fakta k tomuto odstavci viz Tmers 1985: Ford 4 Beach 1951: Praam*. Si-danius & Stallworth 1992: a Buss 1989. 34. Bell 1976. 35. Symons 1992; R. Alexander, rozhovor. 36. FaUonova ft Rozin 1985. 37. Ellis 1905. 38. Lowovfl 1979. 39. Bell 1976. 40. Darwin 1871. 41. B. Ellis, rozhovor. Kapitola desátá: Intelektuálni partie šachu 1. Connor.Smolkcrova4RÍchurds1992tvrdi.ic tlotitotf společenského uspořádáni u jednotlivých druhů delfinů zhruba koreluje s velikosti Iclkh mozků. Delfini skakavi máji asi nesložitější sociálni život I největší mozek. 2. Johansen 4 Edey 1981. 3. Tooby 4 Cosmidesova 1992. 4. Bloom 1992; Pinker 4 Bloom 1992. 5. Gould 1981. 6. Fox 1991. 7. Durkhcim 1895. 8. Brown 1991- 9. MeadovO 1928. 10. Wilson 1975. 11. Gould 1978. 12. Gould 1987. 291