název předmětu: VÝZKUM V PRAXI SOCIÁLNÍ PRÁCE číslo předmětu: SPP014 vyučující: doc. PhDr. Libor Musil CSc. obor: sociální politika a sociální práce stupeň studia: DPS forma studia: presenční, kombinovaná typ předmětu: povinně-volitelný (předmět je možné zapsat jako alternativu jiných předmětů metodologie výzkumu pro studenty DPS SPSP) ukončení předmětu: 1. semestr zápočet, 2. semestr zkouška počet kreditů (EK): 1. semestr 11, 2. semestr 15 požadavky zápočtu: - doložení praxe v sociální práci[1] v rozsahu nejméně 100 hodin - absolvování individuální supervize k tvorbě projektu „Výzkumu v praxi sociální práce“ zaměřeného na sebereflexi vlastní praxe v sociální práci z hlediska cíle disertace[2] (viz níže Metodický pokyn) v rozsahu 6 hodin (3x 2 hodiny za semestr – dle aktuálního rozvrhu) - předložení projektu „Výzkumu v praxi sociální práce“, zaměřeného na sebereflexi vlastní praxe v sociální práci z hlediska cíle disertace požadavky zkoušky: - doložení praxe v sociální práci v rozsahu nejméně 100 hodin - absolvování skupinové supervize k realizaci projektu „Výzkumu v praxi sociální práce“ zaměřeného na sebereflexi vlastní praxe v sociální práci z hlediska cíle disertace (viz níže Metodický pokyn) v rozsahu 12 hodin (dvouhodinové setkání jedenkrát za dva týdny) - publikace stati založené na interpretaci vlastní zkušenosti ze sociální práce z hlediska cíle disertace (nebo – v případě neúspěšného pokusu o publikaci – obhajoba této stati před komisí) cíl předmětu: Cílem předmětu je studentům umožnit, aby si – s podporou učitele a na základě osobní zkušenosti – vytvořili rámcovou představu vlastní metodiky „výzkumu v praxi“, to je metodiku, s jejíž pomocí by mohli v běžném pracovním životě propojovat: - vlastní praxi v sociální práci (práci s klienty), - využití výzkumu pro tuto praxi (soustavné poznávání práce s klienty) - a diskusi poznatků výzkumu s jejich potenciálními uživateli (např. diskuse o aplikaci poznatků s účastníky řešených životních situací, jinými pomáhajícími pracovníky v organizaci aj.) nebo s širším okruhem zainteresovaných lidí (např. diskuse kolegy z oboru prostřednictvím publikací v odborném časopise aj.). Absolvování předmětu by mělo studentům pomoci překlenout panující praktickou neslučitelnost práce s klienty a její cílevědomé reflexe v každodenním životě sociálního pracovníka. Lze říci, že sociální práce s klienty a výzkum této činnosti jsou institucionálně zcela odděleny. Sociální pracovníci běžně vycházejí z představy, že práce s klienty a výzkum jsou (a „mají být“) dvě navzájem nezávislé činnosti, které mají (a „mají mít“) odlišné cíle, a které je proto možné dobře vykonávat odděleně – ve dvou odlišných organizačních světech, kde se hovoří navzájem nesrozumitelnými jazyky. Jedním z důsledků je, že s „výzkumem v praxi“ sociální práce nemáme mnoho zkušeností a – navzdory tomu, že o něm existují teorie – jej skoro nikdo neumí dělat. Pokud někdo připustí, že by vzájemná inspirace praxe a výzkumu sociální práce mohla být užitečná, narazí na nedostatek představ o účelu a metodě jejího uskutečnění. Účelem je, aby se studenti učili tuto mezeru zaplnit a otevírali tak pro sebe nové možnosti, jak zlepšit používaný způsob posuzování situace klienta a reflektovat působení intervence na její vývoj. Cílem snahy o propojení praxe a výzkumu v sociální práci by nemělo být ani „dělat výzkum a nic víc“, ani „použít praxi jako zdroj poznatků“. Cílem by mělo být zlepšení služby dosažením lepšího porozumění klientům a sobě samému. Jedním z nástrojů dosažení tohoto cíle může být používání pohledu a postupů výzkumníka v rámci řešení případu, případně také syntéza a publikace poznatků o různých případech. Sociální pracovník může používat pohled a nástroje výzkumníka za účelem lepšího porozumění: - situaci klienta a jejímu vývoji, - vlastní úloze v rámci situace klienta a jejího vývoje, - kontextu, ve kterém se odehrává spolupráce s klientem, - aj. Záznamy takto získávaného poznání, které se běžně pořizují pro účely řešení a administrace případu, mohou být vedeny poněkud komplexnějším způsobem a díky tomu následně použity jako východisko pro systematickou formulaci, publikaci a diskusi poznatků sociálního pracovníka o jeho práci s klienty. Schopnost dosahovat uvedené cíle pomocí pohledu výzkumníka je podmíněna nabytím a aplikováním následujících (a dalších) schopností: - reflektovat jak své vlastní zájmy, cíle, problémy a potíže, tak zájmy, cíle, problémy a potíže dalších účastníků situace (zejména klientů, zaměstnavatele, lidí dotčených vývojem situace klientů aj.), brát je v úvahu při formulaci cílů poznávání práce s klienty, diskutovat a vyjednávat s nimi o účelu zkoumání, očekávaném užitku a způsobu využití jeho výsledků, - reflektovat a akceptovat pochybnosti a dilemata, která může „pomáhající pracovník – výzkumník“ prožívat, pokud se pokouší reflektovat svou osobní ideologii a zvyklosti nebo ideologii a zvyklosti lidí ve své organizaci, - získávat nebo udržovat schopnost vnímat situaci klienta i svoje jednání v jejím rámci jak z hlediska pomáhajícího pracovníka, tak z hlediska výzkumníka a čerpat poznání díky porozumění oběma odlišným pohledům (interpretacím) a díky jejich srovnávání, - klást si otázky o „objektivitě“ svého obrazu situace klienta a o svém působení na ni, podněcovat ostatní účastníky situace, aby si takové otázky kladli také, a díky tomu poznávat různé pohledy na situaci – svůj vlastní i pohled ostatních, známé i neznámé pohledy aj., - naučit se vnímat sdělení klienta nejen jako zdroj „věcných informací“ o něm, ale také jako zdroj porozumění pro jeho pohled na situaci a východisko (případně společného) vytváření obrazu a významu jeho situace, - neopomíjet, umět rozpoznat a s nadhledem interpretovat pochybnosti, nejasnosti, napětí nebo chyby, - obohacovat používané metodické zásady interakce s klienty a dalšími účastníky jejich životní situace o metodické principy komunikace výzkumníka s informátorem, - při práci s konkrétním klientem přizpůsobovat použité metodické principy komunikace výzkumníka s informátorem primárnímu cíli spolupráce – dosažení takové změny situace klienta, která je podle něj i podle dalších účastníků jeho situace žádoucí, - spolu s poznatky o práci s klientem, které se běžně pořizují pro účely řešení a administrace případu, zaznamenávat různorodá empirická zjištění a jejich interpretace sociálním pracovníkem tak, aby mohly (výhledově) sloužit jako podklad pro další syntézu, - umět najít, po zvážení různých možností vybrat a aplikovat (dotvořit) vhodné teoretické koncepty, techniky zjišťování a způsoby interpretace zkušeností z práce s konkrétním klientem a využít je při práci s informacemi o situaci daného klienta a s vlastními prožitky ze spolupráce s ním, - umět najít, po zvážení různých možností vybrat a aplikovat (dotvořit) vhodné teoretické koncepty, techniky zjišťování a způsoby interpretace poznatků o různých dimenzích kontextu, ve kterém se spolupráce s klientem odehrává, - pohled a postupy výzkumníka využívat při zpracování poznatků o situaci konkrétního klienta a o spolupráci s ním a při plánování intervence, - umět najít, po zvážení různých možností vybrat a aplikovat (dotvořit) vhodné teoretické koncepty a techniky práce s prameny a využít je při vytváření syntézy poznatků o různých případů a ve snaze porozumět situacím klientů a práci s nimi způsobem, který překračuje jednoho případu, - ovládat postupy využívání výsledků reflexe vlastní práce s klienty při modifikování vlastního přístupu k práci s nimi, - umět poznatky o dílčích případech nebo výsledky jejich syntézy: o formulovat systematicky a současně způsobem, který je přístupný účastníkům situací klientů a dalším lidem z praxe, o publikovat a diskutovat je se zainteresovanými lidmi, Nabytím těchto (a dalších relevantních) schopností a zkušenostmi s jejich uplatňováním při zdokonalování sociální práce s klienty je možné chápat jako proces zrání „reflexivního praktika v sociální práci“. METODICKÝ POKYN K VYPRACOVÁNÍ PROJEKTU „VÝZKUMU V PRAXI SOCIÁLNÍ PRÁCE“ Při formulaci projektu postupujte podle následujících kroků: - formulace praktického problému o téma o situace o dotčené subjekty (včetně sociálního pracovníka) a jejich zájmy o problém, který má být řešen či překonán o žádoucí stav (předběžná představa, čeho je třeba dosáhnout – co a jak je třeba změnit nebo naopak ochránit) - poznávací cíl (otázka – a případně také hypotéza – která vyjadřuje, co je třeba zjistit nebo čemu je třeba v zájmu řešení problému porozumět) - výchozí teoretický koncept a rámcové dílčí výzkumné otázky nebo hypotézy - metodika o metoda o strategie, důležité mimo jiné je: § vyjasnit důraz na indukci a dedukci a případnou potřebu vyhledávání teoretických konceptů potřebných pro interpretaci emergentních témat a jevů, § udělat si předběžnou představu o tom, v jakém časovém sledu a odstupu bude (na škále od „vždy ihned po ukončení dílčí fáze“ až po „s odstupem až po ukončení celého procesu“) prováděna interpretace záznamů z dílčích fází výkonu sociální práce § udělat si předběžnou představu o potřebě reformulace problémů nebo žádoucího cílového stavu na základě (postupně získávaných) poznatků, § aj. o techniky zjišťování: § způsoby jimiž budou informace, zkušenosti a prožitky nahlíženy § vliv použití technik zjišťování na způsob komunikace s účastníky situací § způsoby jimiž budou (v návaznosti na operacionalizaci) prováděny záznamy § časový plán provádění a prvotního zpracování záznamů (kdy a kolik času se stane bude v rámci výkonu sociální práce věnováno záznamům, jejichž obsah určí operacionalizace) § začlenění rozvíjení poznatků dílčích fází do dalšího procesu sociální práce § aj. o jednotka zkoumání a výběr o jednotka zjišťování a výběr o operacionalizace o způsob a nástroje pro záznamu o rámcová představa postupu interpretace a její časový plán (viz výše o časovém sledu a odstupu prováděna interpretace) - způsoby dosažení žádoucího stavu s pomocí získaných poznatků: o způsoby využití získaných poznatků jako zdroje modifikace vlastního přístupu k vykonávané sociální práci, o způsoby a rámcový časový plán komunikace výsledků s účastníky situací a dalšími zainteresovanými subjekty, o aj. LITERATURA Literatura, která se zabývá poznáváním v praxi sociální práce, se zabývá následujícími tématy: - význam a místo výzkumu v praxi sociálního pracovníka, - reflexivita, - akční výzkum v sociální práci, - narativní pohled na sociální práci, - etnografický pohled na sociální práci. Podle těchto témat je rozdělena níže uvedená literatura k předmětu „Výzkum v praxi sociální práce“. Ke každému titulu je přidán komentář (v závorce kurzívou), který ukazuje, z jakého zorného úhlu lze daný text číst, aby se pro čtenáře stal příspěvkem do diskuse o začlenění pohledu výzkumníka do praxe sociální práce s klienty, respektive o integrace rolí výzkumníka a sociálního pracovníka. Tato integrace má dvě základní podoby: - participace sociálních pracovníků ve výzkumném týmu, - personální sjednocení nositele role sociálního pracovníka a výzkumníka v jedné osobě. Dále uvedené texty se velmi často zabývají první z uvedených podob integrace rolí výzkumníka a sociálního pracovníka, zatímco druhé možnosti si přímo všímá jen zřídka. Podstatné je, že všechny úvahy a poznatky uvedených autorů o participaci sociálních pracovníků ve výzkumné týmu se dají chápat jako náměty k vymezení role sociálního pracovníka a výzkumníka v jedné osobě. Jde jen o to je v tomto smyslu domyslet a aplikovat. Právě tato aplikace obsahu předložených textů by měla být obsahem předmětu „Výzkum v praxi sociální práce“ a supervize, která bude v jeho rámci poskytována. význam a místo výzkumu v praxi sociálního pracovníka DAL SANTO, T., GOLDBERG, S., CHOICE, P., AUSTIN, M.: Exploratory Research in Public Social Service Agencies: As Assessment of Dissemination and Utilization. In: Journal of Sociology and Social Welfare, Volume XXIX, 2002, No 4, pp. 59–81. (z hlediska cíle našeho předmětu studia podporuje text domněnku, že praktické využití pohledu výzkumníka je podmíněno mírou a způsobem integrace rolí výzkumníka a sociálního pracovníka → výsledky presentovaného výzkumu dávají podnět k hypotéze, že konflikt mezi poznatky zkoumání a ustálenou praxí slábne s mírou propojení role výzkumníka a sociálního pracovníka) FLAKER, V.: Social work as a science of doing: In the praise of a minor profession. In: Flaker, V., Schmid, T. (Hg.): Von der Idee zur Forschunsarbeit. Forschen in Sozialarbeit und Socialwissenschaften, BSB Böhlau, Wien – Köln – Weimar 2006, pp. 55–76. (význam výzkumu v kontextu sociální práce) KEARNEY, J.: ‘Knowing How to Go On’: Towards Situated Practice and Emergent Theory in Social Work. In: Lovelock, R., Lyons, K., Powel, J.: Reflecting on Social Work – Discipline and Profession, Ashgate, Aldershot – Burlington 2004, pp. 163–180, esp. an example pp. 168 (teoretické vymezení předmětu zkoumání sociálními pracovníky v praxi) LORENZ, W.: Research as an Element in Social Work’s Ongoing Search for Identity. In: Lovelock, R., Lyons, K., Powel, J.: Reflecting on Social Work – Discipline and Profession, Ashgate, Aldershot – Burlington 2004, pp. 145–162. (význam výzkumu v kontextu sociální práce) WINTER, R.: Action Research, Universities, and „Theory“. (A talk presented at the annual CARN Conference 1997.) 5 p. (hledání souladu mezi posláním university a výzkumu v praxi) reflexivita GOUGH, B.: Deconstructing reflexivity. In: Finlay, L., Gough, B.: Reflexivity: a practical guide for researchers in health and social science, Blackwell Publishing , Oxford 2003, pp. 21–35. (funkce a různá pojetí reflexivity) IXER, G.: There’s No Such Thing As Reflection. In: British Journal of Social Work, Vol. 29 (1999), 513–527. (517–519 otázka, zda je možné reflexi provádět v během akce nebo jen „ex post“, resp. po jejím přerušení) JUHILA, K., PÖSÖ, T.: Local cultures in social work. In: Karvinen, S., Pösö, T., Satka, M. (eds.): Reconstructing Social Work Research, Finnish Methodological Adapatations, SoPhi, Jyväskylä 1999, pp. 165–206. (jak poznávat vlastní praxi v sociální práci – metodologické náměty vhodné k adaptaci pro výzkum v praxi) akční výzkum ARGYRIS, Ch., SCHÖN, D.A.: Organizational Leraning II. Addison-Wesley, Reading etc. 1996. (umožní porozumět článku od Meseče a akčním výzkumu 3–29, 73 –1 07; role výzkumníka v praxi“ 30–51) CHESTERMAN, M.: Key Characteristics of Action Research. (Leraning Resources.) University of Birmingham, Birmingham 2007, 24 pp. (formy akčního výzkumu pp. 15 –24) MESEC, B.: Action Research. In: Flaker, V., Schmid, T. (Hg.): Von der Idee zur Forschunsarbeit. Forschen in Sozialarbeit und Socialwissenschaften, BSB Böhlau, Wien – Köln – Weimar 2006, pp. 191–222. (možnost pojmout spolupráci s klientem jako „akční výzkum“) narativní pohled na sociální práci GRANFELT, R.: Storries about homelessness and marginalisation. In: Karvinen, S., Pösö, T., Satka, M. (eds.): Reconstructing Social Work Research, Finnish Methodological Adapatations, SoPhi, Jyväskylä 1999, pp. 91–110. (blízkost mezi principy narativního zkoumání situace klienta a posuzování životní situace klienta sociálním pracovníkem) JOKINEN, A., SUONINEN, E.: From crime to resource. In: Karvinen, S., Pösö, T., Satka, M. (eds.), Reconstructing Social Work Research, Finnish Methodological Adapatations, SoPhi, Jyväskylä 1999, pp. 208–241. (jak hledat v situaci klienta zdroje změny) UREK, M.: Narrative Methods in Social Work Research. In: Flaker, V., Schmid, T. (Hg.): Von der Idee zur Forschunsarbeit. Forschen in Sozialarbeit und Socialwissenschaften, BSB Böhlau, Wien – Köln – Weimar 2006, pp. 413–433. (základní pojmy „narativního“ pohledu na komunikaci s klientem) etnografický pohled na sociální práci TÖRRÖNEN, M.: Reflexive etnography – when child and researcher meet. In: Karvinen, S., Pösö, T., Satka, M. (eds.): Reconstructing Social Work Research, Finnish Methodological Adapatations, SoPhi, Jyväskylä 1999, pp. 137–162. (etnografického přístup jako nástroj poznávání životní situace klienta – na příkladu poznávání životní situace dětí v ústavním zařízení) ZAVIRŠEK, D.: Ethnographic research as the source of critical knowledge in social work and ether Dariny professions. In: Flaker, V., Schmid, T. (Hg.): Von der Idee zur Forschunsarbeit. Forschen in Sozialarbeit und Socialwissenschaften, BSB Böhlau, Wien – Köln – Weimar 2006, pp. 125–143. (základní pojmy „etnograficky“ pojatého výzkumu a podobnost metodických pravidel „etnografického výzkumu“ se zásadami komunikace sociálního pracovníka s klientem v procesu posuzování jeho situace) ------------------------------- [1] Termínem „sociální práce“ zde označujeme výkon pomáhající práce, která je zaměřena na podporu zvládání nerovnováh mezi sociálním prostředím a klienty, kteří se nacházejí v obtížných životních situacích, přičemž tento výkon má podobu buď přímé práce s klienty, nebo spočívá v přímé podpoře výkonu sociální práce s klienty (např. vedení, supervize nebo zaškolování sociálních pracovníků nebo studentů sociální práce, pokud pracují s klienty apod.), nebo spočívá v účasti na vytváření podmínek pro výkon sociální práce, pokud tato činnost vyžaduje vhled do kontextu konkrétní, přímé práce s klienty. Za praxi se považuje jak výkon výše uvedené činnosti v rámci zaměstnání, tak v rámci dobrovolnické aktivity. Žádoucí je zejména, aby praxe byla spojena se zaměstnáním v roli sociálního pracovníka. [2] Optimální je, aby se student v praxi zabýval tím, o čem píše disertaci. Sebereflexi vlastní praxe z hlediska disertace je možné provádět i tehdy, je-li vazba mezi obsahem praxe (vykonávané role v sociální práci) a disertací poměrně volná. S přibývajícím rozvolněním vazby mezi obsahem praxe a tématem disertace klesá možnost využít předmět přímo při psaní disertace. V takovém případě je účelné, aby zájemce o studium konzultoval možnost využití předmětu při psaní disertace s učitelem předmětu a vedoucím práce.