List 8B Zakončení intervence Jméno studenta: Pracoviště: Efektivní zakončení intervence je kvalifikovaný proces, který pomáhá redukovat pravděpodobnost vzniku dalších problémů (Thompson 2002). Ukončení či převedení případu do gesce jiného pracovníka může být plánované nebo neplánované, iniciováno klientem nebo pracovníkem, po vzájemné dohodě či jednostranně. Uzavírání případů a ukončení vztahů se věnuje v literatuře relativně málo pozornosti. V současné době se téma ukončení případu dostalo do pozornosti spolu s tématem evaluace (Coulshed 1991). 1. Domníváte se, že je tématu „zakončení intervence“ v organizaci věnována patřičná pozornost? Tj. provádí se zakončení intervence s dostatečnou péčí a po přípravě? Vysvětlete svůj názor: 2. Charakterizujte blíže, jak je klient na konec spolupráce se sociálním pracovníkem připravován: 3. Zakončení intervence s konkrétním jednotlivcem, skupinou či rodinou může být důsledkem řady faktorů. Vyberte ty z nich, které se vyskytují na vašem pracovišti: * dosažení stanovených cílů ano ne * klient ještě před dosažením stanoveného cíle dospěl k přesvědčení, že mu již bylo pomoženo dostatečně ano ne * naplnění právního důvodu intervence ano ne * vypršení časového limitu, který je dán organizací ano ne * práci s daným klientem je přidělena nižší priorita než jiné práci ano ne * nedostatek zdrojů ano ne * nedostatky na straně soc. pracovníka ano ne * rada supervizora ano ne * vliv jiné organizace ano ne * závažné osobní změny u klienta či soc. pracovníka (přestěhování, onemocnění atp.) ano ne * jiné případy (vypište): 4. Pokuste se zjistit, zda mají v organizaci zkušenost se situací, kdy docházelo k „bezpředmětnému“ prodlužování práce s klientem. Blíže popište okolnosti. Co bylo příčinou tohoto prodloužení spolupráce? 5. Existuje v organizaci nějaký systém, který chrání klienty a sociální pracovníky, aby svoji spolupráci nepodloženě neprodlužovali? Je tento systém efektivní? 6. Jak se pomáhající pracovníci na daném pracovišti bráni, aby nevytvářeli u svých klientů závislost (na své pomoci)? 7. Zeptejte se svého instruktora na praxi, zda pracoval s klientem, kterému nedokázal pomoci a přesto musel ukončit spolupráci. Jak na tuto situaci reagoval? Jak proběhlo ukončení spolupráce v tomto případě? 8. Jak v organizaci řeší stres vyplývající z „nedořešených“ případů? 9. Uvedu nyní některé rysy osobnosti, postoje a motivy, které mohou vést k vytváření neadekvátním vztahům ke klientovi (Thomson 2002; Tošner, Sozanská, 2002). Jako takové mohou být příčinou předčasného ukončení či neadekvátního prodlužování intervence. Označte ty, které vyjadřují také vaše rysy, postoje a motivy : - bývám úzkostný ano ne - bývám euforický ano ne - mám nezvládnuté emoční problémy ano ne - někdy se hůř ovládám ano ne - jsem chaotický(á) (čas, cíle, výkon) ano ne - někdy jsem nadměrně soucitný („ten ubohý mrzáček“) ano ne - pomáhání je pro mě povinnost ano ne - v pomáhání hledám duševní rovnováhu ano ne - pomáhání je pro mě cesta z osamělosti ano ne - trpím nedostatkem sebevědomí ano ne - rád(a) uplatňuji svůj vliv ano ne 10. Pro každou z výše uvedených položek, která Vás (i částečně) charakterizuje, zhodnoťte možná rizika pro tvorbu, trvání a ukončení vztahu ke klientům: