ETIKA N~KOMACHOVA Rezek 'p-, . . ; /..Q5 h'b( 1 ,,;qq(j Určeno pouze pro studijní účely KNIHA P R V N ~ PREDMBT A POVAHA ETIKY. BLAZENOST. ROZTR~DBN~CTNOSTI KaZdd umEni a katdi vsda, podobns i prakticke jed- loô^ nani*a zimzr smEiuje,jak se zdi, k nejake~nudobru; proto bylo sprivnC vyjidieno, i e dobrojest to, k Eemu vSechno smi5fuje.' Zdii se vhk, Zejesr jakysi rozdil v LiEelech; nebof lieelem jsou jednak Einnosti samy, jednak vedle nich I ngjjjaki dila. Kde pak jsou n6jakC liEely vedle jed- s nini, tam jsou piirozene dila lepsi nei Einnosti. Pon5vadi jest mnoho rfiznych Einnosti, umcni a ved, jest take mnoho lieel6 a cillj; cilem lekaistvi jest zajistl zdravi, lodaistvi lod, vojev~dcovstvivitEzstvi, hospodiistvi bohatstvi. AvSak I vSechny takove Einnosti jsou ro podiizeny jedn6 nEjakC schopnosti,jako zhotovovini uzd a vSech jinych jezdeckych postrojlj jest podiizeno jezdcctvi; toto prrk a celii vileEn5 Einnost jest podiizena vo~jevfidcovstvi,a tak tymi zpljsobem jine Einnosti jsou podiizeny jinym. Ve vSech vzak liEely nadiizenych i za- 1 5 sluhuji piednosti pied tEmi podiizenymi. Nebot pro ony si Zidtirne i tEchto. Neni v tom vSak ildn6ho rozdilu, zda Určeno pouze pro studijní účely ETIKA ~f KOMACHOVA Einnosti samyjsou liEelem konani, Ei vedle nichjeSt6 n8co jineho, jak tomu jest v uvedenych oborech. Jestliie tedy jest nEjak9 cil naSich likolb, jejZ chceme pro nEj s i ~ na ostatni vEci pro nEj, a ne vSeho si Zidzime pro nEco jineho - nebof tak bychom postupovali do ne- 20 koneEna' I a kaZde Zidini by bylo prizdnk a marnk -,jest zjevno, i e toto bude dobro a nejvy33i dobro. ZdaZ tedy i pro Zivot poznlini jeho nerni velkou dbleZitost a zdaZ jako sticlci, kteii ~najijisty cil, nedosihneme spiSe toho, 25 Eehojest potiebi? Je-li vSak 1 tomu tak, musime se pokusiti alespoiS v obryse vystihnouti,' co toto dobro jest dle svi podstaty a ke kterd nauce neb schopnosti nAleZi. NileZi patrng k nauce nejvAZenEj3i a nejvySSi. Takovou se pak jevi nauka politicki; nebot tato hryuje, kter.5 I O W ~ nauky niaji byti v obcich I a kteqm IcaZdg jednotlivec se mfi uEiti a pokud. Vidime, Zejsou ji podiiieny i schopnosti, kterjch si nejvice vaZime, jako vojev~dcovstvi, hospodarstvi a ieEnictvi. PonEvadZ tedy nauka politicki s uZivi ostatnich praktickych nauk I a jeStE ustanovuje, co mame konati a Eeho se varovati, zajistt? CEel jeji zahmuje v sobE Xely nauk ostatnich, takZe toto asi je vlastni lidske dobro. Nebof i jestliZe toto jest i pro jednotlivce i pro obec toteZ, piece je patrnE dobro obce nEco vEt3iho a dokonalejHho, i kdyZ jde o jeho nabyti, i kdyZ o jeho lo zachovzini; v'tdyf mild jest dosihnouti dobra i pro I jednotlivce, krisnEjSi vSak a ve vEtSi mire boZsk6 dosici ho pro nirod a obce. K tomu smEiuje prfivg tato nauka, jeZ jest jakysi druh nauky o obci.' Tato slova by staEila, kdyby se tim vEc osvEtlila alespoi'i podle dank 1atky.Neboi nelze vyhledivati stejnd piesnosti ve vSech oborech rozumovjch, zrovnajako to neni 1na.h6v ~~r;rcichYcmesln~ch.Avhk kl-isn&a spraveclliIS v l veci, I o n ~ c h tzkoumi politick3 nauka, obsahuii tolik rokdilti a nej'istot,Ze se zd&,Ze se zaklidaji jedinZS na z6konu, ale ne na p5irozenosti. Zrovna takovi nejistatajest i ve vEcech dobrjch, protoZe mnoha lidem vzchizeji z nich Skody; vZdyi jiZ leckterf ElovEk vzal za svC pro bohatstvi, jini zase pro svou vzn8tlivost. Musime se tedy tam, I kde se mluvi o takovfch vEcech a kde se z tako- 20 vgch vEcl Eini z&vEry,spokojiti s tim, Ze pravdu vyjidiimejen zhruba v obryse. RovnEZ tam, kde se mluvi o v b cech, kterk se berou jen celkem, a z takovjch vEci se Eini zBvEry, sestrojime ty z8vEry take takovC. VmZ zphsobem jest tfeba prijimati kaZdy jednotlivy vfrok; neboť vzd6lanci piislu3i hledati v kaZdCm I oboru pouze tolik 25 piesnosti, kolik povaha vZci pfipouSti; jest to tak, jako pPisv8dCovati matematikovi, kterf by mluvil pro feEnicky dEinek, a Zidati piesnfch dhkazh po i'eEnikovi. KaZdy ElovCk soudi sprzivn6 o tom, co vi, a toho jest dobrjm soudcem. 0 I jednotlivCvEci tedy nejldpe soudi lossa vzdElan9 odbornik, obecnE pak nejlepe soudi ten, kdo jest vzdEl8n ve v3em. Proto se mladik nehodi za posluchaEe o nauce politickC;' nemi toti2jeSt6 zkuSenosti v Zivotnich Einnostech; avSak hvahy od nich vychiizeji a jich se tjkaji. KromE toho, podlehaje jeStE dojmfim, ) bude 5 poslouchati nadarmo a bez prosptSchu,jeZto GlSelemneni pouhC vedEnl, n)sbrZEinnost.A nenI ZAdntho rozdllu rnezi ElovEkem mladfm vEkern a ElovtSkem, kterf jest nezralf povahou; nebof nedostatek u n6ho neziileZi v Ease, nybrZ v tom, Ze Zije podle dojmb a honi se za dim. Takovjm lidemjest zajistd vEdEni neprospESne pr8v6 tak, jako neprospivi lidem nezdrzenlivjm; 1 tEm vSak, ktefi svC lo Zhdosti zaiizuji podle dsudku rozumu a dle toho jednaji, vEdEni o tEchto v6cech bude asi velmi prospESnb. Určeno pouze pro studijní účely ETIKA NIKOMACHOVA KNIHA PRVN~ 2. NejvySSim dobrem je blaienosz Tolik budii uvodem poznamenino i o posiuchaiSi, i o tom, jak si tu tieba poEinati, i o tom, jaky likol si vyIS tyEujeme; jeito kaide vi5dEni a zrirnerni I volba touZi po ni5jakel-ndobru, promluvme opEt o podstate CEelu, k nEinui dle naseho soudu smgiuje nauka politicka, a ktere dobro 7,e vsech vykonatelnych dober*jest nejvySSi. T6- 1ni3vSt9ina lidi se shoduje ve jmen&,jeZ mu divaji; i obecne mnoistvi i vzdelanci toti2 nazjrvaji je blazenosti' a mysli, Ze byti blaZen jest totei,jako dobie Ziti, dobie 20 jednnti I a dobfe se miti.' AvSak v odpovi5di na otizku, cojest blaienost, jakri jest jeji podstata, jsou v nesnizich a nestejnc se o tom vyjadiuje obecne mnoZstvi a muZove moudii. Neboťjedni jmenuji ngco ziejmgho a zjevniho, napiiklad rozkoS nebo bohatstvi neb0 Eest, druzi zase necojineho, ba Easto i tentjri ElovrJk uvridi pokaZdC n6co 2s jineho -je-li nemocen, jmenuje zdravi,'je-li chud, / bohatstvi -, ti vsak, kteii jsou si vzdomi nevi5domostiI obdivuji se lidem, ktePi povidaji cosi velkiho a ni5c0, co piesahuje jejich chipavost. NrJkteii lid6 se pak domnivaji, i e mimo tato mnohi dobra jest nqalce jinC dobro o sobE,*ktere jest i vBem onEm pPiEinou, Ze jsou dobrii. Bylo by snad zbyteEnC vySetFovati vSechna tato mineni, postaEi, pfihledneme-li pouze k tern, kterbjsou nejvi- 30 ce I rozsiiena anebo se zdaji miti nEjaky dbvod. Nezapominejme, Ze jest rozdil ~nezilivahou, ktera vychiizi od poZitk0, a livahou, kteri k poEitkfim vede. Sprivnt!jiZ Plat611by1 v nejistoti5 a zkoumal, zda cesta vychdzi 1005'' od poeiitkfi,' ei k poEitkdm vede, zrovna tak jako I v zivodiSti driha vede od soudcD k cili, anebo nazpet. Musime tedy poEiti od toho, cojest znbme, a to jest dvoji: neco jest znamejednak nim, jednak jest znamC proste.' My tudig musime asi p'oEiti od toho, co nim jest znimt. Proto jest tfeba, aby si v mravech krhsnE vedl ten, kdo chce s do- ' stateCn)im prospechem poslouchati ( o vgcech krisnjch s a spravedliv~cha vhbec o politickych. Neboť pothtkein jest skuteenost; a bude-li tato dostateEn5vysvitati, nikterak jiZ nebude potiebi dhvodh. Takovy tlovEk poEitky bud mi, anebo je snadno pochopi. Ten vlak, komu se niEeho z obou nedostbvi, poslyl slova Hesiodova:' NejlepSijistZ je ten, kdo mysli svou dovede chbpur, lo co mfifepeiti potom u nu konec dopudnour lipe. Vjhornj tukije ten, kdo radu~nuveii ,sl~r~ivn)inl. Kdo nemd rozumu sdm, ni druhe'ho poslechnout nechce, dobrou se r'iditi rador~-je hez ceny rukovj c'lovfi. 3. RLizne' ntizory o blaienosfi Nynl promluvme o tom, od Eeho jsme se odchylili. ( MnoZstvi a nevzdElanci se ne bezdhvodng domnivaji, 15 vychAzejice myslim ze Zivota, Ze dobro a blaienost jest v rozkogi, proto si take libuji v iivotg poiivaEnCin. Neboťjsou tPi nejvice vynikajici zphsoby iivota: ten, o n2mi jsme se priv6 zminili, potom politicky a tieti rozjimavjr.' Obecng mnoistvi se tudi2 i jevi docela otrockvm, 1-0 pon5vadZ voli iivot dobytEat;' a toto dochizi povgimnuti, jeZto mnozi mezi mocnymi stradaji podobnymi niruZivostmi jako Sardanapallos. VzdElanci pak a lid6 prakticky Einni voli Eest; neboi to jest snad rite1 iivota politickkho. Jevi se vSak piili9. povrchnim pro to, co hledhme; nebof se zdii, i e I Eest 25 29 Určeno pouze pro studijní účely ETIKA NfKOMACHOVA KNIHA PRVN~ jest vice v lidech poctivajicich neZ v ElovEku poctEn6m, tuSime vSak, Ze dobro jest nEco Elov&kuvlastniho a neodfiatelneho. Dile rnyslim touti po cti, aby sebe sami piesvEdZili, Ze jsou dobii; vynasnaZuji se totiZ, aby byli ctEni od rozviZnjch lidi a od tEch, u nichZ jsou znimi, 30 a to pro ctnost; zjevno tudit, Ze podle nich alespoiT I jest ctnost nCco lepSiho neZ Zest. Snadno, ba i spiSeby se tedy Eioviik dornnival, Ze v nijest liEel Zivota politickeho. Jevi se vSak i tato mCnE dokonalou; nebof jest moZno, aby ElovEk lnajici ctnost Zivot prospal anebojej str5vil v neiogc,"innosti, 1 a nadto, aby stradal nejvCtSimi zly a nehodami; toho vSak, kdo tak iije, nikdo asi nebude poklidati za blaZenCho, leE i e by jen trval na sve v6tL Ale dosti o tEchto vCcech; neboť o nich bylo sdostatek promluveno ve spisech enkyklickjch.' s Tieti pak jest Zivot rozjimavy, k nEmuZ I piihlbdneme pozdCji. Naproti tornu Zivot vgdCleEny jest jaksi nasilng a jest zjevno, Ze bohatstvi neni tim hledanym dobrem; jest totiZ uZiteEnC a pro nCco jinkho. Proto se asi spiSe rozhodneme pro liEely diive uvedeni; neboť v nich nalezime libost pro ni?samy. Ale ani ony jimi patrn6 nejsou, lo aE jest pro nii I nahromadEno mnoho dhvodh. Toho Ledy zanechejme; Idpe snad bude prihlddnouti k ~Seobecnernupojmu a zkoumati,,jak se o nEm mluvi, aE takovC hledani se stava nepFijemnjm, ponEvadZ piitelC zavedli ideje.' SluSno vSak a nutno pro zhchranu IS I pravdy vyvrititi i svC vlastni uEeni, a to zvlBStE tEm, kteiijsou filosofy,nebot i kdyZjest oboji mild,jest mravni povinnosti vice ctiti pravdu.' NuZe ti, kteii to minEni pronesli, nevytvoiili ideji tam, kde mluvili o vyrazech ,,diivEjSi" a ,,pozdEj3i", proto ani nesestrojili ideje Eisel; o dobru se pak mluvi i pii I jsouc- 20 nosti i pii jakosti i pii vztahu; to, cojest o sobE i podstata, jest pfirozenE dtiv6jSi neZ to, co jest vztazne; toto se toti2 podoba vyhonku a nahodilosti u jsoucna, takZe u nich asi nebude spoleEnC ideje. Dile, pon6vadZ se o dobru mluvi tolikym zpbsobem, .jako-o jsoucnu' - mluvi se toti2 o nEm i pii jsoucnosti, napfiklad Bbh a I rozum, i pii jakosti, napiiklad ctnost, 25 i pfi kolikosti, napfiklad mira, i pri vztahu, napriklad uZiteEnost, i pii Ease, napiiklad vhodni doba, i pii mistE, napfiklad dtulek a podobnE -,jest ziejmo, Ze dobro nebude nEEim spoleEn)im, vSeobecnym a jednim;' nemluvilo by se toti2 o nEm ve vSech pfisudcich, nybr?.pouze vjednom. JeZto dile o obsahu jedn6 ideje I jest takCjedno vEd6- 30 ni, bylo by i jedno jakesi vEdCni o vSech dobrech; zatim vSak jsou vEdEni mnohi i o obsahu jednoho piisudku, napfiklad o vhodn6 dobE ve vilce vojevbdcovstvi, v nemoci likaistvi, o prave miie ve v9ZivC likaistvi, v Csilnfch cvicich tElocvik.' Budeme pak taki I na rozpacich, co vlastni? mini tirn 35 ,,kaZde o sobi?', kdyZpfece v I ,,ElovEku o sobE"a v ,,Elo- 1096~ vEku" jest jeden a tyZ pojem, totiZ pojem ElovEka. Nebot pokud jest to ,,ElovEkU,nebudou se oba pojmy liSiti;je-li tomu tak, tedy ani pokud jest dobro. Ale ani rim, Ze by n6co bylo vEEn6, nebude dobrem ve v5tSi mire, jeZto ani bslost dlouhovEk8 neni bglej3i neZ b6lost I jednodenni. s ZdA se, Ze piesvEdEivEji o tom mluvi pjthagorovci,' kladouce ,jedno" v soufadi dober; tEch se pfidrZova1 takk Speusippos.' Ale o tom bud ieEjinde; proti tomu vSak, cojsme iekli, Eini se nEjaka nimitka, Ze pry nebyla ieE o veSker6m Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA PRVN~ I() dobru, ( mluveno pry vSak o jednoln jeho druhu, jeZ o sobs byvi iiidino a milovino, to vSak, co je pdsobi neb0 ngjak ochrafiuje neb0 zabrafiuje protivam, pravCjen proto se tak jmenuje, a tedy jinym zpcsobem. Ziejmo tedy, Ze se o dobrech mluvi v dvojim vyznamu,jednak se mluvi IS o dobrech o sobe,jednak o jinych pro nE.Odd6lme I tudiZ dobra o sob8 od dober uZiteEnych a'uva~me,zda se o nich mluvi podle jednt ideje. Kteri ddbra budeme asi poklfidati za dobra o sobE? Zda ta, kteri i sama pro sebe byvaji ZAdana, napiiklad rozurnnE rnysliti a vidEti a n2kterC rozkoSe a pocty? Neboť i kdybychorri o tat0 usilovali pro nEcojinCho, piece bychom je poklidali za dobra 20 o sobs. ti to neni I nic jiniho mimo ideu dobra? Potom vSak hude bezobsaZn9 jeji druhovy pojem. Jsou-li vlak i tyto druhy mezi dobry o sobs, bude zapotiebi, aby se pojem dobra v nich vSech jevil tentgZ, jako v snshu a v olovnC bEli pojem bslosti. Ale Eest, rozumnost a roz- 75 koS maji rfiznk a odliSnt poj~nypotud, I pokud jsou dobra. TudiZ dobro neni nsco spoleEnCho podle jedne ideje. NuZe, jak se tedy o dobru mluvi? Nepodobi se totii alespoii vEcem stejnojmennym nrihodou. Ale snad se o ngm mluvi podle toho, Zejest odjednoho neb0 Ze vlechno k jednomu smgfuje, Ei spiSe podle obdoby? Jako totii 30 v tEle zrak, v duli rozum*a jin6 v jin6m. I Ale snad toho nyni musilne zanechati; neboť piesns to vySetFiti nileZi spiSe jinCmu odvstvi filosofie;' zrovna tak i vySetieni o ide.ji. Neboť i kdyby bylo jedno nEjakC dobro, jeZ by se pPisuzovalo spoleEnE jednotlivfm dobrfim, neb0 bylo odliSnC a samo o sobs a pro sebe,jest ziejmo, Ze by je Elovsksvym jedninim ani nemohl uskuteeniti, anije ziskati; 35 a piece privE takovt dobro I hledime. Snad se nim vSak 1 0 9 7 0 u d ezdfiti lepSim poznati ideu dobra I p r M vzhledem k dobrdm ziskatelnfm a jedninim uskuteEnitelnyrn; neboť budeme-li ji miti pied oEima jako vzor, spiSe take budeme vsdsti, cojest pro nis dobrC, a budeme-li to vi5dsti, dosiihneme toho. Ten ddvod sice ma do sebejistou pFesvi5dEivost, ale zdi se, Ze vEcni5 nesouhlasi s naukami; I vSechny toti2 sm5Puji k ni5jakCmu dobru a vyhle- s davajice, Eeho jest k tomu potfebi, pomijeji jeho poznani. A piece neni rozumnt, aby vSichni odbornici takovk pomQckyneznali a ji ani nevyhledivali. Jest take zahadno, co prospiSje tkalci neb0 tesaii v jeho femesle, bude-li zniti dobro o sobs, I anebo jak bude lepSim likaiem lo a lepSim vojevfidcem ten, kdo uzfel ideu samu. Jest piece zjevno, Ze ani ltkai takto nehledi ke zdravi vdbec, nybrZ Ze hledi ke zdravi ElovEka, Ei spiSe ke zdravi tohoto urEitCho EIovdka; neboi IeEijednotlivce. 0 tom tudi2 tolik bud ieEeno; I vratme se vSak opst 15 k hledantmu dobru, co asi jest. Jevi se totiE byti jinym v kaZdC Einnosti a v umgni; jinC jest v ICkaistvi a ve vojevfidcovstvi a podobns v ostatnich odbornych Einnostech. KterC tedy jest dobro kaZde z nich? Nebo pro co se vSe ostatni konfi? Tim jest v ICkaistvi zdravi, ve vojevfidcovstvi [ vitgzstvi, v kaZdC Einnosti vSak a zamgru 20 QEel a cil; nebol pro nsj vSichni konaji to ostatni. A tak je-li nsjakf cil vSeho, co mame konati, ten bude tim uskutetnitelnjm dobrem, je-li jich vice, tyto. Rozprava tudiZ jinou cestou dospEla k timu2 vysledku. I Musime se vSak as pokusiti vEc jeStC vice objasniti. PonEvadZ,jak se zda, jest QEelfivice, a z tschto si nEkterych Zidiime pro jini, napiiklad bohatstvi, pigťaly Určeno pouze pro studijní účely ETIKA Nf KoMACHOVA a vibec nistroje, jest zjevno, Ze nejsou vSechny dokona- 16; nejvySSi dobro se vSak jevi nEEim dokonalfm. JestliZe tedy jen jedno jest dokonale, toto jest, co hledame, 30 1 pakli vice, tak nejdokonalejSi z nich. DokonalejSim pak ne2 QEelpro nEco jindho nazJvAme dEel ZAdany o sob& ktery nikdy neni ZBdan pro nEco jineho, jako vEci ZBdane i o sobi5i pro tojine; a tak prost5 dokonale jest to, cojest cilem dsili o sob5 a nikdy pro ngco jindho. Takovfrn ci- 1097~ lem jest pfedevSim blazenost; ) te si ZAdAme vZdy pro ni samu a nikdy pro nEco jindho, cti vSak, slasti a rozumu a veSkerC piednosti si ZAdAme sice i pro n5 samy -nebof i kdyby z nich jinak nic nevypl~valo,ZAdali bychorn si 5 jich -, ale take pro blafenost, I domnivajice se, Ze jimi budeme blafeni. Blazenosti si vSak nikdo neZ5dapro ony, ani vdbec pro nEco jindho. Zdi se pak, Ze tot62 vyplyvri i ze sob6staEnosti; nebol dokonale dobro dostaEuje samo sob5. Tim v3ak nerninime, Ze nEcojest sobEstaEn6jen pro jednoho Elov5ka, ktery 10 Zije Zivot samotiiskjr, nfbr't i pro rodiEe, I dEti a Zenu a vribec pro piitele a obEany, ponEvadZ ElovEk jest piirozenZ 11riSenpro Zivot v obci.' OvSeln jest nutno pololiti piitom jistou mez; neboť budeme-li to rozSiiovati na rodiEe, potomky a pihtele pTlitel, pfijdeme do nekonecna. Ale o tom jest tťeba pojednati pozd5ji; za sob5staEne 15 poklidfime to, co samo I o sobE Eini Zivot Zadoucim a niEeho nepostridajicim; domnivlime se pak, Ze tak~vym dobrem jest blazenost, kterd, neseEtena, jest nejZidoucnEjSjSi ze vSech vEci. SeEtena byla by zjevnEjest8 ZadoucnEjSi i s nejmenSim dobrem: nebof nadbytkem dober se stavli to, cojest piidhno, a vEtSi z doberjest vZdy Zhdouc- 20 nEjSi. I Jevi se tudiZ blazenost ni5Eim dokonalym a nEElm sobEstaEnym, ponEvadZjest cilem vieho konlni. 6. V'me'r blaienosti NuZe, jest snad souhlasn&dokizino, Ze blaZenost jest nazyvati nejvySSim dobrem, jest vSak potfebi jeStE jasnEjSiho vjrkladu o tom, co jest. To se mdte stati nejspiSe tim, Ze uvaZime, jakf jest ukol I Elovska. Jako toti2 u piStce, sochaie a u kaZdCho 2s um5lce a vdbec u vSech lidi, ktefi maji nEjakJ dkol a Einnost, dobro a blaho jest ve vykonanem dile, tak i u ElovEka, jestliZe vskutku ma n2jaky dkol. ZdaZ tesai a Svec maji svdj urEity dkol a Einnost, ElovEk vSak jako ElovEk I nikoli, ale je zrozen k neEinnosti? Ci jako oko, ruka 30 a noha a vribec kaZd9 dd m i n5jaky rikol, tak i u ElovEka buderne pfedpoklAdati vedle vSech tEchtojest5 r ijaky urEity dkol? Ktery to tedy asi bude? Zivot zajiste n'ii ElovEk spoleEny s rostlinami, my vSak hledame to, co jest vlastni Elov5ku. I Musime tudif rozliSovati Zivot vyZiv- 1098" ny a rostivJ.' Druhy snadjest Zivot smyslovf, avSak i tentojest ziejmE spoleEn9 koni, volu a kaZdCmu ZivCmu tvoru. A tak u rozumnd bytosti zbyvh jakfsi tivot EinnJ; ta pak jednak poslouchA rozumov6ho dt~vodu,jednak ma rozum I a mysli. Pon5vadZ se vSak o Einn6m ZivotE mluvi s v dvojim vyznamu, musime pfedpokliidati Zivot se zfenim k Einnosti skuteEn6;' nebot! tato se vSeobecn5 uznivA za vySSi. JestliZe tedy dkolem ElovEkajest skuteEni Einnost duSeLve shod5 s rozurnem anebo nikoli bez rozumu, vykon pak kterkhokoli ElovEka nazyvrime dle rodu totoZnJm s vykonem zdatneho Elovgka, jako napfiklad kitharisty vfibec a I kitharisty zdatndho, coZ prosti5 plati ve vSem,jeZto 10 k vfkonu vdbec se pfiklddg nadbytek z hlediska zdatnosti' -kitharistovi toti2 naleZi hriti, avSak zdatnemu kithaUrčeno pouze pro studijní účely ETIKA Nf KOMACHOVA KNIHA PRVNf ristovi hriti dobie -, i je-li tomu talc a za vykon ElovEka klademe jakjjsi Zivot, a to skuteEnou Einnost duSe a jednini ve shodE s rozumem, u zdatneho pak muZe vSe to is zpdsobem dobrym a I krisnjjm, neboť kaZdjr vjrkon se dobie dokonivi podle vlastni zdatnosti, potom patrn6 lidskjrm dobrem se stivli Einnost duSe z hlediska zdatnosti, a je-li zdatnosti vice, tedy z hlediska nejlepSi a nejdokonalejSi. D31e, v Zivott! CplnCrn.' Neboll jedna vlaStovka jara nedElB, ani jeden den; tak ani SLastn)hn a blaZenym 20 ElovEkem neEini ) jeden den, ani krAtk3 Eas. 7. Povaha mravnich zdsad Dobro tedy bud2 takto naznateno -jest toti2 nutno pojein nejprve v obryse natrtnouti a pak pozdt!ji podrobnb provisti*-; zdA se, Ze kaZdy Elov6k dovede pokratovati v torn a roztleniti to, co bylo v obryse sprivn6 naznaEeno, a Ze Eas jest pii tom dobryn~vynilezcern a spolupra- 25 covnikem, odkud tak6 I povstaly piidavky v umtSnich; katcly z~ljist6dovede doplniti to, Cello se jest2 nedostivi. Jest vSak tieba pamatovati na to, co bylo v9Se ieEeno, a nevyhledivati piesnosti ve vSein stejnE, nybrZ v ka2d6m oboru podle latky a tolik, kolik jest vlastni tornu 30 oboru. ZajistC tesai a geometr I rdznE vyhledAvaji pravCho dhlu; prvjr toti2 tolik, kolik jest uZiteEny k vykondm, druhy vSak, co jest a jakjj jest; neboť jest zkoumateleln pravdy. TpmZ zpfisobemjest si poEinati i v ostatnich oborech, aby nebylo vice piidavkd neZ hlavniho dila.' io98h Nesmime take Zfidati I piiEiny ve vSem stejnE,' nybrZ v nEEem staEi sprivnt!ukizati skuteEnost, jako napiiklad i o poEitcich; skuteEnost jest prvni a poEAtek; poEAtky se pozniivaji jednak nhvodem, jednak postrehem, jednak jakymsi zvykem,' a jini jinak. Jest I tieba se pokusiti jiti s za nimi cestou:'ktera jim piirozent odpovida, a vynasnaZiti se, aby byly sprivnd vymezeny. Neboť maji velkjj vyznam pro ddsledky. Zdi se totii, i e poElitek jest vice nei pfile celku a mnoho z toho, co hledame, jest jim ob- jasndno.' 8. Rozde'leni dober Jest tedy nutno o nEm uvatovati nejen dle zav6iu I a dle EBsti vymEru,' nybrt i dle toho, co se o n6m iika. 10 Neboť s pravdou souhlasi vSechna skuteEnost, s omylem si pravda brzy odporuje. Jsou-li tedy dobra rozdElena do tii skupin a jedna z nich se nazjrvaji dobry zevnt!jSimi, jini duSevnirni a ttlesn);mi, tak duSevni dobra nazyvame nejvySSimi I a nejvice 15 dobrymi. Jednini pak a duSevni Einnosti klademe do duSe. I jest to asi spravnt ieEeno, alespoil dle tohoto starobylCho minEni a souhlasn6 uzn6vanCho muti, kteii se zabyvaji filosofii. Sprivnd take dle toho, Ze n6jaki prakticka jednani a skuteEni Einnosti jsou zvany uEely; proto zajist6 jest lieel ve skupint dober duSevnich I a nikoli 20 dober zevn8jSich. S vjmSirem pak souhlasi i to, Ze blateny ElovGk dobie Zije a dobie jedn6; iikli se toti2 t6mEi obecn6, Ze blazenost jest dobrC Ziti a dobre jednani. 9. Bli2:'i odlivodne'nipojmu blaienosti Take se zd2, Ze vSechno, co se dosud v blazenosti hledalo, jest obsa2eno v tom, co jsme iekli. Jedn6m jest toti2 ctnosti, druhjjm rozumnosti, jinjm moudrosti, '33 Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA PRVNI 2s 1 jednEm zase timto neb0 n6Eim z toho vgeho ve spojeni se slasti anebo nikoli bez slasti;' druzi piibiraji takC zevnEjSi blahobyt. Z tEchto minEni jedna vyslovuje mnoho starych mutb, druha jen malolctefi, ale muZovk vynikajici; i jest dhvodno, Ze Zadny z nich se nemyli ve vSem, nybri t e alespoii v jednotlivostech anebo i ve v6tSing jich m i pravdu. 30 S temi tedy, kteii mini, Ze blazenost jest ctnost neb0 nEjaki strinka ctnosti, niS vfm8r souhlasi; neboť k ni nileZi pfimEfeni Einnost z hlediska zdatnosti. Ale jest nemaly rozdil v tom, klademe-li nejvySSi dobro v pouhy ~najelek,nebo uTivhni, v pouhy stav, nebo ve skuteEnou 1099Uinnost.Nebof tam, kde jest pouze stav,jest moZno, 1 i e tento nic dobreho skuteEnE nevykoni, napiiklad u spiciho ElovEka, anebo nEjak jinak neEinnCho, u skuteEn6 Einnosti jest to vSak nemotno; nebot bude jedrpati z nutnosti a dobie jednati. Jako pii olympijskych hrich nebyvaji 5 vEnEeni muZi nejkrisn8jfjgia nejsilngjsi, nybri I ti, kteii se liEastni zivod6ni - z tech zajisti ngkteii vit6zi -, tak se toho, co jest v Zivotg krisnd a dobrC, stanou uEastnymi ti, kteii sprivnE jednaji. Take jejich Zivot o sob8 jest pak piijemny. Nebot radovati se n5leZi k jevhm duSevnim, kaZdCmu pak jest piijemnk to, Eeho se nazyvi mi- 10 lovnikem, napiiklad khii milovniku koni, divadlo I milovniku divadla; tymt zpdsobem takt .!!pravedlnost milovniku spravedlnosti a vhbec to, co jest ctnostn6, milovniku ctnosti. U mnoZstvi se slasti navzijem potiraji, pongvadt jimi piirozent! nejsou, kdetto milovnikfim krisnajest lib6 to, cojest lib6 piirozenE. A tuto vlastnost maji 15 ctnostni jednani, takte i jim jsou liba i I sama sob& Jejich Zivot tedy nikterak nepotiebuje slasti jako nEjakCho piivEsku, nybri m i slast v sob&Podle toho, cojsme iekli, zajistC ani neni dobry ten, kdo se neraduje z krisnkho 38 jednini; nebot nikdo asi nenazve spravedlivym toho, kdo se neraduje ze dpravedlivCho jednini, ani nenazve StEdrym toho, kdo se neraduje ze I StEdrych skutkb, a podob- 20 n6 i v ostatnim. Je-li tomu tak, bude asi ctnostne jednini slastnC samo o sobe. Ale takC dobre a krasnC, a obojim z toho v miie nejvEtSi, aEli o nich sprivnE soudi ctnostny ElovEk; a soudi,jak jsme iekli. NejlepSi tedy, nejkrasnzjSi a nejslastnEjSi jest I blaZenost, a neda se to od sebe 25 oddEliti podle nipisu dklskCho:' Nejkrdsnes'ijest spravedlnost, nejleps'i zdravi; nejslusrn2jj's'ivJuk to, dosici, co kdo md r i d VSechno tojest zajistC v nejlepSich skuteEnych Einnostech, tsmito I pak, anebo jednou nejlepSi z nich dle na- 30 Seho tvrzeni jest blaienost. Zirovefi jest zjevno, Ze potiebuje take zevnEjSich dober, jak jsme iekli; jest toti2 nemoZno neb0 nesnadno, aby jednal krisng ten, kdo nema nutnych prostiedkb. VZdyť mnoho vgci se koni I s pomoci pihtel, bohatstvi owľ a politick6 moci jako s pomoci nristroje; nedostatek nEkterych dober docela kali StEsti, napiiklad nedostatek urozenosti, plodnosti a krisy; nebof neni zcela blaZen ten, kdo jest ohyzdny, nizkCho pbvodu, osamElj neb0 bezdEtn9, I a jest5 snad rnin6, mi-li nEkdo nezdirnC dgti 5 neb0 SpatnC piitele, anebo, aE byli dobii, zemreli. Jak jsme tedy fekli, podobi se, Ze potiebuje i takovC vnEjSi pohody; proto nEktefi do jedni iady s blazenosti kladou zdar, jako druzi ctnost. Určeno pouze pro studijní účely ETIKA Nf KOMACHOVA KNIHA PRVN! Proto takt vzniki obtitni otizka, zda se Ize blazenosti lo nauEiti neb0 ji navyknouti anebo I nE,jakjinak ji cvikem nabyti, Ei piichizi-li nEjakym boZskym lidElem neb0 ni- hodou. Je-li jest2 nEcojinkho, Eeho se lidem dostivijako daru od bohb, jest rozumnC mysliti, Ze take blaZenost jest boZim darem, a to tim spise, Eiin z lidskych dober jest nej- hodnotnEjSi. Ale snad bude prospESnEjSi pojednati o tC othzce v ji- 15 ne uvaze, piece vSak jest zjevno, I Ze blaienost nileii k tomu, co m i nejvice boiskou podstatu, i kdyby bohy nebyla sesilana, nybrZ se ji nabfvalo ctnosti a ngjakym uEeni~nneb0 cvikem; nebot, jak se zdi, zivodni cena ctnosti a dEeljest i nECim boZskym i blaienym. Bude vSak i mnoha lidem spoleEna; nebof jest moZno, aby se ji n8- 20 jakym ~EenimI a pCEi dostalo vaem lidem, kteii pro ctnost nejsou otupzli. JestliZe vSak jest l&pebyti tak blaZen neZ nlihodou, musime uznati, Ze se v6c tak opravdu ma, kdyZ to, cojest od piirozenosti, jest uspoiidino tak, aby bylo co nejkrAsnEjSi, a podobng jest tomu i u toho, co pochizi z umgni, a z kaide piiEiny, anejvice u toho, co pochizi z piiEiny nejlepgi. Bylo by vS'ak nadmiru pochybnC piipisovati nihodE0to, co jest nejvEtSi a nejkris- nEjSi. 25 I z vymEru jest jasno, co hledime; jmenovina tu jakisi skuteen6 Einnost duSe z hlediska zdatnosti. Z ostatnich dober pak jedna jsou s tim nutnE spojena, druhi piirozenE jako nistroje jsou souEinni a uZiteEni. To asi souhla- 30 si s tim, cojsme iekli na zaEitku: za nejlepsi toti2 I jsme tam stanovili cil nauky politicke, ta pak nejvice peEuje o to, aby obEany uEinila nEjakfmi, a to dobrymi a schopnymi krhsnych vykonb. Jest tedy ziejmo, Ze ani osla, ani konE, ani jink zviie nenazyv8me blaZengrni; neboťZadne I z nich nemQZebgti I loox tiEastno takovC Einnosti. Z tCZe piiEiny ani ditg neni blaZen6; nebof pro mlidi neni jeSt8 schopno takovych vykonb; a dEti, kter6 tak byvaji nazyvany, jsou nazyviiny blaZenfmi pro nadEji. Jak jsme totiZ iekli, jest potiebi i dokonal6 ctnosti I i dokonaleho iivota. Nebof v ZivotC 5 se d6je mnoho zm6n a vSelijakk nihody a ve stiii i nejSťastnEjSi ElovEk mbZe byti postiZen velikymi nehodami, jak se vypravuje v povEstech o Priarnovi; a toho, kdo se doZil takovych nehod a bidnE skonal, nikdo nenazyvi blaZenym. 11.Nutnost z'ivota k blaz'enosri Zda tedy nelze ani ZidnChojinCho Elovgka nazvati bla- ro Zenfm, dokud Zije, nybrZ podle Soldna jest tieba piihliZeti ke konci? A i kdyZ take to nutno ponechati, zdaZjest pak alespoii blaZen, kdyZ zemie? Ci jest to zcela zvliStni, zvliSt6 nim, kteii iikame, Be blazenost jest jakousi Einnosti? A nenazyvime-li toho, I kdo zemiel, blalenym, I S a ani Sol6n to nechce, nybrZ Ze teprve tehdy Ize bezpetnE nazyvati Stastnym Elov2ka, kdyZ jii unikl zlbm a nehodim, i v tom jest nEjaki nesniz; nebof se zdi, Ze i zemTely mi n2jakC zlo i dobro, kdyZ piece je m i i ElovEk Zijicl, 1 aE toho neciti, jako pocty a hanby, StEsti a ne- 70 StEsti dEti a vdbec potomkb. Ale i v tom jest nesniz. Neboť tomu, kdo SťastnE Zil a2 do stiii a podle toho piimEienE zemiel, mohou se piihoditi mnohe zmEny v jeho potomcich,jedni z nich mohou I byti dobii a dojiti tivota 25 Určeno pouze pro studijní účely ETIKA Nf KOMACHOVA KNIHA PRVNI podle zisluhy, druzi vSak naopak, i jest patrno, Ze se rnohou miti vSelijak podle vzdilenosti od rodiEfi; i bylo by to nEco zvliStniho, kdyby se i zemrely spolu mEnil a stival se Sťastnyrn a opEt neSfastnyrn, ale zvlriStni by to 30 bylo takC, [ Ze by se osud potomkd nijak nedotykal piedkD, ani po nEjakou dobu. Ale jest nutno vrititi se zase k diiv6jSi nesnizi; snadno se toti2 z onoho vyzkoumi i to, cat nyni hledime. JestliZe tedy jest p'iihliZeti ke konci a tehdy kaZdeho nazfvati Stastnfrn, nikoli Zejest Sťastnf, nybrZ i e takovy diive byl, jak pak to neni zvliSt~li,nebude-li se v dobi5, kdy 35 skuteEnC jest blaZen, I pravdivtS o ni5m mluviti, Ze jim I looh jest, I protoie Zijicich lidi nechceme pro zmEny nazyvat blaienqmi a tak6 proto, Ze mime za to, Ze blaZenost jest nEco sthleho a nikterak nepodl6h;i zmEnirn, osudy vSak u tjchi lidi se Easto pohybuji v kruhu; neboť kdybychom 5 se iidili podle I t6ch piihod, jest zjevno, Ze bychom tChoZ Elovgka zvali blaienym a opEt ubohym, prohla3ujice blaieneho ElovEka za jakChosi chamelebna neb0 ElovEka vratce stojiciho. Anebo neni nikterak sprivnC iiditi se nihodarni? V tEch piece neni dobro neb0 zlo, ale i kdyZ jich lidsky Zivot mimovoln6 potiebuje, jak jsme iekli, ro ( piece pro blazenost jsou rozhodujici ctnostnk Einnosti, v opaku pak opaEnC. Pro niS vymEr svlSdEi i piitornni nesnriz. Nebol v Zidnem lidskem vykonu neni tolik stslosti jako v ctnostnych I5 Einnostech; jsou toti2 i stilejSi neZ vEdomosti. I A mezi oni5mi ty, kterCjsou vzicnZjSi,jsou i nejstilej3i, poni5vadt v nich lidC nejvice a nejtrvaleji tiji; toto, zdi se, jest pHEinou, Ze pro nti neni zapomn5ni. BlaZenY Elov6k bude rniti privti to, co hledirne, a po cely Zivot zcstane takovy, jaky jest; nebof vZdy, anebo pi-edevSirn,v jedn5ni a v zkou- 20 rnhni bude hledEti k tornu, I cojest ctnostne, a osudy, kterC ho stihnou, ponese co nejkrasnEji a vZdy a vSude primeFenE jako mu2 dpravdu dobry a pevny' bez hany. PonEvadZ se vSak mnoho vCci, kterC se liSi velikosci a nepatrnosti, piihizi nrihodou, tak nepatrnd piihody, ať jsou SCastnC anebo jejich opak, nemaji pro I 'tivot zjev- 25 nkho GEinku, kdeZto velkC a EetnC piihody StastnC uEini Zivotjest2 SťastnEjSim-neboťpiirozen6 piispivaji k okrase Zivota a jejich uZivini jest krisnC a dobr6 -, opaEnC pfihody vSak 3fastnf stav tisni a kali; neboťpdsobi strasti a brzdi mnohC I Einnosti. Piece vSak i v nich prozaiu- 30 je krisno, kdyZ n6kdo lehce sniSi CetnC a obtiZne nehody, nikoli z necitelnosti, nybr-fi pro sv6 SlechetnC a velkomyslnC srnfSleni. Jsou-li v ZivotE rozhodujici Einnosti, jak jsrne dokizali, ZAdny Sťastny ElovEk se nernhie stAti bidnyrn; nikdy ) toti2 nebude konati to, cojest oSklivC a Spatne. Dornni- 35 vrime se zajistC, Ze ten, I kdo jest opravdu dobry a ro- I I O I : ~ zumnf, ponese katdjr osud dbstojn6 a i e vZdy za kaZdych okolnosti bude konati to, cojest nejkrisnEjSi, zrovna tak, jako dobrf vojevDdce uZije nejpiirnCienEji svEieneho vojska k valeEnym aEel6m a dobrf Svec z danych I koZi zhotovi dobrou obuv; tymZ zplisobem pak i ostat- 5 ni iemeslnici a umElci. Je-li tomu tak, nikdy se asi blaZen9 ElovEk nestane bidnym, ale ovSern nemDZe ani z6stati Slastny, kdyby ho potkal takovy osud jako Priama. Ale neni ani nestrily, ani vrtkavy; neboť blazenosti nepozbude I ani jakymikoli nehodami, jeZ ho stihnou, leda 10 Eetnou fadou nehod velikfch, a z takovych se asi nestane op5t blaZenym v krzltkdm Ease,jestliZe vSak ano, tedy po dlouhC a drahnC dob6, stal-li se v ni bEastnym velikfch a krisnfch darfi. Co tedy brini nazyvati blatenyrn toho, kdo jest Einny v dokonale ctnosti I a zevnEjSirni statky jest sdostatek IS Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA PRVN~ zaopatien, a to nikoli pouze v libovolne dobi5, nybrZ v ce- 1km dokonalkm iivotz? Anebo musime jest5 dologiti, i e takto bude i Ziti a podle toho i zemie, jeito budoucnost jest nim nejasni, blaienost pak poklidime za koneEny cil, a to naprosto dokonaly? Je-li vSak tomu tak, nazve- 20 me Sľastnymi I ze Zijicich lidi ty, kteii to, co jsme iekli, nyni maji a budou miti, a to Stastnymi potud, pokud jimi lid6 mohou byti.' Tim budii zkoumini o tomto piedmztu tolik vymezeno; aby vSak osudy potomstva a piitel vhbec pranic nepfispivaly k blaienosti, jest zfejmE nelaskave a nazorem protivnym obecnym domni5nkim; a pongvadi piihod jest 2s mnoho a jsou v nich delijake I rozdily a jedny vice, druhe men5 se nis dotykaji, by1 by to zdlouhavy a nekonetny likol, rozbirati kaidy piipad zvliSť, i dostaEi snad to, co ieEeno obecng a v obryse. JestliBetedy,jako ni5kterC z vlastnich nehod jedny maji 30 pro Zivot ni5jakou zavatnost a vyznam, I druhC se vSak podobaji ne piiliS t6Zkym, a tak stejnEi osudy pfAtel,jestliZe dale rozdil, ktery jest v torn, zda kteriikoli nehoda postihne nEkoho za Ziva, neb0 po jeho smrti, jest mnohem vEtSi neZ, rozdil, ktery byv8 v tragCdii, ať protizikonnC a hrozne piibEhy piedchizely ti se dEji, tedy mu- 35 sime vziti v uvahu take tento rozdil, ba snad radEji I tu otizku, jeZ se tyki zesnulych, jsou-li CEastni vabec jeSI I O I ~ ti5 nEjakCho dobra, I Ei jeho protivy; podobi se totii, i kdy2 se z toho ni5co k nim dostane, at je to dobre neb0 protivnC, i e to piece bud naprosto neb0 alespofi vzhledem.k nim m i slab9 a skrovny CEinek, ne-li, tak alespoii Ze to neni tak velkk a takovk sily, aby uEjnilo Sľastnyrni s ty, kteii jimi nejsou, I anebo tzm, kteii jimi jsou, mohlo StEsti odejmouti.' Zdi se tedy, i e piiznivy a stejni5 i nepiiznivy osud piatel se zesnulych dotyk8, ale jen tak a tolik, Ze ani blaienych neEini blatenymi, aniZ co jineho podobnkho. Kdyijsme toto vymezili, piihledni5me k tomu, zda bla- lo ienost nileZi k vEcem hodnym chviily, Ei spiSe cti; nebot k pouhym schopnostem ziejmE neniileii. Zirovefi se vSak zdi, Be vSechno to, cojest pouze chviileno,jest chv5leno proto, Ze ma nEjakC vlastnosti a k nEEemu jest v jistem vztahu; neboť ElovEka spravedliveho a stateEneho a vdbec Elovi5ka I dobrkho a ctnost jistz IS chvilime pro jejich jednani a vykony, tak i silaka a bEZce a kaZdeho jineho, jeZto jest piirozeng nEjak9 a k ngEemu dobrCmu a i5dnCmu se chovi urEitym zpbsobem. To jest zjevno take z chvaly, kteri se pronaSi o bozich;' nebof se jevi smESnymi, kdyi jsou srovnivani s nami, I a to je tim, Be se chv5ly. jak jsme ukizali, proniSeji 20 vztahem k nEEemu. Vztahuje-li se vSak chvila k takovjm vykonhm, jest ziejmo, Ze se o tom, co jest nejlepgi, neproniSi chvila tohoto druhu, nybr2 nEco vStSiho a lepSiho, jak to i mdieme vidEti: bohy totii velebime jako SťastnCa blaBenC a rovn52 z lidi ty, kteii jsou Bohu I nej- 2s vice podobni. TotCi plati i o dobrech; nikdo zajistk blaZenosti nechvali tak jako pravo, nybrZji velebi jako nEco ve vEtSi mire boZskeho a lepgiho. V tom smyslu take Eudoxos,' zda se, dobie obhajil rozkoS co dojeji ceny; nebof okolnost, Ze nebyvi chvrilena, aE nAleZi mezi dobra, ukazuje pry, Ze jest ni5Eim IepSim. neZ jest to, I co jest hodno chvaly, a takovy pry jest Bbh 30 a dobro: k tEmto pry se i ostatni vgci vztahuji. Chviila totii nileZi ctnosti -neboťtouto se lid6 stivaji schopnymi Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA PRVNf kr8snE jednati -, a rovnEZ chvaloreEi n5leZeji vykondm jak tElesnym, tak dugevnim. Ale toto zevrubnE vySetfiti 35 naleZi snad spiSe (Em, I kteii se ve svych pracich zaby- 1102:~ vaji chvaloieEmi, nim z toho, co jsme I iekli, jest ziejmo, Ze blazenost patii k vEcem hodnym cti a dokonalym. Ze tomu tak jest, zdi se i proto, i e jest poiSitkem; pro ten zajisti vSichni vSechno ostatni konime, poEitek vSak a piiEinu dober poklidime za nZco hodnCho cti a boZ- skeho. 13. Blaienost je v ctnosti. Roztiide'ni ctnosti s JeZto blazenost jest jakisi Einnost duSe z hlediska dokonalC ctnosti, musime pfihlc5dnouti ke ctnosti. Nebof tim lCpe prozkoumime take podstatu blazenosti. ZdB se tak6, Ze opravdovf politik o ni nejvice usiluje; vZdyf chce oblo Eany uEiniti dobrymi a I ziikond poslulnymi. Jako vzory takovych politikti mhme zakonodirce ,Krdfan0 a Lakedaimoi'ianb,' a jsou-li jeStZ jini takovi. JestliZe vSak tat0 livaha nileZi nauce politickC, jest zjevao, Ze zkoumini toto odpovidi naSemu poEiteEni~rauzhm'8ru. ZiejmC pak IS musime uvaiovati o lidski ctnosti; nebof jsme I hledali lidske dobro a lidskou blaienost. Lidskou ctnosti pak rozu~nimenikoli zdatnost tElesnou, njbrZ duSevni; a bla-ienosti minime Einnost duSevni. Je-li tomu tak, jest patrno, i e odbornik v politice ~nusi 20 miti jistou znalost duSe, jako ten, kdo cbce I 1c5Eiti oEi, musi zniiti take celC tElo, a to Lim spise, bE nauka politick i jest hodnotnEjSi a v~znnn-rnEjSinad lbkaistvi. VzdElani ICkaii skuteEnE velmi usiluji o pozn5ni H a . TudiZ i politik musi uvaZovati o duSi, av3ak pouze pro vytEeny liEel 25 a pokud to dostaEi k tomu, co hledP; I zabihati toti2 ddkladnEji do podrobnosti, vyZadovalo by v6tSi nimahy, neZ jest potiebi pro tento likol. Mluvi se o tom sdostatek take ve veiejnych pojedninich,' i jest tieba toho uZiti. Napiiklad, i e v duSi jedna sloZka jest nerozumni, druhi rozumni. Pro tento liEel vSak nikterak nezileZi na otizce, zda obE tyto sloZkyjsou od sebe oddEleny tak, jako jsou Eisti tCla a vSechno, co se rozliSuje dle I Ehsti, Ei pouze pojmovg jest dvoje, pii- 30 rozenE vSak jest nedilne zrovna tak, jako pii obvodu vypuklost a dutost. TC nerozumne sloZce duSe se pak neco podobi tomu, cojest spoleEne s rostlinami, minim piiEinu vfZivy a rbstu; nebof takovou dugevni mohutnost musime asi piedpoklidati u vSeho, co pfijima potravu, I i u zirodkd i u bytosti dokonalych; a to dbvodnEji neZ 1ro7kterou jinou. Tato sloZka duSe tedy ma zjevnE jakousi dokonalost spoleEnou, ne pouze lidskou; zdi se totiz, Ze tat0 sloZka a tat0 mohutnost jest Einnh zvlaSt8 ve sp9nku, I dobry a zly ElovEk se vSak projevuje nejmenE ve s spinku, proto se Fiki, Ze se lid6 Sfastni polovici Zivota nijak neliSi od neStastnfch. To se dEje zcela piirozenE; spinek toti2jest neeinnosti duSe, pokud se nazyvi ctnostnou a Spatnou, s omezenim, Ze sny dobreho ElovEka, zasahuji-li tam ponEkud nEjakC pohyby,' I stavaji se IepSi- lo mi neZ u kterychkoli lidi. Ale o tom dosti, pomlEme i o strince vfiivne, jefto pfirozenE nema podilu na lidske ctnosti; zdA se vSak, Ze nerozumni jest jeStE jinB jakisi piirozenost duSe, aE piece nEjak jest GEastna rozumu. Chvalime totiZ rozumny lisudek zdrZenlivCho ElovEka I a tu sloZku duse, kter5 ma IS rozum. Neboť nabidi sprivnE a k tomu, cojest nejlepSi; jest vSak zjevno, Ze jest v nich mimo rozum jest5 nEco jinCho, co rozumu odporuje a vzpiri se mu.' Neboťjako ochrnulC udy tEla, m8rne-li v umyslu pohnouti ji~ni Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA 20 napravo, otaEeji se neobratng I priivE v opaEnou stranu nalevo, tak jest i v duSi; pohyby nezdrienlivych lidi toti2 jdou opatnym smErem. Jenie na tEle ten odchylnq pohyb vidime, v duSi ho vSak nevidime. Snad pak, nemint! nei tam, nutno miti za to, Ze i v duSijest nEco mimo 2s rozum, co se tomuto protivi a I odporuje mu. Na tom, jak se rbzni, tu nezileii. Zdi se vSak, jak jsme iekli, i e i toto jest Xastno rozumu; u zdrZenlivCho Elovi5ka alespofi rozumu poslouchi. JeStE snad povolnEjSi jest u ElovEka umEienCho a stateEnkho; ve vSem jest v dplnem souhlase s rozumem. Zjevni5 i nerozumni sloika jest dvoji; nebof strinka 30 rostlin~lanema nic spoleEnCllo I s rozumem, strinka i i davi vSak a vdbec touZivi' jest ho v jistC miie fiEastna, pokud ho posloucha a jest mu poddina. Tak iikhme take, Ze se iidime rozumem a radou otce: a pfitel, nikoli tak, jako se matematik iidi vt!tou. VSelika vjtka a pochvala vSak ukazuje, i e se i nerozumni sloika d i rozumem n&IIOY'jak piemluviti. I Mime-li v3ak iici, Ze take tat0 sloZka m i rozum, tedy i rozumni sloZka bude dvoji, jedna m i vlasrn5 rozum a m6 jej sama v sobE, druhi jej m i jako ditE, kte1.e jest posluSno svCho otcc. Podle tohoto rozdilu pak rozli3ujeme i ctnost, jedny ctnosti nazyvlime rozumovymi, druht5 mravnirni, moutls rost, chliplini a rozumnost nazyvlime I rozumov)jmi, Wdrost a umEienost mravnimi. Mluvime-li totiZ o mravni povaze, neiikime, Ze Elovt!kjest mioudj neb0 chhpavy, nybsi i ejest klidnf nebo umt!ienf, ale chvilime take ElovEka moudrkho, kdyZ hledime k jeho stavu;' ty stavy pak, lo kterC jsou hodnC chvily, I nazyv61nsctwstmi. KNIHA DRUHA POVOD A VPMBRMRAVNf CTNOSTI I. Mravni ctnost, p?irozenosr a zvyk Je-li dvoji ctnost, jedna rozumovi a I druha mravni, 1s mh ctnost rozumovh vznik a vzrdst v8tSinou z uteni, proto potiebuje zkuSenosti a Easu, kdeZto ctnost mravni (ethikC) vznikh ze zvyku, odtud obdrZela i jmCno,' kterd se jen malo odliSuje od slova ,,zvykU(ethos). Z toho jest take patrno, Ze Zidni mravni ctnost*nhm neni dina piirozent!; nebot nic I z toho, co jest piiroze- 20 nE, nemdZe byti zvykem zmEnEno, napiiklad kimen, kterj se piirozeng pohybuje smErem dold, nemdZe byti navyknut, aby se pohyboval smErem nahoru, i kdyby nEkdo tisickriitjim hazeje jej tomu zvykal, a zrovna tak ani oheh nemOZe byti navyknut, aby se pohyboval do]& aniZ vdbec co jindho si navykne na nEco, co by bylo proti jeho piirozenosti. Proto ctnosti nejsou nam diny ani od piirozenosti, ani proti piirozenosti, nybrZ I mame piirozenou 25 vlohu, abychom jich nabyli, zvykem pak se dokonivaji. Dale schopnosti toho, Eeho se nam pfirozent! dostava, diive s sebou pTiniSime a teprve pozdEji projevujeme 457 Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA DRUHA piisluSnC Einnosti,jak mdHeme pozorovati u smyslb -neboi piislu3nCho smyslu jsme nenabyli zEasteho vidgni 30 neb0 z Easteho slySeni, I nybri naopak uZivali jsme ho, protofe jsme jej rngli, nikoli fe bychom ho byli ufivinim nabyli -, ctnosti vSak nabyvime po pFedchozi Einnosti, jak tomu jest i u ostatnich urnhi. Nebot mame-li se nEEemu nauEiti, co mime konati, nauEime se tomu tim, Ze to konhme, napfiklad ten, kdo stavi, st6v6 se stavitelem, a ten, kdo hraje na kitharu, striva se kitharistou. 'ľak I i I spravedlivfm jedninim stlivrime se spravedlivymi, um5ien)im pak umEienymi a stateEnym stateEnymi. To dosv5dEuje take zjev, jak jej viddme v obcich; zikonodirci totii Eini obEany dobrymi tim, He je tomu nas vykaji, a tojest pianim kaideho zikonodrirce; I kterg pak toho dobie neEini, chybuje, a tim se liSi dobra listava od listavy Spatne. Drile kaidri ctnost vzniki z tjchi pfiEin a z tychZ i zanikl a rovnEi i um6ni; z hry na kitharu toti2 se stivaji l o jak dobfi, tak i 6patni kitharislC. Podobn& I i staviteld a vSichni ostatni; nebof z dobrCho stavgni budou dobii stavitelC, ze Spatneho Spatni. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by potiebi uEitele, ale kaidj EicfvEk by se rodil dobrym Ei Spatnym.Takto se tedy vgc m i iu ctnosti: jedIS nime-li ve stycich I s lidmi, stiivime Sejednak spravedlivymi, jednak nespravedlivgmi, a jedntime-li v nebezpeEich a zvykime-li si bati se Ei nebhti, stfivimesejednak stateEnymi, jednak zbabE:ly~ni.Podobni5 i v Z6dostech a zlosti. Jedni se zajiste stivaji umE:ienjmi a vlidnymi, 20 druzi nevizangmi a prchlivy~ni,I podle toho, chovaji-li se v takovjrch piipadech tak, neb0 onak. Zkritka, stavy vznikaji ze stejnych Einnosti. Protojest potiebi, abychom Einnostem dali urEitou povahu; nebof stavy se fidi jejich rozdily. Tudii nemilo na tom zile2i. zvyki-li si ElovEk hned od mliidijednati tak, neb0 onak, I nybrZ velmi mno- 2s ho, ba v9echno". 2. Porne'r ctnosti a jedna'ni PonZvadZ tedy toto pojednini nemri lieel teoreticky, iak bQv5 u ostatniho zkoumdni - nehof ner~vnirriemc abychom vgdeli, co ctnost jest, nybri abychom se dobrymi stali, sice by to nemElo Zidnk ceny -,jest nutno uvaHovati o ( praktickych jednAnich, jakqm zphsobem se 30 maji konati; ta totif, opakuji, rozhoduji take o tom, jake stavy vznikaji. Jest vgeobecnym mingnim, a to take budii zakladem, i e mame jednati podle sprivnkho usudku, bude vSak o tom ieE pozdEji,' i co spravny tisudek jest, i jaky jest jeho vztah k ostatnim ctnostem. BudiZ vSak piedem I po- I 104;~ znamenino, Ze kaZdi nauka o prakticki Einnosti m5 podiivatijen obrys, nikoli zevrubnost, jak jsme podotkli i na zaEitku, Ze se dfivody maji poZadovati podle Iatky; avhk jevy praktickeho iivota a toho, cojest prospSSne, nemaji nic stileho, zrovna jako toho, co nile2i I k zdravi. Mi-Ii s pak takovou povahu Gvaha o otazkach ~Seobecnych,tim spiSe livaha o jednotlivych piipadech vyluEuje naprostou piesnost;' nebof nespadh ani pod umSni, ani pod ZidnB uEeni, ngbr2 jednajici osoby samy poka'tdC musi hledEti k tomu, co jest v urliitkm piipadE: vhodnk, jak se to d ~ j ei v lkkaistvi a v ( kormidelnictvi. 10 Ale aC tato uvaha mB takovou povahu, piece se musime pokusiti o to, jak pomoci. PfednE: tedy musime hled5ti k tomu, Ze takovC jevy zanikaji piirozen5 nedostatkem a nadbytkem - pro to totiH, co jest neznime,jest zapotfebi dbkazb znimych -, jako vidime u sily Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA DRUHA 4. Podstata ctnosti. Dus'evni stav (habitus) 20 Nyni jest tieba zkoumati, co jest ctnost. Jeito I duSevnijevy jsou troji, a to city, vrozene schopnosti a stavy,' bude asi ctnost nEEim z nich. City pak myslim iidost, hnEv, strach, smElost, zivist, radost, lisku, nenivist, touhu, Zirlivost, soustrast, zkrstka vSechno to, s Eim jest spojena libost neb0 nelibost;' vrozenjmi schopnostmipak to, podle Eeho se o nis iiki, Ze jsme citQmpiistupni, na- 25 piiklad Eim jsme schopni, I Ze se mOZeme hngvati, cititi bolest neb0 soustrast; stavy koneEn5 to, co pbsobi, Ze se k citbm chovime spravn5 nebo nesprfivnE,' napiiklad v hnEvu se chovime nesprivnE, je-li prudkf nebo bezuzdnf, sprivnE se chovime, zachovivime-li stied, a podobnE i v citech ostatnich. Tedy ani ctnosti, ani Spatnosti nejsou city, ponEvadi 30 pro city nebfvime nazfvini I ctnostnjrmi neb0 Spatnymi, alejsme tak nazfvini pro ctnosti a Spatnosti, a ponEvadZ pro city nebyvirne ani chvileni, ani hanEni -nebjrva zajiste chvilen ten, kdo se boji neb0 se hngvi, ani 1106" nebfvi hanEn ten, kdo se hnzvi prost&, 1 njrbrZ ten, kdo se hnEvi urEitym zpiisobem -, pro ctnosti a SpafnostivSak byvime chvileni neb0 hanEni. Dile hngvfime se a bojime se nezfivisle na rozhodovini, znakem ctnostijest vSak rozhodovini, anebo nejsou bez nEho. KromE toho se ii- 5 ki, Ze pii citech ( jsme vzruSeni, pii ctnostech a Spatnostech se vSak neiiki, i e jsme vzrugeni, uybri Ze jsme v nEjakCm trvalCm stavu. Z tychi! dlivodb vSak ctnosti nejsou ani vrozenymi schopnostmi; neboť se ani neiiki, Ze jsme dobfi, ani Ze jsrne Spatnijenom proto, Zejsme prostE schopni citb, ani nebyvdme proto chvAleni a hanEni. A koneEnE vrozene schopnostijsou piirozenfm darem, dobrymi vSak Ei Spatnfmi I se nestivdme od piirozenosti; mluvili jsme o tom lo jiZ vjrSe. Jestliie tedy ctnosti nejsou ani city, ani vrozenymi schopnostmi, zbyvri jen, Ze jsou stavy. 5. Ctnostje stfednosti PovEdEli jsme, do kterCho rodu ctnost patii; jest vSak nutno nejen takto iici, Ze jest stavern, njrbri jeStE, ( ja- 15 kjrm asi.' Jest tedy tieba iici, Ze kaZdi zdatnost Eini dobrou nejen bytost samu, jejii jest dobrou vlastnosti, nybrzi taki jeji vfkon d619 dobrfm, napiiklad zdatnost oka Eini iidnym oko samo i jeho vykon; nebot ona pfisobi, i e dobie vidime. PodobnE zdatnost konE I Eini konE zpbsobilfm, 20 Ze dobie bEZi, nese jezdce a odolava nepiatelbm. JestliZe tedy ve vSem se vEc tak mi, i u ElovEka zdatnost du- 3evni Ei* ctnost bude asi stilou vlastnosti neb0 stavem, jimi se ElovEk stivi dobrym a jimi svfij vfkon uEini dobrfm. VysvEtlilijsme jii, kterak se to stane, I ale i tak to bude 25 zfejmo, podivfime-li se, jaki jest jeho piirozena povaha. Ve vSem, co jest nepietrZitC i dEliteln6, mbZeme postihnouti East vEtSi, menSi a rovnost,' a to bud vzhledem k vEci samC nebo vzhledem k nim; rovnost jest jakysi stied mezi nadbytkem a nedostatkem. Stiedem vzhledem k vEci nazyvim pak to, I co jest od obou koncb stejnE vzdile- 30 no, a to jest u vSeho jedno a totCZ, vzhledem k nim vSak stiedem jest to, co neni ani vEtSi, ani menSi; to vSak neni jedno a tot62 u vSech lidi. Napiiklad jestliZe deset jest mnoho a dv6 malo, poklidi se za stfed vzhledem k vEci Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA Sest; stejnti totii pievySuje a stejnl! jest I pievygovino; toto pak jest stiedem podle aritmetickkho prdmgru. Vzhledem k nam se vSak stied nemdie takto pojimati; neboť I jestliie pro ntikoho jest rnnoho snisti za deset min, za dvE pak milo, nepiedpiSe cviEitel Sest;' neboť i toho snad bude ninoho neb0 malo pro toho, kdo to m i poiiti; pro Milona totii milo,' pro zaEiteEnika v utletice mnoho. Podobnl! i pii bEhu a ( zipoleni. Tak tedy 1taZdy znalec se vyhybi nadbytku a nedostatku a vyhledivistiedu a tento si vybiri, nikoli stied vEci, nfbri stiedvzhledem k nim. Jestliie kaidi znalost takto svdj vykon sprivnE utviii tim, i e hledi ke stiedu a snaii se mu svC vykony pfibliiiti -odtud se obyEejnE 1 iiki o dobie vykonanach dilech, i e jim nelze ani nic ubrati, ani piidati, jeZto nadbytek a nedostatek ruSi spravnost, stied ji vSak zachov6vi -, jestliie tedy, opakuji, dobii umi5lci pracuji hledice ke stiedu, ctnost pak, jakoZ i piiroda, nad vkchno umEni jest piesnEjSi a 1 lepSi,' bude asi ctnost sMEiovati ke stfedu jako k cili. Mluvim ov9em o ctnosti mravni;' nebof tato se projevuje v ovlidini citd a vjednini, a v dch jest nadbytek, nedostatek a stied. Napiiklad 2aleknouti se, odviiiti se, zadychtifi, rozhngvati se, slitovati se a vtibec pocititi libost I a nelibost jest moins i piili> mnoho i piilig millo, a oboji neni sprivn6, ale uEiniti to, kdy mime, z Ceho, ke komu, pro co a jak mime, to jest stied a to nejlepii, co piisluii ctnosti; zrovna tak i v rtiznych jedninich jest nadbytek, nedostatek a stied. Ctnost se taki citti a I jednini, v nichZ nadbytek jest chybou a nedostatek byvi kirin, stied vSak byv5 chvhlen a jest sprivny; a toto oboje pfisluSi ctnosti. Ctnost tedy jest jakousi stiednosti, pontivaďt zamEiuje ke stPedu. Dale jest moino chybovati rozmanityrn zptisobem zlo totii ma povahu neomezenosti, jak se I obraznt! vyjadiovali pqthagorovci,' dobro povahu omezeni -, sprivnejednati v3ak pouze jednim zpdsobem; proto take onojest snadnk, toto obtiink, snadnojest totii s cilem se minouti, obtiino zasahnouti jej. A proto tedy Spatnosti nileii nadbytek a nedostatek, ctnosti stiednost. K dobru jdem jednou jen z cest, ke zlu vs'ak cest vede vic.' Jest tudii ctnost zimErni5 volicim stavem, kterq udriuje stied I n8m piim6ieny a vymezeny lisudkem, a to 1107:' tak, jak by jej vymezil ElovEk rozumny.' Stied pak jest mezi dvgma Spatnostmi, z nichZ jedna zileZi v nadbytku, druhi v nedostatku, a to tak, Ze ctnost stied nalezi a voli, kdeito Spatnosti v citech a I v jedninich jednak 5 pravi miry nedosahuji, anebo ji piekroEuji. Proto ctnost co do podstaty a pojmu byti jest stiedem, co do piednosti a dobra jest vrcholem. Ale ne kaidi jednani, a ne kaidy cit dosahuje stiedu, nEktere city totii, I jako Skodolibost, nestoudnost, zi- I O vist, pIri jedn5ni cizoloistvi, kradeZ a vraida jiZ podle jmina obsahuji Spatnost; neboť vSechno to a podobnk vEci byvaji kiriny proto, Zejest to samo Spatni, a nikoli pro nadbytek neb0 pro nedostatek. Nelze tedy v nich nikdy spravngjednati, I nybri vidy chybovati; ani sprav- 15 nost neb0 nesprivnost v takovych vEcech nezileti na okolnostech, s kym, v kteri dobE a jakyrn zphsobem se m i cizoloiiti, nybrZ prosti5 nEco takoviho Einiti znamen i chybovati. Jest to zrovna tak,jako kdybychorn hledali stied, nadbytek a nedostatek v bezprivi, zbabElosti Určeno pouze pro studijní účely ETIKA N~KOMACHOVA KNIHA DRUHA zn a nevizanosti; 1 neboi tak by by1 stied nadbytku a nedostatku a nadbytek nadbytku a nedostatek nedostatku. Jako umEienost a statehost nema nadbytku a nedostatku, jeito stied jest jaksi vrcholem, tak ani tam stiednost 2s nemi nadbytku a nedostatku, njrbri jakmile I se jedni, chybuje se; vbbec totit ani nadbytek a nedostatek nemi3 stiednosti, ani stiednost nadbytku a nedostatku. 7. Vy'c'etmravnich ctnosri AvSak jest potiebi mluviti o tom nejen vSeobecnE, nybrZ i piizphsobiti to jednotlivjrm piipadbm; nebol tam, 30 kde se pojednivb o I praktickem Zivotg, vSeobecn6 vEty jsou piili3 prizdnd, zato EisteEnejsou pravdivEjSi; vZdyt praktickk jednini se tjrkijednotlivosti, s tgmito tedy tvrzeni musi souhlasiti. Toto pak jest nutno vziti z popisu. Tak mezi bizni a smElosti jest stiedem statelinost; I 1 0 7 ~ I z lidi pak piekroEujicich miru ten, kdo ji piekroEuje v nebojicnosti, jest bezejmenny -jako mnohi vEc jest bezejmenni, - kdo vSak piekroEuje miru v odvbinosti, jest nerozvitnjr smtflec, kdo v bizni miru piekroEuje a v odvbinosti ji nedosahuje, jest zbabglec. s Pti slastech a strastech, ovSe~nne pfi I vgech, a jeStE mdnE pii strastech, stiedem jest umEienost, nadbytkem nevazanost. Sotva jsou vSak lid& kteri nedosahuji miry ve slastech; prolie2 takovi ani jmdna nemaji, snad je mbieme nazvati bezcitnjrmi. V penE2nich zileiitostech v diivini a brani stiedemjest 10 StEdrost, nadbytkem I marnotratnost a nedostatkem lakomstvi. Co do nadbytku a nedostatku jsou vSak k sobE v pomgru zcela opaEnCm; nebol marnotratny ElovEk v divini m i nadbytek, v brani vSak m i nedostatek, kdeZto lakomec mB v brani nadbytek, v divini nedostatek. Nyni ovSem mluvime p'ouze v obryse a povSechnE, I spokoju- 15 jice se s timto roz1iSenim; pozdEji bude o tom pojednino zevrubnEji.' V zileZitostech penEinichjsou jeStE jinC vlastnosti, tak stiedem jest velkorysost -nebol velkorysjr ElovEk se liSi od StEdrCho; u onoho totii jde o velikost, u tohoto o skrovnost. Nadbytkem jest nevkus a okizalost, nedostatkem I malichernost; tyto krajnosti se tedy liSi od kraj- 20 nosti StEdrosti,jak se liSi, bude feEeno pozdEji. Co do cti a necti jest stiedem velkomyslnost, nadbytkern takzvani nadutost, nedostatkem jest malomyslnost; jako se vSak dle toho, co jsme fekli, m i k velkorysosti StEdrost, I kteri se od ni liSi skrovnosti, tak se ma k vel- 25 kornyslnosti, ktera smgfuje k velkC cti, ngjaki vlastnost, jei se vztahuje ke cti skrovnd; jest toti2 moZno Zadati si cti,jak se sluSi, ale take vice a mCnE, neZ se sluSi, i nazjrv i se ten, kdo piekroliuje miru v Zidosti, ctitidostivym, kdo miry nedosahuje, slove ElovEkem bez ctiZbdosti, kdo I zachovivi stied, jest bezejmenny. ZvliStniho jmdna 30 nemaji take pfisluSnd vlastnosti, pouze vlastnost ctiiidostiveho ElovEka se nazyvi ctiiidosti. Proto si tu krajnosti Zbdaji mista stiedu a my take jmenujeme toho, kdo zachovivi stied, nekdy cti2idostiv)im, ngkdy ElovZikern bez ctiiidosti a I chvblime nEkdy ElovEka ctiZidostivC- I 108" ho, nEkdy nectiZidostivdho. PozdEji povime, z jakdho dbvodu to Einirne;nyni pojednejme o vSem ostatnim tym2 zpbsobem, jak jsme zaEali. Takd u hnEvu jest nadbytek, nedostatek a I stfednost. s PonEvadi vSak temgi Zidneho zvliStniho jmena nemaji, nazveme toho, kdo zachovivd stfed, klidnjrm a stiednost pojmenujme klidnosti; z krajnosti pak ten, kterj miru piekroEuje, budiZ nazvin zlostnjrm a ta jeho chyba 61 Určeno pouze pro studijní účely ETIKA NIKOMACHOVA KNIHA DRUHA hngvivosti, kdo pak miry nedosahuje, budii zvin tiebas Elovgkem bez hnEvu a ten nedostatek slovern bez hnevu. Jsou vSak jeStE jink tii stiednosti, kterk sice maji lo I rnezi sebou jakousi podobnost, piece se vSak od sebe liSi; vSechny tii totiZ rnaji vztah ke spoleEensk6mu styku v ieEech a v jedninich, liSi se vSak tirn, Ze jedna se tyka pravdy v nich, dv5 ostatni se tylcaji piijemnosti; z tEchto pak jedna se tyki piijemnosti v zibavE a druhii ve vSech ostatnich Zivotnich stycich. Musime se tedy is zniiniti i o tEchto, abychorn ( tim spiSe vidEli, i e stiednost zasluhuje chvily ve vSern, krajnosti vSak i e nejsou ani spravne, ani nezasluhuji chvdly, nybri hany. Vi5tSina z nich take jest bezejmenni, piece se vSak musime pokusiti, abychorn je, zrovna jako ty ostatni, pro jasnost a srozurnitelnost pojrnenovali. 20 Co se tyEe pravdy, 1 bud2 ten, kdo zachovivi stied, nazvin pravdivgm a stiednost pravdivosti, a e i t o zastirini, ktel-CzamjSli zvEtSovinim, chlubnosti a ten, kdo ji mi. chlubilern, zalny9li-li pak zmenSovrini, zriludnosti a ElovEk zliludnym.' Co se tyte piijemnosti v zabave, jest ten, kdo zachoviva stied, obratnjm spoletnikcrn a vlastnosti jeho jest 25 vtipnost, nadbytkern pak jest 3aSkovnost I h ten, kdo ji mi,jest SaSek,kdo m i nedostatek, jest lnrzout a stavjeho mrzoutstvi. Co se tyEe ostatni piijernnosti v dennirn ZivotE, ten, kdo jest piijernny, jak se sluSi, jest pHvetivy a stiednost jest piivEtivosti, ten vSak, kdo upiiliSuje, nern5-li pfi tom i%dnChovedlejSiho ~lmyslu,jest lichotiv)i, ale dEje-li se to pro vlastni prospEch, jest pochlebni- 30 kern, a ten, kdo tu nemi pravt?miry I a ve vSem jest nevlidny, jest svirlivy a nevrly. Stiednosti jsou vSak take v citech a v tom, co s nimi souvisi; stud neni sice ctnosti, piece vs'ak i Elov6k stydlivy bfva chvhlen. Neboť i tu se mluvi o tlovEku, kter); upfiliSuje aktej stiedu nedosahuje; ten, ktery upiiliSuje, jest jako ElovEk zaraieny,jeni se vSeho ostycha, potom se mluvi o ElovEku, kterj miry nedosahuje I neb0 zcela ve vSernjest nestoudny, a koneEnE ten, kdo 3s se piidriuje stfedu, jest stydlivf. Nevole I jest stied rnezi I loxh zivisti a Skodolibosti, a tyto city se tykaji zarrnutku a radosti nad piihodarni bli'tnich; nevoli totii ma rozhoiEeny ElovEk nad tim, daii-li se dobie tEm, kteii toho nezasluhuji, zivistivy vs'ak ho piedstihuje a rrnouti se nad 1 tEmi, kteii se vfibec rnaji dobie, Skodoliby vSak do tC s miry v zhrmutku zfistivi pozadu, i e se nad tErni, ktefi se maji zle, privE raduje. Ale o tom rnluviti bude piileiitost jeStE na jinkm mistE. 0 spravedlnosti vSak, jeito se o ni nernluvi pouze v jednorn vyznarnu, budeme pozdzji pojednavati tak, i e ji rozloZirne v jeji dva druhy a u kaidt?ukiierne,jak jest stiedern; stejnE take o ( ctnostech rozurnovjch. 10 8. Uvuha o protivdch ctnosti PonEvadi tedy jsou vlastnosti trojiho druhu, a to dvE Spatnt?,z nichi jedna znamenri nadbytek, druhi nedostatek, a jedna dobrd, kteri znamenii stiednost, tak jedna k druhC jsou nEjak v protikladu; krajni totii jsou v protivE ke stiedni i k sob&navzijem, 1 stiedni pak ke krajnim; is nebof jako rovnost proti menSi Cisti jest vEtSi, proti vetSi pak rnenSi, tak stav, ktery zachovftvi stied, jest proti nedostatku nadbytkem, a to jak v citech, tak v jednanich. StateEnj Elov6k se proti zbabEl6mu jevi smtilyrn, I proti 20 srnEl6mu vSak zbabglgrn; stejnE pak se i umEieny ElovEk proti bezcitnernu jevi nevdzangm, proti nevazanernu vSak Určeno pouze pro studijní účely nich stavech, njbri aby bylo takt vymezeno, co jest spravnj dsudek a jaky jest jeho vjrnEr. 35 Kdyi jsrne tiidili duSevni ctnosti, fekli jsine, i e se ty- 1139"aji jednak I mravu, jednak rozumovt schopnosti. 0 rnravnich ctnostech jsme jii pojednali, o ostatnich promluvrne nyni, ale nejprve uEifirne zrninku o duSi. ~ e k l ijsrne jii diive, i e jsou dvE sloiky duSe, rozumnk 5 a nerozumni; I nyni vSak musime tyrnZ zp~7sobeinrozdEliti sloiku rozumnou. Piedpoklidejme tedy, i e rozurnovt strinky jsou dvE,jedna, kterou pozorujelne takovk jsoucna, jejichi poEitky nernohou byti jinak, a druhi, kterou uvaiujerne o tom, co mdie byti jinak. Vidyt jsou-li piedmEty rGznt rodeln, jest rGznk rodern take duSevni 10 strinka I pfirozenE urEeni pro kaidy piedmEt, ponEvadi poznini se t ~ idEje podle jaktsi podobnosti a piibuznosti. Budii pak jedna z nich nazvina strlinkou poznivaci, druhB strinkou usuzovaci;' nebot uvaiovati a usuzovatijest t o d i a nikdo neuvaiuje o tom, co rndie byti jinak. A tak 15 usuzovaci strinka jest I jednou jakousi Eisti sloiky ro- zurnnt. Jest tedy tieba pochopiti, kterj stav obou tEchto strknek jest nejlepgi; neboť to jest ctnosti obou, ctnosti pak jest to, co jest vlastni vjkonu. V duSi jest troji poEitek, kterj ovlkdi jednkni a pravdu: smysl, rozum, iidostivost.' Z nich slnysl neni poEkt- 20 kern iidneho jednini; to jest zjevno z toho, I i e zviiata rnaji sice sinysl, ale na jednini LiEasti neinaji. Co pak v rnySleni jest klad a zipor, to v iidkni jest nisledovbni a unikini;' a tak, kdyi mravni ctnostjest zimEmE voliciin stavein a zimErni volba jest uviieni iidost, lnusi proto, I je-li volba sprivni, dsudek bjlti pravdivy a iidost 25 sprrivni, a inusi byti totti, co onen jisti a za Eirn tato jde. To jest tedy prnktickt rnySleni a pravda,' dobrem a zleln mySleni teoreticktho vSak, ktert nejedni a netvoii, jest pravda a lei; neboť to jest vykon cele sloiky rozumnC, kdeito u I strinky rozurnovt, kteri srnEi~~jek prak- 30 tickt~nujednini, vykonem jest pravda, kterk souhlasi se sprlivnou icidosti. PoE5tkem jednini tedy jest zimErni volba, odkud pochizi pohyb, ale ne fieel, poEitkern.zimErn6 volby vSak jest iidost a roz~i~novrii~vaha,urEen5 dEelem; proto ani bez rozurnu a pfemygleni, ani bez rnravniho stavu neni' zkmErnt volby; sprivnt jednkni totii a jeho I opak v jed- 35 nini neni bez pTemjSleni a bez rnravni povahy. AvSak pI-erny5leni samo niri~nnehybe, nybri to, jei smEiuje k nEjakCrnu LiEelu, a praktickt. I Neboť toto I-idi I1 . ~ 1 ' i mySleni tvof vt; knidy totii, kdo nEco tvofi, pracije za nEjijakyn1 LiEelem, a jeho dilo neni naprostym LiEelem, nybri vztahuje se k nEEernu a nileii nEEe~nu.Ale obsal~ jednrini jest LiEelern; nebof cilem jest sprivntjedn;ini a Zridost k nEmu srnEiiije. Proto ziinErn3 volba jest iadajici rozum ( nebo pTemySlejici iidost, a takovym poE6tkel-n s jest ElovEk. Pi-edmEtern zriinErn6 volby vSak neni nic, co se slalo, jako napfiklad nikdo se nerozhodne, aby rlion bylo rozboieno; o tom totii, co minulo, nikdo se neradi, nybri. o tom, co bude u co rnc~iebyti, to v h k , co minulo, nemdie se nestriti; proto sprrivnE di Agathcin:' Vziljlf to ti? bolzrr oclr'iaro, by ~rci'nil, clŤ rlestane se, co .rejedrzorr stalo jiz'. Určeno pouze pro studijní účely rozumni lid6 jsou dovedni, a Tikime to take o lidech zchytraljrch. Rozumnost tou schopnosti neni, ale neni bez 30 ni. Jak bylo ieEeno a jak jest zjevno, I ono duSevni oko* nenabyvd toho stavu bez ctnosti; nebot zivEry, kterC obsahuji poEitek toho, co m5 byti konino,' znEji: ,,PonEvadi takovjr jest cil, a to nejlepSicL,af jest pak jakjrkoli; nEjaky libovolny piipad mGZe bjrti dolcladem. Tento cil se vSak nezjevuje nikomu, leE ElovEku dobremu; nebof 35 Spatnostpievraci I soud o tom a v poEfitcichjednfini uvddi v omyl. A tak jest zfejmo, f e jest nemoZno, aby by1 I 144 ngkdo rozumny, neni-li take I dobry. Jest tedy nutno opEt uvaZovati i o ctnosti. Take ctnost se m i k dovednosti podobn6, jako se k ni mci rozumnost - neni to sice totCi, ale podobnC -, a tak se m5 i piirozeni ctnost k vlastni ctnosti. Zd5 se totiZ, Ze vSichni lid6jednotlive povahovd vlastnosti, kter6 maji, 5 maji I jaksi od piirozenosti - nebot to, Ze jsme spravedlivi, ncichylni k umETenosti a stateEnosti a tak ddle, mime hned od narozeni -; ale p'iece hledcime nEco jin6h0, co jest dobrem ve vlastnim smyslu, a Ze takovd vlastnosti mdme jinjrm zpfisobem. Nebof i dZti a zvi'iata maji piirozend vlastnosti, ale bez rozumu se zdaji lo bjrti SkodlivC. I Alespoii tolik, zdii se, jesť yid&ti,Ze jako siln6 tElo, kdyZ se pohybuje bez zraku, si111Cklopytne, proto2e nema zraku, tak i tu; kdyB vSak nabude rozumu, nastane v jedniini rozdil a stav, ktery dosud by1 jen podobnjr, stane se ctnosti ve vlastnim smyslu. Jako 1s tedy u sloZky, kterk ndleZi minEni, jsou dva druhy, I dovednost a rozumnost, tak i u mravni jsou dva, ctnost piirozen5 a ctnost vlastni, a z nich ta vlastni nevznikci bez rozumnosti. Proto nEkteYiTikaji, i e viecl~nyctnostijsou rozumnosti a SBkratCs svfm zkoumAnim jednak mEl pravdu, jednak by1 na omylu. Chybil totii v tom, i e se domnival, Ze vSechny ctnosti jsou druhem rozumnosti, v tom vSak, i e nejsou bez rozumnosti, I soudil sprivnE. Zncimkou toho 20 jest toto: i nyni vSichni, kdykoli vymezuji ctnost, dodrivaji, kdyi promluvili i o tom, k Eernu se vztahuje, i ejest to stav ve shod5 se sprrivn)in~Dsudkem; sprrivny pak jest v rozumnosti. Podobi se tedy, Ze vgichni jaksi tuSi, I i e 25 takovy stav ve shodE s rozumnosti jest ctnosti. Ale ~nusime tojeStE ponEkud zmEniti; ctnostijest totii nikoli stav, kterf jest pouze ve shodE se sprivnjm dsudkem, nybri stav s pomoci sprivn6ho dsudku. Sprrivny dsudek vSak v tEch vEcech jest rozurnnost. Scikratks se tecly tlomnival, i e ctnosti jsou ilsudky - vs'echny pry totii jsou vEdEnirn -, I my vSak mime za to, Ze jsou s pomoci dsud- 30 ku. Z toho jest tedy zjevno, i e neni moino, aby ElovEk by1 opravdu dobry bez rozurnnosti ani aby by1 rozuninj - bez rnravni ctnosti. ~ i mjest i e ~ e ndbvod, kterjn~by mohl nirkdo namitati, i e totiZ ctnostijsou od sebe oddgleny; i e tjri ElovEk nemi 13pln6 vlohy pro vSechny, I takZe nEkterd ctnosti jii na- 35 byl, jine jest6 ne; to jest ovSem mozno pTi ctnostech piirozenych, ale pii ctnostech, dle nichZ se ElovEk I nazyvi i 145" prostE dobrfm, jest to nemoino; nebot ty vSechny bude miti ziroveii s rozu~nnostia ta jest jedna. Vidime, i e rozumnosti by bylo poťiebi, i kdyby k praktickdmu jednini niEim nepyispivala, ponEvadi jest ctnosti jedn6 rozumovC strinky, a i e by bez I rozu~nnostinni 5 bez ctnosti nebylo sprfivne zimErn6 volby; ctnost totii urEuje cil jednini, rozumnost prostiedky. Ale rozumnost zase neni nadyizenri moudrosti ani vySgi strfince rozumov6, jako lekaistvi neni naci zdravirn; neboťji nepouiivfi, n)ibrZ hledi k tolni~,jak by vznikla; pTikazuje tedy pro ni, ale nikoli ji. Bylo by to nEco Určeno pouze pro studijní účely kteii si pii takovych zibav3ch vedou vtipnE,jsou oblibe- 15 ni u tyranb; neboťse ( dovedou uEiniti piijernnyrni v tom, po Eern tito touii; i potiebuji takovych. Zdi se tedy, Ze takovk vEci poskytuji StEsti, ponEvadi rnocni lid6 si jirni kr5ti volnj Eas, ale chovini takovych lidi neni Zidnyrn dbkazern; nebot ctnost a rozurn, zdroje krisnych Einnosti, nezaklidaji se na rnoci; a utikaji-li se 20 oni lide, ponEvadi nemaji srnyslu I pro slasti Eistk a uSlechtilC, k rozkoSim tElesnyrn, nesrnirne proto mysliti, i e tyto jsou iidoucnEjSi; vidyť i dEti rnysli, i e nejvySii jest to, Eeho si nejvice viii. Jest tedy pochopitelno, i e jako dEtern se z d i vzicnym nEco jinCho neZ dospElqrn, tak i Spatnym lidern nEco jinkho nei lidem 25 ctnostnyrn. Jak jsme tedy jii I Easto opakovali,' vzicnC a ziroveii piijemnk jest to, co takovjhn jest ElovEku dobrkrnu; a kaidCmu jest nejrnilejSi ta Einnost, kter3 se shoduje s jeho vlastniln stavem, tedy dobrernu ElovEku jest to jen skuteEni Einnost podle ctnosti. Nesmirne tedy blazenost hledati ve hie. Bylo by to zajistk nEco zvliStniho, aby cilern byla hra a abychorn se 30 PO cely iivot namihali a zlC sniSeli ( pro pouhC hrani. Nebot viechno takika volime proto, abychom doshhli nEEehojinkho, jen blaZenosti nikoli; tato totiZ.jest cilem. Bylo by vEru poietile a pFili3 dEtinskk starati se a pracovati jenorn pro hru; zdi se vSak sprivny vyrok Anacharsihv:' ,,Hr6ti si, abychorn mohli pracovati." ~ e b o t ' h r ase 35 podobi odpoEinku ( a odpoEinku potiebujerne, protoZe 1 I 77" nerndierne nepTetrZitE pracovati. I OdpoEinek tudii neni cilem; jest toti2 pro skuteEnou Cinnost. Zdi se, i e blaienjr iivotjest iivot ctnostnjl; tento vSak jest iivotern viinC price a nikoli hry. LepSim take nazqvirne to, co jest viink, a ne co jest ZertovnC a zibavne, 5 a viinEj3i vidycky nazYv8me take I Einnost lepSi sloiky a IepSilio ElovEka; Einnost tohoto IepSiho pak jest hodnotnqSi a blaZivEjSi. TElesnjch rozkoSi mdie uiiti kdokoli, i otrok, nemknE nei ElovEk velmi uglechtily; podilu na blazenosti vSak otroku nikdo ned8, leda by nu dal take podil na piisluSnCm ZivotE. Nebot blaienost nezrileZi v zlibavich takovkho druhu, nybri v ctnostnych Einnostech, jak I jsrne vysvEtlili jiZ vjlSe.' 10 Je-li blaienost Einnosti z hlediska ctnosti, rozumi se, i e z hlediska ctnosti nejhodnotnEjSi; a to jest asi ctnost toho, co jest v n3s nejuilechtilejSi. At jest to rozurn, at nEcojineho, co,jak se zdi, piirozenE vlidne a vede I a m3 15 poznrini vEci krlisnych a boiskych, at samo jest boiskk, at ze vSeho v nris jest boistvu nejbliiSi, bude jeho Einnost ve shodE s vlastni ctnosti dokonali blaienost. Zrninili jsme se jii, i e tato Einnost jest rozjimavli." To souhlasi, tuSim, jak s dYivEjii naSi ~jvahou,tak s pravdou. Nebot tato I skuteEnriEinnost jest nejhodnotnEjSi; nejliod- 20 notniijSi ze vSeho v n8s totii jest rozum a pFedmEty rozumu jsou zase nejhodnotnEjijSi v oblasti poznrini. Takk jest nejstilejSi; nebot rozjirnati mbienle nepietriitE vice nei konati cokoli jiniho. Mininle dale, i e blaienost musi byti spojena se slasti, a tu Einnost se zienirn k moudrosti jest souhlasnE uzn8vana za nejslastnEjSi z ctnostnych Einnosti; I filosofie tedy, jak se zdii, poskyt~rjeslasti podivuhod- 25 nC Eistoty a trvalosti, i jest dbvodnE iivot tEch, kteii vEdi, radostnEjSi neZ tEch, kteii teprve hledaji. Takzvani sob& staEnost bjrvii asi piedevSim spojena s Einnosti rozjirnavou; nebot vEci nutnqch k iivotu potiebuje jak ElovEk rnoudry, tak i spravedlivy a vSichni ostatni, I ale jsou-li 30 Určeno pouze pro studijní účely dostateEnE opatieni vSim potiebnym, potiebuje spraved]ivy ElovEk jes'tE jinych lidi k tomu, aby na nich a s jejich polnoci spravedlnost uskuteEiiova1, a stejnE tak i ElovEk umEien9 a stateEnjr a kaidy jiny, moudr); ElovEk viak, i kdyby by1 s6m pro sebe, m i i e rozjirnati, a to tim vice, Eim jest moudiejgi; snad by bylo Iepe, kdyby mEl spoluI 177b pracovniky, ale piece I dostacuje uplnE sitm sobE. Zdfi se, i e ona jedina jest pro sebe milov8na; neboť mimo rozjimrini nim neposkytuje nic jineho, kdeito z praktickeho jednini nabyvrime vedle jednini saineho jeStE nEco vice neb0 m6nE. 5 Dlile se zdri, Be blaienost jest v prizdni;' I pracujeme zajiste, abychom si opatiili prfizdeil, a vilEime, abychom iili v miru. Ctnosti praktickeho jedn6ni tedy uskuteEiiuji svou Einnost v ZivotE obEanskCm anebo ve vfilce; Einnostmi v t&chtooblastech se pak zaneprizdilujen~ea vileEnou Einnosti jii docela, neboť nikdo nechce vfilEiti, lo aby valEil, ani se jen proto I nechysta k vrilce; by1 by zajistC krveiiznivcem ten, kdo by si z piitel Einil nepiitele,jen aby byly boje a vraidy. Ale ani Einnost politikova nernj. pr6zdnE a kromE same sprrivy iivota v obci zjedn i v i jest5 sobE a obEandm moc a pocty neb0 blaienost, IS kterri jest ovSem rozdilnli od I Einnosti politick6 a ziej- 1115take jinri, nei je ta, kterou hleddme. Jestliie tedy z ctnostnych Einnosti co do ksdsy a velikosti inaji piednost ty, ktere se tykaji sprlivy obce a vilky, a ty jsou s volnjm Easem nesluEiteln6 tl smEiuji k n B jakemu cili a nejsou samy pro sebe Zidouci, kdeito Einnost rozumu,jeitojest rozjimavi, vyniki nad nE vniti- 20 ni hodnotou I a milno sebe nesmEiuje jii k Zidnernu cili, protoZe m i svou vlastni dokonalou slast - tato stupiiuje Einnost -, tedy zjevnE v teto Einnosti jest sobEstaEnost, prgzdefi a neunavnost, pokud u ElovEkajest moino, a vie ostntni, co se k blaienosti poEit5; a tak toto jest asi dokonali blnienost I ElovEka, trvli-li jeStE t:tkt? po celou 25 dClku iivota. Nebot v tom, co nileii k blaienosti, neni nic nei1pln6ho. Takovjl iivot by vSak by1 vySSi neS: lidskjl; nebof ElovEk by tak neiil jako ElovEk, nybrZjako ten, kdo mA v sobC nEco boisk6ho;' oE toto vyniki nad vSe sloient?, o tolik tak6jeho Einnost nad jinou ctnostnou Einnost. I Je-li tedy 30 rozum vzhlecle~nk ElovEku nEco boisk6h0, jest boisky take iivot podle rozulnu vzhledem k IidskCmu iivotu. Nem5 tedy ElovEk, jak mravokirci hlisali,' jen lidsky smygleti, i kdyi jest pouze ElovEkem, ani jako s~nrtelnik olnezovati se na vEci sinrtelnC, nybsZ ma se snaiili, pokud moino, nby se stal nesmstelnjlm,' a Einiti vSechno za tim i~Eeleni,aby i i l ve shodE s tim, co jest v nEm nejvySSiho; neboť i kdyi I jest to nepatrne vnEjjSim leskem, 117s~' vnitinim vjlznamem a hoclnotou daleko nad vze vynikli. Ba zdri se, i e toto LI kaiddio tvoii jeho pravk jli, jc%to jest nejvySSi a nejlepgi; bylo by to tedy nEco zvltiStniho, kdyby ElovEk necht&liiti S V ~ I I Ivlnstniln iivote~n,nybr8 iivotenl nEkoho jinkho. I Nyni se bude hoditi i lo, cojsmc 5 iekli clfive:' nejlepSi a nejpiijemnEj5i kaidemu jest to, co jest mu piirozenE vlastni. Tedy pro ElovEka jest to iivol podle rozumu, ponEvadi tojest nejvice ElovEk.A tuk tento iivot jest i v nejvyjSSi mire blaieng. Na druhem InistE teprve jest Zivot podle ostatnich ctnosti; nebot I jejich Einnosti jsou lidske; chovri~nese 10 k sobE spravedlivg, stateEnE a jinak ctnostnE ve stycich Určeno pouze pro studijní účely 25 Ktc'di lrmPni u kaidu vidu: slovo ~ C x v qznamcni ncjcn krasni. umCni, nfbrt vlibec urntlou dovcdnost. odbomou tinnost, iizcnou metodicky !sorii. .\lt9obos v obvyklem vjmianlu znafi postup. jimf. sc nabivi poznatkd (..ccsta za nf fim"), zdc vSak vf du samu. - iprcrk~ickijednrini:npci~s.~ c c .slovcson~ci;;~~v=jcdnati, bfti prakticky tinnf; znnmrni Ľinnost. ktcri vypl$vi z rozumovcho odhodlani. proto sc toho slova uZivalojcn o Clovi.ku.Adj. ,,praktickf' pak nemi dncs obvyklj vyznam, nfbrt rfki sc toho. co se ma konari. - dohro jest to. k Cenur dechno sm6illje: cticki. zkoumani vychazi od cilc flovi.ka, ponfvadf. mravnost ncbo ctnost Cini Eloveka dob~111a ponfvadt dobrC jcst ySechno to. co vyplhujc svlij btel ncbo svC uri-mi. Proto cil a blaZcnost S-loveka.jehot dobro blaii, patii na zafitck ctickkho zkoumani, anij. jest jcho forrnslnim objektcm. -Definicc dobra pochizi od Eudoxa (srov. X 2). Reckt iiya3ov ma JirSi vyznam; rozumi se jirn nejen dobro morilni, nfbrt i piijernnost, ufel, zdatnost, dokonalost. TdAos znamena koncc. ufel a cil. a tak telos jest i agathon, rozurni se jim konec vjvijc vr \ 3cm deni a konini; cilem vfvoje jest pak V W L ~ ,dokonal$ stay piirozcnj. To, co tohoto stavu dosahne, jest dokonale a dalSi vQvoj jest zhorsenirn. To AristotelCs dokazuje, shodne s Plat6nem. ve vfvoji v organicki piirode i v kulturnich btvarech. kck neznal vjvoje jako absolutniho ziikona. Srov. Fr. Novotnf. Gyninasion. ~vah-vo hckd kulluie, Praha 1922. 26 rak bychom posrupovoli do nekonec'na: dobro m i riz cile. tedy postup v cilech nejde do nekonefna. V Me/. 112 Aristoteles piSc, Cislice pied hesly oznatuji strlnku p'rekladu. V nCrn j e piislufne misto vyznafeno hvtzdifkou. t e v nifcrn nclzc postupovati do nckoncc'na, ani pdvod hmotnCho nclze odvozovati z nefeho jineho do nckoncfna. ani bfcl, i pravi: ..Ti. kdo tvoii nekoncfno ( i r ~ c i ~ t r v ) .ncvCdornky odstrafiuji povahu dobra." - c~lesporiv obntre yw/ihnou/i:tohoto obrazniho v);razuAristoteles uZiva jcStC v dalSim vfkladu. Exnktnosti tolit podle Aristotela nclzc po2adovati vc v5cch zkouminich, tak napi. v ctickgch. Neboť picdne a krisnjch a spravrdlivjch vecech. o nichk sc v ctice jcdni, jcst tnlik rdznjch mineni. f.c by sc doccla nfkdy mohlo zditi, Zcjsou pouzc veci dohody. bmluvy (vhpq)a nikoli i e jsou takovt! piirozcnou povahou (cpw~i).V cticc (a politice)jest nutno sprivnost vyjidiiti fasto jcn v obrysc. rnusi ~tatitiuspokojivt! dokiizati skutcfnost ( ~ i ri i ~ ~ ) .Tu sc zvlaii uplathuje empiricks slotka. ncni tu vedy v pravCm slova smyslu. ktera se zabfvl nejvysfimi pojmy, pro net u2 ncni dbvodu;jc tu spi5ejakisi smyslovi soudnost, jakesi konkrttni my5lcni; vfpovtdi jcji jsou i individualni, logicky ne bpln8 vyjidiitelni; zahrnuje proud j.ivota, deni, ktcre ncni rnoZno vZdy pojrnove vystihnouti. jak je tornu u moudrosti, jejimj. picdmftem neni dfni. nfbrt se zabjva tim, co je v deni trvald, vtfne. ncpodl6hi zrnfni.. To jc tilosotie teorcticki. Prakticki tilosofie v5ak piihliki k tomu, co n~litcbyti jinak. (Srov. VI 2: 4.) Proto AristotrlCs pravi. t c c~ikancni vedou cxaktni. OvScm zasc podlc nth0 vystiteni toho. cojesr dobni, piece piedpoklidi znalost principd (X 10). Zikladem Aristotclova uteni o rnravnosti a prdvu jest zisada. Zc ncjvyi5i principy nejsou pozitivni (vcipq)a podrobeny zmtnim, nyhrt Zejsou 7aloZeny v piirozenosti v5ci ( I ~ W E L )a t e jsou nezmtnitelne (1116).A tak, i kdyz prakticki jcdnini naleieji jedincirm. piccc prvni pQvod,iednini v nich jest piirozenost, kteri smeiujc ,,k jcdnomu". Pomer neurEitCho pojeti k dokonal6mu Aristotc1i.s znazorfiujc piirovnanim tesaie a geometra pii zkoumini praveho bhlu; onomujde o upotiebeni, tornuto o vyzkoumini pravdy. - nar~ka.jei jest ja&i druh nazrky o obci: T O ~ L T L X ~TLS. TUm i AristotelCs na mysli etiku. Pii slovech ITOALTLX~,TOALTLXOS,POliticki nauka, politick6 umeni, politik jest nutno pamatovati na pGvodni smysl. zaloteny na slov5 ~ o A i q s .obtan. Politik tedy znarneni dokonalkho odbornika v iizeni obfanskChosouZiti. Srov. ~ u o dod Fr. NovotnCho v pickladu Plat6nova Polilika. Praha Určeno pouze pro studijní účely ETlKA N~KOMACHOVA 1934, str. V. Jako Platbn v Polifikovi,talc i Pdstotclts na konci Efrkyoddtlujc takovt politiky od sofist& politikd ~ i i v ~ c h . 27 Proto se mlodfknehodfza p b c h o t e o nrnice politicti: Aristotelh od ctiky d d ij m tcorii. p o d mravb, n)ibr2 m i lidi ufiniti skutdn&.mravnjrni, ti. mi obsahovati strihku tcorctickou i ptakkkou. Etibjcst ticq u v c filosofii zahmuta. tato vfak stanovi oejvyfff h d y . Politih se zaklAdd takt ria zku9cnosti. zlskav4sc EaxmTeoretickd poukni D cfnosti mA lcontiti vlastne! to, Echo jsme Zivotcm nabyli, r podlIcni se m i zasc osvedtiti ZvotcmProm takk podle Aristotcla licJvhodnt, kdyf sc mladi lid6 pHlib* tmtizov;lnim ocfvSdCjf od kodni. Smv. I1 3. 28 dobhze viechvykwm!eh$chdQbcrP~oB Q Q X ~ VayQ96v. dobro, ktcd j e d h i m id bpi uskuttrmtno. Srov. 14,1097a; 15, 1097a 23 (=bWcnost); VI 8.1 I41b 1 Z n - i obecni mnofrtvii vzddfonci.tori2 nazjvajije bldehosti: pro pkklad s l o v a ~ y r o v i ancdvbodntjJ ivjrazu Etyrnologicky adj. nj6aipwv m e n d Clovtka, ktcj jc pad ochranou dobdho daim6ru Pojem cudaimonie.~cticktm smysluAristotclove!obsahuje ft&ti ElovCka, vyplfiajici z radostnCho tvofcni finntho 2ivota. Srov. ~ v o d . - dobiejednati a dobh se.mffCvc sppjeni s advcrbicm d neb0 xaXJs maEi ~ p d r r wdob?ede!lh. jcdnim a dobfc se mim. Kah* .rrp&rra~vve +amu ,dob?c sc mlti" jcst podmlnEno konQnimb j c h vEci,.~aAti..rr~dm&bv(I6); vc vjkonu jest dobro a blaho. h t o v pkkladu vyjadfeny vjznamy o b a Aristotclb chce podcpHti uCcnf, Ze blaknost zAk2.6 vc skuteEn6 Einnosti. v uskutcChvhl (viz 8). Srov. takC Platbn, Gorg. 507. - jest n&zkdjintdobro o sob& &istotclCs mysli na Platbnovu ideu dobra. - Plofdnbylvnejistorrf.,.rdocmtuvjchdzi&pw%~kri: smv. Plat6n. Rep. 510 b. - A Q X ~= poEAtel4 znamenkpo$btck bdy, prvni, odkud nEcovyM,.vmik4 ncbqsc p o d v i @rincipiulmessendi nebo cognoscendi), Vi? Me& IQ13a18. 29 ncimdjedmk nam jednok jest zncimt prost& np6c i ~ b s-avJe to nhnj protiklad pojmb ,subjektivnl-objektivnl". jako protiklad pojmd ,dHvEjfin, tj. o sobe, ontologicky. a ,pozdEjfI". tj. dHvEjjffpro I-&,fasovC. Tak NU,pojcm v h ijc dHvEjSi a znC mEjfl, kdeZtojcdnotlivC vEci. path'ci pod ten pojcm, jsou prvni a. mAmEj5jSi pro &. 0tom Aristotclbjcdni v Me!. V 11.Toje tlm, Ze p o m h i na3e @In& smyslovou zkukystl, vnimhlm n l a t nlho, a tcprve poncnahlu my3lenim, srovnihim se zisk5vA vfeobecno. pojcm. Jest to mh)ipostup a posteriori. Ovfem myflenl mJZcv y c h h t i takt od toho, coje vCcd dflvtjfi, a proto m h 5 j 3 i (smv..W 3: vcfkcro ufeni se dtjcztoho. co bylo d v cpomho; tj. jednotlivd vtci pomivAme tim. Zc jc podfabujcme vfeobecnu. jchoZmalost m h eji2 drive. VizAPr.67a 25;APo.71a 28). tcdy a priori; jako v matzmaticc. V w ,,aipostcrioriU, tj. empirick& p o h i . z h l dodncs, kdcZtop o d n i !,a priori" d o d oKantcm zmtny, kterj dm mysli, Zep o h l d l & v pozrdvacich form5ch subjektu; tedy nikoli. Ze vychizi z podstaty ve!ci. A tak podle Aristotcla tvarjako irfcl a dobrojest co do pojrnu dHve!jfI. j v o j pozde!j:j3i, pro &.subjektivnt. v3ak sezd& ZeW o jjcst dHvEjJi, tvar, skutcCmst pozde!jfl. ,... ta& to. cojest Wojcrn pozdEjfi. jest ptirozene!dHvtjfI." (Phys.261a 14)OdtudAristotclovo uteni, Ze dokonalC pkdchazi nedokonaltrnu ("vdbec se 2e to, co vzniki, jest nedokonalb a vyviji se k tomu. z fcho vzniklo". !orn~&~,Ze cclck jest dHve nc2 Phti. tr obec (polis, stat)jc dHvc nc2 ElovEk. Smv. i pozn. kc str. 25. - posIyf slovo Hkiodova: Hesiodos. Prke a dny, v. 293nn. - politice a tieti rozjimojr rozdelcni dhhb Zivota pochazl ji2 od qithagory a uvidi ja i Platbn. Takt podlcAristotela nejvjfc jest 2ivot teoretice. tj. rozjimae, o ntmi? AristotclCs pifc v X 6-9. Srov. i ~ v o d .Bcopiu, rozjirnani (vl. divini sc, pozorovini, nazir5nL na pravdu) jest dlc Aristotclovy EE VII 15 nejkrAsnEj3irn urfcnina;je2 ClovEk halt% v Bohu.. Aristotclts jest si ovkm vEdomr Za toho cile nemohou doslci vfichni lidt. a proto v Elice w j e d d v i jtnom o praktickych cilcch; tj. o takoljch; ktcd jedwhim majl.bpi uskutcfnEny. Aristotclts chcc lidi ufiniti mravn ~ i ;ncjc pouzc poufovati, i kladc d h z na cvik a zvyk, neboť lidt.jednaji vEtSinouzc zvyku. aniZhlcdaji odllvodnEni.Alcprece Určeno pouze pro studijní účely i zvyk jest u Aristotela zaloten v prvni a posledni iadt na uctt a lasce a ufeni o tom kotvi v rnetafyzicr.. Liska k rnoudrosti jc i prarncnern obtanskych ctnosti. Aristotelis pj. na otazku. co mu filosofie poskytla. odpovtdtl: ,,Be2 rozkazu konati to. co jini konaji z b h t pfed dkonern." (Diogenis Laertios. De viru phi/. V 20. fes. ptckl. Zivo~y,nncilon,a wrokyproslu!fch/i/osofi Praha 1964, str. 209.) - voli iivot dobyteat: talc pifc i Platon ve Phil. 2 1:67 a v Rep. 586. 30 promluveno ve spisech enkyklicwh: Aristoteles mini popularni vcfcjna pojednani. ktera jcftt jinak nazyvi exoterickjmi (TU EykmAra, A6yo~i e w ~ ~ e ~ x o i )proti spisdrn esoterickym (A6yor iuw~tprxoi.uxeoacrs~s).V ontch pojednival piistupMjfi formou pro Jidi posluchafstvo o poznatcich. ktere poklidal:,anutni k vfeobecnirnu vzdelAni. v ttchto metodou f iste vedeckou a forrnou stfizlivou pro vybrany kruh sv)ich 2ik6 o abstnktnich otiz- kach. - piatele zavedli ideje: AristotelCs rnysli na Sokrata a zvlGt2 na Platona. 0 Platonov>;ch idejich pojcdnava Aristotrli.s v .\let. 1 6; 9. Platon sarn pojednivi o ideji dobra usty Sokratovyrni v Rep. 505nn. a ve Phil. 65. Platdnova idea dobra (idea = viditclrd podoba) ma platnost v tide ontologickim i rtickirn; Platon by1a zirstal realistou v tom srnyslu. Ze ideji nevyrnyfli. n$bd je vidi. jeho poznini sc tffe toho. co skutefnt jest pravdivi a dobri. nikoli toho, co za pravdivi a dobri pouze rnysli (srov. Saph. 240). Platonsky filosofpravdu vidi, nevyrnjfli. V tom i sarnhristo~elbpies kritiku Platona zdstal jeho %kern a odpdrcern sofistG. ldeje p r j v b k jsou o soM a v transcendentnu - tu zafina Aristotelova kritika. OvSern noeticki dhada v dialozich Platbnovjch definitivnt vyiefena neni (srov. Fr. Novotny, Plaronoly LisCB 2.AC,;bdtzv. vnitmi nebo spolefny smysl,srnyslovou soudnost. 68 Alkmaidna Euripidova zavraidiii nlatku:z Euripidovy tragidie se zachovaly jenom zlomky. Alkmaion zabil svou matku. aby uSel kletbe otce Amfiaria, ktej pii odchodu za vilky thibski dal mu ten rozkaz. 70 jako sestaloAischylovi s mysteriemi:Aischylos by1 obvintn, f e ve svych dramatech prozrazuje tajernstvi eleusinskych rnysterii, ale od areopagu by1 osvobozen. Hijil pjse tirn, Ze do rnysterii nikdy nebyl zasvEcen. 71 jako MeropL: z Euripidovy tragidie KresfontCs. Matka uklida o fivot vlastniho syna, jehoZ nepoznala. Určeno pouze pro studijní účely v obci (n6X~s).Aristoteles zastivi ufeni, i e privo neni jen pozitivni a pouhym lidskym ustanovenim, nybri i e jest i zikon a pravo piirozene, kterC m i pdvod ve vEcech sampch a jest projevem zikonfi svEtovCho iidu. Nejsou jenom mEnitelnC zakony lidski, ale jest i lex aeterna, zikon, ktejjest nezivisly na lidskt libovfili, aje staly, i kdyi lidskym uiivinim a lidskym privem bjvi zkomolen. Proti priivu piirozenCnlu (TOcpuu~xciv)je privo zikonnC ( ~ bVO~LXOV),v nEmi zikony svEtovCho iidu dochizeji vyrazu piedpisy, danymi ElovEkem. - nap?iklac/ obefovati Br~cj.sic/o11i:spartskj vddce za vilky peloponnkskf, jenlui by1 postaven nihrobek ajeni by1 uctivin kaidorofnt: obEti. (Viz ThLikydidCs, Histor.itri V l I, Ees. piekl. D@ji/lj~ peloporl~llrkb~trilky,Praha 1977, s. 308.) 139 neirmyslr~c!fo, c'ot~zrtrepPedchhzela rozvnira: tuAristoteles piesniiji rozliiuje dobrovolnC (voluntarium), kterC pochizi niijak z vdle; svobodnti (liberum) pak to, pii fern jest n~oinyi opak. 141 jak vpoc/i~~tr&ar~,)i,.okzrfekl EZII-ipidk:ncni jisto, z kterC Euripidovy tragCdic verge pochizeji, zdaz Alkr~~airjrla(srov.pozn. kc str. 68) ?i z Bel/erofonta. 142jak HonrPros prnvi: I/. VI, 236. 145 Eirlifi to tirn zrr6it.+m zplkobern: tj. ~nitizieni k sobE, Lifelu a prostiedku. Proto spravedlnostjest velnli nesnadni, a takC posouzeni, jeito jest tieba piihliieti take kjednajici osobii, kjejimu smygleni, k dudevnimu stavu, k povaze. - pr.oto prdvojcst ve'ci lidskozr: tj. jen lid6 n~ohouzneu2ivati (nadbytek -nedostatek) dober, kteri jsou prostiedkcn~ctnosti, u bohG k zlCmu vtsti nemohou; af dobra u nich jsou v nejvyidi miie, neni u nich nadbytku. - Mlrsil~~eje.Ftt?pror~rlrrvilio slrdnosti: i n ~ ~ i x e ~ o !(aequitas, Billigkeit). Jak AristotelCs pravi, jest to oprava zikona Ei take zmirneni pifsnosti zkkonnCho priva (hlhf1 198b 25). Jest to tedy blahovolnj, piipadnj vyklad,jinii soudime, i e nEjakjzvliStni piipad pod zakon nespada i pii jasnkm jeho zneni. Anebo spiSe jest to domnenka, i e v tomto zvliitnim piipade zbkonodirce siim, kdyby o nEm vt:dEl, by zavazovati nechtel. V Ecs. privnick9ch a ctickjxh spisech se ~ ~ i i v i islova ,,slt~inost",nEkdy se takC poncchivi ire. zneni ,,cpikiek'. 146 v lesbickdnl ,stcr~litr/stvi:mini se stavitelstvi (srov. ,,kyklbpskc zdi"), kdyisc neotcsank a nestcjnC kameny kladly na sehc a krokvici se zmi:iil spodni k6111c11,aby se zjistilo,jakCho tvaru kilnen musi na nej byti poloien. 148 Kto~tllr.retec!l~ Irledi: AristotelCs m i patrnt: na mysli Platha, ktcr); minil, t e jest moino sobi: kiivditi, kdyi z vidni: Einimc to, co rozunl zakazuje. V celCm to111odstavci AristotelCs opakuje POLIEku, i e vlastni privojestjcn v ponlfru ElovCka k f IovCku. PienesenE: se 110 uiivi v pomeru mezi otrokenl a piincm, otcem a syncm, v pomEru, kteQ se podobii ponlEru mezi rozumnou a ncrozumnou sloikou 11tChoi f IovEka. 150 Blrcliipak,jeclrluz rlicir I I C I Z I J ~ I ~ ~str.tit~ko~rpozrltivtrci. dr.li/rri strrirlkolr ~r.s~rzo~~aci:Ti) $ T L ( T T ~ ~ O V L X ~ V- T ~ I~ ~ Y L ( T T L X ~ I V .Ona mii piedrnStcm poznini, vEdEni veci nc~nEnngch,tnto vhci, ktcr6 podlChaji zmEnC ajest tal;6 r6zu prakticki.110, soudi, LISLIZL!~~picdcviim o jcdnotlivostcch, proti rozLunlu tcoreticki.m~~,ktcry sc jcvi jednak jako intuitivni poznani a myilcni, rozurne~~i(voOs, int e l l e c t ~ ~ ~ ,Verstand). tykajici se bczprostiedniho dotknuti, vyhmitnuti (I)LYCLVT& U ~ C ( T C I ,APu. 11 13) principd byti, myilcni a dEni,jednakjako zprosticdkovanC poznini, diskurzivni my.?lcni, pien19j;lcni who,jak Pavcl Vychodil jedti: pielotil, rozmysl(6itiVOLCL,hilyos, ratio, VernunR), ~~suzujici,ahstrah~!jicia dokazujici Einnost rozumu. Tcntojcst tedyjcdnak teorcticky, nchol postt~p~!ic od jednoho poznini k druhCmu,jcdnak prnkticki, kdyi se pozniini tyka jednini, ktcrC pak iidi, udavi stied. Rozum teclrctickg a praktick9 nejsou ovScm rf~zni.potence duSc, rozum jcst jcden. - srrl~~sl.r.oz11r11, Ihriosti~~ust:t.j. z6klad vnimini, myileni a chtEni. iidostivost nhleti senzitivni dudi, n~ajiji proto takd zviiata. i a dostivost, touha, kter6 jcst iidosti ( 6 n ~ B u p i u )nia riz ni~t~losti a nesvobody. Tuto tcdy maji i zviiata i lidC. Nchoi bytosti, kter6 vni~naji,~najiohrazivost a pociťu.ji libost a nelihost; kdc viak jcst obrazivost a lihost, tam jc nutnf i iiidost. Ale Elovrk ma rozum Určeno pouze pro studijní účely a myilcni, i m i takC vySSi druh iidostivosti, tj. vdli (PO~A~SLS), ktera jest ovSen1 neurfiti a vSeobecni, takte nldie byti i pouhfrn pianim, vlastni vdle jest ~ F Q O O ~ ~ Q E ( T L S .Srov. pozn. ke str. 48. - v3acl~itlijestr~cisleclovania~rnikcini:unikani, odpirini, vlastnt littk (cpvyq).0 littku rnluvi i apoStol Pavel. Vfrazy S L ~ X E L Va ( P ~ ~ Y E L V jsou vzaty ze soudni terrninologie, stihati a utikati. I5 1 Tojcst te~